Jackson´s Old House in City

Starý rodinný dům Jacksonovy rodiny. Tento dům je už dlouho neobydlený, protože Jackson trávil dlouhou dobu v zátoce.

(Napíše Jacksonovi SMS.)

kód:

Ahoj Jacksone. Vím, že píšu jistě v nevhodnou dobu, ale jde o to, že s tebou potřebuji co nejdříve mluvit. Je to důležité. Prosím, dej mi vědět, kdy máš čas. – Claire

*Když se předchozí večer, po nedorozumění s Genevieve, rozešli, zamířil do nejbližšího podniku, kde se najedl a napil. Po té se konečně cítil trochu líp. Alespoň po tělesné stránce. Psychicky na tom byl dost bídně. Neustále se v myšlenkách vracel k celému tomu incidentu s Gen. Teď už nebyl nadšený z toho, jak to probíhalo, hlavně to jeho popichování a provokováné její prchlivé nátury. Kvůli tomu byl na sebe naštvaný, ale v tu chvíli, během těch jejich poznámek si zkrátka nedovedl pomoct a ovládnout své podráždění z toho. Jediná věc, která mu na tom nevadí, že se z něj Genevieve nakonec napila. Důvody, které ho k tomu nakonec dovedly, na těch si pořád trvá a stojí. Nehodlá se, ale o tom s nikým dohadovat. Přesto by ho nikdo nepřesvědčil o opaku. Z baru, kde se na jídlo a pití stavil se vydal domů. Prozatím se rozhodl zůstat ve městě. Do Zátoky se vracet nechce. Stále si není jistý, že v New Orleans zůstane. Drží ho tady nyní snad, jen Hayley a její plány, se kterými by jí rád pomohl. Jestliže získá dojem, že se to zde povede zvládnout i bez jeho přítomnosti, tak město opustí. Jako by to s Gen byla pro něj poslední kapka, která vyčerpala jeho trpělivost a silnou vůli nevzdávat se. Opět cítí, jak ho obklopuje samota. Cestou se ještě zastavil v obchodě a nakoupil nějaké jídlo, základní věci a alkohol. Ve starém domě jeho rodiny, kde se rozhodne nyní přebývat toho, ještě moc nemá. Jen to, co si se sebou přivezl z cest. Když dorazí domů, něco málo uklidí, aby místnosti, které zatím bude obývat byly používatelné a pak se posadí v obýváku s lahví whiskey. Pomalu popíjel a ponořený do svých myšlenek nepřítomně hleděl před sebe. Když večer postoupil blíže k noci, sebral se a šel si lehnout. Nejspíš i díky alkoholu, který do sebe dostal nakonec usnul docela lehce.
Ráno je vzhůru brzy. Vstane a vyzkouší zdejší koupelnu a jak je to s její funkčností. Neshledá žádnou závadu a tak se po delší sprše osuší, oblékne a jde si vyrobit nějakou snídani. Během toho přemýšlí nad dnešním programem. Chce dát vědět Hayley a domluvit se s ní, co, kdy a jak to vidí dál. Pak má v plánu zaměstnat se opravami v domě. Během snídaně, když sáhne po mobilu, aby napsal Hayley si všimne, že mu přišla zpráva. Po jejím otevření a přečtení zjistí, že mu psala Claire a to už večer nebo spíše pozdě v noci. Nejspíše už byl mimo, tak to neslyšel. Přemýšlí chvilku nad tím, co může Claire chtít. Už ani neví, kdy naposledy ji viděl. V tuhle chvíli nemá náladu na žádné návštěvy, tak přemýšlí, jak to provést. Během toho se rozhodne napsat nejprve Hayley, než si promyslí, co s Claire.*

kód:

Ahoj Hayley, píšu, jak jsme se dohodli během naší včerejší domluvy. Rád bych věděl, co máš v plánu. Dej mi vědět, kdy si o tom chceš promluvit. Jackson.

*Dopíše zprávu a odešle ji. Neví, kdy se mu Hayley ozve, takže se rozhodne po snídani vyrazit do města na nějaké nákupy věcí, potřebné k opravám na domě. Vyjde z domu, tentokrát si vezme auto a vydá se za svým cílem.*

kód:

Ahoj Claire, bydlím teď ve městě. Můžeme se někde sejít nebo se můžeš zastavit u mě. Napiš, kdy ti to vyhovuje. Jackson.

*Během jízdy autem nakonec odepíše i Claire. Pak už zamíří do obchodu.*

*Odpověď Jackovi od Hayley.*

kód:

Ahoj, Jacku. Zastavím se za tebou brzy. Ještě předtím si musím něco zařídit, ale v následujících dnech mě očekávej. Dám ti vědět. - Hayley

(Napíše Jacksonovi SMS.)

kód:

Ahoj Jackosne. Zrovna jsem ve městě. Klidně za tebou přijedu, jen mi pošli adresu. Tedy, pokud máš zrovna čas. - Claire

*Když od Hayley zjistí, že se mu ozve během příštích dnů, usoudí, že se bude muset ve městě ještě chvíli zdržet. Pustí se proto do oprav domu. Zabaví se tak a zaměstná i svou mysl, aby v hlavě neustále omílat kopance, které se mu podařilo vyplodit. Mimo oprav si také nechal obnovit smlouvu na dům. Dělá to čistě z bezpečnostních důvodů. Upírů ve městě nyní moc není, ale i tak chce být obezřetný.
Udělá si zrovna přestávku a občerstvuje se pivem, když mu přijde zpráva od Claire. Přečte si ji a uvažuje, jestli se mu chce s ní vůbec něco řešit, když se ozývá po takové době. Po svém kiksu s Genevieve se raději svého okolí straní a zaměstnává se činnostmi všeho druhu.
Nechce, ale nechat Claire dlouho čekat na odpověď a tak jí nakonec odepíše.*

kód:

Ahoj Claire, tak se stav. Jackson.

*Do zprávy jí ještě napíše adresu. Trochu ho k tomu setkání ponouká i zvědavost. Co odjel před těmi několika týdny z města, kromě toho setkání v sídle není moc v obraze. Chce zjistit, co je zde nového. Doufá, že se od Claire něco dozví.*

(Během chvíle přijede k Jacksonovu domu. Nejela nějak mírně, dokonce jela více než byla povolná rychlost. Na místo však dojela pomaleji. Přeji jenom, nechce zase poslouchat nějaké ty řeči, o tom co má a co nemá. Upřímně, už jí to poslední dobou dost vytáčelo. Vystoupila z auta a možná i trochu více než chtěla, s nimi třískla. Na sobě měla kabát a v kufru stále nákup. Když už byla ve městě, chtěla to tu všechno sfouknout najednou. Jelikož Jacksona nikde nevidí, dojde ke dveřím a silně na ně zabuší. Co kdyby jí náhodou neslyšel? Pomáhá si tím vybít vztek, který má na Marcela. Prostě jen tak zbaběle utekl. Co to mělo znamenat? A to jeho příšerné lhaní. Člověk si jen tak nevzpomene na něco, co se vůbec v tu chvíli nehodí. Venku začínal foukat vítr a i lehce sněžit. Pomalu se stmívalo. Skoro všude ve městě byla jakákoliv Vánoční výzdoba, ale zde u Jacksona to bylo holé. Jako kdyby tu nechtěl být déle, než je nutné. Přešlápla z nohy na nohu a lehce se zachvěla.)

*Než zaslechne před domem zvuky přijždějícího auta, které následně zastaví, dá trochu do pořádku obývák, kam hodlá Claire pozvat. Zajde se pak do koupelny trochu opláchnout, protože téměř celý den něco opravoval, vylepšoval a kutil. Zaslechne pak zabušení na dveře. Ne klepání, ale skutečně bušení. Má dojem, jako by Claire na to setkání kdo ví jak spěchala. Protočí si nad tím pro sebe panenky. On tedy nijak nespěchá. Utře si pak tvář a ruce do ručníku, který pověsí zpět na věšák. Vydá se pak do haly, kde otevře dveře. Dýchne na něj typicly zimní počásí a trochu ho ochladí, neboť je trochu rozehřátý po te celodenní aktivitě. Hned za dveřmi spatří Claire. Sjede jí pohledem od tváře dolů až po nohy a zase zpět.* Ahoj, Claire. *Pozdraví jí, pootevře více dveře a ustoupí z průchodu stranou.* Pojď dál. *Zve ji. On sám vypadá stále stejně. Jen vlasy má možná o pár centimetrů delší. Stejně zarostlý s mírně podmračeným výrazem. Nejspíše si to ani neuvědomuje, ale nemá moc důvodů být spokojený a usměvavý. Počká až Claire vejde a zavře za ní dveře.* Jak se máš? Dlouho jsem tě neviděl. *Zajímá se a při tom si neodpustí mírně kousavou poznámku. Po Claire se, ale skutečně slehla zem. Nějak neví, co si o tom má myslet.* Odlož si. *Pobídne jí a ukáže očima na věšák umístěný vedle dveří na dřevěném obložení. Po té se pomalu vydá z haly do jedněch dveří vedoucích do obývacího pokoje. Je vidět, že dům byl dlouho neobývaný, ale přesto už některá místa vypadají útulně, příjemně.* Dáš si něco? *Ohlédne se cestou po Claire.*

(Jakmile spatří Jacksona, mírně se pousměje, ale její úsměv netrvá dlouho. Nelíbí se jí jeho pohled, který si jí měří od paty k hlavě, tedy, přesně obráceně, ale to na tom nic nezměnilo. Všimne si, že Jacksonovi vlasy lehce povyrostli, ale jinak se vůbec nezměnil. Na jednu stranu je ráda, má ho ráda, takového, jaký je, ale přála by mu, aby se v jeho očích někdy objevila i radost a alespoň malý náznak štěstí. To mu přála ze všeho nejvíce.) Ahoj, Jacku. (Odpoví mu o něco hřejivějším tónem než on pozdravil jí. Jakmile jí vyzve, aby šla dovnitř, kývne na něj lehce hlavou a vstoupí dovnitř. Dlouho ho neviděla a tohle chtěla udělat, potřebovala to udělat. Otočila se k němu a pevně ho sevřela ve své náruči. Lehce úlevně vydechla. Chyběl jí. Ten zarostlý mrzout ze zátoky, na kterého se mohla vždy spolehnout. jednou rukou ho pohladila po zádech a potom ho po chvíli pustila. Její koutky se lehce nadzvedly. Měla by říct něco jako: "Chyběl jsi mi.", ale neudělala to. Tohle stihlo vystihnout všechny slova, co chtěla říct. Domek vypadal zevnitř podobně jako z venčí. Nezabydleně a na Claire působil dokonce i velmi studeně. Obývák vypadal avšak už o trochu lépe. Nad jeho další otázkou se jen lehce pousměje a otočí se na něj.) Na otázku 'Jak se máš?' můžu odpovědět asi zatím takhle: Je to složité. A s tím, že jsi mně dlouho neviděl... Na nějakou dobu jsem odjela do své rodné země, na Aljašku. A zbytek ti řeknu až se oba posadíme. (Trochu provinile se na něj podívala. Připadala si jako ten chlap v tom středověkém seriálu, kterému nejdřív ten blonďatý král nasliboval hory, doly a potom ho prostě popravil. Ale ona ví, co jí čeká. V tom je ten rozdíl. Začne si hned rozepínat kabát, když jí vybídne. Než ho sundá, trochu se zastaví. Nechce, aby viděl její bříško, které se za tu dobu přeci jenom zvětšilo. Nechce, aby to věděl. Zhluboka se nadechne a potom si kabát pomalu svlékne a pověsí na věšák. Naštěstí má ještě svetr, ale ten je vcelku dost přiléhavý, pro její smůlu. Dojde pomalu za ním a koukne se mu vážně, ale trochu rošťácky do očí.) Já ne, ale ty rozhodně ano. A nejlépe nějaký tvrdý alkohol. (Řekla a usadila se na gauč, který byl v obýváku. Byl příjemný, měkký. Přehodila si nohu přes nohu a ruce si položila na kolena. V jejím obličeji byl vidět smrtelný klid a vážnost. Jako kdyby někdo umřel. A on někdo doopravdy umřel. Člověka by z toho dokonce začalo i mrazit po zádech.) Chceš nejdříve slyšet ty špatné zprávy, nebo ty o něco horší špatné zprávy? (Normálně by se nad tímhle pousmála, ale teď ne. Mrzí jí, že ho vidí až teď, až když jí teče do bot. Jenže, kdy jindy? Byla pryč a potom musela řešit svých problémů dost.)

