Jackson´s Old House in City

*Už cestou k domu přemýšlí, jak proběhnou následné chvíle. Dosud si to ani pořádně neuvědomoval. Stále řešil věci a když ne, tak nevěřil do poslední chvíle, že se to opravdu stane. Ne, že by byl pesimista, ale za poslední dobu si zvykl na to, že nic z toho, co začal nedopadlo podle jeho představ. Až teď si uvědomuje, že se to podařilo, zvládli to všechno a nyní stojí spolu na prahu domu a on se ji chystá přenést přes práh. Když stále více vnímá její nervozitu, přemýšlí, jak dál. Nechce jí to znepříjemňovat více, než je nutné. Přiměl Nai ke spoustě věcem, ale tohle mu přijde trochu jiné. Opětuje pak její pousmání, když ji uvítá doma. Mohl by to udělat bez ptaní, ale oni dva nejsou normální novomanželé. Vše je u nich zcela jinak. Jeho úsměv se o něco rozšíří, jakmile Nailah neprotestuje. Přejde k ní vezme opatrně do náruče, dává jasně najevo, že ona je pro něj teď ten nejdůležitější a nejdražší poklad v jeho životě. Po té ji přenese přes práh. Je to pro něj zvláštní, ale krásný pocit. Všimne si, jak si Nai sundá své lodičky z noh. Krátce se tomu zasměje.* Klidně je zahoď, teď je potřebovat nebudeš. *Ujistí ji. Při tom se na ni podívá. Nějak si ani neuvědomuje, že ji stále drží v náručí a nebo na to zapomněl úmyslně. Při tom zvážní.* Nai, nebudu tě do ničeho nutit. *Odvětí pak. Může na něm vidět, že to myslí vážně.* Máš za sebou velmi náročný den. Zasloužíš si odpočinek. Dej si lázeň. Pustíme si hudbu. Můžeme si dát víno, k tomu něco dobrého. Můžu ti udělat masáž. Nezajdeme dál, než budeš chtít. Nemáme kam spěchat. Teď už ne. *Pokračuje a vyjmenuje ji všechno, jak mohou spolu trávit čas a bude záležet, jen na ni, jestli bude chtít pokračovat a zajít dál. Pokazil toho hodně, do jejich nového života chce vykročit tou pravou nohou a být jí dobrým manželem. Když nad tím tak přemýšlí, má pocit, že je to sen. Tak neuvěřitelně mu to chvílemi zní. Během svých slov za nimi nohou zabouchne dveře a pak se s ní vydá halou a pak po schodech nahoru do ložnice, ke které patří i koupelna s prostornou vanou. Má jistou představu. Vystoupá s ní nahoru, donese do ložnice a tam ji posadí na postel. Mimo velké pohodlné postele je tam i krb, před kterým leží kožešina. Jsou v ní dveře vedoucí do koupelny a také je tam šatna. Velké okno a v něm dveře vedoucí na balkón. Venku je již tma, dovnitř sem prosvítá měsíční světlo. Balkon je na straně, kde jsou zahrady patřící k domu. Neosvěcují je žádná světla. Po celou dobu její blízkost, teplo, vůně v něm probouzí nové pocity. Nenechává ho v klidu, ale nemá problém se tomu přizpůsobit. Když Nai usadí na postel, skloní se k ní a tázavě v očekávání toho, co si bude přát na ni koukne.*

(Ihned, jak mohla, zbavila se těch hrozných bot. Byla opravdu ráda, že už je nemusí mít na nohách a snad lodičky při nejbližší příležitosti ani na nohách mít nebude. Opravdu to nebyl její typ obuvi. Jackson ji stále držel v náručí a nevypadalo to, že by ji chtěl pustit. Ale nevadilo jí to. Sice nevěděla, co vlastně zamýšlí, ale zatím jí to nebylo nijak nepříjemné. Jackson byl vlastně docela ohleduplný. Dokonce se jí i zeptal, než ji opravdu do náruče zvedl a přenesl ji přes práh. Ona se ale stále cítila nervózně a on to věděl. Proto taky zvážněl a ujistil ji, že nezajde tak daleko, pokud si to ona nebude přát. Nebude ji do ničeho nutit, neudělá nic, co by si nepřála ona sama. Navrhne pár možností, jak ten večer mohou strávit. Vlastně se jí to docela zamlouvalo. Dá si koupel, dají si nějaké to víno a budou mít puštěnou hudbu. Nic, co by vyvíjelo tlak na její osobu. A přesto cítila, že na ni jakýsi skrytý tlak vyvíjen je. Samozřejmě ani ne tak ze strany Jacksona jako ze strany těch, kteří tu nejsou. Hlavně jeho zatracené babičky. Přišla za ní den před svatbou. Ona jí ukázala výsledky testů. Nebyla nijak extra přívětivá, protože neměla ráda, jak se s ní zacházelo, jak s ní Mary jednala. Mary byla samozřejmě spokojená s výsledky testů a také nezapomněla podotknout, že ona, jako Jacksonova žena a družka musí udělat vše proto, aby bylo jejich manželství naplněné, po všech stránkách. Věděla, že když nedojde dneska v noci k jejich vzájemnému spojení, kdy vůbec nešlo o pouto druhů, ale o to, že byli manželé a měli by ten svazek naplnit i po fyzické stránce, bude na ni Mary naléhat ještě mnohem víc a jistě už si nějak zařídí, aby k tomu došlo, pokud se to nestane dnes. Jacksonovi o tom neřekla a vlastně mu o tom ani říct nehodlá. Bude to muset překousnout, bude se muset odhodlat. Ví, že Jackson po ní touží. Možná je to jeho vlk víc než on sám, ale na tom nezáleželo. Bylo to tak, cítila  to z něj, ale taky poznala, že se kvůli ní snaží držet na uzdě. Jackson ji vynesl až nahoru do schodů do ložnice a tam ji posadil na postel. Stále na sobě měla svatební šaty, závoj a taky stažené vlasy do ozdobného drdolu. Začínala ji od toho trochu bolet hlava, protože není zvyklá na to, aby měla vlasy takhle dlouho stažené. Stejně jako není zvyklá na make-up. Z té řasenky a tužky jí už začaly štípat oči. Podívala se na Jacksona, který na ni upíral tázavý pohled. Věděla, že čeká na to, jak ona rozhodne, co se bude dít.) Asi si dám tu koupel, konečně ze sebe dostanu ty šaty a to líčení. (Vstala z postele a vydala se mlčky do koupelny, kde za sebou zavřela dveře. Byla ráda, že mohla být na chvíli sama a že se bude moci naložit do vany a být tam, jak dlouho bude chtít, než se prostě bude cítit uvolněná natolik, že se bude moci vrátit zpět do ložnice, kde byl Jackson. Začne si sundávat šperky a závoj. Vlasy si ještě nerozpouští, protože je nechce mít mokré, až vyleze z vany. Zadělá vanu špuntem a začne si napouštět horkou vodu. Samozřejmě ale ne tak horkou, aby se v ní nedalo vydržet. Pak se začne dostávat ze svatebních šatů. Naštěstí to není nijak složité. Vyklouzne z nich a sundá si spodní prádlo. Pak už se naloží do vany. Vodu stále nechá ještě puštěnou protože jí ještě není dost. Jakmile usoudí, že už to stačí, kohoutek zastaví. Lehne si do horké vody a zavře oči. Chvíli prostě jenom rozjímá a přemýšlí. Snaží se uvolnit. Z ložnice zaslechne hudbu. Jackson asi pustil rádio nebo spíš nějakou desku. Smyje si z obličeje veškerý make-up a hned se díky tomu cítí líp. Odhodlává se udělat věc, které se bojí celý den. Ve vaně je asi dobrou hodinu a Jacksona nechává opravdu dlouho čekat. Nakonec ale voda ve vaně vystydne a ona už nemá, proč tam dále zůstávat. Vyleze z vody a vezme si jeden ze županý, který visí na háčku vedle vany. Usuší se a nedbale si župan zaváže. Podívá se do zrcadla, musí ho otřít rukou, protože ho zamlžila pára. Hlasitě vydechla a rozpustila si konečně vlasy. Pak se otočí ke dveřím z koupelny do ložnice a pomalu se k nim blíží. Otevře je a mlčky vklouzne zpět do místnosti, kde byl Jackson. Převlékl se mezitím do něčeho pohodlnějšího a dokonce rozpálil krb. Mlčky se na něj dívá a když vstoupí na kožešinu před krbem, tak se zastaví. Dýchá o něco rychleji, než normálně a i její srdce bije rychleji. Je rozrušená, ale ví, co chce právě udělat. Vezme do rukou lemy županu a zatáhne za ně. Pásek, který neměla ani pořádně zavázaný povolí a župan jí sjede z těla na zem. Stála teď před Jacksonem úplně nahá.)

*Má snahu jim oběma, ale hlavně Nailah, tenhle jejich první společný den, kdy začínají cestu životem, co nejvíce zpříjemnit. Přeje si, aby mohli alespoň na něco z toho jednou vzpomínat, jako na něco hezkého, příjemného. Aby v tomhle dni existovalo i to, co dělat chtěli ne to, co museli, aby splnili své povinnosti. Před tím ani během dne si to moc neuvědomoval, ale s blížícím se večerem a hlavně pak v autě cestou do města, když vnímal Nailinu vzrůstající nervozitu, více o tom přemýšlel. Tak, jako tak už dopředu věděl, že jakmile opustí svatební veselí a budou spolu sami, udělá všechno proto, aby to bylo tak, jak si předsevzal. Neměl dopředu nic promyšleného, ale jakýsi program pro ně si vymyslel během pár vteřin. Stačilo mu, když vzal Nailah do náruče a přenesl přes práh jejich domu. V její blízkosti si ještě více uvědomoval, jak se ona cítí. Navrhnul proto pár možností, které snad neodmítne, protože mezi nimi nebyla žádná, která by jí musela být vyloženě nepříjemná. Nechce od ní odpověď hned, dá jí trochu času na přemýšlení, protože se i s ní v náručí vydá nahoru po schodech do jedné z ložnic tohoto domu. Za dnešní den se Nailah nachodila už dost, i proto mimo jiné jí chce donést až někam, kde si bude moci odpočinout a nezatěžovat nohy více, než je nutné. Podle něj je to ta největší a nejhezčí. S krbem, balkonem. Pociťuje její blízkost a rozhodně mu není nepříjemná. Když ji během chůze do ložnice chvílemi kouká do tváře, neubrání se domněnce, že ji něco opravdu hodně zaměstnává její mysl. Vyvolá mu slabé vrásky na čele, protože opravdu netuší, co ji trápí. Kdyby tušil, že je to jeho babička, která jí znepříjemňuje život, nebyl by nadšený a s Mary by si to vyřídil. Nikdo jim nebude mluvit do jejich manželství a to ani nikdo z jeho rodiny. Když mu Nai pohledy opětuje, jistě nepřehlédne jeho němou otázku v očích i pobídku k tomu, že se mu může svěřit se vším, co ji tíží. Od teď na to už není sama a podle něj více hlav dá dohromady lepší řešení. Během toho, cesta mu překvapivě uběhne až příliš rychle, jí donese až k posteli, kam ji posadí. Tázavě na ni pohlédne. Rád by věděl, jestli něco z toho, co navrhoval bude chtít uskutečnit. Představoval si to tak, že zatímco ona si dá koupel, on připraví to ostatní. Neví, jestli je to náhoda nebo něco více. Nai se rozhodne pro koupel. Věnuje ji lehký potěšený, spokojený úsměv. Má chuť a hlavně potřebu se o ni ve všem postarat, ale ona vstane a zamíří do koupelny. Narovná se a mlčky za ní pohlédne. Mírně se zamračí. Podle jejího chování usoudí, že se o svou koupel chce postarat sama. Tiše si povzdechne.
Jakmile za ní zapadnou dveře, konečně si uvolní uzel na kravatě a rozepne vrchní knoflík na košili. Za celý den toho má opravdu dost. Hned na to si sundá sako a odloží ho na postel. Přejde pak k oknu, otevře dveře a vyjde na balkon. Chladný večerní vzduch ho trochu osvěží a zchladí. Dojde k zábradlí, opře se o něj rukama a zadívá se do tmavých zahrad. Samozřejmě teď vidí ve tmě o dost lépe, ale nijak si své nové schopnosti nyní nemá náladu zkoušet. Zhluboka se nadechne a dlouze vydechne. Zamyslí se, chce si naplánovat, co dál. Během toho uslyší z ložnice, že mu přišla zpráva. Přemýšlí, kdo mu může psát. Nedá mu to, opustí balkon a vrátí se dovnitř, pro telefon, který má strčený v saku. Otevře si zprávu. Zjistí, že je od Eve. Nasměruje ho dolů do kuchyně. Píše, že tam najde to, co bude potřebovat. Okamžik na to hledí a uvažuje, co tím myslí. Nakonec telefon odloží a jde tam, kam ho Eve ve zprávě nasměruje. V kuchyni pak najde na stole krabici, ve které jsou svíčky. V lednici najde občerstvení ve formě různých jednohubek i ovoce a vychlazené šampaňské. Začne Eve podezírat, že není, jen vlkodlak, ale i čarodějka a nejspíše také vědma. Rozhodně mu tím, ale usnadní jeho přípravu. Pošle jí děkovnou zprávu a pak se rozhodne dát se do příprav. Ze všeho nejdříve zamíří do nejbližší koupelny. Zbaví se zbytku svatebního oblečení a dopřeje si krátkou, osvěžující sprchu. Teprve pak si uvědomí, jak moc už ji potřeboval. Je po ní, jako znovuzrozený. Vezme si trochu pohodlnější oblečení, i když to zahrnuje světlou košili a béžové látkové kalhoty. Je to mnohem pohodlnější. Prohrábne si párkrát vlasy, použije znovu trochu pánského parfému. Pak už je natolik spokojený, že se vrátí do kuchyně. Nachystá občerstvení, šampus i skleničky a vezme to do ložnice. Nachystá vše ke krbu. Vrátí se pro krabici se svíčkami. Odnese ji nahoru a pak svíčky rozestaví po ložnici na různá místa a zapálí je. Zatopí v krbu a pak ještě pustí nějakou příjemnou hudbu, která by mohla podtrhnout atmosféru. Ponoří se do toho, že nějak nevnímá čas. Teprve, když je se vším hotový a posadí se k hořícímu krbu na kožešinu, zjistí, že mu to zabralo skoro hodinu. Nesnaží se Nai nijak špehovat, ale díky bystřejším smyslům ví, že je ještě v koupelně. Slyší, šplouchání vody a protože kromě mírné nervozity nevnímá nic negativního, nijak na ni nenaléhá. Zadívá se do krbu, čeká na Nai a při tom uvažuje, jak tenhle večer dopadne. Oheň ho zhypnotizuje natolik, že opět nevnímá nic více, než zvuky. Hlavně praskání ohně a vzdálené šplouchání vody. Díky tomu zaslechne, kdy Nailah vejde do pokoje. Téměř okamžitě se probere a otočí směrem k ní. Trochu tázavě s mírným napětím se jí podívá do tváře. Má obavu, co tam uvidí. Nemůže, ale z jejího výrazu poznat, co se jí honí hlavou. Mlčky ji sleduje, jak se k němu přibližuje. Cítí, jak v místnosti stoupá napětí, ale uvědomí si, že je trochu jiného charakteru, než prvně. Její vzhled i výraz ho rozhodně v klidu nenechají. Jakmile přijde až ke krbu neujde mu její zrychlený dech a obklopí ho její vůně prostoupená vůní pěny. V očích mu to zajiskří touhou, kterou, jen tím u něj probouzí.* Nai? *Není si moc jistý tím, o co se snaží, protože před tím měl hodně silný dojem, že o nic takového dneska nemá zájem. Ztěžka polkne, ale hned po té se zvedne a jako by ho k ní přitahoval nějaký magnet, překoná tu vzdálenost mezi nimi. Když se Nai během toho před ním odhalí, rozšíří se mu oči. Ne, že by ji v rouše Evině viděl poprvé, ale tehdy v lese a nyní je to něco mnohem odlišného. Nemusí nic říkat, je vidět, jak moc se mu líbí, když po ní klouže očima. Jeho pohled je velmi intenzivní. Zvedne ruku a dotkne se její tváře. Její hebká teplá pokožka. Připadá mu jako samet.* Jsi tak nádherná. *Vydechne obdivně i roztouženě zároveň. Téměř nespouští oči z těch jejich. Pak se k ní skloní a za tvář si ji přitáhne k polibku. Když spojí jejich rty jako by jím projel elektrický proud. Druhou ruku ji položí v pase na bok a smyslností sobě vlastní po ni přejede dozadu, do středu beder. O něco více si ji přitáhne k sobě. Polibek během toho prodlouží.*

