Jackson´s Old House in City

(Ani v těch nejtemnějších snech ho nenapadlo, že jednou bude prosit vlkodlaka o pomoc. Nebo spíš o spolupráci. Ale pořád je si jistý, že je to jeden z těch lepších nápadů, na které přišel. Aniž by se nějak dlouho zdravili, přešli rovnou na verandu, kde Marcel po krátké chvilce začal mluvit. Chtěl tu být, co nejkratší dobu a, co nejrychleji to vyřešit. Sice to tak nevypadalo podle toho, jakým stylem mluvil, ale bylo to tak. Jen pro něj bylo těžké to ze sebe všechno vymáčknout. Řečnění mu vždycky šlo, ale ne takové, kdy musí někoho o něco žádat..kdy musí klesnout. Vysvětlí mu, jak na tom v poslední době jeho upíři byli a z jakého důvodu se o nich téměř není slyšet. Už to není jako dřív, kdy hlavním tématem byli oni. Ne, teď všechno jede okolo mama Původní a jejích nových vlkodlacích. Původní jsou asi rádi středem pozornosti a to nejen ti mladí, ale i starší. No, někde to zdědit museli. Poví mu, že nejen vlkodlaci mu dělali problémy, ale že i Klaus na tom měl nějaký ten podíl. Nezatají mu jeden z těch důvodů, proč pro něj začal být Klaus problém. Všimne si jeho znechucené výrazu a na chvíli se na něj uraženě podívá. Netuší, že i on měl nějaké neshody s Původními ohledně vztahů. Vlastně ani moc netušil, proč je tak nesnáší. Ptát se rozhodně nechtěl..k tomu, aby člověk nenáviděl Původní ani tak důvod nepotřebuje. Prostě už to tak bývá. Jackson pronese větu, kterou ho ujistí v tom, že ten znechucený pohled nepatřil jemu. Asi zažil něco podobné, takže ví, jak se Marcel cítí. Nic k tomu ale neříká a ani k tomu, co řekl hned potom, jen uznaně přikývne. Ne, dneska se o nich bavit nechtěl. Teda aspoň ne většinu jejich rozhovoru. Musí řešit něco důležitějšího. Ještě chvíli mlčí, než se rozhodne dál pokračovat v mluvení. Nejde mu to tak zlehka, jak je u něj zvykem. Dělá přestávky, mírně se zasekává a je takový zpomalený? Prostě to vypadá, jakoby byl v nějakém filmu a snažil se diváka co nejvíce napínat a pak na něj vybalit něco obrovské. A taky, že to udělal. Vybalil na něj to, proč sem přišel..jakousi žádost o spolupráci. Je to tady..ten překvapený a udivený výraz. Co jiného taky mohl čekat? Vždyť, kdo by tohle čekal? Jackson rozhodně ne. Aniž by nějak přestával, tak pokračuje v mluvení. Snaží se, co nejvíc prodat své "služby" jako nějaký obchodník. Po velmi namáhavé promluvě konečně domluví a otočí se na Jacksona s očekáváním. Naštěstí ho nenechá dlouho čekat a rovnou přejde k tomu, co po něm žádá. Jemně se usměje nad tím, co pověděl. Opravdu je rád, že Jackson je pořád stejně otevřený veškeré té spolupráci.) Jistě, já po tobě ani nechci, aby jsi se hned rozhodl. (Pronese naprosto klidně. Nechce hned jasné ano..i to možná mu stačí. I s tím může jít za někým a mít dobrý pocit, že byl po dlouhé době užitečný. Na jeho otázku ještě neodpovídá, protože je vidět, že k tomu chce ještě něco dodat. Jeho podmínka ho trochu zaskočí. On rozhodně nepočítal s tím, že by do toho všechno zatáhl i čarodějnice a lidi. Ještě si to ale vše nechává jenom pro sebe, protože Jackson stále mluví a on mu nechce skákat do řeči. Nad jeho dalšími slovy jen souhlasně přikývne. To bylo už od začátku samozřejmé. Původní jsou prostě out, mimo hru. Ovšem, co poví pak, je pro něj šokující. Netušil, že je Jack až tak odvážný.) No, nejdřív bych chtěl seznámit mé a tvé lidi. Myslím si, že by spolu měli vydržet třeba takovou hodinu na jednom místě..Seznámit se, zjistit, že přeci jenom nejsou tak odlišní. (Poví k tomu, co plánuje.) Ohledně zahrnutí čarodějek a lidí, bych ještě počkal. (Pronese směrem k němu a pak se zadívá někam do zahrady.) Nejdřív by jsme měli zjistit, zda bude fungovat spolupráce mezi námi, našimi lidmi a až pak by jsme měli zkusit připojení ostatních frakcí.. (Navrhne mu svůj plán. Přijde mu to inteligentnější, než rovnou šoupnout všechny do jednoho pytle. Mohlo by to dopadnout tak hrozně jako minule. Pokud chtějí, aby to fungovalo, tak by si měli nejdřív všichni věřit a vědět, na čem jsou. Otočí se pohledem zase na něj, protože bude mluvit o Původních.) Rád bych je dostal z města, ale myslím si, že to nebude tak jednoduché. Budeme muset hodně makat, aby jsme byli schopni je dostat pryč. (Mluví ze svých zkušeností. Vždyť byl u toho, když to trio -a zbytek v rakvích- uteklo pryč.) Já byl u toho, když utekli a část města přitom vyhořela a město zažilo tragické divadelní představení. (Vzpomene si na ten den, kdy se to všechno událo tak rychle. Nestihl se ani rozloučit s Rebekou, čehož dodnes lituje.) Musíme být připravení, než se vrhneme do plánu "Dostat Původní pryč z města". (Domluví a nechá Jackovi prostor, aby se nějak vyjádřil.)