*Když na Claireině tváři uvidí její pousmání, on sám se marně o něco takového snaží. Do smíchu či úsměvů mu zkrátka není ani omylem. Cítí se bídně, i když se na to snaží nemyslet a vymýšlí si všelijaké aktivity, aby se zaměstnal a unavil natolik, aby večer vyčerpáním usnul. Aby mu to šlo snáz, odložil dokonce svůj měsíční prsten. Doma ho nenosí. Má ho u svých věcí, připravený v pohotovosti, kdyby chtěl jít někam ven. Nosil ho jako památku na Genevieve. Teď, ale když se Genevieve vrátila a po jejich posledním setkání, v něm ten kroužek s černým kamenem vyvolává smíšené pocity, které se většinou přiklánějí k těm skeptickým. Je mu trochu líp, když ho nepoužívá a nemá ho na očích. Události kolem Benjamina, Hayleyina ztráta, před tím, než odjel z města a nyní to, co navázalo po jeho příjezdu. Vyvolává to u něj neustále mizernou náladu. Za část toho, co se událo si klade vinu a teď i za svou roztržku s Gen. Je proto neustále zachmuřený a nedokáže se radovat nebo z něčeho těšit. Na Claireiný úsměv proto odpoví nepatrným cuknutím koutků úst do stran. Jeho oči zůstanou temné, jako by je měl potažené tmavým závěsem. Není v nich trocha radosti, trocha světla. Nechá Claire vejít. Nějak za tu dobu ochladl a drží si trochu odstup od svého okolí. Trochu ho proto překvapí, její objetí. Nečeká to, ale rozhodně ho to na malou chvíli rozptýlí z jeho chmur. Opětuje její objetí. Obejme ji pažemi kolem pasu a na chvilku přivine k sobě. Je v tu chvíli rád, že má Claire u sebe, a že je v pořádku. Dlouho mu ta radost nevydrží. Vybaví se mu při tom objetí podobný okamžik, ale za trochu jiných okolností. Samozřejmě, že si vybaví tu chvilku, kdy z něj Gen pila. Než stačí Claire po té pustit a odtáhnout se, udělá to ona o něco dříve. Díky tomu tak na něm Claire žádnou změnu nezaregistruje. Zavede ji pak do obýváku a poslouchá, co mu cestou o sobě povídá. Povytáhne lehce obočí, když se dozví, že byla také chvíli mimo město.* Taky jsem byl pryč. *Odvětí.* Po tom útoku, když mi Hayley všechno řekla... *Pokračuje dál a ještě teď zní přešle, když na to myslí.* Neměl jsem tu stání. Nasedl jsem do auta a prostě jel, kam mě cesty vedly. Ani bych se nevrátil, kdyby mi nenapsala Hayley, že se chce sejít. *Řekne jí něco málo. Pohlédne na ni trochu znepokojeně, když mu oznámí, že se další dozví, až se posadí. Přimhouří mírně oči a zkoumavě si Claire prohlíží. Sleduje ji tak ve chvíli, kdy si odkládá kabát. Musel by být slepý, aby mu neušlo její větší břicho. Zůstane na ně chvilku nechápavě hledět, než si uvědomí, že to asi nepůsobí právě nejlíp. Zvedne pak pohled tázavě na Claire. Přijde mu to u ní trochu zvláštní, nečekané, že je těhotná a přestože už to na ni je vidět, on o ničem netuší. Měl za to, že si důvěřují a nemají před sebou tajnosti. On tedy před Claire žádné nemá, alespoň si toho není vědomý. Nabude dojmu, jestli je to vzájemné nebo, jen z jeho strany vůči ní.* Co se stalo? Uniklo mi něco? *Začne vyzvídat, když překoná prvotní překvapení a vzpomene si, jak se mluví. Místo nějaké vyjasňující odpovědi od Claire uslyší její poznámku. Nediví se, že nechce ona nic pít, ale diví se, proč by měl on. Podezíravě se na Claire zadívá. Otočí se a odejde do kuchyně. Má tam ještě někde načnutou láhev whisky, kterou ještě nedopil. Na Claireino doporučení si pro ni raději zajde. Cestou se staví pro sklenici, jednu. Claire by nyní alkohol rozhodně nenabízel. Z lednice vezme alespoň vodu v půllitrovépetlahvi a sklenici pro Claire. Nenechá ji sedět v pokoji po suchu. Postaví láhev s vodou a sklenici před Claire a sám se posadí do jednoho z křesel naproti ní. Po její poznámce se na ni zadívá téměř útrpně. Potom všem, už se téměř děsí každé nové informace a ještě k tomu, když ho Claire takhle doslova děsí a znepokojuje. Nalije si s láhve whisky do sklenice, kterou si přinesl a půlku z toho vypije hned. Polkne a pak se zadívá znovu na Claire.* Co se stalo? *Zeptá se rovnou a chce slyšet všechno.*

(V jeho očích vidí, že se něco uvnitř něho něco děje. Nechce ho ale teď zatěžovat něčím dalším, než za chvíli bude. Je na něm vidět, že toho má dost už teď. Jacksonovo cuknutí koutků vypadá dost nuceně, jako kdyby to dělal jen proto, aby jí trochu potěšil. Ale to ona nechtěla. Poslední dobou se cítila mizerně pořád, a dokonce si na to začínala i zvykat, takže jí žádné takové malé gesto nijak nepomůže. Možná, že to ale Jackson dělal pro sebe, co ví. Je ráda, že její obětí opětuje. Hodně to pro ni znamená. Cítí jeho teplo, jeho specifickou vůni po lesu a celkově – po domovu. A New Orleans pro ni byl domov, proto ho nemohla jen tak opustit, jak jí Rebekah furt říkala. Domov, to je místo, kam se pokaždé vrátíte, to jsou lidé, ke kterým se vracíte, to je místo, kam patříte, alespoň částečně, kde můžete být takový, jací jste. Nad jeho větou jen přikývne.) Možná proto jsme se tak dlouho neviděli. (Normálně zkonstatuje. Vždyť to je úplně normální věc. Po tom všem co se stalo, si museli každý jet odpočinout a pročistit hlavy. Možná, že teď bude mít Cami více pacientů, nebo co to vlastně bylo. Znovu chápavě přikývne.) Tak to jsme měli dost podobné. (Dodá a koukne se mu do očí. Jsou temné, působí strašidelně, ale Claire se jich nebojí. Ví, že to jsou normálně oči hřejivé, přesně vystihující svého nositele, Jacksona. Zahlédne ho, jak sleduje její bříško. Už jí to začínalo iritovat. Další věc, asi si brzy sepíše seznam. Jeho tázavý pohled mu opětuje lehce zkroušeným, neveselým. Především však starostným. Kdyby tak Jackson věděl, co za tím vším stálo. Kéž by se to nestalo, kéž by neotěhotněla, kéž by Toby neumřel, kéž by nebyl takový idiot. Nad jeho slovy jen mírně zavrtí hlavou. Nechce se jí o tom mluvit.) Ano, to je jedna věc, o čem s tebou chci dnes mluvit. (Jakmile před ní postaví lahev s vodou a sklenici, bezděky po ní sáhne a rovnou si nalije. Zatím se však nehodlá napít. Souhlasně na něj kývne, že dělá dobře, že se napil a nešetří se. Nad jeho otázkou jen přikývne. Je to dlouhý příběh.) Fajn. Nevím, kde mám začít. Vezmu to od toho nejhoršího. A prosím tě, hlavně na mně nekřič. (Vrhne na něj velmi nebezpečný a varovný pohled, aby to vážně neudělal.) Určitě víš o tom útoku na sídlo. Já jsem tam byla taky. Nespolčila jsem se Oliverem, nezabila jsem žádného upíra, nic. Jediná věc byla, že jsem se chtěla pomstít Rebecce. Sice mi to tak úplně nevyšlo, ale to je vedlejší. Nevěděla jsem, co se tam všechno děje. Byli jsme s Oliverem domluvení, že až budou chystat další akci, půjdu s nimi a pomstím se té blonďaté mrše. A já tam prostě šla. Mluvila jsem s Marcelem a s Elijahem. A je mi jasné, že nevyváznu jen tak. Provedla jsem špatnou věc, takže za to musím být potrestána. Takže ti vrátím tohle, už toho nejsem hodna. Je mi to líto, Jacksone. (Koukne se na něj a sundá si z prstu prstýnek, který položí na stůl před Jacksona. Polkne a na chvíli se koukne na stěnu za Jacksonem. Je jí to všechno líto. Že ho zklamala a to všechno. Nadechne se a pokračuje.) Další věc, jsem těhotná, bude to chlapec. S Tobym. A to mně přivádí k další věci. Toby je mrtvý. A ještě jedna, pro tebe zřejmě dobrá zpráva. Genevive je zpátky, živá, ale jako upír. (Koukne se mu do očí. To je asi vše, co mu chtěla říct. Jistě, není to vše, ale to, co by měl vědět. Podívá se mu do očí. Je vidět, že se jí o tom nemluví lehce, ale má k němu plnou důvěru a říká mu všechno. Ruce se jí zpotily a tak si je otře do džínsů. Vezeme do ruky sklenici a napije se z ní. Potřebovala schladit hrdlo. Bylo vyprahlé. Je vidět, jak se jí klepou ruce. Je pěkně rozrušená. Bojí se Jacksonovi reakce. Doufá, že se mu tady nerozbrečí. To by opravdu nerada. Pozoruje ho velmi bedlivě. Dívá se mu upřeně do očí, jako kdyby ho prosila. Prosím, nekřič, obejmi mě a řekni, že vše bude v pohodě. Jenže to se nestane. Ona to moc dobře ví.)

