Steven´s House

(Dneska měl konečně nadejít ten den, na který čekal už hodně dlouhou dobu. Zatím se necítil nijak zvláštně. Necítil žádnou úlevu, když konečně věděl, kdo zabil jeho ženu, ale to se ještě může změnit. A pokud ani pak neucítí žádnou úlevu, bude ho těšit aspoň vědomí, že na světě je o jednoho vraždícího upíra méně a nikomu už nikdy neublíží. Cassandra měla být doma každou chvíli a měli to konečně celé ukončit. Cass přijela domů a oni vyrazili na cestu. Vraha jeho ženy našli v jedné opuštěné budově. Steven byl značně nervózní. Přeci jenom nikdy nezabil žádného upíra. A teď tady stál a nevěděl, co vlastně udělat. Měl prostě zaútočit nebo si počkat, až něco podnikne on? Nakonec první krok udělala Cass. Upír se začal svíjet na zemi a Steven konečně věděl, co udělat. Konečně zaútočil. Nebylo lehké zabít toho upíra, ale společně s Cassandrou to nakonec zvládli. Konečně pocítil malou úlevu, když byl teď ten upír mrtvý, ale necítil se lépe. Jak by taky mohl? Tohle mu Lenu stejně nevrátí. Věděl vždy, že pomsta člověku nikdy nic nepřinese, ale v tomhle případě to prostě musel udělat. Kdyby Lenu zabil obyčejný člověk, prostě by ho jen našel a zavřel za mříže, ale upíra nemůžete zavřít do vězení a čekat, že si tam odsedí svůj trest.
Společně s Cass nastoupí do auta, připravený vyrazit domů, připravený opustit New Orleans. Tohle ještě Cassandře neřekl, ale už před týdnem se rozhodl, že až bude po všem odjede z New Orleans. Dokonce už požádal o převelení a za týden měl nastoupit k policii v Chicagu. Jenže Cassandra mu před odjezdem ještě něco chtěla říct. Řekla mu o tom, že nějakou dobu v jejím těle byla Genevieve., nezněla při tom vůbec nadšeně, ale nebyla ten typ, který se kvůli něčemu takovému chtěl mstít. Steven ji poslouchal v klidu, ale uvnitř měl pocit, že další jeho část života byla jen lež. Celou dobu si myslel, že Cass je prostě Cass, ale nebyla to pravda.
Když se z toho aspoň trochu vzpamatoval, vyrazili zpátky domů, kde na ně měla čekat Genevieve. Nebyl z toho vůbec nadšený. Proč by s ní měl mluvit? Lhala mu a vydávala se za jeho švagrovou, ale utíkat před tím nehodlal. Domů dorazili časně ráno. Vstoupí do domu a rovnou zamíří do obýváku, kde hned spatří Genevieve. Podívá se na ní a probodne ji pohledem.) Nevím, co mi chceš říct, ale doufám, že to bude krátké.

(Na Stevena čekala až do rána. Nepotřebovala spát. To byla asi jediná výhoda, kterou teď pociťovala. Byla upírem a spánek nebyl zrovna to, co jí dodávalo energii. Bylo to zvláštní být po tak dlouhé době zase ve vlastním těle. Ne, že by nebyla ráda. To se vůbec nedá říct. Byla vděčná, že má konečně zase svoje vlastní končetiny, obličej, vlasy. Byla to sice jen schránka, ale s touhle schránkou se narodila a rozhodně by ji nevyměnila na doživotí. Nechtěla ji vyměnit ani na chvíli, ale neměla na vybranou, protože Kol ji přesunul bez varování. Ale svou podstatou se narodila jako čarodějka a to bylo teď pryč. Už si opravdu zvykala na to, že je upírka