*Přemýšlí, čeho se ještě dočká. Jeho osud se ubírá prapodivnými cestami a ani polovina z nich by ho nenapadla ani v těch nejneuvěřitelnějších snech. Kde by se jinak stalo, aby za ním přišel Marcel a postupně z jeho řeči vyplynulo, že chce uzavřít spojenectví. Ač to možná není tak viditelné, tak mají poslední dobou docela dost věcí společných. Oběma zaleží na svých lidech a jde jim o jejich bezpečnost. Navíc se dozvídá, že patrně ani Marcel nemá ve velké oblibě Původní, hlavně potom, co nejspíše upadl v nemilost u Klause. Zní to velmi libě a dobře jeho uším. Zapamatuje si to. Možná to bude moci využít.
Pamatuje si tu dobu, kdy to byl on, kdo chtěl spolupráci vlkodlaků a upírů. Tehdy o to Marcel nestál. Patrně si myslel, že to dokáže zvládnout sám. Stačil za tu dobu zjistit, že to není tak jednoduché. Teď se mu najednou jeho úmysly zamlouvají a chce se podle nich zařídit. I když ho to překvapilo, tak to dlouho najevo nedával. Naopak přizpůsobil se docela rychle nové situaci. V poslední době změny v jeho životě nastávají velmi často. Ten dobrý pocit, který zažívá, když se Marcel snaží vyjádřit je pro něj skvělým zadostiučiněním. Mohl by, ale nemá to ve zvyku, aby mu dal sežrat to, jak se choval on. Možná někdy v budoucnu, až budou zapíjet úspěch, mu to připomene. Do té doby je čeká, ještě daleká cesta. Jejich dnešní setkání pokládá za první krok. Poví mu své stanovisko. Dá mu hned najevo, že on s tímhle nápadem ještě neskončil. Teď to vypadá, že už jsou na to dva. On je víceméně rozhodnutý. Chce to, ale probrat s Nailah. Věří, že se nebudou mít problém dohodnout. Horší už bude přimět vlkodlaky tolerovat upíry a obráceně.* Nejde o mé rozhodování. Já v tom mám jasno už dlouho. *Odvětí Marcelovi. Chce spolupráci. Za tu dobu, ale jeho ambice stouply. Když se dokážou domluvit oni dva, tak, proč se nedohodnout i se Sophie a s Camille. Nevidí v tom tak velký problém. Poví svou představu Marcelovi. Vidí, že to nejspíše nečeká. Požádá ho o vyslovení svých představ, jak si představuje ten pokus o spojení. Nezní mu to, jako špatný nápad. Pokyvuje souhlasně hlavou nad tím setkáním.* Možná pro začátek by stačilo, jen pár tvých a pár mých. *Poznamená a dívá se při tom. Mírně se mračí. Nechce, aby to setkání způsobilo více škody, než užitku.* Dobře zkusíme to pro začátek s našimi lidmi... *Odvětí. Přesto má už teď více chuti začít jednat i se zástupci ostatních dvou frakcí. Bude plus i to, když se s nimi pokusí, alespoň sejít a přednést jeho návrh. Marcelovi to neříká, ale rozhodně to poví Nai. Marcel mu tím vlil novou chuť do žil se do toho pustit. Přemítá nad tím, zatímco poslouchá Marcelovy návrhy. Přemýšlí i nad tím a uvažuje, kde by Marcel chtěl uspořádat to setkání. Chtělo by to nějaké neutrální místo, aby zatím neviděla jedna nebo druhá strana nějakou past.* Až se domluvíme, tak se ti ozvu. *Odpoví mu, když Marcel udělá přestávku. Zjistí, že ani Marcel by neměl nic proti tomu, kdyby Původní odešli z města.* Já netvrdím, že to je něco jednoduchého. *Ušklíbne se.* Teď, ale máme dobrou šanci se jich zbavit, když je tady jejich matka. Chce je zbavit jejich výhod. Až budou ve smrtelných tělech, půjde to lépe. Třeba u Kola už uspěla. Je z něj čaroděj, ale dá se zabít, jednou pro vždy... *Pronáší k Marcelovi. Ví, moc dobře o Esther. Byla doba, kdy skutečně uvažoval o spolupráci s ní, jen aby se zbavil Kola a Klause. Drželo ho zpátky, to, že nechtěl ublížit Genevieve. Od chvíle, kdy, ale Kol neměl problém přizabít Nai, od toho upustil. Poslouchá od Marcela, co se stalo v minulosti. Občas mu nedochází, kolik toho Marcel pamatuje.* Evidentně s tím už nějaké zkušenosti máš. Jistě se budou hodit. *Okomentuje to.* Nedají pokoj. Neustále se pletou ostatním do života. Už mě to nebaví. Chci od nich mít pokoj. *Poznamená nevraživě, nenávistně. Skutečně je nemůže vystát a těžko říct, co zatím je.* Zdá se, že se my dva nakonec dokážeme domluvit, Marceli... *Dodá ještě. S významným pohledem se trochu nakloní dopředu a zadívá se na něj.* Kdo by to byl řekl. *Zkonstatuje. Díky tomu, má, ale docela jasno, co bude v blízké budoucnosti podnikat. Vypadá u toho docela spokojeně.* Máš k tomu ještě něco? *Zajímá se, jestli už Marcel pověděl vše nebo má na srdci něco dalšího.*