(Než vystoupila z koupelny, věděla přesně, co chce udělat. Nemusela by. Jackson jí jasně naznačil, že nezajdou jinam, než ona bude chtít. Ale na druhou stranu věděla, že nechce nic jiného než ji a drží se jen proto, že ona je z toho nervózní. Ale rozhodla se. Ona a Jackson dneska naplní svoje manželství po všech stránkách. Jak dlouho by to asi pak trvalo, než by si k sobě opravdu našli takovou cestu, že by z nich byli manželé se vším všudy? Kdyby se neodhodlala teď, tak by to asi jen stále víc oddalovala a prodlužovala Jacksonovo čekání a to by bylo na jednu stranu špatně. Proč? Bylo to jednoduché. Přestal by se soustředit zcela na smečku a díky tomu by ztrácel sílu. Trápil by se tím, že Nailah ho jako jeho družka a žena odmítá. Možná ne hned, ale časem by to přišlo. A ona opravdu nestála o to, aby znovu nastaly nějaké problémy ve smečce. Teď by ráda, aby byl na nějakou chvíli prostě klid. I proto se rozhodla, že prostě nebude existovat vhodnější chvíle, než je tato, aby naplnili svůj manželský slib. Musí překousnout ten strach a nervozitu, která v ní třímá. Jackson pro ni chtěl vše tak, aby se cítila dobře. Oceňovala to. Ale tohle je něco, co se musí stát teď, nebo se to nestane možná nikdy či příliš pozdě. Koupel ji uvolnila a ona se cítila mnohem lépe. Všechno v pokoji bylo úžasné. Svíčky, hudba, zapálený krb. Vlastně to ještě víc uvolňovalo atmosféru, i když se cítila tak zvláštně napjatá a přes to, že ji tohle všechno uklidňovalo. Jackson ji oslovil, jako by věděl, že má něco za lubem a ona popravdě měla. Nechala ze sebe sklouznout župan na zem a zůstala před ním stát nahá. Ať si ji vezme, pokud bude chtít. A kdyby to neudělal, no, to by v tom případě asi teď byla pěkně trapná chvilka. Ale ona cítila, jak se v něm vzedmulo vzrušení a jak po ní přímo loupal očima. Nebylo to poprvé, co ji viděl nahou, ale předtím se rozhodně nejednalo o tak intimní záležitost, která nastala teď. Čekala, stála tam a prostě čekala neschopna pohybu. Přijde si pro ni? Vlastně i její samotný výraz tak nějak říkal: "jestli mě chceš, tak si pro mě pojď." Přiblížil se a Přitáhl si ji a složil jí kompliment. Jemně se pousmála, a i kdyby chtěla svůj úsměv roztáhnout víc, neměla šanci, protože si ji Jackson přitáhl k polibku a objal ji kolem pasu. Nebránila se. Obě paže mu položila na jeho ramena a opětovala mu polibky, kterými ji obdařil. Cítila s Jacksona spokojenost, vzrušení a chtíč. Ona byla ve svých citech stále opatrná, ale rozhodně nevyzařovala nějaké negativní vlny.)

*Ta změna, která i Nailah během toho, co pobyla v koupelně nastala pro něj byla překvapivá, ale i příjemná, to v každém případě. Když si před něj nakráčela v županu, který nakonec odložila a ukázala se mu v celé své dokonalosti a kráse, koho by to dokázalo nechat v klidu. Byl taky, jenom člověk, lépe řečeno chlap a ona velmi dobře věděla, co na něj použít. Byl to pro něj trochu zvláštní pocit a někde v koutku své mysli si nevěděl, co si myslet, jak to vzít. Jeho probuzená touha a chtíč, dosud na něco takového moc myšlenky neměl, byla o to silnější a hladovější. Přijal to, co se mu nabízelo a už o tom v danou chvíli neuvažoval.
Nailah mu připadala krásná, přitažlivá, sexy. Netoužil po ničem více, než po ní. Proto se zvedl, přešel k ní a políbil ji. Zlehka se dotknul její tváře a ačkoliv byl jeho polibek nejprve trochu opatrný, ale její rty byly jako droga. Sotva ochutnal, zatoužil po dalším, silnějším, intenzivnějším. Druhou ruku ji ovinul kolem pasu a přitáhl si ji k sobě.
Nailah ho povzbudí svou spoluprací a on se do svého polibku ještě více položí. Sklouzne dlaní z tváře po krku na rameno a na její záda. Při polibcích se jich dotýká, přejíždí jí po nich, hladí. Má zavřené oči a tak je jeho hmat o něco silnější. Pak na moment polibky přeruší a odtáhne se. Pohlédne jí zblízka do očí a zdá se, že nad něčím váhá, ale je to, jen zlomek vteřiny. Rychle to přejde. Po té se krátce pousměje a v očích mu zajiskří.* Měl jsem si vzít taky, pouze župan. *Poznamená s výtkou v hlase, že není připravený stejně jako ona, v podtónu je slyšet pobavení. Myslí to s nadsázkou. Nemohl si tuhle poznámku nechat ujít. Úsměv ho brzy přejde, protože se během toho ztrácí v jejich očích. Přestane mluvit a znovu ji políbí. Jako by ani nepřestal, naváže tam, kde skončil. Přejíždí jí dlaněmi po zádech. Každý dotek v něm probouzí větší touhu.*

(Konečně byla zase sama sebou. Tedy alespoň co se vzhledu týkalo. Nebyla namalovaná, měla rozpuštěné vlasy. A co se týkalo obnažování, s tím vlastně taky nikdy problém neměla, i když teď to bylo o něčem trochu jiném než kdy předtím. Jackson šel na to velmi opatrně, jako by možná ani nevěřil tomu, že tam před ním stojí a nabízí se mu. A nebo si myslel, že by si to mohla každým okamžikem rozmyslet. Ne, nerozmyslí si to, protože jak už s tím jednou začala, tak to taky dokončí a neucukne, tohle nebyl její styl. Jeho první polibek je dost opatrný, ale ona mu odpoví tím, že s ním spolupracuje, a tak mu vlastně zavdá příčinu, aby pokračoval a byl možná o něco odvážnější než dosud. Hladil ji na jejích holých zádech. Ty doteky jí nevadily. Vlastně na to šel opravdu velmi pomalu, jako by se chtěl nejdřív nabažit jejích rtů, než přejde k něčemu dalšímu. Když se od ní odtáhne, má otázku v očích, ale on se jen stále dívá kamsi do hloubi jejího pohledu. Nechá ho tak, nepřerušuje ho v tom zírání, protože ona na něj v tu chvíli zírá taky. Když řekne tu svou poznámku, koutky jí taky lehce vylétnou nahoru.) Sklapni, to se dá snadno napravit. (Zajede mu rukou pod jeho košili. Někam do středu, kde bylo i zapínání. Jedním pohybem ruky vzhůru mu košili rozepne. No, musel to být hodně silný a rychlý pohyb, ale její vlčice jí v tom pomohla. Jacksonova košile teď byla rozepnutá a pro ni už nebyla žádná námaha mu ji sundat úplně. Udělala to. Rukama mu pak přejela po jeho holé hrudi, ale než stačila podniknout něco víc, on už ji znovu líbal. Pomalu ale jistě se do tohoto okamžiku společnými silami ponořili. Už ani nevnímala hudbu a nic okolo. Slyšela jen tlukot Jacksonova srdce.)

*Snaží se na to jít pomalu, pozvolna, jak už jí řekl před tím, nechce to uspěchat. Navíc, je to poprvé, co může takhle s Nailah být. Dosud spolu řešili a prováděli spoustu věcí, ale ne tohle. Nailah je pro něj nyní jako dárek, který právě rozbalil, a jemu nad ním přecházejí oči a téměř nevěřícně na něj hledí a pak pomalu, opatrně osahává v obavách, že se mu pod prsty rozplyne a on zjistí, že není skutečný. Čím více se přesvědčuje, že skutečný je, tím jistější, klidnější a odvážnější je a pouští se do jeho prozkoumávání a poznávání. S jídlem roste chuť. Jeho polibky i doteky byly čím dál intenzivnější a chtivější. Přesto si v jednu chvíli nemohl odpustit svou poznámku. Nailina reakce na ni ho přiměje ke krátkému zasmání, ale to se změní, když ucítí její ruku pod košilí. Zvážní a přimhouří s krátkým výdechem oči. Jakmile mu košili rozepne, na chvilku ji pustí ze svého držení, aby mu mohla košili stáhnout. Vychutná si její doteky na své hrudi. Něco takového od ní zažívá poprvé, ale jako by to bylo něco, pro něj naprosto přirozeného. Přitáhne si ji znovu k polibkům, které jsou o dost chtivější. Vnímá, jak se mu zrychlí dech. Přejede ji dlaněmi po zádech dolů až na její zadeček. Pohladí a pak sevře. Na to ji za něj podebere a přiměje ji omotat mu nohy kolem těla. Ani na chvíli se neodtrhne od jejich rtů. Přesune se s ní ke stěně vedle krbu a zády ji o ni opře. Přitiskne se k ní. Jeho polibky jsou stále chtivější a vášnivější. Ještě chvíli se věnuje jejím rtům, ale pak se od nich odtáhne a posune se polibky k hraně dolní čelisti a dál na krk. Posunuje se po krku do strany. Některé jsou silnější, jiné, jen lehké, motýlí. Když se dostane pod její ucho, z krku se posune k němu a začne si hrát s jejím lalůčkem.*

