Kieran´s Secret Flat

Kieranův tajný byt, ve kterém shromažďuje všechny informace, které nasbírá o nadpřirozených bytostech. Má zde i různé magické předměty a zbraně. Všechno to střádá, aby jednou mohla přijít na jeho místo jeho neteř Cami.

*Dlouho nemluvila se svým strýčkem Kieranem a upřímně má o něj strach. Navíc si v poslední době připadá sama a je z toho už unavená, ovšem tohle ona nikdy nedá najevo. Samozřejmě, pracuje v baru, ale to není totéž jako vidět se a mluvit s lidmi, kteří jsou jí blízcí. Ovšem těch moc není a pokud by takový někdo byl, tak ji od sebe odstrčí protože ona je člověk. No, nechce na to myslet, i když se těm myšlenkám nelze ubránit. Podívá se doprava a potom doleva, když vidí, že nic nejede tak bezpečně přejde cestu na druhou stranu ulice. Po chodníku si to kráčí směrem k bytu jejího strýčka, kde snad ani nikdy nebyla. Ví, kde bydlí, ale buď ji navštěvoval on a nebo se setkávali v kostele. Při její cestě se dívá na ostatní budovy, jako kdyby je snad nikdy neviděla. V dnech, kdy si připadá tak sama jí najednou přijde všechno tak...jiné. Radost z ostatních jí i na jednu stranu působí bolest. V ulici není moc lidí a tak jde slyšet klapot jejich podpatků. Na sobě má dnes šaty s koženým páskem přes pás a béžový svetr na knoflíky. V pravé ruce svírá kabelku. Přijde k domu, kde bydlí Kieran a vejde dovnitř. Následně zamíří k jeho bytu. Vyjde těch několik schodů a zastaví se u dveří. Zvedne ruku a zaklepe na ně. A potom už jenom vyčkává. Prohlíží si dveře, jako kdyby snad byly nějak zajímavé a přitom je to jen dřevo natřené barvou. Žádné umělecké dílo. Určitě bude překvapený, že je tady. Vždycky dokáží jeden druhého překvapit svou návštěvou, ale je ráda, že s ním může vídat. Předtím spolu moc dobrý vztah neměli, ale teď je to čím dál lepší a doufá, že se to nezmění. Začíná si čím dál víc uvědomovat, že má vlastně jen jeho a na jeho jediného se může opravdu spolehnout. Musí se ho zeptat i na to, jak je to vlastně teď se situací v New Orleans. Nemluvila s ním opravdu dlouho, alespoň pro ní je to dlouhá doba, když už se zase o něco sblížili.*

(Už několik dní ho trápí silná angína. Samozřejmě nerad zanedbával své povinnosti, ale on nemá čáry a ani není upír, aby nebyl nikdy nemocný. Na schůzi, která se konala včera poslal svou zástupkyni Francescu. Ona byla rázná a měla vyřídilku, takže si je jistý, že lidská frakce měla silné zastoupení. Ovšem v poslední době měl jisté podezření, které si ověřoval, ale s takovouhle nemocí toho jde ověřit jen málo. Leží v posteli. Častokrát mu přijde na mysl Cami. Možná by ji měl zkusit dostat ven z města, protože teď to tady ve městě vypadá opravdu zle. A on by nerad, aby přišla k úhoně. Když někdo zaklepe, vymátoří se z postele a jde otevřít) Cami (řekne trochu sípavým hlasem a pak si odkašle.) Mám angínu, dneska asi nebudu moc dobrá společnost. (podívá se na ni, ale uhne jí ze dveří, ať může projít.) Dáš si něco?

*Dívá se na něj trochu vyděšeně. Hned vejde dovnitř a za dveřmi si odloží kabelku na zem. Přejde k němu blíž a sjede ho pohledem.* A proč si mi nezavolal? Pomohla bych ti, uvařila bych, uklidila, nakoupila to, co potřebuješ. Víš co? Ty si běž lehnout, strýčku. A já mezitím udělám pro nás oba čaj, ano? *Usměje se na něj a zase si vezme svou kabelku ve které začne něco hledat. Chvíli se v ní přehrabuje, není zrovna mála. Má tam hodně věcí a taky učení. Ale nakonec vytáhne krabičku s čajem.* Zrovna jsem po cestě si jeden koupila, když jsem se rozhodla jít za tebou. Udělám ti ho, ano? Ty si běž lehnout. Vážně nevypadáš dobře. *Věnuje mu další úsměv a zamíří do jeho skromné kuchyně. Dá vařit do varné konvice vodu a připraví hrníčky. Pamatuje si, že Kieran pije neslazené, alespoň si to myslí. Ona si taky nedá cukr. Vloží sáčky do hrníčků a čeká na vodu. Až se dovaří, vezme konvici a zalije jim to. Nechá sáčky v tom, uchopí hrníčky za ucho a jde za ním.* Budeš schopný se mnou vůbec mluvit nebo ne? Nebudu tě zdržovat, vlastně jsem tě přišla i o něco požádat. Klidně to můžeme vyřídit rychle, nechci tě nějak svou přítomností zdržovat.* Ale uvnitř sebe je ráda, že může alespoň něco dělat a s někým blízkým mluvit. Samozřejmě, že si mu nebude stěžovat, že se cítí mizerně.*

