The Abattoir

*Sms Elijahovi od Cami.*

kód:

Veselé Vánoce a příjemné prožití svátků přeje Cami.

(Sms pro Elijaha ještě na Štědrý večer.)

kód:

Přeji Veselé Vánoce a krásné svátky.

*Štědrý den vlastně nějak nepociťovala, aby byla upřímná. Neměla důvod slavit Vánoce, protože u ní nebylo důvod k oslavám. Jediné, co udělala bylo to, že se zavřela v pokoji Hope a přemýšlela o své dceři, jak to má s její "adoptivní" rodinou. Doufá, že se o ni dobře starají, tolik moc by ji chtěla vidět a mít u sebe. Potom by důvod k oslavám byl, jenomže teď vážně žádný neměla. A proto polovinu noci v pokoji své dcery probrečela. Nemohla se ubránit slzám a bolesti, kterou cítí a obzvlášť v den, kdy všichni oslavovali. Tedy až na Abattoir, kde byl klid. Ale večerní ruch z ulice nešel přeslechnout, ani koledy, které lidí zpívali. nehodlá nic takového slavit, dokud ji nebude mít zase u sebe. Tradičně si šla v noci zalovit, ale za řeku. Nechtěla útočit na lidi v New Orleans, ani to neměla v plánu. Ovšem čarodějky, které se podílely na smrti její dcery už takové štěstí neměly. Jakmile se vrátila domů, tak se osprchovala a šla spát. Přemýšlela, že by se stavila i za Elijahem, ale nemělo to smysl takhle v noci. Počká si až na ráno. Díky svému sluchu zjistila, že je v domě už i Alisea. Musela přijet hned, co od ní odešla. Ještě neměla tu šanci se s ní potkat, ale určitě ji brzo mít bude. Jakmile ráno vstane, tak udělá pravidelnou hygienu a obleče se. Sejde dolů schody a rozhodne se, že si půjde znovu zalovit. Stále je pro ni ten pocit krvežíznivosti velmi silný a ještě ho neumí zcela ovládat. Jen, co vyjde na nádvoří, tak se zarazí, když tam uvidí dárky. Přihmouří oči a popojde několik kroků ke krabicím. Všechny je sjede pohledem a přečte si vizitky se jmény. Na tváři se ji objeví udivený výraz, když zahlédne lísteček i se svým a jménem Alisey. Navíc je to největší krabice z těch všech. Skloní se k tomu a začne trhat dárkový papír na kusy a otevírat krabici. Netuší, kdo by jim mohl dát dárky a v okamžiku, kdy otevře krabici, tak to ani vědět nechce. Zatají se jí dech a ihned ustoupí od krabice o několik kroků dozadu. Ruku si dá před ústa a očí se ji prakticky ihned zalejí slzami. To, co tam viděla bylo mrtvé novorozeně, které bylo od krve. Ruce se jí začnou mírně třást a nemůže v prvních pár vteřinách popadnou dech. Jakmile se z toho největší šoku, tak se zhluboka nadechne.* Elijahu! *Zvýší hlas, který je naplněný bolestí a strachem. Stojí stále na místě a nedokáže se pohnout. Doufá, že Elijah se k ní dostaví co nejrychleji. Nechápe, jak tohle mohl někdo udělat, jak mohl udělat něco tak příšerného. Připomene jí top okamžitě Hope a ihned začne zrychleně dýchat. Nemůže to být ona, vždyť všichni si myslí, že je mrtvá. Mohl ji někdo najít?*

*Štědrý den byl pro něj téměř jako každý jiný. Vnímal Vánoce jen díky tomu, že se okolí trochu pozměnilo a lidé se připravovali na svátky svými tradičními způsoby.
Jak se domluvil s Aliseou nějaké slavnostní večeře či něco podobného odložili až po té, co se pokusí zachránit Niklause z druhé strany a uspějí.
Ráno proto vstane jako obvykle a po běžných zvyklostech se rozhodne strávit den venku, mimo sídlo, které na něj působí prázdně i potom, co se sem přistěhovala jejich druhé sestra.
Na jeden ze svých obleků si ještě natáhne kabát a vydá se ven do města. Prochází se ulicemi, ze kterých na něj dýchá vánoční atmosféra a sváteční klid. Během své procházky se občerství kávou a také se nakonec rozhodne navštívit pár obchodů neboť během pobytu mimo Abattoir dostane pár nápadů na pár dárků, které nakonec koupí. Není to nic velkého, okázalého, spíše symbolicky. Den pomalu ubíhá. Během toho mu přijde pár sms zpráv. Jedna od Camille, což ho potěší. Zastaví se tou dobou v kavárně na malé občerstvení. Přečte si Camilleino přání a také jí hned odepíše.*

kód:

Šťastné a veselé Vánoce tobě i tvému strýci, otci Kieranovi, Elijah.

*V kavárně stráví tu část dne, kdy se láme ve večer. Když se tak stane, vstane, zaplatí a vydá se zase dál. Nyní své kroky pomalu směřuje zpátky domů. Cestou se vydá k baru Rousseau. Chce tam nechat pro Sophie to, co jí k Vánocům koupil. Uvědomí si, že do bytu k ní se nedostane. Nakonec se rozhodne nechat jí dárek na balkóně.
Od Sophie už zamíří rovnou domů. Sídlo je stejně pusté a prázdné, jako když odcházel, ale on se trochu nakazil tím vánočním blázněním a tak se cítí trošku líp.
Vánoční překvapení pro Hayley si odnese se sebou do pokoje, protože jí je chce dát až ráno. Je docela spokojený s průběhem dne. Aby byl Hayleyin dárek dokonalý, pustí se ještě do kosmetických úprav, kterým doladí detaily. Večer dostane, ještě zprávu od Sophie, což ho také velice potěší, že si vzpomněla. Nechce jí odepisovat neboť přání od něj najde až objeví jeho dárek. Před půlnocí si jde lehnout.*


*Ráno je vzhůru docela brzy. Tentokrát má, ale dobrý důvod. Hned jak se osprchuje a obleče, první co má v plánu dnes udělat, je zanést Hayley dárky do jejího pokoje a nechce být u toho přistižený. Vše si proto připraví a pak čeká a pozorně naslouchá, kdy se mu naskytne vhodná příležitost. Má štěstí, neboť krátce na to zaslechne jak Hayley opustila svůj pokoj a vydala se dolů. Hned se upíří rychlostí přesune do pokoje jejího a její dcery. Vstoupí dovnitř a chvilku se rozhlíží, kam je dát. Nakonec zamíří do pokoje Hope. Větší krabici, která je zabalená do bílého hedvábného papíru a ovázaná fialovou stuhou postaví na komodu vedle postýlky. Uvnitř je malá stolní lampička.
Hayley před tím jednu v zápalu vzteku rozbila. Nepodařilo se mu sehnat stejnou, ale tahle se mu do pokoje jeho neteře hodila. Na krabici s lampičkou položí ještě jednou, ale ta je mnohem menší. Je plochá, obdélníkového tvaru, zabalená do zlatavého papíru a ovázána stříbrnou stuhou. Uvnitř je tmavě modrá krabička na šperk. V ní se nachází zlatý řetízek a medailonek, do kterého vsadil malý jeho vlastní rukou nakreslený obrázek tvářičky Hayleyiny Hope.
Řídil se svou pamětí, kdy tady Hope pár dnů s nimi ještě byla. Ke krabicím ještě položí bílý lístek s jeho přáním. "Šťastné a veselé Vánoce, Hayley, Elijah."
Když dárky odevzdá, tak zase pokoj rychle opustí. Neví, jak dlouho bude Hayley pryč a nechce, aby byl nachytán. Sotva pokoj opustí a zastaví se u zábradlí nahoře na vrcholu schodiště, dolehne k jeho sluchu Hayleyin vyděšený hlas, který se nese odněkud z nádvoří jejich domů.
Dobrá nálada ho v tu ránu přejde. Zpozorní a upíří rychlostí se přemístí po schodech rovnou k ní dolů. Když se zastaví u Hayley, vidí nejdříve, že je z něčeho velmi rozrušená. Obejme ji a přitáhne k sobě, aby se uklidnila.* Hayley, co se stalo? *Zeptá se jí starostlivě. Zatímco ji drží v obětí začne se rozhlížet po okolí. Všimne si dárků a jeden vypadá rozbalený. Neujdou mu cedulky se jmény. Ten rozbalený má u sebe cedulku se jménem Hayley a jeho sestry Alisey. Zatím tomu moc nerozumí, ale je si téměř jistý, že Hayleina reakce má něco společného s tímhle. Po chvilce se od Hayley odtáhne a pohlédne tázavě na ni. Pak ji pustí a přejde ke krabici, do které nahlédne. "Dárek", který v ní uvidí ho nepříjemně překvapí. Okamžik do krabice nevěřícně hledí, než se jeho tvář zachmuří. Sáhne dovnitř a vytáhne za roh lístek se vzkazem, který si přečte. Samozřejmě je mu ten vzkaz okamžitě jasný, ale nemůže věřit, že se tohle doopravdy děje. Opět a zrovna o Vánocích. Vzkaz pro Hayley a Aliseu zmačká a hodí zpátky do krabice. Podmračeně přejde ke "svému" dárku a rychle roztrhá papír, aby našel to, co bylo naděleno jemu. Prohlédne si plyšové zvíře i se všemi doplňky a přečte vzkaz. Cítí, jak při tom stoupá jeho zlost. Ze svého dárku a vzkazu ihned pochopí, kdo jim to posílá. Kdyby měl nyní Finna v dosahu, kolík z bílého dubu by ho neminul. V tuhle chvíli pro něj Finn přestal být bratrem. Jeho trpělivost také není bezedná a Finnovi se podařilo překonat onu pomyslnou hranici. Zlostně si pro sebe vydechne. Uvědomí si, že je kousek od něj Hayley. Snaží se proto trochu uklidnit, a když se mu to povede, otočí se k ní. Starostlivě na ni pohlédne. Přejde blíže k ní.* Je mi líto, že si to musela vidět, Hayley. *Pronese k ní tiše.* Za tohle bratr zaplatí. *Ujistí ji, že jeho snaha ho pochopit, pomoct mu právě skončila.*