(Začínalo to být mnohem intenzivnější než předtím a ona si říkala, že jediná věc, kterou prostě musí dělat, je, že bude spolupracovat. Spolupracovat a společně se dostávat do té atmosféry s Jacksonem. Kdyby bylo na ní, tak by možná to věky trvající líbaní přeskočili a šli by dělat trochu něco víc živočišnějšího, protože když už se odhodlala, tak rozhodně nechce couvat zpátky, ale Jackson na to šel stejně krůček po krůčku a ona mu v tom nemohla bránit, protože tak to cítil a tak to chtěl udělat. On si ji chtěl vychutnat do syta a ona mu dala tu možnost. Teď už to nijak měnit nebude. Jeho polibky jsou žádostivější a vášnivější a ona ví, že teď Jackson konečně mohl upustit trochu té páry a napětí. Je to její manžel, ale především je to muž, který má svoje potřeby a touhy a chce je ukojit. A ona tu byla od toho, aby mu tohle splnila. Vlastně tak přesně funguje vlčí společnost. Ženy jsou od toho, aby těšili muže, aby jim rodili potomky, aby byli pro své muže oporou, pilířem, o který se mohou opřít. Muži jim na oplátku zajišťovali ochranu a bezpečí. Tak to prostě fungovalo. A ona tu teď byla od toho, aby Jacksona potěšila. Samozřejmě nemusela, protože Jackson jí dost jasně řekl, že nezajdou tam, kam ona nebude chtít, ale bylo na něm poznat, že tam zajít chtěl. A na mu to teď dopřávala. A nejen to. Sama se začala cítit víc ve víru vášně, než byla ještě před chvílí. Nechala se nadzvednout a omotala kolem Jacksona svoje nohy. On ji přitiskl ke zdi a nepřestával ji líbat. Ale už se nejednalo jen a pouze o rty, ale taky o krk, čelist a ušní lalůček. Ona mu rukama přejížděla po zádech a když jí to zrovna dovolil, i ona svými rty přejížděla po různých místech. Když byla v oblasti krku, tak vzala jeho kůži mezi svoje zuby a jemně ho štípla. Takhle to udělala v zápalu ještě několikrát. Už ani vůbec nemyslela na to, že se ještě před několika okamžiky bála tohle udělat. Nechala se prosté strávit chtíčem její vlčice.)

*S každou další chvílí, kterou tráví v blízkosti Nai, zahrnován jejími něžnostmi, které ji velmi rád oplácí, vnímá, jak ho to rozpaluje a bourá jeho zábrany nebo předsevzetí, které si na dnešní noc dal. Řekl Nai, že ji nebude nutit zajít dále, než ona sama bude chtít. Přesto jsou nyní spolu ve velmi těsném obětí a on cítí, jak v něm stoupá touha a chtíč po ženě, kterou dnes pojmul za svou ženu. Při prvních polibcích ještě zůstával nohama na zemi a dával si pozor na Nailiny projevy, aby vytušil, jestli to, co dělá, dělá proto, že chce ne proto, že musí. Něco takového by mu zkazilo celý tenhle den a asi by ho to ještě dlouho potom užíralo. V průběhu, ale jeho pozornost vůči tomu poleví a stále více si užívá tělesných prožitků. Nechce si, ale užívat sám, chce, aby si to užili oba dva. Může se v tom, ale řídit, podle toho, co se líbí jemu, a co si myslí, že se může líbit Nailah, protože tohle spolu nikdy nijak nerozebírali. Nyní je v tom pro něj ona jedna velká neznámá. Rozhodně, ale nemá v úmyslu se vzdát, naopak.
Má velmi silný dojem, z jejich projevů, že se mu daří tím, co dělá, svými polibky, ji rozpalovat, podobně jako je on. Rozhodně je to pro něj veliké povzbuzení a pobízí jej to k dalšímu.
Když Nai opře zády o stěnu a ona se do něj zaklesne, dovolí si ji nadále přidržovat za zadeček, jen jednou rukou. Tu druhou zapojí do způsobování dalších něžností a chvilek vzrušení a rozkoše Nai. Zatímco jí líbá nejprve na krku a pak i na ušním lalůčku, který si doslova vychutnává, sám pociťuje její zuby na krku. Vyvolává to u něj další příjemné pocity. Díky tomu mu občas unikne hlasitější výdech. Uvolněnou rukou jí přejíždí po těle, užívá si hebkost její kůže. Z ucha se polibky přesune na rameno, krk i dekolt. Dlaní si začne hrát s jejími ňadry, hladit, laskat je, dráždit bradavky. Když se o sebe během toho všeho otírají, cítí, jak v něm stoupá vzrušení a Naila ho ve svém klíně může brzy pocítit také. U stěny je to sice fajn, ale přestane mu to stačit, navíc mu čím dál více vadí kalhoty, kterých se chce, co nejdříve zbavit. Přesune se s Nai do postele. Položí ji a než se k ní přidá, zbaví se posledních kousků oblečení, které ho ochuzovaly o intenzivnější zážitek. Krátce na ni pohlédne. Nelze přehlédnout, jak mu v očích hoří touha. Hned na to se položí k ní. Přitáhne si ji k sobě, pod sebe a zatímco jí znovu začne líbat a dlaněmi zkoumat a poznávat její tělo, pronikne do ní a spojí jejich těla. Začne přirážet.*

(Ne, že by to u té stěny nebylo rajcovní, ale jí to nedávalo moc prostoru na to, aby se mohla hýbat, aby mohla nějakým způsobem těšit Jacksona víc, než teď. Ale jak se zdálo, Jakcsonovi to taky za chvíli přestalo vyhovovat. Přesunul se s ní do postele a zbavil se svých kalhot a vlastně nejen jich. Nechal ji dlouho čekat, než přešel k tomuhle okamžiku. Jistě, věřila, že na ni chtěl být něžný a nechtěl to urychlit tak, že by jí to bylo nepříjemné, ale ona už nějakou chvíli přímo čekala na to, až se stane to hlavní, až se jejich těla opravdu spojí. A na ten okamžik už nemusela čekat dlouho. Když se tak stalo, když Jackson konečně pronikl do ní, tak její oči zablikaly zářivě modrou barvou. Bylo to opravdu intenzivní a ten pocit, který měla v sobě, nikdy dřív nic takového necítila. Hádala, že to bylo tím, že je Jacksonovou družkou, o pouto mezi nimi opravdu ovlivňuje hodně věcí. S tím i vnímání toho, co teď prožívají. I ona párkrát hlasitěji vydechla, když se jí něco hodně líbilo, ale spíš se vnitřně srovnávala s tím pocitem, který při tom vše měla. Hlavní ale bylo, že se už vůbec nebála, ale na druhou stranu si nebyla jistá, jestli se tohle bude v blízké době opakovat. Přeci jen, tohle byla jejich svatební noc, kdy se ona nakonec nechala strhnout atmosférou a tím, že už nebudou mít větší klid, než je tahle chvíle na to, aby si tenhle okamžik mohli oba dva po svém užít. Spolupracovala s Jacksonem v jeho tempu a i když by normálně asi byla kreativnější, přesto se nepouštěla do žádných divokostí, ne teď, ne při tomhle jejich prvním spojení. Možná je to jejich první a poslední spojení těl na dlouhou dobu, ale prostě nakonec cítila, že by to měla udělat. Když Jackson vyvrcholil, zavřela oči a věnovala jeho uchu poslední slastný výdech. Sice si neužili nic jako šampaňské a občerstvení, ale za to ten večer usínali jeden vedle druhého v objetí, které bylo dáno sílou okamžiku. Ale ona věděla, že další den bude všechno jinak.)

(Po šesti dnech se konečně dostala z nemocnice. Zřejmě by si tam normálně poležela ještě hodně dlouho, ale podepsala papíry potřebné k tomu, aby se dostala domů. Byl si samozřejmě jistá, že by se o ni v nemocnici postarali, ale ona začala cítit, že její zranění se začínaly hojit. Sice bude ještě nějakou tu chviličku trvat, než začne být mobilní zcela bez bolesti. No vlastně než vůbec začne být mobilní, protože kolena jsou klouby, které jsou k pohybu dost důležité a ona je měla zlomená obě a navíc ještě rozdrcenou ruku. I kdyby chtěla, berle by používat nemohla jednak kvůli ruce, ale hlavně kvůli tomu, že obě její nohy byly prostě teď momentálně nefunkční. Opravdu to nesnášela, protože byla naprosto nepoužitelná a co za ni neudělal druhý, to prostě neměla, jelikož se sama tak nějak nedokázala pořádně obsloužit. Tohle pomyšlení ji opravdu deptalo, protože to znamenalo, že se naprosto o všechno musel starat Jackson. Vážně už se modlila za to, aby byly alespoň její nohy v pořádku a ona mohla zase chodit, protože ruku jí musely sešroubovat a ta se asi jen tak díky vlkodlačímu hojení neuzdraví, protože to byl zásah od doktorů trochu větší. Připadá si teď jako naprostý invalida, což ona vlastně je. A taky jí opravdu začínal chybět pohyb. Jak ráda by si teď po lese zaběhala ve vlčí kůži, to nemůže mít nikdo ani ponětí. Jackson s ní v nemocnici zůstával skoro pořád, pokud si nepotřeboval vyřídit něco důležitého. Ale v nemocnici byly sestry, takže se o ni postaraly, když tam Jackson zrovna nebyl. Tady doma... to slovo je pro ni tak divné. Doma. Rozhodně si nemyslela, že by někdy nějaké místo v New Orleans nazývala domovem. Chtěla tu být jen přechodně. Na dobu určitou, než zjistí něco o jejích kořenech. A když si to tak uvědomila, vlastně o sobě, svojí rodině, svých předcích ještě nic nezjistila za celou tu dobu, co je tady. Vždycky je něco, co se musí řešit dřív. Jako by nemohla dostat chvíli klidu. A když už si myslela, že ho bude mít, tak přišel nějakej pošahanej čaroděj a zase ji přesvědčil o tom, že nic nebude, jak si představovala. Teď bude díky němu nějaký čas naprosto nemobilní a bude závislá na péči Jacksona. Takže ano, tady doma to bude jiné. Jackson se o ni bude muset postarat a tak nějak si neumí představit, že by s ním měla strávit 24 hodin denně asi po celkem dlouhou dobu. Možná je to sblíží, možná se jen prostě dál bude cítit kvůli tomu všemu divně. Každopádně za dobu, co byla v nemocnici toho moc s Jacksonem nenamluvila. Kromě takových těch konverzacích, jak jí je a jestli jí něco nebolí, jestli něco nepotřebuje, vlastně nevedli vůbec žádné rozhovory. Ten jejich poslední byl tak trochu zvláštní. A ona mu nedokázala odpovědět na jeho otázky a odpovědi těsně předtím, než ji odvezli sem. Celá tahle situace, tohle všechno... Cítí se jak v nějakém špatném filmu. Kéž by tak při tom filmu mohla usnout a probudit se, až skončí, ale to se nestane. Vždy, když s Jacksonem nějakou překážku odstaví, objeví se další a pna teď opravdu neměla sílu ani náladu na to, aby se ji snažila odstraňovat. Právě teď leží na posteli v domě ve městě, připadá si jak ten největší chromák a kouká se na televizi na nějaký seriál, který ji vlastně ani nebaví, ale ten čas nějak zabít musí. Jackson byl někde dole. Možná připravoval večeři, možná tam dělal jiné věci. Staral se. Vlastně kdyby je někdo viděl, řekl by si, že mezi sebou problémy nemají. Manžel se stará o svou ženu, a ta je mu za to vděčná. Ale měli toho mezi sebou popravdě tolik nevyřčeného, že to všechno bylo prostě dost divné.)

