The Abattoir

*Když se myšlenkami zatoulá k jejich domluvě, která proběhla při jejich posledním, ale taky prvním setkání tak netušila, že to jde na ní tak poznat. Překvapeně se podívá na Elijaha a rty se jí roztáhnout do širšího úsměvu. Netušila, že je až tak vnímavý a hlavně netušila, že je to až tak očividné na co přesně myslí.* Máš schopnost číst myšlenky? *Řekne to trochu v pobaveném tónu, čímž jasně dával najevo, že přesně uhodl nad čím přemýšlela tu chvíli. Asi by si měla zvykat, že za těch tisíc let dokáže na člověku toho hodně rozpoznat. Netušila však, že je to u ní až tak očividné, nikdy neměla dojem, že by lidé mohli z ní takhle číst. Ale nevadilo jí to. Slyší v jeho hlasu jistý náznak omluvy a má tendenci mu už teď říct, že se vůbec nic nestalo a rozumí tomu. Ale to už k ní přijde a stiskne ji na pozdrav ruku, přičemž mu stisk oplatí a poté ji znovu stáhne k tělu. Přikývne na něj chápavě, že tomu naprosto rozumí a nemá jediný důvod k tomu, aby se ji nějak ospravedlňoval. Než však stihne na to něco říct, tak k tomu má ještě jistý dodatek. Byl to jeden z nejmilejších lidí, které kdy mohla poznat. Vážně to na něm obdivovala. Stačí si i všimnout té bolesti, kterou má v očích a její úsměv se v tu chvíli taky vytratí, avšak něco málo tam z něj stále zůstává. Zavrtí hlavou mírně.* Nemusíš se mi omlouvat, Elijahu. Vím, co se stalo a taky jsem si vědoma toho, že ty a tvá rodina prožíváte smutek. Jenom jsem se v myšlenkách k tomu dostala, ale nic ti nevyčítám. Rozumím tomu. *Ujistí ho, že opravdu si s tím nemusí dělat žádné starosti. Takové věci mohou počkat na dobu, kdy k tomu budou mít oba dva chuť. Ne teď, když oba mají své problémy a starosti a je si jistá, že právě on jich má hodně. Musí se usmát u jeho dalších slov, které ji nesmírně potěší.* Taky tě ráda vidím. *Mluví upřímně, i když by byla raději, kdyby se s ním viděla za lepších okolností. To, co se mu chystá říct bude mít určitě dopad na jejich setkání a přesně teď nedokáže uhádnout jaké. Asi bude mírně šokovaný tím, že se právě ona setkala s jeho bratrem a měla možnost s ním prohodit pár slov, zatímco jeho rodině se tohle nepoštěstilo. Na jeho otázku, jak se ji vlastně daří neodpoví ihned, protože by si ráda s ním promluvila na trochu soukromějším místě, než bylo právě tohle nádvoří. Poté, co Elijah přijme její nabídku, zda by mohla vstoupit dovnitř, tak se na něj vděčně usměje. Musí se znovu usmát, když se zmíní o tom, že ji tam nenechá jenom tak postávat. Musí uznat, že Elijah je opravdový gentleman, který ví, jak na dívku zapůsobit. Jakmile se společně rozejdou tam, kde ji Elijah vede, tak se rozhodně na jeho otázku odpovědět.* Jestli mám být upřímná, tak je to špatné v poslední době. O Kieranovi už jistě víš a já, Sophie ani Marcel jsme zatím nepřišli na žádný způsob, jak mu pomoct. A v posledních dnech se událo něco z čeho se snažím tak nějak vzpamatovat. Kvůli jedné události jsem i za tebou dnes přišla. *Podívá se na něj krátce a potom už vejdou do jednoho salónku. Musí si to hned prohlédnout, protože ji přímo fascinuje vybavení v tomhle domě. Všechno působí tak starodávně a hlavně velmi cenně. Fascinovaně se rozhlíží okolo sebe, když na ni Elijah promluví, ať si udělá pohodlní a zda něco nechce. Zavrtí hlavou s úsměvem.* Ne, děkuji. *Mile odmítne jeho nabídku. Před chvíli měla kávu a hlad nemá, navíc pochybuje, že by tady zrovna upíři měli potraviny. Pár tahy si rozepne knoflíky u kabátu, který přehodí přes opěradlo křesla a kabelku si položí na zem vedle něj. Posadí se a dá si nohu přes nohu. Pohlédne znovu Elijahovi do tváře.* Přišla jsem tady kvůli tvému bratrovi. A zároveň tobě a tvé rodině chci říct upřímnou soustrast. Mrzí mě to, co se stalo. *Její tvář je vážná. Ale jde poznat, že nechce zrovna mluvit o té tragédii, která se stala, ale o něčem úplně jiném.*

*Jakmile ho Cami podezírá ze schopnosti číst myšlenky, zadívá se na ni a zavrtí mírně hlavou.* Ne, neumím, Cami. *Ujistí ji. Ví, že to bylo myšleno s nadsázkou, ale nechce ji nechat na pochybách. Mohla by pochopit, že to z jeho strany bude mezi prvními, co by rád uvedl na pravou míru a objasnil. Chce k tomu ještě něco dodat, ale potřebuje si to napřed trochu utřídit v hlavě. Chvilku to trvá a tak Camille dostane příležitost k tomu, říct něco více. Nespouští z ní oči, když ho ujišťuje, že se nemusí omlouvat, a že ho chápe. Na rtech se mu objeví úlevné pousmání.* Já věřím, že je to jistě pochopitelné. V tomhle městě prožíváme snad všichni, co znám temné období. Nevím, kdy to skončí. *Odpoví jí na to. Jeho hlas je tichý, ale prostoupený jakousi hořkostí a nespokojeností s tím, co se v NO neustále odehrává.* Jen jsem chtěl, aby si věděla, že jsem na to nezapomněl. Nekašlu na to, ani mi to není na obtíž. Mám to stále v paměti a doufám, že to jednou uskutečníme.*Pokračuje a v jeho očích se objeví jakási vřelost, měkkost, stejně tak zaznívá i z jeho hlasu.* Je to naopak. *Dodá ještě. Nepatrně roztáhne koutky rtů více do stran a věnuje Camille jeden ze svých upřímných úsměvů. Rozhodně ho po té potěší svými slovy.* To mě těší, Cami. *Poznamená, vypadá potěšeně.
Cestou do salónku se od ní oficiálně dozví o jejím strýci. Její odpověď ho tentokrát nepotěší. Naopak cítí frustraci nad tím, že otce Kierana potkalo něco takového. Nemůže to pochopit, stejně tak bezmoc s tím něco udělat.* Je mi to velmi líto, Cami. *Pohlédne na ni účastně.* Tvůj strýc je velmi dobrý člověk. Tohle si nezaslouží. Kéž bych pro něj mohl něco udělat... *Je patrné, že ho to rmoutí, ale nedokáže s tím nic provést. Jeho zájem ihned stoupne a výraz ožije, když od ní slyší, že kvůli něčemu, co se jí stalo za ním přišla. Je vidět, že je na ten důvod opravdu zvědavý.
Když Cami nic nechce, tak se usadí k ní do jednoho z volných křesel a zadívá se na ni, připravený ji vyslechnout. Její úvod mu vepíše do tváře překvapení. Netuší, jak tomu rozumět. Na jedno stranu to vypadá, jako by jim dnes přišla vyjádřit účast nad jejich ztrátami. Přijde mu to, ale hodně podivné. Něco takového by do Camille neřekl. Přesto v jejím výrazu i tónu hlasu vnímá, že to není všechno. Rozhodne se proto vyčkat. Trochu se uklidní. Zakryje svůj překvapený a lehce nechápavý výraz za svou "maskou" klidu a soustředění.* Děkuji, Cami. *Kývne nepatrně hlavou na znamení díků, po vyjádření její účasti.* To zřejmě není jediný důvod. *Poznamená.* Pokračuj, prosím. *Požádá ji. V jeho prosbě je skrytá žádost, aby to neprodlužovala a pověděla mu, co má na srdci.*