a když ten okamžik konečně přišel, když se zdálo, že se s tím naučí žít, bum, byla v jiném těle a zakusila znovu, jaké to je, když má člověk magii. Tohle ji zřejmě bude pronásledovat na věky věků. I když rozhodně nebude klesat na mysli. Ona se nehodlá vzdát toho, že by jednou mohla být znovu čarodějkou, aniž by musela převzít kontrolu nad tělem někoho jiného. Seděla na pohovce a utápěla se ve svých myšlenkách, když uslyšela motor auta. Steven s Cassandrou přijeli domů. Slyšela, že Cassandra se od Stevena oddělila a šla do svého vlastního bytu. Zřejmě ji opravdu nepotřebovala vidět zase a poslouchat nějaké její řeči. Samozřejmě, že Cassandra nebyla nadšená a byla naštvaná z toho, že někdo jiný ovládl její tělo, ale na druhou stranu byla součástí nadpřirozené komunity a dokázala to jistě skousnout lépe než právě třeba Steven. Mírně natočila hlavu směrem k němu, kdy začal hovořit. Ne, tohle asi opravdu nebude rozhovor, který by si chtěla dát za rámeček, ale tak nějak cítila, že to dluží jemu, ale i sobě. I když on by se zřejmě bez toho rozhovoru obešel. Zvedla se z pohovky a natočila se tak, aby na něj lépe viděla, aby si viděli oba do tváře a do očí.) Vím, že tě asi nezajímá, co jsem ti přišla říct. Nebudu ti říkat svůj příběh, protože jsem si jistá, že ho nechceš slyšet. Přišla jsem se jen omluvit. Nic to sice nespraví, ale aspoň omluvu ti dlužím. Za to, že jsem tě napadla tehdy v lese i za to, že jsem hrála tu hru, kdy jsem se snažila být Cassandrou, ačkoliv mi to vlastně vůbec nešlo a já jen čekala na to, až tomu přijdeš na kloub. Ale za tu dobu jsem poznala, že si se zasekl na místě, ze kterého ses nechtěl hnout. A já jsem věděla, že by sis zasloužil posunout se dál, protože jsi dobrý člověk a máš před sebou celý život, který by sis měl užít, ne se plácat v jednom bodě. Chtěla jsem pomoct, možná si ulevit svému svědomí, nevím. (Vydechla a oblízla si svoje rty. Vážně v tomhle nebyla moc dobrá. Nikdy se nebyla schopná opravdu někomu s něčím svěřit či se někomu tak hluboko otevřít. Do těchhle vod vlastně začala brouzdat až nedávno. A její poslední otevřená zpověď byla, když ji opouštěl Kol. Možná, že člověk se dokáže opravdu otevřít až ve chvíli, kdy cítí opravdovou vnitřní bolest.) Jen jsem ti chtěla říct, že nevinnost a čisté svědomí je tak jednoduché ztratit. Snaž se, aby sis ho udržel co nejdéle. (Říkala to s jakousi moudrostí v hlase. Rozhodně mluvila ze svojí zkušenosti. Byla nevinná, její svědomí nic netížilo, ale to bylo kdysi dávno a ona už si jen matně vzpomíná, kdy. Svět nadpřirozena je vlastně v tomhle ohledu hodně krutý.) Víš, to, žes vlastně ještě donedávna nevěděl, co se tady v městě děje, to byla výhoda. Někdy je sladká nevědomost mnohem lepší, než když člověk zná krutou pravdu. Nenech se strhnout nadpřirozeným světem do vod, do kterých se, věř mi, nechceš dostat. Jsi dobrý muž. Zůstaň takový. (Podívala se mi do očí a ačkoliv by teď asi měla spíše odejít, čekala. Opravdu chtěla znát jeho reakci.)