*Po té co Claire vybídne k tomu, aby začala mluvit, co má na srdci, co ji za ním dnes přivedlo, tak se na ni téměř stále kouká. Již pochopil, že to všechno, co mu u ní nedává smysl, čemu nerozumí, jistě brzy pochopí a vyjasní si to. Kouká na ni, jak si nalívá pití. On mezitím z nějakého neznámého důvodu dopije zbytek ve sklenici. Něco ho nutí si znovu nalít. Má toho tak akorát už hodně dlouhou dobu. Netuší, co se dnes Od Claire dozví, ale upřímně se toho obává. Doplněnou sklenici vezme do ruky a upře znovu pohled na Claire. Mírně přimhouří oči, když ho varuje, aby po ní nekřičel. Jeho obavy, znepokojení, jenom stoupnou.* Prostě začni, Claire... *Požádá jí trochu netrpělivě, když to Claire pořád protahuje, a to znepokojení, obavy jsou slyšet v jeho podtónu. Pak se Claire rozpovídá. Zpozorní a upře na ni podezíravý pohled, když začne o sídle. Jakmile od ní slyší, že tam byla také, má dojem, že se musel zbláznit a teď slyší bláboly, kterým prostě nemůže, nechce věřit. Rozšíří se mu šokovaně oči a nevěřícně na Claire hledí, zatímco ona vypráví dál a jemu dochází další smutná skutečnost. Další z těch, kterým věřil a počítal s nimi - konkrétně Claire - ho podrazil. Vykašlal se na něj a šel si za svým osobním problémem, bez ohledu na to, co to způsobí. Ačkoliv Claire o všem dobře věděla, co má on sám v plánu, co se chystá. O všem jí informoval, protože s ní počítal. Věřil ji, ale tímhle, co od ní právě slyší, ho neskutečně zklamala. Claire byla snad jediná do téhle chvíle, které by nemohl nic vytknout. Byl rád za to, že ji poznal, že ji dal příležitost přidat se k nim v Zátoce. Dosud toho nelitoval. Po chvilce, kdy mu ta bolestná realita dojde se jeho šokovaný pohled změní. Jeho výraz ochladne. Jeho oči jsou nyní jako pichlavé uhlíky. Cítí, jak v něm stoupá zlost. Na Claire, na to, že se rozhodla věnovat, jen své pomstě a bylo jí jedno, co se kolem děje. Věděla od něj, jaký je Oliver a přesto se k němu přidala, když jí zavolal. Ani ji v tu chvíli nenapadlo dát vědět jemu. Když věděl, že přesně dalšímu boji vlků proti upírům se snaží zabránit a vlkodlaky pochytat a sebrat jim prsteny. Má, ale také neskutečnou zlost na sebe, na svou neustálou naivitu a důvěřivost lidem ve svém okolí, když na ni už tolikrát doplatil a odnesli to nevinní. Sevře ruce v pěst. Zapomene ovšem, že v jedné drží sklenici s pitím a ta tak praskne. Alkohol se rozprskne a poleje mu koleno i nohavici a zašpiní i botu. Střepy se rovněž rozlétnou po blízkém okolí a dost silně a nehezky si pořeže ruku. Jak se zbytky alkoholu dostanou do krvácejících ran, pořádně ho to pálí a štípe. Ta bolest i zvuk tříštícího se skla ho trochu probere.* Zatra... *Třepne pořezanou rukou, jako by tak mohl zmírnit tu bolest. Také se při tom postaví, jako by tím mohl odstranit mokré skvrny na nohavici i botě. Podívá se zlostně na Claire. Teď nelze říct z jistotou, jestli se na ni více zlobí za to, co od ní nyní slyší nebo za tu pořezanou ruku a rozlitou whisky. Nejspíš v tom bude obojí. Nadechne se, protože toho má hodně na srdci, co chce Claire na tohle říct. Ona před něj položí na stůl měsíční prsten. Pohlédne na ni trochu překvapeně a pak na prsten na stole. Trochu ho její gesto dokáže zklidnit, ale i tak nedokáže zmírnit jeho zklamaní a bolest z dalšího podrazu od někoho, komu věřil, důvěřoval. S rezignovaným výdechem zase klesne zpátky do křesla. Své zranění, střepy a studený mokrý pocit na nohavici ignoruje. Do křesla ho zpátky usadí zpráva o Tobyho smrti, a že je otcem dítěte Claire.* Toby je mrtvý...? *Zopakuje to po Claire, ale je to další informace, které nechce věřit. Vypadá už zase lehce mimo. Rozšířeným pohledem se dívá někam před sebe na konferenční stůl. Druhou rukou si prohrábne vlasy a shrne je dozadu. Když nakonec slyší o Genevieve, tak se na Claire sklesle podívá. Nevypadá překvapeně, když mu o ní řekne, ani že je upír. Nevypadá, ale ani nijak nadšeně.* Já vím, že je Genevieve zpět. *Odvětí věcně. Víc to nerozebírá, ale je jasné, že se mezi nimi něco muselo stát, že se chová v jejím případě takto.* Řekni mi něco, Claire. *Zvedne k ní opět pohled, který je najednou zase pichlavý a při tom dost odměřený.* Dala ti ta pomsta něco? *Zeptá se jí stroze. Nespouští z ní oči. Pořezaná ruka se mu již pomalu hojí a tak si ji utře do látky na koleni a stehně.*

(Je na něm vidět, že se obává, ale zároveň netrpělivý. Nelíbí se jí, jak na něj její slova působí. Nechtěla mu ublížit, ale chtěla, aby to věděl. Zasloužil si vědět pravdu. Musela mu to říct dříve, než mu to řekne někdo jiný. Byla by radši, kdyby ten jeho zklamaný pohled viděla po dobu celého jejich setkání. Rozhodně by ho viděla radši, než tento jeho pohled, kterým se na ni teď dívá. Ten pohled jí nutí se nad tím vším zamyslet. Nutí jí si vyčítat, co udělala. Že ho zradila, bodla mu o zad naostřenou kudlu. I když jí Marcel chápal, Jackson ne. To bylo o to horší. Její bývalý upíří přítel jí rozuměl a chápal víc, než někdo, koho považovala za svého vůdce, přítele, takového staršího bratra. Mrzelo ji to, ale na druhou stranu chápala, že Jackson nemůže být napořád tolerantní a hlavně je Alfa. Co by si asi ostatní vlci řekli, kdyby ji nechal jen tak jít, nechal jí prsten a dělal, jako že se nic nestalo. Musí být potrestána a tohle je možná to nejhorší, co jí může postihnout za trest. Na ten pohled v jeho očích nikdy nezapomene. Přijde si, že se v jeho očích dokáže vyrovnat Oliverovi, konkrétně tomu, co udělal. I když to co udělal Oliver, bylo mnohokrát horší, ve svých očích se tak viděla. Po zádech jí přeběhne mráz i přes to, že má na sobě teplý svetr a v chatce je dostatečné teplo. Oklepe se, jak kdyby ze svých zad chtěla setřást nějakého brouka, nebo škůdce, co jí tam škrábe a kouše. Najednou se na něm jeho vztek a zlost začnou projevovat mnohem více a jí nahání hrůzu. Rozzlobení muži jí vždy naháněli hrůzu, protože je nikdy neuměla zklidnit. Věděla, že ti muži jsou hrozných věcí. Některé viděla na vlastní oči, sem tam něco zažila a možná proto se tak bála. Přimkla svoje údy a dokonce i rty co nejtěsněji k sobě. Jako kdyby se mu mohla schovat, jako to dělají malé děti, když se něčeho bojí, nebo utíkají před rodiči, když jim hrozí výprask. Dost viditelně sebou cukne, když rozbije sklenici. Vidí, jak si pořeže ruku a do ran mu nateče alkohol, který ho musí hrozně štípat a pálit. Natáhne k němu ruku, jako kdyby ho chtěla uklidnit, pohladit, něco říct, ale neudělá to. Nadechne se, že by snad něco řekla, ale pak vzduch z plic vydechne a sklopí hlavu. Není to tak, že by se na něj nechtěla dívat, bojí se na něj dívat. Nervózně si mačká prsty na rukou. Přijde jí, že tím může zmírnit to všechno, co se v ní odehrává. Jednu chvíli na něj chce křičet, druhou hned kleknout na kolena a žádat ho se slzami v očích o odpuštění. Neví, co má dělat. Nejradši by se prostě sebrala a zbaběle utekla pryč, co nejdále odtud. Jakmile se nadechne, její ruce instinktivně vystřelí do vzduchu, chce si dát ruce na uši, ale místo toho se obejme. Jako malá vždy před nahněvaným otcem utíkala a schovávala se. A když jí dostihl, hrozně na ní křičel a občas jí spráskal opaskem. To se vždy choulila do klubíčka ne zem, přikryla si uši a zavřela oči. Snažila se dostat na nějaké hezčí místo. Někam, kde je klid a mír. Na louku kousek od jejich domku, kde rostla svěže zelená tráva, několik druhů krásně zbarvených kytek a bylinek, tam, kde slunce vždy svítilo. Kam si chodili hrát děti a jejich matky trhat bylinky. Kde vždy ptáci zpívali, kam se před úplňkem chodili vlci připravit a přeměňovali se tam. Kam si chodila tančit a zpívat. Ano, dříve to bylo krásná louka, ale to se změnilo. Později se jí říkalo rudá louka a nikdo tam nechodil. Jednou se tam totiž stala hrozná věc. Jako každý den si zde hráli děti, matky trhaly bylinky, avšak Claire tu nebyla. Seděla vysoko v koruně stromu, schovaná před otcem. Pozorovala to dění dole. Najednou se tam objevil upír. Měl všude na sobě krev a hladově se díval po všech těch lidech tam. Najednou popadl jednu matku a během chvíle ležela na zemi bez hlavy. Zavládla panika. Děti se snažily utéct, každý se snažil, zachránit si život. Upír stihl zabít několik matek i dětí, než jej jeho otec zabil. Byla to hrůza, všechno to pozorovat a nemoct nic udělat. A potom jí tam ubodal její milý a stala se upírem. Proto tu louku nechala lehnout popelem. Jako kdyby snad mohla nechat spálit i špatné vzpomínky. Jenže to bohužel nešlo. Ne jen tak, zničeno nic. Do reality jí vrátí Jacksonova otázka. Jen lehce, velmi mírně kývne hlavou na souhlas. Nad jeho další poznámkou si ho jen tázavě prohlédne. Teď ale není vhodný čas, se ho na to ptát. Je podrážděný už dost, nechce to ještě zhoršit. Proto se ho neptá, ale určitě se ho chce někdy zeptat. Tedy, pokud nějaké někdy ještě bude. Pohlídne mu do očí, když na ní znovu promluví. Bojí se každého jeho slova. Nad jeho otázkou chvíli mlčí. Ví, co chce říct, ale neví jak. Pak se prostě nadechne a odpoví mu pravdivě, jednoduše a rychle.) Ne. (Pohlédne mu do očí a zvedne se. Dojde k němu a pohlédne na něj.) Tu ránu by sis měl ošetřit. (Koukne se mu vážně do očí. Její tón byl však starostlivý, jako nikdy předtím. Neví, proč to říká, ale říká to. Ví, že Jacksonovi se ruka brzy zahojí. Ale alespoň něco správného pro něj chce udělat. Prsten stále leží na stole před ním. Nechystá si ho vzít. Nechá to na Jacksonovi, jestli jí někdy bude znovu věřit, nebo ne a prsten jí navrátí. Nemusí se moc dlouho rozhlížet a spatří malou lékárničku. Dojde k ní a vyndá z ní takový polštářek, který je něco jako velká náplast a vezme ještě utěrku, kterou trochu namočila. Došla k Jacksonovi a koukla se mu do očí. Vzala jeho pořezanou ruku a velmi jemně a opatrně mu setřela krev z ruky a okolí rány. Následně mu ránu přelepí polštářkem a koukne se mu do očí. Svou ruku má stále na té jeho. Jemně mu po ní přeje bříškem palce a potom se odtáhne. Jediné, co teď chce, je aby to mezi nimi bylo v pořádku.) Je mi to líto, Jacksone. (Nakonec tiše vysloví to, co jí teď svírá srdce i mysl. Nikdy v mluvení nebyla dobrá, proto moc nemluvila. Lépe jí šly gesta.)