*Nenapadlo by jej, že jednou bude nazývat téměř domovem zdejší nemocnici. Přesto se tak stalo. Když si Kol dovolil napadnout Nailah v Zátoce uprostřed jejich území, kdy bylo kolem tolik vlkodlaků a téměř se mu povedlo ji přizabít, nehnul se od ní. Doprovodil ji do nemocnice. Pak byl k ruce doktorům, když něco, chtěli, potřebovali. Mimo věcí, které jí obstaral, zatímco byla na sále, zjistili, že mají stejnou krevní skupinu, takže, když potřebovala doplnit krev, tak v tom množství dostala i část jeho. Po té, co ji umístili na pokoj, zůstával tam s ní, po celou dobu. Vzdáli se vždy, jen tehdy, když to bylo nutné, jen na nezbytně nutnou dobu. I když mu nabídli pokoj a lůžko hned vedle jejího pokoje, tak to odmítal a trávil čas v nemocnici na pokoji s ní. Když to všechno, co musela Nailah podstoupit viděl, trpěl jako zvíře, protože si byl velmi dobře vědomý toho, že je to vše kvůli jeho nesnášenlivosti s Kolem. Toho od dne napadení už upřímně a od srdce nenáviděl. Chtěl ho vidět mrtvého a to bez ohledu na to, jak by to vzala Genevieve.
I když trávil dny u její postele a téměř neodcházel, mnoho toho nenamluvili. Nailah hodně spala nebo nechtěl, aby se unavovala. Často přemýšlel nad jejich posledním rozhovorem v jeho chatrči, když s ní čekal na záchranáře. Občas pochyboval, jestli si na něj Nailah pamatuje. Přeci, jen byla hodně mimo. On byl, ale rád, že dokáže komunikovat a tak jí toho řekl hodně, možná více, než vůbec zamýšlel. Chtěl ji hlavně udržet při vědomí. Potom incidentu si uvědomil jednu věc. Nikdy se o nikoho tolik nebál, jako tehdy o Nai. Nic podobného ještě nezažil a rozhodně se mu to nelíbilo. Doufá, že ho nic podobného už nepotká. Po několika dnech Nailah nakonec byla propuštěná nebo lépe řečeno si to propuštění přála, protože stále ještě nebyla na tom zdravotně tak dobře, aby mohla opustit brány nemocnice. On ačkoliv se mu to moc nezamlouvalo jí v tom neodporoval. Odvezl si ji domů, do domu ve městě, kde před tím pro ni připravil pokoj a všechno ostatní. Po návratu domů se pak o ní celý den pěkně staral. Všichni v Zátoce věděli, kde se oba nacházejí a kdyby se něco dělo, věděli, kde je najít. Lidi v Zátoce zaúkoloval, aby byli ostražití a drželi hlídky, kdyby se opět objevilo nějaké nebezpečí v podobě nezvaného návštěvníka. Kolovo napadení Nai nahlásil na policii jako trestný čin. Rozhodl se jej potom, jak se zachoval k jeho ženě ho už nešetřit. Od té chvíle si dal slib, že mu bude znepříjemňovat život, jak jen to bude možné a proč k tomu nepoužít i místní policii. Jistě bude nadšený, když je bude mít za zadkem.
Za těch pár dnů, co už se o Nai stará, se z něj stala téměř dokonalá domácí hospodyňka. Nyní stojí v kuchyni a míchá v pánvi na sporáku jakousi masovou směs, kterou dnes připravuje k večeři. Našel recept na čínu a rozhodl se ho dnes použít. Mimo masa je v pánvi také hodně zeleniny. Hraje všemi barvami. K tomu kari rýži, když už se dnes dal na tu barevnou večeři. Z hora slyší tlumeně hlasy z televize. Dodělá poslední přípravy. Následně sporák vypne. Na talíř Nailah naloží její porci masa i rýže. K tomu jí dá sklenici s vychlazeným ledovým čajem. Jelikož má Nai stále indisponovanou jednu ruku, místo příboru jí vezme lžíci, ale jako malou recesi přiloží na tác i čínské hůlky, které přibral dnes, když byl na nákupu. Pak se i s tácem vydá nahoru do jejího pokoje. Zaklepe na dveře, než vejde dovnitř. Nechce tam vrazit, jen tak. Pak si otevře a vejde dovnitř. Nejprve Nai shlédne starostlivým pohledem. I když se zdá, že z nejhoršího je venku, on se svého strachu o ní už nezbavil.* Večeře... *Oznámí, aby upřesnil, proč za ní teď jde. Donese jí jídlo k posteli. Počká až se naaranžuje a postaví ho před ní. Je to vlastně takový ten tác i s nožičkama, aby mohl v posteli stát. Posadí se k ní na okraj postele a zadívá se na ni.* Dobrou chuť. *Popřeje jí. Zůstává povětšinu vážný, nedokáže se zbavit provinilosti, kterou v její přítomnosti vnímá a pociťuje nejvíce. Žije v domnění, že ho za to, co se jí stalo může vystát ještě méně, než před tím. Proto po té sklopí pohled z její tváře do jejího talíře. Zkontroluje, jestli je vše, podle jeho představ. Neshledá v něm nic na závadu.* Potom si pro to přijdu. *Odvětí a zvedne pohled zase k ní. Má v úmyslu jí nechat u jídla klid. Zase vstane a zamíří od postele ke dveřím vedoucím z pokoje.*

(Prepnula nakonec ten serial na nejaky dokument o slonech. Rozhodne to bylo lepsi, nez kdyby byla za chvili lobotomizovana z toho preslazeneho serialu, kde se hlavni hrdinove milovali az za hrob. Jestli nekoho takoveho ve svem zivote potka, tak mozna zacne verit na epickou a nehynouci lasku. Ale vlastne by to v jejim pripade bylo stejne jedno. Mozna je i lepsi, ze na nic takoveho poradne neveri, protoze ji rozhodnr nehynouci a spalujici laska souzena nebyla. Za to ale rozhodne mohla svuj zivot vest strizlive. Neverila na pohadky a jeji situace toho byla dukazem. Ona a Jackson rozhodne nejsou par jak ze zurnalu. A uz vubec by se jejich vztah nedal zahrnout do zadne romanticke pohadky. Slibila si, ze se bude snazit. Ze tu bude pro Jacksona a ze se tim manzelstvim tak nejak prokousaji, ale bylo to cim dal tim tezsi a pribyvalo tolik klacku pod nohama. Oba meli pred tim, nez se vubec potkali a nez se nakonec museli vzit, naprosto odlisne zivoty a jeden toho o druhem vedel opravdu malo. To potvrdilo i to, ze Kol zautocil a ona absolutne nejdriv nevedela, o co se jedna. Vedela toho tak strasne malo. A skoro prisla o zivot diky nevrazivosti mezi Kolem a Jacksonem. A kvuli cemu? Kvuli zenske. Zenske, kterou taky vubec nezna. Uslysela klepani a podivala se ke dverim. Zdravou rukou sahla po ovladaci a vypnula televizi.) Nemusis klepat, opravdu nedelam nic, kvuli cemu by to bylo treba. (Proste jen lezi jako vyvrzeny vorvan na posteli a skoro se vlastne ani nehne. Dvere se otevrely a Jackson do nich vstoupil i se servisnim stolkem, na kterem stal talir s veceri. Jeste se z nej kourilo, coz znamenalo, ze je to cerstve uvarene. Kyvla, kdyz Jackson oznamil, ze je vecere. Mlcky ho pak sledovala, jak s tacem prisel k ni. Ona se zdravou rukou posunula tak, aby mela na jidlo dobrou polohu. Necha Jacksona, aby stolek polozil na jeji klin, aby se pak najedla.) Diky. (Podivala se mu do oci a pak se sklopila zpet k taliri. Vypadalo to vlastne dost dobre. Jackson se konecne zmohl vic nez na spagety. Situace to vyzadovala a on se, jak vidno, umel dost rychle prizpusobit.) Vypada to dobre. (Zatim si nevsimla tech hulek jako takove male recese. A bylo to zase tady. Znovu ta zvlastne tiziva atmosfera. Nevedela, co vic by mela rict, ale pokud nechce, aby to takhle bylo dal, asi by se mela snazit komunikovat nejak vic. Tedy ne, ze by se snad Jackson snazil komunikovat nejak vic. Nez se ale k necemmu odhodlala, Jackson uz vstal. Vsimla si tech hulek, ktere mela vedle talire. Musela se usmat.) Hulky, to byl dumyslny napad. Popravde opravdu dobry. Me to nenapadlo, a to s hulkami umim. (Podivala se na jeho zada, ale on se asi nejak neminil zastavit. Proste hodlal odejit, aby si to tu dojedla. A az by si pro to prisel, tak by znovu zase rychle zmizel, jako se objevil. Koho by tohle bavilo? Ji tedy ne a mysli si, ze Jacksona urcite tez ne. Musi si promluvit.) Jacksone, pockej. Vazne chceme, aby to vsechno bylo takhle? (Divala se mu na jeho zada a cekala, ze se otoci. Snad se otoci.)

*Když vejde s podnosem s večeří do Nailiina pokoje, před tím mu to nedá, aby nezaklepal. Nenapadlo jej, z čeho by ji mohl v jejím stavu vyrušit, spíše ji chtěl upozornit na to, že jde za ní. Jakmile ho uvítá tím, že klepat nemusel, krátce na ni cestou k posteli podívá.* Aby si věděla, že jdu. *Odvětí pak prostě. Opravdu to nemyslel jinak. Donese jí jídlo, počká až se usadí a postaví ho před ní. Pak si k ní sedne a chvilku pozoruje. Na její poděkování se, nepatrně pousměje. Je to pro něj hezká změna, když mu pro změnu nedává za vinu to, co se jí stalo. Samozřejmě si je toho velmi dobře vědomý, ale pohybovat se neustále v té těžké atmosféře. Jeden pak upadne do jakési letargie a bere to už pak jako nutné zlo, ze kterého není úniku. Jako by se naučil žít bez slunce. Pod věčně zataženou oblohou. Člověk si zvykne, i když mu trocha tepla a světla, jen uvítá.
Její chování proto snáší trpělivě a nestěžuje si. Nemůže jí nic vyčítat. Stalo se to všechno, kvůli němu. Když mu občas ukáže trochu vlídnější tvář je to pro něj příjemná a vítaná změna.
Přesto toho nechce nějak přehnaně využívat. Má v úmyslu ji nechat pojíst v klidu a pak si přijít pro prázdný talíř. Sleduje ji, jak si prohlíží jeho dílo.* Našel jsem na to recept v jednom časopise. *Odvětí na její pochvalu. Je docela učenlivý. Jako vlk se o sebe musel několik let starat sám a spoléhat na sebe. Dokáže se proto přizpůsobit většině situacím. Stejně tak ze sebe dokázal udělat hospodyňku, když to nyní situace vyžaduje. Vyrobit jídlo podle receptu pro něj taktéž není nic nemožného.* Doufám, že ti bude chutnat. *Přeje to jí i sobě. Na něj čeká jeho porce dole v kuchyni. Nejprve se chtěl postarat o ní. Má za to, že společenské konverzace a toho, kdy musela snášet jeho přítomnost bylo dost a tak se zase zvedne a zamíří pomalu ke dveřím. Zastaví se a otočí zpátky k ní, když poukáže na jeho vtípek s čínskými hůlkami. Ani neví, proč je vlastně vzal, snad aby podtrhnul celkový dojem z jídla. Pohlédne na ni a pousměje se. Pozvedne v překvapení i s obdivem obočí. Netušil, že se Nailah s hůlkami naučila jíst.* To jsem nevěděl. *Odvětí.* Já bych si s tím tak maximálně vypíchnul oko. *Dodá, ale na chvilku u toho vypadá pobaveně. Asi by bylo zábavné, vidět jej zápasit s čínskými hůlkami.* Klidně je můžeš použít. *Pobídne jí, že tam nemusí být, jen na okrasu. Tím to považuje za uzavřené, takže se znovu otočí a chce vyjít ven. Než, ale dojde ke dveřím, Nai ho zastaví tím, co poví. Zastaví se na prahu. Zvedne ruku a dotkne se rámu dveří. S tichým povzdechnutím se k ní otočí. Setká se s jejíma očima. Nemusel by nic odpovídat. Je patrné, že ani on z toho, co je mezi nimi není šťastný. Vydá se zpátky k posteli a zase se k ní posadí.* Já myslím, že nechceme, Nai. *Zavrtí mírně hlavou, když jí odpoví. Zní přesvědčivě i tehdy, když mluví v množném čísle. Myslí tím sebe i ji. Není slepý. Slabé náznaky občas z její strany nemůže přehlédnout a tak to nevzdává. Jen při všech těch komplikacích a překážkách, které jím život hází do cesty, neví, jak pokračovat.*

