Kieran´s Secret Flat

*Ani neočekávala, že celou tu dobu, kterou společně stráví by se nesla ve veselé atmosféře. Většinou vždy se rozhovory mezi nimi stočí k něčemu vážnějšímu a ani dnes to není výjimkou. Zkrátka se vždycky najde něco, co by mohli prodiskutovat, protože mají až příliš mnoho starostí. Ale najdou si chvíli na to, aby zavtipkovali. Dříve by tvrdila, že s mužem jako je Elijah nelze řešit jisté věci s humorem a nebo vůbec mít nějaké narážky či poznámky. Ale jakmile ho stihla trochu více poznat, tak zjistila, že tomu tak není. Říká se, že nemáte dávat na první dojem a opravdu tomu tak je. Člověk máš může velmi mile potěšit a nebo naopak zklamat. Podívá se na něj nevěřícně a musí se opět usmát, avšak stále se na něj dívá nedůvěřivě.*Vážně si všechny ty obleky žehlíš sám? *Takové skutečnosti nelze uvěřit a pokud to tak opravdu je, tak mu skládá poklonu a obdiv. Jeho šatník musí být obrovský a tohle je jedna z věcí, které se žádné ženě nechtějí dělat – žehlení obleků. Je to náročné a trvá to opravdu dlouho a jakmile to pokazíte, tak to můžete dát znovu do pračky a začít od začátku. Sice se zdá, že svá slova myslí vážně, ale vidí v jeho očích něco jiného. Skoro se začne smát, ale drží to v sobě, když si představuje jeho osobu u žehlícího prkna s žehličkou. Na moment proto raději odvrátí zrak a podívá se někde za jeho rameno, jen aby se ovládla a nezačala se smát. Konverzace začíná být vážnější a proto jí i zmizí úsměv z tváře, ale pořád působí klidně, příjemně. Ujistí ho, že věci se jednoho dne dají do pořádku, možná ne úplně a ne na dlouho, ale přijde to. Vždycky přijde napravení a záleží jen na nich, jak dlouho ho udrží. Tedy pokud nepřijdou další nepřátelé, kteří všechno nezničí. Nezdá se, že by vůbec v New Orleans mohl mít kdokoliv z nadpřirozené komunity klid na delší dobu. Jedině, že by odešel, ale komu se chce opouštět domov? Navíc před problémy nelze utéct, protože si vás vždy najdou ať už jste kdekoliv. Stejně tak jako pravda nemůže být nikdy skryta věčně. Funguje to na stejném principu.
Nedělá jí vůbec žádný problém mluvit o sobě a už vůbec ne ve chvíli, kdy se o ni zajímá. Poví mu asi o těch nejvyšších starostech, které jí teď trápí. Od zkoušek, přes jejího bratrance u kterého má pocit, že vždycky bude něco řešit, protože on je přesně ten typ, který přitahuje problémy jako magnet až po Klause, který by taktéž mohl být věčným tématem. Upřímně nechtěla o tom začít mluvit, ale na druhou stranu má pocit, že když se o tom zmíní, tak ji bude moct o tom sám říct a nebo naznačit, co se může dít, co jí uniká. Není to tak, že by ho chtěla zatěžovat svými obavami, které se týkají jeho bratra jelikož ví, že on sám s ním má docela hodně problémů, které si musí vyřešit. No...nakonec to ze sebe dostane Po celou dobu pozoruje jeho tvář, snad proto, aby v ní dokázala číst. Jedna věc je to, když vám někdo něco tvrdí slovně, ale člověk by se mohl divit, co všechno lze zjistit podle výrazu ve tváři. Můžete poznat, pokud člověk lže, ale pokud jde opravdu dobrým lhářem, tak to nepoznáte ani s titulem z psychologie a nebo pokud máte v tom praxi. A právě rodina Mikaelsonů má v tom až příliš velkou praxi. Nijak do hloubky se nezabývá tím, co jí říká, jen se jí těžce věří tomu, že by nepoznal na svém bratrovi jeho úmysly. Alespoň tedy část z nich, protože na to ho zná až příliš dobře. Raději to nadále neřeší a považuje tohle téma za ukončené. Nemusí vždy zabíhat do detailů a řešit všechno. Ke všemu to vypadá, že ani Elijah o tom nechce příliš mluvit a má pravděpodobně k tomu své důvody. Navíc pokud opravdu sama bude mít z toho špatný pocit, tak to bude řešit přímo s Klausem a ne s jeho bratrem. Převezme si od něj lepící pásku, kterou odloží do strany k věcem, které potřebovat už pro dnešní den nebudou.