*Cítí se hrozně. Claireina zrada ho zasáhne dost silně na už tak rozbolavělých ranách, které během několika posledních měsíců schytal. Nejdříve zjistí, že jeho snoubenka z dětství čeká dítě s původním hybridem. Sotva se zbaví prokletí a pak konečně má možnost pro své lidi získat něco pozitivního, tak ho zradí vlastní bratr. Následky bratrovy pomstychtivost a touhy po moci na něj doléhají téměř neustále. Když se s tím pokouší něco provést, tak zjistí, že se snažil zbytečně, neboť během jeho nepřítomnosti dojde ke katastrofám, jaké by ho nenapadly ani v nejhorší noční můře. Smrt Hope, smrt Genevieve, bratrova další zrada. Nenapadlo jej, že to může mít teď po těch týdnech ještě dohru nebo lépe řečeno pokračování. Genevieve je sice zpátky, ale nedovede si představit, jak by spolu nyní mohli vycházet. Teď se ještě dozví, že ho zradil někdo, komu opravdu věřil a počítal s ním - Claire. Po bratrově zradě se Claire pro něj stála hodně důležitý člen smečky. Důvěřoval jí, vše jí říkal a počítal s ní v jeho plánu na likvidaci pomstychtivých vlkodlaků. Je to pro něj hodně těžké ustát. Chápe ji. Jako člověk nebo vlkodlak. Ví sám moc dobře, co je to žárlivost a stát se trnem v oku některému z původních upírů. Zachovat se, ale kvůli pomstě takto. Dochází mu, že Claire je v tomhle jiná. Proto se ji snaží pochopit. Jako Alfa jí ovšem tak snadno odpustit nemůže, nejde to. Ve chvíli, kdy se přidala ke zrádcům útočících na sídlo, stala se v jeho očích stejnou jako Oliver. Oba tyto pohledy, obě tyto části jeho osobnosti se díky tomu v jeho nitru pořádně melou a on má pocit, že nejspíše vyskočí z kůže. Těch nezdarů jako Alfa zažil již tolik, že tohle od Claire je něco jako poslední kapka. Z jeho frustrovaného, chvílemi zuřivého výrazu je to patrné, že se jen taktak ovládá a drží se pokud možno v klidu. Nechce si na Claire nyní vybít vše to, co se v něm za tu dobu nastřádalo. Nějaká část v jeho nitru ho stále drží pod jakousi kontrolou. Nejdivočejší a nevyzpytatelný je proto nejvíce jeho pohled, který vrhá po Claire. Vidí na ni, že je v ní malá dušička. Dokonce, že má strach. tím ho, ale trochu uráží, jestli si myslí, že by někdy na někoho ženského pohlaví vztáhl ruku. Má toho, ale hodně na srdci. Chtěl by toho Claire hodně vytmavit za tohle její chování, přístup. Obává se ovšem, že když začne nedokáže přestat a nemusí to dopadnout vůbec dobře. Proto zůstává raději potichu a spíše si zlostně drtí ruce v pěst a zatíná čelist, a snaží se nevyletět. Zůstat raději v klidu a chladný, než vybouchnout a ječet. Tím, že mu Claire vrátí měsíční prsten ho předběhne. Potom, co udělala by jí ho sebral tak jako tak. Pokud někdo takhle zradí jeho důvěru, nezaslouží si z jeho strany žádné podobné laskavosti. Kdyby teď byli v Zátoce a on si převzal své vedení zpět, nejspíše by Claire ze Zátoky vyhodil stejně jako všechny vlkodlaky, kteří se před tím přidali k Oliverovi. Takhle se tím nyní nezabývá. Snaží se v hlavě sestavit něco, co chce Claire říct. Ona ho trochu vyvede z rovnováhy, když se rozhodne mu ošetřit jeho ruku. Už na to téměř zapomněl. I bez jeho prstenu se mu to docela pěkně zaceluje a hojí. Trochu nechápavě na ni hledí.* To je dobrý, Claire. Ta ruka už je skoro v pořádku. *Odbude ji, protože o její ošetřování v tuhle chvíli opravdu nestojí. Stojí ho další dávku sebeovládání, aby to snesl. Když pak Claire konečně skončí, tak se na ni zadívá.* Řekni mi, co dělám špatně, Claire? *Vydechne pak nakonec nechápavě. Má toho opravdu plné zuby.* Já to prostě nemůžu pochopit... Proč se na mě všichni ti, kterým věřím, na které spolehám nakonec vykašlou?!*S těmi slovy vstane z křesla, rozhodí pažemi a vydá se od ní pryč. Potřebuje prostor.* Ty, Ollie... Vysvětli mi, co z toho máte?! *Přejde od Claire po obýváku až k protější stěně, kde se otočí a probodne ji pohledem.* Věřil jsem ti. *Vyjede na ni. Ví, že to v sobě zkrátka udusit nedokáže.* Jak si se toho mohla zúčastnit, Claire?! Dobře si věděla, co si o tom, o Oliverovi i té zradě myslím. Věděla si, že to neschvaluji, a že s nimi chci udělat krátký proces. Vše mi odkýváš, odsouhlasíš. Potom ti zavolá Oliver a ty se, jen tak bezhlavě vrhneš na svou pomstu... Nevadilo ti, co to může způsobit? Nebylo to poprvé... *V danou chvíli je opravdu vytočený, nepříčetný vztekem a zlostí.* Místo, aby si varovala mě nebo Marcela, jdeš a přidáš se k nim? *Je vidět, že mu to hlava nebere. Je toho na něj nadmíru.* A teď přijdeš a co čekáš že udělám? *Rozhodí znovu rukama a nepouští z ní oči.* Proč teď nejsi s Oliverem a neslavíte váš "úspěch"? *Ušklíbne se a máchne rukou někam směrem k městu.* Gratuluju. Vypadám díky tomu všemu jako ten nejneschopnější vůdce smečky v historii New Orleans. Všem ve městě jsem k smíchu. Můžu si z ostudy ušít celou kolekci kabátů... *Rozčiluje se.* Místo, abychom se snažili naši smečku sjednotit a táhli za jeden provaz, každý se dívá, jen na sebe. Kde je ta pověstná vlkodlačí soudržnost, věrnost...? *Pozvedne tázavě obočí.* I kdybych se rozkrájel tak sám nic nezmůžu. Doufal jsem, že to společně zvládneme a dokážeme naši smečku opět sjednotit. *Cítí že mu dochází energie se rozčilovat, usilovat o něco z toho, co si vytýčil za svůj cíl.* Mám toho po krk, Claire. Jako bych bojoval s větrnými mlýny. *Ušklíbne se. Pak se opět rozejde obývákem a zamíří k velkému oknu, a dveřím, které vedou ven na jakousi terasu za domem. Prudce je otevře a vyjde ven. Studený zimní vzduch mu foukne do tváře a pořádně ho zchladí. Trochu to zmírní jeho vztek, ale stále cítí, jak to v něm vře. Dojde až k okraji terasy a zůstane stát těsně před místem, kde začíná travnatá plocha za domem. Zrychleně oddechuje.*