*V okamžiku, kdy zavolá na Elijaha tak na něj vyčkává. Nemusí však čekat dlouho a on se u ní hned objeví. Není ale v tu chvíli schopná nic říct, odpovědět mu, co se děje. Přitiskne se k němu, když ji obejme a opře se čelem o jeho hruď. Potichu začne vzlykat a bolest v jejím srdci se začíná naplňovat. Má strach, přímo strachem umírá, že to dítě v krabici by mohla být Hope. Začíná si ale poté uvědomovat, že má přece na sobě kouzlo, které na ni dala Alisea a tudíž by měla být v bezpečí. Očividně je tohle jenom něčí zvrácený vtip. Jenomže jistá si tím být nemůže. V jednu chvíli se uklidňuje, že je její dcera v bezpečí a v druhé má opravdu panický strach, že v krabici je její malá holčička. Kdyby to byla ona tak ví, že v tu chvíli by pro ni všechno skončilo. Vzdala by to, neposlouchala by nikoho, ať se znovu postaví na nohy. V tu chvíli by už tady neměla ani co dělat, neměla by pro co žít. Jakmile se od ní Elijah odtrhne, tak se narovná a dá si ruku před ústa. Po celou dobu ho pozoruje. Její oči ji ujíždí směrem ke krabici, která byla určená pro ni a Aliseu, ale její mozek ji říká, ať se tam už nedívá. Ať zmizí z tohoto místa pryč. Jenomže si stále ještě nepřečetla ten vzkaz, který tam byl. Proč, když se věci začali trochu uklidňovat, tak se musí stát něco takového? A zrovna na Vánoce? Po celou dobu zůstává na stejném místě a jejich pohledy se střetnou ve chvíli, kdy se k ní opět otočí a přijde o něco k ní blíže. Stáhne ruku nazpět k tělu a semkne rty pevně k sobě. Viděla by to tak či tak, tomuhle nemohl nijak zabránit. Tedy pokud by to nerozbalil sám a neukryl to před ní. Neví, co je pro ni lepší. Zda to viděla a nebo to, kdyby to neviděla. Jen, co se zmíní o bratrovi, tak se zamračí a přijde k němu o něco blíže.* Tohle má na starosti Finn? *Řekne prudce. Je to jediný bratr, který ji napadá. Ví, že Kol by něco takového neudělal a Klaus taky ne a navíc on je mrtvý. Nikdo jiný to už být nemohl. Začne se v ní naprosto vařit všechna zlost k němu. Nejraději by si vzala kolík z bílého dubu a šla by ho okamžitě zabít. Zatne pěsti a otočí se ke krabici, kde je to mrtvé miminko. Přijde k ní a sehne se pro vzkaz. Přečte si ho jednou, dvakrát. Dle toho usoudí, že to nebude její dcera a to je pro ni alespoň uklidňující. Jde jasně vidět, že si Finn myslí, že ta malá zemřela a teď je na řadě dítě Alisey. To ať rozhodně nezkouší, nerozumí tomu, proč by mělo být ublíženo dítěti Alisey. Stejně tak jak Elijah zmuchlá papír v ruce a odhodí ho nazpět. Otočí se prudce k němu.* Můžeme jít jinde, prosím? *Ještě stále je z toho hodně rozhozená. Nechce vědět, co je v dalších dárcích. Otočí se a zamíří nahoru do pracovny. Doufá, že Elijah ji bude následovat, stejně potřebují spolu mluvit.*

*Je rád, že může Hayley zase chvilku držet v objetí. Pohladí ji dlaní po zádech, ve snaze trochu ji uklidnit. Od její proměny, od chvíle, co se strachovala o život své dcery, ji takhle neviděl.
Když se pak odtáhne, aby zjistil, co se stalo a prozkoumá "dárky", které se přes noc objevily na nádvoří sídla, přemýšlí, proč tahle rodina nemá chvíli pokoj a neustále jim někdo pije krev. Jak to není Mikael nebo Esther, tak jeho nejstarší bratr Finn. Nemůže pochopit, co se to s ním stalo. Nechápe to už od chvíle, kdy mu vrazil Tundeho dýku do srdce, aby se pomstil...? Do té chvíle žil v domnění, že Finn konečně získal to, po čem tak dlouho toužil a chystá se začít žít svůj vysněný život.
Po té, tragédii, když se situace ve městě trochu uklidnila se ho snažil najít. V tu chvíli, ještě netušil, jak by se zachoval. Jestli by se pokoušel zjistit, co se s ním stalo nebo by ho probodl kolíkem z bílého dubu. Bohužel pro něj a nejspíš bohudík pro Finna ho na plantáži nezastihl. Zkusil to párkrát, pokaždé se stejným výsledkem. Nevěděl ovšem ani to, jestli by od Finna něco zjistil. S vypnutými emocemi se mu zdál mnohem šílenější, nebezpečnější. Nyní se jeho obavy potvrzují. Finn je skutečně stále stejný a nejde mu o nic víc, než o zničení ostatních sourozenců, které obviňuje z toho, že ho zavřeli do bedny a nechali tam skoro tisíc let. Vzkazy, byly velmi osobní, a jen někdo z rodiny tohle mohl znát. Proto si byl téměř okamžitě jistý, že je to Finnova práce. Tím ovšem bratr dosáhl toho, že nad ním definitivně zlomil hůl. Už neměl snahu dál pro Finna něco udělat. Ví, že až ho potká příště, bude to on, kdo mu zabodne něco do srdce.
Vrátí se od dárků k Hayley a po její otázce přikývne přesvědčivě hlavou.* Jsem o tom více, než přesvědčený, že se tímhle projevil náš bratr. *Odpoví jí. Stále se při tom mračí. Pohlédne k těm ještě nerozbaleným. Nejraději by je vzal a okamžitě vyhodil. Na druhou stranu by chtěl zjistit, co v nich je, včetně vzkazů, aby věděl, co má Finn v plánu.
Sleduje Hayley, když se vydá zpět k té krabici s mrtvým dítětem. Pozoruje ji během toho. Když ho po té požádá, aby šli jinam, přikývne a následuje ji po schodech nahoru. O "dárky" má v úmyslu postarat se později.*