(Vážně nemusel klepat. Ani aby jí dával vědět, že jde do místnosti, ani kvůli ničemu jinému. Teď je jí vyloženě jedno, jestli sem někdo bude chodit bez klepání, protože ona stejně nebude dělat nic, u čeho by nesměla být rušena a bylo by nutné klepání. Ale Jackson už prostě takový byl. Chtěl se zachovat správně za každých okolností, nechtěl být nezdvořilý. Prostě to už jen přešla mlčením a nijak víc to nerozpitvávala. Jacksonovy způsoby se prostě nezmění. Bylo samozřejmě fajn, že respektoval její soukromí, ale na druhou stranu, co asi tak moc soukromého může dělat připoutaná na lůžku se zlomenýma nohama a rozdrcenou rukou. Už před chvílí přemýšlela o tom, co asi Jackson dole dělá. A její teorie, že je tu dost velká možnost, že vaří večeři, se potvrdila. Ještě ani nebyl pořádně u ní a jídlo už provonělo celý pokoj. Špagety to rozhodně nebyly a když s tím přišel až k ní, vypadalo to opravdu dobře. Pořádný teplý dlabanec do jejího žaludku. Z Jacksona se ještě nakonec stane mistr kuchař. Svou zdravou rukou se na posteli posunula tak, aby jí to bylo pohodlné. Tohle nic není, tohle ještě svedla. Horší byly ostatní věci. Jako třeba dojít si na záchod. Tedy ne, že by to svedla, rozhodně ne po svých. Měla u postele vypůjčený invalidní vozík, ale když se na něj pokoušela sama pomocí jedné ruky dostat, aby si mohla nějak dojet na toalet, tak spadla z postele a tu bolest by v tu chvíli nepřála asi nikomu. Bylo jí opravdu trapné vždycky volat Jacksona, když potřebovala na záchod. Možná by se necítila tak trapně, kdy Jackson nebyl chlap, ale ženská. A i když byl Jackson její manžel, tohle bylo pro ni opravdu, opravdu trapné, hodně trapné. Nejvíc trapné. Ani neví, kolikrát by slovo trapné musela ještě říct, aby to vyjadřovalo přesně to, jak se cítila. Poděkovala mu za jídlo a taky vlastně za to, že jí popřál dobrou chuť. ) V časopise, hmmm... (Našpulí mírně rty a pokýve hlavou, že to vzala v potaz. Nevěděla, absolutně neměla tušení, jak s ním teď mluvit a co mu říkat. Vlastně měla pocit, že to neměla nikdy. Nezná ho. Nezná ho a on nezná ji. Většinou, když si tohle lidi uvědomí, jdou prostě od sebe a připustí si ten velký omyl. Ale oni dva nemůžou. Nemůžou jít od sebe, nemůžou si jen tak říct, že končí. Jsou k sobě připoutáni jistým způsobem. Poutem druhů. Ale přitom jsou si vlastně tak cizí. Jako by se sama začala ztrácet v tom, kdo vlastně je.) Samozřejmě, že mi bude chutnat. Nejsem vybíravá. (Utvrdí ho v tom, že i kdyby uvařil tu největší šlichtu na světě, pravděpodobně by ji taky snědla. Ale tohle jídlo rozhodně jako šlichta nevypadá a opravdu nádherně voní, takže si je jistá tím, že to bude chutnat dobře. Jackson se zase zvedal k oschodu a ona si všimla těch hůlek. Opravdu ho za ten nápad pochválila, protože si aspoň může zpestřit večeři tím, že ji opravdu bude jíst hůlkami a ne obyčejnou lžící. Vzpomíná si, jak se to učila. Byla to docela sranda.) Vlastně to není zas tak úplně těžké. Když víš, jak je vzít do ruky, tak ti to pak přijde všechno docela přirozené a snadné. Nebo si prostě můžeš jídlo na ty hůlky v případě nouze nabodnout. (Ušklíbla se. Samozřejmě, není to zas tak lehká věda, jak to tu prezentuje, ale člověk se to naučí docela rychle, když má dobrý grif. Ani těmito svými řečmi ale Jacksona od plánovaného odchodu nezastavila. Samozřejmě, měl dole večeři, pravděpodobně by ho prostě měla nechat jít, aby se taky najedl, když už se s tím vařil. Ale pokud si s ním nepromluví teď, když je jakž takž odhodlaná něco začít, tak ví, že by to neudělala hodně dlouho. A ona si prostě nemůže dovolit čekat na další svou vlnu odvahy k tomu, aby si s Jacksonem promluvila trochu jinak než jen o večeři a o tom, jak to bude jistě dobře chutnat. Plácá se v tom. Plácají se v tom oba, ale někdo z nich by se už měl snažit se trochu začít z toho bahna hrabat a doufat, že neuklouzne a nezapadne tam znovu a ještě hlouběji. Zeptala se ho, jestli je tohle to, co chtějí. Mluvila v množném čísle, protože tady šlo o ně. Zastavil se a nakonec se k ní otočil a sedl si zpět k ní na postel.) Fajn. (Upře na něj pohled a vydechne.) Podívej, vím, že v tomhle nejsem dobrá. Myslím v komunikaci mezi námi. Je to fakt katastrofa, ale hádám, že jsem si prostě ještě nestačila zvyknout a po pravdě nevím, jak dlouho mi to bude trvat. Hodně dlouhou dobu jsem se spoléhala jen sama na sebe a řešila si svoje problémy. A teď... teď je kolem mě toho tolik, zapletla jsem se do tolika věcí ostatních, že jsem tak nějak možná zapomněla, jaké to je být sama sebou a jsem tu už dlouho a ještě stále jsem nezjistila nic, co by mi pomohlo k tomu, abych pochopila svoji úlohu šamana o něco víc. Nezjistila jsem nic o svých předcích, i když to bylo to primární, kvůli čemu jsem sem vlastně přijela. (Zdravou rukou si zastrčí neposlušný pramen vlasů za ucho a podívá se na Jacksona. Asi se mu to neposlouchá nejlíp, ale ona to ze sebe prostě dostat potřebuje a momentálně tu je jen a právě Jackson, shodou okolností její manžel, který by takovou věc asi vědět měl, takže mu to všechno říká.) Mám pocit, jako by můj vlak vykolejil na hodně dlouhou dobu a nebylo možné ho spravit. A já bych ho opravdu moc ráda opravila a postavila znovu na koleje, aby dojel až do cílové stanice. (Možná to vyznělo sobecky, ale řekla to tak, jak to měla na srdci. Celou dobu se tu zaobírala problémy někoho jiného, dokonce to za problémy jiných odnášela. Ale to, proč sem přišla to, co přišla hledat, se najednou vytratilo, protože to bylo důležité jen pro ni, jen pro ni jedinou, zatímco jiné věci byly v zájmu společnosti a tak dál a tak dál. A tak nějak na to, co bylo důležité pro ni, zapomněla... Ale už na to nechce zapomínat.)

*Ke klepání se už nevracel, nevyjadřoval. Podle všeho na to měli s Nailah rozdílný názor. Něco takového mu ani v nejmenším nevadí. Je fajn vědět, že každý k myšlení používá svou hlavu. Přesto věděl, že i kdyby to probírali stokrát, možná i tisíc krát, bude vždy respektovat soukromí své ženy, ať se děje, co se děje. Proč by jí, ale varoval předem. Tohle Nailah zjistí pěkně postupně. Kdyby tušil, o čem Nailah přemýšlí, co jí trápí, ujišťoval by jí nesčetněkrát, že tohle je to nejmenší, jak jí vynahradit všechny ty útrapy, co si kvůli němu musí projít. Něco takového, jako doprovodit ji na záchod nebo pomoci v koupelně. Má dojem, že jí, je alespoň trochu v něčem užitečný. Možná by pomohlo v jejich zvláštním soužití i jistá otevřenost. Možná se k něčemu takovému dříve či později dopracují.
Když se Nailah usadí postaví před ní tác s bohatou porcí jídla pro ni, které velmi hezky voní a hraje všemi barvami. Zmíní se při tom, odkud přišel k receptu a poslechne si Nailinu reakci. Navzdory všemu se neubrání krátkému pousmání. Popřeje ji dobrou chuť a sám sobě přeje, aby jí to opravdu chutnalo. Po její poznámce, kdy ho ujistí, že není vybíravá se nepatrně zamračí.* Doufám, že to nebude případ, kdy se do jídla budeš muset nutit. *Poznamená k tomu. Pak se zvedne a chce ji nechat v klidu sníst večeři. Ona jej zastaví, když si všimne čínských hůlek, a zmíní se o nich. Zastaví se a otočí zpátky k ní.* Rád si někdy shlédnu praktickou ukázku. *Odvětí s mírným úsměvem. Možná by to podal jinak a navrhnul ji už dnes, ale nemá dojem, že by Nailah měla ještě náladu ukazovat mu, jak se správně jí s hůlkami. Navíc si myslí, že to bude mnohem lepší až bude v pořádku a zdravá. Má proto v úmyslu odejít, ale zdá se, že Nailah tu divnou atmosféru, co je mezi nimi už nemůže vydržet a chce si o tom promluvit. Vrátí se zpátky na její postel a znovu si k ní sedne. Ani jemu se nezamlouvá to, co mezi nimi je. Moc rád by to změnil, ale ví, že tohle vše, je jen jeho vina. Velmi jej to ovlivňuje, svazuje. Nedokáže se přes to přenést. Nedovede si to odpustit a to se těžko něco dělá. Zadívá se jí pozorně do očí, když promluví. Pozorně ji poslouchá celou dobu, přemýšlí o jejich slovech a čeká, co z toho pro něj vyplyne. Může na něm vidět, že je pro něj velmi důležité každé její slovo, každá myšlenka, se kterou se mu právě svěřuje. Neshledá na tom nic špatného. Hrozně rád by ji v tom nějak pomohl. Ona také pro jejich smečku udělala tolik a nedobrovolně. Rád by jí to vynahradil.* Já vím, že my dva, naše manželství i to všechno, co tomu předcházelo je jak ze špatného filmu. Všechno je to od začátku špatně a není to tvá vina. *Poznamená. Při tom na chvíli sklopí pohled z její tváře dolů k posteli. Hned, ale vzhlédne a znovu na ni koukne.* Když, ale pominu to zlé, kdysi na začátku se zdálo, že bychom si mohli spolu rozumět, že bychom byli schopni spolu vyjít. *Připomene jí. Tehdy, když ji lákal do smečky, když se občas potkali, nebylo to tak hrozné, jak si sám sobě později snažil namluvit.* Dostala ses mi pod kůži hned poprvé, tenkrát v lese, Divoženko. *Přizná jí, i když neví, jestli je to vhodné. Připomene jí tak přezdívku, kterou jí potom setkání v lese vymyslel. Nepatrně se nad tím pousměje. Má dojem, že otevřenost a upřímnost je teď na místě, ať už to Nai, pak pojme jakkoliv.* Nabízel jsem ti tehdy pomoc, i později a nezměnilo se to pro mě ani teď. Udělala si toho pro mě, pro naši smečku tolik. Tohle je na oplátku to nejmenší, jak ti to můžu oplatit. Stačí říct. *Promlouvá k ní. Dívá se jí zpříma do očí. Hledá v nich nějaký náznak, znamení toho, jak na ni jeho slova působí. V jeho pohledu je stále náznak provinilosti, ale kromě toho také odhodlání jí ukázat, že není tak hrozný člověk, jak se jí musí, potom všem jevit. Aby ho poznala i z jiného úhlu. Po té si poslechne o jejím vykolejeném vlaku. Na to pokývá hlavou.* Máš na to tolik času, kolik chceš, Nai. *Připomene jí. On ji opravdu do ničeho nebude nutit. Zůstane sedět u ní na posteli. Natáhne ruku k její ruce a zlehka ji položí svou dlaň na hřbet její ruky. Při tom se na jejich ruce zadívá.*

(Zakroutila hlavou.) Ne, určitě se nebudu muset do toho jídla nutit. Vypadá to dobře a jistě to bude dobře chutnat. (Ujistí ho, že opravdu nemá v úmyslu se přemáhat, aby to snědla. A kdyby to náhodou dobré nebylo, tak by to na ní jistě poznal. Ale ona se do jídla ještě nedala, protože nejdřív okomentovala ty hůlky, kterých si všimla vedle talíře. Jistě mu to někdy ukáže, ale až bude pohyblivější, protože možná, že nakonec opravdu přeci jen použije tu lžíci, která není tak náročná na obsluhu. Ale to dusno, to už prostě vydržet víc nemohla. A tak spustila. A spustila možná trochu víc, než od sebe čekala. Ale potřebovala to ze sebe dostat. Potřebovala, aby Jackson věděl, jak se zrovna teď cítí z toho všeho kolem. Přišla sem, aby zjistila něco o sobě, o předcích, o šamanech. A zatím zjistila jen to, jak je tahle smečka tady pošahaná a pro jejich alfu je nemožné je zkrotit. Dokonce to zašlo až tam, že skoro zemřela rukou jednoho ze smečky. Jen proto, aby smečka dosáhla svého nad svým alfou. A ona byla donucena udělat něco, co nechtěla. A to ještě pod velkým nátlakem, protože si ji Jackson podmanil svou mocí. Má pocit, jako by se její divokost pomalu vytrácela. Stejně jako její drzost a výtky a urážky. Jako by ji tohle všechno ubíjelo a ona byla unavená, aby byla stále sama sebou. Rozpovídá se o tom, jak se cítí. A to opravdu nedělá často. A ani vlastně neví, jak tenhle rozhovor dopadne, ale ať už to bude jakkoliv, dobře či špatně, bude to takový nějaký určitý posun, kdy si ti dva spolu promluví i o něčem jiném než o počasí a jídle.) Ano, všechno je to úplně špatně, protože já jsem nikdy neměla být v téhle pozici. Měla jsem jen zjistit to, co jsem chtěla a zase někam odjet. Nejlépe někam, kde nebudou žádní vlkodlaci, ale pak se to všechno nějak zvrtlo a... (Zakroutila hlavou a vydechla. Pak se na něj podívala s povytaženým obočím. Že to nebylo strašné? Nesnášel ji. Ne, že by ho ona měla zrovna v lásce taky, ale on na ni měl přímo alergii. Tomu říkal docela dobrý začátek? Vlastně se o ni v jiném světle zajímal až tehdy, co zjistil, kdo je.) Ty myslíš tu dobu, kdy jsem tě otravovala svým poučováním a tys mě nesnášel? (Nakrčí čelo a kousne se do rtu. Ne, ona to nepovažovala za to, že si na začátku snad nějak rozuměli. Provokovala ho a on se nechal. Možná, že by ten rozhovor byl nakonec i trochu odlehčený, ale to by nemohla přijít ta další věta. Že se mu dostala pod kůži? Už při prvním setkání v lese? To spíš on se jí dostal pod kůži, a to tím, že ji kousl do krku a štípal ji zuby do zadku. Ale o to tady teď nešlo. Kvůli tomu se v ní nevzedmula ta vlna čehosi negativního.) Dostala jsem se ti hned pod kůži? Jako Hayley? Jako Genevieve? To jsi zamilovaný do všech naráz, nebo jsi vlastně zamilovaný nikdy nebyl, proto se ti všichni dostávají pod kůži? Já... tohle vážně nechápu. (Vzpomněla si na to, co jí říkal Kol. Jak se tak nějak záhadně Jackson zamilovává a odmilovává. Nebo jak se prostě věnuje každou chvíli jiné ženě podle toho, u které je to zrovna výhodné. Nevadí jí to oslovení Divoženka, ale jak se mu asi sakra mohla hned tak dostat pod kůži, jak tady tvrdí?) Ano, děkuji za tip na Camille O'Connellovou. Zajdu za ní, až to bude vzhledem k mému stavu možné. Sama. Půjdu za ní sama. (Podívala se na něj. Když mluvila o tom, jak byla zvyklá se sama o sebe starat a o svoje problémy a jak má pocit, že už tak nějak není sama sebou a že vykolejila, myslela tím i to, že to zase chce začít praktikovat. Chce si tyhle svoje malé boje vydobýt sama. Nechce žádnou pomoc, nechce, aby se do toho pletl ještě někdo další, protože podle toho to vždycky pak dopadá.) Jo, mám teď hodně času, to je pravda. Než se zotavím, budu aspoň moci přemýšlet o jistých věcech kolem svého původu. (Atmosféra se rozhodně moc nezvolnila, i když možná, že trochu přeci jen ano, ale je teď docela naštvaná.)