Zeptá se i na něj už jen čistě ze zvědavosti, ale taky ho chce obeznámit s faktem, že vypadá dobře. Je poznat ten rozdíl mezi mužem, kterého prakticky přinutila k terapii a mezi mužem, který před ní stojí právě v tuto chvíli. Usmívá se na něj děkovně, když jí dává najevo svůj vděk. Pro ni je to potěšující, že se jí to povedlo a on je vlastně jejím prvním naprosto úspěšným pacientem. Úplně první pacient oficiálně byla Genevieve, ale u ní netuší, jak moc přesně jí to ovlivnilo a navíc ještě nejsou ani u konce. Ke všemu se z nich za tu dobu staly kamarádky a teď, když něco řeší, tak je to právě více v přátelským stylu. U Elijaha to bylo podobné, ale přeci jen místama rozdílné už jenom proto, že byl nebezpečný jak sám pro sebe, tak i pro své okolí. Opět se na něj pousměje.* Pomáhat lidem je už mojí součástí. *Usměje se a sklopí pohled k zemi. Zhluboka se nadechne.* Až po smrti mého bratra jsem se k tomu upnula naplno. *Pozvedne zrak a podívá se na něj.* Nemohla jsem spát, zdálo se mi o tom, co se stalo a já nenáviděla ten pocit, že jsem mu nemohla pomoct. Právě proto chci teď využít každé šance. *Přizná se mu. Chce pomáhat, chce změnit to, co by se mohlo stát. Už nechce zažívat ten samý pocit, který měla u Seana.
Hned na to se už vrhnout konečně do práce. Vždyť kvůli tomu jsou i tady nebo ne? Sehne se k barvám a otevře víko od jednoho kýblu, přičemž tomu věnuje plnou svou pozornost a tudíž ani nevnímá to, když se Elijah vzdálí. Jen na chvíli se jeho směrem podívá, ale nepřikládá k němu ani k šustění papíru nějakou pozornost. To se však změní v momentě, co jí nasadí papírovou čepici na hlavu, kterou si poupraví, aby jí dobře držela. Nelze se u toho nesmát...na chvíli se cítí jako osmiletá holčička, kterou rozesmívá její starší bratr. A je to vlastně dobrý pocit. Znovu se zasměje, když souhlasí s tím, že teď je naprosto dokonalá malířka a už nic jiného ji ani nechybí. Samozřejmě že čepici si nechá nasazenou na hlavě. Nehodlá ji sundávat už jenom proto, že se jí ten nápad líbí a přijde jí to vtipné. Jakmile jí položí otázku ohledně toho, zda je barva taková, jakou si představuje, tak mu nahlédne přes rameno a zkontroluje to. Souhlasí s odstínem a zvedne váleček, který svírá v ruce více nahoru, přičemž ho namočí do barvy. Jedná docela rychle už jenom proto, aby jí nezastavil. A tak mu válečkem se zelenou barvou přejede po hrudi, než stáhne ruku k tělu a nechá odkápávat barvu na papírové noviny. Opět mu připomene, že je to dokonalé a může se dát klidně do malování. Už teď to vypadá na velkou zábavu, ale teoreticky si s tím začal on, když vyrobil tu papírovou čepici. Ještě pronese menší poznámku a ve tváři má pobavení, které trvá do chvíle, kdy se zmíní o tom, co by tomu řekl Klaus, kdyby u ní našel jeho triko. V tu chvíli se na něj dívá zaraženě, jako kdyby nevěděla, co má přesně říct. Spojí rty k sobě a zadívá se někde před sebe. Ví, jak moc Klaus dokáže být paranoidní a už tak je na seznamu Marcel. Opravdu nepotřebuje, aby měli konflikt ještě kvůli Elijahovi, i když mezi nimi není víc, než jen přátelství a taky tomu tak i zůstane. Tím si je více, než jistá. Nakloní hlavu do strany a podívá se opět na něj, přičemž se pousměje.* Jo, máš pravdu. To by asi pro jednoho z nás neskončilo dobře. *Přikývne souhlasně hlavou a popojde o něco blíže ke kýblu s barvou.* Vlastně jsem to předtím myslela tak, že asi nebudeš chtít jít přes město v triku od barvy. Ale ty vlastně máš upíří rychlost. *Dodá na vysvětlenou. Docela jí ale pobavilo to, když řekl, že se nezdá a měl by si na ni dávat větší pozor. Z jeho úst to zní o moc vtipněji, než by to ve skutečnosti bylo.