*Pousměje se u toho, když ji ujistí, že neumí číst myšlenky. Z její strany to bylo rozhodně vtipně pronesené, avšak Elijah na to reaguje o něco vážněji. Vlastně jí to vůbec nevadí, ale dále se k tomu už nevyjadřuje. Je ráda za to, že něco takového upíři neumí, i když člověk nikdy neví, co všechno mají za schopnosti. Už jenom to, že dokáží ovládat mysl člověka je něco fascinujícího, ale taky to není správné. Nikdo by neměl ovlivnit něčí mysl pro své prospěchy. Jenomže takové poznatky si raději nechá pro sebe a navíc to není to, o čem chce s Elijahem hovořit. Přikývne na jeho slova. Rozhodně teď v New Orleans panuje zlé období i přes to, že Benjamin je mrtvý. Ale je to zvláštní, jako kdyby teď Benjamina měl vystřídat Kai. Netuší, proč je tady, ale něco hledá. Zapletl se jí do života a zřejmě teď to zkouší u Daviny, kdo ví, co bude dál? Jenom doufá, že to nebude příliš velká hrozba, ale v tomhle městě může opravdu jenom doufat. Slyší, že v tónu jeho hlasu je hořkost a nemá mu to vůbec za zlé. Jsou to temné časy, ale pravděpodobně tady nikdy nebylo zrovna bezpečno a nikdy tady snad ani nebyly dobré časy. Dívá se mu po celou dobu do tváře a hlavu nakloní trochu do strany, když znovu k ní promlouvá. Cítí teď pro změnu vřelost v jeho hlase a je to pro ni jakýmsi způsobem uklidňující.* Já tomu rozumím, Elijahu. *Řekne znovu chápavým tónem.* Vždyť je na to čas. Jsou důležitější věci. *Trochu ji to přijde z jejich úst ironické vzhledem k tomu, že kdyby na sobě neměla obranné kouzlo, tak je už mrtvá a neměla by čas vůbec na nic. Jenomže je tady, měla příležitost se vrátit nazpět a nemůže myslet negativně. Nemůže myslet na to, že by mohla zemřít další den klidně znovu a tentokrát by byla opravdu mrtvá. Ještě musí zajít za Margaret a požádat ji o to kouzlo, i když ví, že Sophie to pro ni zařídila. Znovu se na něj usměje a potom už společně zamíří do salónku, přičemž mu po cestě odpovídá na to, jak se ji vlastně daří. V posledních pár hodinách je na tom vážně špatně. Nejhorší pro ni byly asi ty zážitky, kdy ztratila Seana, dozvěděla se o tom, že je Kieran uřknutý a teď tohle. Ale musí to prostě překonat a jít dál. V tomhle světě do kterého vlastně patří už od narození se většinou dějí jenom zlé věci a krásné okamžiky jsou velmi vzácné. Podívá se na něj a potom na chvíli sklopí zrak, jakmile se vyjádří ohledně věci s Kieranem. Jeho slova ji velmi potěší a stále nepřestane obdivovat Kierana za to, jak si dokázal vybudovat takový obdiv u všech, které snad zná. Opět pohlédne na Elijaha.* Ne, nezaslouží. Kieran je ten poslední člověk, který by si něco takového zasloužil. Bohužel zatím není žádný způsob, jak mu pomoct a obávám se, že se budeme muset smířit s tím, co přijde. *Řekne poněkud smutným a trochu trpkým hlasem. Obzvlášť pro ni je to hodně bolestné, protože jde přece o jejího strýce a ještě k tomu má zemřít stejným způsobem jako její bratr. V salónku odmítne Elijahovu nabídku, zda by něco chtěla a poté se usadí. Přehodí si nohu přes nohu a ruce si složí do klína. Dívá se na Elijaha a vysvětlí mu důvod své návštěvy, i když ještě neřekla přesně to, co má říct. Rozumí tomu, že nemůže teď vědět, co tím přesně myslí. Ještě to nijak nespecifikovala. Taky mu vyjádří upřímnou soustrast a vlastně i zbytku rodiny. Nebude mít asi možnost to ještě někomu říct a tak to postačí právě u něj. jen, co ji pobídne k tomu, aby pokračovala, tak se zhluboka nadechne.* Mluvila jsem včera s tvým bratrem. Já vím, že to zní nemožně, ale byla jsem na druhé straně. *Na moment se odmlčí, protože tohle téma je trochu nepříjemné, ale není to tak, že by o tom nedokázala mluvit. Jenom včera to vyprávěla Sophie, dnes to bude vyprávět jemu. Je to ale nezbytné.* Bohužel jsem zemřela a díky Sophie mohu být zase tady a předat ti vzkaz od Klause. Chce, abyste věděli, že je tady pořád s vámi a nezapomínáte na to. *Pozoruje jeho tvář a stále s ním udržuje oční kontakt. Jistě to bude pro něj zvláštní tohle slyšet a myslí si, že mu nemusí vysvětlovat nic ohledně druhé strany. Jistě to už taky zažil a ví, že člověk z tama může pozorovat druhé.*

*Potěší ho, když se s Camille dokáže na všem, co spolu probírají shodnou. Díky tomu mu odpadne trocha toho znepokojení nad tím, že jí něco slíbil a zatím se něml k tomu, aby to splnil. Věří stejně jako Camille, že na takové setkání a téma jejich povídání snad někdy v budoucnu budou mít oba čas a náladu. Souhlasně jí na to proto kývne hlavou, aniž by tušil, co Camille prožila. Nejspíše by v takovém případě jednal jinak. To se ovšem dozví až za chvíli. Teď setrvává ještě v sladké nevědomosti.
Poslechne si od Camille, že mají stejný názor i na situaci kolem jejího strýce. Když od ní slyší Kieranovu prognózu, která není nijak oslňující, moc rád by Cami v tu chvíli nějak utěšil, ale během přesunu z nádvoří do salónku k tomu kromě svých slov nemá jiné prostředky. Účastně ji proto sleduje a je vidět, že by jí velmi rád pomohl, kdyby to bylo v jeho moci. Nakonec se přemístí do salónku a přejdou pomalu, ale jistě k důvodu Camilleiny návštěvy. Pozorně se na ni zadívá a vyčkává, co uslyší. Ten začátek, když se zmíní, že mluvila s jeho bratrem, nenapadne jej v první chvíli ani omylem, že by mohla mít na mysli Klause. V první chvíli ho napadne Kol a hned v zápětí trochu s obavami Finn. Dívá se na Camille díky tomu ještě chvíli stále stejně, nevzrušeně a čeká, kdy přejde k tomu důležitému. Pozvedne mírně obočí v momentě, kdy od ní slyší, že by mu mohlo znít neuvěřitelně, že hovořila s jeho bratrem. Obočí opět stáhne a tentokrát ho soustředěním svraští neboť ho zaujme pojem druhá strana. Kvůli tomu trochu znejistí a vypadá v tu chvíli napůl soustředěně napůl naprosto nechápavě. S nádechem pootevře pusu, jako by potřeboval něco říct. Nenapadá ho v první chvíli co, protože si stále ještě není jistý, že Cami chápe správně. Camille se opět rozhovoří a tak pusu zavře a poslouchá dál. Vypadá, ale že se u toho musí hodně soustředit a i tak si není jistý, že chápe a rozumí tomu, co zde právě slyší. Zní mu to neuvěřitelně. Stejně tak, jako před tím nemohl uvěřit, že je Klaus pryč, je to pro něj v danou chvíli podobné. V tomhle případě ovšem, ta informace není podobna žádné noční můře, ale nadějnému snění o něčem, v co si zakazoval doufat, protože v sobě nechtěl živit naději na něco, co třeba vůbec není možné. Také se podle toho tváří. Trochu užasle a překvapeně. Teprve, když překoná prvotní reakce z takové zprávy, uvědomí si další význam slov, které Camille vyslovila. Zemřela, byla na druhé straně. Díky kouzlu Sophie je zpět. Za tohle je upřímně rád, ale nedochází mu, kdo a proč chtěl Camille ublížit. Nyní se mu dostalo dvou protichudných informací. V danou chvíli by chtěl slyšet o každé z nich více podrobností, ale nemůže se rozhodnout pro tu, která je u něj prioritní. Ve svém křesle od chvíle, kdy pochopí, o kterém bratrovi se to Camille zmiňovala, sedí téměř bez hnutí. Neopírá se. Záda má rovná. Ruce položené na loketních opěrkách a dlaně spuštěné přes jejich hranu dolů. Svůj zrak upírá neustále na Camille. Když pak zvažuje, na co se jí zeptat dříve, přeruší oční kontakt s ní a přelétne očima místnost za ní a kolem ní. Jako by snad mohl bratra zahlédnout. Nic takového se nestane. Přesto díky Camille v jeho nitru zaplála nová naděje. Ve chvíli, kdy Genevieve uviděl mrtvou žil v myšlenkách, že druhá strana společně s ní zanikla. Nenapadlo jej, že přetrvala. Kdyby to, jen tušil, udělal by vše, aby Klause dostal zpět.* Musíme ho dostat zpátky... *Pronese pak rozhodně polohlasem, jako by to byla jen zbloudilá myšlenka, která mu unikla ústy.* Co se stalo, Cami? *Pohlédne na ni už zase plně soustředěný, díky tomu mírně podmračený. Přesto se snaží okamžitě vymyslet, jak pomoct Klausovi. Předpokládá, že k tomu budou potřebovat magii a čarodějku. V prvním případě ho napadne Sophie. Nejspíše by neváhal, kdyby se nejednalo zrovna o jeho bratra. Nedovede si představit, že by měla zájem na tom mu pomáhat zpět. Společně se Sophie ho zároveň napadne jeho sestra Alisea. Pokud jde o Klause tak by se nejraději obrátil právě na ni. Neváhal by ani okamžik, kdyby nečekala dítě. Tohle mu dělá starosti. Mezitím, co nad tím v duchu spekuluje, pozoruje a poslouchá Cami. V jeho výrazu, když jí pokládá svou otázku je vidět zájem o to slyšet podrobnosti.*

