The Abattoir

*Když mu přijde zpráva od Hayley, že s ním chce mluvit, výjimečně ještě leží v posteli. Spát šel dost pozdě a ráno to trochu protáhl. Díky zprávě má, alespoň o důvod víc již vstát. Vezme to přes koupelnu, kde se osprchuje, převlékne a trochu se upraví. V poslední době na svůj vzhled moc nedbal. Byl, ale na cestách, tak mu to nevadilo. Nyní s návratem do města, ale pár zásahů udělá. Opustí dům a vydá se k sídlu pěšky. Cestou si koupí snídani. Přemýšlí pak, co může Hayley potřebovat. Než dojde k Abattoir, stačí dojíst i dopít. Zbytky vyhodí a pak už se před ním vyloupne zpoza rohu velký dům.  Zamíří k němu přímo. Přejde cestu a vstoupí podchodem dovnitř. Zaslechne klapot podpatků někde kousek před sebou. Když projde na nádvoří, zůstane hned stát, a zkoumavě si prohlíží ostatní, které tam objeví. Rozhodně netušil, že tohle setkání bude hromadné. Nepatrně stáhne obočí a zamíří blíže k ním. Necítí se mezi nimi, ale nijak zvlášť dobře. Spíše si přijde jako vetřelec. Mlčky si je přeměří. Pak vzhlédne ke schodům. Uvidí tam další z původních, ale Hayley nikde není. Přemýšlí, proč jsou tady.*

*Je vlastně ráda, že s Genevieve se budou obě podporovat. Obě to nesou stejně, i když svým způsobem i trochu jinak. Ona má dvě podstaty v sobě a Gen zase byla zvyklá být převážně čarodějka a teď je to, co čarodějky zavrhují. Poslouchá její příběh o tom, jak se to vlastně stalo, když si všichni mysleli, že Geneveive je mrtvá. Konečně jí to začne objasňovat, protože sama tomu příliš nerozuměla. Nevěděla, jak tohle všechno funguje, nejdříve čarodějka, potom kotva a nakonec upír? Bylo to dost šílené, zřejmě nikdo z nich nečekal, že když jí to všechno položilo, že se probere a ještě k tomu jako upír. Přikývne a hned na to polkne, když dokončí její vyprávění o tom, jak se přeměnila. Ani se ji nediví, že nechtěla projít přeměnou. Na jednu stranu je ráda, že to dokončila, protože je tady s nimi, ale za jakou cenu? Ona nikdy nechtěla být hybridem a Klausovi dávala svou nechuť najevo k tomu už v Mystic Falls, jenomže u ní je to zcela jiné, než u Genevieve.* Rozhodně to byl pro mě šok, když ses mi tenkrát ozvala. Nečekala jsem, že by ses mohla vrátit a už vůbec ne jako upír. *Přizná se. Tak určitě nebude první ani poslední, kdo byl tak šokovaný. Až to zjistí ostatní, tak to bude určitě podobné. Nedokáže si představit reakci Jacka a nebo snad Kola. Asi budou šťastní za to, že je tady. Tedy alespoň by měli být. Pousměje se trochu nad jejími slovy, kterým moc dobře rozumí. Na chvíli se podívá do země a potom zpět na ni.* Já taky se považuji stále více za vlkodlaka, než za hybrida. Ještě ke všemu jsem jediná svého druhu, skoro. *Vždyť ani Hope by se do toho nedala počítat, protože ona není jenom hybrid vlkodlak - upír, ale taky je ještě k tomu čarodějka, což je úplně šílené, když se to tak vezme. Nejdříve řekne Genevieve svůj názor a pozvedne obočí hned v okamžiku, kdy se začne smát. Na chvíli se podívá jinde a založí si ruce na hrudi. No, asi by neměla příliš dráždit skoro novorozeného hybrida, ale ví, že Gen vždycky byla taková a teď to ještě více zesílilo, nebere si to nijak osobně i přes to, že ji to drásá uši. Podívá se na ni, když se jí omluví a jenom nad tím mávne rukou, že nemá cenu to dál rozvádět.* Já se omlouvám. Slova podpory mi nikdy zvlášť nešly. *Ušklíbne se. Je to pravda, neuměla to a i teď to špatně podala. A právě proto je lepší, když nic neříká a nebo někdo u ní podporu moc nehledá, protože to tak akorát umí zpackat. Pak otevře pouzdro a k jejímu překvapení je tam hlava čaroděje, co zabil Klause. Rozhodně musela práci Gen pochválit, udělalo jí to radost.* A taky, že udělala. *Usměje se znovu nebezpečně na pár vteřin. Napíše poté zprávy všem, kteří by se měli dostavit a nezapomene si odpustit poznámku k tomu, jak moc jí přišlo otravné psát každému zvlášť. Vzhlédne k Gen.* Dobře. Já...*Chce ještě něco dodat, ale to už uslyší, jak na ni volá Rebekah, která stojí na dvoře. A taky ji přijde sms od Elijaha. V rychlosti si ji přečte. To už i slyší, že začínají na dvůr přicházet i ostatní. Tak samozřejmě, že zrovna o přítomnost Sophie stojí nejméně, ale dokáže to překousnout, protože by své síly měli spojit všichni, všichni, co půjdou proti Francesce. Jakmile uslyší, že jich přišlo více, tak se tam přesune upíří rychlostí za nimi. Stojí tak, aby na ni všichni viděli a ona viděla dobře na ně. Docela ji udivuje, že je tady i Alisea, rozhodně si všimne jejího nového účesu a většího bříška. Což jí přivodí hned vzpomínky na Hope a musí zrak odvrátit. Je to pro ni prostě těžké a závidí Alisee to, že má vlastně své dítě stále u sebe, zatímco ona musela dát Hope pryč pro její bezpečí. Vidí na všech, že vůbec neví, proč tady dnes jsou a co po nich vlastně chce. Podívá se na Sophie a dokáže vyčíst z jejího výrazu, že se jí tohle asi příliš nezamlouvá. Má chuť ji říct, že pokud se hodlá tvářit takhle, ať si všechno strčí za klobouk, vypadne za svým covenem a bude ráda, když přežije do dalšího dne. Prostě ji irituje fakt, že Hayley všechno musí překousnout, zatímco ona bude dávat najevo svojí nepřízeň. Nakonec to všechno ovládne a podívá se potom na Elijaha, že mu to všechno vysvětlí, až budou spolu. Je tam zástupce vlastně každé frakce, kromě té lidské, ale s tím si teď nedělá starosti. To není jejich problémem. Na Jacka se trochu pousměje. Je ráda, že ho tady vidí.* Takže k tomu, proč jsem si vás dnes všechny pozvala. *Stojí od nich o něco dál, aby na ni dobře viděli, stejně tak, aby ona viděla dobře na ně.* Jak víte, tak New Orleans právě ovládá Francesca a její vlkodlaci, kteří jsou silní díky prstenům. A my všichni jsme byli poražení právě ni a Benjaminem, který díky bohu už tady není. Každý z nás někoho ztratil, každý z nás je teď zalezlí v koutě a Francesca má nad námi všemi moc. A my bychom to měli změnit. *Sjede pohledem každého, kdo tam je a nedávám jim prostor na to, aby mluvili. Protože se hned nadechne a začne znovu odhodlaně mluvit.* Nikdy mezi frakcemi nebyl mír, protože každý chtěl své pravidla, každý chtěl svou moc, ať už to byli čarodějky, vlkodlaci a nebo upíři. Jenomže dnes tady všichni stojíme poraženi, protože jsme nebyli připraveni. Francesca měla něco, co nám chybělo. Silné spojenectví a propracovaný plán. A my bychom teď měli udělat to samé. Nejde o to, že bychom předtím nebyli spojeni, ale stále jsme měli trhliny. Pořád jsme částečně stáli proti sobě, zatímco Francesca měla všechno, aby dostala to, co chtěla. Měli bychom se spojit proti Francesce, odstranit jí z cesty a sebrat vlkodlakům prsteny s měsíčními kameny. A proto dnes každého z vás žádám, abychom spojili své síly proti těm, kdo jsou pro nás nebezpečnější, protože pokud nebudeme nic dělat, tak padneme. A ona musí vědět, že pokud padneme my, tak ona a ostatní její bratři s námi. *Poodstoupí trochu od nich a prohrábne se rukou ve vlasech, než znovu pokračuje ve své řeči.* A taky vás chci požádat ještě o jednu věc. Jelikož jsem posledním členem rodiny Labonair, tak to dělá ze mě alfu. A chci...*Podívá se na Jacksona.*...chci, abychom já a Jackson dostali naše vlkodlaky pod kontrolu, nejlépe tolik vlkodlaků, kolik bude možno. *Snad se dočká z jeho strany podpory, hned se zase vrátí pohledem k ostatním.* Vím, že vlkodlaci jsou hlavními viníky, vím, že toho napáchali spoustu a taky vím, že ti největší zrádci si zaslouží zemřít. Ale nechci, aby umírali ti, co byli zmanipulováni. Najdeme způsob, jak je dostat na naší stranu a udržet je, aby nenapáchali ještě více škody, než doposud. Slibuji vám, že se o to jako další alfa postarám. *Vždyť přece čarodějky Sophie taky nebudou mrtvé. Ano, některé vyhnala za řeku, ale co ten zbytek? Vlkodlaci si zaslouží to samé, taky si zaslouží další šanci a je jich vážně málo. Nechce nechávat zabíjet své lidi. I když je hybrid, stále je vlkodlak a patří k nim. Podívá se potom na Marcela.* Marceli, já vím, že tví lidi zemřeli kvůli vlkodlakům, ale prosím tě o to, aby jsi jim dal šanci. Aby jsi dal šanci mně. *Mluví o sobě, protože se chce o ně postarat společně s Jacksonem. Všechny opět sjede pohledem.* Doufám, že se nad tím zamyslíte a budete chtít to samé, co chci já. A největším cílem bude se zbavit Francescy, zničit prsteny a nastolit v New Orleans nějaký ten pořádek. *Nemluví o míru, protože ví, že tady nikdy asi ani žádný mít nebude. Elijah, Alisea, Rebekah a ještě stále Genevieve mohou vědět, že to dělá hlavně díky tomu, aby se mohla Hope vrátit, aby mohla tady žít s nimi. Ale taky to dělá i pro svou smečku, protože konečně našla rodinu a nechce o ni přijít.* A ještě poslední záležitost. Chci vám představit někoho, koho vlastně všichni znáte a kdo stojí při mém boku a doufám, že bude stát až do samotného konce. Někoho, kdo se vrátil. *Dívá se na všechny a doufá, že Genevieve vážně poslouchá a připojí se k nim. Myslí si, že by to mohlo pomoct hlavně ze strany Sophie. A taky to bude neskutečný moment překvapení a štěstí pro Jacka. Alespoň nějaký světlý moment teď nastane.*