(Co mu Genevieve vůbec po tom všem chtěla říct? Jak se omlouvá za všechny ty lži? A další bláboly, kterého v tuhle chvíli opravdu nezajímají? Byl potlučený a unavený. Chtěl si jen dát horkou sprchu a zalézt do postele. Chtěl co nejdříve opustit tohle město, v kterém už pro něj nic nezbylo. Založí si ruce na hrudi a poslouchá Genevieve.) Máš pravdu, nechci slyšet tvůj příběh a popravdě ani tvou omluvu. Nic nemůže spravit to, že jsi mi lhala. Možná bych ještě přešel ten incident v lese, vymazání vzpomínek a všechno co se díky tomu stalo, ale vydávat se za mou švagrovou? Lhát mi každý den. (zavrtí hlavou ze strany na stranu a vydechne. Nejspíš by na ní neměl být tolik naštvaný. Vždyť to byla přeci ona, kdo mu pomohl najít toho upíra a on se konečně mohl pohnout dál. Jenže opravdu k tomu bylo zapotřebí tolik lží?) Neměla jsi se co vrtat v mém životě. Neměla jsi na to právo. I když bych ti měl poděkovat za pomoc, protože bez tebe bych možná nikdy nenašel vraha Leny, ale proč jsi mi prostě nemohla říct pravdu? Nemusel bych si zase připadat jak největší blb, který opět žil ve lži. Nemuseli bychom tu teď stát a vést tenhle rozhovor. (I když dá se tomu vůbec říkat rozhovor? Genevieve vše říkala s klidem, ale za to on ne. Přimhouří oči a nechápavě se na podívá. Nevinnost? On rozhodně nevinný není. Sám už pár lidí zabil, i když jinak nemohl. Bylo to sice oprávněné, ale i tak nevinný nebyl. Netušil, co tím chtěla říct. On rozhodně nebude teď běhat po městě a vraždit upíry nebo dělat cokoliv, co není správné.) Nemyslím si, že nevědomost je sladká. Každý si zaslouží vědět pravdu a já si zasloužil vědět, kdo zabil mou ženu. Zasloužil jsem si vědět, že má žena byla čarodějkou. Možná se díky tomu můj pohled na svět změnil, ale věř mi, že se ze mě nestane žádný lovec upírů. Jsem detektiv a jím taky zůstanu. Nepotřebuji žádné další dobrodružství. (Možná to zní docela neupřímně, když se do teď honil za upírem, kterého s Cassandrou zabili, ale to opravdu bylo něco jiného. To bylo osobní.) Stěhuji se z New Orleans, takže se nemusíš bát, že bych ti nějak ztěžoval život.

(Bylo pravdou, že nemůže ničím omluvit svoje chování. A nebude se tu vymlouvat na to, že Kol ji uvěznil v těle, ve kterém ona nechtěla být. Nepotřebovala výmluvy. I když tohle byla pravda, ne výmluva. Ale znamenalo by to, že se nedokáže vyrovnat s tím, co se jí díky tomu, že tak dopadla přihodilo, že chce svou vlastní vinu, kdy Stevenovi neřekla, kdo doopravdy je, svalit na někoho jiného. Ona tohle neměla zapotřebí. Nechtěla se vymlouvat a ani nebude. Je připravená přijmout to, že ji Steven nemilosrdně odpálkuje a nebude se s ní chtít bavit. Nedivila se mu, že nechtěl slyšet její omluvu. V podstatě tohle opravdu nemohla slova napravit. A vlastně ani nevěděla, čím by to napravit měla. Nešlo to.) Já vím, neměla jsem právo se za ni vydávat a už vůbec jsem neměla právo zadržovat její tělo. (Zakroutila hlavou.) Vysvětlení ale stejně nepomůže. A ani nevím, jak jsem o tom dokázala mlčet. Celou dobu mě to užíralo, ale pak jsem zjistila, že stále pátráš po vrahovi svojí ženy. Nesmířil ses s tím nikdy. Věděla jsem, že ti můžu pomoct a chci. Tak jsem to udělala, jako bych tím snad mohla zmírnit ty následky, až tohle celé praskne. Ale vím, že jsem nezmírnila nic. (Na chvíli se odmlčí, takže dala znovu prostor Stevenovi. Měl pravdu s tím, že mu to měla říct, neměla mu lhát, neměla si vymýšlet, že je jeho švagrová. Ale na druhou stranu věděla, že by na ni Steven naléhal, aby jeho švagrovou pustila zpět do svého těla, ale ona to dlouhou dobu neměla jak udělat. Kol byl dlouhou dobu neoblomný a ona nemohla najít svoje tělo. To by ale Stevena asi jen těžko zajímalo. Jeho švagrová měla právo na to, aby žila svůj vlastní život a do jejího těla nepřeběhl nějaký vetřelec.) Neměla jsem právo, máš naprostou pravdu. A nemůžu to vzít zpátky, ani to nijak odčinit. Možná proto jsem toho chtěla alespoň využít v tom smyslu, že ti pomůžu s tvým trápením. A jistě, měla jsem ti to říct, ale nedokážu si představit, že bys to v klidu přijal. Ať už si myslíš cokoliv, ta situace nebyla tak jednoduchá, jak se mohla zdát. Byla chyba obsadit tělo Cassandry. Ale něco dobrého z toho