Společně se pustí do malování jedné ze stěn a mají opravdu úžasnou souhru. Jelikož je tam jen jeden žebřík, tak ho přenechá jemu bez jakýchkoliv komentářů. Stejně si je jistá tím, že by ji nenechal lozit po žebříku. Občas se na něj podívá s údivem, když se posunuje i se žebříkem a musí nad tím pobaveně zavrtět hlavou. Neuvěřitelné, co všechno upíři umí a co se naučí. Když na ni spadne pár kapiček, tak pokaždé sebou cukne a podívá se k Elijahovi. Netuší, zda to dělá schválně a nebo ne, ale podle toho jak je zabraný do práce, tak si toho asi ani nevšímá. Proto to nijak nekomentuje a nechává to tak, avšak ho začíná ostražitěji pozorovat.
Jakmile dokončí stěny, které mají být zelené, tak odloží štětec a poodstoupí více do prostoru, aby si to mohla prohlédnout. Pousměje se při jeho slovech a uznaně pokýve hlavou.* Já myslím, že to vypadá dobře. Ano...teď hnědou. *Souhlasí s ním a když opět míchá barvu, tak přejde do jeho blízkosti, aby se mu dívala pod ruky.* Opět světlou. Tohle je skvělé. *Poukáže na odstín, který má a usmívá se spokojeně, protože taky spokojená je. Vybrala si dobrého společníka. Povytáhne obočí, když se zmíní o zkoušce a tázavě se na něj dívá. Po celou dobu má úsměv na tváři a netuší, co přesně myslí tou zkouškou. Mělo jí ale dojít, že chce odvetu. Bohužel jí to nenapadlo a proto skončí její ruka pomalovaná hnědou barvou. Otevře ústa nevěřícně a trochu od něj poodstoupí. Zasměje se.* Takže ty toužíš po odplatách. *Přikyvuje u toho hlavou.* Chceš se mnou soupeřit? Tak dobře. *Přijde k němu a přejede mu tou pomalovanou rukou po straně krku a klíční kosti, přičemž se opět otře o triko. Jelikož barva nemohla ještě zaschnout, tak předala část i na něj. Opět ustoupí.* Skóre – dva jedna pro Cami. *Zasměje se a chvíli tak ostražitě stojí, protože očekává nějakou tu odplatu. Avšak poté se začne věnovat práci a asi v polovině odloží váleček do kýblíku a přijde k lednici ze kterého vytáhne dvě piva. Oddělá vršky a vrátí se nazpět za Elijahem. Natáhne k němu ruku s pivem.* Pauza po druhé třetině zápasu. *Uchechtne se a poté se napije svého piva. Už měla docela vyprahlo v ústech.*

*Na tváři se mu objeví spokojený výraz, možná malinko škodolibý, když pozoruje, jak dokonale se mu podaří zmást Cami svou hláškou, že si většinu věcí obstarává sám. Je stále stejně nevyzpytatelný a tajemný jako hrad v Karpatech. Vypadá, že si to dokonale v danou chvíli užívá. Neobtěžuje se s odpovědí na její otázku. Nechá Cami tápat v nevědomosti. Líbí se mu, že má tajemství, které tak snadno neumí odhalit.
K tématu rodina a jejich potíže, které mají se už více nevyjadřuje. Chce si užít tenhle den bez myšlenek na ni, na matku a bez všech těch přetvářek a mlžení, kterých má v poslední době dost. Raději místo jeho rodiny poslouchá to, co má na srdci Camille. Škola, rodina a kupodivu jeho bratr Klaus. Také toho nemá zrovna málo, a to má dojem, že mu říká, jen to základní. Patrně také nechce načínat příliš vážné téma, stejně jako on. Přesto je mu teď příjemnější rozebírat Cami, než jeho.
Zabrousí i k tomu, že on teoreticky "netuší", co jeho bratr podniká a Camille není právě ten typ, který by něčemu takovému zcela uvěřil. On zase nemůže více prozradit, ani jí, i když by rád. U Cami s tím nemá problém. Nechce ovšem porušit to, na čem se s Klausem dohodli. O jeho počínání kromě něj nikdo další nesmí vědět a to znamená ani Camille. Neřekne jí proto nic na její poznámky, jen jí věnuje významný pohled. Věří, že si obrázek udělá sama, i když se k tomu nebude vyjadřovat. Raději se věnuje své práci, aby ten byt nemalovali věčnost. Když skončí, tak se zase chvíli baví o něm a o tom, jak se u víceméně dobře podařilo vyrovnat s následky svých činů z minulosti. Opět je tu problém, že nemůže Camille říct, že už si to s Klausem vyříkal, a že má to nejhorší za sebou. Musel by odhalit jejich tajnou spolupráci a to při nejlepší vůli neudělá. Proto se moc nezaměřuje na sebe, ale na vyjádření vděčnosti za to, že se ho Cami i přes jeho protesty a počáteční nesouhlas ujala. Rozhodně ji za to vděčný je a hodně. Nepatrně se pousměje, když mu povídá, že pokládá pomoc lidem za její součást. Nemá proti tomu námitek. O něco zvážní a zpozorní, když mu poví, co ji k tomu motivovalo.* Jsem si jistý, že tvůj bratr, ať se nachází kdekoliv je na tebe pyšný a určitě nejenom on. *Pronese to tiše, ale pevně, přesvědčivě. Při tom na ni kouká. Po tváři mu přelétne povzbudivé pousmání. Tohle téma už více nerozvíjí.