*Doufá v to, že se mu podařilo jídlo připravit podle receptu správně, a že bude jedlé. Snahu rozhodně měl. Trochu se jejím slovům pousměje. I když si s ní takhle povídá, není mu v její přítomnosti o moc lépe. Stále ho tíží jeho svědomí. Cítí se opravdu bídně, jen to před ní pokud možno nedává najevo. Nechce ji tím nějak zatěžovat. V tomhle období sebe samotného odsouvá na vedlejší kolej. Hlavní pro něj teď je, aby se uzdravila. Jak se vůči ní kupí jeho hříchy, má dojem, že se jí nikdy nedokáže podívat do očí, aniž by si na něco z toho vzpomněl. Od hůlek se dostanou až k úvodu rozhovoru týkajícího se jich a v tuhle chvíli hlavně Nai. Má snahu ji vyslechnout, což také udělá. Po té jí k tomu poví své. Snaží se k ní být upřímný a otevřený. Patrně by byl i o něco více, ale ona jej některými svými poznámkami i chováním odradí, že si to rozmyslí. Většinou toho litoval, ale zase ne kvůli tomu, že jí to pověděl, jen měl jinou představu o jejích reakcích. Poslechne si od ní, jakou měla představu o své budoucnosti a domyslí si, jak to všechno dopadlo. Při tom ji pozoruje. Neví, co by k tomu měl říct, aby se neopakoval. Svými slovy, svou lítostí stejně nic nezmění. V jeho očích je to dostatečně znát. Na moment pak sklopí pohled dolů a povzdechne si. Někdy má pocit, že to nikdy nebudou schopní překonat. Přesto všechno jí chce ujistit, že se jí bude snažit vyjít vstříc, jak jen to bude možné. Zkouší najít něco pěkného mezi nimi, něco pozitivního, od čeho by mohli začít spolu, alespoň trochu vycházet a tak připomene to období, kdy byli oba ještě volní, svobodní. On sice neustále řešil problémy se smečkou, stejně tak své zlomené srdce. Nailah, ale v té době, ještě nijak neublížil. I když ho tehdy hodně vytáčela a provokovala, s odstupem si byl vědomý, že to myslela dobře a chtěla mu pomoct. Byl schopen to, ale ocenit až hodně pozdě.* Ano, mám na mysli i tu dobu. *Odpoví jí a koukne při tom do očí. Trochu mu zajiskří v očích, z části se tím snaží odlehčit atmosféru. Dlouho jim to nevydrží. Když se zmíní o tom jejich prvním setkání v lese, neujde mu ta změna, která u Nailah proběhne. Když na něj spustí, okamžitě se stáhne. I ruku, kterou se jí dotýkal. O něco se odtáhne, narovná v zádech a jeho pohled ztvrdne. Nepotřebuje, aby Nailah viděla, jak moc ho tímhle, co mu vmetá do tváře, mučí. Nejvíce ho mrzí, že je tohle Kolova práce. Nejraději by ho za tohle zaškrtil. Skutečně k němu pocítí obrovskou nenávist. Ta nenávist tak překryje všechny ostatní emoce. Na Nailah se, ale dívá způsobem, jestli je opravdu nutné, tohle řešit. Pro něj je tohle uzavřená kapitola, hořká minulost, díky tomu, jak to v obou případech skončilo. I když ho tím Nailah neskutečně rozzuřila, přesto se jí snaží nějak pokud možno normálně odpovědět.* Co chceš ode mě slyšet? *Zavrčí na ni pod nosem.* K čemu mi jsou neopětované lásky? *Vyjede na ni.* Ani jedné jsem nebyl dost dobrý. Vždy tu byl někdo lepší. Takže je to už jedno. Pro mě je to minulost. Nejspíš nevím, jaké je to milovat, a nevím, jaké je to být milován. Pro mě to skončilo zbytečným doufáním v něco, co není možné, reálné a zlomeným srdcem. *Nechá se trochu unést, když jí odpovídá, protože mu to připomene všechnu tu bolest, kterou pohřbil hluboko v sobě a postupně na to všechno chtěl zapomenout a jít dál. Shledává ovšem, že mu to není dopřáno. O něco zvýší svůj hlas, ale nekřičí, spíše je rozhořčený, protože ta bolest ho teď zaplavila najednou a celá. Má dojem, že se tím udusí, že nemůže dýchat, ale je to, jen jeho psychika, nic víc.* Byla to pro mě tvrdá lekce a poučil jsem se. Chci jít dál na tohle všechno zapomenout. *Po krátké pauze se trochu vzpamatuje a zní o něco klidněji. Přesto, to co říká myslí upřímně. Nechce svou minulostí ani Nailah nijak trápit.* Myslím, že Mikaelson by teď byl nad míru spokojený. *Poznamená nakonec. To jméno procedí skrz zuby a nenávistně se mu zablýskne v očích. Tuhle rodinu nesnáší zase o něco víc, než dosud. K tomu, proč se mu Nailah hned při prvním setkání dostala pod kůži už raději potom všem pomlčí. Co jí má říct? Že jí to její pohlazení tenkrát přišlo hrozně hezkým, že to, že mu tím sama od sebe projevila přízeň, aniž by musela, že to pro něj je něco nezvyklého, neuvěřitelného. Možná, že to chtěl říct, ale potom všem to neudělá. Nechá si to pro sebe. Jako něco hezkého, co patří jenom jemu, na co dokáže vzpomínat v dobrém. Proč by jí měl dávat najevo, jak osamělý si připadá. Jak moc touží po lásce, po někom, kdo ho bude brát s jeho klady i zápory a bude s ním chtít být i přesto. Nemá pocit, že by chtěl něco nemožného. Přesto se mu to nedostává a teď už ani nedostane. Kvůli své smečce tenhle svůj sen obětoval. Kvůli svým lidem to, ale podstoupil. Způsobem, jakým to nakonec musel udělat, po něm teď nikdo nemůže čekat zázraky. Ani on je nečeká. Jak už řekl Nailah před tím. Smířil se s tím, že láska pro něj není, že si ji nezaslouží. I proto své srdce obrnil a odmítá do něj kohokoliv vpustit. Už nechce zažívat další bolest, další zklamání.
Dál už proto nepokračuje. Uzavře to, zmlkne. Nailah na něj nikdy názor nezmění. Bude se s tím muset smířit a najít způsob, jak spolu budou vycházet. Doufá, že čas tomu třeba pomůže. Ovšem nesmějí se dít věci, jako ta poslední Kolova návštěva. V takovém případě se to nezlepší nikdy.
Když mu pak Nailah naznačí, že chce své věci zvládat sama a několikrát to zdůrazní, tak se na ni podívá chápavě, ale dost odměřeně. Pokud to vidí takhle, on jí rozhodně nebude bránit. Také by se jí nevnucoval tam, kde ho nechce, nepotřebuje. Když ho ovšem odpálkuje takovým způsobem, nemůže čekat, že bude dělat, jako by nic.* Dobře, pochopil jsem to. *Ujistí ji odměřeně. Při jejich posledních slovech už neřekne nic. Nemá co. Raději už je zticha. Stejně je po jejich rozhovoru rozladěný, znechucený.* Takže půjdu a nechám tě samotnou. *Odvětí pak a poslední slovo zdůrazní, aby ji ujistil, že ji rozhodně nebude zavázet, když o jeho přítomnost nestojí, jelikož ho nemůže ani cítit. Zvedne se a vyrazí svižnějším krokem ke dveřím. Během toho, ale nějakým zázračným způsobem vychladne. Prostě nechce odejít, aby si myslela, že je naštvaný na ní. Nejspíše také je, ale tohle dokáže zvládnout a navíc není každý den posvícení. Jenže si znovu oživil staré rány a připomněl všechno to, co chtěl zapomenout. Navíc si dal závazek, a slíbil to i jí u oltáře, že se o ní vždy a za všech okolností postará. Tomu hodlá dostát. Chce jí ukázat, že není tak špatný a beznadějný případ, jak se jí nejspíše jeví.* Až budeš potřebovat, dej mi vědět. Budu poblíž. *U dveří se zastaví a krátce se k ní otočí a pohlédne na ni. Zní docela klidně, upřímně a taky starostlivě. Pak její pokoj opustí a odejde. Stihne to na poslední chvíli, aby na něm neviděla, nepoznala, jak těžko mu nyní je. Jak si opět uvědomil svou osamělost a jak hodně mu rozežírá jeho srdce, že tu bolest nedokáže ustát bez toho, aniž by mu v těch nekrutějších chvílích neutekla ven, co by slaná voda z jeho očí. Ne, tenhle pohled opravdu nikomu nedopřeje.*

(Měla mu toho sto chutí na ty jeho řeči ještě tolik říct, ale na druhou stranu jí tak chuť i přešla. Ví, že by nic nevyřešila, protože Jackson se prostě až moc rád litoval, jak nemá život, jaký chtěl. No, ona ho překvapivě taky nemá. Řekla by mu toho tolik, opravdu ano. Byla připravená, že spustí, že mu všechno vytmaví, všechno, co měla na srdci ona, ale pak si to rozmyslela. Neudělala to. Místo toho mlčela a nechávala si všechno to, co v tu chvíli Jacksonovi chtěla sdělit, nutno říct, že rozhodně ne hezky, pro sebe. Nechala ho opustit místnost. Nějak ji přešla chuť, takže opatrně svou zdravou rukou ten stolek prostě dala pryč. Že bude Jackson poblíž? Vlastně ji to vůbec nezajímá. Ona už tady nechtěla být ani jednu vteřinu navíc, než musela. Možná, že mlčela, možná, že se udržela v tom, aby z ní nevyšel gejzír nelichotivých věcí, ale rozhodně to neznamená, že tady bude zůstávat. Měla zůstat v nemocnici. Neměla se hrnout nějak obzvlášť do domácí péče. Tohle prostě nemohlo nikdy dobře dopadnout. To, když jsou moc dlouho kolem sebe, nedělá to dobrotu. Nehodí se k sobě jako manželé a neumí to. Oba dva. Vždyť ona ten rozhovor začala s tím, že to chce spravit. A jak to dopadlo? Zase se pohádali, už zase. Jako by se snad ani neuměli skoro pořádně normálně bavit. Někdy by si přála, aby sem vůbec nepřijela. Aby zůstala v Austrálii a nějak se postavila nebezpečí lovců, ale teď v tuhle chvíli pro ni bylo prostě všechno lepší než tohle. Nakonec vzala mobil a vytočila číslo Eve. Bylo jí trapné, že ji obtěžovala, ale tak nějak nevěděla, komu by měla zavolat. A Lorentovi nechtěla, protože by viděl, že není šťastná. A ona nechce, aby ho to ponoukalo k dalším šílenostem. Poprosí Eve, jestli by pro ni nezajela, protože už to tady nevydrží. Taky se jí omluvila za to, že se jí takhle vydává na milost, že není v pořádku a bude přidělávat Eve práci, ale zdálo se, že Eve všechno chápala a slíbila, že přijede. Jackson asi docela koukal, když se Eve objevila u prahu domu s tím, že přijela pro Nailah a odveze ji do zátoky a postará se o ni. Tak se i stalo. Nailah odjela s Eve a Jacksona nechala daleko za sebou.)