(Tenkrát udělal chybu, že ho odmítl a snažil se vše zajistit sám. Ale z chyb se člověk učí a on si aspoň pro příště bude pamatovat, že ne vždycky je skvělý plán chtít vše najednou a jen pro sebe. Změnil svůj názor a nejen to, trochu se změnil jako člověk. Možná je to z části jen dočasná změna, ale něco se nezmění. Bude už přemýšlet jinak a ne jen myslet na sebe a myslet si, že to, co chce on, je to správné. Protože není, ne vždycky. Opravdu by měl myslet ve prospěch svých lidí. Často říkal, že to nedělá jen pro sebe, ale i pro ostatní. Ale ne, oni nepotřebují, aby on vládl městu. Oni potřebují bezpečí a mít něco pro, co žít a ne jen se schovávat a bát se o svůj život. Tohle pro ně nechce a proto je taky teď na tomhle místě. Svým způsobem prosí o spolupráci..to je něco pod jeho úroveň, ale oni si to zaslouží. Stáli a stále stojí po jeho boku, i když se nechová, jak by měl. Jsou mu stále oddaní, i když by každý z nic mohl být další mrtvý. Jackson mu sdělí, že se nejvíce musíme poradit s Nailah a se svými lidmi. Chápe to, už není sám, kdo rozhoduje a rozhodně by se měl domluvit, jak s ní, tak i s jeho lidmi. Je důležité, aby souhlasila aspoň část.) To rád slyším. (Podotkne velmi šťastným hlasem. Opravdu je rád, že tento plán Jackson nevypustil z hlavy. Pokud se to vše podaří, tak by to mohlo znamenat něco dobrého. Budou jedni z mála vlkodlaků a upírů, kteří se naučili respektovat a dokonce i spolupracovat. Nad jeho nápadem o zapojení i lidí, trochu zaváhá. Ne, jemu to nepřijde jako dobrý nápad. Zvláště ne ze začátku..možná připojit čarodějky. Přeci jenom jsou pod vedením Sophie a s tou má dobré vztahy. Lidi by z toho ale všeho vynechal..přeci jenom poprvé se jim to nepovedlo. A pokud by už měli zapojit lidi, tak by to musela být Camille. A ne, ta mu nepřijde jako nejlepší adept do jejich spolku, ve kterém většina nesnáší Původní a speciálně Klause. No a s tím by Cami mohla mít menší problém. Aniž by se k tomu zatím vyjadřoval, tak mu poví jeho plán, jak sjednotit jejich lidi.) To asi ano. Pár mých, kterým nejvíce věřím a, kteří se nejlépe umějí ovládat a pár tvých. (Souhlasně přikývne na jeho poznámku. Opravdu to bude lepší, než zavřít několik téměř nezkušených upírů do jedné místnosti s bandou tvrdohlavých vlkodlaků. Nemuselo by to dopadnout dobře. Už teď ví, že mezi těmi pár upíry bude i Gia. Přeci jenom se stala jeho pravou rukou a věří jí nejvíce ze všech. Ne, že by nevěřil i těm ostatním, ale Gia byla první, kterou proměnil a je taková poměrně klidná. No, klidnější než ostatní. Nějak tak začne přemýšlet, kde by se to odehrálo. Asi nepřichází v úvahu žádné místo, které patří, jak upírům, tak ale i vlkodlakům. Někdo by z toho nemusel mít dobrý pocit a už jeden podrážděný a podezřívavý upír nebo vlkodlak stačí, aby se to vše zvrhlo. Přikývne na jeho slova o tom, že se mu ozve. Poslechne si, co má říct o Esther. Ne, o tomhle opravdu netušil. Nevěděl, proč je tady ve městě. Myslel si, že se jenom pokusila znovu zabít ale, že by jim chtěla dát smrtelná těla? Novinka a velmi příjemná.) No, tohle je rozhodně dobrá zpráva, ale přesto budeme muset být nesmírně opatrní a to myslím vážně. Nemůžeme si dovolit chyby, protože by se nám to mohlo nesmírně vymstít. (Poví naprosto vážně, jelikož ví, o čem mluví. Zažil si toho hodně a moc dobře ví, jací Původní jsou. V tomto má poněkud větší výhodu, než Jackson. Aspoň k něčemu je dobrý. Poví mu něco málo o tom, jak poprvé vyhnal za nějaké té pomoci Původní z města. Chtěl mu tak nějak připomenout, že on Původní zná a měl by dávat na něj. Alespoň v tomhle.) Jsou velká osina v zadku, ale bohužel i nebezpečná. (Občas je obdivuje, jak dokážou v lidech jednoduše vybudovat nenávist. Ten jeho významný pohled a styl, jakým to řekl, ho trochu vede do nejistoty.) Docela překvapení. (Podotkne naprosto upřímně, protože pro něj to není nic jiné, než udivující. Dál už ale nic neříká, než se ho zeptá, zda k tomu má ještě, co říct. Jen krátce zakroutí hlavou a vstane.) Vlastně bych už šel. Myslím si, že jsme toho za dnešek probrali dost a já bych to nechtěl přehánět. (Krátce přikývne a pohlédne na Jacksona.) Děkuji, že jsi mě vyslechl a bude čekat na tvoje finální rozhodnutí. (S tímto se s ním rozloučí a pak zmizí, jak to umí jen upíři.)