(Ani nestačí nijak argumentovat a Cami už dává vařit vodu.) Tak dobře, čaj nám tedy udělej, ale postele mám tak nějak už dost, takže se posadíme ke stolu. (pousměje se a jde si sednout. Chvíli Cami sleduje, jak vaří čaj. Pousměje se, když mu tam nedá cukr. Ano, on pije neslazené) Cami, ty samozřejmě nikdy neobtěžuješ svou přítomností a ani nezdržuješ. Tohle tě nesmí ani napadnout. (zaprotestuje) A hlasivky ještě chvíli vydrží. Jsou odpočaté. (pousměje se) Abych řekl pravdu (začne míchat čaj lžičkou, aby se pořádně sáček vylouhoval) taky jsem s tebou chtěl něco probrat. Ale začni (vyzve ji)

Zdá se, že oba máme něco na srdci. Ačkoliv si myslím, že od tebe to nebude nic příjemného. *Pronese poněkud neutrálně a odloží si hrníček s čajem na stůl. Porozhlédne se okolo a když najde deku, roztáhne ji a podá ji Kieranovi.* Dej si to okolo sebe, musíš se léčit. *Usměje se na něj. Ano, samozřejmě, že ví, že je mladší, než on. A je to její strýc, ale proč by se o něj nemohla starat? Takhle on nikoho nemá a navíc je to prostě chlap. Posadí se naproti němu a trochu si od něj udržuje odstup. To je kvůli tomu, aby to od něj nechytila, přece jen nemocná už byla poměrně dlouho a nemůže být znovu. Ne, to si rozhodně dovolit nemůže. Uvelebí se v křesle a vezme si svůj hrníček s čajem do rukou. Podívá se mu do očí.* Potřebovala bych sporýš, strýčku Kierane. Pamatuješ, jak si mi říkal, že až mi dojdou zásoby, tak abych přišla? Já jsem to měla v plánu už dávno, ale něco mi do toho přišlo. *Pozoruje ho, samozřejmě, přišel tak nějak do toho Klaus, když spolu měli řeč a potom byla z toho všeho rozhozená, takže záležitost se sporýšem posunula na neurčito. Vlastně do této doby.* Takže doufám, že stále něco máš, abych si ho mohla vzít a nadále používat. Jsem už bez něj docela dlouho a jak víme, tak to v tomhle světě asi není zrovna ideální. *Možná by se i pousmála, kdyby přece jen měla lepší náladu. Podívá se do čaje a dívá se na svůj sáček, který nějakou chvíli pozoruje. Ale na to se obrátí zrakem opět k němu.* Mimochodem jak dlouho už jsi nemocný? Měl si mi vážně napsat, už tak mám o tebe velké starosti, zda jsi v pořádku. Možná bychom si měli dávat vědět častěji, jak na tom jsme. Alespoň jednou týdně, když se zrovna moc nestýkáme. *Rukama svírá hrníček čaje, zřejmě si o něj ohřívá ruce, i když chladno se jí rozhodně nezdá. A nebo je to možná jenom zvyk, kdo ví.*

(vydechne, když řekne, že od něj to asi nebude nic příjemného, protože vlastně opravdu není. Říct jí, že musí odejít z města nebude jen tak. A navíc je si celkem jistý, že ho nebude chtít poslechnout. Když ji požádá o sporýš, povytáhne obočí, a jakmile se zmíní, že už sporýš nemá delší dobu, zamračí se) Nemáš delší dobu? Cami, říkal jsem, že se máš stavit hned jak dojde. Nejlépe ještě předtím, než dojde. (zakroutí hlavou... ach ti mladí, na vše mají dostatek času) Samozřejmě, že sporýš mám. (Zvedne se, deku odloží na židli a ze šuplíku vytáhne kořenku, ve které ma nasušený sporýš. Má jich několik. Podá Cami kořenku a zase si sedne) A už poctivě, jasné? (změří si ji přísně) Pár dní. Přepadlo mě to nedávno. Ale teď k tomu, co jsem ti chtěl říct. Probrat s tebou. (vydechne, chvíli se dívá jinam a pak zase na Cami upře pohled.) Cami, chci, abys odjela z města. Začíná to tu být hodně nebezpečné. (apeluje na ni)