Usoudí, že bude lépe, když se pustí do práce. Před tím ještě vyrobí Camille papírovou čepici. Bez toho by nemohli začít. Když jí ji posadí na hlavu a pochválí její vzhled, typický malíře pokojů, dají se společně do míchání barev. Jako první je na pořadí zelená. Umíchá velice brzy odstín, který se Cami zamlouvá. Když použije na zkoušku odstínu jeho bílé tričko, tak odstartuje takovou malou bitvu, která rozhodně chvíli potrvá. Samozřejmě, že si to nehodlá nechat líbit. Nijak to najevo nedává. Jen se tím baví. Okomentuje její poznámku, když se zmíní, že domů půjde nejspíše bez trička. Neubrání se úsměvu, když se zmíní o tom, že by to pro ně nedopadlo dobře. Také nad tím přemýšlí i nad tím, jestli by to Klaus opravdu bral tak smrtelně vážně. Paranoidní je dost, ale na druhou stranu spoléhá na to, že by jej nepodezíral z ničeho nekalého. Cami bere jako svou přítelkyni a člověka, co mu dokázal pomoci. Nikdy by na ni nevztáhl ruku. Je rád, že si našla cestu k jeho bratrovi. Klaus o něm nemá jediný důvod pochybovat.* Proč by mi to mělo vadit? *Odpoví jí otázkou.* Mám bundu a i kdybych neměl. Jak tě tak sleduji, patrně tam těch barev budu mít za chvíli více. *Zkonstatuje to velice přesvědčivě a při tom si ji pobaveně měří.* A možná ti ho tady nechám... *Poznamená, jako by se nechumelilo, a jako by se zrovna nebavili o tom, co by z toho mohlo vzniknout.
Dají se pak do malování stěn na zeleno. Velice brzy se do toho ponoří a jde mu to rychle a dobře od ruky. Když natírá horní části ze žebříku tak občas pocáká zelenou i Cami. Z počátku to nějak nesleduje. Všimne si, ale že si ho ona nějak často měří. Nejprve nechápe, proč, ale pak mu to dojde. Pracuje dál úplně stejně jako dosud. Sleduje ji, jen o něco lépe, ale samozřejmě tak, že to ona nemůže postřehnout. Aby se ujistil, že skutečně sleduje to, jestli jsou ty stříkance nehoda či úmysl, párkrát na ni stříkne úmyslně. Je to ovšem stejně nenápadné, jako dosud. Jakmile si to potvrdí, tak už mají domalováno a tak sleze z žebříku. Chvíli po té kontrolu je natřenou stěnu a sem tam něco málo poopraví. Jakmile je spokojený. Zhodnotí, že zelenou dnes domalovali a jde připravovat hnědou. Dá se do míchání. Když je Cami spokojená se světlým odstínem chvilku si ho měří v kýblu, než se rozhodne provést svůj útok barvou. Bez varování, jen s prohlášením, že provede zkoušku, Cami potře ruku hnědou barvou. S pobaveným jiskřením v očích a cukajícími koutky sleduje její reakci.* Já nejsem pomstychtivý člověk, Cami, to by si měla vědět. *Zavrtí na oko zcela vážně hlavou, ale cukající koutky ho prozradí, že tentokrát to vůbec nemyslí vážně.* Jen jsem tu barvu zkoušel. *Vysvětluje a tváří se jako nevinnost sama.* Jestli se ti líbí, tak namíchám více ať můžeme malovat. *Pokračuje. Ostražitě Cami pozoruje. Trochu přimhouří oči, když se k němu přiblíží. Sleduje, jak ho umaže od hnědé nejen na tričku, ale před tím i na krku.* Jako bych to před chvíli neříkal. *Ušklíbne se a loupne po ní vědoucně očima.* Jedna dva? *Podivuje se.* Víš že by si neměla nejmenší šanci, kdybych opravdu chtěl?! *Ujišťuje se na oko vážně. Tváří se chvilku docela nevyzpytatelně. Zalétne pohledem ke kyblíku s hnědou barvou, jako by přemítal, co Cami provést. Vidí, ovšem, jak si ho Cami měří a tak od toho prozatím upustí.* Moudřejší ustoupí... *Prohlásí moudře a zvedne ruce, před sebe, jako by se vzdával. Sehne se pro kýbl s barvou, vezme čistý váleček a přejde ke stěně, kterou začne natírat na hnědo. Cami tak nevidí, jak mu pobaveně blýská v očích. Už se těší, až jí zase zacáká hnědou a tentokrát si dá záležet. Natírá, ale nejprve dole. Z toho, jej vyruší Cami, když se u něj objeví s pivem. Otočí se k ní a sjede ji pohledem, než si všimne, že mu podává pivo.* Díky. *Pousměje se tak zvláštně a vezme si od ní láhev.* Ať se nám to povede... *Poznamená a než se napijí, tak zlehka ťukne svou sklenici o tu její. Pak se také trochu napije. Jen si svlaží hrdlo. Sklenici pak postaví na zem trochu stranou, aby jí někdo omylem nepřevrhl.