*Neunikne jí ani jeden z jeho pohledů. Mezitím, co mu vypráví o tom kvůli čemu je tady, tak pozoruje každá detail jeho tváře. Nijak ji nerozhodí nechápavost, kterou má v jednu chvíli vepsanou v očích. Tohle za poslední dva dny zažila několikrát a přijde ji to už zcela normální, ale musí říct i ty věci okolo, když se chce dostat k jádru věci. Zanedlouho to však vystřídá překvapení a v jeho očích vidí jakousi jiskru naděje. Snad taky uvažuje o tom, že by měli Klaus dostat nazpět. Což už provádí Alisea, teda alespoň by měla. Jenomže nemá příliš času a ona se vážně velmi obává, že to nestihne, že ho nedokáže přivést zpátky. Po celou dobu pozoruje jeho strnulou pozici a na chvíli se u toho pozastaví, jak tohle vůbec dokáže. Ale to je asi tím, že je to upír. Ona jako člověk by takhle nedokázala sedět po takovou dobu, co Elijah. Jakmile se odmlčí, aby mu dala nějaký prostor k vyjádření, tak se zanedlouho dočká slov, které i vlastně čekala, že pronese. Nasaje vzduch do plic a zase ho dlouze vydechne. Nestačí však nic říct, protože ji položí další otázku. Nejjednodušší by bylo, kdyby se ji podíval na vzpomínky stejně tak, jak to udělala Sophie. Alespoň by nemusela nic říkat, nic vysvětlovat. Ale zase nechce, aby viděl to, co se stalo až do detailu, není to nic příjemného a není to něco na co by se chtěl každý dívat. Navíc by to celé prožívala znovu a aby se jí někdo opět hrabal v hlavě, tak to asi taky ne. Za celou tu dobu z něj nespustila zrak, ani když se on na nějakou chvíli podíval někde jinde. Jednu ruku si položí na opěradlo křesla.* Hned, co jsem se probudila jsem šla za Sophie a ona mě informovala o tom, že Alisea chce přivést tvého bratra nazpět. *Podívá se na něj trochu stylem, že myslela, že právě on o tom bude něco vědět. Zdá se, že Alisea už to má nějakou dobu v plánu a teď je největší čas na to, aby to uskutečnila. Otázkou je, zda bude úspěšná a nebo jestli to stihne včas. I jemu musí však říci, co se na druhé straně děje. Nechce, aby měl příliš mnoho naděje, i když by si sama přála, aby se Klaus vrátil nazpět.* Elijahu, měl by si vědět, že druhá strana se hroutí. A opravdu mohu říct, že docela rychlým způsobem. Pokud si nepospíší, tak se obávám toho, že to bude neúspěšné. *Řekne mu to narovinu. Bude Sophie rozhodně kontaktovat ohledně toho, zda ví něco více. Byla by ráda, kdyby se jí to podařilo a vytáhla ho z tama, protože on má tady opravdu lidi, kteří ho potřebují a obzvlášť to vidí v Elijahových očích, že i on ho potřebuje. Teď se bude muset přesunout k té části svého příběhu a neví, kolik přesně mu má toho říct. Asi se nebude muset zmiňovat ohledně toho skladiště, prostě mu to řekne velice stručně.* Jeden kluk na mě čekal v bytě a chtěl po mě jistou věc, kterou měla vlastnit má rodina. Když mi vyhrožoval s Kieranem, tak jsem s ním souhlasila a nechala ho hledat...ani nevím, co to přesně bylo. Nevyptávala jsem se na to. Jenomže když ji nenašel, tak ho přemohlo jeho rozčílení a potom mě zabil. *Na chvíli sklopí hlavu směrem dolů a pozvedne ruku. Promne si jednou rukou spánky a pohledem se vrátí znovu k Elijahovi, přičemž spustí ruku směrem dolů a položí si ji opět na opěrku. Netušila, zda se ji Elijah ptal čistě ze slušnosti, co se stalo a nebo mu na tom nějakým způsobem záleželo, ale proč by? Vždyť ji vlastně vůbec neznal. Viděl ji jednou v kavárně a od té doby společně v kontaktu nebyli, takže neměl sebemenší důvod se nějak starat o její osobu a nebo snad zjišťovat, kdo tím vrahem je. Samozřejmě, že ona to ví, ale takhle jí je to k ničemu. Neví přesně, jak by reagovala, kdyby ho viděla znovu. Každopádně teď je nejdůležitější, aby se držel Kai dál od Daviny a o to se jistě Sophie a Marcel postarají. Navíc Kai nemá jediný důvod ji znovu vyhledávat, nedostal to co chtěl, tudíž s ní už nemá nic společného a ani mu není a nebude nijak prospěšná. Takže vlastně tohle může rovnou uzavřít, jenom nechce, aby ublížil někomu jinému. Musí se vrátit do skladu a zjistit, co za magické předměty tam jsou.*

*Po té, co překoná prvotní překvapení a údiv, tak se trochu uklidní a naslouchá pozorně Cami a jejím dalším slovům. Pozorně ji při tom sleduje. V jeho výrazu nejde přehlédnout, že má v očích jasnější světlo, z toho, co se od ní dozvídá. V jeho nitru mu to připadá, jako hezký sen. Již dlouho se takhle necítil. Zjištění, že je naděje, možnost, jak vrátit Klause zpět mezi živé - vlévá mu to do žil novou energii. Je již rozhodnutý, že jakmile Camille poví vše, proč sem přišla, dá okamžitě vědět Alisee, aby se pokusili bratra zachránit. Vzhledem k podezření, které se při návratu Genevieve potvrdilo, zjištěním, že Klausův vrah byl Roderick, Alisein přítel a otec její dcery, a že ona to nakonec zjistila a zatajila mu tuto skutečnost, přijde mu logické, že by se o to měla pokusit právě ona. Samozřejmě má na paměti její stav. Doufá, ovšem, že to půjde nějak skloubit, aby to mohla udělat. Na chvilku se ponoří do svých úvah a proberou ho z něj až Camilleina další slova. Zvedne k ní oči, neboť nepřítomným pohledem chvilku koukal někam před sebe na stůl mezi nimi. Vyposlechne si od ní zajímavou zprávu. Přiměje ho toto zjištění, že Alisea pracuje na tom, aby Klause přivedla zpět a Sophie to nějakým zázrakem ví, pozvednout mírně obočí. Jestli je to pro něj překvapením nebo se, jen podivuje nad tím, že mu to "zapomněli" říct, nejde z toho určit. Přesto, když se nad tím zamyslí, usoudí, že se něco takového dá očekávat. Jeho z toho Alisea jako v poslední době téměř pokaždé, vynechala. Proč mu o tom neřekla ani Sophie už, ale netuší. Mírně se zamračí, když nad touto skutečností krátce uvažuje. Nechce u Camille vzbudit dojem, že se mračí na ni, tak tvář opět více rozjasní, rozhodnutý nad tím spekulovat později.* To jsem netušil. *Poznamená z podtónem naznačující, že z toho není zrovna nadšený, a že o tomhle neměl ponětí.* Alisea se mi v poslední době zapomíná zmiňovat o některých důležitých skutečnostech. *Podotkne trochu kousavě, ale ne na adresu Cami, ale je to adresované jeho sestře, o které hovoří. Alisea si nejspíše neuvědomuje, že si tím sbírá v jeho případě, obrazně řečeno hřebíky do rakve. Neupřímnost, lhaní, tajnosti, které se tak často opakují v něm vzbuzují nedůvěru a nelibost. Místo, aby se to tak mezi ním a Aliseou vylepšilo, má tohle zjištění pro něj opačný efekt. Má dojem, jako by Aliseu najednou vůbec neznal. Zavrtí nad tím krátce hlavou. Camille, ale nic nepoví. Nechce ji tím zatěžovat. Přestane se zabývat rodinnými vztahy a věnuje pozornost Camille a jejím informacím. Jeho naděje trochu zastíní obavy z toho, co o druhé straně slyší. Mírně se zamračí. Pokrčí ve své pozici prsty. Sedí v křesle téměř neustále ve stejné pozici.* To nezní dobře. *Poznamená znepokojeně a semkne na chvíli rty do úzké linky. Uhne pohledem, podívá se trochu dolů a do strany. Natočí tím směrem trochu hlavu a nakloní ji mírně šikmo. Nyní jeho úmysl dát vědět sestře ještě vzroste. Uloží si všechny informace od Cami do paměti. Když mu Camille po té zodpoví jeho otázku ohledně toho, co se jí stalo. Zpozorní a poslechne si ji. Je na jeho tváři vidět, že se mu nezamlouvá nic, co od ní slyší. Zamračí se, když slyší o její smrti. Je rád, že ji Sophie ochránila.* To zní naprosto nepochopitelně, Cami... *Zavrtí pak nespokojeně hlavou nad takovými událostmi. Je mu stále větší záhadou, jak se může někdo takovým způsobem soustředit na rodinu O´Connell. Nejprve její strýc a teď i Camille. Soustředěně se mračí. Je vidět, že se snaží na něco přijít, ale nic ho nenapadá.* Musíš být o to více opatrná Cami. *Nabádá ji. Při tom na ni kouká. Přemýšlí, jak by mohl Camille pomoci, ale v tuhle chvíli je pro něj prioritou číslo jedna jeho bratr. Jestliže se druhá strana rozpadá, musejí si pospíšit. Pak budou mít více času zjistit, kdo se to pokoušel o Camillein život.*