*Převezme si to od něj s úsměvem a už otevírá ústa, aby mu poděkovala. V tu chvíli ji ale z tváře zmizí všechno, co se dalo doteď vyčíst. Objeví se jí tam šokovaný výraz, plný strachu a rozhodně nesouhlasu. Zavrtí hlavou ze strany na stranu.* To po mě nemůžeš chtít. *Polkne na sucho a odloží kořenku. Na to odloží i svůj čaj. Opře se o židli. Nečekala něco takového, že ji Kieran řekne.* Už jen z toho důvodu, že...co mi zbyde? Ty jsi jediný člen rodiny, kterého mám. Já jsem jediný člen rodiny, koho ty máš. Ano, vím, že v posledních letech si mě nepotřeboval, ale tohle neudělám. Studuji tady, mám práci v baru a taky mám tady byt. A taky...*Dál už ale nic neřekne, snad něco měla na jazyku, ale rozmyslela si to ve chvíli, kdy to chtěla říct. Natáhne se znovu pro šálek s čajem, napije se po chvíli a odloží ho. Dá si nohu přes nohu a upírá na něj svůj pohled. Přímo její zelené oči ho propalují.* Omlouvám se, že tě teď zklamu, ale z města nehodlám odejít. Pokud jsi v nebezpečí, budu i já jednat, nedovolím, aby se ti něco stalo. Chceš po mě tímto mnoho. Kde bych asi tak šla, kdybych měla odejít z města? Ne, mám rozhodně důvod tady zůstat. Vždycky ho budu mít. *Řekne poněkud přísným tónem. Její bratr je tady pohřbený, nějakou dobu už tady žije. Nehodlá odejít za žádnou cenu, k tomuhle ji on ani nikdo jiný nepřinutí. Čekala, že řekne, že je tady nějaké nebezpečí, ale aby odešla? Zasáhlo jí to, hodně jí to zasáhlo. Už tak na tom nebyla nejlépe a po tomhle se cítí ještě hůř. Cítí, že se její nohy chtějí zvednout a odejít. Odejít k sobě domů a nechat ze sebe vypustit to, co v ní zrovna je. Jak ráda by si s někým teď promluvila, ale to bohužel nejde.* Prosím, tohle po mě nechtěj, strýčku Kierane. *Po slově prosím se jí prolomí hlas a zbytek pronese tak trochu bezradným tónem. Určitě má tu moc jí nějak dostat z města i přes její vůli, ale opravdu doufá v to, že něco takového neudělá. Bude si stát za tím, že tady zůstane, i kdyby jí hrozil nejvyšší stupeň nebezpečí.*

(Čekal to. Věděl, že řekne přesně tohle. Věděl, že nebude chtít odejít za žádnou cenu.) Cami, ano, máme už jen sebe navzájem. A proto nemůžu připustit, aby se to něco stalo. V městě řádí šílený čaroděj, který vyhlásil válku všem frakcí a rozhodně se neštítí a nebojí ničeho. Udělá cokoliv, aby dosáhl svých cílů a já mám o tebe strach. A ano, vím, že ty mi opáčíš, že jsem v tomhle městě a nikam neodjíždím a že o m máš strach také, ale já tu mám povinnost postarat se o lidskou frakci. Ale taky se chci postarat o svou rodinu. Nechci tě vystavit nebezpečí. Cami, (osloví ji a její jméno vyřkne s velkým důrazem) buď rozumná prosím tě. (Ano, opravdu ji prosí) Nežádám tě, abys odjela na dobro. Jen na nějaký čas, než se to tu uklidní. (dívá se na ni celou dobu, co mluví, neuhne pohledem, nedovolí si zaváhat. Dívá se jí do očí) Nechci, abys opustila život tady. Jen bych rád, abys odjela alespoň na nějakou dobu.