*Začíná přemýšlet o tom, zda je někdo z jejich rodiny vůbec normální. Ano dalo by se to říct o Elijahovi a Rebekah, ale začíná mít vážně obavy z toho, že se za chvíli stane i něco u nich. Nečekala by nikdy, že by Finn udělal něco tak odporného. Přechází po pracovně sem a tam a pohledem zamíří ke stolu. Vzpomene si v tu chvíli na Klause, ani neví proč. Možná to má za důvod to, že většinu času tady trávil on. Navíc od té doby, co zemřel tady nebyla. Možná by se tam neměla zdržovat ani teď. Vyjde proto z pracovny a na chodbě se poté střetne s Elijahem. Je ráda, že šel hned za ní. Ještě je stále rozrušená, naštvaná a před očima má to mrtvé tělíčko. Ale jeho společnost pro ni bude uklidňující. Takhle na ni vždycky působil.* Raději nechci vědět, co je v těch ostatních krabicích. Co vůbec bylo v té tvojí? *Z toho šoku se nedívala na to, co tam měl Elijah naděleno. Ale muselo to být velmi nepříjemné, když u ní a vlastně i Alisey to bylo velmi nepříjemné. Rozejde se potom chodbou, jako kdyby šla ke svému pokoji. Vlastně ani teď neví, kde přesně má jít. Do svého pokoje? K Hope? K Elijahovi? Byla tak roztěkaná z celé situace, že nedokázala být ani na jednom místě. Jenom doufá, že svým chováním ho teď nepřivede nijak zvlášť do rozpaků. Už je skoro u svého pokoje, když se zastaví poté u toho své dcery. Dveře byly otevřené a tudíž, když tam nahlédla mohla spatřit něco, co tam rozhodně nepatřilo. Tedy nikdy dřív to tam nebylo. Vejde dovnitř a všimne si nejdříve jedné větší krabice ovázané stuhou a potom malé krabičky. Její zvědavost je v tuhle chvíli tak vysoká, že smete všechno, co pociťovala doteď. Přijde pár kroky směrem ke krabicím a uchopí do obou ruk lísteček s věnováním. Rty se jí hned roztáhnou do širokého úsměvu, kdy si skousne spodní ret. Netušila, že Elijah bude mít pro ni dárky. Nejdříve vezme tu malou krabičku a strhne z ní obal. Otevře ji a uvidí tam zlatý přívěšek. Rty odlepí od sebe úžasem, který ji v tu chvíli přepadne. Už teď se ji zdá nádherný. Ale o to je víc nádherný, když ho otevře a uvidí, že je tam tvář její malé, dokonalé dcery. Usměje se ještě víc a přiloží si náhrdelník k hrudi. V tu chvíli se otočí a podívá se šťastně na Elijaha.* Je to perfektní. *Dívá se na něj a v jejích očích jde vidět radost. Ale taky si bohužel uvědomí, že ona na něco takového myšlenky neměla a tudíž mu to v tuhle chvíli nemůže oplatit. Odvrátí od něj zrak a v jedné ruce drží přívěsek. Tou druhou se snaží rozbalit další dárek, což se jí zanedlouho povede. Při spatření lampy, která je vážně nádherná se musí znovu usmát. Nedokáže si ani představit, jak moc ji právě teď potěšil. Přejede konečky prstů po lampičce, než se k Elijahovi opět otočí. Rozejde se k němu a obejme ho. Ruce mu dá okolo krku a stále v pravé ruce svírá náhrdelník.* Děkuji, Elijahu. *Řekne tichým hlasem. Hodně to pro ni znamená.*

*Následuje Hayley do Klausovy pracovny. Stále jí tak nazývá, i když tady bratr nebyl. To ještě netušil, že stále zůstává v dosahu. Teď když doufá, že se zase brzy vrátí, tak na jeho pracovnu opět kouká tak, jako by mu skutečně patřila. Nejenom symbolicky.
Nestihne ještě dojít ke dveřím pracovny, když se v nich opět objeví Hayley. Pohlédne do její tváře a vidí, že je stále rozrušená. Netěší ho, vidět ji takhle, zrovna ve dnech, kdy by se měla spíše smát nebo alespoň usmívat. Připisuje to na vrub Finnovi a je si jistý, že si ho za tohle podá.* Hayley... *Osloví ji, ale pak neví, jak pokračovat. V danou chvíli pro ní nemá žádná slova útěchy ani povzbuzení. Neví, co by jí měl vlastně k tomu říct. Sám přesně neví, co si Finn myslí, že tímhle dokáže. Přistoupí k ní trošku blíže. Ona mezitím položí svou otázku jemu, co našel v dárku. Když to srovná s tím jejím, je to vlastně nic.* Ve srovnání s tebou a Aliseou nic. *Odpoví jí.* Plyšového vlka s "roztrhaným" úsměvem a se srdcem probodnutým dýkou. *Doplní. Vzkaz od Finna i hračku nechal dole. Po své reakci pozoruje Hayley.
Ona následně projde kolem něj a pokračuje chodbou dá. Otočí se za ní trošku bezradně, když tady tak pobíhá. Vydá se za ní. Nechce ji nechávat samotnou. Dojde tak za ní až k pokoji její dcery. Zpomalí a pozoruje ji, jak se zastavila u dveří a následně vešla dovnitř. Dojde za ní a zůstane stát ve dveřích pokoje. Uvidí Hayley, jak chvilku pozoruje dárky, které jí tam před chvilkou nechal. Vejde dovnitř. Udělá pár kroků do pokoje. Zastaví se a s mírným napětím Hayley sleduje, jak se pouští do rozbalování. Když následne uvidí její reakci na medailonek, jeho tvář se rozjasní a na rtech se mu objeví potěšený úsměv. Trošku se při tom uvolní. Kouká na ni dále, jak se dobývá do většího dárku. Znovu je v očekávání, jak se jí bude líbit. Naštěstí se opět setká s pozitivní reakcí a tak mu na tváři ten projasněný potěšený výraz chvíli setrvá.* Jsem rád, Hayley, že se ti dárky líbí. *Odvětí měkce s úsměvem na rtech. Když k němu přejde, rozevře náruč, obejme ji a přivine k sobě. Spokojeně si vydechne. Přejede jí dlaní po zádech. Po chvilce se odtáhne. Shlédne očima na medailonek, který Hayley drží v ruce.* Můžu? *Zeptá se a zvedne oči k těm jejím. Pak jí vezme medailónek z ruky, roztřepne řetízek, obejde ji a připne jí ho na krk. Po té ji znovu obejde a postaví se k ní čelem. Zhodnotí, jak moc jí jeho dárek sluší a usoudí, že velmi. Spokojeně se pousměje a znovu zvedne pohled k jejím očím.*