*Přijde ji, že v jednu chvíli Elijah moc přemýšlí a očividně za to může její poznámka o tom, že Alisea se chystá oživit Klause. Tedy jí to tak alespoň bylo řečeno od Sophie. Nelze si nevšimnout toho, jak se tváří a není to zrovna přívětivé. Zjišťuje tak, že řekla něco o čem Elijah neměl ani tušení a v tu chvíli se necítí právě dobře. Nemyslela si totiž, že právě on o tom neví, když se jedná o jeho bratra a ještě k tomu, že jeho vlastní sestra ho ani neinformovala. Chce mu hned něco říct, omluvit se, že se mu o tom zmínila právě ona a ne jeho sestra, která mu to měla rozhodně povědět. Jenomže ho nechce vyrušovat z jeho přemýšlení a tak mu nechává prostor na to, aby si to uvědomil sám. Chvíli si musí počkat, ale jedná se jenom o několik vteřin. Nebere si vůbec osobně jeho předchozí zamračený výraz nijak osobně. Rozumí tomu, že ho to znepokojuje, když mu sourozenec nedá vědět o svých plánech, které se ho také z velké části týkají. Jeho slova ji jenom utvrdí, že neměl o tom ponětí, i když to na něm poznala už před nějakou chvílí. Nechce se jim rozhodně nijak plést do jejich rodinných záležitostí.* Omlouvám se, že jsem ti to takhle řekla, Elijahu. Myslela jsem, že o tom budeš vědět, když se jedná o Klause. *Svá slova myslí naprosto upřímně a taky to jde cítit z jejího hlasu, nechce mezi nimi vyvolávat konfrontace jenom proto, že se zmínila o něčem, o čem asi měla mlčet. Ale jak by mohla? Neměla vůbec nejmenší tušení o jeho nevědomosti. Snad to nebude až tak vážné. Po jeho slovech začne mít ještě větší nutkání už odejít, aby náhodou toho neřekla ještě více. I když pravdou je, že asi už nemá žádné informace, které by se takhle Elijaha mohly dotknout. Navíc je čas k odchodu, ještě si musí zařídit své věci a ať už chce nebo ne, tak se musí vrátit do toho skladiště. Samozřejmě, že mu nezapomene říct o druhé straně a jak to s ní vlastně vypadá. Musí o tom vědět i on, že není příliš času a tak by se s tím navracením nemělo dlouho otálet. U jeho slov si trochu dlouze povzdychne. Nemá k tomu co dodat. Není to dobré a nebude mu lhát, že je a že jsou velké šance na to, aby to stihli. Ona není taková, že by lhala. Rozhodne se poté, že mu stručně poví, co se stalo a proč vlastně zemřela a tak se ocitla na druhé straně. Má pravdu, že je to nepochopitelné, ale stalo se. Netuší proč, netuší, co ten kluk hledal, ale nebylo s ním z lékařského hlediska něco v pořádku. Ne z toho, že by byl nemocný fyzicky, ale duševně.* Snad už další taková situace nenastane. *V jejím hlasu je spíše nějaké doufání v to, že se nic takového nebude nadále opakovat. Všímá si jeho výrazů a tím, že se mračí dává dostatečně najevo, jak se mu tahle situace nelíbí. Vlastně je to od něj milé gesto. Skoro vůbec ji nezná a přitom mu to dělá starosti. Poté ji cukne koutek trochu do strany.* Budu, Elijahu. Neměj obavy. *Chvíli mu upřeně zírá do tváře, než se pomalu zvedne z křesla a pousměje se.* Opravdu ráda jsem tě dnes viděla, ale budu už muset jít. Mám ještě pár věcí na vyřízení a taky bych se měla zastavit za Kieranem. Jenom tě prosím o to, aby sis tohle nechal pro sebe, ano? Myslím tu část o mé smrti. Nesmí se to k němu donést. *Požádá ho laskavým tónem a uchopí do rukou svůj kabát. Obleče si ho a zapne si knoflíky. Poté se sehne pro svou kabelku, kterou si přehodí přes rameno.*

*Camilleiny zprávy a informace, které mu dnes donesla způsobují, že se jí až tak zcela není schopen věnovat, což ho na druhou stranu opravdu mrzí, neboť ji opravdu rád vidí. Zprávy o Klausovi, ale téměř naplno zaměstnávají od první chvíle jeho mysl. Navíc dovětek, že bratrovi nezbývá moc času také nenechá jednoho v klidu. Chvílemi dokonce i při svém zamyšlení vnímá, že ho Cami pozoruje. Nedovede to, ale nějak ovládnout. Zpět do salónku k ní ho "vrátí" až její další slova. To na ni trochu překvapeně koukne. Netuší, za co se mu to omlouvá. On k tomu neshledává jediný důvod. V jeho očích tahle situace není vina Camille, ale Alisey a jejího tajnůstkaření.* Cami, já netuším, za co se mi to omlouváš... *Zavrtí slabě s jemným pousmáním hlavou.* Není to tvá chyba. *Ujistí ji. Po té trochu zvážní.* Já nevím, proč, ale s Aliseou si v poslední době moc nerozumíme. Není ke mně upřímná, neříká mi to, co bych měl vědět, jako třeba tuhle věc. Netuším, proč. *Pokračuje dále. Ani neví, proč jí to všechno nyní povídá. Nepřijde mu, že by to Camille nyní mělo zajímat. Má toho sama dost. Uvědomí si, že to vyplynulo z jeho reakce na její omluvu.* Trochu jsem odbočil. *Omluvně se pousměje.* Co jsem, chtěl říct, že se nemáš za co omlouvat. *Ujistí ji na závěr. Věnuje Camille při svém ujišťování upřímný úsměv. myslí to tak, jak to říká. Více se už k tomu po té nevrací a Camille také ne. Chvíli se pak soustředí na její povídání o jejím vrahovi. Na její slova k situaci, pak kývne.* Kdybych ti v tom mohl být nějak nápomocný, Cami, stačí říct. *Poznamená nakonec. Je mu velmi nepříjemné, že je tahle pomoc, ale podmíněná časem. Nebude to moci dodržet dříve, dokud nebude vědět, že je Klaus v pořádku zpátky na straně živých. Cami to nespecifikuje, ale doufá, že to pochopí.* Sophie by tě měla ochránit pomocí kouzel... *Poznamená. Přijde mu zvláštní, že se Cami dotyčný dostal, jen tak do bytu. Na krátkou dobu jej to zaměstnává. Z toho jej probere pohyb na straně, kde sedí Camille. Když na ni koukne, vidí, že se pomalu zvedá k odchodu. Nepatrně se pousměje, i když k tomu moc důvodů nemá. Za jiných okolností by mu nevadilo, kdyby se návštěva Cami protáhla. Dnes, ale uvítá její krátkost.* Já tebe také, Cami. *Odpoví jí na to. Také se zvedne ze svého křesla. Když zaznamená její slova i snahu obléct si kabát, zamíří s vážným výrazem k ní. Kabát jí jemně, ale nekompromisně odebere a podrží jí ho, aby se mohla obléct.* Jestli ti smím říct svůj názor, Cami... *Poznamená během jejího oblékání. Pak se otočí čelem k ní a zadívá se na ni.* Tajemství v tomhle městě vždy dříve nebo později vyplavou na povrch. Myslím, že by si to svému strýci měla říct. Měl by o tom vědět a měla bys to být ty, kdo mu to poví. Když to neuděláš ty, může to udělat někdo, kdo se z toho může snažit něco vytěžit, získat a pro tvého strýce by to nemuselo být hezké zjištění. *Poví jí svůj názor.* Možná tvůj strýc bude něco vědět. *Naráží nyní na její případ. Věří, že to Cami pochopí. Když shledá, že je Camille ustrojená k odchodu otočí se a zamíří ke dveřím, kterými sem vešli. Dojde k ním otevře je a projde jimi ven na nádvoří. Počká tam na Camille.* Děkuji ti za návštěvu i za tvé informace. *Poděkuje jí následně.* Přeji ti, co nejpříjemnější zbytek dne. *Popřeje ji. Následně ji vyprovodí až k hlavním dveřím, kterými se dům opouští. Když Cami opustí Abattoir, zamíří zpět do kuchyně.*