*Zamrká několikrát očima, aby zahnala slzy, které se jí derou ven. Podívá se někde jinde, ale pak zase na něj.* Ne, já nemohu odejít. Ty jsi tady, já bych byla někde jinde a žila ve stresu, žila s tím pocitem, že tě už pak třeba neuvidím. Tohle prostě nemohu udělat, nehodlám někde odejít i když tady není bezpečno. Jsem taky O'Connellová, ne? Což znamená, že mám právo na to, abych byla v tom všem s tebou. Ne, že bych všem věcem zrovna rozuměla, ale v mém životě je už tak dost nadpřirozených bytostí a...když tady patříš ty, tak já taky. Vím, že tě asi zklamu, že nehodlám odjet ani na chvíli. Víš, že se se mnou dá dohodnout na hodně věcech, ale tohle k tomu nepatří. *Zvedne se, vezme si tu ampulku a jde ke sví tašce. Vloží si ji do ní, vrátí se nazpět, ale neposadí se. Vypadá, že je rozhozená a ona taky je. V tuhle chvíli se rozhoduje, zda má odejít a nebo zůstat. Ona nikdy neutíkala od konverzace, nikdy. Vždycky byla právě ta, co zůstala. Ale co má dělat teď? Poprvé by potřebovala, aby někdo radil jí, než ona někomu. I kdyby jí každý říkal, že má odejít, stejně by to neudělala. V tomhle má svou hlavu a když si něco umane, nic s ní prostě nepohne. A je si jistá, že Kieran je si toho vědomí. Vezme hrníček s čajem, který po vychladnutí ihned vypije. Nakonec se zase posadí naproti němu. Ale už nic neříká, nemá k tomu tématu víc, co říct. Stále se bude opakovat, že nikde nepůjde. Mrzí ji to, že on jí tak prosí a ona je neoblomná, ale nemůže ustoupit v tomhle. Prostě má důvody k tomu tady zůstat a není rozhodně jen jeden. A taky tady zůstane, o to se postará.*

Proč jsi tak tvrdohlavá? (podívá se na ni celkem přísně. Tady jde o životy. Ano, možná i o jeho, ale on má povinnosti. To Cami ne. Cami se do tohohle prostě neměla zaplést.) Ty víš, že bych tě mohl donutit z města odjet. Ale to dělat nechci. Chci, aby to bylo tvé rozhodnutí. A abych pravdu řekl, nelíbí se mi, že tu chceš za každou cenu zůstat. Protože jestli se ti něco stane, tak si to nikdy neodpustím. A možná si budu vyčítat i to, že jsem tě teď z města odjet nedonutil, i kdyby prostředky, které se ti líbit nebudou. (řekne jí to na rovinu.. jestli se jí něco stane, tak ho to bude provázet už celý život. Už to se Seanem ho hodně zasáhlo a považoval to za svou chybu)

Mám svojí hlavu, to přece víš, strýčku. *Řekne s menším povzdychnutím a dívá se na něj. ři jeho dalších slovech nevěřícně zavrtí hlavou. Nemůže uvěřit tomu, že ho to vůbec napadá, že přemýšlí o tom, že by jí mohl dostat z města i přes to, že ona nechce. Ještě, že jí dal ten sporýš, který si hned může vzít a tak jí nikdo k tomu nemůže ovlivnit. Vzpomene si hned na Marcela, že je vlastně přítel Kierana, takže by se ani nedivila, kdyby Kieran požádal o to zrovna jeho. rty má semknuté pevně k sobě, jako kdyby se jí snad ani už nechtělo odpovídat. Jde na ní poznat, že tohle téma je ji víc, než nepříjemné.* Jsem dospělá, což znamená, že mám odpovědnost sama za sebe. Já vím, že se o mě bojíš, taky bych tě mohla žádat o to, ať odjedeš se mnou, ale to by si nikdy neudělal protože máš tady povinnosti. A já je mám s tebou, když už o všem vím a stejně bych se jednoho dne o tom musela dozvědět. Já prostě nechci odjet. *Řekne sklesle a položí si ruce na opěrky křesla. Upírá na něj svůj pohled, který vypadá tak prázdně. Snad na ní jde vidět, že byla zlomená uvnitř už předtím a teď jí to ještě víc dodělalo.* Zůstanu tady.

(Poslouchá ji. Věděl, že ji nepřemluví, věděl, že ani výhrůžky nepomůžou. Vydechl hlasitě a promnul si prsty svoje spánky) Věděl jsem, že s tebou nehnu. Ani po dobrém, ani po zlém. (vzhlédne zase k ní) Třeba si to v průběhu rozmyslíš sama, protože věř mi, že se tady ve městě teď nebudou dít moc hezké věci. Třeba jednou pochopíš to, že jsem tě chtěl odsud dostat.
Promluvím si se Sophie. Nenechám tě jen tak bez ochrany. Požádám ji, aby tě ochránila magií. (řekne rozhodnutě. A je mu jedno, jestli bude Cami protestovat nebo ne. Sophie mu v tomhle jistě pomůže.) Jestli tu chceš zůstat, budeš muset překousnout určitá opatření.