*Její rozčarování jde na ni velmi poznat, když přechází sem a tam a vlastně neví, kde má zakotvit. Je to pro ni těžké. Viděla malé novorozeně mrtvé a ještě k tomu od krve. Teď si uvědomuje, jak moc těžkým úkolem pověřila Kola, když po něm chtěla, aby sehnal mrtvé tělíčko. Bude se mu muset omluvit za to, že po něm chtěla tak příšerný úkol, i když byl v jejich případě nezbytný. Promluví na něj a prakticky hned se dočká odpovědi u které se ušklíbne. Jediné, čemu na tom rozumí je ta dýka, ale proč jinak plyšový vlk? To by se spíše hodilo k ní. Přitom si taky vzpomene na to oslovení "pes". Upřímně je na něco takového velmi alergická. Mezi psem a vlkodlakem je vážně rozdíl, ale nebude se zabývat takovou banalitou. Dále se už k tomu raději nevyjadřuje a tak začne kráčet chodbou směrem k jejímu pokoji či snad jeho pokoji? To byla pro ni otázka. Nakonec se ale zastaví u pokoje Hope, kde taky nalezne dárky a rozbalí je. Jeho dárky smetou naprosto všechny zlé pocity a nahradí je jenom radost a potěšení. Nedokáže ani slovy vyjádřit, jak moc je z těch dárků nadšená a tak doufá, že alespoň to z ní nějakým způsobem vyzařuje. Je pravda, že je to vidět v jejích očích, které přímo září. Přejde pár kroky k němu a obejme ho. Jakmile pocítí jeho ruku na svých zádech, tak je to pro ni ještě více potěšující. Netrvá to objeví však dlouho, protože se od ní Elijah odtáhne s úmyslem jí zapnout náhrdelník. Souhlasně přikývne a oddělá si vlasy na stranu, aby mu nepřekážely. Skloní trochu hlavu níže, když ucítí chlad z náhrdelníku na kůži. Usměje se a uchopí ho mezi palec a ukazováček. Jen, co Elijah znovu přejde před ní, tak pozvedne bradu a podívá se na něj s úsměvem.* Je nádherný. *Zopakuje znovu chválu a nakloní přitom hlavu trochu do strany. Opět si uvědomí, že ale ona pro něj nic nemá, protože její myšlenky se k tomu ani neubíraly. Vlastně vůbec nečekala, že by Elijah přišel s něčím takovým v těchto dnech. Cítí se proto díky tomu trochu trapně a hlavně to vůči němu není fér. Nadechne se zhluboka, přičemž ruku stáhne k tělu.* Elijahu, omlouvám se. Já...já neměla vůbec na Vánoce myšlenky. Naposledy jsem je trávila se svou adoptivní rodinou a věř mi, že to nebyli jedny z mých příjemných svátků. Vyrůstala jsem nemilována a...*Zavrtí hlavou. Neví, co víc má říct. Nikdy nedostala tak nádherné dárky jako dnes ráno. Ani nikdy z nich nebyla nadšená tak jako teď. Doufá, že to pochopí, že u ní to bylo všechno jinak. Určitě mu taky koupí nějaké dárky, jenom to teď nebylo nejvhodnější a tohle je pro ni naprosté překvapení. Přiblíží se trochu k němu a zadívá se mu do očí.* Promineš mi to, když tvůj dárek dorazí o pár hodin později? *Pousměje se na něj trochu rozpačitě. Ani vlastně netušila, že Elijah je na dárky. Dnes jí vážně potěšil, překvapil a vlastně dá se říci, že i zaskočil. Dnešní den je jeden z jejich nejlepších.*

*Neví, jestli má smysl, zabývat se nyní nevhodnými "dárky", které jim poslal Finn. Nechce se mu nad tím strávit v myšlenkách byť, jen těch pár chvil, které už musel, když se jimi zaměstnával při Hayleyině zavolání, a když je pak objevil. Jediné na co myslí, je to, že je, co nejdříve odstraní z Abattoir. Nechá si to, ale na tu dobu, kdy bude Hayley lépe. I proto ji následuje po domě jako její stín, aby mu nic neuniklo.
Opravdu se mu po té trochu uleví, když si Hayley všimne jeho dárků a rozptýlí si jimi svou mysl. Z její tváře, očí i chování vidí, že se jí líbí. To ho upřímně těší a hřeje na srdci. Opravdu chtěl Hayley udělat radost a shledává, že se mu to podařilo. Když jí nakonec zapne medailónek na krk a zadívá se jí do očí, v těch jeho je vidět, že si Hayleyinu radost užívá společně s ní. Možná o něco více. Spokojeně mu v nich září. Roztáhne ústa do širšího úsměvu po té, co mu znovu pochválí medailon. Pozoruje ji při tom. Je naprosto spokojený a Hayley to na něm nemůže přehlédnout. Mírně zvážní a pozorně na ni upře pohled, když na něj Hayley promluví. Hned jak pochopí, za co se mu to omlouvá, zatváří se odmítavě, že k tomu Hayley nemá sebemenší důvod. Nechá ji domluvit, protože jí nechce vstupovat do řeči, ale je vidět, že na to má odlišný názor.* Hayley, nemáš důvod se mi omlouvat za něco takového... *Pousměje se na ni při svých slovech. Jeho hlas je měkký, vřelý a jeho pohled, kterým na ni kouká něžný.* Chtěl jsem tě potěšit a nejhezčím dárkem za to, je pro mě tvůj úsměv, tvá radost. *Pokračuje dále a když k němu popojde blíže, zvedne k ní ruce a položí jí je na paže. Sklouzne po nich až k loktům. Dívá se jí do očí.* To o čem tady hovoříš je minulostí, Hayley. Je to pryč. Nikdy se to nevrátí. *Pokračuje dále stejným tónem.* Teď jsi obklopená rodinou, které na tobě záleží. Miluje tě. Přinesla si nám do života něco neuvěřitelného, nádherného. *Svými slovy připomene Hope, která pro něj stále představuje malý zázrak.* To, co ti dnes dávám je, jen nepatrným poděkováním. *Uzavře to a usmívá se při tom. V očích, když jí povídá o tom, jak důležitým členem rodiny se Hayley pro něj stala, se objeví všechna jeho láska a vřelé city, které k ní chová. Zavrtí pak při její otázce mírně hlavou. Pousměje se a v očích se mu zajiskří.* Neprominu, protože nemám co. *Odpoví jí a trochu více sevře její lokty, kde má položené své ruce. Není to, ale nijak silné, jen jako by si chtěl pojistit, že mu Hayley teď hned neuteče shánět nějaké dárky, sotva s ní může strávit trochu času.* Nejkrásnějším mým dárkem je mi teď tvá přítomnost. *Dodá pak. Mírně u toho zvážní, aby pochopila, že to myslí vážně. Zvedne pak pravou ruku od jejího loktu ke tváři. Položí jí dlaň na tvář a lehce pohladí po líci až k bradě. Při tom z ní nespouští oči.*

*Možná si myslí, že se nemá za co omlouvat, ale jí to přijde, že rozhodně má. Vždyť vůbec nepomyslela na to, že by měla ostatním členům rodiny dávat dárky. A především Elijahovi, který by si to rozhodně zasloužil. Otázkou ale je, co by vymyslela. On je takový skromný a jediné, co ji napadá je oblek. Čemuž se musí vnitřně zasmát, protože těch on má opravdu spoustu. Něco by vymyslela, ale teď určitě ně. Stále přemýšlí nad tím, co pro ni udělal a co jí koupil. Musí se na něj stále usmívat. Už jenom proto, jak se na ni dívá. Její pohledy jsou k němu taky vřelé a hlavně jde na ní vidět to potěšení z překvapení o kterém neměla ani ponětí. Při jeho dalších slovech se musí usmát ještě víc. Koutky úst jí cuknou do stranu do velmi širokého úsměvu, kdy odhalí vrchní řadu zubů. Při takových situacích ji Elijah přivádí mírně do rozpaků, protože přijímání lichotek jí dělalo vždy trochu problém. Nikdy neví, jak má přesně zareagovat. Ale to, že se usmívá dává jasně najevo, jak moc je za to šťastná a jak moc jí to lichotí. Obzvláště od Elijaha. Popojde k němu o něco blíže a v tu chvíli má na svých pažích jeho ruce. Stále na něj upírá zrak a její tvář o trochu zvážní, ale to je tím, že jeho dotek jí opravdu přivádí příjemný pocit po celém těle. Jen, co je ucítí na svých loktech, tak na chvíli sklopí zrak a zadívá se na jeho ruce. Pozvedne hlavu až ve chvíli, kdy ji odpoví. Ví, že je to minulost, která se už nikdy nevrátí. Jenom mu tím chtěla říct, že to pro ní není nijak významné slavit Vánoce, když vlastně ty opravdové Vánoce ještě nikdy nezažila. Dalo by se říci až do dnešního dne. I přes to, že nebyla žádná večeře a nebo sezení u stromečku, zpívání koled nebo cokoliv jiného, tak ji Elijah dal něco, co nikdy předtím neměla. Nadechne se zhluboka u jeho dalších slov. V očích ji ještě více zajiskří a trochu se ji zalesknou, ale není to tím, že by se jí chtělo brečet, protože by snad cítila nějakou bolest. Právě naopak. Je to díky tomu, co ji říká.* Elijahu...*Neví, netuší, co má na to odpovědět. Jeho slova ji nesmírně těší a hřejí na srdci. Opět se dostává do situace, kdy nevnímá nic jiného. Jenom jeho a jeho slova. Pravděpodobně jí za celou dobu, co se znají neřekl nic hezčího. Nemá ji vlastně vůbec za co děkovat. Pousměje se na něj.* Nemáš mi proč děkovat, Elijahu. To já bych měla. Hlavně za to, že ses mě už od začátku ujmul. *Pravdou je, že od samého začátku k němu cítila hodně. Byl tady pro ni, staral se o ni od prvního momentu, co ji uviděl a chránil ji. To mu nikdy nezapomene, vždycky pro ni bude nesmírně důležitým. Všechno, co k němu cítí se jí právě teď odráží v očích a on to může vidět. Poté, co mu položí otázku vyčkává na jeho odpověď. Vlastně ji ani jeho slova nepřekvapí. Čekala je tak trochu, že nebude nic chtít. Při jeho sevření mírně našpulí rty a dívá se na něj s úsměvem. Když je teď hybrid, tak to všechno vnímá jinak, silněji. Nedokáže se ubránit tomu pocitu, že z toho má i jistý požitek, když ji takhle sevře. Pokud Elijah ji chtěl něčím ještě dnes vyrazit dech, tak to byla právě jeho poslední slova. Vpíjí se svýma očima do těch jeho. Jakmile cítí jeho dlaň na své tváři, tak se jí dech o trochu zrychlí. Pozvedne ruku a přiloží ji na tu jeho, trochu mu jí stiskne. Jako kdyby nechtěla, aby ji pouštěl. Očima sklouzne na moment k jeho rtům, které ji v tuto chvíli lákají. Nadechne se a opět se mu podívá do tváře, přičemž se trochu posune zase k němu až skoro mezi nimi není žádná mezera.*