(Vidí na něm, že se jen tak tak ovládá. A najednou si to uvědomí. Její největší strach. Není to z toho, že vás někdo ubije k smrti, že vám utnou hlavu, nebo vytrhnou srdce, nebo vás někdo ubodá, či upálí, nebo pohřbí zaživa. Nebylo to nic z tohohle. Claire se nebála, že by jí někdo ublížil, nebo že by umřela. Nikdy se smrti nebála, naopak, většinou jí snad i vyhledávala. Jezdila vysokou rychlostí v autě, vyhledávala adrenalin a někdy i rvačky. Vždy když dělala něco, čím si připomínala, že je ještě naživu, viděla jí po svém boku. Vždy tam byla, připravená jí kdykoliv políbit na rty a vysvobodit z tak předlouhého života. Přijde jí, že teď cítí úplně všechno. Všechny ty špatné pocity se jí rozlévají celým tělem. Jako otrávená krev, která se dostane do každého malinkého zákoutí, které otráví a pokračuje až k srdci, které tu otrávenou krev začne pumpovat do celého těla. Jako kdyby byla přivázaná na kole a někdo po ní házel nože a vždy se trefil. Někdy se jí stávalo, že necítila nic. Ne fyzicky, ale psychicky. Nebyla ani šťastná, ani smutná. Ani odhodlaná, ani nic. Necítila žádnou bolest, žádnou vinu. A nebyly to vypnuté emoce. Bylo to něco jiného. Ale bylo to horší, než cítit tu nejhorší bolest na světě, která vám trhá srdce na kousky a rozhazuje po okolí a křičí na vás: „Tady máš, teď si to posbírej a zkus to slepit.“ Pamatuje si, že jednou z toho byla tak zoufalá, že prostě vzala nůž a zabodla si ho do ruky. Jakmile to udělala, ucítila tak známý pocit. Bolest. A také jí něco spadlo ze srdce, to byla úleva. A pak se rozplakala. Jestli štěstím, nebo bůh ví čím, to už se dnes nikdo nedozví, ale tenhle moment jí v paměti zůstane navždy. Zastíní i kdejaký polibek, na který zapomene, i když pro ni byl dříve důležitý. Tohle byla její vzpomínka, nikdo jí ji nevezeme. Je jen její. Pohlédne na Jacksona jako spráskaný pes. Jakmile její nabízenou pomoc odmítne, stejně to udělá. Byla to jakási automatika. Chtěla tím říct: „Sorry kámo, že jsem ti bodla kudlu to zad, to se stává. Můžeme teď být zase ty BFF jako předtím?“ Nad jeho otázkou na něj jen pohlédne. Neví, co mu má říct. Rty stáhne k sobě, a lehce je našpulí, chystá se něco říct, ale radši to nechá být. Zavrtí hlavou v nesouhlasu. Když si na ní avšak začne vylívat zlost, řekne si, že tohle si nenechá líbit. Nikdy nestrpěla, aby na ní někdo ze shora začal flusat a ulevovat si na ní. A ani Jackson. Ona prostě nebyla žena, co by se někdy podřídila. Měla svoji hlavu, kterou si uměla postavit, když chtěla a měla 900 let zkušeností. Takže si tu na ní Jackson tu svoji hubu otevírat nebude. Najednou v jejích očích může Jackson vidět také vztek. Ale úplně jiný, než je ten jeho. Ona si svoje alespoň může omluvit. Není Alfa, je těhotná a hlavně žena.) Co děláš špatně? Snažíš se změnit lidi k lepšímu. Jenže to nejde! Lidé se nemění, Jacksone. Chceš něco vědět? Já se na tebe nevykašlala! Možná to teď tak vidíš, ale není to tak! Ty jsi mně snad vůbec neposlouchal! (Skoro to na něj vyjekne, jak zvyšuje svůj hlas a zdůrazňuje svoje slova. Tohle si za klobouk nedá, jak ona, tak Jackson.) Prolila bych pro tebe krev, položila za tebe svůj život. Jenže jsem moc stará na to, abych někoho poslouchala. Já nikdy nikoho neposlouchala. Řekni mi, ‚Nedělej to, zabije tě to.‘ a já to stejně udělám. Protože mi na mém životě nezáleží. Jistě, když mi poteče do bot, uteču, za to může ten pitomý pud sebezáchovy, ale Bože! Myslíš, že kdyby mi na mně záleželo, nevypadla bych z New Orleans někam si užívat drog, sexu a tvrdýho alkoholu? Nemám nikoho! Ale ty ano! Stále máš rodinu, stále máš smečku, Jacksone, vzpamatuj se! (Rozhodí rukama. Její obličej se kroutí vztekem, celé tělo jí vibruje, jak na něj křičí.) Proč jsem šla do sídla? Možná jsem si chtěla něco dokázat, bůh ví. A vím, že mně nikdy nepochopíš. Jak bys taky mohl? Tak do toho, setni mi hlavu. Udělej to podle pravidel. Zub za zub, oko za oko, život za život. Udělíš mi tím laskavost. (Ušklíbne se na něj. Ano, podle ní je jen malý ztracený vlček v tomhle světě. Nic neví a hraje si na krále. Chtěl by tu udávat tempo, avšak on je ten, kdo se podle něj řídí.) Oliver mi dvakrát zachránil život. Není tak špatný, jak si myslíš. Jen v něm nevidíš to, co v něm vidím například já. A co takhle jedna rada? Chceš si udržet svoje lidi?! Zkus je pochopit! Buď milý, ale zlý, když bude potřeba. Neboj se, že uděláš něco špatně, jinak neuděláš nic a budeš žít celý svůj život ve strachu. Děláš špatné rozhodnutí, no a co? Komu na tom záleží, Jacksone? Já taky zabila pár lidí, kteří byli nevinní, v domnění, že jsou to mí nepřátelé. Nabodala jsem jejich hlavy před domy jejich rodin na kůly a sledovala jejich rekce. Myslíš, že toho nelituji? Že se mi o tom každou chvíli nezdá, že kdybych neměla bylinky na dobré spaní, nebudila se každou noc s pocitem viny, že jsem monstrum? Chceš ještě něco říct?! Marcel mně pochopil. Skoro všichni mně pochopili lépe než ty. Co Kol? Zemřel mu bratr, jeho životní láska, neteř. A chápe mně, odpustil mi! A co Marcel? Přišel o všechny upíry, o všechny ty lidi a jediné, co mi řekl, bylo, že mi rozumí, že mně chápe! Já po tobě nechci, abys mě pochopil! Jenom to, prosím, zkus. (Na chvíli zmlkne, prohlédne si ho, ale hned na to znovu pokračuje.) Potáhnu s tebou za jeden provaz, pokud mně necháš. Pokud si nestoupneš na opačnou stranu. (Řekne tišeji, ale tak, aby jí Jackson dobře slyšel.) Víš, já jsem nikdy nebyl taková, jakou mně lidé chtěli. Nikdy jsem nebyl správný upír, člověk nebo vlkodlak. Vždy jsem plavala proti proudu. Nikdy jsem nebyla pes, který by skákal tak, jak někdo pískal. Byla jsem člověk, co litoval více věcí, které neudělal, než které udělal. (Odmlčí se, polkne. Pěkně jí z toho vyschlo v krku, ale nechce se napít. Ne jeho vody.) Jsou tu lidé, kteří mně milují, a potom jsou tu lidé, kteří mně nenávidí. Nic mezi tím není. Vím to. Je jen na tobě, jakou cestu si zvolíš. Jestli půjdeš proti mně, nebo se mnou. (Stojí stále na stejném místě. V kapse nahmatá klíčky od auta. Řekne, co potřebuje a odjede. Nadechne se. Už je klidnější.) Někdy je nutné zbourat staré vratké mosty a postavit pevné nové, pokud chceš překonat velkou divokou řeku. (Lehce si povzdechne. Stále jí to štve, ale z té větší části se jí ulevilo.) Pokud budeš chtít, abych opustila zátoku, víš, kde mně najdeš. A doufám, že si z téhle naší „výměny“ názorů něco odneseš. (Řekne vážně a posléze se otočí. Nemůže tu už ani minutu zůstat. Prostě odejde z domu, skoro z něj vyběhne a venku nasaje studený zimní vzduch. Pocítí také, že si u Jacksona nechala kabát. Neměla v něm však nic důležitého a tak ho tam také zatím nechá, nechce se tam vracet. Stoí před chatkou. Sněží. Vzhlédne k nebi a nechá si vločky spadávat na obličej. Zhluboka se nadechne a s výdechem ze sebe vypustí všechny ty emoce. Kéž by byla princezna, ne, královna, na zimním zámku a všechno bylo dokonalé, byli tu jen šťastné konce. Jenže tohle je život. Mnohem horší, avšak zajímavější.)

*I ve svém vzteku si stačí všimnout toho, jak pro změnu roste zlost v Claire. Přesto ho to neodradí od toho, co jí chce říct. Což také udělá. Když se pak role vymění a ona je ta, která pro změnu ječí na něho. Zůstane stát na místě kousek od stěny, kde se zastavil, pozoruje ji a poslouchá. Tváří se při tom nevraživě. Když se Claire rozhodne odpovědět na jeho víceméně řečnickou otázku, na kterou nic slyšet ani nechtěl, poslouchá ji, ale to, co mu říká, tak mu to nedává žádný smysl. Je na něm vidět, že by tomu chtěl porozumět, ale z jeho pohledu to nic nemění.* Nevykašlala? *Zopakuje to po ní. Promluví dost nahlas, aby ho slyšela, ale nekřičí. Jen ji probodává nevěřícným pohledem, jak to může říct.* Když jsem potřeboval, zachovala si se úplně opačně, než bych se zachoval já. *Pronese to opět až moc klidně.* Spoléhal jsem na to, že se nám povede společnými silami vzbouřence pochytat, vzít jim prsteny a dát je těm, co s nimi budou zacházet rozumně. *Zopakuje jí to, co si přeje. Stále a pořád. I po všech těch kopancích a neúspěších. Tohohle snu se zkrátka odmítá vzdát, protože pak by mu už nic nezůstalo. Neměl by za co bojovat. Tahle vize ho provází po celou dobu. Claire ho těmi svými radami a představami hodně dráždí neboť mu tím připomíná Genevieve a to nevěstí nic dobrého v její prospěch.* Dostala si příležitost, Claire pokusit se něco udělat, pro tuhle smečku. *Pokračuje dál.* Oliver zavolal tobě, ne mně. Já tou dobou byl bohužel pryč, mimo město. Nemohl bych zasáhnout i kdybych chtěl. Ty ano. Zaměřila si se, ale na sebe, ne na smečku, do které jsem tě přijal. *Už zkrátka dál nekřičí, konstatuje pouhá fakta z jeho pohledu. Tak jak to vidí on.* Nechtěl jsem víc, než trochu loajálnosti a potvrzení, že se na tebe můžu spolehnout, Claire. *Povídá dál a přimhouří mírně oči. Je na něm vidět, že za tou zlostí, která z něj opadla nějak rychle, se skrývá, jen lítost, z toho, že Claire nenaplnila jeho očekávání.* Bohužel se mi to nesplnilo... *Dodá a pak už jen poslouchá. Jeho adrenalin opět vystoupá, když před ním Claire začne vychvalovat Olivera.* Oliver je prolhaný zrádce, Claire. *Zavrčí na ni vztekle.* Slíbil mi pár dnů před tím, že by Hayley nikdy neublížil. Vzápětí na to se spolčí s Benjaminem a podílí se na útoku, ve kterém jí šlo o život?! *Vyjede na ni.* Pokud je Oliver tak úžasný, tak proč teď nejsi s ním? *Podiví se na oko ironicky.* Chtěl jsem mu dát šanci. Po tomhle u mě, ale skončil. Nechci ho vidět a nechci o něm nic slyšet. *Promlouvá k ní a dá jí na závěr malé doporučení. Než stačí vychladnout po chvalořečení Olivera, už musí opět poslouchat superlativy na Marcela a Kola. U druhého jmenovaného se mu zlostí začne blýskat v očích. Je rád, že teď nemá prsten u sebe a tak šelmu v sobě neovládá.* Nejsem tak dokonalý a skvělý jako tví upíří kamarádi. *Procedí jedovatě s výsměšným podtónem.* Nejspíš to bude tím, že jim za tenhle masakr s katastrofálními následky nikdo nedává vinu, protože to byli vlkodlaci, kteří se na tom podíleli. *Podotkne vážně, nyní dost odměřeně a provrtává jí očima. Pak znovu rozhodí rukama.* Když máš tolik úžasných přátel, kteří jsou tak dokonalí, proč se tady a teď zahazuješ se mnou, hm? *Ironie a sarkasmus s něj doslova prskají. Pozvedne na konci věty kromě hlasu i obočí. Založí si ruce v bok a probodne Claire pohledem. Má toho tak akorát. Z jejich slov stále více nabývá dojmu, že ho Claire zná, jen, když něco potřebuje. Když jí otrne, tak se po ní slehne země. Neví o ní nic a pak, jen poslouchá o Kolovi, Marcelovi, Oliverovi. Přestává ho to bavit.* Mimochodem ta Kolova životní láska je zpět v celé své upíří kráse. *Neodpustí si ještě poznámku k Genevieve a Kolovi. Ještě ho Claire podráždí tím pojmenováním. Reakci na to, ale ztlumí v sobě. Raději změní prostředí obývacího pokoje za terasu v zadní části domu. Pomalu se tam vydýchává, ale vztek v něm jako ve vlnách střídavě odplouvá a zase se vrací. Slyší z domu ještě další poznámky Claire.* Zapomněla si ještě třetí možnost. Od teď mi můžeš být ukradená, "kamarádko". *Zamumlá si podrážděně pod nos. V tuhle chvíli, ale ví, že je příliš vzteklý na to, aby nad něčím takovým dokázal rozumně uvažovat. Proto se k tomu Claire nevyjadřuje. Zaslechne ještě něco o Zátoce a o tom, jestli tam má nebo nemá zůstat. Otočí se na patě. Vejde do obýváku a následuje pak Claire ke vchodovým dveřím.* Momentálně v Zátoce nejsem, a jestli tam můžeš zůstat nezávisí na mně. *Oznámí jí to, jako hotovou věc. Dívá se na její záda. Zalétne pohledem k věšáku, kde uvidí její kabát. Dnes už s Claire nehodlá nic dalšího řešit. Sáhne po něm, udělá těch pár kroků od dveří k ní, kabát jí přehodí přes ramena a vrátí se zpět ke dveřím, které za sebou zabouchne a vrátí se zpět do domu. S Claire už dnes nehodlá nic řešit ani rozebírat. Projde obývákem, kde si vezme načatou láhev s whisky a zamíří do pokoje, ze které si udělal prozatímně ložnici. Lehne si na postel a začne popíjet, tentokrát rovnou z láhve. Nakonec během toho usne.*