*Zůstane stát na dvoře a naslouchá. Zdá se mu, že slyší Hayley někde v patře. Než se na to může zaměřit více, zaznamená nahoře u zábradlí nějaký pohyb. Zvedne k tomu místu zrak a uvidí Rebekah. Prohlédne si ji, krátce, mlčky. Od toho dne, kdy se náhodně dozvěděl, co měla v plánu se dost stáhl. Chová se chladněji, odměřeněji. Nedokáže se s tím stále smířit. Nechce jí to, ale vyčítat a už vůbec ne v téhle době. Ví, že je nespravedlivý, ale nedokáže to v sobě tentokrát opanovat. Raději si proto zachovává jistý odstup. Podle chování Rebekah usoudí, že Hayley nejspíše psala i jí. Zajímá ho stále více, co se bude dít, co má očekávat.
Krátce na to se v sídle objeví jeho další sestra. Když ji přivítá pohledem, nejdříve ho trochu překvapí její změna vzhledu. Nemůže jí, ale nic vytknout, neboť jí to stále sluší. Prohlédne si ji zkoumavě od hlavy k patám a zpět. Její těhotenství již nyní nelze přehlédnout. Slabě jí kývne místo slov na pozdrav hlavou. Do řečí mu moc není. Stejně jako k Rebekah i k Alisee teď zachovává jistou odměřenost. Nemá rád neupřímnost a nedůvěru. Když se s ní nepochopitelně setká u těch, od kterých to nejméně očekává, chvíli trvá, než to překousne a smíří se s tím. V této těžké době mu to trvá jednou tak dlouho.
Když k jeho sluchu dolehne zvuk podpatků, zvědavě se podívá směrem odkud se nese jejich klapot. Osobu, která se objeví hned nepozná. Soustředěně přimhouří oči, jak si ji prohlíží. Nejprve si není jistý, ale jeho instinkt mu říká, že je to skutečně Sophie. Ta změna, která u ní nastala je pro něj trochu nečekaná. Zatímco Sophie zamíří k nim, měří si ji s výrazem, jestli se mu to nezdá.* Dobré ráno, Sophie. *Je první osobou, na kterou dnes v sídle promluví a přivítá ji slovy. Nemůže si pomoct, ale je první člověk, kterého po delší době docela rád vidí a nemá vůči ní žádné špatné pocity.* Nevím, co se děje. Hayley mi, jen napsala, že se chce sejít. *Odpoví jí pak na její otázku, i když ho napadá ještě pár dalších věcí, které by jí chtěl říct, nakonec to neudělá.
Hned za Sophie zaznamená další pohyb. Zpozorní a všimne si Jacksona, který se objeví na dvoře. Zamračí se ne právě nadšeně, že se tady ukazuje právě on. Měří si ho a sleduje každý jeho pohyb. Kdyby mu Hayley nenapsala, co chystá, patrně by se zachoval jinak. Tak se snaží ze všech sil jeho přítomnost tolerovat. Když se objeví ještě Marcel, už se ani ničemu nediví. Pokyne mu při příchodu hlavou na pozdrav. Následně přelétne zkoumavě celou sešlost, která se nachází na dvoře jejich sídla a přemítá, co bude následovat. Napadne ho, kdy se stalo, že mu Hayley něco takového, alespoň nedala vědět trochu dopředu, aby byl nyní více v obraze.
Hayley, jako by četla jeho myšlenky, se objeví téměř vzápětí. Rychleji otočí hlavu na místo, kde se objeví. Je v jeho očích vidět nechápavost, překvapení z takového průběhu a jejího chování. Přejde to, ale mlčky, bez nějakých poznámek. Nejprve si poslechne její slova. Během jejího dlouhého proslovu dál mlčí. Hayley pronáší, jen to, co je čistá pravda a jemu nezbývá, než souhlasit. Stále, ale nemůže pochopit, proč o tom až dosud nevěděl něco více, že má ona již nějaký postup nebo představu, co by se mělo podniknout. Mělo by ho těšit, že se snaží opět spojit ostatní frakce ve městě proti vládnoucím vlkodlakům. Jemu samotnému, ale už nezáleží na tom, kdo je zrádce, a kdo byl stržený nebo zmanipulovaný. Chce se jich zbavit. Definitivně a jednou provždy, aby se něco takového opět neopakovalo v nejméně vhodný okamžik. Samozřejmě věří, že její plány budou jistě voda na Jacksonův mlýn a bude jistě nadšením bez sebe. Krátce pohlédne jeho směrem. Hayley, ale pokračuje a tak pohlédne opět k ní a poslouchá dál. Když slyší o nějakém navrátilci, nenapadá ho, kdo by to mohl být a tak na Hayley překvapeně v očekávání dál hledí.*

(Když Hayley odešla, chvíli setrvávala v místnosti, ve které vedly s Hayley rozhovor. Začínala zřetelně slyšet, že Abattoir se poněkud plní lidmi a pozorností. Hayley dosáhla toho, čeho chtěla. Teď jsou v Abattoiru všichni proto, aby si vyslechly její stanoviska, názory a plány. Pravda, už dlouho s touto situací nikdo nic nedělal. Byly téměř dva měsíce, co se staly ty události a všechno se tu ustálilo v bodě, kdy s tím ani jeden nebyl spokojen, až tedy na Francescu a její lidi. Ale všichni byli tak zlomení a zdevastovaní svými ztrátami, že jen těžko pomýšleli na to, jak to Francesce všechno vrátit. Ale teď nastala ta chvíle, kdy si Hayley řekla dost. Nemohla truchlit a litovat se věčně. Musela udělat všechno proto, aby svou dceru získala zpět, aby ji mohla vychovávat. A ona nejvíc rozuměla tomu, co teď prožívá. Jenomže ona před sto lety neměla nikoho, kdo by jí s její situací pořádně pomohl, a tak se rozhodla, jak se rozhodla. Hayley tu má lidi, kterým může věřit, má tu rodinu a ti ji vždycky budou podporovat a budou jí pomáhat. A ona bude jednou z nich. Nechce, aby Hayley v tomhle skončila jako ona. Nezaslouží si to. Vytrpěla i toho už taky hodně. Poslouchala její proslov. Každičké slovo zaznamenala svým nově nabytým upířím sluchem. Líbil se jí. Byl úderný, Hayley měla za co bojovat, ale nemohla to prozradit. Bojovala hlavně za Hope a to jí dodávalo ještě větší sílu a větší apel, i když to v tom nikdo nemohl pořádně rozeznat, tedy to, že je to hlavně kvůli Hope. Ale měla samozřejmě i jiné záměry. Společnost v New Orleans se opravdu nacházela na pokraji rozpadu a ona se rozhodla s tím něco dělat. Byla první, kdo vystoupil z toho davu, který se krčil převážně někde v koutě, zatímco Francesca si kralovala městu. I ona vlastně od toho všeho utekla. Nezůstala tady, nebojovala za město, ale rozhodla se bojovat nejdřív hlavně sama za sebe. Protože to potřebovala. Potřebovala dát do kupy nejdřív samo sebe, než by se mohla pustit do boje o město. A i když si nebyla jistá tím, že je připravená na sto procent, protože popravdě nebyla, chtěla do toho teď dát všechno. Ano, jak řekla Hayley, teď mohla mít nějaký cíl, na který se mohla zaměřit. A to taky udělá. Jenomže i tenhle cíl zanedlouho zmizí a ona se bude zase utápět v tom, že je z ní upír a bude se nenávidět ještě víc. Nemůže tak úplně říct, že by souhlasila s tím, že vlkodlaci, kteří se k tomu všemu vlastně přidali, z toho vyšli bez úhony. Podle ní moc dobře věděli, co dělají. Prostě bažili po moci a věděli, jak ji dostanou. Takže přitom trochu zaskřípe zuby, ale snaží se znovu uklidnit. Nechce vyjet, ne teď... Teď chce prostě jen působit ledově klidně, jako by ji nikdy nic nemělo rozházet. Bude to zkrátka ledová královna. Bez výrazu, bez úsměvu. Prázdná. Ostatně taková byla. Cítila se tak. Cítila se prázdně a beze smyslu, ale alespoň ten smysl může pomoci někomu najít. Někomu, jako je Hayley, která má svůj smysl v tom, že bude vychovávat svou dceru a zajistí jí bezpečnou půsu tady v new Orleans. Ona sama ale žádný smysl nemá. Vlastně ho ztratila už dávno. Jenom si to uvědomila až teď, protože upírství v ní ještě více prohloubilo tu propast. Myslela si, že by mohla žít pro pomstu, ale když vyhledala Klausova vraha a zabla ho, ten smysl zase zmizel. A ona nemůže najít žádný pevný bod. Nedaří se jí to. Jakmile se Hayley zmíní o tom, že by jim chtěla někoho představit, někoho, kdo při ní stál a koho vlastně znají, protože se vrátil, musela se ušklíbnout. Ne, oni ji neznají, nikdo ji teď nezná. Ona už ení tou, kterou byla, je naprosto jiná, ale to brzy všichni poznají. Odlepí se ode zdi a vezme si do ruky to pouzdro na klobouky a vydá se cestou až tam, kde jsou ostatní. Konečně tam dojde a mlčky, bez jediné známky nějakého vzrušení či rozrušení se postaví vedle Hayley a všechny přejede pohledem. Potom se zaství na Hayley) Tolik slov na to, že přijdu, snad ani nemuselo být. (potom se zase podívá na všechny ostatní) Jo, jsem tady, překvápko. (Řekne naprosto nevzrušeně, vlastně až znuděně, bez jakékoliv energie) Že jste si mysleli, že jsem mrtvá? Nesekli jste se. (Udělá dramatickou pauzu) Já jsem mrtvá. (Snaží se to říkat do prostoru, nezaměřuje se ani na jednu osobu, hlavně pak se nechce zaměřovat na Sophie nebo Jacksona.) A co se týče toho, co vám tady Hayley řekla, tak s ní souhlasím, teda až na tu část s těmi vlkodlaky, ale tak, když si je dokáže srovnat do latě líp než alfa jejich smečky. (Teď zasadila Jacksonovi obrovský rýpanec, ale ona si o tom prostě vždycky myslela svoje. A Jackson to věděl. Teď je akorát ještě víc hrubá a neomalená a je jí opravdu jedno, co si teď o ní bude myslet.) Ale hlavní je, aby Francesca vysmahla z toho svého pomyslného trůnu a tady zase byl nějaký ten řád, jak tady Hayley zmiňovala. Jistě nebude lehký ho nastolit, ale společná snaha jistě přinese ovoce. A pokud máte nějaké připomínky k mému vystupování a k tomu, jaká jsem, klidně je předneste, ale radím vám, ať jste opatrní a řešíte to v klidu. Moje nátura teď není zrovna z těch nejvyrovnanějších. (Položí na zem to pouzdro.) Ostatně někdo, koho jsem přivezla, by vám to mohl potvrdit. Kdyby ovšem mohl, což už nemůže. (pokrčí rameny) Jak už jsem řekla, moje povaha je teď trochu prudšího rázu, a tak se nikdo nemůže divit, že když jsem po několikatýdenním pátrání narazila na vraha Klause Mikaelsona, dopadlo to takhle. (Shýbla se k tomu pozdru, otevřela ho, vzala uříznutou hlavu Rodericka za vlasy a vytáhla ji, aby ji ostatní viděli.) Zabíjet někoho takového jako Klaus se zkrátka nevyplácí. (Pak tu hlavu zase položila zpátky a založila si ruce na prsou.)