Jelikož už má domalováno dole, tak si přesune žebřík ke stěně, vyleze na něj a dá se do natírání horní části. Na Cami za chvilku začne znovu dopadat hnědá sprška barevných kapek. Občas po ní nenápadně koukne. Pro sebe se spokojeně i pobaveně usmívá.*

*Svěří se Elijahovi s tím, proč si vlastně vůbec vybrala psychologii. Všechno se to odvíjí od jejího bratra a ne všichni to vědí. Když zjistila, že je se Seanem něco špatně, tak začala bádat. Chtěla vědět, co by mohlo způsobit jeho šílenost, chtěla pochopit jeho chování a navíc byla plná obav, že i ona bude šílená, že i ji potká to, co jeho a jednoho dne se zblázní a možná taky zabije spoustu nevinných lidí a potom sebe. A nejhorší na tom bylo, že Kieran jí tenkrát nechával přesně v tohle věřit, protože jí tajil nadpřirozený svět a přitom toho byla už od narození součástí. Otázkou je, zda on měl vůbec ponětí, že patří do covenu Gemini a že měla být čarodějkou, stejně tak jako Sean. Bohužel se spojily dvě rodiny, které měly něco s nadpřirozenem. O'Conellovi, kteří se starali o lidskou frakci a shromažďovali proti nadpřirozeným bytostem informace a užitečné předměty. A potom tady byla její matka, která byla Parker, která byla čarodějkou v jednom z nejšílenějších covenů. Nemohl jí zkrátka nikdo před tím uchránit, nikdo. Pousměje se na něj potěšeně a přikývne hlavou, ale už na to nijak neodpovídá. Nevadí ji se bavit o její rodině a nebo o Seanovi, ale nechce dnešní den kazit. Mají toho spoustu před sebou a pravděpodobně ani jeden z nich nechce být právě rozladěn věcmi z minulosti, které nejsou ani zdaleka příjemné.
Konečně se oba pustí do práce, avšak ještě předtím si dělají z jeden druhého srandu. Elijah to vezme z té strany, že ji vyrobí papírovou čepici, kterou si poupraví tak, aby jí seděla a ještě u toho nezapomene udělat pózu, aby bylo vidět, že se tím náramně baví. Netrvá to však dlouho a ona mu to oplatí tím, že mu přejede válečkem s barvou po triku, aby snad vyzkoušela, zda je ten odstín barvy takový, jaký si představovala. Věděla to hned, ale nemohla si něco takového odpustit. Tímto rozpoutali mezi sebou válku a je jen otázkou, kdo z nich vyhraje, i když kdyby Elijah velmi chtěl, tak je jasné, že to bude on. Upír – respektive Původní a člověk přeci nemohou mezi sebou soupeřit, vždyť je to naprosto směšné. Je jasné, kdo z nich by vyhrál. Předpokládá však, že se bude jako vždy chovat jako gentleman a už jenom z principu ji nechá zvítězit. Ani si neuvědomí, co by mohla znamenat její poznámka, kdyby se to opravdu uskutečnilo. Elijah jí to však ihned připomene a tak sena chvíli nad tím pozastaví. Na jednu je to naprostá banalita, kterou by neměl Klaus vůbec řešit, ale na druhou stranu paranoidní je dost a taky si velmi dobře hlídá to, co je jeho. To poslední, co by chtěla by bylo mít s ním nějaký zbytečný konflikt, jako kdyby už tak toho nebylo dost – Marcel, Kai. Dva největší problémy na kterých se nikdy neshodnou. On to vidí jasně, chce je mrtvé. A ona zase bojuje za to, aby oba byli naživu, protože oba jsou pro ni důležití – samozřejmě každý jiným způsobem. Nechce ho proto nějak dráždit už i tak kolikrát viděla v jeho výrazu, že má jisté pochybnosti o jejím přátelství s Elijahem. Když opravdu chce a snaží se, tak mu dokáže vidět do hlavy, dokáže číst v jeho tváři, ale taky ji dokáže stále překvapovat. Poví tak Elijahovi, že by asi nebylo nejlepší, kdyby si triko sundal a nechal ho tady. Jak pro ni, tak i pro něj, protože světe div se nějakým zázračným způsobem se dokáže ke Klausovi donést poměrně všechno. Zasměje se a sjede jeho triko pohledem, snad proto, aby zmerčila kolik bílého volného prostoru tam má. Ještě se tam vleze dost barvy, pokud bude chtít opět odvetu. Nakloní hlavu mírně do boku a přejede si jazykem po rtech, aby si je mírně navlhčila.