(Jakmile začne mluvit zase Jackson, má pocit, že brzy vypění. Ten jeho pohled, tón, to co říká. Všechno se to v ní hromadí a bude se toho potřebovat zbavit, ale jak? Je těhotná, nemůže se opít do němoty, nemůže ani kouřit trávu, nemůže nic. Nechápe, jak do tohohle může jít někdo dobrovolně. Vždy to je jako kdyby vás někdo svázal. Na jeho otázku, má sto chutí vyjeknout přes celé město, že nevykašlala! Místo toho radši zatne pěsti a zaryje si nehty do kůže tak moc, až jí po chvíli po ruce začne téct krev. Jen povolí stisk a nechá těch pár kapiček krve spadnout na podlahu. Je jí to jedno. Nevnímá bolest, vnímá jen vztek, zklamání. Ale ne v ní, ale v Jacksonovi. Zatíná čelist a pozoruje ho s lehce pozvednutým obočím. Je jí jedno, co teď řekne. Škoda byla napáchána.) Možná proto, že já nejsem ty! (Tohle si prostě neodpustí. Prostě to chtěla říct. Je to pravda. Ona není jako on ani zdaleka. Nikdy taková nebyla a ani nebude. A tohle po ní Jackson chtít nemůže.) Nikdo ještě neřekl, že ti nemohu pomoct. Nejsem tak neschopná, jak si myslíš. (Neodpustí si další kousavou poznámku. Poslední dobou si dost protiřečí. Je jí však jasné, že jí Jackson do tohohle plánu zřejmě už nezasvětí. Ale oba dva jsou teď horké hlavy. Možná, že až vychladnou… Uvidí se. Možná, že se usmíří, ale nebude to jen tak. Ona už také nekřičí, jen je na něj dost jedovatá. Je jako topící se. Kope všude kolem sebe. Chce na něj zakřičet, jaký je pitomec, že jí vůbec neposlouchá, nechápe. Potom není dobrý Alfa. Dobrý Alfa by měl pochopit svoje lidi, bránit je a nezlomit nad nimi jen tak hůl. Chce mu do tváře zakřičet, e pokud chce něčí věrnost, musí si jí nejdříve zasloužit, ale neudělá to. Něco si uvědomí. Jackson není ten špatný, to ona. On neudělal nic špatného, ona ano. On udělal všechno, dal jí prsten, přijal jí mezi své, a jak se mu odvděčila? Polkne. Ona už je v klidu, zatím, ale Jackson ne.) Fajn, je prohnaný zrádce. Co jsem potom já? Co se mnou uděláš? Víš co je ironické, Jacksone? Hayley je pro tebe vždy na prvním místě. Dříve tam byla asi i Genevieve, ale něco se změnilo. Protože když se Hayley něco stalo, někdo byl obviněn a byl nad ním vyřčen ortel. To samé se stane s Oliverem. Život za život. Ale že mně Rebekah několikrát málem zabila, s tím se nic nestane, co? Ona totiž vlastně nemusí pykat. A co ten upír, co přiložil ruku k dílu? Tomu se také nic nestane. A pak že si jsou lidé rovní. Kravina. Kdyby Hayley neotěhotněl s Klausem, nikdo by po ní nevzdechl, kdyby zemřela. Tohle nikdy nepochopím. (Zakroutí nad tím nevěřícně hlavou. Nechce to pochopit. A ne, nežárlí, jen jí to nesmírně vytáčí. A proč vlastně? Neměla by to řešit.) Protože jsem s tebou. Přišla jsem ti říct pravdu, protože ti věřím. Klidně jsem ti mohla lhát, byl bys radši? Jak můžeš zlomit hůl nad svým bratrem, svou krví? Ani nevíš, co já bych za to dala, mít nějakou rodinu, i kdy takovou. Nad rodinou by se totiž neměla nikdy lámat hůl, člověk by to neměl nikdy vzdát. Protože, když nebojujeme za rodinu, za co tedy? Jaký má pak náš smysl život? (Ret zkřiví pohrdáním a nechápavě zakroutí hlavou. Už se na něj vyřvala předtím, takže je teď úplně klidná a chladná. Chytne se za kořen nosu nad jeho dalšími slovy. Snaží se tím vyhnat trochu toho tlaku z hlavy, ale moc to nepomáhá. Má pocit, jako kdyby jí někdo ze všech stran mačkal mozek. Není to příjemný pocit.) Já po tobě nežádám, abys byl jako oni. Žádám jen o trochu pochopení, Jacksone. Proč jsem s tebou? Protože mi na tobě záleží! Proto, tu jsem. (Jakmile si on založí ruce v bok, ona si je schválně založí ignoračně na prsou a lehce pozvedne bradu. Měří si ho pohledem a čeká, co z něj vypadne za další moudra. Nad Genevive se už nepozastavuje. Nemá to cenu. Ani se o ní nechce bavit. Rychle však dodá.) Jen pro informaci: Chtěla jsem se tě původně zeptat, jestli se mnou nechceš strávit Vánoce, ale teď už na to můžeme oba zapomenout. (Na konci si tiše povzdechne. Prozradila mu teď svůj další důvod, proč za ním jela. Míchá se v ní tolik pocitů, že neví, na který se má zaměřit. Potom Jackson odejde. Vidí ho jinak. Utekl. Jako zbabělec. Prostě odešel. Nad jeho další poznámkou už k němu stojí zády, tak protočí oči, aniž by to Jackson viděl. Stojí venku a sleduje oblohu, která na ní má jakoby blahodárné účinky. Najednou jí ale něco přistane na zádech a ona se otočí. Kabát spadne na zem do malého poprašku sněhu a ona spatří Jacksonovi záda. Stihne na něj ještě hlasitě a zlostně zavrčet a potom kopne do kabátu. Chce ho zašlapat do země, ale neudělá to. Jackson jí vyrušil při tak krásném momentu. Otočí se a kopne do nějakého dřeva, které bylo naskládané u domu, až se posune o několik metrů a ona kopne ještě jednou, aby se ta hromada dřeva krásně vyrovnaného pořádně rozsypala. Když je konečně spokojená, sebere svůj kabát, hodí ho vztekle do kufru a ojede do zátoky. Tam vyndá nákup a uklidí ho, následně si očistí kabát, a vyndá několik krabic, do kterých si začne zlostně házet věci. Neví, proč to dělá, ale ví, že teď potřebuje na chvíli ze zátoky pryč. První vyklízí svou skříň. Když se dostane k botám, spatří tam krabici s černým nápisem na víku: „Pokud tohle otevřeš, koleduješ si o malér“. Ví moc dobře, co tam je. Vezme krabici opatrně do rukou a sedne si na postel. Jakmile jí otevře, zavře oči a nasaje tu směsici několika různých vůní. Takových krabic má několik. Na každé město jednu. Někdy krabice přetékají, jindy jsou prázdné. Všechny jsou schované u ní v chatě, na Aljašce. Až na tuhle. Jsou zde tři oddělení. Sáhne do prvního s názvem Marcel. Vezme do ruky jeho triko, které si „půjčila“ když spolu ještě chodili. Nasaje jeho vůni. Stále voní po něm, i když už to trochu vyprchalo. Je zde také deska z klavíru, tedy, jen ten kousek, kam vyryli svoje jména a datum. Pohladí jemně rytiny a pousměje se. Je tu ještě pár dalších věcí, ale jedna jí zaujme nejvíce. Vrátí zpět triko a vezme do ruky jejich fotku. Oba dva se na ní usmívají. Lehce se pousměje. Fotku vrátí zpět a přesune se k dalšímu oddělení, tentokrát s nápisem Kol. Vezeme jeho triko a nasaje jeho vůni. Neví, proč to dělá, ale něco si tím připomíná. Že je stále člověk? Že je vždy pro co bojovat? Že život má smysl? Že je tu tolik krásných věcí, a ona by neměla nic promeškat. Měla by žít svůj život tak, jak bude chtít ona a nikdo by jí neměl říkat, co má a nemá dělat. Vrátí triko. Není to jediná věc, co tam je, ale ona už se přesouvá k dalšímu oddělení, protože u srdce pocítila ten známý pocit, tak nepříjemný, ze kterého se jí dělá špatně a chce se jí brečet, protože ví, že to co by její srdce chtělo, se nikdy nestane pravdou. Tentokrát jí čeká Toby. Něco se v ní pohne. Lítost? Zemřel tak mladý. Pohlédne na krabici, která je od něho určená pro jejich dítě. Její rty se zkřiví bolestí. Pro to dítě by bylo lepší, kdyby se nikdy nenarodilo. Vezme do ruky jeho triko. Najednou jí hrozně vadí, že jeho vůně jednou vyprchá a už jí nikdy znovu neucítí. Tobyho část je více prázdná než plná. Je zde jedna jejich fotka, ne jako u Marcela, kde jich je více. Jen jedna. Toby se na ní lehce mračí, avšak vypadá šťastně. Claire se na něj dívá a také se usmívá. Trvalo jim hrozně dlouho, než udělali nějakou pořádnou. Pamatuje si, jak mu potom dala pořádnou pusu. Bylo to hrozně komické. Všechno vrátí zpět a vezme do ruky víko od krabice. Je zde i oddíl Jackson, ale ten je úplně prázdný. Jeho řetízek nosí pořád na sobě. Zaklapne krabici a vrátí jí zpět na místo, kam patří. Potom odklidí krabice z postele a vleze si pod peřinu. Schoulí se do klubíčka. Po chvíli se rozpláče. Je toho na ní poslední až moc. Bude v pořádku, to ví jistě. Ženy jsou silné, někdy silnější než muži, na to by se nemělo nikdy zapomínat. Po době, která jí připadá jako věčnost, konečně usne. Ráno se probudí brzy. Udělá ranní hygienu a nasnídá se. Potom se celý den válí na gauči u televize, nebo u notebooku. Prohlížela si dovolené. Po Vánocích někam na chvíli odjede. Potřebuje to. Nakonec se rozhodne, že si trochu zacvičí, alespoň se protáhne. A tak vyleze ze své chatky a jde ven.)