*Zachovává si jistý odstup od ostatních, co objeví na tom shromáždění, na které ho Hayley "pozvala". Zůstává stát stranou, je v pozoru a všechny si ostražitě přeměřuje. Když se objeví Marcel, krátce se na něho podívá, ale nereaguje nijak ani na něho. Z jeho pohledu s ním už nemá, co řešit. Svým postojem a vizemi, které mu tehdy v kostele nastiňoval si s ním nemá už, co říct. Když se objeví Hayley zničehonic na dvoře, trochu sebou trhne a pohledem ji rychle vyhledá. Pořádně si ji prohlédne. Vypadá překvapeně a neví, co očekávat. Udělá pár kroků blíže k ní. Když je tady, cítí se trošku líp. Zaposlouchá se do toho, co jim Hayley začne povídat. Zachmuří se ještě více a sklopí pohled k zemi, když připomíná zločiny vlkodlaků. Nejraději by v tu chvíli zmizel všem z očí. Cítí se za to všechno z části zodpovědný. Nebyl schopný proti tomu nic udělat, ačkoliv chtěl. Poslouchá Hayleyiny představy toho, co by chtěla dosáhnout. Zaujme jej to. Chce víceméně totéž, co on. Dostat vlkodlaky a zbavit město jejich nadvlády. O tom, co bude dál nyní nepřemýšlí. Touží hlavně potom. Hayley ho příjemně překvapí a potěší tím, že chce "zachránit", co nejvíce lidí z jejich smečky. On sám nad nimi tak trochu již zlomil hůl. Když od ní uslyší, že se považuje za Alfu, na chvilku se na ni zadívá. V očích má na chvíli radost. Neuvěřitelně ho tím potěší a zahřeje ho těmi slovy na duši. Nedokáže tak zakrýt vřelé pousmání, které jí věnuje. V jeho výrazu Hayley může vyčíst, že s ním může rozhodně počítat. Nemusí nad tím přemýšlet. V tom má jasno už dávno. Čeká, co jim k tomu ještě poví, jestli má již něco konkrétnějšího. Dočká se však, jen toho, že začne mluvit o někom, kdo se k nim vrátil. V hlavě nad tím rozmýšlí, spekuluje, ale nemá nejmenší ponětí, o kom může mluvit. Nenapadá ho, kdo by se k nim vrátil a chtěl se do toho všeho zapojit. Zůstává proto hledět na Hayley a čeká, jestli to nějak nerozvine, neobjasní víc.
Místo toho se ovšem dočká zcela něčeho jiného. Když se jí po boku objeví zrzavá bledá žena, ve které okamžitě pozná Genevieve, zažije docela velký šok. Dívá se na ni nevěřícně, jako by byla duch. Nemůže uvěřit svým očím. Nechápe to, jak je možné, že je zde, když má být mrtvá. Po překonání prvotního údivu, Genevieve tomu možná trochu pomůže tím, co jim začne povídat, se trochu vzpamatuje. Nedívá se na ni už, jako na ducha, jen se snaží pochopit, jak to, že je tady mezi nimi. Živá, i když tohle ona sama hned popře. Dívá se na ni, prohlíží si ji. Nemůže přehlédnout skutečnost, že je to Genevieve a přece vypadá, působí a chová se zcela jinak, než jak si ji pamatuje. Snaží se to pochopit. Než si stačí uvědomit nějaké pozitivní emoce z toho, že právě zjistil, že Genevieve žije, dočká se z její strany dost nepříjemných poznámek. Ano, většinou na ně je v jejím případě zvyklý, ale většinou si to vyříkávali v soukromí ne takhle veřejně přede všemi. Svých chyb a nedostatků si je sám dobře vědomý i bez toho a moc dobře ví, že za vlkodlaky je zodpovědný on. Tedy za ty ze své smečky. Tím, že mu to tady dá sežrat přede všemi, není z toho absolutně nadšený. Napadne ho, že si to nejvíce užije a vychutná Marcel. Raději si ho nevšímá. Chování Genevieve jakým se teď prezentuje mu jeho potěšení a radost skalí ještě dříve, než si ji uvědomí. Její přítomnost mu zhořkne. Dívá se na ni téměř po celou dobu, co k nim mluví. Překvapení a šok, ale krátce na to v jeho pohledu vystřídá jakási ukřivděnost a nevěřícnost po jejich poznámkách adresovaných jemu. Trvá to, ovšem krátce. Na chvíli sklopí pohled k zemi a snaží se s tím vyrovnat. Nechce dát ostatním najevo, jak moc citlivá místa Genevieve svými slovy zasáhla, a tak hlavu zase zvedne. Jeho pohled je v tu chvíli chladný a tvář nečitelná. Na své okolí se dívá dost nevraživě až nepřátelsky. Na všechny bez ohledu na to, jaký vztah vůči nim má. Včetně Hayley i Genevieve. Když je Gen pak varuje před svou povahou, tak se posměšně ušklíbne. Nepřijde mu na ni v tomhle něco jiného. Něco z čeho by měl obavy. Takové vyhrůžky nikdy nebere na vědomí. Spíše ho lákají k tomu takové svým způsobem provokovat, aby zjistil, jak dalece jsou takové řeči pravdivé. Navenek ovšem vypadá jinak v klidu. Nehne brvou při tom, když mluví o Klausově vrahovi ani, když jim pak ukáže jeho hlavu. Dívá se na to chladně, nezaujatě. Jemu to nic nepřináší.*

Dobré ráno Elijahu. (Pozdraví ho nakonec s mírným úsměvem na tváři. Když zjistí, že ani on neví, co se děje, rozhodne se prostě počkat na Hayley, až jim to vysvětlí. Nic jiného jí taky nezbývalo. Pootočí hlavu na Jacksona, když uslyší kroky, ale větší pozornost mu nevěnuje. Zdá se, že ani on nevěnuje přílišnou pozornost nikomu z nich. Ve chvíli, kdy se objeví Marcel se lehce pousměje a pozdraví ho. Vlastně ho ještě neviděla od toho dne, kdy proběhl další útok na sídlo. Věděla, že je živý, ale na vlastní oči se přesvědčila až teď. Nemá ale čas se s ním přivítat nějak více a promluvit si s ním, protože se k nim konečně připojí Hayley. Poslouchá jí, co jim chce říct a mezitím povytáhne obočí. Popravdě ani moc nevěděla, co Francesca s jejími vlkodlaky dělá, ale rozhodně by se nepovažovala za někoho, kdo je zalezlý v koutě. Jistě by jí tak někdo označil, když se nezajímá o věci ve městě a nic s tím nedělá, ale pro ni byl teď nejdůležitější prostě Kieran a odpoutání se od předků. Tohle ale nebude rozhodně nikomu vysvětlovat a je si jistá, že ani Hayley nestojí o nějaké vysvětlení. Docela jí překvapí, že Hayley chce spojit síly se všemi. Vážně to řekla? Více snad překvapená už být nemůže. Ona rozhodně s tímhle problém nemá. Nabízela pomoc Marcelovi a Elijahovi už dříve, ale nikdo nic nedělal nebo neplánoval nebo o tom nevěděla, ale výsledek je stejný. Nic co se Francescy týče, se nezměnilo. Dál jí mlčky poslouchá, i když ne stále má upřený zrak k ní. Už chce něco podotknout na vše, co tu Hayley řekla, ale zarazí se. Chce jim představit někoho, koho všichni znají a vrátil se? Nenapadá jí nikdo. Ve chvíli, kdy uvidí zrzavé vlasy, zadrží dech. Chvíli si myslí, že má zas tu svou halucinaci, ale když zavře oči a pak je zas otevře, Genevieve tam stále stojí. Tohle nebylo možné. Ona má být mrtvá a ne tu stát. Tohle musel být prostě jen sen. Konečně se zhluboka nadechne a zaměří se pořádně na Genevieve. Stačila jí jen chvilka, aby zjistila, že je upír. I když neví, jak se to stalo, vlastně byla ráda. Genevieve nebyla mrtvá, byla živá a všechno ostatní se dá nějak vyřešit. Jakmile k ní dolehne její hlas, její slova, musí se nad tím pozastavit. Tohle nebyla v žádném případě Genevieve, alespoň ne takovou jakou znala. Najednou jako by všechna radost z toho, že je živá, zmizela. Začal v ní převládat vztek. Už ani nevnímala, co Genevieve říká. Všechny její slova splývala dohromady. Zrak začíná mít zastřený. Přála si, aby to byl sen. Byla celou dobu živá, ale nechala všechny v tom, že je mrtvá. Nechala všechny, aby pro ní truchlili. Jasně, stala se upírem a nejspíše se s tím potřebovala vyrovnat, ale zabila by jí snad blbá sms? Nebo dopis? Cokoliv, aby Sophie věděla, že je živá. Právě teď je toho na ní moc. Nedokáže přemýšlet a nedokáže zrovna v tu chvíli vést debatu, jak porazit Francescu. Chce prostě jen vypadnout z tohohle místa někam, kde bude sama. Už svou pozornost vůbec nevěnuje Genevieve. V tuhle chvíli jí ani vidět nechce. Nezajímá jí ani, kdo je vrah Klause a jak to dopadlo. Svůj pohled zaměří raději na Hayley a snaží se nedívat nikam jinam. I když stejně uvidí, jak Genevieve drží v rukou něčí hlavu, ale nevidí, kdo to je, hlavně díky tomu, že má stále rozostřený zrak. Za chvíli k ní dolehne vykřiknutí. Pozná, že to byla Alisea. Ale neřeší důvod. Nechce teď řešit něco jiného. Ani se snad na Aliseu podívat. Jakékoliv pocity drží v sobě a navenek se tváří chladně. ) Řekněme, že se nám podaří porazit Francescu a přitom neumřou vlkodlaci, kteří byli jen zmanipulováni. Z mé strany rozhodně nehrozí, že bych usilovala o to, aby byli všichni zabiti. Ale je tu mnohem důležitější otázka. Jak je chceš kontrolovat? Dostali měsíční prsteny, které jim dodávají sílu a chceš jim je teď sebrat, což je fajn, protože s nimi přišli akorát problémy a mohl by se zas objevit někdo, kdo by jich využil jako Francesca. Ale co jim chceš dát místo toho? Slitování nad jejich životy? Už posledně šli do boje s tím, že by mohli umřít. Jak se zdá, tak se smrti nebojí. Ale pokud máš plán a vyjde ti, tak nemám námitky. Já i moji lidé pomůžou. Jak pak naložíte se zrádci už je na vás. To už můj boj není. Takže pokud to je vše, tak mam jinou práci a ráda bych šla. (Vlastně pak ani nečeká, až nějak Hayley zareaguje na její slova. Otočí se na podpatku a rázným a hlavně rychlým zamíří ven ze sídla. Jen na chvíli se zastaví, když jí pohled padne na brečící Aliseu, kolem které prochází. Nezdá se, že by jí někdo věnoval pohled. No každý byl v šoku ze Genevie. S Aliseou neměla zrovna dobrý vztah, ale tenhle pohled si vážně neužívala.) Nechceš zajít na skleničku? Nebo spíš na čaj v tvém případě? (Povytáhne obočí, ale ani v jejím případě nečeká na reakci a prostě vyjde ven. Pokud se k ní Alisea přidá už je na ní. Ona potřebovala vypadnout ze sídla. Až venku na ulici konečně vydechne. Má pocit, že brzy omdlí. Celý svět se jí zas obrátil vzhůru nohama. Celé ty dva měsíce prožité v bolesti, byli lež. Je ta jako by vám někdo dal facku a vy jste začali vnímat svět tak jaký doopravdy je. Potřebuje se dostat, co nejdál od sídla. Potřebuje všechno zpracovat a dát si pořádného panáka.)