*Měla potřebu se mu omluvit za to, že mu řekla o něčem o čem neměl ani tušení. Nechtěla, aby kvůli tomu mezi jeho sourozenci a jím byly nějaké neshody. Za to by opravdu nebyla ráda. Myslela si, že už dávno o tom ví, že Alisea chce udělat něco takového a tak mu jenom chtěla říct, aby si pospíšila, že taky zítra může být pozdě. Stále si vzpomíná na to, jaké to je být na druhé straně a jak to tam vypadalo. Poslední, co si pamatuje, tak byl prudký závan větru a Klausova tvář a potom už zmizela a vrátila se nazpět. Ten vítr byl dost silný a Klaus říkal, že si k sobě bere nějaké duše. Neměla ani čas na to, aby to s ním více prodiskutovala. Může jenom doufat, že nic takového se jemu nestalo a že tam stále ještě je. Nechce ale Elijaha těmito informacemi znepokojovat, i když by mu to možná říct měla. Už tak se zdá, že má obavy a nechce mu nic dělat ještě horší. Poslouchá jeho názor ohledně Alisey, spíše jeho obavy, které k sestře pociťuje. Sepne ruce k sobě a má je položené v klíně. Něco málo o ní ví, samozřejmě, že hlavně díky Kieranovi.* Alisea je vaše dlouho ztracená sestra. Je to asi tím, že mezi sebou nemáte takový vztah jaký máš se zbytkem své rodiny. Je rozdíl s někým být po celou tu dlouhou dobu a potom jenom ten čas, který je s vámi ona. Důvěra je velmi křehká věc, těžce se získává, ale lehce se ztrácí. Měl by sis s ní o tom promluvit, Elijahu. Ani z mého psychologického hlediska ti právě teď nemohu říct, proč to tak je. Může být příčinou mnoho důvodů a já bohužel tvou nejstarší sestru vůbec neznám. *Opravdu by mu ráda řekla, proč je to tak a nebo mu dala alespoň nějakou nit. Pravděpodobně to bude ale tím, že Alisea za tu dobu je zvyklá na důvěru hlavně sama v sebe. Nemůže mu přesně říct, proč je to tak jenom její teorie a není si jistá, zda o ně právě on stojí. Navíc i ona se může mýlit. Nikdy s ní nemluvila a tak ji nedokáže ani trochu odhadnout, vcítit se do ní. Pousměje se na něj a její lehký úsměv říká to, že jí to vůbec nevadí. Ráda by mu pomohla, ráda by mu poradila v tom, proč to tak je. Ale jediné, co mu může říct je to, co už mu vlastně řekla. Asi by měl vědět, že ji nikdo nikdy neobtěžuje se svými problémy. Vždycky ráda pomůže, když je to v jejich silách a nebo se snaží pro toho dotyčného tady být. Je ráda, že vidí na jeho tváři i ten úsměv, který působí právě od něj tak příjemně. Když tvrdí, že se nemá omlouvat, tak už se více omlouvat nebude. Podívá se na něj vděčně, jen co jí nabídne jeho pomoc.* Když budu něco potřebovat, tak se ti ozvu. *Sice ho nechce vážně zatěžovat svými problémy, protože jeho rodina má svých už dost a jeho priority jsou přednější, než ty její. Přesto je mu za to neskutečně vděčná, že ji nabízí pomocnou ruku. Není právě moc takových lidí, kteří stojí při někom, i když ho vlastně vůbec neznají. Dost možná je ale to, že to právě dělá kvůli Kieranovi, kterého mají všichni rádi a obdivují ho. Vděčnost za to, co ji nabízí má vepsanou v očích.* Vlastně Sophie chce udělat pár opatření a taky jedna z jejich čarodějek na mě znovu sešle ochranné kouzlo, kdyby znovu došlo k takovému případu. Budu jen doufat, že taková situace znovu nenastane. *Následně na to se rozhodně k odchodu. Považuje to za správné. Jistě toho má hodně už tak a ona mu jenom přidělala další starosti. Ale slíbila Klausovi, že předá vzkaz a necítila by se ani trochu dobře, kdyby to neudělala hned. Naštěstí je teď už o něco klidnější a bude jenom doufat, že bude štěstěna stát na jejich straně. Po jeho slovech se musí usmát, že ji taky rád viděl. Dřív, než si však obleče kabát, tak se na chvíli zarazí rychlostí Elijaha, který ji bere kabát z rukou a v momentě stojí za ní, aby jí ho přidržel. Teď se zářivě usměje, ale Elijah tento úsměv musel propásnout, jelikož k němu je otočená zády. Vážně je to nesmírný gentleman a rozhodně neměla žádnou potřebu k tomu, aby mu v tomhle milém gestu bránila. Začne se tedy pomalu s jeho pomocí oblékat a přitom poslouchá jeho slova. Trochu si poupraví vlasy kvůli límci kabátu a otočí se k němu, aby mu viděla do tváře. Mezitím si zapíná knoflíky u kabátu. Nadechne se zhluboka a poněkud zvážní. Samozřejmě, že má Elijah na jednu stranu pravdu a v normálním případě by to udělala, ale teď byla jiná situace. Nakloní hlavu trochu do strany a dá si kabelku přes rameno.* Vím, že máš pravdu, Elijahu. Ale můj strýc není v dobrém stavu a já vážně ho nechci nijak rozrušit. Už tak toho má moc a ještě aby se stresoval tím, že jsem mohla být mrtvá? Vyčítal by si, že mě tenkrát nepřinutil odjet z města a to je to poslední, co bych chtěla slyšet. *Nemyslí si, že by Kieran o někom takovém věděl, jelikož by jí varoval. Ale ani nad tím příliš předtím nepřemýšlela. Poté se s Elijahem vydá ze sídla pryč, přičemž se ještě nezapomene trochu rozhlédnout okolo sebe. Doprovází je zvuk jejich podpatků. Když se ocitnou na nádvoří, tak se na něj znovu zadívá, jen co na ni promluví.* Nemáš mi za co děkovat, Elijahu. Rozhodně mi bylo potěšením předat vám vzkazy od Klause. I já tobě přeji hezký zbytek dne. *Usměje se a ještě se u hlavních dveří zastaví. Podívá se mu do obličeje.* Myslím, že vás vážně postrádá. Není ten typ, co by dával najevo své pocity, ale pod tím jeho obranným štítem tam jsou. Koneckonců ty to musíš znát. Prosím dej mi vědět, kdyby se to kouzlo povedlo. *Usměje se na něj.* A děkuji za pomoc při oblékání. Věř nebo ne, tak ne všichni muži jsou gentlemani jako ty. *Usměje se ještě o trochu více a potom se už otočí a opustí hlavními dveřmi Abattoir. Po této návštěvě ji z tváře úsměv opět zmizí, protože se začne cítit tak jako předtím. Zamíří hned na to domů.*