Nelíbí se mi jakým tónem se mnou mluvíš. Nejsem malá holka, starala jsem se o sebe hodně dlouho sama, bez rodičů nejsem taky nějaký ten rok. Možná ses o mě zajímal, ale nebavili jsme se docela dlouho, strýčku. Nejsem už malá holka. *Zvedne se z křesla a jde si pro svojí kabelku. Jde na ní poznat, že je toho na ní docela hodně. On sice nemůže vědět, že ji trápí ještě několik dalších věcí a tímto se to jen zhoršuje, že jí prostě za každou cenu chce dostat z města. Nehodlá odejít, neodejde a nenechá tady jeho, nenechá tady Seanův hrob za sebou, kde chodí snad každý den. Nenechá školy, nenechá své práce, když Sophie na ni určitě spoléhá. Pochybuje, že by akceptovala to, že se potom po nějaké době vrátí. Tohle hodlat nedělá.* Děkuji ti za ten sporýš, že jsi mi ho dal. A klidně se Sophie mohu promluvit sama, stejně s ní potřebuji mluvit, takže pokud ti jde o tohle, klidně ji vyřídím tvůj vzkaz. *Cukne hlavou strany, zřejmě proto, aby si tak oddělala ofinu z obličeje, která ji zavazí v dobrém výhledu na jejího strýce.*Doufám, že se brzo uzdravíš a bude v pořádku. Budeš v pořádku i přes to nebezpečí, které hrozí. Přeji ti hodně štěstí v záležitostech s upíry, čarodějkami, vlkodlaky. *Řekne upřímně, nemyslí to zle, samozřejmě. I když to tak může vypadat. Jde na ní poznat, že má co dělat, aby udržela všechno v sobě, to co tam už drží. Přejde k němu a udělá mu rukou křížek na čelo,tak samozřejmě, že zná tyhle věci. A taky to dělá proto, aby ho snad provázela štěstěna. Jako kdyby ho to snad mělo ochránit.* Uvidíme se někdy jindy. *Pozvedne koutek a potom si vezme zbytek svých věcí, otočí se a odejde z jeho bytu. Samozřejmě, že za sebou zavře a rychle sejde schody a po chvíli se objeví na ulici, kde přidá rozhodně do krku. Odchází s ještě mizernější náladou, než se kterou přišla.*

To se ti líbit nemusí. Vím, že nejsi malá holka, ale tohle všechno se nesmí brát na lehkou váhu. Nejde si jen tak myslet, že se ti bude všechno dění tady vyhýbat. A rozhodně ne tehdy, když už víš o těchhle věcech. Cami, nemůžu tě nutit. Ale dávej hlavně pozor. (lpí na ni pohledem... nechce uhnout, protože tohle je pro něj důležité) Dobře, promluv se Sophie a v rámci svého bezpečí jí řekni, jestli by ti nějak nepomohla magií. (kývne... Cami je snad dost soudná aspoň na to, aby udělala tohle, když už nechce odjet) Za sporýš děkovat nemusíš. (Vidí na ní, že je nervozní a nesvá a že by už nejraději odešla, proto, když se s ním rozloučí, nezdržuje ji. Nechá ji jít.) Zase někdy. (zašeptá a kouká se, jak Cami vychází z bytu. Pak si jen povzdychne a jde si zase lehnout do té zpropadené postele)

*Zpráva Kieranovi.*

kód:

Dobrý den, potřebuji s vámi probrat pár věci. Můžeme se sejít? Elijah M.

*Odpověď.*

kód:

Dobře. Děkuji. Budu tam. Elijah M.

(Už dlouho přemýšlel o tom, že Cami vše řekne. Poté, co se potvrdilo jeho podezření o tom, kdo je Francesca, s tím nehodlal už déle otálet. Cami si zaslouží vědět, co je jejich rodinné dědictví. Vezme si svůj mobil a napíše Cami zprávu.)

kód:

Cami, prosím, stav se u mě v bytě. Musíme si promluvit. Je to důležité. - Kieran

(odešle zprávu a čeká, jestli Cami odpoví nebo rovnou přijde za ním. Mezitím si alespoň uvaří čaj. Sedí u svého skromného stolu a popíjí.)