*Znovu se přesvědčí o tom, že se dokáže domluvit na některých věcech i s upírem a docela bez problémů. Marcelova návštěva je toho zářným příkladem. Když ze sebe Marcela dostane důvod své návštěvy, hodně ho tím pobaví, ale hlavně potěší, neboť se to týká něčeho, o co on také už nějakou dobu usiluje nebo by byl rád, aby se to uskutečnilo. Podle Marcelovy návštěvy a toho, že se opravdu shodli, doufá, že nyní je to opravdu reálnější a uskutečnitelnější, než kdy dříve.* Můj pohled na věc se od té doby nezměnil. Pořád chci, aby mohli lidi v New Orleans normálně žít. Zátoka není zrovna nejlepší místo, pro život. *Odvětí. Poví Marcelovi, že by se rád pokusil obnovit nebo pokusit se přimět ke spolupráci i ostatní frakce. Podle Marcelova výrazu se mu to sice moc nezamlouvá a jeho argumenty hodlá zvážit. Přesto spolupráce s ostatními, hlavně tedy s čarodějkami, by také nebylo k zahození. Jelikož v tomhle městě žijí taky lidé, tak by stejně dříve nebo později došli na to, co se ve městě děje. Nerad by, kdyby pak působili problémy. Tohle je ovšem, ještě daleko. Bude líp, když nejprve zkusí spojit nebo přimět k toleranci vlastní lidi.
Ujistí Marcela, že je to i v jeho zájmu, ale nejprve to musí probrat se svými lidmi a Nailah. To druhé hodlá udělat, co nejdříve. Chvíli spekulují, jak přimět své lidi, aby byli ochotni setkat se na nějakém místě, a alespoň chvíli vydrželi ve vzájemné společnosti. Rozhodně bude líp, když to zkusí s několika jedinci a pak se uvidí.
Pak Marcelovi ještě poví o Původních a o tom, co ví o přítomnosti Esther ve městě. Nejraději by se původních zbavil, protože je přesvědčený, že by se ve městě žilo i dýchalo lépe. Chvíli se o tom baví. Nakonec Marcel usoudí že jeho návštěva byla dostatečně dlouhá. Když se s ním Marcel loučí, tak se neubrání pobavenému uchechtnutí, když si vybaví jejich dřívější setkání. Nemůže ani jeden z nich popřít, že se to hodně změnilo.* Ozvu se ti. *Odvětí na závěr a pak už je Marcel pryč.
Strávil s ním docela dost času. Každopádně mu, ale zvedl náladu. Díky tomu dostane chuť připravit večeři, až se Nailah vrátí ze své práce. Budou tak moct probrat, co Marcelovi slíbil. Zamíří zpátky do domu a chvíli se probírá recepty a tím, co mají doma. Pak se dá do přípravy. Udělá jídlo, v čas. Když se Nailah vrátí tak povečeří, ale vypadá unaveně, tak se rozhodne nechat jejich rozhovor na další den. On, ale vypadá, že má nadmíru dobrou náladu.

