Lorent's Cottage

Chatka vlkodlaka Lorenta Anselsona.

(Claire večer přijela úplně vyřízená. Rameno měla stále bolavé jako čert. Hojilo se jí velmi pomalu a nezvládala s ním dělat spoustu věcí. Očistila se, ošetřila si rány, které včera utržila z boje s Marcelem a zavázala si rameno obinadlem. Nezvedla ruku a každý pohyb jí bolel, jako kdyby jí žílami proudily žiletky. Věděla, že to co se stalo, na sebe nenechá čekat a bude muset čelit trvalým následkům. Zatím odsud ještě nechce odjíždět, začíná jí tato hra celkem bavit a mohla by ji ještě dobře zahrát, i když má mizerné karty. Ve své chatce nechala skoro všechno, co tam měla. Jen si zabalila nějaké oblečení, lékárničku, tonikum, helmu a peníze a takové ty důležité věci, zbytek tam nechala. Je jí jasné, že jí Marcel brzy navštíví. Fotky a takové ty věci, co byli důležité pro její duši, nechala chované ve velké robustní dřevěné skříni, kde měla zbylé oblečení, ve falešném dně, které nešlo jen tak objevit. Nikdo kromě jí by ho neobjevil. Zabalila to všechno do tašky a vydala se k Lorentovi. Zjistila, kde pobývá. Také si s sebou vzala luk a šípy a nějaké ty věci na sebeobranu. Došla před jeho dveře a položila si tašku. Povzdechla si a zaťukala silně na jeho dveře.)

(Nikdy v Lorentově chatce nebyla, ale teď se tu chystala strávit nějakou dobu. Až jí půjde někdo po krku, změní se ve vlka a nějakou dobu tak zůstane. A pak zmizí, ale nejdříve si s sebou vezme všechny své věci. Ještě musí zařídit i to, aby jí nikdo nehledal. Jakmile se otevřou dveře a spatří Lorenta, rozcuchaného a jen v kalhotách, má chuť se prodrat tou škvírou mezi dveřmi, zalézt dovnitř a zachumlat se u něho v posteli a už nikdy nevylézt. Pokusila se o úsměv. Z jeho chatky sálalo teplo a pocit domova. Pocit něčeho, co nikdy neměla a mít nebude. Jejímu srdci se zastesklo, avšak tonikum jakýkoliv tento pocit otupilo, takže se cítila jen unaveně. Pohlédla mu do očí. Bylo z ní cítit, že teď potřebuje na pár dní klid. Pokusila se usmát nad jeho poznámkou.) Pravdou je, že mám teď velmi složitou situaci a nemůžu zůstat ve své chatce, tak jsem se chtěla zeptat, jestli bych nemohla na pár dní zůstat u sebe? Prosím. (Podívala se mu do očí. Stále ještě měla na čele stehy od toho, jak si sama zašívala ránu na hlavě. Rameno jí stále bolelo. Možná, že vedlejší efekt toho tonika je, že se jí hůře hojí rány.)

(Podívala se mu do očí. Ona tohle jako srandu nebrala. Vlastně až teď si uvědomila, jak vážné to je. Chtějí jí popravit. Naštěstí má pro tyhle situace zásobu peněz, paruky a falešné pasy. Používá falešné jména, všechno. Jakmile ustoupil ode dveří, vešlo dovnitř a nechala ho, aby jí pomohl s taškou. Sundala si bundu a odhalila tak své tetování vlka a nepěkně pohmožděné rameno, které měla obvázané. Pohlédla na své rameno a pak si sedla na gauč. Sundala si boty a schoulila se do klubíčka. Hlavu si opřela o opěrku. Chyběl jí zde deka a tak se prostě objala jen jednou rukou, protože ta druhá jí šíleně bolela. Přikývla na jeho odpověď. Měla na sobě jen tílko a tenké legíny. Šátek ze včera již dávno spálila a prach nasypala do jezera, aby zde nebyl žádný důkaz. Stejně tak očistila nůž a vyprala rukavice a všechno, co bylo od krve. Nerozhlížela se tu, jen seděla a hleděla na své ruce, znovu hubené, slabé. Její oči se jí klížily. Celou noc nespala. Potřebuje se vyspat. Jen tak tak se držela, aby neusnula. Nakonec se Lorent vrátil oblečený a její pohled spočinul na krbu. Měla husí kůži, ale dalo se to vydržet. Pohlédla mu do očí a po chvíli ticha ze sebe konečně vysoukala.) Myslím, že o tom ještě nejsem schopna mluvit, ale kdyby se tu objevili, řekni, že s tím nemáš nic společného a že o tom nic nevíš. Což je pravda. Nemusíš se bát. (Řekla mu to, co si myslela, že by mu říct měla a pak pohlédla zpět na krb.) Je lepší o tom nic nevědět, jen by tě to přivedlo do problémů. (Řekla, aniž by se mu podívala do očí a pak si opřela hlavu o svá kolena. Zachvěla se zimou.)