*Když se vrátí do kuchyně, po té, co Camille odejde, přejde k lednici a vytáhne z ní jednu porci krve. Nechá si ji ohřát na stole a mezitím vylije a uklidí hrnek po kávě. Ještě mu v něm trochu zůstalo, ale studenou kávu nemá rád. Přemítá při tom nad Camilleiny slovy. Její rada, promluvit si s Aliseou.. Je to jediné, co by nejspíše mohlo pomoci. On k tomu, ale po jejich posledních setkáních a rozhovorech nemá moc chuti. Má z nich pocit, že to spěje, jen k horšímu. Cami za její rady, samozřejmě před tím poděkoval. Ví, čím se zabývá, ale když se jí někdy svěří s tím, co ho trápí, dělá to spíše proto, že v ní má důvěru. Cami je Kieranova neteř, ke kterému chová úctu a respektuje ho. Za ty krátká setkání s jeho neteří, má z ní naprosto stejné dojmy. Ví, že rodina O´Connellova je ve francouzské čtvrti velmi vážená a tak nemůže pochopit, kdo si může na ně dovolovat tímhle způsobem. Je přesvědčený, že ten někdo bude cizinec a jeho konfrontace s Camille náhodná. Respektuje Camilleino rozhodnutí, neříct o jejím incidentu, ale neschvaluje je. Obává se, že to bude, ke škodě. Cami tím, ale dále už nezatěžuje. Pokud o tom už byla informovaná Sophie, tak nepochybuje, že se o Cami postará. Jeho znepokojení kvůli tomu tak nepatrně poklesne. Nyní se tím zkrátka nemůže zabývat. Jeho prioritou je Niklaus. Musí se tedy zkontaktovat s Aliseou. Mnohem dříve, než vůbec chtěl nebo měl v úmyslu. Přemýšlí dále nad jejími slovy, informacemi i jakýmisi vzkazy od jejich bratra. Velmi by se divil, kdyby se Niklausovi nestýskalo. Pokud zůstal na druhé straně, jak se nyní ukázalo, muselo to pro něj být stejně mučivé, jako pro ně. Hlavně kvůli Hope. Než se s Cami definitivně rozloučí, ujistí ji, že hned jak něco bude vědět, dá jí ohledně jí ohledně Niklause zprávu, co a jak. Jejím díkům za pomoc se, jen nepatrně usmívá. Pro něj to je samozřejmost. Neví, jak dlouho nad tím uvažuje. Mezitím vypije krev.
Po té se chystá zavolat Alisei. Snad jako na zavolanou uslyší na nádvoří nějaké kroky. Zpozorní a obrátí se čelem ke vchodu do kuchyně. Pozvedne překvapeně obočí, když ji uvidí stát ve dveřích s taškou, jako by měla někam namířeno. Na její "uvítací řeč" nehne brvou. Na poznámky podobného typu nemá moc náladu a zvláště od ní.* Dobrý večer, sestřičko. *Přivítá jí. Jeho hlas, ale není ani zdaleka tak vřelý, jak u něj bývá zvykem v podobných situacích. Od Alisey si zkrátka drží jistý odstup.* Co tě sem přivádí? *Zajímá se. Vydá se jí naproti ke dveřím. Při tom si ji prohlíží. V očích je vidět ta bratrská starostlivost, kterou pociťuje ke všem členům své početné rodiny. Dojde až k ní a natáhne se rukou pro její tašku, kterou si od ní převezme.* Jdeš, jako na zavolanou. Potřebuji s tebou mluvit. *Pokračuje hned na to.* Jde o našeho bratra. Musíme ho zachránit. *Upřesní, čeho se to týká.* Pojď dál. *Pozve ji. Klidně to může být chápáno tak, že ji zve do kuchyně, ale taky si může vybrat kteroukoliv jinou místnost.*

*Když od Alisey uslyší, že má k návštěvě důvodů více, tak se na ni tázavě zadívá. Ano očekává, že mu je poví. Když se Alisea zmíní o Vánocích, trochu ho to překvapí. On sám Vánoce už nějakou dobu neřeší. Za těch tisíc let to pro něj není nikterak zajímavý svátek. Kdyby mu to občas někdo nepřipomněl, ani by nad tím neuvažoval, že nějaké Vánoce jsou. Letos navíc k nějakým oslavám nemá žádný důvod. Neměl... Možná nyní, když ví o Klausovi a doufá, že ho zachrání, bude jeden důvod mít... Uvědomí si, že je konec prosince a tudíž opravdu čas Vánoc.* Obávám se, že naše rodina lidským tradicím moc pozornosti a času nevěnuje, Al. *Odvětí s omluvným pousmáním.* Ale všichni členové rodiny jsou zde vítání. *Pokračuje, nemá důvod někomu z nich bránit v obývání jejich domu. Patří rodině.* Ty taky. *Ujistí ji, že to platí i pro ni. Pak na chvilku zvážní.* Možná kromě Finna. *Pronese o dost odměřeněji, než dosud mluvil. Nehodlá se, ale nyní zabývat zrádným bratrem, když tady má Aliseu. Pokud tady hodlá Alisea trávit Vánoce, nemá nic proti tomu. Dům mu přijde prázdný, tichý. Uvítá trochu oživení, i když si není jistý, jestli nebude brzy litovat. Tyhle obavy, ale nijak neřeší. Jsou ničím ve srovnání s těmi skutečně závažnými. Když se Alisea dostane k dalšímu důvodu a zmíní, že se přišla občerstvit, zatváří se trochu rozpačitě. Od Hayleyiny proměny už jídlo moc neřeší. Hlavně lidské. Krve mají dost a když má on na něco chuť nebo hlad, tak si na jídlo zajde. Má proto obavy, že Alisea v jejich lednici toho moc nenajde.* Upřímně, moc jídla tady už nenajdeš. *Odvětí s omluvným výrazem na tváři. Přesto nevidí žádný problém s tímhle nedostatkem něco provést. Přesto kouká dál na Aliseu, neboť má dojem, že tohle vše říká, jen jako předehru k něčemu závažnějšímu. Už se naučil, že nic v jeho okolí a v jeho rodině se neděje, jen tak. Vzápětí se toho také dočká potvrzení svých předpokladů. Když se Alisea zmíní o větším bezpečí, zpozorní a zadívá se na ni.* Co se děje? *Zajímá se, znepokojeně. Po tváři se mu mihne stín obav. Vezme Alisee její tašku a zamíří pak spolu zpět do kuchyně. Odloží ji na jednu volnou židli u stolu. Čeká až mu sestra objasní, co se stalo. Zatímco se usadí na židli, vydá se ke kuchyňské lince.* Jídla tady moc není, ale můžu ti udělat zatím něco k pití... *Navrhne.* Také ti můžu něco k jídlu objednat. *Navrhne, neboť mu to v současnou chvíli přijde rychlejší, než nákup. Od kuchyně se otočí čelem k Alisee a v očekávání na ni pohlédne. Uslyší od ní, že ví o rozpadu druhé strany. Sice neví, jak, ale nechce to zjišťovat. Důležité je, že to ví a on si tak ušetří tohle vysvětlování.* To je dobře. *Kývne spokojeně.* Musíme Niklause dostat zpátky... *Poznamená a zadívá se na ni.* Máš nějaký nápad, jak to provést, co nejrychleji? *Zajímá se. Teď potřebuje zachránit bratra. Všechny jejich neshody, nedorozumění i tajemství, které před ním Alisea má v domnění, že o nich neví odsouvá stranou.*

*Poslouchá komentář Alisey ohledně Vánoc. Je rád, že to nakonec nehodlá hrotit a dolaďovat detaily. Nad její poznámkou ohledně toho, co by mu udělalo či neudělalo radost, se jen nepatrně pobaveně pousměje. Nic jí k tomu nepoví.* Proti společné večeři nic nenamítám, jestliže se ti povede přimět k tomu ostatní z rodiny... *Poznamená s pobaveným podtónem.* Jestli na to bude čas. *Pomyslí si. Jestliže se budou zabývat záchrannou jejich bratra, dost o tom pochybuje. Přemítá nad tím tou dobou, kdy se Alisea zabývá budoucností jejich rodiny a příštími Vánoci. Nechá ji fantazírovat. Nějak nad tím nepřemýšlí. Ne tak dopodrobna. Po té přejdou na méně veselé téma. Zpozorní a poslouchá, co mu sestra povídá. Znepokojeně se nad tím zamračí. Nedává mu to absolutně žádný smysl.* To je hodně zvláštní. *Poznamená zamyšleně.* Jsi v pořádku? *Podívá se na ni znovu, zkoumavě, starostlivě. Přemýšlí nad tím, co to může znamenat. Nechápe rovněž, proč v tomhle městě nemůže být ani na chvíli klid.* Samozřejmě zůstaneš tady. Tak dlouho dokud nezjistíme, co to má znamenat. *Oznámí jí to, jako hotovou věc. Při tom na ni podmračeně hledí. Nemračí se, na ni, ale na celou tuhle situaci. Pokud byl ten muž ovlivněný, mnoho upírů zde není. Přemýšlí, jestli by neměl navštívit Marcela a zjistit, jestli se nedal znovu na vytváření dalších upírů. Nenapadá ho ovšem důvod, proč by někoho posílal za Aliseou. Nedává mu to smysl. Je zde rovněž možnost, že je ve městě někdo nový. Usoudí, že teď nemá šanci na to přijít. Přestane se tím zabývat. Pohlédne na Aliseu a poslechne si její reakci na to, co si dá k jídlu. Povytáhne mírně obočí.* Já nemám hlad. Opravdu netuším, co by sis chtěla dát. *Zavrtí mírně hlavou. Když si Alisea nechce dát nic k pití, vrátí se od kuchyňské linky k ní ke stolu. Posadí se na jednu z volných židlí. Na chvíli se tak mezi nimi rozhostí ticho, které Alisea přeruší svou odpovědí. Svým způsobem mu tak potvrdí to, co slyšel od Camille. Zkoumavě se na ni podívá, když domluví a pokývá hlavou. Mírně se při tom mračí.* Kdy jsi mi o tom chtěla vlastně říct? *Zeptá se jí káravě.* Jak moc je to kouzlo pro tebe nebezpečné? *Zajímá se dál. Je jasné, že naráží na její stav. Starostlivě na ni kouká. Nikdy by to po ní nechtěl, kdyby nebyli v časové tísni. Uhne na chvíli pohledem a zadívá se někam před sebe na stůl. Nepatrně si při tom povzdechne.*