alespoň vzešlo. Dozvěděl jsi se, kdo je vrahem tvé ženy. Mohl ses pomstít, i když nevím, jestli ti pomsta přidala na klidu. Většinou to rozhodně nepomůže tak, jak by si člověk přál. (Sklopí na chvíli zrak. Ne, nemuseli vést tenhle rozhovor, ale zřejmě by ho nevedli jen v případě, že by ji Kol nikdy neposlal do těla Cassandry. Ale stalo se to. Ona to nemůže vzít zpátky a ani to nebude Stevenovi vysvětlovat, protože on ani o vysvětlení nestojí. Ale i kdyby to udělala, stejně to nic neomluví.) Ano, já nepopírám, že sis to zasloužil. Protože máš pravdu v tom, že tvoje žena byla čarodějka a tys opravdu měl právo to vědět. Už jsi nebyl někdo, kdo by byl nadpřirozenu cizí. Vzal sis ženu, která v něm byla doma. Měl jsi to vědět. Ale z obecného hlediska je opravdu někdy lepší, když o tom lidé neví. Absolutně netuší, co se děje za jejich zády a mnohdy je to opravdu dobře. (Když se od Stevena dozví, že se má v plánu odstěhovat z New Orleans, kývne na to hlavou.) nebojím se, že bys mi zatěžoval život. I kdybys tu zůstal, nebála bych se toho, ale věřím, že je toho na tebe opravdu teď hodně a musíš se s tím vypořádat. Ale nedoporučovala bych ti, abys to dělal sám. Máš Cassandru a ta ti teď po tom všem jistě pomůže. Nelynčuj ji za to, že ti neřekla, kým je. Jde o volbu, kterou si musí rozhodnout v sobě každý z nás. Bohužel jsem to prozradila za ni, ale věřím, že kvůli tomuhle zrovna naštvaná není... (Na chvíli se odmlčela a upřela pohled někam jinam, než ho vrátila zpět na Stevena.) Přeji ti hodně štěstí ve tvém životě, který tě čeká. Nezapomeň ale, že nadpřirozeno je všude. Ne jen v New Orleans. Nenech se jím ale nikdy stáhnout dolů. Není to pěkné. (Naposledy se na něj podívala a pak už se otočila a odkráčela pryč. Řekla Stevenovi všechno, co chtěla. Nežádala o odpuštění, věděla, že by jí ho nedal. Bude se muset sama vypořádat s vinou, kterou v sobě cítí. Ale není to poprvé, co tohle zažívá. A rozhodně to není ta nejhorší vina, která by ji měla sužovat.)

(Nemohl se jen tak podívat Genevieve do očí a odpustit jí za všechno, co provedla. Několik měsíců žil s vědomím, že má po svém boku Cassandru, ale pravda byla jiná. Byla to celou dobu Genevieve a on to nepoznal. Jak jen mohl být tak slepý? Samozřejmě se mu zdálo její chování dost podivné a hlavně ze začátku. To s tím přítelem bylo snad nejpodivnější. Bylo mu divné, že by mu Cassandra tajila svého přítele takovou dobu a on to ani sám nezjistil. Jenže se v tom nechtěl šťourat do hloubky a stačilo mu jen to vysvětlení, které mu dala. Uvěřil jí. Svěřil své tajemství cizí ženě. A nejhorší na tom všem bylo, že využila tělo Cassandry, jeho rodiny. Díky tomuhle byl naštvaný snad nejvíce.) Ne, to neměla. (Přimhouří oči a dál poslouchá její slova. Chtěla mu pomoct? Jak ušlechtilé. Kdyby rovnou přiznala pravdu a nechala ho být, bylo by to nejlepší. Křivda, kterou cítí, mu zatemňuje mysl a neuvědomuje si, že jen právě díky ní se mohl pomstít a konečně se pohnout v životě dál. Cassandra byla čarodějka a s jistotou věděla, že Lenu zabil upír a nic s tím neudělala. Proč mu vlastně aspoň neřekla pravdu? Všechno mohl být naprosto jinak. Olízne si rty a vydechne, když ji poslouchá. Co jí na to měl vlastně říct? Popravdě už k tomu neměl co říct a možná to bylo jen dobře. Stejně by tahle konverzace k ničemu nevedla. On by ji dále obviňoval z toho, co provedla a ona by mluvila dále o tom, jak má právo být naštvaný a jak z toho vzešlo aspoň něco dobrého. Nemohl se s ní ani hádat, protože cokoliv řekl, ona mu to odkývala. A co se týče jeho pomsty? Nepřinesla mu takový klid, v jaký doufal, ale dostalo se mu aspoň vědomí, že ten upír už nikdy nezabije žádného nevinného člověka. Kdy mu přestane dávat rady do života? On je ten, kdo se chce odstěhovat z New Orleans a Cass do toho nutit přeci nemůže. Nejspíš by byl rád, kdyby se nestěhovat do cizího města úplně sám, ale tohle není na něm, ale na Cassandře. Mlčky se dívá na Genevieve, jak odchází pryč z jeho domu a ještě chvíli zůstane stát na místě. Musí uznat, že takhle si to nepředstavoval. Bylo to celkem zvláštní. Nakonec se dojde osprchovat a jde si lehnout. V hlavě mu vířilo mnoho myšlenek, ale on přes to dokázal usnout.