*Příjemně ho hřeje na srdci směr, kterým se tak rychle posunuli od nemilého nálezu na nádvoří. Měl tam a potom také o Hayley obavy, jak se s tím vyrovná. Je rád, že se mu to tímto způsobem - svými dárky - povedlo zachránit.
Teď si užívá a vychutnává příjemné okamžiky v přítomnosti Hayley. Každý její úsměv, šťastný záblesk v očích a další její projevy radosti a potěšení jsou pro něj jeho malým osobním zázrakem. On si letošní Boží hod náležitě minutu po minutě užívá. Dívá se na Hayley téměř bez přestání. V jeho očích je velmi dobře vidět, co prožívá, a jak se mu tyhle chvíle v její přítomnosti, v její blízkosti, když je tak rozradostněná, líbí. Ještě více se mu zamlouvá, když se k němu přiblíží a on se jí může dotýkat. Opět při tom pocítí to brnění, šimrání v dlaních, když ji drží. Ztrácí se pohledem v jejich očích. Když je s ní, daří se mu zapomínat na vše to nedobré a zlé kolem, co ohrožuje téměř neustále jeho rodinu. Přítomnost Hayley, její blízkost, doteky, úsměvy jsou pro něj malou oázou klidu, pokoje a štěstí. Vnímal to tak od prvního setkání a při těch dalších se to pouze umocňovalo. Nedovede si představit, jak by na tom teď byli, kdyby jim Hayley nevstoupila do životů. Neujde mu tak díky očnímu kontaktu žádná změna, která se v jejich očích promítne. Chvílemi ho její reakce doslova uchvacují, když si uvědomuje, že je to díky tomu, co dělá, říká. Ten vliv, co na ni má, ho neskutečně těší. Když ho osloví trošku na ni zaostří svůj pohled, aby věděla, že ji poslouchá. Hayley se, ale odmlčí a tak se, jen nepatrně pousměje. Její radost, štěstí vnímá z jejího tlukotu srdce i světla v jejich očích.* Tak to prostě je, Hayley. *Odpoví jí tiše, aby potvrdil svá předchozí slova. Trošku stáhne obočí, když ho Hayley po té ujišťuje, že jí nemá za co děkovat. Ve výrazu se mu ihned objeví nesouhlas. Má na to svůj názor a Hayley ho, jen tak nezmění. Přesto si hádáním s ní nechce kazit hezké chvíle, tak počká až domluví a jemně se na ni usměje.* Bylo a je mi potěšením, Hayley. *Odvětí tiše.* Osud mi do cesty poslal úžasnou ženu. Jak bych to mohl odmítnout...? *Zareaguje na to vřelým hlasem. Na konci poslední věty mírně zvedne hlas do otázky. Když ji pak více stiskne její lokty o něco málo k ní přistoupí blíže. Nemůže se nabažit výrazu v jejich očích. V těch jeho může Hayley vidět jeho lásku, kterou v něm probudila. Když ji po té zvedne ruku ke tváři a může ji pohladit, tím, že ji tam Hayley svou rukou zadrží, nepatrně roztáhne ústa do potěšeného úsměvu. Neujde mu, moment, kdy Hayley pohlédne na jeho rty. Je to pro něho jasná pobídka. Od jisté doby se od Hayley už nedrží zpátky. Nechce. Některé věci přehodnotil a tohle bylo jednou z nich. Jakmile se k němu Hayley přiblíží ještě více a smaže tak jakýkoliv prostor mezi nimi, sklouzne dlaní, z její tváře níže a chytí ji za bradu. Jeho dotek je lehký, ale v očích je vidět něha. Částečně se k ní skloní, z části si přitáhne její tvář za bradu blíže k sobě a políbí ji zlehka na rty. Zavře při tom oči a nechá se unášet hebkosti jejich rtů.*

*To, co vidí v jeho očích je pro ni nesmírně potěšující. A ona mu to samozřejmě taky oplácí. O jisté chvíle se to mezi nimi změnilo a nečekala, že se někdy tohle stane. Musí si to užívat dokud může, dokud jim do toho zase něco nevstoupí. Nechce myslet negativně, ale v jejich světě jsou samé překážky, které jim brání v tom, aby si užívali chvil jako jsou tyhle. Po jeho ujišťovacích slovech se musí znovu usmát. v tuhle chvíli to ani nejde jinak, než aby se jenom usmívala. Začne ho ujišťovat, že opravdu nemá za co děkovat. To ona by měla, když on byl hlavně ten, který tady po celý čas byl pro ni. Když si vzpomene na to jak se k němu kolikrát chovala a on s ní měl obrovskou trpělivost. Rozhodně mu bylo za co děkovat, ale nechtěla se s ním o tom přehadovat a tak to raději nechala být. Užívala si raději jejich blízkost a to, že jsou zase takhle spolu po delší době. Za dnešní den ji vážně hodně lichotil a opět se musí vřele usmát, přičemž zase našpulí rty a na chvíli se podívá směrem k jeho rukám, než se pohledem vrátí nazpět k němu. Rozhodně nebyla úžasná. Měla víc chyb, než těch úžasných vlastností, ale nechtěla se s ním o tom bavit. Akorát by tak kazila tu příjemnou atmosféru, která mezi nimi panovala. A to bylo to poslední, co by právě teď chtěla. Pozvedne poté ruku, aby ji položila na tu jeho a na moment sklouzne pohledem k jeho rtům. Nejde tomu pohledu odolávat, i kdyby se o to pokoušela, stejně by to dříve či později udělala. Trvá to jenom pár vteřin, než se na něj opět zadívá a posune se k němu o něco blíže. Popohání ji k tomu touha, to, že si chce zase připomenout jaké to je být tak blízko Elijaha. Dříve si myslela, že tyto okamžiky nikdy nenastanou vzhledem k tomu, co se všechno okolo nich dělo a hlavně, když tenkrát políbila Klause. Jenomže poté se u Elijaha něco změnilo a nakonec se dostali až tady. Je za to neskutečně ráda, i když se to tak nemusí občas jevit. Pousměje se v okamžiku, co ji chytí za bradu a trochu přivře oči. Znovu se podívá na jeho rty. Nemusí dlouho čekat a ucítí Elijahovy rty na těch svých. V ten moment zavře oči a pootevře ústa, aby mu oplatila jemný polibek a něžný polibek. Rukou, kterou ho ještě před chvílí držela za tu jeho sklouzne dolů a položí ji Elijahovi na rameno, trochu ho pohladí po zádech. Tělem se otře o to jeho, jako kdyby se snažila smazat ještě nějaký prostor, který mezi nimi byl. Ačkoliv by se dalo říct, že už ve větší blízkosti si být nemohli. Je to skoro jako deja vu, když se tady poprvé políbili od doby, co se znají. Od té doby to mezi nimi začalo být jiné, nové. Uvědomuje si však, že jestli tahle chvíle potrvá déle, tak se s ním přesune do svého pokoje popřípadě do jeho. Pro ni to byla trochu taková zábrana, když stáli v pokoji Hope. Přeci jenom to byl dětský pokojíček a na to brala ohledy. Polibek o trochu víc prohloubí a nezdá se, že by se chtěla ještě od něj odtáhnout.*