*Ke Kieranovi míří rychlejším tempem, než je obvyklé. Přejde ulici a zamíří přímo k němu. Musí uznat, že je trochu z toho nervózní, když ví, že poslední rozhovor nebyl příjemný a od té doby se neozvala ona jemu a ani on ji. Pomalu jde po schodech. Ruku má položenou na zábradlí a přejíždí s ní jemně po zábradlí. Zastaví se v posledním patře, kde už jinde ani cesta nevede, než k jeho bytu. Vzhlédne ke dveřím a nadechne se zhluboka. Jenom doufá, že jejich rozhovor nebude tak stejně příjemný jako ten poslední. Udělá pár kroku vpřed a za chvíli je u jeho dveří. Pozvedne ruku, aby zaklepala. Rozmýšlí se, zda má vůbec zaklepat a vyslechnout si, co pro ni strýček má. Neměla by to prostě nechat být? Šťourala se v tom, ale nic jí to nepřineslo. Akorát od sebe odehnala Klause, vlastně by ji zajímalo, co s ním je, když se tak dlouho neviděli. Stihla si přečíst i tu knihu, co ji doporučil. Ruku má zaťatou v pěst a dívá se do země. Nechává se opět pohlcovat myšlenkama. Proč by v tom měla být zatáhnutá, když si to zřejmě osud nepřeje a ani její strýc? Poodstoupí o krok od dveří a stáhne ruku zpět k tělu. Podívá se na dveře a začíná přemýšlet nad tím, že tohle zřejmě není dobrý nápad. Neozve se několik dní a najednou s ní potřebuje nutně mluvit? Otočí se a zamíří ke schodům, odhodlaná, že půjde pryč, že o tom nechce vědět, že nechce nic slyšet. Položí ruku na zábradlí a udělá krok vpřed. Sejde první schod. Nemůže se ale ubránit nutkání, že se může jednat opravdu o něco závažného. Bojuje sama se sebou. Jeden hlas v hlavě křičí, ať to vzdá, druhý hlas křičí, ať okamžitě zaklepe na ty zatracené dveře a vyslechne si svého strýce. Pozvedne hlavu a její zrak opět zamíří ke dveřím. Zavrtí hlavou nad svým jednáním a odhodlaně se vrátí nazpět. Zaklepe dvakrát na jeho dveře a potom už jen vyčkává, až jí Kieran otevře.*

(Žádné odpovědi se od Cami nedočkal. Možná, že nemá mobil po ruce, nebo se třeba jen nechce vybavovat. Ví, že minule to neskončilo zrovna dobře. Nechtěl, aby se v tom šťourala, ale tohle město bylo čím dál tím nebezpečnější a jemu začíná připadat, že neznalost je tady velká nevýhoda. Nikdy nevíš, kdo na tebe za rohem udeří, a rozhodně nechtěl, aby Cami přišla k úhoně jen proto, že on byl paličák a nechtěl jí nic říct. Ne, bude lepší, když bude vědět všechno a pak s tím může naložit, jak uzná za vhodné. Chvíli jen čekal, když uslyšel zaklepání. Vzhlédl a pak vstal ze židle a přešel ke dveřím. Doufal, že je to Cami, že přeci jen přišla. Když otevřel, nemýlil se. Cami stála ve dveřích. Vypadala dost váhavě, ale on se jí nemohl divit.) Cami, děkuji, že jsi přišla. (uhne jí, aby mohla dál a pak pokračuje v proslovu.) Vím, že minule to nedopadlo zrovna nejlíp, ale dlouho jsem o tom všem přemýšlel a poté, co se potvrdilo jedno mé podezření, jsem si prostě řekl, že musíš znát celou pravdu o O'Connellových. (chvíli stojí na místě a upírá na ni svůj pohled.)

*Zadívá se na něj hned, jakmile jí otevře dveře. Prohlíží si jeho tvář, jako kdyby snad byla neznámá, jako kdyby ji ani nepoznávala po tak dlouhé době, co se neviděli. Jakmile jí uhne, aby mohla vejít, tak na nic nečeká a překročí práh jeho bytu.* Ráda tě vidím, strýčku. *Řekne, když vstoupí dovnitř a myslí to upřímně. Opravdu je ráda, že ho vidí. Neviděla ho dlouho a stále je to jediná rodina, kterou má. Rozhodně mu nelže, i kdyby to tak možná mohlo působit vzhledem k jejímu postoji, který teď zaujala. Otočí se čelem k němu a poslouchá ho. Ani neví, co si o tom teď má myslet. V jednu chvíli ji posílá z města pryč, snaží se ji přesvědčit všemi způsoby a teď zase chce, aby věděla celou pravdu o její rodině. Samozřejmě, že je ráda za to, že konečně to před ní nechce tajit a chce ji zasvětit do tajemství O'Connellových, ale nemůže se divit tomu, jak se ke všemu teď staví. Založí si ruce na hrudi a pozoruje ho.* Co přesně tě přimělo změnit tvůj názor? Koneckonců si mě ani nemusel posílat pryč. Jak vidíš, tak jsem stále tady, bez problému, živá a zdravá. *Možná to řekne trochu trpce, ale taková už prostě je. Nakonec zamíří do jeho skromné kuchyně, kde většinou spolu sedí. Sundá si bundu a dá si jí na opěrku židle. Potom jenom čeká, až Kieran půjde za ní. Odsune židličku tak, aby si mohla sednout. Posadí se, dá si nohu přes nohu a čeká. Možná by neměla být na něj taková, samotné ji to nepřijde správně, nechová se profesionálně. Alespoň ona si to myslí, měla by to brát i z jeho pohledu. Chápe ho, rozumí mu, jenom nemůže zabránit tomu, jak to všechno vnímá ona.*