Druhý den strávil většinu času balením svých věcí, i když toho vlastně neměl moc. Chtěl začít s naprosto čistým štítem, a proto tu nechával veškerý nábytek a další věci, který by mu připomínali minulost. On si jen sbalil své oblečení fotky a další osobní věci, které potřebuje nebo by je nikdy nedokázal vyhodit, i když mu připomínají jeho život s Lenou. Večer se šel projít s Ronniem. Když se vracel a viděl, že Cassandra u sebe doma svítí, rozhodl se za ní zajít. V klidu a dlouze si popovídali o všem, co se stalo. Cassandra mu ještě odvyprávěla všechno, co jí řekla Genevieve a on to možná konečně začal vidět v jiném světle. Nic neodčiní ty lži, které mu napovídala, ale nikdo by se neměl zatracovat tak rychle ne? Po dlouhém povídání si, se Cassandra rozhodla odstěhovat s ním do Chicaga, jen o něco déle. Musí si tady toho ještě hodně zařídit, než opustí svoje rodné město.
Třetí den byl den, kdy se konečně odstěhuje a začne nový život. Ráno se dlouho válel v posteli, ale Ronnieho ho nakonec donutil vstát a jít s ním ven. Poté se zastavil ještě na policejní stanici pro nějaké své věci a rozloučit se se svými bývalými kolegy. K poledni se vrátil domů. Sedl si ke stolu a jen tak si prohlížel dům, v kterém strávil několik svých let. Poté si vzal papír a propisku a začal psát.)
Genevieve,
Vlastně ani nevím, jak bych měl začít. Možná pro začátek bude stačit, když ti povím, že dneska konečně odjíždím z New Orleans. Nemůžu říct, že mi tohle město bude chybět, i když jsem se tady narodil a prožil mnoho šťastných chvil, ale věřím, že v Chicagu na mě čeká mnoho dalších, vlastně o tom nepochybuji.
Když jsi na mě čekala a chtěla mi všechno vysvětlit, nedovolil jsem ti to a jen jsem mluvil o tom, na co jsem měl právo já. Pravdou je, že ty jsi měla také právo, říct svůj příběh, svou verzi. Každý člověk má právo na svou obhajobu, ať už je vinný nebo ne. Ale já ti tuhle šanci nedal. Místo toho jsem to všechno slyšel od Cassandry, ale aspoň od někoho jsem tvou verzi nakonec slyšel. Nemůžu říct, že bych ti dokázal zcela odpustit, ale taky nemůžu říct, že bych tě nenáviděl. Pomohla jsi mi a já ti nebyl schopný ani poděkovat, místo toho jsem tě soudil a káral. Takže teď ti chci poděkovat za to, že ses nedokázala držet stranou a vrtala se do mého života, bez tebe bych se totiž nikdy nedokázal pohnout dál. No, možná že ano, ale jak dlouho by to trvalo?
Nemohl bych odjet, aniž bych ti to řekl, tedy v tomto případě napsal. Snad jednoho dne najdeš svoje vlastní štěstí, místo toho, abys ho hledala druhým.
Sbohem, Steven.
(Položí propisku na stůl a papír složí. Dá ho do obálky a poté vyjde ven i s Ronniem, kde nasedne do svého auta, v kterém má už všechny svoje věci. Už ráno si zjistil adresu Genevieve a přesně tam teď zamíří. Před jejím bytem se zastaví a obálku s dopisem prostrčil skrz škvíru pod dveřmi. Nakonec zamíří pryč z města ještě s jednou a poslední zastávkou. Neodjel by, aniž by navštívil hrob Leny. Tam položí květiny, které koupil odpoledne a chvilku tam zůstane. Pak už nezbývá nic jiného, než se rozloučit s tímto městem a nechat ho za svými zády.)