*Když má Hayley tak blízko sebe a vnímá žár, který vyzařuje z jejího těla a jiskření, které pociťuje při každém jejich vzájemném doteku, velmi brzy se přestane zabývat okolím. Má oči a nejen je, jenom pro Hayley. Vše ostatní vypustí ze své mysli. Chce si tenhle moment s ní užít, vychutnat. Velmi zřídka se mu něco takového naskytne. Jakmile "ochutná" Hayleyiny rty a vnímá její odpověď, více se do polibku vloží. Jeho dotek rtů "zesílí". Ruku z její brady vrátí zpátky a přiloží jí na tvář. Mírně si tak Hayleyin obličej přidržuje. Když se k němu Hayley přitiskne blíže, druhou rukou jí sjede z loktu dolů na záda. Přitáhne si ji tak k sobě blíž, pokud je to v jejich případě ještě možné. Svůj polibek prodlouží. Nelze určit jestli je to jeden dlouhý nebo spousta malých.
Vzpomene si na jejich první, když se tady sešli poprvé. Tehdy to bylo za trochu rozdílných okolností, ale nakonec to vedlo stejným směrem. Uvědomí si, že v pokoji Hope už je to podruhé, co Hayley líbá.
Samozřejmě se mu to zamlouvá tím více, čím déle se dotýká jejich rtů. Jako by v nich byl magnet, který ho přitahuje čím dál více. I kdyby chtěl, tak se nedokáže v danou chvíli odtáhnout. A zatím ani nechce.*

*Jenom, co pocítí jeho ruku na zádech, tak je to pro ni ještě větší signál, že by se mohli přesunou jinde, než být v tomhle pokoji. Nechce, aby přemýšlela nad něčím nad čím přemýšlet právě v tuto chvíli nechce. Začínají ji opět ovládat pocity touhy, které cítila i tenkrát. Tentokrát doufá, že ji nevyruší žádná sms zpráva či cokoliv jiného. Ale teď ví, že by se tím už nenechala ovládnout. Prostě by to ignorovala. Vpíjí se svými rty do těch jeho a nehodlá přestat, nemá to v úmyslu. Ruku z jeho zad začne posouvat směrem nahoru, až mu konečky prstů zajede do vlasů, kde ho nějakou dobu hladí. Její polibky se stávají naléhavější, chtivější. Hrudí přitlačí trochu na tu jeho. Nechce už přemýšlet, chce úplně vypnout. A proto se s ním přesune upíří rychlostí do jejího pokoje. Teď se její mysl už úplně uvolní. Nemusí přemýšlet nad tím, že je v pokojíčku své dcery. Teď už může jenom vnímat Elijahovi rty, jeho doteky. To, že ona se ho může dotýkat. Může se tomu plně oddávat, aniž by přemýšlela nad tím, kde se právě nachází. Myšlenky se jí začnou ubírat jenom směrem k němu. Po celém těle ji stoupá pocit chtíče, který především vkládá do polibků. Tedy alespoň pro tuhle chvíli. Teď jenom doufá, že on to bude cítit stejně jako ona. Pokud se od ní odtáhne a nebo tenhle okamžik nějak přeruší, pravděpodobně se bude cítit divně. Jenomže u Elijaha si není nikdy jistá. Netuší, kam by to zašlo minule, kdyby ji nevyrušila příchozí zpráva od Genevieve. Možná právě proto by si to mohli vynahradit právě tímto okamžikem.*

*Čím déle se nachází v objetí Hayley, zahrnován jejími polibky a něžnostmi tím více se tomu poddává a zapomíná na své okolí. Její blízkost, polibky v něm probouzí touhu, která v něm silně stoupá a ve vlnách zaplavuje každou část v jeho nitru. Nedokáže se nabažit jejich rtů, které jsou pro něj jako droga. Jeho polibky se stávají každou chvíli toužebnějšími, chtivějšími. Obklopený její vůní, připadá si, jako v jiném světě. Spustí dlaň z její tváře. Přejede jí na záda. Přitáhne si ji tak ještě více k sobě. Dlaněmi ji přejíždí po zádech, zatímco jí zahrnuje dalšími svými polibky. Její těsná blízkost, rozpálené tělo a jiskření v něm zažehává vášeň, chtíč. Zaznamená pak, že se s Hayley přesunuli z pokoje Hope do toho jejího. V tu chvíli nad tím nijak nepřemýšlí. Jen se oddává tomu, co právě smí prožívat. Jestli to měl v úmyslu, plánoval to, nemůže říct. Doufal v to, že se mu podaří strávit s Hayley o Vánocích alespoň pár příjemných chvil. Od prvního polibku, kdy se nedokázal už odtáhnout se, ale nedrží nijak zpátky. Nechal se ovládnout touhou, kterou v něm Hayley vzbuzuje, a kterou musel častokrát potlačovat a ukrývat ve svém nitru přede všemi. Dnes však proto nevidí jediný důvod. Jeho dech se během polibků a něžností, kterými Hayley zahrnuje, a které mu ona oplácí postupně zrychluje a cítí, jak jeho i její srdce zrychleně bijí do rytmu a vzájemně se doplňují. Když ji hladí dlaněmi po zádech, brzy mu to nestačí. Látka jejího trička je tenká, ale jemu to brání v tom, aby mohl pocítit hebkost její kůže. Sjede jí dlaněmi k pasu a vklouzne jimi pod tričko. Jak očekával, požitek, který to v něm vyvolává je tisíckrát příjemnější. Vydechne jí do rtů.*

*Konečně pocítí úlevu, když se přesunou z pokoje Hope do jejího. Přeci jenom by vážně nechtěla, aby to zacházelo více v pokoji její dcery. Možná tady s nimi nebyla, ale stále to byl její pokoj. Jeho dlaně na zádech ji do těla přináší ještě větší vzrušení. Jako kdyby to byl jemný elektrický proud, který popohání její chtíč a touhu. Těmito pocity se nechá úplně ovládat a zaplavuje to každý kousek jejího těla. Jako kdyby nedokázala ani teď přemýšlet. Její upíří stránka v ní vyvolává neskutečnou chtivost a u té vlkodlačí ztrácí naprostou kontrolu, kterou právě teď ani nepotřebuje. Jeho dotyky na kůži jsou jí tak příjemné, že začne z toho mít husí kůži po celém těle. Rozhodně chce více a nechce čekat. Jakmile jí Elijah vydechne do rtů je to jako kdyby další vlna touhy, kterou i on sám cítí. Z úst se jí vydere mírné zavrčení, které jenom značí to, jak moc právě po něm touží. Ruce jí putují směrem k lemu jeho sakra, které mu vzápětí s trochou jeho pomoci sundá a odhodí na podlahu. Teď je to pro ní jenom kus přebytečné oděvu na jeho těle a tudíž se nezabývá tím, zda ho nějak poškodí. Rty se stále neoddaluje od těch jeho. polibky začínají být naléhavějšími, chtivějšími. nahmatá jeho kravatu, kterou mu v rychlosti rozváže a nechá ji spadnout na zem někde poblíž jeho saka. Nikdy neměla možnost Elijaha vidět v normálním oblečení a natož tak s odhalenou hrudí. Možná právě proto je v tuto chvíli tak nenasytná. Odtáhne se od jeho rtů teď poprvé za celou dobu a podívá se mu do tváře. V jejích očích jde vidět jenom touha, která ji momentálně ovládá. S jeho košilí si nehodlá dělat starosti a proto s ní trhne směrem dolů, až se knoflíčky rozletí do stran. Když mu ji sundává, tak mu přejede prsty po ramenou, směrem dolů k pažím a potom na předloktí. Očima sklouzne k jeho odhalené hrudi a vychutnává si ten pohled na pár vteřin, než ho znovu políbí.*