*Po své řeči jenom vyčkává na jejich reakce a vlastně i na příchod Genevieve, který se koná prakticky hned po tom, co se o ni zmíní. Dívá se na ni a trochu se pousměje u toho, když řekne, že to zase tak dramatické být nemuselo to představování. Vážně to s ní jako s upírkou nebude jednoduché, ale čas si s tím určitě poradí.* Jenom jsem přidala na dramatičnosti. *Doplní, prostě si tu poznámku nemůže odpustit a potom ji poslouchá. Vážně je jiná, hodně jiná. Není to ta sama Genevieve, kterou všichni znali. Rozhodně to s těmi vlkodlaky nemyslela tak, že by snad si v tom úplně věřila, nemá ještě přesný plán, ještě neví, jak to bude, ale je to jejím cílem dostat je pod kontrolu. Aby byli bez prstenů a přesto byli spokojení, nějak to přece musí jít. Tohle bude její a Jacksona záležitost. Když se zmíní o Jackovi, tak jenom povytáhne obočí. Trochu ostrá slova, které na jeho účet nečekala, ale slovně se k tomu nevyjadřuje. Ani na hlavu Rodericka, protože už to viděla před nimi. Jenom spíše pozoruje jejich reakce a na Elijah se podívá obzvlášť omluvně, že si spolu rozhodně potom promluví. Ale Elijah by teď už měl vědět, že mu o svých záměrech nemohla říci, když si potřebovala promluvit s Genevieve se kterou byla v kontaktu a která nechtěla být prozrazená. Jenom vážně doufá v to, že to pochopí. Nenávidí tajemství, nenávidí, když před někým něco skrývá, ale doufá, že to pochopí. Od Jacka se vlastně dočká pozitivní reakce, i když ne žádné slovní. Ale jeho úsměv a jeho pohledy směřované k ní, když mluví o vlkodlacích a o tom, že chce, aby to napravili společně jako dva alfové, tak usoudí, že s ní souhlasí a nemá s tím sebemenší problém. Záleží ji na tom, aby jejich smečku nějak zase sjednotili. Budou si o tom muset vážně promluvit, ale ne dnes. Přes to, že se rozhodla zasáhnout a udělat první krok k tomu, aby nastolili tady nějaký mír, tak i jak je to pro ni ještě moc velká společnost na dnešek. Pozoruje tak nějak všechny střídavě a dívá se i na Sophie, protože má pocit, že by od ní mohly pocházet nějaké problémy, když si zrovna ony dvě moc nesedí. Jenomže všechny vlastně překvapí příchod Genevieve, takže jenom pozoruje jejich reakce. Jackovi se vlastně ani tak nediví, že zaujal takový postoj, čemu se ale diví, tak je Sophie, protože přece jenom to jsou kamarádky a snad i nejlepší, ne? Tak čekala, že bude z toho nadšenější, možná ji ale odradilo chování Genevieve, vážně netuší, o se v její mysli odehrává. Ale překvapí ji Alisea, kdy vykřikne a potom se sesune na židličku. Postoupí o krok dopředu, kdyby snad bylo potřeba ji zachytit, ale zdá se, že je relativně v pořádku, jenom je šokovaná z toho, koho vidí mrtvého. Takže Alisea ho znala? Věděla, kdo je Klausovým vrahem? Podívá se potom šokovaně na Elijaha. Dívá s na něj stylem, jako jestli o tom věděl, že vrah Klause měl něco společného s Alisou. Ani neví, jak se k tomu má vyjádřit a nebo co udělat. Otočí se potom na Sophie, když k ní promluví. Vlastně je překvapená, že s tím souhlasí bez žádných námitek. Chce se vyjádřit k těm vlkodlakům, ale Sophie ji k tomu nedá ani příležitost. Takže spolkne všechno, co chtěla říct. A porot se podívá na ostatní. Vysvětlí to alespoň jim.* Budu hledat způsob, jak dostat vlkodlaky pod kontrolu a jak si s nimi poradit. Na něco s Jacksonem přijdeme. Nemám ještě úplný plán, ale budu se snažit něco vymyslet. *Sjede všechny pohledem a potom se podívá na Jacksona, že si o tom později promluví, ale ne dnes a ne teď. Celé to vlastně proběhlo úspěšně a docela v klidu, za co může být ráda. Stejně to vypadá, že se všichni zase odeberou odtud pryč, stejně jako Sophie. Podívá se potom i na Rebeku a i od ní očekává, že se k nim připojí. Nakonec se otočí k Genevieve.* Zůstáváš tady? *Tím myslela, zda zůstane tady v sídle. Jí by to rozhodně problém nedělalo, ale neví, jak se k tomu postaví právě ona. Tahle situace začala být trochu divná. A stále ji vrtalo hlavou chování Alisey, co jí na to potom řekne Elijah a jak to bude s Genevieve, když je teď povahově naprosto jiná.*

*Když se vedle Hayley objeví osoba, o které jim povídá, že ji znají a ona se k nim vrací, v údivu a ohromení se mu na pár vteřin rozšíří pohled. Vypadá chvilku, že nevěří tomu, co, koho vidí. Přesto Genevieve skenuje pohledem. Sjede ji od hlavy až po její nohy a zpět. Prohlíží si její účes, šaty, které má na sobě. Neujde mu její bledost, která je mnohem větší, než u ní před tím bývalo zvykem. Pozná jí téměř hned, když se objeví, ale pořád tomu nechce věřit. Nechápe, jak je to možné. Viděl jí mrtvou v Kolově náručí. Pohřbili ji a i on po ni truchlil. Hlavně ho, ale bolelo vidět utrápenou Sophie, Kate a Kola. Považovali ji za mrtvou a ona se vrátila. Nikdo jí zřejmě, ale nestál za to, aby se uráčila dát vědět, že není mrtvá. Z její chladné povýšené tváře se podívá na Hayley. Je vidět, jak mu to v mysli pracuje, jak se snaží přijít na to, co mu uniká. Hayley nevypadá překvapeně, že je Genevieve naživu. Dokonce tady mluví o tom, co se chystá udělat jako o hotové věci a počítá v tom s Genevieve. Napadne ho, jak dlouho Hayley o Genevieve už ví. Jak dlouho jsou v kontaktu. Bez toho aniž by se obtěžovala něco říct. Dělala jako by nic. Neměl ponětí, že se rozhodla proto něco udělat. Nemohl to zjistit. Není čtenář myšlenek ani neumí nahlížet do budoucnosti. Hayley zřejmě nepokládala za nutné mu o tom cokoliv říct. Nerozumí tomu. Vypadá chvilku zmateně, nechápavě, když na Hayley hledí. Jako by tomu nerozuměl, proč. Žil v představě, že o tohle, co si Hayley naplánovala s Genevieve, se postarají především spolu. I proto se zaměřil na vlkodlaky a sledoval je. Čekal až Hayley trochu zvládne svůj nový stav a bude schopna s ním něco podniknout. Vlkodlaků se rozhodně nebojí. Chtěl, ale zaměstnat i Hayley, aby si vyzkoušela to nové, co proměnou získala. Měl za to, že si jsou od Klausovy smrti mnohem bližší. Nyní má pocit, jako by to byla, jen jeho představa. Nějak teď Hayley nerozumí a neví, co si o tom všem a o ní myslet. Proběhne mu to hlavou v momentě, ještě dříve, než je Genevieve poctí svým proslovem. Otočí na ni pohled z Hayleyiny tváře. Je na něm vidět, že ten šok a ohromení překonal docela rychle. Nejspíše i kvůli tomu co ho zaměstnává nyní kvůli Hayleyině chování. Jeho výraz je proto spíše odměřený. Spíše vyčítavý, z toho, jak se zachovala ke svým blízkým a přátelům. Při čem ž sebe samotného do žádné škatulky nepočítá. Mrzí ho to, ale kvůli těm, kterým na ni záleželo a opravdu těžce nesli její ztrátu. Přijde mu to od ní sobecké, i přesto, čím si podle všeho prošla. Ano stala se upírem, podle všeho. Věří, ale že by jím tady nezůstala dlouho. Díky tomu kouzlu by z ní Sophie jistě bez mrknutí oka udělala opět člověka a v jejím případě čarodějku. Jejímu postupu proto nerozumí. Nechápe ji. Vyslechne si její uvítací řeč téměř netečně. Nehne u toho brvou. Tváří se nečitelně. Nemá chuť ani náladu k tomu, co nyní zjišťuje a dozvídá se nějak vyjadřovat slovy. Rozhodně ne k Genevieve nebo překvapivě ani k Hayley. Rozhodla se vzít situaci do svých rukou. Samozřejmě ji v tom podpoří a pomůže. V danou chvíli, ale neví, jestli o to vůbec stojí, když se spojila s Genevieve. Na varování Genevieve, že se změnila a je teď ještě výbušnější, než dříve... Nějak se k tomu nevyjadřuje. Na takové chování je od ní zvyklý skoro pořád. Nevidí v tom proto nic moc nového. Chápe, že to má na svědomí ta proměna, kterou prošla. Každého svým způsobem poznamená. Je mu více, než jasné, že oni dva spolu vycházet nebudou i nadále. Přestane po chvíli sledovat Genevieve neboť ho zaujme hlavně reakce Sophie. Pohlédne na ni, trochu znepokojeně nad tím, jak to vezme. Je mu opravdu velmi líto toho, jak se zrovna k ní Genevieve zachovala. Na Sophie vidí, že jí to zasáhlo, ale potýká se s tím statečně. Nenapadá ho nyní, jak by jí mohl pomoct. Krátce pohledne Jacksonovým směrem, když se Genevieve zmíní přímo nepřímo o něm. Zůstane, ale vážný a nedá vědět, co si o tom myslí. Pohlédne pak postupně i na Rebekah a Aliseu. Na všech je vidět šok i překvapení z Genevieve jako takové a z jejího nového projevování. Genevieve opět upoutá jeho pozornost, když se zmíní, že vypátrala vraha jeho bratra. Otočí opět pohled na ni a je vidět, že ho teprve nyní skutečně zaujala. Jeho výraz ovšem ztvrdne, když mu dojde, že už se mu nepovede dojít svého předsevzetí a slibu, že Klausovu vraždu pomstí on sám. Podívá se na hlavu, kterou jim Genevieve předvede v celé své kráse. Dotyčný je pro něj neznámý. Nic mu to neříká. Reakci Alisey vůbec nečeká a když vykřikne překvapeně a s lehkým trhnutím k ní otočí hlavu. Zpozorní a trochu znepokojeně sleduje ten výjev. V očích se mu vzápětí objeví podezíravý výraz. Podívá se znovu na hlavu Klausova vraha a zpátky na sestru. Popojde k ní, když se zhroutí na židli.* Aliseo, co se stalo? Jsi v pořádku? *Zeptá se jí starostlivě, ale v jeho podtónu je jistá podezíravost. Došlo mu nyní pár souvislostí, ale trochu se obává toho, že teď zjistí, že jsou skutečně pravdivé. Dřepne si před židli, kde Alisea sedí a vzhlédne k její tváři. Zůstane u ní. Mezitím promluví jako snad jediná k tomu všemu Sophie. Vyslechne si ji, dokonce jejím směrem otočí pohled. Momentálně, ale nějak nepřemýšlí nad tím, co dál. Jen si ji poslechne. Soustředěně se při tom mračí, ale není schopen teď tak narychlo něco vymyslet. Nechá ji vypovídat a sleduje ji, jak se pak chystá odejít. Když Sophie prochází okolo místa, kde Alisea sedí a on je u ní, postaví se a krátce na ni koukne. Nemá, ale v úmyslu něco říkat. Když se Sophie vydá k východu tak pohlédne opět krátce na Hayley a Genevieve. Nelze, ale poznat, co se v něm odehrává a právě to by mělo napovídat, že to nebude nic dobrého.*