Další den si trochu přispí, ale nijak dlouho. Když se vzbudí, vstane a po ranních rituálech v koupelně zamíří do kuchyně, kde udělá kávu. Přemýšlí, co si dá ke snídani a také nad Nailinou reakci. Je toho názoru, že by s tím mohla souhlasit. Z jeho myšlenek ho "vyruší" vůně čerstvé kávy a krátce na to se v kuchyni objeví Nai. Pozdraví ji. Nechá snídani v její režii. Celou dobu vypadá stále v dobrém rozpoložení.
Když se pak usadí ke stolu, tak po krátké době koukne na Nailah.*
Včera jsem tady měl opravdu nezvyklou návštěvu. *Začne a vypadá nad tím opravdu pobaveně.* Byl tady Marcel Gerard. Přišel mi navrhnout vzájemnou spolupráci. Chce, abychom pokusili naše a jeho lidi sjednotit. *Pokračuje.* Nejspíše se mu ten můj dřívější návrh rozležel v mozku a zdá se, že je ochotný se do toho pustit. Já ho do háje, jako on mě tehdy neposlal. Chci to pořád, aby bylo ve městě bezpečně. Chtěl jsem to probrat s tebou. Slyšet tvůj názor. *Zakončí svůj krátký proslov. Sleduje během toho Nai i její reakce. Na chvíli přeruší snídani, ale pak se k ní znovu vrátí a dá se do jídla, které občas zapije kávou.* Docela mě překvapil... *Zkonstatuje.* Mám tě od něj pozdravovat... *Dodá ještě a podívá se na ni se směsicí pobavení, ale i jakéhosi podezření. Marcel má štěstí, že je upír, a že ho z ničeho nepodezírá. I tak, se, ale nedokáže ubránit jakési podezíravosti, navzdory všemu. Na Nailah je jednoduše velmi opatrný.*

(Po práci byla docela unavená, protože jim přišlo nové zboží. A s tím vždycky bylo hodně práce. Takže se hned zavrtala do postele, aniž by s Jacksonem prohodila nějak moc slov. V podstatě mu jen popřála dobrou noc a během okamžiku usnula. Ráno se probrala déle než Jackson. Ano, už zase se projevily ty její spáčské sklony. Ale nebylo to pořád tak strašné. Rozhodně to bylo lepší, než minule. Vydala se dolů do kuchyně, ale zjistila, že rozhodně nebyla první, kdo se vzbudil. Jackson už dole byl a dopřával si ranní kávu. Opětovala mu jeho pozdrav a nalila si taky hrnek kafe. Podívala se na stůl zející prázdnotou a na Jacksona, který si tam v klidu seděl. Jistě, snídaně je na ni. Možná ho neměla v poslední době tak rozmazlovat jídlem, které navařila, aby si nezvykal, že bude nadosmrti kuchtičkou. Prostě vzala z ledničky pár vajec, nakrájela cibuli a udělala smažená vejce s cibulkou. Jakýpak s tím cavyky. Neměla chuť dělat nějaké speciální jídlo. Nakrájela k tomu chleba a podělila se o to s Jackson. Přitom popíjela kávu. Nemlčelo se dlouho. Jackson začal s tím, že Marcel přišel na návštěvu. Docela ji to zaujalo, takže otřásla poslední zbytky únavy a zaujatě poslouchala. S Marcelem se setkala jen jednou, ale dalo se říct, že na ni udělal dojem. Nezdálo se, že by nebyl schopný spolupráce. On od ní vlastně tehdy vyloženě spolupráci chtěl. A ona proti tomu nic neměla. Vlastně Marcel vyměnil informace za to, že Claire se dostane soudu. Tedy on chtěl jediný konec, ten se vyplnil, ale nemuselo to tak dopadnout. Smečka mohla rozhodnout jinak. Ale nestalo se. Dožvýká sousto chleba, aby se k tomu taky mohla vyjádřit.) Vlastně jsem si říkala už od začátku, proč se nepokusíte o nějakou spolupráci a kdy vám to konečně dojde, že být na nože asi nepomůže ani jednomu. Pokud jde o spojenectví s Marcelem Gerardem, tak nic nenamítám. On z toho bude mít jistě výhody, ale my také. Ta válka mezi upíry a vlkodlaky tady už trvá hodně dlouho. Tvoji rodiče to chtěli zastavit, ale nepodařilo se jim to, díky zrádcům. (Ano, možná byl hlavním zrádcem jeho děda, ale tak nějak jí bylo jasné, že jich muselo být mnohem víc, aby něco zmohli, aby zastavili mírová jednání a vše se zvrtlo v krvelačná jatka.) Teď nevím o nikom, kdo by měl kout pikle za tvými zády a pokoušet se, aby to nevyšlo. Smečka možná nebude nadšená, protože předsudky jsou předsudky, ale mělo by se to zkusit. Co přesně navrhoval? Tedy je jasné, že si nejde jen tak plácnout a jo, od teď jsme spojenci. Závisí na tom až moc lidí. (Podívala se na něj. Snad Jackson pochopil, co tím myslela. Muselo se prostě nějak šikovně začít. Nesmělo se to nechat ladem. Tohle potřebovalo opravdovou zainteresovanost.) A ještě něco... (Na chvíli se odmlčela.) Neměl bys to probrat s Hayley? Je to alfa, ať to chtějí nebo ne. Nikdo ji na souboj nevyzval, nikdo ji nezabil. Je stále alfa. (Chvíli držela na Jacksonovi pohled a pak ho sklopila zpět k vajíčkům a zase si vložila do úst pár soust.) Překvapení většinou přichází ze stran, kde to nejméně čekáme. Od toho je to překvapení. (Zkonstatovala a víc se k tomu nevyjadřovala. Když se zmínil, že ji Marcel pozdravuje, věnovala mu pohled. Vlastně ho v tu chvíli prozkoumávala. Co se mu tak honí hlavou? Ale bylo na něm vidět, že je i tak trochu podezřívavý. No jistě, žárlivý muž. Typické.) Dík. Příště budu muset Marcelovi říct, aby se pokoušel náš vztah ututlat trochu méně okatěji a aby nechodil k nám domů. (Prohodí trochu pobaveně. Vlastně se bavila hlavně nad tím, jak se Jackson tvářil podezřívavě, když vyřizoval pozdrav.)