*Užívá si jemnost a hebkost Hayleyiny pokožky, když se jí může konečně dotýkat pod jejím oblečením. Přejíždí jí dlaněmi po zádech. Prozkoumává tak každý centimetr na jejich zádech. Své rty ani na moment neoddálí od těch jejich. Naopak je stále chtivější, hladovější. Díky tomu, co si tak dlouho odpíral je teď ještě žádostivější. Nechá si Hayley pomoct z saka, po té kravaty a nakonec košile. Je jí za to opravdu vděčný, neboť se od ní kvůli tomu nechce, ani na chvíli odtáhnout. Díky tomu, ale sklouzne ze zad dlaněmi z jejich zad na boky, žebra. Je to pro něj stejně tak vzrušující a dráždivé, jako když cítí její doteky nyní na holé kůži. Když se od něj Hayley na chvilku odtáhne, využije toho a v mžiku sklouzne dlaněmi k lemu jejího trička a přetáhne jí ho přes hlavu. Nechá ho dopadnout na zem k jeho věcem. V danou chvíli se o ně už více nezajímá. Může si ji tak snad poprvé prohlédnout bez trička. Přejede její tělo rozvášněným pohledem, kterým nakonec skončí u jejich očí. Může vidět, jak to v něm doslova vře touhou po ní. Pak si ji znovu přitáhne k sobě a dlouze hladově políbí. Pohladí ji po zádech a sjede ji dlaněmi až na zadeček. Podebere jí ho a přiměje ji, aby mu nohy omotala kolem něj. Pak se k ní rychle přemístí ke stěně a zády si jí o ni opře. Zatímco vnímá její blízkost vášnivě jí zasypává polibky. Ze rtů jí brzy sklouzne na krk a pokračuje v nich tam.*

*V jeho očích vidí tu stejnou touhu, kterou má ona. Tedy alespoň předpokládá, že to cítí stejně. Nedokázala by teď ani popsat, jak moc je nabuzená. Doslova cítí, jak jí to proudí celým tělem, jak jí to naprosto spaluje a proto je i ráda, že zanedlouho má své triko pryč. Na dotek je její kůže příjemně teplá, ale uvnitř přímo hoří touhou. Tep jejího srdce se opět o něco zrychlí a zároveň i tak její dech, který je roztoužený. Právě v tuto chvíli by se okolo nich mohlo dít téměř cokoliv a ona by to nedokázala vnímat. Její myšlenky se ubírají jenom k Elijahovi a jeho tělu, které chce mít přitisknuté na tom svém. Chce pocítit jeho kůži na své, chce, aby se o ní otíral, aby ji líbal, hýčkal. Už dříve po tom toužila a teď to může konečně mít. Jejich rty se zase spojí a tentokrát jsou její polibky i trochu dráždivě tím, jak své rty hruběji tiskne k těm jeho. Není v tom žádná agrese, jenom neukojitelná touha. Jakmile ucítí jeho ruce na svém zadečku a jistý tlak, tak naprosto ví, co má dělat. Pomůže mu tak trochu a vyhoupne se na něj. Nohy mu obmotá okolo pasu a ruce zase okolo jeho krku, přičemž jednou mu zajede do vlasů. Musí se trochu pro sebe pousmát, jelikož je to pro ní jeden z nejlepších momentů, které se ji udály tady v New Orleans. V další chvíli narazí zády o stěnu a přitom vzdychne. Přiměje jí pocítit tak ještě větší vzrušení, ačkoliv by se dalo říct, že už to není ani snad možné. Jen, co se Elijah přesune ze rtů na krk, tak nakloní hlavu do strany, aby tak měl lepší přístup k její kůži. Dech se jí o něco zrychlí a začne vzrušením vzdychat. ne příliš hlasitě, ale dost na to, aby to on velmi dobře vnímal. Zavře oči a kousne se do spodního rtu trochu hruběji tím, jak moc velkou rozkoš jí to působí. Jednou rukou mu sjede směrem k lopatkám a hladí ho tam, kde dosáhne. Nechává ho, aby se jí věnoval, ale zanedlouho ji přemůže znovu ten chtíč a tak mu rucema zatlačí na hruď, aby trochu povolil a ona mohla seskočit dolů. když se tak stane, tak ho upíří rychlostí povalí na postel. Posadí se na něj obkročmo a pravdou rukou si projede ve vlasech. Skloní se k němu a začne ho zasypávat polibky na krku. Vyhledá si jeho pásek na kalhotech, který mu rozepne, vyndá z poutek a odhodí ho někde do prostoru místnosti.*

*Kdyby po něm někdo chtěl, aby vyjádřil slovy, co právě nyní s Hayley prožívá, nejspíše by s tím měl velký problém. Navíc by mu to přišlo nyní nepodstatné. Jediné po čem touží je Hayley. Když vidí její touhu v očích, která si nikterak nezadá s tou jeho, která z něj doslova sálá každým pórem jeho těla, pohání ho dál a dál. Zrychleně dýchá, aby mohl ze sebe dostat trochu té touhy, která ho zevnitř spaluje. Rozkoše a touhy, ale jako by v něm díky tomu, jen přibývalo a stoupala. Srdce mu splašeně bije v hrudi, jako by chtělo vyskočit ven. Její blízkost, doteky, vůně, polibky mu zatemňují mysl. Stále více se poddává, jen svým smyslům, které si doslova užívají v extázi, chtíči a touze. Když může mít Hayley u sebe v těsné blízkosti, je ve svém živlu. Když se otírá o její tělo vnímá, jak v něm závratnou rychlostí stoupá jeho vzrušení. Tiskne si ji za zadeček k sobě a zasypává polibky její krk. Doslova si hraje s každým místem, kterého se svými rty dotkne. Přesto jsou jeho doteky spíše dráždivé, provokující. Při tom se o ni otírá. Dokud mu to dovolí. Když zaregistruje tlak na hrudí, trošku se odtáhne, i když nerad. Dokud ovšem nezmění místo i pozici. Když skončí v její posteli na zádech s dokonalým výhledem nad sebe, na chvilku zavře oči a užívá si blaženost, kterou při tom pociťuje. Hned je zase otevře, aby se o nic neochudil. Zahlédne, jak si Hayley prohrábne vlasy. Zvedne ruce k jejímu trupu a zahrne svými dráždivými doteky. Když se k němu skloní a líbá na krku, přesune se dlaněmi na záda. Má teď jasný cíl. Najde zapínání její podprsenky, rozepne ji a pak ji rychle stáhne z jejich ramen a následně z rukou a odhodí někam na postel. Zvedne se pak v posteli do sedu. Krátce při tom pohlédne zastřeným pohledem na Hayley. Vezme její tvář do dlaní a přitáhne si ji k polibkům. Po té ji dlaněmi klesne na ramena a dopředu na její odhalený hrudník. Chvíli se tak věnuje jejím ňadrům. Při tom naslouchá jejím projevům rozkoše. Po té sklouzne rukama níže na její bříško až k lemu jejich kalhot. Rozepne jí je a stáhne, jak mu to jejich vzájemná propletená pozice v danou chvíli dovolí. Pohladí ji po odhalené části zadečku.*