(Nakonec se přeci jen zaměřila na to, jak ostatní reagují na její příchod. Tedy až potom, co ukázala Roderickovu hlavu. Rebekah vypadala jako spokojená, že je vrah Klause mrtvý. U ní jí to opravdu nepřekvapovalo. Alisea naopak vypadala, jako by ji to zasáhlo, jako by snad měla něco s tím vrahem společného. A možná i měla, ať už to bylo cokoliv, ji to neobměkčí v tom, že zkrátka zabila vraha někoho, na kom jí záleželo. Nikdo jí nevymluví, že udělala špatnou věc. Elijah na ni zahlížel jako vždycky. U něj se vlastně ani nic nezměnilo. Ano, možná se v jeho pohledu zračilo překvapení, ale jako by jí jeho pohled říkal, že on k ní má stále stejný postoj jako předtím, takže se vlastně stále neměli moc v lásce a zůstane to tak i nadále. Marcela skoro vynechala. Ten ji nezajímal, neměla ho ráda, i když by jí orpavdu zajímalo, jak to přežil, když je z Klausovy linie. Ale jak jinak by to mohl přežít než pomocí kouzel? Davina mu s tím jsitě nějak pomohla. Všichni na ni zapomínají, na tu malou čarodějku. Přitom Davina toho uměla opravdu hodně a jednou z ní bude jistě dost mocná čarodějka. Svoje postřehy si ale nechala pro sebe. To už se pohledem zastavila na Jacksonovi, který se tvářil, jako by byl nepřítomný a chladný. Jako by jí chtěl opratit její chladný pohled. Jako by to měl být trest za to, co tu právě řekla. Ale ona se dál tvářila naprosto neoblomně, jako by jí ani nezajímalo, že tu právě ublížila a urazila svoje přátele. Tedy alespoň někteří její přátelé ještě před dvěma měsíci byli. Ale všechno se mohlo rychle změnit. Ona sama se teď prostě považuje za samotáře. Nevrátí se ani do svého bytu, najde si nějaký pokoj v hotelu. Nechce, aby její dcera musela snášet tohle její chování a rozhodně jí nechce nijak ublížit. Stačilo už to, co provedla teď. Její pohled nakonec doputuje až k Sophie. Vypadala zlomeně, ale následně taky velmi naštvaně a vzekle. Měla na to právo, ale ona taky měla svoje důvody, proč jí o tom neřekla. Ale nepředpokládá, že by ji vůbec někdo kdy pochopil. Že by někdo pochopi její pohnutky a to, že se teď chová takhle. Vlastně někdo to chápal. Hayley. A s tou teď byla ve spojenectví. Když začali všichni odcházet, nebo už alespoň nevěnovali pozornost jim, podívá se na Hayley, která ji oslovila.) Ne, nezůstanu tady. Pro zavazadla si někoho pošlu. teď se chci projít a pak uvidím, co budu dělat. (pokrčí rameny a pak se otočí k odchodu, projde kolem Jacksona, mírně k němu sjede pohledem, ale nakonec projde kolem něj ven.)

*Pozoruje navenek nezaujatě reakce na příchod Genevieve i na to, co právě slyšeli od Hayley a následně od Genevieve. Hayley tady a teď pro něj momentálně představuje jediný světlý bod. Tak je pro něj pobyt zde mezi ostatními mnohem snesitelnější, i když to na něm vidět není. Když překoná nejhorší po Genevieveině poznámce, zaměřuje svou pozornost většinou na Hayley. Od chvíle, co od ní slyšel její představy o tom, co by ráda udělala, vrátilo mu to trochu energie do žil a hlavně chuť s tím něco konečně udělat a dotáhnout to tentokrát do konce. Velmi ho hřeje a těší ten fakt, že se Hayley stále počítá mezi vlkodlaky a záleží jí na nich a na jejich budoucnosti. Měl za to, že je zlomená, na dně ze ztráty dcery a toho, co prožila. Netušil, že to vnímá takhle. Proto zkrátka tohle město opustil. Neměl představu o tom, co zde podnikat. To, co jej napadalo byly samé bláhové představy. Raději své myšlenky, které ho na chvíli rozptýlí utne a věnuje svou pozornost zase okolí. Schová si ruce do kapes bundy a mírně nahrbí záda a ramena. Z toho, co se zde odehrává je pro něj důležité také vědomí, že Sophie nejspíše hodlá spolupracovat. Bere to za dobré zjištění. Od Marcela netuší, co čekat. Potom, ale co mu řekl mu důvěřuje mnohem méně, než dosud. Krátce se podívá jeho směrem. Nemá mu, ale teď co říct. Nakonec obrátí svou pozornost zpět na Hayley a částečně také na Gen, když stojí vedle sebe. Zdá se mu, že jejich setkání je u konce, zvláště potom, co se Sophie odebrala k východu. Koukne pak na Hayley. V očích má otázku, jak si to představuje dále. Docela rád by od ní něco slyšel. Z jejího výrazu, ale pochopí, že o tom teď nehodlá mluvit. Nepatrně přikývne hlavou, jako by jí tím chtěla dat najevo, že to bere na vědomí.* Zavolám ti zítra. *Pronese směrem k ní. Mluví normálně. Hayley by ho měla svým bystrým sluchem slyšet. Krátce se na ni podívá. Genevieve se mezitím také rozhodne odejít. Mlčky ji sleduje. Když se na něj ona krátce podívá, po té, co ho míjí, tak má zvláštní pocit. Je mu divně. Ještě stále tak nějak nepobral to, že je zpět. Neví, proč. Nedokáže se z toho radovat. Ne teď. Má z toho smíšené dojmy. Neví, ale proč. Nějak neví, co si o ní teď myslet. Co z toho, co mezi nimi před tím bylo, přežilo. Jestli vůbec něco takové existuje. Potom, jak ho Genevieve dnes bez mrknutí oka veřejně setřela, neví jestli má chuť něco zjišťovat. Nechá jí projít. Sám už zde, ale rovněž nemá stání. Rozhodne se, že půjde též. Pomalu se otočí a vydá za ní. Nijak ovšem nepospíchá. Nechce, aby to vypadalo, že jde za ní. Chce, jen opustit sídlo. Nemá dnes nic na programu, takže netuší, co bude dělat.*

*Sophie nechá odejít, aniž by se k tomu dál vyjádřila, ale řekne ještě jenom takový dodatek ostatním. Elijahové pohledy ji docela zklamou, zdá se, že se na ni teď dívá dotčeně, že mu o tom neřekla. Kolikrát se ona od něj dozvěděla něco pozdě? Třeba to s Kate, co podnikli z Klausem. Nebyla na něj protivná za to, že jí to řekl až jako jednomu z posledních lidí, tam šlo o něco jiného. Nemůže přece myslet vážně, že by se snad za ni kvůli tomuto zlobil. Samozřejmě, že truchlí, samozřejmě, že je to pro ní všechno těžké, ale pokud by to všechno nedala do pohybu ona, tak kdo by to udělal? Kdo by se postavil za to, aby se Hope co nejdříve vrátila domů? Genevieve byla jediná, kdo to mohl pochopit a kdo to taky chápal. Jediná věděla, jak se cítí ohledně své upíří stránky a ztráty jediného dítěte, který je pro ni středem vesmíru. Respektovala, že nechce, aby se někdo dozvěděl o tom, že ne naživu, prostě nemohl nikdo z nich čekat, že půjde a řekne jim to, když o to byla požádaná. A taky byla rozhodnutá od začátku, že bude chtít udělat z New Orleans bezpečné místo, jenom před pár dny se teprve k tomu odhodlala a s Elijahem trávila dost příjemné chvíle na to, aby mluvila právě o tomhle. Viděla, jak se na Geneiveve většina z nich dívá a na jednu stranu jim nerozuměla a na druhou je zcela nechápala. Od té doby, co je ona hybridem se taky všeho straní, tak proč nedokázali pochopit to, že Genevieve se vyrovnává se svým novým já způsobem, který byl trochu ostřejšího rázu? Mohla se jim ozvat, ale bylo to její rozhodnutí, proč nechtěla. Ona ji rozumí, dokáže chápat její postoj. Když ji na její otázku odpoví tak, že tady nezůstane, tak ji nutit nebude, i když by jí to vůbec nevadilo. Sleduje potom její odchod ze sídla pryč. Možná prostě vezme její věci sama a zanese jí je osobně, aby si ještě mohly popovídat. Otočí se potom k Jackovi a na něm vidí, že u něj má jistou podporu a to je ráda. Přikývne proto na jeho slova.* Dobře, zavolej mi. *Potom už taky sleduje jeho odchod. Trochu očekávala jiné dění u Genevieve a Jacksona, když se setkají po takové době. Měla za to, že k sobě mají hodně blízko. Vyprovodí ho pohledem taktéž ze sídla. Poté se otočí k Alisee a dívá se na ni možná trochu nedůvěřivě. Neví, co si o tomhle má myslet. Věděla o tom, kdo Klause zabil? Proč jim to neřekla? Může ji věřit ohledně Hope? Ale proč by jinak ji nabízela, že dá na Hope ochranné kouzlo? Měla spoustu otázek a hlavně měla z toho v hlavě zmatek. Otočí se potom i na Rebekah.* Jsem ráda, že pomůžeš. Potom se o tom pobavíme, co bude následovat. Myslím, že tady půjdu teď k sobě. *Oznámí vlastně už jenom Elijahovi a Rebece. Těká pohledem z jednoho na druhého a její poslední pohled patří Elijahovi, který je o trochu delší. Doufala, že dlouho spolu nepřijdou do nějakého sporu, bohužel to tak asi nebude. Nakonec se otočí a potom taky opustí dvůr. Jde do svého pokoje, kde se zavře. Potřebuje si to nechat projít všechno hlavou. A především myslí opět na Hope.*