(Vydechne, když začne mluvit a uslyší ne příliš příjemný tón jejího hlasu. Ale nediví se tomu, nemůže jí to ani brát za zlé, protože ji vážně chtěl dostat z města a byl odhodlaný to udělat i ne příliš pěkným způsobem. Nakonec od toho ale upustil, protože věděl, že Cami by tím jednak velice zklamal, ale taky naštval.) Cami, vím, že jsem tě chtěl poslat z města, ale taky jsem pochopil, že ty by ses stejně jen tak nedala. A před nedávnem se něco stalo. Něco, co mi potvrdilo mou teorii, kterou jsem se dlouho zabýval a bádal po ní. Víš, (pomalu přejde k židli a také se posadí. semkne ruce, lokty si položí na stůl a podívá se na Cami) My O'Connelovi jsme tu vždy fungovali jako jacísi strážci, řekl bych. Udržovali jsme zde pořádek, snažili jsme se, aby to tady v městě nějakým způsobem fungovalo. A když ne, byli jsme to my, kdo většinou zasáhl a pomohl tu zase udělat pořádek. Naše dědictví se táhne už po staletí. Tady v tom městě nejsme zase tak bezvýznamná a bezmocná rodina. (na chvíli se odmlčí, jako by o něčem přemýšlel.) Dovol mi ti něco ukázat. (vstal ze židle a šel ke dveřím, kde měl jakousi šatnu a spižírnu zároveň. Byl to prostě takový kumbál. Otevřel dveře a za všemi těmi věcmi odkryl dveře ještě jedny. Sundal si klíč ze svého krku a vložil ho do zámku těch dveří. Pak otočil klíčem a vzal za kliku. Otočil se ke Cami) Připravená dozvědět se víc?

*Dívá se před sebe a čeká, až se ji ve výhledu objeví strýček. Podívá se na něj, když se posadí naproti ní. Ruce položí na stůl a sepne je. Hlavu má mírně nakloněnou do strany a jde na ní vidět, že ho pozorně poslouchá. Snad to i vypadá, jako kdyby byla terapeutka, měla tady svého pacienta a poslouchala jeho příběh a ona mu pak má pomoct. Ovšem ví, že tohle není rozhodně pracovní záležitost, ale rodinná.* Promiň, že ti skáču do řeči, strýčku. Obvykle tohle nedělám, ale posílat mě z města pryč by opravdu nemělo žádný plnohodnotný význam vzhledem k tomu, že mi nehrozí žádné nebezpečí. *Naruší jeho povídání a potom už se rozhodně být zticha, dokud nedostane slovo. Ovšem nemůže zaručit to, že mu znovu do jeho proslovu nevstoupí, když bude mít něco na jazyku, co by měla říct hned. Její výraz ve tváři se nemění ani po tom, co ji oznámí, že jsou jako kdyby nějací strážci. Ona si rozhodně nepřipadá tak, že by byla nějaký strážce a chránila jednu z frakcí. Nebo snad že by věděla o dění ve městě a měla v něm nějakou důležitou úlohu. Ona je jenom barmanka a studentka psychologie, tohle přesně je. Pokud je i něco víc vzhledem k jejímu rodinnému dědictví, tak ještě na to nepřišla. To, že nejsou bezvýznamná a bezmocná rodina ji trochu zarazí. Prostě si nedokáže představit, co po staletí její rodina vlastně dělala. Co vůbec dělal její bratr a co přesně dělá Kieran. I když má k tomu co říct, nechá strýčka být. Pozná na něm, že je zamyšlený a tak mu dává prostor k tomu, aby našel další slova. Začne se tvářit zvědavě, když jí chce něco ukázat. Tak vstane za židle a začne ho následovat. Pozoruje jeho počínání a trochu se zamračí, ale to je tím, že nerozumí tomu, co dělá. Vlastně za moment to vystřídá překvapený výraz, když objeví tajné dveře. Její zvědavost stoupá ještě víc. Nic ale neříká, jenom pozoruje, co její strýček dělá. Napřímí se a přikývne hlavou.* Jestli jsem připravená na odkrytí špinavých tajemství naší rodiny? Jdu do toho. *Řekne odhodlaně. Absolutně nemá ponětí, co se za těmi dveřmi skrývá, ale chce to rozhodně zjistit. Ať už je to cokoliv, taky je O'Connell a měla by na sebe brát dědictví rodiny, která ji i po smrti skoro všech členů nepřestane překvapovat víc a víc. Jenom vyčkává, kdy Kieran otevře dveře a její oči spatří to, co je uvnitř.*