(Jakmile si přečetla Jacksonovu zprávu, je rozhodnutá, že tam spolu prostě půjdou a ne nebere jako odpověď. Proto tedy nasedne do auta a vydá se za ním, do jeho domku, kde doufá, že bude. Prostě ho donutí tam jít. A má k tomu připravené i argumenty. Zastaví před jeho domkem, vystoupí z auta, zabouchne dveře a vydá se dveřím od domku. Pořádně na ně zabuší, ani nečeká, až jí někdo přijde otevřít, prostě vejde dovnitř a jde za místem, kde si myslí, že Jackson bude. Jakmile ho spatří, koukne se mu do očí a vážně pronese.) Ne neberu jako odpověď. (Založí si ruce v bok a zářivě se na něj usměje. Nevydrží jí to ale dlouho, jelikož nemá náladu se zrovna usmívat. Neprozradilo jí jen bouchnutí dveří a bušení na něj, ale také hlasité klapání jejích podpatků. Měla na sobě černé upnuté šaty, černé vysoké boty na podpatku, a přes to všechno měla na sobě přehozený černý dlouhý kabát. V ruce svírala černé psaníčko a klíčky od auta. Pro tento večer se rozhodla obtáhnout si rty rudou rtěnkou a oči zvýraznila kouřovým líčením. Jen tam tak stála a čekala na něj, až se začne zvedat a něco dělat.)

*Nakonec dojde domů. Zmizí v domě s úmyslem najít si nějakou tu láhev a trochu otupit své vědomí alkoholem. Tentokrát se, ale nechce opít. Jen zpříjemnit poslední večer starého roku. Chce znovu projít staré rodinné deníky a pročíst si, jako by doufal, že v nich tentokrát něco objeví. Než se do toho pustí, tak před tím zamíří do koupelny a dopřeje si dlouhou horkou sprchu. Když už končí, zdá se mu, že slyší za dveřmi nějaké nezvyklé zvuky, ale nepřikládá tomu valný význam. Nenapadne ho, že mu právě vtrhla do domu velká voda Claire. Zjistí to ve chvíli, kdy vyjde z koupelny jen v ručníku omotaném kolem beder - naštěstí -, protože si zapomněl vzít do koupelny čisté věci, ještě s mokrými vlasy. Zůstane stát překvapeně ve dveřích a kouká na ni. Má takové tušení, proč je Claire tady, ale naštěstí jí před tím neslyšel.* Ahoj Claire, co tady děláš? *Zeptá se jí překvapeně, teď už jen na oko. Z její neočekávané návštěvy zůstane stát ve dveřích koupelny stále v ručníku a kouká na ni. Všimne si jejího vzhledu a musí uznat, že jí to sluší.* Chystáš se na tu party? *Zeptá se nejistě s mírným úšklebkem.*

(Slyšela, že je Jackson v koupelně. Poznala to, podle tekoucí vody. Dobře, pomyslela si. První část máme alespoň za sebou. Počkala na něj tedy, až vyleze z koupelny, v obýváku. Ještě by mohla vidět něco, co by neměla. A o to ani jeden z nich nestojí. Nebylo to tak, že by Jackson nebyl přitažlivý, nebo tak. To rozhodně ne. Ona ho prostě brala jako autoritu, byl pro ní opravdu jako starší bratr, takže si nedokázala představit, že by oni dva někdy mohli být spolu, v romantickém smyslu. Doufala, že ji Jackson slyšel a nevyjde z koupelny prostě jen tak, nahý. Naštěstí se tak nestalo. Nastala lepší varianta, ale ne o mnoho. Jeho přirození zakrýval jen ručník, který měl omotaný okolo pasu. Musela se nad tím lehce škádlivě pousmát. Pořádně si prohlédla. Možná to bylo zvláštní, ale Claire už prostě byla taková. A navíc ho takhle nikdy neviděla, tak si to musela pořádně užít. Svým pohledem od jeho očí sklouzávala pozvolna k rtům, přes opravdu mužnou hruď, po jeho svaly na břiše, až k ručníku, který zakrýval jeho mužství. Vrátila se tedy zpět k jeho hnědým očím, do kterých se mu zdlouhavě zadívala. S mokrými vlasy vypadal jako zmoklý pes. Bude si je muset nějak upravit, než vyjedou. Jakmile jí pozdraví a zeptá se jí, co zde dělá, je jí jasné, že neslyšel to, co řekla předtím a že si z ní tak trochu utahuje. Znovu se usměje, přejde k němu blíže, až se skoro dotýkají a pak mu tiše odpoví.) Čekám, až se upravíš a budeme moct vyrazit na tu párty, na kterou mimochodem přijdeme pozdě, takže šup šup. (Odpoví mu tak i na jeho druhou otázku a už si to pádí do skříně, kde si myslí, že je oblečení. Hned na první pokus se strefí. Vyndá mu oblek, který se jí nejvíce líbí a kravatu, která nejvíce ladila k jejímu dnešnímu outfitu, a podala to, spíše hodila, Jacksonovi. Následně si sundá kabát, protože jí začíná být opravdové teplo. Vezme ho do ruky a koukne se na Jacksona.) Měl by jsi tam jít. Takhle to vypadá, že se schováváš v koutě. Půjdeme tam. (Rozhodne za oba dva a rukou mu naznačí, aby se začal oblékat, že mají málo času. Věnovala mu přitom významný pohled. Sedla si do gauče v obýváku a čekala, až se Jackson převlékne.)

*Byl by slepý, kdyby si nevšiml, jak ho Claire skenuje pohledem, když vyjde v koupelně, jen v ručníku. Nějak ho tím z míry nevyvede. Nemá se za co stydět. Tak ji nechá, jen se tím spíše baví, neboť ho Claire svým přístupem nepřekvapí. Dá si po chvilce ruku v bok, když sleduje, jak postupuje její prohlídka směrem dolů. Claire je jako žena v jeho očích také velmi přitažlivá. Jen se seznámili za takových podmínek, kdy nějaké city z jeho strany vůči ni prostě nemohl a ani nechtěl projevovat. Když ji pak poznal blíže a zjistil, jak snadno s každým skončí v posteli, bylo to něco, co jej odradilo definitivně. S někým takovým by nemohl být a ani nechtěl. Jeho vlkodlačí hrdost by to nedovolila. Claire má, ale svým způsobem rád a záleží mu na ni.
Když se k němu Claire vrátí, setká se s jeho lehce pobaveným pohledem, při kterém mírně pozvedne obočí. Zdá se, že se touhle situací dobře baví. Což možná vylepší Claireinu pozici v jejím úmyslu dostat ho na večírek. Jeho úsměv zmizí, když mu potvrdí důvod své návštěvy. Sundá ruku z boku a nenadšeně se na ni dívá.* Nemám náladu jít někam slavit... *Zkouší to, i když je fakt, že konec roku by rád zapil, potom všem, co se událo. Takže se tomu zase až tak nebrání. Claire to, ale jen tak nepřizná. Sleduje ji, jak se vydá k jeho skříni a začne se v ní rozhlížet. Trochu s obtížemi po té zachytí věci, co po něm hodí. Zamračí se nenadšeně.* Neschovávám se... *Zahučí podmračeně a probodne Claire dotčeným pohledem. Zatím stojí na místě i s věcmi, co mu hodila. Tím, jak mu zachytil jí hozené věci cítí, že mu trochu povolil ručník, co má omotaný kolem beder, a že nejspíše brzy přestane plnit svou funkci bederní roušky. Oblečení drží před sebou, takže to Claire nemůže zatím zaregistrovat.* Nemám chuť potkat tam některé z těch, co tam zaručeně budou... *Dodá ještě, že si nechce kazit náladu ještě více. Neví, jestli Claire už slyšela o zasnoubení Kola a Gen. Také netuší, jak moc jí záleží na Kolovi, a že to pro ní byla stejná rána, jako pro něj.* Fajn... *Vydechne nakonec rezignovaně. Stále nemá chuť tam jít, ale nechce, aby si Claire myslela, že se schovává. Otočí se a díky tomu mu ručník spadne, takže když zamíří zpět do koupelny, nejspíš Claire zahlédne jeho pozadí. Dojde zpět do koupelny, kde se začne oblékat. Netrvá mu to moc dlouho, i když v obleku s kravatou se necítí zrovna dvakrát pohodlně. Vlasy mu mezitím už stačí uschnout. Již před časem, když se nastěhoval sem do domu a vypadalo to, že zde zůstane si je zkrátil, takže mu konečky dosahují zhruba k uším. Jelikož se mu neustále kroutí všemi směry, tak vypadají mnohem kratší. Moc práce tak s nimi nemá. Použije i trochu pánského parfému, který má v koupelně a který je téměř netknutý, protože něco takového nemá důvod moc používat. Když už, ale na něco takového, tak chce vypadat k světu. Když nakonec po chvíli vyjde z koupelny, je téměř k nepoznání. Jeho pohled je, ale stejně pichlavý a neochotný, jako, když do té koupelny šel. Přesto je v něm i otázka, jak Claire ohodnotí jeho zevnějšek. Na levém zápěstí se mu houpá její náramek, co mu dala k Vánocům. Měsíční prsten, ale nemá ani na prstech, ani na řetízku na krku.* Jsi tu autem nebo mám objednat odvoz? *Zeptá se jí po chvilce. On autem rozhodně jet nehodlá, neboť zpátky by jím patrně nedojel.*