(Zastaví se, když uslyší Alesiyn hlas a rozejde se až ve chvíli, kdy srovnají krok. Přeci jenom byla Alisea těhotná, břicho rostlo a s tím i obtíže se nějak rychleji pohybovat. Také o něco zpomalila. Podívá se na ní.) Znám jedno místo, kde najdeš všechny druhy čaje. Samozřejmě všechno naprosto přírodní. A na požádání ti namíchá bylinky, které potřebuješ. Ale jedna deci vína by ti neublížila, respektive tvé dceři, pokud se potřebuješ vzpamatovat. (Podívá se na pouzdro od klobouku, které Alisea tiskne k hrudi. Vybaví se jí přitom, co řekla. Spíše čí jméno řekla. Na jednu stranu byla spokojená, že umřel. Přeci jenom zabila Klause a hlavně posedl Johna, za touhle myšlenkou si furt stála. Ale na druhou stranu jí bylo líto Alisey. Ztratila otce svého dítěte, i když to byl idiot, který se více staral o pomstu, než o svou rodinu. Podle toho, jak Alisea reagovala, bylo vidět, že ho stále milovala. Vlastně to bylo zjevné už dříve, když si nechtěla připustit, že tu je. Normálně by si neodpustila poznámku Já ti to říkala., ale teď ano.) Upřímnou soustrast. (Poté změní směr a společně s Aliseou zamíří do jedné čajovny, kterou vlastní jedna čarodějka z jejího covenu.)

*Když se snaží přijít na to, co se děje Alisee a dřepne si před ní, vrátí se ve vzpomínkách do toho dne, kdy byl u ní a "ukazoval" jí Klausova vraha. Byl přesvědčený o tom, že mu v něčem neřekla pravdu. Tehdy se s ní nechtěl hádat a nějakým způsobem z ní páčit, co mu tají. Pak se objevila Rebekah a on ztratil chuť tam s nimi vůbec být. Proto odešel a od té doby jejich společnost moc nevyhledával. Nyní, když viděl její reakci na to, co jim Genevieve přinesla hlavu Klausova vraha v pouzdře na klobouky, pomalu mu to začínalo do sebe zapadat. Po té, co k němu Alisea zvedne uslzenou tvář a pronese těch pár nesouvislých slov, je nejspíše jeden z mála těch, co jsou při tom, který tuší, co se tím snaží basnířka říct. Vidí, že je na tom Alisea bídně a on po dnešku, v současné době má v sobě taky směsici všech možných pocitů, a tak se nyní raději na nic víc neptá a nechce nic dalšího vědět. Potřebuje se s tím nějak srovnat, pochopit to, aby o tom pak mohl s někým vůbec komunikovat. Tváří se sice stále dost nečitelně, přesto v jeho očích Alisea může zahlédnout jakési pochopení, či účast k jejímu současnému stavu. Zklamání z toho, že se mu potvrdila další neupřímnost ze strany jeho rodiny, schová hluboko ve svém nitru. Natáhne k Alisee ruku, opatrně ji položí na její a přikryje její hřbet ruky svou dlaní. Mírně ji stiskne a pak ji zase pustí a odtáhne ji. Udělá to mlčky, jen se na ni krátce účastně podívá. Pak už se postaví a Alisea po té také ožije. Sleduje ji mlčky, jak bere pouzdro na klobouky a odchází s ním pryč. Krátce kývne na její slova, že ho odnese.
Po té zjistí, že už zde zůstali, jen s Rebekah a Hayley. Je z toho všeho stále ještě vnitřně rozrušený. Z těch nových zjištění a událostí. Ukrývá to za nečitelným výrazem. Potom všem už, ale není jeho pohled tak vyčítavý ani vůči Hayley, na kterou krátce pohlédne. Vypadá spíše nepřítomně, jak se to snaží pochopit. Od té chvíle, co se sblížili, se k ní snaží být více, než upřímný a to ve všem. Měl za to, doufal v to, že to tak budou mít navzájem. Chápe, ale, že to je, jen jeho utkvělá představa, o které snil. Když na sobě ucítí některé její pohledy, začne si uvědomovat, že na ni byl v první chvíli moc tvrdý a odsuzující. Možná by to zvládl líp, kdyby aspoň tušil, že chce něco začít podnikat. S tím se, ale teď chce a musí srovnat sám. Vychází teď s Hayley dobře a nechce to za žádnou cenu měnit. Mírně si vydechne, zvedne ruce k obličeji a promne si dlaněmi tvář. Trochu se při tom uvolní. Když je spustí, má za to, že by teď chtěl být s Hayley chvíli sám. Aby mu mohla říct něco víc, co má v plánu. Mezitím uslyší od Rebekah že Hayley rozhodně se vším pomůže. Pohlédne krátce na blonďatou sestru. Z ní stočí pohled opět na Hayley. Vypadá už zase vcelku normálně. Chvíli opětuje její pohled, ale z jejich slov usoudí, že chce být sama. Ona z jeho pohledu může vyčíst, že s ním může také rovněž počítat, tak jako vždycky, že tady pro ni je a bude. Krátce pak mlčky kývne na to, když oznámí, že půjde k sobě. Sleduje pak její postavu stoupající vzhůru po schodech. Nakonec pohlédne na Rebekah. Neví přesně, co by jí měl na její otázku odpovědět. Sám se toho všeho, jen domnívá a chtěl by slyšet od Alisey tentokrát pravdu.* Jenom hádám. *Odpoví pak mírně Rebekah a dívá se na ni.* Doufám, že mi to Alisea později vysvětlí. *Dodá. Nechce spekulovat a zasvěcovat sestru do svých představ, které ho po dnešku napadají. Pak se pomalu otočí a zamíří ze dvora do kuchyně. Původně tam měl stejně namířeno. Neměl dnes ještě svou dávku krve a hodlá to nyní napravit.*

hu (Celý ten měsíc byl velmi hektický. Událo se toho hodně. Francesca a její vlčí parta ovládli město, měli to všechno pod palcem. A to jenom díky těm hloupým, blyštivým prstýnkům. Ale ani vlkodlaci mu nezabránili vycházet ze svého bytu. Sice ho to mohlo stát krk, nohu ruku a nebo nějakou jinou část jeho těla, no ale on se prostě nerad utlačuje. Zvláště pokud jde o chlupaté hříčky přírody. Častokrát navštěvoval bar, zrovna v dobách, kdy měla směny Cami. Hodněkrát tam zůstával až do konce a následně jí doprovodil domů. Sváděl to na to, že nechce, aby jí vlkodlaci nějak ublížili. Přitom jí prostě chtěl doprovázet. Trávili spolu hodně času, většinou se snažili přijít na to, jak pomoci Kieranovi. A občas se prostě jenom bavili při nějakém filmu. Rozhodně taky nezanedbával Davinu, někdy jí pomáhal se studiem a nebo s ní sedal u televize. Několikrát se i potkal s Giou, které všechno vysvětlil. Chvíli to trvalo, ale nakonec z ní vybudoval prozatím dobrého upíra. Dá se říct, že celý měsíc trávil jenom se ženami. S Jacksonem už se nevídal, neměl mu, co říct a tak to bylo i naopak. Potom jejich rozhovoru v kostele si už asi vůbec nepromluví. Trochu ho to mrzelo, protože mu chybí pošťuchovat mrzutého vlkodlaka. Do sídla ani jednou nepáchl, nechtělo se mu tam, neměl důvod tam chodit. Raději trávil čas v jeho malém bytečku a nebo navštěvoval Cami. Za tu krátkou dobu se velmi spřátelili, prozatím ale nedošlo k ničemu většímu. Což Marcela možná trochu mrzí, ale nic s tím nenadělá. Camille ho pravděpodobně bere pouze jako kamaráda. Ani Beku za ten celý měsíc neviděl, naposledy se s ní viděl den po útoku. Od té doby ale nic, vlastně jí ani moc vidět nechtěl. Přinutilo by ho to myslet na Klause, kterého už měl za sebou. Bral to, že je mrtvý a, že s tím nic nenadělá. Za celý ten měsíc bohužel nevyvedl nic velkého, protože stále měl jen jednu upírku. A raději si chtěl počkat na lepší dobu, než jsou vánoce. Často chodil na dlouho procházky někam do lesa, samozřejmě se vyhýbal místům, kde by mohl narazit na nějakého vlkouše. Opravdu nestál o nějaký ten kousanec, jelikož by ho to tentokrát mohlo stát život.)