* Myslím, že bude nejlepší, když si ho necháš. *Odpoví mu s úsměvem. Opravdu má jisté pochybnosti.* Nechci aby si Klaus z toho vyvodil něco, co to neznamená. Znáš svého bratra. *Pokrčí nad tím rameny, jako kdyby snad mluvila o nějakém beznadějném případu. Takhle to opravdu nevnímá, ale jsou věci, které se u něj s velkou pravděpodobností nikdy nezmění a ona nechce tuhle jeho stránku pokoušet. Akorát by to tak ničilo ještě více jeho vztah se svým bratrem a to je taky něco, co nechce nijak ničit.
Co nevidět se pustí do malování stěn, které mají být natřené na zeleno. Čas jí utíká rychle, protože se ji zdá, že sotva začali a pomalu budou už končit. Mezitím, co Elijah tráví čas na žebříku, tak ona dodělává spodní část. Párkrát se na něj podívá, aby se ujistila, že kapky zelené barvy, které dopadají na její triko, ramena či dokonce do vlasů jsou jen pouhé nedopatření a on jí to nedělá naschvál, aby jí tak oplatil to, jak mu zabarvila pracovní triko. Sem tam se na něj podívá, ale nadále se věnuje své práci. Jakmile mají dokončeno, tak konečně přejdou i k druhé barvě. Se světlým odstínem souhlasí a už – už je připravená na to, aby se pustila do natírání, když v tom ji Elijah zarazí. Stáhne obočí k sobě a nechápavě se na něj podívá. Pochopí to hned vzápětí, kdy ucítí na ruce štětec namočený v barvě a „zašpiní“ jí tak celou ruku od hnědé barvy. Podívá se na něj s výrazem, jestli chce započít opravdu velkou válku, ale směje se. Jde vidět, že se nad tím dobře baví a podle toho jak se tváří její společník, tak si je jistá, že on to bere stejně. Přikyvuje na jeho slova, ale lze poznat, že mu to ani trochu nevěří. A možná si z něj jen utahuje.* Já bych řekla, že tu pomstychtivost máš ukrytou v sobě. Teď se dere na povrch. *Koutky úst ji cukají do stran, jak se na tom dobře baví. Nemyslí to nijak vážně, i když každý člověk je svým způsobem tak trochu pomstychtivý.* Ano, to vidím. *Pozvedne svou ruku od hnědé barvy vzhůru, aby mu snad připomněla to, že si je velmi dobře vědoma jeho testování.* Hned se pustíme do malování, jen...*Nedořekne to a už je u něj a umaže mu část krku a triko od barvy, kterou měla od něj na ruce. Samozřejmě, že kdyby chtěl, tak ji v tom zabrání během vteřiny. Ale je natolik ohleduplný, aby nepoužíval své upíří schopnosti. Usměje se na něj nevinně, když to okomentuje a hned na to se zmíní, že je vlastně ve vedení.* Hm...*Zamručí a přihmouří u toho oči.*...ty a ty vaše upírské dovednosti. Bylo by to značně nefér, kdyby si je používal. To by znamenalo podvádění. *Poukáže na něj prstem a stále se u toho usmívá. Takhle je ten souboj alespoň spravedlivý, ale nebyl by, kdyby používal jeho výhody. Měří si ho po celou dobu, nechce mu dát teď žádnou šanci k odplatě.* Nóbl Elijah...*Okomentuje s humorem, když jí řekne, že moudřejší ustoupí. Dnes do něj rýpe asi více, než kdykoliv předtím, ale o to je to zábavnější. Je spokojená, když se žádné odplaty neujme a tak se pustí opět do malování. Zanedlouho se rozhodne jít pro pivo, které vezme z lednice, otevře a poté mu jedno podá. Usměje se na něj.* Já myslím, že se nám daří docela dobře. *Sjede rychle pohledem stěny, které už jsou dokončené a pak si s ním přiťukne. Napije se několikrát ze svého piva a přejde k oknu, aby se podívala jak je venku. Chvíli tam jen tak stojí a pozoruje okolí, zatímco Elijah se opět věnuje práci. No, nenechá ho v tom dlouho samotného a i ona se pustí do dalšího malování.