*Moc dobře věděl, proč nechal přípravu snídaně nakonec na Nailah. Šlo jí to od ruky daleko lépe a rychleji, než jemu. Když si spolu sedli ke stolu a dali se pomalu do jídla, snědl několik soust, než Nailah začal zasvěcovat do programu jeho předchozího dne. Ve stručnosti jí poví, kdo jej navštívil, a na čem se jim podařilo konečně po hodně dlouhé době domluvit. Po té, co skončí, tak se vrátí k jídlu, ale jen do doby, než se k tomu Nailah začne vyjadřovat. S její reakcí je spokojený. Jak počítal, tak proti spojenectví Nailah nic nenamítala, právě naopak. Poslouchá Nailiny argumenty a občas k tomu souhlasně kývne.* Jsem rád, že si Marcel konečně uvědomil, že spolupráce je lepší, než ten jeho úmysl ovládnout město. *Poznamená. Vypadá spokojeně, ale přesto má trochu stažené obočí, když na to zpětně vzpomíná.* Snad máš pravdu. *Přikývne.* Chci tohle konečně dotáhnout do konce. Nikdo už to nesmí překazit. *Odvětí. Na chvíli se zahledí před sebe a snaží se představit si reakci vlkodlaků v Zátoce až jim oznámí své úmysly. Samozřejmě je nechá říct jejich názor, ale rozhodnutý už je dávno. Probere se, když se ho Nailah ptá, jakou má Marcel představu.* Bavili jsme se o tom, jen zběžně, nic konkrétního. Chceme zařídit setkání několika našich nejtolerantnějších s jeho upíry. Musí to být nějaké neutrální místo. Když se navzájem lépe poznáme, tak snad vlkodlaky i upíry přesvědčíme, že to spojenectví je lepší, než to neustále boje a nevraživost. *Poví jí, o čem mluvili s Marcelem.* Když se to podaří dotáhnout do úspěšného konce, tak se domluvíme, co dál. *Dodá ještě. Věnuje se chvíli snídani a kávě, než ho Nai rozptýlí. S očekáváním na ni koukne a poslouchá, co má na srdci. Když se zmíní o tom, že by to měl probrat s Hayley, nemůže nic více, než jí dát za pravdu. Jeho dobrá nálada ovšem o dost pohasne. Ví, že je Hayley stále alfou, jen si nedovede představit, jak se s ní potom všem dokáže domluvit.* Pokusím se s ní sejít a promluvit o tom. *Odvětí, s nejasnou představou o výsledku. Snaží se nějak vybavit, jaký vztah je mezi Hayley a Marcelem a upíry. Nepředpokládal, že by se měli ti dva v nějaké velké oblibě. Také přemítá, jak nejlépe, nejvhodněji se s Hayley spojit. Pokud mu zvedne telefon, bude to považovat za malý zázrak. Z jeho úvah ho probere Nai, když se vrátí k tomu jeho okomentování Marcelovy návštěvy. Zadívá se na ni s náznakem pobavení. Trochu zvážní, když mu děkuje za vyřízení pozdravů a neodpustí si tu poznámku o jejím a Marcelově vztahu.* Taky jsi samé překvapení, paní Warrenová. *Poznamená a nespouští s ní oči. I když nepředpokládal, že by mezi Nailah a Marcelem někdy něco mohlo být, přesto se neubránil tomu podezření a pocitu, že na ni musí dávat pozor a hlídat si ji. Jednou to podcenil a Kol ji málem zabil. Toho strachu, že jí někdo může ublížit se nedokáže, jen tak zbavit. Marcel nejspíše přímo ne, ale kolem něj se motá hodně upírů a všichni nejsou jako on.* Já vím, že jsi, ale buď opatrná... *Požádá jí. Ví, že by Nailah zbytečně neriskovala, ale nedokáže si odpustit svou prosbu. Ve výrazu má hlavně obavy. Pak se vrátí zpátky k jídlu.*