(Mírně se pousměje, když řekne, že je připravená na odkrytí špinavých tajemství rodiny. Vlastně to bylo dobře, protože to, co uvidí, bude rozhodně takové malé špinavé tajemství. Každý měl jinou představu o tom, co je moc, jak ji získat. O'Connellovi odjakživa využívali znalostí. Měli opravdu dobrý systém a za ta staletí nashromáždili plno důležitých informací, spisů, objektů, věcí. To vše čekalo na nějaké využití. On shromažďoval informace o klanu Guerrera. Jeho průzkumy se ukázaly jako pravdivé, ovšem i kdyby chtěl, přišel by s nimi pozdě, protože Francesca už byla v tu dobu napřed. Vždy si na ni dával pozor, vždy si dával pozor na to, co jí říká. Ale ona taky měla svou vlastní síť a tentokrát byla o krok před ním ona. Otevře dveře a vejde dovnitř. Čeká, až za ním vleze Cami. Tajná místnost byl takový sklad. Všude kolem byly nějaké důležité věci či informace.) Tak, tohle je tajemství O'Connelů. Shromažďujeme dosti vzácné a důležité informace, vedeme vlastní výzkumy, snažíme se tohle město nějakým způsobem udržet na nohou.

*Čeká na moment, kdy Kieran otevře dveře a ona uvidí to, co jí tak moc chce ukázat. Nečeká dlouho a dveře se otevřou. Už teď vykulí oči nad tím, jak je ta místnost velká, teda alespoň vypadá na to, že je velká. Poslouchá strýčkovi slova, ale nedokáže teď na ně reagovat. Pomalu vejde do místnosti a začne se úžasle rozhlížet okolo sebe. Všude jsou regály, které snad praskají pod tíhou všech věcí, co tady jsou. Krabice s nějakými spisy, alespoň to předpokládá. Hračky, které nikdy v životě neviděla, spíše to vypadá jako magické předměty. Trochu si připadá jako ve špatné pohádce, která je trochu upravena. S mírně pootevřenými ústy se dívá stále okolo a nemůže prostě uvěřit tomu, co vidí. Vypadá to na roky a roky práce při shromažďování všech věcí. Něco vypadá hodně staře. Pravděpodobně se jí těžce věří tomu, co vidí. Podívá se potom na strýčka Kierana.* Co zatraceně jsme? Želvy ninjové s detektivními prvky? *Pozvedne u toho pravé obočí a za chvíli ho zase stáhne do původní polohy.* Vypadá to jako stoleté skladiště. *Neodpustí si další poznámku a přejde k jednomu z regálů. Nahlédne do krabice, kde je spousta nějakých papírů přidělaných k sobě sponou. Tohle, než by všechno přečetla, tak jí to bude trvat roky a umře na stáří. No, možná teď přehání, ale je toho tady neskutečné množství. Na ty věcičky nechce ani prozatím sahat, absolutně netuší k čemu přesně jsou. Ale pokud oni chrání lidskou frakci, zřejmě to bude působit na čarodějky a čaroděje, vlkodlaky a především upíry. Znovu pohlédne ke Kieranovi.* Naše rodina mě začíná překvapovat čím dál víc. Pomáhá tohle všechno vůbec? *Poukáže rukou na všechny předměty v místnosti a nezapomene se znovu porozhlédnout. Hrozně jí to fascinuje a nesnaží se to skrývat. Má teď ještě zvědavost, aby zjistila, jak se některé věci dají používat. Ráda by si přečetla i to, co je napsáno na těch listech.* Předpokládám, že Sean tohle místo taky znal, že ano? *Dívá se na něj a vydechne dlouze. Vzpomínka na bratra ji vždycky zabolí, ale nějakým způsobem se snaží přes to všechno dostat a zaměřit se na svůj život. I když jí stále zajímá všechno okolo jeho smrti. Ovšem už to nehodlá vytahovat vzhledem k tomu, že stejně nic nevyřeší a jemu to život nevrátí. Teď se bude zajímat o tohle, o jejich rodinné dědictví.*