*Vzrušeně oddechuje a zuby si svírá spodní ret. Kdyby o trochu více přitlačila tak si je jistá, že si ho prokousne. Ne, že by jí to nějak vadilo, ale neměla v úmyslu se zašpinit v takovou chvíli krví. ostatně by se jí to stejně za okamžik zase uzdravilo. Z úst ji vycházejí vzdechy naplněné touhou a chtíčem, který k němu pociťuje. Má zavřené oči a naprosto se mu oddává. Právě teď je jen a jen jeho. Dlouho to však nevydrží a začne jeho hruď od sebe tlačit. Ne, že by se od něj chtěla vzdálit. Jenom se chce přesunout na jiné místo a tam pokračovat. Když se tak stane, tak začne zasypávat jeho krk polibky, které pomalu směřují ke klíční kosti. Pomůže mu se dostat z její podprsenky a je ráda, že i tuhle část oděvu už na sobě nemá. K líbání jeho hrudi už se nedostane, jelikož se Elijah zvedne do sedu a ona proti tomu nic nenamítá. Ruce mu dá automaticky okolo krku a zadívá se mu na malý okamžik do očí. To, co v nich vidí je pro ni něco neuvěřitelného. Ještě nikdy neměla možnost něco takového u něj vidět. Ani ten den, když se poprvé políbili. Líbí se jí to. nechá se přitáhnout k jeho rtům a polibky mu vášnivě oplácí a trochu je prohloubí po pár sekundách. Mezi polibky hlasitěji vzdychá, když cítí jeho ruce na svých ňadrech. Její vzrušenost ještě více stoupá a v bříšku má pocit, jako kdyby ji hladily motýlí křídla. Znovu jí to způsobuje husí kůži. Sjede rukama na jeho hruď po kterého ho hladí, když on těmi svými taky putuje dolů. V momentu, kdy jí rozepne kalhoty a trochu je stáhne se jí zatají dech další vlnou vzrušení. Trochu se napne a pozvedne zadeček, aby jí je mohl co nejvíce stáhnout. Hladí ho všude kam jenom dosáhne, přes hruď až na záda. Dlouho však v této pozici nevydrží. Její touha jí to nedovoluje a proto mu přiloží ruce zezadu na krk a stáhne si ho sebou na postel. Zády dopadne na měkkou matraci a jeho obličej si stáhne k sobě svému. Opět se vpíjí rty do těch jeho a ruce ji sklouznou z krku přes lopatky podél páteře až dolů k jeho kalhotům, které už zbavila pásku. Vyhledá si knoflík, který odepne a následně na to rozepne zip. Mezi palec a ukazováček uchopí lem jeho kalhot a zároveň boxerek, které mu stáhne. Musí se zapřít jednou rukou o matraci, aby mu stáhla kalhoty i s boxerkami celé a potom si znovu lehne a hlavu položí do hromady polštářů. Do pravé ruky uchopí jeho chloubu a začne ho pomalými pohyby ruky dráždit. Polibky se stávají čím dál více naléhavějšími.*

*Líbí se mu, jak Hayley reaguje na jeho něžnosti, kterými ji zahrnuje. Povzbuzuje jej to a podněcuje k dalším takovým. Prozkoumává díky tomu postupně její tělo, kousek po kousku. Všude kam doputuje svými zvědavýma rukama se setkává s dokonalou hebkostí, jemností jejího povrchu těla. Působí to na něj vzrušivým dojmem. Jako by měla pod kůži elektrické napětí, které jiskří a dává mu drobné ranky všude, kde se jí dotýká. Celé tělo, jako by měl pod proudem a napětím, které ventiluje zrychleným dýcháním, které je chvílemi hlasitější. Je stále víc roztouženější a chtivější. Jako by si teď vynahrazoval celou tu dobu před tím. Také to vyzařuje z jeho očí. Touha, vášeň chtíč. Během toho, kdy ji líbá, hladí, zahrnuje svými něžnostmi, ji pomaluje zbavuje jejich svršků, které odkládá na postel nebo mimo ni. Nijak se tím nyní nezabývá. Když s ní sedí na posteli v jejím objetí rukou i nohou za její asistence se mu podaří zbavit ji i kalhot, které jí nakonec stáhne a odhodí. To, ale až tehdy, když se i s ním položí do postele. Hned, jak má volné ruce, vrátí se k ní zpátky. Lehne si k ní a skloní se k ní, aby si vzal několik dalších hladových polibků. O jednu ruku se opírá, aby ji zcela nezalehl. Druhou jí přejíždí po hrudi, žebrech, bříšku, boku až po stehně ke kolenu, kam ze své pozice dosáhne. Během toho pomůže Hayley zbavit se svých posledních svršků. Pak se k ní znovu skloní a zahrnuje ji polibky na krku, přes klíční kost na dekolt až k jejím ňadrům. Když ho začne dráždit v rozkroku, na chvilku ho tak vyhodí z jeho záměrů. S výdechem jí zasténá tiše do hrudi a na moment zavře oči. Vychutnává si ten opojný pocit, který v něm ještě prohloubí jeho touhu a zvýší jeho vzrušení, které už tak zažívá od prvního polibku. Netrvá mu dlouho, než se s tím sžije natolik, že zase dokáže pokračovat dál. Dlaň, kterou jí hladí po stehně nasměruje mezi její nohy, kde ji přes látku kalhotek začne dráždit. Chvilku jí dopřává rozkoš přes spodní prádlo, ale pak vklouzne rukou do kalhotek a pokračuje tak ve svých dráždivých dotecích. Drobné prádýlko mu ovšem začne brzy vadit a tak jí je Hayley strhne. Polibky se vrátí zpět k jejím rtům a při tom spojí jejich těla, aby jim mohl dopřát to, po čem oba již tak dlouho touží.*

*Netrvá to příliš dlouho a oba jsou zbaveni jejich oblečení, které jim právě v tuto chvíli překáželo. Začne ho poté dráždit rukou ve spodní části, nejdříve je to jenom pomalé tempo, ale potom trochu přidá na rychlosti. Když slyší a i vidí, co to s ním dělá, jak moc ho to vzrušuje, tak jí to dodává jakousi energii, aby do toho dávala víc. Pro ni je to úplná slast na uši, když slyší jeho vzdechy. Jen, co ucítí jeho ruku dole, tak vzdychne o něco hlasitěji a zakloní hlavu trochu dozadu. trup pozvedne blíže tím, jak moc jí to dělá dobře. Její touha stoupá do úplného maxima, kdy netouží po ničem jiném, než aby spojili své těla v jedno a ona ho tak mohla cítit. Jednu ruku si dá za hlavu a uchopí polštář do ruky, kdy jeden rožek sevře v dlani. To se děje ve chvíli, kdy jeho ruku nepociťuje už jenom přes kalhotky. Dech má nepravidelný a právě teď si je i jistá, že jde slyšet bití jejího srdce, které je taky nepravidelné. jako kdyby jí chtělo vyskočit z hrudi. ve chvíli, kdy strhne z ní poslední zbytek prádla se mu zadívá toužebně do očí, kdy mu přesně naznačuje, že ho chce právě teď. Oplatí mu polibek, jakmile se k ní skloní. Ucítí tlak ve spodní části, když Elijah do ní vstoupí a v ten moment vzdychne hlasitě, možná až moc, ale nemohla tomu zabránit. Položí mu ruku na paži, kterou mu sevře a druhou stále svírá rožek polštáře. Možná trochu křečovitě, protože jí ten pocit dělá velmi dobře. Pozvedne jednu nohu a položí si ji Elijahovi okolo pasu. Tu druhou trochu nakloní do strany, snad proto, aby měl k ní ještě větší přístup. Vzdychá mezi polibky, které jsou vášnivé a plné chtíče.*

*Vychutnává si Hayleyiny projevy rozkoše, které pro něj mají stejný účinek, jako její vášnivé polibky a dráždivé doteky a něžnosti, které mu oplácí. Znějí jeho uším jako rajská hudba. Když ho dráždí užívá si to a z jeho výdechů a hlasitějšího sténání lze postřehnout, jak moc. Podnítí tím jeho chtíč a touhu, že se po té jen stěží ovládá natolik, aby jí to oplácel podobným způsobem jeho rukou v jejím klíně. Jeho dech se při tom ještě zrychlí. Je roztoužený natolik, že to lze poznat i na jeho občas méně koordinovanými pohyby či doteky. Srdce při tom hlasitě pádí, jako by chtělo dosáhnout nového rekordu. Cítí jak jeho vzrušení stoupá a brní ho při tom každý kousek jeho těla. Aby mohli dosáhnout ještě většího, i když se to zdá nemožnými, lehne si na ni a spojí jejich těla v jedno. Zatímco se v ní pohybuje a postupně při tom zrychluje, položí jí ruku na její stehno, nohy, kterou ho obejme a klouže tak po ní během svých pohybů pánví. Má tak na Hayley dokonalý výhled a její reakce jsou pro něj neuvěřitelně krásné. Nedokáže z ní odtrhnout oči. Zatouží po jejich rtech a tak se k ní skloní a věnuje několik polibků na rty. Stejně tak jako její rty je pro něj lákavé líbat na krku. Tam se také přesune. Posunuje se po něm pomalu dolů. Když ucítí pod svými rty její tepnu, přejede jí po kůži lehce zuby. Nechystá se jí kousnout, jen jí tím dráždí.*