(Ztrápený obličej se stal jeho každodenním doplňkem. Tvářil se, jakoby mu uletěly všechny včely. Sám sobě si připadal trapný a hloupý, že se chová takto a téměř zapomíná na své lidi. Jenže on teď prostě neměl žádnou sílu, aby něco podnikl. Byl prostě vyšťavený a to hlavně psychicky. Pohádal se s Cami, protože se jednou snažil být úplně upřímný a dopadlo to příšerně. Miluje jí a ničí ho, že k němu Cami teď cítí takovou .. nenávist? Je to nenávist? Je mu to tak přijde, ale kdyby se jí zeptal, tak by jistě nesouhlasila. Měl štěstí, že jeho upíři si moc jeho změny v chování nevšimli. A nebo jemu to tak přijde. Nikdo na něj neházel podezřelé pohledy, všichni se tvářili úplně normálně. Jistě, trávil s nimi méně času, což ho mrzelo, ale on je prostě nemohl učit, jak zvládat své pocity, když sám ty své nedokázal ovládat. Občas měl dny, kdy prostě potřeboval vypnout, takže se přisál k flašce. Postupem času se jeho stav začal zlepšovat. Teda ne navenek, ale uvnitř si to všechno už začínal uspořádávat. Cami hodil za hlavu, teda na úplně doslova, ale tu jejich hádku..nemělo cenu trápit se tím. Prostě se pohádali, bylo to drsné, ale neměl by se tím vším užírat na věky věků. Hádky se dějí a všechno jednou přejde nebo, ne? K takovému závěru ale nepřišel sám. Rozhodl se, že zkusí jít na jedno sezení k jedné dobré psycholožce. Samozřejmě ji neřekl, že je upír a, že jeho nevlastní fotřík je tisíciletý bláznivý, Původní upír. Takovéhle malé detaily vynechal, ale jinak ji řekl téměř vše. Jasně, některé věci musel malinko obměnit. Jako třeba Davinino zmizení do vězeňského světa. Musí uznat, že těch několik sezení mu pomohlo si všechno urovnat v hlavě a přesně zjistit, co je pro něj nejdůležitější. Číslo jedna bylo a vždycky bude Davina. A úkol čísla jedna je dostat Davinu zpátky domů, na čemž se samozřejmě pracuje. Ale hned za Dee je jeho komunita. Měl by jim prokázat nějakou úctu, věnovat se jim naplno. Ještě jim všem nesdělil, co všechno chystá, jelikož zatím neví, zda to vyjde. Nejdřív to musí probrat s člověkem, na kterém to vše závisí. Jackson. To od něj potřebuje jistou pomoc. Sice měl svůj názor, že něco jako spojení vlkodlaků a upírů nebude fungovat. Ale všechno okolo něj se tak rychle mění a názor na tohle taky. Navíc už o tomhle mluvil s Giou.. a tak by se měl aspoň zeptat. Sice mu tak hodně klesne jeho sebevědomí, protože to ON bude ten, kdo něco potřebuje. 
Dnes ráno vstal poměrně brzo, vysprchoval se a vydal se s Marvinem na procházku. Marvin se stal jeho největším společníkem. Malinko si začínal připadat jako stará, šílená, kočíčí babka..s tím rozdílem, že on je muž a nemá kočky, ale psa. Po procházce se vrátili domů, kde  Marcel  zavolal Jacksonovi s tím, že s ním chce probrat něco důležitého a, že by to nerad probíral po telefonu. Domluvili se na místě a na času. Něčeho dobrého se nasnídal- přesněji to byly dva sáčky velmi dobré krve.  Oblékl se do slušnějšího oblečení, než byly tepláky a vytahané triko. Mobil a vše potřebné si schoval do kapes, rozloučil se s prckem a vyrazil na místo setkání. Do domu Jacksona, ne do zátoky, ale do nějakého ve městě. Dostal od něj adresu, takže aspoň věděl, kam má jít a nemusel bloudit po městě, než by ten dům našel. Dorazil tam jen několik minut před Jacksonem, takže na něj nečekal nijak dlouho.) Pěkný dům. (Pověděl, když si prohlížel dům za ním.)

*Trávil teď více času s Nailah a vypadalo to, že si k sobě začínají nacházet cestu. Zůstávali teď pár dnů zase ve městě, pro změnu. Nailah byla v práci a on si stále více pohrával s myšlenkou na nějaké to podnikání, které by ho bavilo a mohlo ho i živit. Od té doby, co o tom jednou mluvil s Nai mu ta myšlenka stále strašila v mysli. Nemohl se, ale rozhodnout čemu by se chtěl věnovat přesněji. Měl rád práci se dřevem, ať už z něj stavěl dům nebo z něj vyráběl nábytek. Chystal se jít na zahradu domu, kde měl rozdělaných pár dřevěných věcí, na kterých pracoval. Stůl, židle, které ozdobně vyřezával by měli jednou stát v jejich kuchyni v novém domě. Měl rozdělaných i pár skříní, komod, kterými mohli vybavit ložnici nebo i kuchyni. Vzal si klíče a chtěl odejít, když mu začal vyzvánět telefon. Sáhl po něm a když viděl jméno volajícího, chvilku netušil, jestli se mu to zdá nebo se Marcel spletl. Přijal hovor. Chtěl vědět, co po něm bude chtít. Překvapilo jej, když to skutečně nebyl omyl a Marcel se s ním ještě k tomu chtěl sejít osobně. Zajímalo ho, co to bude a tak mu řekl, kde se teď nachází, a že se může stavit. Když se domluvili, tak hovor ukončil a konečně vyšel ven. Zamířil do své "dílny" a chvíli pokračoval v práci. Jakmile usoudil, že už by Marcel mohl dorazit, tak toho nechal a vydal se před dům. Viděl ho postávat za plotem. Cestou k němu si stále říkal, co po něm může chtít. Je to nějaký ten pátek, co ho viděl naposledy. Netušil moc, co Marcel teď dělá nebo nedělá. Je ovšem pravda, že o upírech toho ve městě teď moc slyšet není.* Díky. *Poděkuje mu za komentář k domu.* Tebe bych tady nečekal. *Poznamená místo pozdravu, pak mu naznačí, že má vejít z chodníku na pozemek. Zavede ho dozadu domu na terasu. Dovnitř domu jej zatím zvát nehodlá. Na terase stojí stůl i pohodlná křesílka. Vybídne ho gestem ruky, aby si sedl.* Dáš si něco? *Zajímá se pak. Patrně by to neudělal, kdyby nebyl slušně vychovaný. Neměl teď s Marcelem žádný spor a tak se k němu choval, jako k hostovi. Zůstane stát, dokud si neřekne. Chvíli si ho tak prohlíží. Přijde mu stejný a přece má dojem, jako by mu chyběla ta jeho jiskra, namyšlenost. Napadne ho, že mu nějak spadl hřebínek. Jemu se zase v poslední době docela dobře daří. Přesto si to nenechává stoupnout do hlavy a zůstává nohama na zemi. Rozhodně už, ale není vůči Marcelovi a upírům v nevýhodě. Ten klid a větší pohoda, nejen v Zátoce, ale i díky většímu vzájemnému porozumění s Nai, je na něm zkrátka vidět.*

(Celou cestu sem přemýšlel nad tím, jak to má říct. Napadalo ho tisíce způsobů, ale ani jeden, při kterém by neranil své ego. Stačí, že už je takhle jeho sebevědomí pochroumané a vyprchala z něj jakási radost. Možná je to dobře, teda aspoň při rozhovoru s Jacksonem. Nebude mít takové to nutkání chovat se jako namyšlený bastard/Marcel. Bude se chovat přesně tak, jak je to v hodné vzhledem k této situaci. Dorazí před dům a několik minut čeká, než za sebou uslyší kroky. Otočí se na Jacksona a poví milou poznámku směrem k jeho domu.) Taky tě zdravím. (Slušně a mile, ne nijak namyšleně poví.) Jo, pro mě je to taky překvapení. (Podotkne tentokrát trochu pichlavě, ale jeho obličej zůstává v takovém neutrálním výrazu. Projde skrze malou branku na jeho pozemek a pak ho následuje někam na verandu. Cestou se rozhlíží jak po zahradě, tak i nakoukává do vnitřku domu.) Je Nailah doma? Dlouho jsem jí neviděl, mohl bych jí pozdravit. (Poví naprosto slušně se žádným vedlejším úmyslem. Naposledy mluvil s Nailah ve velmi dobrém duchu a no, mohl by jí i poděkovat za to, jak naložila s informacemi, které ji poskytl. Dojde na verandu, na které jsou už od pohledu pohodlná křesílka a na jeho pobídnutí se usadí. Vypadá to tu velmi pěkně, jiné, než na co, je zvyklí, ale pěkné. Odvrátí pohled od zahrady a otočí se na Jacksona.) Ne, děkuji. Nějak to přežiji. (Poví, aniž by k tomu dodal svůj typický úsměv. Jacksonovi už musí být jasné, že s tím není něco v nepořádku. Určitě netuší, co se stalo s Davinou..vlastně o tom ví jen určitá hrstka lidí. Což je dobře, protože nechtěl každému vysvětlovat, co se stalo. Stačilo mu, když musel říkat, že se Davina odstěhovala a vysvětlovat jejím kamarádům, že už jí nemůžou kontaktovat a navštěvovat.) Vlastně bych tohle nijak moc neprotahoval a přešel bych k věci. (Poví směrem k Jacksonovi a čeká, až se posadí. Mezitím se zhluboka nadechne a připraví se na svou řeč.) Nevím, jestli víš, co se děje okolo mojí komunity, ale i kdyby jo, tak ti to řeknu ještě jednou.. (Odmlčí se na krátkou chvíli a odvrátí od něj pohled.) Prošli jsme si jakousi krizí..Vlkodlaci ve městě si tak trochu vybíjí svůj vztek, který ke mně stále cítí a pak je tu ještě Klaus, který dělá to samé. (V krátkosti mu vysvětlí, co se dělo a na jeho čele se začne tvořit několik vrásek, jak se začne tváři naštvaně. Netušil, jak dál pokračovat. Nechtěl mu moc vyprávět o svém osobním životě o tom, jak si prošel krizí. Až tak moc se mu svěřovat nemusí. Mezi předchozí větou a tou další udělá o něco delší odmlku, aby dal Jacksonovi nějakou šanci reagovat.) Jednou jsi mluvil o tom, že by jsi chtěl uzavřít spojenectví a já..já tě s prominutím poslal do prdele. Teda trochu slušněji, ale jo. (Přizná se k tomu a podívá se mu do očí. Tentokrát mu nedá žádný prostor a pokračuje v mluvení.) A já si teď prošel mnohým, že začínám své rozhodnutí zpochybňovat. (Jeho hlas se mu po celou dobu mírně třásl, jakoby byl nervózní. Ale ne, jen pro něj bylo těžké o tom všem mluvit. Tímto zatím ukončil svůj proslov, ale ještě toho měl hodně na srdci, jen mu chtěl dát šanci reagovat.)