(Ano, Jackson měl jistě pravdu v tom, že bylo mnohem lepší spolupracovat, než aby jedna frakce naháněla druhou. Je zajímavé, že s tím ale takhle přichází právě teď. Bylo jí jasné, že jeho frakce na tom musí být hodně zle. I podle toho, že Jackson mu to už jednou podle svých slov sám nabízel a on ho s tím poslal někam. Najednou tu ale byl Marcel ochotný spolupracovat. Asi mu hodně teklo do bot. A bylo docela možné, že si tím mírem prostě chce zaručit to, že jeho komunita nelehne popelem. Ale nemohla mu vyčítat, že to Marcel připustil a přijal až teď. Někomu to prostě trvá déle, než pochopí, co je lepší, jaké východisko zvolit proto, aby se musel obávat co nejméně. Tohle byla jasná volba. Spojit se s vlkodlaky a mít tak silné spojenectví a vyvarovat se tomu, že tyhle dvě frakce na sebe budou útočit. A ona nic nenamítala, ačkoliv to Marcel dělal z čistě sobeckých důvodů. Ta nevraživost prostě musela jednou skončit, takže proč ne zrovna teď. Nebude to ale tak lehké. Nejde to mávnutím proutku změnit. Vlkodlaci a upíři jsou prostě zarytými nepřáteli. Ačkoliv by to podle ní tak nemuselo být. Bylo to dáno spíš historickým vývojem nebo nějakou událostí, která se šířila dál a dál a postupně zasela mezi tyhle dvě frakce ještě větší klín, až už se prostě upíři a vlkodlaci nemohli snést vůbec. A na druhou stranu byla pravda, že upíři vlkodlakům moc dobře nevoní. Ale to třeba vlkodlaci upírům taky ne.) Pokud žije v jednom městě tolik frakcí, je rozhodně lepší, když se jejich vztah zakládá na respektu té další. Bohužel ne vždycky to může vyjít, když je někdo až moc chtivý a chce všechno najednou. Vlastně to se i prvně Gerardovi vymstilo. A teď ví, jaké je to být poražený a na dně. A zrovna teď je mu to spojenectví s tebou opravdu dobré. Ale to nevadí, že je to spíše ze sobeckých důvodů. Hlavní je, co to může přinést nám jako frakcím. (Už tak nějak zabředávala do toho, jak je to s frakcemi a jejich historií. New Orleans bylo teď jejím domovem a ona se musela umět orientovat. Ve všem.) A setkání pár tvých a pár jeho lidí, to vůbec není špatný nápad. Vlastně je to dobrý začátek, kdy uvidíte, jestli je vůbec možné, abyste společně, tedy vaši lidé, aby spolu vůbec vydrželi v jedné místnosti. Aby byli ochotni tam vydržet. Bude to skřípat, ale mohlo by to jít. (Kývla hlavou, že opravdu je dobrý nápad, když se zkusí sejít skupinka upírů se skupinkou vlkodlaků. Co by se mohlo stát horšího, než že by se zabili? No dobře, tohle je trochu černější humor, ale když bude Jackson držet vlkodlaky na uzdě a Marcel upíry, vyjít by to mohlo. Na to, že se s Hayley pokusí spojit a promluvit si s ní, jen kývne. Jistě, nebylo to asi nejjednodušší. Hayley s ním stále nekomunikovala. Vlastně ani se smečkou. I když kdo by komunikoval se smečkou, která vás zavrhla. I když oficiálně nic takového řečené nebylo, bylo jasné, jaký mají postoj, když nedovolili Jacksonovi, aby si ji vzal. Pak se ale vrátí ke konverzaci, která pokračovala zase Marcelem. Že ji prý pozdravuje. Viděla na Jacksonovi opravdu zřetelně jeho podezřívavost. Možná by se jí i nahlas smála, ale to raději neriskovala, protože by se Jackson mohl urazit. Bylo vážně zajímavé vidět ty pohledy, které by na ni vrhal jistě pokaždé, kdyby jen okem déle zavadila o nějakého muže, nebo se s ním nedej bože bavila. Proto si z něj trochu vystřelí. Okomentoval to tak, že by se i mohlo zdát, že by se tomu taky rád zasmál, ale stále v něm vidí tu podezřívavost. nemohl si pomoci. Jakmile ale začne žvatlat o tom, že by si měla dávat pozor, tak protočí panenky.) Jacksone, pozor si dávám a dávat budu. Někdy to člověk ale prostě neovlivní. (Podívala se na hodinky a povzdechla si.) Budu muset běžet do práce. Ale dneska se vrátím rozhodně dříve, než včera. Pousmála se. Zvedla se od stolu přešla k Jacksonovi, vlípla mu na tvář pusu.) Tak zatím. (Znovu se na něj usmála a pak už si to odkráčela z kuchyně, vzala si z předsíně kabelku a odešla do práce.)