Kol má plány na Vánoce? *Vypadá, že ho to překvapilo. Zadívá se na Aliseu, jako by rád slyšel více. Ona se začne zabývat tím, kdo na večeři bude. Chvilku ji poslouchá. Rebekah, Hayley není si jistý, že to plánování nakonec vyjde, ale nechce jí brát iluze, tak mlčí. Přál by si, aby se místo tohohle raději věnovali záchraně jejich bratra. Přijde mu to teď mnohem důležitější. Alisea jeho myšlenky na bratra rozptýlí svými slovy. Poslouchá její poznatky, názory. Nespokojeně se mračí, ale občas přikývne, že rozumí. Není z toho nadšený.* Musíme zjistit, co se děje. *Poznamená odhodlaně. Je rád, když si Alisea vezme svůj hlad na starost sama. Krátce přikývne. Když pak od ní slyší její úmysly, zase se na ni nespokojeně zamračí.* Nemyslíš, že jsme o tom měli vědět hned? Všichni? K čemu ti jsou pořád ty tajnosti, Al? *Promlouvá k ní a pokládá při tom své otázky. Při tom na ni posmutněle hledí.* Jsme rodina. Nemusíš na to být sama. *Dodá. Povzdechne si a když uhne pohledem přemýšlí, kolik toho ještě Alisea tají. Přijde mu to jako začarovaný kruh. Zvedne ruce a podepře se o ně o desku stolu.* Sophie to ví, ale my ne? *Zavrtí rezignovaně hlavou. Krátce k ní zvedne pohled, ale je vidět, že ho to mrzí, její přístup.* Jsem původní, mám síly na rozdávání. Můžeš si ji vzít ode mně. *Poznamená. Nemá s tímhle problém. Pro bratrův návrat by udělal daleko víc. Přál by si, aby to stačilo a nemusel kvůli tomu riskovat nikdo další. Obzvláště těhotná Alisea a ani Sophie. Po svém návrhu na Al tázavě koukne.* Když se to stalo poprvé, tak se sem Kol i ostatní dostali bez toho, aniž by někdo zemřel. Nepůjde to tak i nyní? *Zeptá se jí.* Jak to před tím bylo možné? *Pohlédne na ni, jako by to mohla vědět.*

*Když slyší jaké plány má Kol na Vánoce, opravdu jej to udiví. Něco takového by do Kola neřekl, právě proto je tolik překvapený. Na druhou stranu ho to těší. Jeho bratr se angažuje zvláštním způsobem. Zacukají mu nad tou představou, jak se Kol snaží vydržet v jednom dni s Claire a hlavně Genevieve, koutky úst. Přijde mu to úsměvné.* Já myslím, že jednu ani druhou už do Vánoc nepotkám a tak nebudu mít důvod prozrazovat Kolův plán. *Odpoví pak Al a stále se nad tím usmívá. Úsměv mu na tváří, ale dlouho nevydrží, když se Alisea pokouší odůvodnit svůj záměr kolem kouzla a proč jim to nechtěla říct. Zvážní a poslouchá ji. Nějak na ni za to nedokáže zlobit. Spíše ho mrzí, že jim to neřekla a také se mu nelíbí, že na to chtěla být sama. Poslechne si ji až do konce. Tváří se, že její důvody chápe, ale nesouhlasí s takovým postupem.* Aliseo, teď už na nic nejsi sama. Máš rodinu. *Poznamená. Pohlédne na ni při tom.* Bez ohledu na to, jestli by si uspěla nebo ne. Počítá se už, jen to, že si měla snahu. Ty by sis tím také musela projít znovu a sama. *Poznamená.* Dříve nebo později by to stejně vyšlo najevo. *Pokračuje dále.* Žádné tajemství nezůstane tajemstvím navždy. *Povídá dál a je vidět, že o tom ví svoje.* Někdy je lepší to dříve... *Poví jí svůj názor.* Bez ohledu na naše oddělené osudy, jsem stále tvůj bratr, Aliseo. Můžeš za mnou přijít vždy a s čímkoliv. Stejně jako všichni ostatní mí sourozenci. Vždy tě vyslechnu, a pokud budu moct, pomůžu. *Během svých slov vstane ze židle, kde dosud seděl a přejde k Alisee. Posadí se na židli naproti ní trochu se k ní nakloní a natáhne se po její ruce, kterou na chvíli vezme do svých.* Zkus to někdy. *Poznamená při tom. Zadívá se jí do očí a je vidět, že se snaží překonat to nedorozumění, co mezi nimi v poslední době panuje.* Já netvrdím, že budu vždy nadšený, ale budu poslouchat a budu se snažit pochopit to. *Povídá dál.* Nemám, ale rád tajnosti a neupřímnost. *Dodá ještě. Pak její ruce pustí a narovná se zase v zádech. Chvilku na ni kouká, ale pak tohle téma opustí a poslouchá o tom, co Alisea potřebuje od Sophie. Nepatrně se nad tím zamračí, když vyjde najevo, že se nebude moci angažovat osobně. Při tom mu přijde, že by to nějak jít mělo. Vzpomene si na praktiky, které používal papa Tunde. Vstane ze židle a začne se procházet kolem stolu. Zvedne při tom trochu ruku a konečky prstů při tom přejíždí po vršcích opěradel židlí stojících kolem stolu. Obejde tak téměř polovinu stolu v zamyšlení, než na něj Alisea opět promluví. Zastaví se a otočí k ní hlavu. Ruku nechá položenou na opěradle. Slabě přikývne. Ví, že dýku by měla mít Sophie. Již se s ní stačil seznámit. Pokud ovšem může pomoct Alisey dostat Klause zpět, udělá proto všechno.* Náš bratr dokáže všechno, co si zamane. *Odvětí přesvědčivě.* Tak dlouho, ale čekat nebudeme. Na rozpadnutí druhé strany. Musíme ho dostat dříve. *Poznamená rozhodně.* To kouzlo, co připravuješ. Co je k němu potřeba? A kdy ho chceš provést? *Zeptá se jí. Nechce s tím otálet. Natočí se při tom čelem ke stolu a k Alisee. Ruku na opěradle nechává položenou i pak.*