*Neujde mu od začátku, že se Marcel nechová, jako Marcel. Přiměje jej to ještě více uvažovat, spekulovat nad tím, proč se s ním chce sejít, a co bude chtít. Téměř celou dobu je vážný. Žádné povýšené chování, žádné rádoby vtipné poznámky na jeho vlkodlačí původ, nic. Ne, že by mu to chybělo. Spíše ho zaráží, že to nechybí Marcelovi. Nijak se ho, ale nevyptává. Pozve ho dál a zavede na terasu za dům. Když se Marcel zmíní o Nailah a až příliš se o ní zajímá, tak se za ním ohlédne a zkoumavě si ho měří. Snaží se vyčíst mezi řádky, jestli v tom není skrytá nějaká jeho rýpavá či posměšná poznámka. Marcelova vážnost a slušnost s jakou mluví ho překvapuje.* Nailah je v práci. *Odpoví mu proto, ale více se o ní nezmiňuje. Ne nepotřebuje, aby se Marcel motal kolem Nailah. Ne dokud nezjistí, na čem s ním vlastně je.
Když dojdou na terasu, kde jsou křesla k sezení a stůl, zeptá se, jestli něco nechce. Po té, co odmítne, tak se také posadí do jednoho z křesel.* Můžeš začít. *Pobídne ho, protože na něm vidí, že má něco na srdci. Začne mu teď připomínat někoho, koho tlačí bota. Sleduje jej pozorně, možná trochu ostražitěji. Přeci, jen spolu už nějakou dobu nebyli moc v kontaktu a tak neví, co od Marcela může očekávat. Je zkrátka ve střehu. Přikývne, že nemá nic proti tomu, že chce Marcel přejít hned k věci. Už nic dalšího nepoví. Nechá ho mluvit. Něco málo o upírech věděl, přeci, jen do Zátoky se dostanou informace taky. Nezasahuje mu do hovoru, když ho chce zasvětit podrobněji. Poslouchá ho mlčky, dokud má, co říct. Slyší tak o vlkodlacích, kteří si ve městě dovolují na upíry. Nejspíše by ho to v minulosti těšilo. Tohle období už je dávno za ním. Vlkodlaky ve městě, ti, kteří se přidali k Esther. Viděl by je raději mrtvé. Jsou to v jeho očích podlí zrádci, se kterými nemá slitování. S Marcelem, přesto, že ho považoval dlouho za nepřítele a toho, co jeho lidem zkomplikoval život, byl schopen s ním najít společnou řeč, i když, jen na krátko. Jak, ale více přemýšlel a zjišťoval o minulosti vlastní rodiny, už neviděl hlavní vinu v Marcelovi. Vlkodlaci si spoustu problému způsobili sami. Vlastními postoji a tím, že pořád toužili po větší moci. I kdyby byl černou ovcí ve své rodině, tak on tenhle názor nesdílel a sdílet nebude. Chce se s vlkodlaky ve městě dříve nebo později jednou pro vždy vypořádat. Teď, ale poslouchá Marcela a překvapí ho i to, co řekl o Klausovi. Je to v jeho výrazu vidět.* Upadl si u Klause v nemilost?! *Je to spíše konstatování, než otázka.* Co se stalo? *Docela by jej to zajímalo. Zrovna u Marcela by jej to nenapadlo. Zkouší, jestli mu odpoví. Přemýšlí také, jak se vypořádat s vlkodlaky, když jsou stále pod ochranou Esther. Je mu jasné, že je to mocná čarodějka. Musí si dát pozor.* Nesnáším Původní. *Poznamená nenávistně se zábleskem v očích. Hlavně tedy Kola. Klause taky nemá ve velké oblibě. Marcelovi to, ale nehodlá teď vysvětlovat.* Kdyby byli mrtví, nebyla by to žádná škoda. *Dodá ještě. K vlkodlakům se nevyjadřuje. Do toho Marcela tahat nehodlá. Jednou měli spolupracovat a on to pak odpískal a ještě se mu vysmál, když uvažoval o spolupráci.* Víš, co? Raději pokračuj. *Požádá ho, protože Původní rozebírat nechce. Pak má dojem, že se musel zbláznit, neboť Marcel připomene to, nad čím zrovna přemýšlel. Zůstane na něj koukat trochu podezíravě, jako by čekal, že to nakonec obrátí v tip. Je, ale vážný a nechá Marcela mluvit až do konce.* Měníš názor? *Poznamená, když Marcel znovu udělá přestávku. Vypadá tak trochu, jako by právě slyšel dobrý vtip. Přesto se Marcelovi nevysmívá. Spíše ho to překvapuje. Jemu se to rozhodně zamlouvá. Není to tak dávno, co se o tom bavili s Nai. * Zajímalo by mě, co tě k tomu přimělo. *Dodá.* Ale ještě více, proč jsi tady, a proč mi to tady všechno povídáš?! *Dívá se na Marcela klidně a nehne při tom brvou.* Nenech se rušit a pokračuj. *Naznačí a kývne hlavou. Možná se tím snaží Marcela povzbudit nebo pobídnout, aby se nezdráhal a mluvil dále.*

(Jistě pro něj muselo být divné vidět a vést konverzaci s takovýmto Marcelem. Není to ten Marcel, kterého každý zná, je jiný, odlišný..dalo by se říci zničený ztrátou. Jenže teď už není tak extrémně zničený jako byl před několika dny. Uvnitř byl naprosto prázdný a i jeho pohled často vypadal, jakoby neměl duši, ale navenek? Pořád nosil ten falešný, přehnaně falešný úsměv. Snažil se jím obalamutit své přátele, ale občas prostě neměl náladu, aby se přetvařoval, aby se někoho snažil přesvědčit. A teď? Teď je pořád smutný z té veškeré ztráty, ale rozhodně se s tím snaží něco dělat. Proto je přece tady..aby pomohl svým upírům. Upírům, kteří mu jsou stále věrni, i když je v poslední době zanedbává. Má opravdové štěstí, že jsou mu takto věrní. Zeptá se ho na Nailah. Ne, že by si z něj chtěl nějak dělat srandu, i když by jistě mohl. Nadhodit nějaký ten vtípek, ale prostě neměl náladu. Nápady, to ano. Jen chápavě přikývne, když mu poví, že Nailah pracuje. Dál se už nevyptává, nechce ho nějak dráždit. Dorazí na terasu, kde se na jeho pokynutí usadí, odmítne jeho nabídku k nějakému tomu občerstvení či pití. Na jeho pobídnutí okamžitě reaguje tím, že začne mluvit. Nejdříve vytáhne celou tu situaci kolem něj a kolem upírů. Nezatajuje mu nic o těch vlkodlacích ve městě. Dokázal zjistit, že se do města dostala i Původní maminka. Jediné štěstí, že papa Původní je mrtví. Opravdu nechtěl zažít rodinné shledání. Vlkodlaci ve městě byli jenom banda hlupáků, kteří šli za kýmkoliv, který jim nabídl něco lepšího. Neznají něco jako loajalita nebo úcta či snad věrnost. Je mu jasné, že i Jackson k nim cítí nějakou tu nenávist a nebo aspoň nechuť. Zmíní se i o Klausovi, u kterého má nějaký ten vroubek. Povšimne si jeho překvapeného výrazu, když se o jejich situaci zmínil.) No, dalo by se to tak popsat. (Podotkne. Nad jeho otázkou se zamyslí. Má mu to říct? Není to nějaké obří tajemství, takže klidně může. Alespoň nějak krátce.) Stačí jedno slovo..žena. (Tentokrát se jemně usměje, ale je to jen krátký úsměv, který v mžiku zmizel a zase ho nahradil neutrální výraz. Klaus ho samozřejmě nesnášel i z jiných důvodů, ale jeho vztah s Camille byla taková třešnička na jeho dortu nenávisti. Na pár chvil se zadívá někam stranou, než na sebe Jack připoutá pozornost jeho výrokem.) Yeah, to nejsi první a rozhodně ani poslední. (Podotkne trochu pichlavě, ale ne směrem k němu. Nechce urážet jeho, ale Původní.) Mají dost dlouhý seznam nepřátel. Možná delší, jak samotný Hitler. (S pobaveným úsměvem pověděl. Znovu to byl jen krátkodobý úsměv, který zase zmizel tam, odkud přišel. Dál se k tomu už nevyjadřuje, ale rozhodně si zapamatuje Jackovu nenávist k Původní. Je to něco, co mají rozhodně společné. Nenechá se moc dlouho přemlouvat a pokračuje v mluvení. Nebylo pro něj lehké to ze sebe dostat, ale nakonec to řekl. Bohužel to ještě nebylo úplně vše..Jen takový malý začátek. Postřehl ten jeho podezíravý pohled a naprosto to chápal. Na jeho otázku jen krátce přikývl a pak odvrátil pohled, jakoby chtěl nahnat čas k tomu, aby něco vymyslel. Jackson mu položí několik otázek, ale všechno smete ze stolu tím, že ho pobídne, aby mluvil. Nenechá ho dlouho čekat a začne.) Chtěl jsem se zeptat.. (Odmlčí se a kmitá z místa na místo, jakoby někde hledal ta správná slova.) jestli pořád přemýšlíš nad tou spoluprací? Vím, že ti toho nemám tolik, co nabídnout..Jen několik věrných, loajálních upírů. Ale..řekl bych, že tohle město teď potřebuje něco, co ho stmelí. V poslední době je všechno rozdělené na několik částí. Ta, kde jsou čarodějky, ta, kde jsou vlkodlaci..pak tvoji vlkodlaci a nakonec Klausovo území. A pak tu je mé.. (Jakousi oklikou mu začne vysvětlovat, co by vlastně chtěl.) Spolupráce vlkodlaků ze Zátoky s mými upíry by mohla znamenat něco .. dobrého. S mou znalostí města a celkově lidí, bych mohl přispět. Společně by jsme se pak mohli zbavit toho, co terorizuje naše město. (Přijde si opravdu hloupě. Žádá Jacksona o pomoc, i když nemá téměř nic nabídnout. On teď má mnohem větší výhodu. Jeho vlkodlaci mají možnost se kdykoliv proměnit, což pro jeho druh znamená velmi špatnou zprávu..) Hodila by se mi nějaká pomoc.. (Tiše, téměř neslyšitelně řekne, jak se dívá někam do zahrady.)

*Připadá mu zvláštní a nezvyklé, jak se najednou obrátila karta. Není to dávno, kdy za Marcelem musel chodit on a žádat ho o pomoc nebo o spolupráci. Navzdory všemu, co předcházelo to dokázal a chvíli to vypadalo nadějně. Nemůže spekulovat nad tím, jak by to dnes ve městě vypadalo, kdyby se jim podařilo ten jejich plán uskutečnit. Stačilo ještě několik málo dnů a byl by připravený. Po té by už, jen domluvili kdy a pustili by se do něj. Napadne ho to, když pozoruje Marcela před sebou. Nyní je to obráceně. Dnes za ním přišel on a zdá se, že něco potřebuje. Po vlkodlacích nebo čistě po něm. To ještě netuší, ale věří, že se to brzo dozví.
Když se usadí na terase v zadní části domu, tak se začne zajímat o to, co Marcel chce. On mu začne pomalu odhalovat důvod dnešní návštěvy. Postupně se dozví to, co si tak trochu myslel, když o upírech toho ve městě poslední dobou moc slyšet není. Mají potíže a překvapivě, ne pouze s vlkodlaky, ale zdá se, že i s Původními. To zní velmi zajímavě, ale také překvapivě. Díky tomu, co slyší od Marcela o Klausovi, si jen potvrdí, že se opravdu nezastaví před ničím. Chce vědět přesněji, proč se Marcel znelíbil Klausovi. Když mu poví, že se jedná o ženu, tak se neubrání pobavenému uchechtnutí, které přejde v znechucený výraz a odpor. V očích se mu nehezky zablýskne. On sám moc dobře ví, jaké to, je když se zaplete s někým, kdo má co do činění s Původními. Ta jeho reakce nepatřila Marcelovi, i když by to tak na první pohled mohlo vypadat. Spíše mu tím připomněl jeho lapálie s Kolem. Sevře na moment silně čelist až drtí zuby o sebe.* Dovedu si to představit. *Procedí přes ně k Marcelovi. Poslechne si, co říká o jejich nepřátelích.* Tomuhle městu přinesli akorát problémy. *Ušklíbne se. Má na jazyku ještě pár poznámek, ale přemůže zlost a nenávist vůči téhle rodině. Sevře ruce silně v pěsti. Má je položené v klíně, takže to nelze vidět. Chvilku se vydýchává a uklidňuje. Požádá pak Marcela, ať pokračuje. Kdyby skončili u Původních, asi by to nedopadlo dobře.
Podle Marcelova jednání a toho, jak se odhodlává usoudí, že se přiblížili k jádru důvodu jeho návštěvy. Marcelovo ošívání, váhání, jej docela zklidní a zaujme. Přestane se mračit a rozčilovat. Pozorně se na něj zadívá, jako by právě začala zajímavá pasáž v jeho oblíbeném filmu. Přijde mu to trochu napínavé. Když čeká, než se Marcel vyjádří, připadá mu to občas jako věčnost. Má tendenci ho pobídnout, ale on se rozpovídá sám, takže ho nechá mluvit. Zůstane na něj koukat pozorně, možná se mu ve výrazu na chvilku mihne údiv a překvapení, nad tím, čeho se dočkal. Marcel jeho žádá o spolupráci. Kdyby mu to někdo před pár měsíci řekl, poslal by ho do blázince. Dnes a tady se to doopravdy děje a on je vzhůru a plně při smyslech. Velmi rychle překoná údiv a překvapení. Tuhle situaci si začne docela užívat. Je to pro něj velmi silné zadostiučinění, potom všem, co doteď musel snášet. Nechá Marcela mluvit. Trochu rozjasní tvář a je vidět, že se mu to skutečně zamlouvá - ten okamžik. Marcel se snaží prodat svůj užitek pro tohle spojenectví, které navrhuje. Nemůže tušit, že přišel s něčím, co on sám chtěl začít pomalu uskutečňovat. On sám se té myšlenky na jakési příměří ve městě, kde by se všechny frakce tolerovaly, nevzdal. Měl, jen jiné problémy a starosti k řešení. Teď už z nich většinu má úspěšně za sebou, takže se k tomu chtěl vrátit. Zatímco se Marcel ještě trápí a leze to z něj chvílemi, jako z chlupaté deky, on přemítá, jak to provést, jak by se to dalo využít. On s tím souhlasí. Nehodlá to, ale Marcelovi ihned odsouhlasit a odkývat. Tak, jako tak to chce nejdříve probrat s Nailah a po té přednést před smečkou. Přesto si docela rád poslechne Marcelovu představu.* Nebudu předstírat, že jsem se někdy téhle vize vzdal, Marceli. *Poznamená po té, co Marcel skončí.* Klid a mír v tomhle městě prospěje všem. *Pokračuje.* Proberu to s Nai a s našimi lidmi. Řekni mi, ale jak by sis to představoval? *Zajímá se. Tím, že za ním Marcel přišel, tak předpokládá, že už má nějakou vizi.* Nechci, ale spolupráci, jen mezi námi, chci, aby se přidaly i čarodějky a lidé. *Poví mu. Právě dosáhl toho, co chtěl a s jídlem roste chuť.* Původní u toho, ale nechci. *Procedí skrz zuby.* Když se spojíme všichni proti nim, můžeme je odsud vyhnat pryč. V tomhle městě s nimi nikdy klid nebude. *Domluví a pak nechá prostor Marcelovi.*