*Nakonec nemusí s Nailah dlouho Marcelovu návštěvu řešit. Zdá se, že v tom, jsou za jedno. Taková věc jej dovede potěšit. Nepodaří se to vždycky. Tohle mu přijde jako něco důležitého a když se shodnou u důležitých věcí, je to plus navíc. Sleduje ji, když pak k němu promlouvá a říká mu svůj názor, na život v tomhle městě a soužití jednotlivých frakcí.* Před tím, než se ve městě objevil Benjamin Rousseau, tak tady byla snaha o jakési to mírové soužití. Existovala smlouva, kterou podepsali zástupci všech frakcí. Pro mnohé to, ale byl jen papír, na který se odvolávali, když se to zrovna hodilo. Snaha tedy byla už dříve, ale výsledek dost pokulhával. Zdá se, že teď by to mohlo vyjít. Alespoň mezi námi a upíry. I když nevidím důvod, proč by se nemohli potom přidat i ostatní. *Poví Nailah o minulosti ne tak dávné. Něco už možná slyšela, ale není si jistý, jak podrobně.* Musíme, jen vybrat vhodné místo. Nějaké neutrální území. Aby nikdo neměl pocit, že jde o něco nekalého. *Poznamená. Sám nad tím přemítá, co Marcel odešel. Dosud jej ovšem nic použitelného nenapadlo. Z toho, co pro něj nepředstavuje velké problémy, ale přejdou k Hayley. Nedovede si představit, jak s ní potom všem bude mluvit. Pokud bude ona vůbec ochotná poslouchat. Jeho dosud dobrá nálada trochu poklesne. Přesto je odhodlaný pro to, aby se setkali a promluvili si o tom všem, udělat všechno. Navíc pro něj ta situace kolem Hayley a smečkou není ani zdaleka uzavřená. Neustále se snaží přijít na nějaké řešení. Hayley si podle něj zaslouží od členů smečky naprosto jiný přístup a zacházení, než jaké se jí dostalo. Možná při tom setkání bude příležitost něco vymyslet nebo to alespoň probrat. Ponoří se do svých myšlenek tak, že je chvíli mimo. Vrátí se do přítomnosti až když si chvíli dělají tak trochu legraci z toho, že Marcel nechal Nailah pozdravovat, i když on se tomu nedovede tak zcela zasmát. Od Marcela nečeká nic špatného, ale ten podezíravý pocit a opatrnost, když se někdo z mužů motá kolem Nailah nedovede potlačit. Je v tom také hlavně obava, protože nezapomene na to, že ji Kol málem zabil. I když ví, že to není třeba, neodpustí si malou prosbu na to, aby byla Nai opatrná.
To už je jejich snídaně u konce. Nailah se zvedne, rozloučí se polibkem, kterým ho rozhodně potěší a odejde.* Ať ti to tam uteče. Budu se těšit na večer. *Rozloučí se s ní rovněž. Zůstane ještě chvíli sedět na místě a přemýšlí, nad jejich rozhovorem. Po té vstane, uklidí v kuchyni. Vezme si telefon a napíše zprávu Hayley.*

kód:

Ahoj Hayley, vím, že jsem ten poslední koho bys chtěla vidět nebo slyšet. Přesto s tebou potřebuji něco probrat. Prosím, můžeme se sejít? Jackson.

*Zprávu odešle a pak si jde po svých.*

*Zpráva pro Jacksona.*

kód:

Kdy a kde? - Hayley