A opět je to tady – kapky, které ji dopadají na triko a nebo do vlasů a tak jí ještě více ušpiní. Chvíli to nechává tak a nijak to nekomentuje, avšak v jednu chvíli zvedne hlavu a střetne se její pohled s tím jeho.* Já to věděla, že to není náhoda. Už předtím jsem měla podezření. *Zasměje se a ustoupí tak od stěny, přičemž pozvedne váleček, jako kdyby mu snad nějak hrozila.* Víš, že jsi o moc zákeřnější, než jsem si myslela? *Povytáhne pravé obočí.* Dávej si na mě pozor. *Řekne varovně, ale spíše jen tak na oko, jelikož se u toho stále usmívá. Ale nepřijde žádná odplata. Zpětně se vrátí k natírání a když mají hotovo, tak odloží všechny věci na zem a otře si ruce o triko, které je už tak či tak špinavé. Porozhlédne se po místnosti a spokojeně se usměje.* Povedlo se to, co myslíš? *Podívá se na Elijaha. Vypadá to, že pro dnešní den už budou hotovi.*

*Tušil, že tohle bude jeden z těch příjemně strávených dnů. S Camille si nic jiného ani nedovedl představit. Začalo to sotva překročil práh Kieranova bytu. Bylo to pro něj uvolňující, zábavné. Stačili toho s Cami zase docela dost probrat, i když si tenhle den odmítal kazit příliš vážnými tématy. U každého tak vždy zůstával na povrchu. Nikdy se u žádného dlouho nezdržovali.
Nejdéle ze všeho se zabývali malováním. Nejprve Cami vyrobil vkusný módní doplněk v podobě papírové čepice. Za to od ní dostal nový odstín na své bílé tričko, které mu potřela zelenou. Chvíli se oba s Camille bavili představou, jak by asi reagoval Niklaus, kdyby u Cami našel jeho tričko. Patrně by si nenechal v klidu vysvětlit, že zatím není vůbec nic, jen trocha legrace. Možná by to i risknul, ale nemůže si dovolit ho teď pokoušet nebo provokovat. Když ho Cami přesvědčuje, že si ho má se sebou raději vzít a dodá k tomu pár svých obav, tak se trošku uklidní a kývne jí na to.* V tomhle období to bude lepší. *Zkonstatuje vážněji, než k ní promlouval dosud, aby bylo patrné, že nežertuje. Niklause zná, a opravdu netouží po problémech a už vůbec nepotřebuje, aby měla problémy Camille. On to s Klausem nakonec pokaždé nějak vyřeší.