(Dneska den trávil v jeho bytě. Ráno se probudil celý zlámaný na gauči, večer byl natolik líný, aby se přesunul a tak usnul na gauči. Navštívil lednici, která překypovala jídlem a krví. Chudák Davina by si sem ani nikoho nemohla přivést, protože by se zděsil, že mají krev v lednici. Vzal si jeden pytlík a rovnou ho celý vypil, prázdný obal hodil do koše a vyrazil do města. Plánoval, že se znovu půjde podívat do doků. Minule, když tam potkal Cami, neměl z toho moc, protože obdivoval akorát Camille a ne město. Nikam nepospíchal a tak šel velmi pomalu. Několik minut potom, co dorazil k dokům, dostal SMS. Zpráva byla od člověka, od kterého by to rozhodně nečekal. Hayley, vlčí mamka. Nenapadal ho jediný důvod, proč by ho chtěla vidět. Možná se to jednalo ohledně Klause a nebo něco takové. Rozhodl se, že tam přeci jenom půjde, ale dá si na čas. Rozhodně tam hned nepoběží, jeho život na tom nezávisí. Schoval svůj mobil do kapsy a normálním krokem mířil do Abattoiru. Vešel dovnitř, rozhlédl se po všech. Sophie, Elijah, Rebekah, Alisea a Jackson. Ti všichni tam stáli, Marcel tedy přišel jako poslední. Oplatil Sophie úsměv a pozdravil jí.) Jsem tady, takže už může párty začít. (Otráveným hlasem pověděl. Posadil se na židli a čekal, kdy se objeví ta vlčice. Prohlíží si jí a už jenom čeká, co všechno se dneska dozví. Líbí se mu ta ráznost, kterou v sobě má. Vždycky si myslel, že je to akorát holka, co si udělala dítě s Klausem. Nic víc v ní nikdy moc neviděl, ale tohle ho překvapuje. Držel jazyk za zuby a dál bedlivě poslouchal, co dál má na srdci. Nelíbilo se mu, že je nazvala poraženými. Ale bohužel to tak bylo, všichni padli jenom kvůli hloupé vlkodlačí krávě. Docela mu i líbil ten nápad, chce aby tohle město bylo aspoň pro jednou bezpečné.  Zatím si ale nebyl jistý, jestli to vůbec bude fungovat. Moc dobře ví, jaké všichni mají mezi sebou neshody. Marcel by to však všechno dokázal překousnout už jen proto, aby mohl volně pobíhat po městě a nebát se, že na něho někde vyskočí parta vlkodlaků a sežerou ho zaživa. Dál jí poslouchal a přikyvoval. Zarazil se až, když poví, že nechce, aby umřeli všichni. S tímhle rozhodně nesouhlasil. Chtěl je všechny, úplně všechny mrtvé. Dívá se do země do té doby, než na něho začne mluvit Hayley. Vzhlédne k ní, jeho tvář je nečitelná. Nedá se poznat, jak se teď cítí. Jestli je naštvaný a nebo snad šťastný, žádné emoce na něm teď nezahlédnete. Tvářil se tak, protože sám netušil, co na to má říct. Má s tím snad souhlasit a nechat ty hajzly, co mu zabili všechny jeho přátelé, žít? A nebo má protestovat a stejně nic nedokázat. Zhluboka se nadechl a chtěl se k tomu vyjádřit, ale nakonec ještě chvíli počkal. Zajímalo ho, kdo by snad mohl být ten, o kom mluví. Jediný, kdo ho napadal byl Klaus, ale ten se rozhodně nevrátil. To není možné. Díval se na Hayley, vedle které se právě zjevila Genevieve. Chvíli to nechápal, protože ani nevěděl, že je mrtvá. Prostě se na ní jenom díval. Později, když zmínila, že mrtvá byla a je, tak mu to došlo. Nějak ho to nezajímalo, nikdy jí neměl rád a asi nikdy nebude. Díval se nezaujatě a otráveně. Chtěl k tomu dodat nějakou poznámku, ale radši držel hubu. Neměl chuť se teď vyjadřovat, byl stále trochu zaražený. Díval se na zem a čekal, kdy konečně domluví a on bude moci odejít. Když však zmínila Klausova vraha, vzhlédl. Postavil se a díval se na hlavu toho vraha. Musel se pousmát při pohledu na tu hlavu. Tohle pro něho bylo příjemné zpestření dne. Musel uznat, že jako upír se mu líbila mnohem víc. Teda ne vzhledově, zrzky nebyly jeho typ. On měl radši blondýnky a nebo brunetky. Líbilo se mu její chování, byla jiná a určitě lepší. Otočil se za výkřikem a nechápavě nad tím zakroutil hlavou, víc se k tomu však nevyjadřoval. Přešel k Hayley.) Jdu do toho pouze pokud budu moci zabít toho blonďatého zmrda. (Samozřejmě měl na mysli Olivera, jeho nenávist k němu vzrostla hlavně potom, co mu přímo před obličejem pozabíjel několik jeho přátel. A ještě víc, když to udělal znovu. Odešel od Hayley, pohledem přejel po všech, kteří tu zbyli a vyšel ven. Šel rovnou do svého bytu, protože tohle na něho bylo dost. Půjde to zapít a následně probrat s Davinou.)

*Zbytek dne tráví přemýšlením o tom, co se ráno dozvěděl a zjistil za novinky. Opět si ověřil skutečnost, že smrt v New Orleans téměř nikdy není definitivní a nikdy nelze z určitostí říct, kdo se vrátí, a kdo ne. Když překoná prvotní překvapení z toho, že Genevieve nakonec přežila, i když je z ní upírka, doufá, že to do města přinese více úžitku, než škody. Zdála se mu totiž jako časovaná bomba, jen vybuchnout. Bohužel někdo časovač poškodil, takže neukazuje, kdy onu explozi očekávat.
Přemítá také nad tím, jak se stalo, že se Genevieve spojila právě s Hayley nebo to bylo obráceně - neví. Stále mu ještě spousta informací uniká. Očekával by spíše, že se obrátí na Sophie, pokládal je za velmi blízké. Vidí před očima právě reakci Sophie na to, když se Genevieve objevila. Vypadala překvapeně, jako všichni ostatní, ale také se zdálo, že se na Gen zlobí. Jeho myšlenky se od Genevieve převedou k Niklausovi. Tak rád by ho viděl mezi živými. Jeho tajné přání se mu zatím neplní. Když tak přemítá nad tím vším, vzpomene si na Kola.
Velmi dlouho ho neviděl a neslyšel o něm. Naposledy v den, kdy Klaus zemřel a on jim to tehdy v Abattoir říkal. Tehdy vyšlo najevo, že je mrtvá i Gen. Kola to hodně vzalo. Uvědomí si, že Kol pravděpodobně netuší nejnovější události. Téměř okamřitě je mu jasné, že by měl o Genevieve a jejím současném stavu věděl. Sáhne do saka pro mobil a vytáhne ho. Rozsvítí display a najde si v kontaktech číslo svého bratra. Přemýšlí, jak to udělat. Do zprávy mu to rozhodně napsat nemůže. Potřeboval by mu to říct osobně. Netuší ovšem, kde se Kol nachází a tak se rozhodne, že mu napíše zprávu.*

kód:

Drahý bratře, dnes jsem byl přítomen u zajímavých událostí, které se dotkly, nejen naší rodiny. Stalo se něco, co jsem opravdu neočekával. Potřebuji si o tom s tebou promluvit, Kole. Co nejdříve. Ozvi se mi, jak nejdříve budeš moci. Elijah.

*Zprávu odešle na bratrovo číslo. Naneštěstí netuší o tom, že si Kol pořídil nové číslo a zpráva tak nedorazí.*

*Hned z rána, následujícího dne po proběhlém setkání v Abattoir, přijde Hayley zpráva.*

kód:

Ahoj Hayley, píšu, jak jsme se dohodli během naší včerejší domluvy. Rád bych věděl, co máš v plánu. Dej mi vědět, kdy si o tom chceš promluvit. Jackson.

*Jelikož zase prožila jednu ze svých nocí, kdy se potulovala po Zátoce ve své vlkodlačí kůži, tak neměla možnost si ráno přečíst sms od Jacksona. Když ráno dorazila do Abattoir, ihned se šla osprchovat a potom na chvíli prospat. Opět byla celou noc vzhůru. Její životní styl byl teď jak u vytržení, jednou tak a podruhé zase jinak. Ale za to mohla její upíří stránka se kterou se snažila vyrovnat, vlastně celkově se snažila vyrovnat s tím, kdo byla a že nemá svou malou dceru u sebe. Musí na ni myslet, pořád. Každý den, každou hodinu, každou minutu, každou sekundu. Bylo to pro ni to největší psychické mučení, které kdy zažila. Ve svých myšlenkách utíkala za ní. Okamžitě chtěla každý moment nasednout do auta a jet za svou malou Hope. Vzít si ji nazpět, ale nic takového nemohla udělat. Ti největší nepřátelé stále byli naživu. Probudí se až někdy odpoledne a zůstane ještě ležet v posteli. Leží na zádech a dívá se do stropu, opravdu neví, jak se vším pokračovat dál, ale musí najít k tomu cestu. Hlavu natočí směrem doprava k nočnímu stolku, kde má položený mobil a všimne si malého světýlka, které upozorňuje na příchozí zprávu a nebo zmeškaný hovor. Ihned natáhne ruku k mobilu, který uchopí a poté si přečte zprávu od Jacksona. Dlouze nad tím vydechne a zavře na moment oči. Přemýšlí nad tím, kdy přesně by si s ním měla promluvit, protože ještě, než si promluví s ním by si měla promluvit i s Elijahem. A taky si v tu chvíli vzpomene na Genevieve, která to jistě nemá jednoduché nyní ve městě. Opět se zadívá na displej a poté mu v rychlosti odepíše.*

kód:

Ahoj, Jacku. Zastavím se za tebou brzy. Ještě předtím si musím něco zařídit, ale v následujících dnech mě očekávej. Dám ti vědět. - Hayley

*Odešle mu zprávu a odloží mobil zpět na noční stolek. Vstane z postele, obleče se a zamíří do kuchyně, kde na ni čeká pytlík s krví.*

*Sms Elijahovi od Camille.*

kód:

Dobré ráno, Elijahu. Musím s tebou nutně mluvit, snad ti nevadí, že jsem si od Sophie na tebe vyžádala kontakt. Je to vážně důležité, můžeme se sejít? Klidně přijedu za tebou, stejně mám cestu do města. - Camille O'Connell

*Všechna rána v poslední době mu přijdou stejná, stereotypní. Když se vzbudí, vstane, oblékne si čisté věci a vydá se domem buď do kuchyně na svou "snídani" nebo mimo něj někam na kávu, ví, že Hayley nemá možnost zastihnout. Každou noc tráví mimo a on s tím nedokáže nic dělat. Celý velký dům, který nyní obývá jen s ní a Rebekah u přijde pustý, tichý, jako by mrtvý. Chybí mu v něm smích a dětské žvatlání malé Hope, jak tomu bylo tu krátkou chvilku, kdy zde s nimi ještě mohla být. Snaží si proto najít pokaždé důvod, proč z domu odejít a vrací se zpět až večer někdy v noci, kdy zamíří většinou rovnou do postele.
Dnešní ráno začíná stejně, jako všechny předchozí. Když už schází dolů ze schodů s úmyslem dát si dnes kávu a svou porci krve v kuchyni, zapípá mu na mobilu zpráva. Vytáhne telefon z náprsní kapsy svého černého saka a koukne na to, kdo a co mu píše. Překvapí ho hned na začátku, že mu píše Camille. Viděli se, jen jednou a nepředpokládal, že by se to od těch událostí dalo v brzké době napravit. Ačkoliv si je vědomý, že jí slíbil návštěvu a nějaké to vyprávění o minulosti rodiny původních upírů, seběhlo se pak tolik věcí a událostí, že si něco takového nedovede v blízké budoucnosti představit. Nedokáže nyní vzpomínat na Niklause a na to, co spolu vše prožili. Je to pro něj příliš citlivé, bolestivé. Když si její zprávu přelétne očima, přemýšlí, co si Camille může přát. Nenapadá ho žádný důvod, proč by s ním měla chtít mluvit. Samozřejmě, ale její návštěvu shledává jako příjemné zpestření jeho dne. Když zamíří od schodů do kuchyně, odepíše jí.*

kód:

Dobré ráno, Cami. Rád se s tebou sejdu a vyslechnu tě. Pokud ti to nevadí, klidně se zastav. Nikam se dnes nechystám. Budu se těšit. Elijah.