*Uvažuje nad tím, co se mohlo stát, že se Kol uvolil k tomuhle "trávení" Vánoc. Je to v jeho případě nezvyklé, ale líbí se mu to. Jen si nedovede moc představit, jaký to může mít průběh a následky. Raději nad tím přestane přemýšlet. Stejně se nikam daleko nedostane. Mají důležitější věci na rozebírání. Poslechne si od Alisey něco k tomu, co jí povídal o jisté změně, která v jejím životě nastala. Pokývá nad jejími slovy párkrát hlavou. Věří, že to pro ní je nové. Už se nechce vracet k tomu zatajenému kouzlu. Své jí k tomu řekl a ona také.* Teď budeš bydlet tady. Bude pro tebe jistě snazší mě zastihnout, když dostaneš chuť něco probrat. *Připomene jí, že se sem stěhuje na dobu neurčitou. Významně na ni při tom pohlédne. Poví to během její krátké pauzy. Po té se od ní dozví konečně pravdu o Roderickovi. Potvrdí se mu tak do puntíku jeho podezření. Jelikož ví, že už je po smrti a existuje naděje, že se Klaus vrátí, už ho to tolik neštve, netrápí. Ještě si tím Alisea sama potvrzuje, že by měla být otevřenější a důvěřivější vůči svým sourozencům. Svým způsobem tak uzná svou chybu. V tu chvíli, když tohle někdo udělá, nemá pak už důvod něco vytýkat ani nic podobného. Doufá, že si to jeho sestra vezme k srdci a poučí se z toho pro příště. Vyslechne si zbytek proto mlčky. Nevypadá, ale ani nijak překvapeně, naštvaně ani nic podobného.* Alespoň si mi to teď všechno potvrdila. *Poznamená pak.* Už to nevrátíme, ani nezměníme. *Dodá ještě a povzdechne si. Pohlédne z její tváře na chvíli někam k oknům. Odmítá spekulovat nad tím, co by se stalo kdyby...* Teď se musíme pokusit zachránit našeho bratra. *Pohlédne pak znovu zpět odhodlaně na Aliseu.* Nedokázal jsem Rodericka před tím zastavit a nezabránil jsem bratrově smrti. *Pokračuje dále a v očích se mu objeví výčitky, které ho kvůli tomu trápí.* Pokusím se udělat vše pro jeho záchranu. *Dodá. Vkládá do toho hodně. Poslechne si pak Aliseyiny plány.* Dýku má Sophie. *Poznamená. Navrhnul by, že se o to postará, ale vzhledem k tomu, že Alisea je se Sophie ohledně toho rovněž v kontaktu, tak to nechá na ni. Navíc, pokud u toho bude i Sophie, vadit mu to nebude. Sice ho to překvapuje, že se na něčem takovém také podílí, ale rozhodně ne nepříjemně.* Kol také pomůže? *Spokojeně nad tím pokývá hlavou. Pak, ale usoudí, že to důležité již probrali a nyní to stačí, jen uskutečnit.* Myslím, že bychom ti teď měli najít pokoj, Aliseo. *Změní po té téma.* Pokud nechceš bydlet v naší kuchyni... *Poznamená s mírným pobaveným úsměvem. Potom všem co s ní nyní probral je mu o dost líp. Dovolí si malé popíchnutí na Aliseyinu adresu.*

*Poslechne si Aliseyiny plány a mírně se pousměje.* Nelze dopředu říct, jak dlouho tady zůstaneš. Třeba se nám to podaří vyřešit rychle. *Přál by si to. Mají problémy i bez těch nových. Potřebují vyčistit město od vlkodlaků, aby bylo opět bezpečné a Hope by se mohla vrátit domů.* Klidně by si, ale mohla zůstat natrvalo. *Pokračuje po velmi krátké pauze, takže by Alisea nestihla nic říct.* Dům je příliš velký, pro nás tři. *Alisea by si klidně mohla zabrat celou jednu stranu a ještě by stále měli dost místa. Proto jí, jen tak poví svůj názor na její stěhování. Kouká při tom na Aliseu. Když ho pak jeho sestra začne ujišťovat, že nemůže za Klausovu smrt o dost zvážní. Dosud docela klidný výraz vystřídá posmutnělý, bolestný. Shledává to od Alisey hezké, že ho neviní z toho, co Klause potkalo. Jemu samotnému se ovšem zdá, že mohl být rychlejší, pozornější. Ví, že už to teď nevrátí a nezmění. Vtíravé myšlenky, které nahlodávají jeho nitro umlčet nemůže. Nechce tím, Aliseu zatěžovat tak už o tom více nemluví. Nyní se chce zaměřit na bratrovu záchranu. Následně se od Alisey dozví, že by mu chtěla svěřit přípravu večeře na Štědrý den. Pohlédne na ni dost nelibě. Na tohle teď opravdu nemá myšlenky ani chuť. Trochu se zamračí.* Nebyla ta večeře tvůj nápad? *Poznamená. Za jiných okolností by to pro něho nebyl problém, ale v současnosti se tím nedokáže zabývat.* Nemám na tohle teď myšlenky, Aliseo. *Zavrtí pak mírně hlavou a omluvně se na ni zadívá. Povzdechne si.* Tu večeři milerád zařídím ve chvíli, kdy bude Niklaus zpátky. *Pokračuje.* Teď to po mně nechtěj, prosím. *Snaží se sestru přesvědčit, že on není ten správný kandidát. Doufá, že na tom nebude trvat. Musel by na to kývnout, ale nebyl by nadšený. Přestane se pak zabývat večeří na Štědrý den. Mnohem důležitější a zajímavější je pro něj to kouzlo a jeho příprava. Pokývá párkrát hlavou na její slova o Kolovi. Když, ale slyší o tom, že by měl bratr hlídat Sophie, má co dělat, aby zakryl podmračený nespokojený výraz. Z jeho pohledu není něco takového nutné. On Sophie věří.* Já myslím, že od té doby se pár věcí změnilo... *Poznamená pak neurčitě. V podtónu je skrytá zpráva, že z jeho pohledu není žádné hlídání nutné. Nehodlá to, ale nyní rozebírat ani se o tom s Aliseou hádat. Pak se rozhodne Aliseu ubytovat. Přejde proto od místa, kde dosud stál k její tašce, zvedne ji a podívá se na svou sestru.* Jeden ti ukážu. *Odvětí.* Můžeme? *Zeptá se. Po té se vydá z kuchyně ven na nádvoří a po té vystoupá po schodech vzhůru do patra. Nahoře se vydá nalevo. Mine skoro celou stranu domu a pak zahne na rohu opět doleva. Ví, že na téhle straně se nachází několik neobývaných pokojů, které jsou ovšem dobře zařízené. Jsou to takové pokoje pro hosty. Každý vlastní koupelnu. Dojde k prvním dveřím a otevře je. Pokoj je vkusně, staromódně vybavený. Takový obývací pokoj, ze kterého vedou dvoje dveře. Jedny do podobně vybavené ložnice a druhé do koupelny. Stačí dovnitř vpustit trochu čerstvého vzduchu ze dvou oken, vedoucích na terasu. Počká u dveří, než ho dojde Alisea a pak se na ni tázavě podívá.*

*Neví, jestli jeho návrh na Aliseyno bydlení zde v sídle nějak změní její úmysly. Moc dobře si je vědomý, že má svůj dům, který si zařídila. Přesto neměl dosud možnost jí říct, jak to vnímá. Dosud v tomhle domě bylo plno upírů, Marcel... nepřišlo mu tehdy vhodné něco takového navrhovat. Teď se to, ale změnilo a dům je opět jejich.* Dříve to zde bylo trochu komplikovanější. *Odvětí jí na její reakci. Více se teď k tomu už nevrací. Řekl sestře svůj názor a ona na něj reagovala po svém. Rozhodně ji nechce k ničemu nutit. Byl by sice nejraději, kdyby zde mohli žít všichni společně, ale s touhle představou se již dávno rozloučil. Nepovažuje ji za uskutečnitelnou. Ne všichni sdílejí jeho představy. Chvíli nad tím přemýšlí a tak si Alisey tolik nevšímá. Pohlédne na ni tehdy, když od ní slyší něco, co se mu opravdu zamlouvá. Rozhodně nemá nic proti tomu posunout jejich setkání u večeře na dobu až bude Klaus zpět. Pokývá proto souhlasně hlavou.* Rozhodně mi to přijde vhodnější. *Odvětí.* Bude se pak moc jistě zúčastnit i Kol. *Podotkne, neboť nepředpokládá, že by trávil s Gen a Claire déle než jeden den. Když už by to měla být rodinná večeře, tak ať se jí zúčastní všichni členové. Samozřejmě, když mluví o Kolovi, přemýšlí i o Genevieve, ale nechá si to pro sebe. Zatím není důvod se tím zabývat. Ne dříve, než bude Niklaus zpátky mezi nimi. Ve chvíli kdy Alisea navrhla ten odklad se Štědrým dnem přestane zabývat. Nějak proto neřeší, co se kromě setkání ještě odloží.* Dříve nebo později to řekneš i ostatním... *Poznamená. Předpokládá, že když to bude potom, co se Klaus vrátí nebude to už tak hrozné, když Aliseyina tajemství vyjdou najevo. O hlídání Sophie už se nevyjadřuje, pro něj tam Kol bude zkrátka proto, kdyby se náhodou něco nepovedlo. Rozhodně, ale nepřepokládá, že by to bylo výhradně kvůli Sophie. Už se na toto téma Alisee nevyjadřuje.
Když ji po té odvede do pokoje,který předpokládá, že se jí bude zamlouvat a dočká se reakce v jakou doufal, na tváři se mu objeví spokojený úsměv.* To rád slyším. *Odpoví. Vejde do pokoje i s taškou, kterou má stále ve své péči a položí ji Alisee na jedno z křesel. Při tom pozoruje, jak se Alisea rozhlíží.* Nechám tě zabydlet se. *Navrhne neboť věří, že na to bude chtít mít trochu klidu.* Když budeš něco potřebovat jistě si mě najdeš. *Poznamená. Krátce na ni ještě s pousmáním pohlédne a pak Aliseyn pokoj opustí a jde si po svém.*