(Kdyby teď viděla do jeho hlavy, nebo snad mohla vědět, co si o ní myslí, nebyla by ani překvapená. Byla pravda, že nebyla svatoušek. A navíc, v tomto městě spala jen s Kolem, Marcelem a Tobym. Ale jí mohlo být jedno, co si o ní ostatní myslí. Nikdy nebyla podle něčích představ. Vlastně, ona tak nějak chtěla být ta špatná. Bylo to o mnohem lepší, než být ten dobrý. Ve světě bylo stejně už moc hrdinů, a ona nerada splývala s davem. Ona byla složitá a ani sama v sobě se dost často neorientovala, ale jedno věděla. Rozhodla se o tom včera večer. Až se situace ve městě uklidní a Jackson bude mít svoji smečku zpátky a vše bude v pořádku, odjede odsud. Tohle město jí nepřineslo nic dobrého. Nechce mu to však zatím říkat, protože chce, aby s ní jel na tu oslavu. Sice neví, co tam bude dělat, když nemůže pít, ani nic jiného, což jí nesmírně irituje, takže bude asi pokukovat po ostatních a obhlížet, kdo se ukázal a kdo ne. Jakmile se setká s jeho pobaveným pohledem, naznačí mu rty, aby si o sobě nemyslel, že je to tak skvělé. Dále už nad tím však nepřemýšlí, protože to nemá cenu.) Ale ano, máš. (Řekne mu lehce panovačně. On tam dnes prostě půjde a bez debat. Nad jeho slovy ‚Neschovávám se…‘ se velmi pobaveně ušklíbne. Koukne se na něj a založí si ruce na hrudi. Ucítí tak svou ruku, jak se otřela o její břicho. Součástí šatů je totiž velký výstřih do V, který končí u stříbrného pásku. Ukazovala tak část svého bříška a svoje ženské křivky, za které se rozhodně nemohla stydět. Je celá v černém, jako kdyby šla někomu na pohřeb.) Mně to říkat nemusíš. (Ušklíbne se. Následně poslouchá jeho další výmluvu. Koukne se na něj lehce otráveně.) A kdo říká, že se s nimi musíš bavit? Já také nechci potkat třeba Rebekah, nebo Kola, nebo, no, všechny ty, se kterými nemám ty nejideálnější vztahy. (Pokrčí nad tím rameny, jako kdyby jí snad vůbec nezáleželo na tom, co se včera dozvěděla a co se stalo mezi ní a Kolem. Štve jí to, ale omlouvat se mu nebude. Jakmile řekne ‚Fajn…‘, kývne hlavou a posadí se na gauč. Stihne ještě zaregistrovat, jak Jacksonovi spadne ručník a na malý moment tak spatří jeho hýždě. Musí se nad tím ušklíbnout. Ještě, že byl Jackson otočený zády. Když konečně vyjde, chce říct něco v tom smyslu, že i jí by to trvalo méně času než jemu, ale nakonec svou nepříjemnou poznámku spolkne hluboko dovnitř sebe. Mezitím si Claire sundala nepohodlné boty a trochu se rozvalila na gauči a sledovala mlčky oheň. Jakmile uslyší dveře, zvedne se, nandá si boty a koukne se na Jacksona. Při těchto všech manévrech si stále hlídá výstřih, aby náhodou nebylo vidět něco, co pro Jacksona rozhodně není. Dojde k němu blíže, přejede ho svým zkoumavým pohledem a potom mu trochu narovná kravatu. Neunikne jí ani to, jak se navoněl. Naštěstí to není nijak moc aromatická vůně, takže jí to voní, ale stejně má radši jeho přirozenou vůni.) Takhle by ses měl oblékat častěji. Vypadáš… (Zamyslí se a potom mu pohlédne do očí.) Je to perfektní, Jacku. (Lehce uvolněně se usměje a vezme do ruky kabát a psaníčko, do kterého si hodila klíčky. Koukne se na něj, potom na sebe natáhne kabát, vytáhne klíčky a natáhne k němu ruku, že může řídit, ale potom jí rychle stáhne, že si to rozmyslela. Přeci jenom, ona mu jen tak svoje auto nesvěří a určitě je i lepší řidič. Otočí se tedy na něj a vyjde pomalu z jeho domu. Nasedne do auta na místo řidiče, strčí klíčky do zapalování a čeká, až si Jackson nasedne. Potom se rozjede směrem na oslavu.)

*Když už se jednou rozhodne, že se na tu party podívá, tak přestane hledat důvody, proč tam nejít a tudíž argumenty Claire, proč jít, už neřeší. Nepozastavuje se už ani nad její prohlídkou jeho zevnějšku. Co jej zaujme, když se zmíní, které původní by tam nechtěla potkat. Zaslechne i Kolovo jméno, což jej přiměje na ni krátce zkoumavě pohlédnout. Tváří se, ale stále stejně, takže Claire nemůže poznat, že ten by Kola nejraději nepotkal už nikdy ve svém životě, ale bohužel takové štěstí mít nejspíše nebude mít. Přemýšlí, jestli má Claire k tomu nevidět tam Kola stejný důvod, jako on. Ptát se jí na to teď, ale nehodlá.* Řekněme, že některé nechci ani vidět. *Upřesní svou reakci, i když je teď bezpředmětná. Pro něj, ale potkat neznamená, že by se měl s někým vybavovat.
Nechce zdržovat, když nakonec souhlasí a tak se po té v koupelně nachystá. Vrátí se zpět do pokoje za Claire, která si mezitím stačila udělat pohodlí. Když pak čeká na nějaké její hodnocení, doufá, že projde, poněvadž nemá v úmyslu něco měnit. Mírně se mu uleví, když jej nakonec shledá způsobilým jít na tu party. Slabě se pousměje. Potěšeně, ale i pobaveně, nad její poznámkou. Nedovede si sebe v něčem takovém představit, když nemusí.* Díky. *Poděkuje za kladné ohodnocení a pak se vydá ještě ke skříni, kde si vezme delší kabát, protože bunda se k tomu nehodí. Mezitím pochopí, že na party pojedou jejím autem. Je mu jasné, že Claire nemůže pít, tak proti tomu nakonec nic nemá. Když to nejdříve vypadá, že by měl řídit a pak zase ne, převrátí nad tím dramaticky oči.* Udělej si v tom jasno, Claire. *Popíchne ji v legraci. Nechce, aby si myslela, že je pořád nabručený. Následuje ji pak z domu a sedne si k ní do auta. Nesedá často na sedadle spolujezdce. Hádat se kvůli tomu s Claire už nechce. S takovou by na ten večírek nedojeli ani do dalších Vánoc. Když se vydají na místo, přemýšlí, co tam bude dělat. Doufá, že něco k zábavě si tam nakonec najde.*

*Odpoledne mu připadalo jako jedna z nejdelších částí jeho života. Když už se do toho s Nai dali, tak zatne zuby a rozhodně to hodlá vydržet a dotáhnout až do konce. Čím dál tím více se těší, až tenhle den skončí a oni budou mít konečně trochu klidu a soukromí. Po té spoustě dní tohle upřímně uvítá. Úspěšně zvládnou společně s Nailah všechny ty vlkodlačí formality až do samého závěru. Mimo to prohodí pár slov s Eve i s některými dalšími ze smečky. Nakonec ani neví pořádně, jak se dočkají večera. Když přestanou na své okolí působit jako hlavní pouťová atrakce, seberou se, nasednou do auta a odjedou do města do jeho nyní jejich rodinného domu. Ten se bude na jejich svatební noc hodit rozhodně lépe, než jejich domky. I kdyby se přetrhnul, neměl šanci dokončit do svatby jejich nový dům. Snažil se na něm pracovat každou volnou chvíli a docela slušně pokročil. Obývatelný ještě nějakou dobu nebude.
Cestou do města, když sedí v autě, má konečně klid a možnost být s Nai sám. Má zvláštní pocit. Vlk v něm si libuje a těší se na to, co bude následovat. On sám, ačkoliv se také rád nachází v její přítomnosti, ví, že ona to úplně stejně nemá. Ano udělali pokrok, dostali se hodně daleko, ale on není slepý a jejich pouto mu také občas prozradí pár věcí. I nyní si je docela dost jistý tím, jak je Nailah nervózní. Podvědomě to vnímal i na hostině, ale nyní, když jsou o samotě to registruje více.
Přeladí to tak jeho myšlenky více na to, co se bude dít. Cestou i když moc nemluví, občas se zadívá na Nai. Je trochu v očekávání toho, co se stane. Když dojedou před dům, zastaví, vystoupí, obejde auto a pomůže pak Nai vystoupit. Jeli tak, jak jsou. Do domu si už během příprav dovezli své věci, aby zde mohli trávit čas, když je třeba. Nastaví jí rámě, protože chce aby i ten kousek ke dveřím zvládla bez úhony.* Mladá paní, jsme tady. Vítejte doma. *Oznámí slavnostně, ale v hlase je slyšet i jisté pobavení. Snaží se odlehčit atmosféru. Odemkne a otevře dveře, ale hned na to se otočí k Nai s otázkou v očích.* Můžu, Nai? *Zeptá se jí. V očích mu při tom svítí jako malému, který právě zahlédl Ježíška. Tohle je jedna z těch věcí, na které se ve svém životě už dlouho těší a nyní to konečně může udělat.*

(Čím víc byli domu blíž, tím víc byla nervózní. A nešlo jí to ani nijak v sobě skrývat, protože její strach a obavy z toho, co přijde, byly silnější než to, aby myslela na to, že tyhle myšlenky musí skrývat. Udělali pokrok ve svém vztahu, to opravdu nikdo zpochybňovat nemohl, ale rozhodně ještě nebyla ve fázi, kdy by byla až tak úplně smířená s tím, že bude jeho žena. Její vlk by se před ním nejraději válel v trávě, kdyby byla zrovna ve vlčí podobě a on též. Její vlk by udělal cokoliv, aby ho jako jeho družka a jemu podvolená potěšila a ve všem uspokojila, ale ona je hlavně žena, ne zvíře. Dokáže přepnout, dokáže se vžít do kůže zvířete, proto taky byla šamankou a dokázala, co dokázala, ale předně to byla prostě lidská žena, která si svůj život představovala jinak. Nechtěla ale kazit Jacksonovu radost. Ona samozřejmě nemohla říct, že by byla až tak nespokojená. Ví, že s Jacksonem bude šťastná, když si to ona sama nebude dělat těžké. Ale to se lépe říká, než dělá. Musela by o tom samu sebe přesvědčit, to bude ještě nějakou chvíli trvat. Musela přesvědčit samu sebe, že Jackson je pro ni tím nejlepším, koho mohla mít. Ovšem záleží taky hodně na Jacksonovi, jak se tohohle všeho chopí. Věděla, že její nervozitu a strach vycítil, protože i ona pocítila z jeho strany jemný záchvěv změny.
Dojedou před dům a Jackson jí pomůže vystoupit. Opravdu bude ráda, až se konečně zbaví podpatků, protože ji v tuhle chvíli už přímo mučily. Musela v nich vydržet celý den. Musí se pousmát docela i pobaveně, když ji osloví mladá paní. Kdyby ji takhle někdo oslovil ještě včera, zabíjela by za to, ale dneska už to nemůže nikomu vytknout, protože je to opravdu tak. Byla ženou Jacksona a byla z ní paní.) Děkuji za uvítání. (Pousměje se a pak čeká, až Jackson otevře. Nepustí ji ale dovnitř. Místo toho se otočí a zeptá se jí, jestli může. Bylo jí jasné, co chce udělat. Chce ji vzít do náruče a překročit s ní práh. Taková je tradice a ona mu v ní rozhodně nebude bránit.) Jistě. (Kývla při tom hlavou a čekala, až ji Jackson vezme do náruče. Jakmile ji přenesl přes práh, tak se ona v jeho náruči natáhla ke svým lodičkám a sundala si je.) Díky bože za ty dary. (Vydechne úlevou, že už ty proklaté lodičky mohla sundat. Je to tady ale hodně zvláštní chvíle. Tak nějak čeká, co bude dál, co Jackson udělá, jaké to všechno bude. Je opravdu hrozná nevěsta. Místo toho, aby se těšila na tohle všechno, aby měla radost z toho, že jsou tu teď sami a mají pro sebe celou noc, tak se bojí.)