*Odešle Camille svou zprávu. To už si v kuchyni začne chystat kávu. S krví nyní váhá. Neví, kdy se Camille rozhodne přijít a nechce ji svou "stravou" nějak rozptylovat.*

*Ve čtvrti zašla do své oblíbené kavárny, kde si koupila latte. Jen, co zaplatí, tak uslyší zapípání svého mobilu, který dává najevo, že ji přišla sms. Vážně doufá, že to bude Elijah. A když vytáhne mobil a podívá se na displej, tak je potěšena. Nedokáže si představit, jak jejich konverzace bude probíhat, protože mu má vyřídit jenom opravdu krátkou informaci. Zastrčí mobil nazpět do kabelky a vyjde z kavárny ven. Cestou popíjí kávu a alespoň se tak na chvíli zahřívá, jelikož je venku vážně zima. Hodně ostražitě teď pozoruje okolo sebe lidi. Trochu se obává toho, že by znovu mohla zahlédnout Kaie, ale ví, že by před ním rozhodně neutíkala. Důležité je, aby se nedostal blízko k Davině a neublížil ji. Po cestě vypije své latté a odhodí prázdný kelímek do koše. Zanedlouho se dostaví k Abattoir. Vždycky věděla, kde se to sídlo nachází, ale nikdy předtím tam nebyla. Dnes tady bude poprvé. Otevře dveře a vejde dovnitř. Po pár krocích se objeví na malém, ale za to velmi pustém nádvoří. Neví, zda to působilo tak vždycky, ale zdá se ji, že je tady až moc velké ticho, až moc velké prázdno. Je to ale zřejmě způsobené tím, jak moc velkou bolest tato rodina zažívá po svých ztrátách.* Elijahu? *Řekne trochu hlasitěji a stále se rozhlíží okolo sebe. Zastaví se někde uprostřed nádvoří a vyčkává, zda za ní přijde a nebo ho bude muset v tomhle velkém sídle najít. Ale dle jeho sms zprávy ji očekává, takže předpokládá, že se každou chvíli objeví. Je ráda, že ji dala včera Sophie do pořádku, alespoň teď na ní nejdou vidět žádné následky z toho odpoledně, kdy ji Kai zabil.*

*Během čekání na Camille si připraví kávu. Naslouchá při tom, jestli mu ještě odepíše na mobil něco upřesňujícího. Vrtá mu hlavou, co může Cami potřebovat. Při nejlepší vůli ho nic nenapadá. Odnese si hrnek s kávou ke stolu, posadí se a vyčkává. Při tom je ticho v domě ještě patrnější. Už nějakou dobu se snaží přijít na to, jak to zde, alespoň trochu oživit, ale nemá žádný tvůrčí nápad. Káva mu mezitím vychladne na teplotu, která je pro něj nejpřijatelnější. Párkrát se napije. K jeho sluchu během popíjení dolehnout blížící se kroky. Slyší je už z venku neboť mu v poslouchání nic nebrání. Jakmile slyší, že kroky míří ke vchodu usoudí, že to bude nejspíše Camille. Ještě se napije kávy, než kroky dospějí až do dvora domu. Když zaslechne své jméno vysloveno hlasem Camille, vstane ze židle a vydá se z kuchyně na dvůr. Vyjde ze dveří kuchyně a uvidí ji stát zhruba někde uprostřed nádvoří. Je to pro něho sice nečekaná, ale přesto příjemná návštěva.* Cami, přeji ti hezký den. *Pozdraví jí a jeho pousmání, i když to pro něj není jednoduché, je upřímné. Přelétne ji pohledem, jako by mu to mohlo něco napovědět. Zamíří k ní. Na sobě má jeden ze svých černých obleků, bílou košili a a tmavě modrou kravatu.* Dlouho jsme se neviděli. *Podotkne, když k ní přejde a podá jí na uvítanou ruku.* Co pro tebe mohu udělat? *Zajímá se při tom. Je na něm vidět, že se do ničeho z toho nenutí. Spíše naopak.*

*Stále se rozhlíží okolo sebe a přemýšlí, zda přeci jenom nemá po schodech vystoupat nahoru a porozhlédnout se v patře po Elijahovi, ale nechtěla příliš slídit po domě. Vždyť je dnes tady poprvé. Jakmile ale uslyší kroky, tak otočí hlavu tím směrem odkud pochází. Už v dálce může zahlédnout Elijaha. Udělá jenom jeden krok kupředu, než se k ní Elijah dostaví. Obdaruje ho krátkým, ale milým úsměvem. Ani si nepamatuje jak dlouho uteklo od chvíle, kdy se viděli poprvé. Každopádně to bylo jedno z příjemných seznámení. * Pěkné ráno, Elijahu. *Osloví ho hned prakticky po jeho pozdravu. Nezapomene ho shlédnout. Vidí se taky po delší době a jeho oblek vypadá tak, že je ve smutečním stylu. Působí velmi elegantně, vlastně takhle působil i minule. Zřejmě jsou obleky jeho pravidelným oblečením. Vzpomíná si, jak si nejdříve myslela, že je to snad nějaký manažer, který si zašel jenom pro kávu a při té vzpomínce se musí trochu pousmát, protože je to vážně vtipné vzhledem k tomu, kdo opravdu je. Přikývne souhlasně na jeho další slova.* Ano, už je to nějaká chvíle. *Ví, že on toho měl moc a rozhodně mu nehodlá nijak vyčítat, že se jí od té doby neozval na další schůzku. Rozhodně ho k ničemu takovému nechtěla nutit a potom i na ti toho padlo hodně, co se týče tedy Kierana. Měla ty sezení s Genevieve, potom následný střet s Benjaminem, vůbec mu to nemá za zlé. Možná si už na to ani Elijah nevzpomene, i když silně pochybuje o tom, že by právě on na to zapomněl. Prakticky ihned mu podá s milým úsměvem na tváři ruku a tu jeho mu na krátký okamžik stiskne. Bylo až neuvěřitelné, že je to právě Klausův bratr a že je vůbec jeden z Původní rodiny. Choval se tak...jinak, vystupoval naprosto jinak. Když si vzpomene na Klause a Kola, tak musí říct, že Elijah je jejich úplným opakem. Poté mu pustí ruku a stáhne ji nazpět k tělu.* Vlastně ti chci něco vzkázat. Bude to jenom na chvíli, opravdu. Nebudu tě dlouho zdržovat. *Zadívá se mu do očí. Netuší, jak na to Elijah bude reagovat, ale vážně nemá v plánu ho příliš zdržovat svou návštěvou. Ostatně to tady vypadá, jako kdyby návštěvy nebyly vůbec povoleny. Alespoň tak na ni to místo působí a ono se není čemu divit. Všichni truchlí a potřebuji více času na to, aby se srovnali s událostmi, které je postihli.* Mohu na chvíli dovnitř? *Zeptá se laskavým tónem. Přeci jenom nechce stát tady na nádvoří, i když Elijaha nehodlá příliš dlouho zdržovat.*

*Cami opravdu rád vidí. Sotva promluví nebo se jí na tváři objeví úsměv, jen mu tím rychle oživí to, jak příjemně, sympaticky a mile na něj tahle dívka působí. Všimne si, že si ho prohlíží, když k ní kráčí, ale nijak na to nepoukáže. Sám má také možnost se na Cami chvíli dívat. Na její přání pěkného dne jemu se jeho pousmání o něco rozšíří. Stejně jako on jí svůj pozdrav/přání myslel upřímně, z jejího hlasu vnímá totéž. Nemůže na to reagovat jiným způsobem. Zahlédne na její tváři krátce pousmání, ale není si jistý, čemu mělo patřit tentokrát. Nemá, ale v úmyslu vyzvídat. Když se Cami zmíní, že se spolu viděli před delší dobou, může ve výrazu jeho očí postřehnout, že si velmi dobře pamatuje jejich "domluvu" na příští setkání, která tak trochu záležela hlavně na něm. Je si vědom toho, že to dosud odkládal na neurčito.* Já nezapomněl, Cami. *Ujistí jí. Z části je v jeho hlase slyšet náznak omluvy, z části jakési vysvětlení, proč se jí dosud neozval.* Bohužel se toho, ale událo velmi mnoho a já ještě nemohl splnit to, co jsme si domluvili. *Pokračuje. To už zastaví u ní a stiskne její ruku, kterou mu podá. Jeho stisk je pevný, při tom jemný. Během toho považuje za nutné dodat ještě pár slov.* Musíš mi prominout, ale momentálně toho ani nejsem schopen. Vyprávět o minulosti.*Upřesní. Při tom se jeho úsměv i jas v očích, se kterými ji přivítá vytratí. Nahradí ho vážnější výraz ve tváři a záblesk bolesti a smutku v pohledu, kterou pociťuje téměř neustále. Jen se to naučil většinou skrývat. Když si podají ruce, tak tu svou pak stáhne.* Je mi, ale potěšením opět se s tebou setkat. *Ujistí ji. Nespouští z ní pohled. Znovu se mu do očí vrátí trocha toho potěšeného světla.* Jak se ti daří? *Zajímá se. Zadívá se na ni účastně. Mělo by jí být jasné, že už se k němu zpráva o uřknutí jejího strýce donesla. Než se dočká nějaké její odpovědi, poslechne si, proč za ním přišla. Nepatrně přikývne, i když je vidět, že si skutečně nedovede představit, co mu může chtít vyřídit za vzkaz. Chce ji pozvat dále, protože to nechce probírat zde na dvoře. Cami ho trochu předstihne svou otázkou. Neubrání se krátkému pousmání.* Samozřejmě. *Kývne.* Nemám v úmyslu tě tady nechat stát. *Ujistí ji.* Pojďme se posadit. *Kývne po té bradou opačným směrem, než kterým vyšel. Následně pomalu vykročí k podloubí a vejde do dveří, vedoucí do jednoho ze salónků v přízemí.* Prosím. *Nechá ji projít, následuje ji a pak za nimi zavře. Poukáže rukou na pohodlnou sedačku a pár křesel, které jsou rozestavěné kolem menšího konferenčního stolu.* Odlož si a udělej si pohodlí. Můžu ti něco nabídnout? *Je pozornost sama. Popojde od dveří více do prostoru místnosti a tázavě se na Cami podívá.*