Samozřejmě by to nebyl on, kdyby si to nechal líbit. Na první pohled to tak mohlo působit. On, ale jen vyčkával na vhodnou příležitost. Když malovali zelené stěny, tak si vyzkoušel zajímavou taktiku, aniž by si to zprvu uvědomoval. Teprve později si uvědomí, že na Cami občas dolétne zelená sprška z jeho natírání. Naštěstí, než to může nějak využít už mají zelené stěny hotové. Začne proto míchat hnědý odstín. Jakmile je s ním Cami spokojená, upozorní ji, že ještě provede zkoušku. To je ten moment, na který tak dlouho čeká. Než Camille něco zmůže, tak jí štětcem přejede po ruce a už není sám, kdo je od barvy. V očích mu ten moment zablýskne uspokojení a pobavení zároveň. Sleduje její reakci. Je mírně ve střehu. Ne, že by pro něj Cami byla hrozbou. Chce, ale být připravený na její případnou odvetu, která nepochybuje, že proběhne.* Já? *Zatváří se udiveně, když jej nazve pomstychtivým.* Chtěl jsem jen vyzkoušet ten odstín. *Namítne.* Ze stěny by se odstraňoval hůře, kdyby se ti nelíbil. *Vysvětluje přesvědčivě. Vypadá u toho v tu chvíli tak zapáleně, že někdo, kdo jej zná trochu méně, by mu to patrně spolknul i s navijákem. Camille je přeci, jen znalejší. Samozřejmě se oba dobře baví. Pozoruje ji jako ostříž, když se k němu Cami nahne a otře si hnědou ruku do jeho krku a nakonec do trička. Vypadá trochu nevyzpytatelně, ale jinak neudělá nic, čím by jí v tom zabránil a při tom je dokonale uvolněný, v pohodě. Když mu na tričku přibude další barva tak s pobaveným úsměvem zavrtí krátce hlavou.* Už stačí, jen tvůj umělecký podpis. Myslím, že si ho nechám zarámovat a pověsím v pokoji na stěnu. *Poznamená napůl v legraci, napůl vážně, takže nelze určit, jak moc doopravdy to myslí. Chvilku ji "vyhrožuje" svými schopnostmi, které by mohl klidně použít. Pobaveně se směje jejím argumentům. Aby ji uklidnil a trochu otupil pozornost, tak dá najevo, že se o nic nebude pokoušet. Při tom ji pozoruje a její komentář přejde mlčky. Vezme kýbl s barvou čistý váleček, zamíří ke stěně, která má být hnědá a dá se do natírání. Pustí se do toho, protože i když má rád legraci, tak na druhou stranu jí dnes přišel pomoct a chce to stihnout v termínu. Když mu Cami donese k občerstvení sklenici piva, udělá krátkou přestávku. Připije si s ní na úspěch.* Taky bych řekl. *Odvětí. Nemůže, než souhlasit. Po té se vrátí k natírání. Dole už to má, tak vyleze na žebřík a dá se do natírání vyšších sfér. Skutečně si až po chvilce všimne, že zase cáká na Camille. Jakmile to zaregistruje, tak má najednou zcela jasno, jak jí to opět vrátit. Pokračuje v natírání, ale teď už je jeho cákání cílené. Přesto pokračuje v natírání a práce jim jde hezky od ruky. Už toho moc nahoře nezbývá, když ho Camille odhalí. Krátce se setká s jejím pohledem. Nejspíše jí tentokrát neušlo jeho pobavení. Poslechne si její poznámky k tomu a neubrání se úsměvu.* Nemohl jsem odolat. *Omlouvá se, ale ten úsměv na jeho tváři a pobavený výraz v očích ubírá jeho slovům na vážnosti.* Ta hnědá ti neobyčejně sluší. *Poznamená a je docela rád, že je momentálně z jejího dosahu, neboť se nachází na žebříku.* Ale před tím to bylo opravdu neúmyslné. *Poukáže na tu zelenou sprchu. Usmívá se a vypadá spokojeně.* Dávám, Camille. To mi věř. *Ujistí ji. Vrátí se pak k malování. Už toho moc nezbývá. Dokončí poslední stěnu a vypadá to opravdu dobře a zdá se, že dnes skončili. Sleze dolů a postaví kýbl s barvou na zem. Porozhlédne se a ještě zkoumá, jestli není třeba někde něco poopravit.* Vypadá to opravdu dobře. *Odsouhlasí Cami její komentář.* Až budeš mít fialovou, tak doděláme i ložnici. *Poznamená to jako hotovou věc. Přejde ke dveřím ložnice a chvíli si místnost prohlíží.
Pomůže pak Cami trochu uklidit po malování. Pojí pak koblihy, co se sebou přinesl. Nakonec nadejde čas se rozloučit.* Díky, za hezký den, Camille... *Pousměje se na ni.* Už půjdu. *Oznámí jí. Pak s pobaveným pousmáním přejde ke zbytkům barvy. Vezme jeden z tenčích štětců. Namočí ho nejdříve do zelené a pak i do hnědé barvy. Vrátí se ke Cami a podá jí ho.* Ještě ten podpis na tvé umělecké dílo. *Požádá jí. Vypadá to, že s tím podpisem na tričko před tím nežertoval. Když se mu Cami na tričko podepíše, štětech zase uklidí. Počká až barva trochu zaschne.* Ozvi se mi, až budeme moct pokračovat. *Požádá ji, zatímco si vezme bundu a oblékne si ji.* Nebo když budeš cokoliv potřebovat. *Dodá vážně.* Rád jsem tě viděl. Přeji příjemný zbytek dne. *Rozloučí se s ní krátkým upřímným úsměvem, při čemž ji podá a krátce opatrně stiskne pravici. Po té odejde.*