(Jakmile jí objal kolem ramen a přisunul se k ní, Claire se k němu přitiskla a trochu zasyčela, protože se moc zapřela o své stále bolavé rameno. Zatnula zuby a překonala tu bolest. Položila si na jeho hruď a schovala se k němu, do jeho obětí. Jako malé miminko k mámě. Až na to, že ona není miminko a on není žena. natož její matka. Nad tou představou se ušklíbla. Měla štěstí, že svou matku nikdy nepoznala, o to méně jí bolela její ztráta. A kdyby její matka nezemřela, zřejmě by nikdy nebyla tady a 900 let živá. Zavrtěla hlavou nad tím, že to nesouvisí s Kolem. Pohlédla mu do očí a rukami mu přejela po zádech. Jednou rukou mu zajela pod triko a pohladila jeho kůži a druhou se dostala k jeho boku, odkud svou rukou přejela až k jemu stehnu.) Tak fajn, vyhrál jsi. Poprala jsem se s Marcelem. Nedopadl dobře a teď po mně jde. A nezastaví ho nic, jen to, až mou hlavu napíchne na kůl a vystaví si jí před sídlo. A nebude mu dělat problém tam nepíchnout tu tvoji, pokud mu budeš stát v cestě. (Zahleděla se mu do očí, vážně, chladně a pak se k němu naklonila. Obkročmo si na něj sedla a vášnivě ho políbila. Nechtěla se o tom už bavit. Nechtěla, aby o ní Lorent věděl něco více, než teď už ví. Normálně by jí to asi vadilo, ale teď? Nevidí tu žádný problém.)

(Brzy jí bylo tepleji, díky tomu, že Lorent byl trochu teplejší něž ona a předával tak své teplo jejímu tělu, dokud s neohřálo na stejnou teplotu, což se ještě nestihlo stát. Svými rukami přejížděla po jeho kůži, těle, jemně, něžně. Nechtěla tu už nic z toho řešit. Prostě se chtěla odreagovat, s ním. Nemusel to být čistý sex. Podívala se mu do očí a lehce se pousmála.) Dobře, ve schovce jsem byla vždy nejlepší. (Ušklíbla se a zahleděla se mu do očí. Pohladila ho po tváři a pak si na něj obkročmo sedla. Sílu a intenzitu svých polibků stupňovala, jak narůstala její vášeň. Jeho tričko mu začala pomalu vytahovat a přejíždět mu nehty jemně přes hruď. Sem tam svou rukou sjela až těsně k lemu jeho kalhot, ale nikdy se nedostala dál. Jakmile Lorent však promluvil, vše zkazil. Zahleděla se mu do očí, starostlivě a láskyplně uchopila jeho tvář do svých dlaní.) Dobře. (Zahleděla se do jeho očí a pak z něj sesedla.) Nebude ti vadit, když si půjdu lehnout? celou noc jsem nespala. (Podívá se na něj. Z jejích očí vyprchala všechna touha nebo láskyplnost. Její hlas je nijaký, stejně jako výraz. Měla úplně otupené emoce, bylo zvláštní, že si toho ještě nikdo nevšiml.)

kód:

Chci si promluvit. Sejdeme se za chvíli v baru Augie v zátoce.

(Neřešila, co by kdyby. Žila přítomností, zajímalo jí jen to, co je právě teď a tady. Přikývne, když jí řekne, že mu to nebude vadit. Vstane a pohlédne na něj. Nakloní se k němu a letmo ho políbí na čelo. Pousměje se a vezme si její pyžamo, které se skládalo z přiléhavého trička z příjemného materiálu, černého a černobílých pruhovaných kraťasů, které byli velice přiléhavé, takže jí pěkně tvarovaly zadeček. Odešla tedy i se svým pyžamem do ložnice, kde se převlékla a oblečení, které si sundala pohodila do rohu ložnice. Potom si vlezla do postele a lehla si na rameno, které neměla bolavé. Zachumlala se do peřin a během chvíle usnula. Byla opravdu vyčerpaná.)

*Zpráva Claire.*

kód:

Claire, chci s tebou mluvit. Co nejdříve, nejlépe hned. Kde jsi? Jackson.

(Spala klidně. I když měla noční můry, díky toniku jí to drásalo jen ve snech, ale když se probudila, byla naprosto v pořádku a nic jí nebylo. Za svůj spánek se jen párkrát probudila, ale ihned zase usnula. Ani si nevšimla, jak dlouho spala. Jen jednou si došla na záchod a napít se. Poté se ihned vrátila do postele. Znovu usnula. Znovu se probudila, až k ránu, když se vrátil Lorent. Nevěděla, jestli to je on, ale kdo jiný by si lehl k ní? Otočila se k němu čelem a otevřela oči. Pousmála se a peřinu si přitáhla k sobě a dala si ji mezi nohy. Natáhla k němu ruku a sáhla mu s ní na jeho dlaň, ze které po jeho paži přejela až k jeho hrudi, kde ho pohladila. Přikulila se k němu a přitiskla se svým tělem k tomu jeho.) Máš příjemnou postel. (Pousmála se a podívala se mu do očí. Sluníčko se skrz okna dralo, aby zasvítilo na její pokožku a prosvítilo její černé vlasy. Její oči dostaly ještě ledovější barvu a šimraly jí na rtech. Lorentovi vlasy teď vypadaly jako tekuté zlato a jeho oči teď byly podobné těm jejím. Trochu se k němu naklonila, přitiskla své rty na ty jeho a silně ho kousla do rtu, který si k sobě trochu přitáhla. Po chvilce mu ho pustila a ušklíbla se na ně.)

(Ušklíbla se nad jeho odpovědí. Rozvrzaná postel. Z čeho, anebo od koho? Taková rozvrzaná postel dělá pěknou neplechu, když si někdo rád divoce užívá. To to potom ví skoro celá zátoka. Přikývne tedy jen. I když to tu Lorent neměl nijak vyzdobené, chatka byla celkem útulná. Podívala se mu do očí. Dostala nápad. Znovu se ušklíbla, když řekl, že spali tak dlouho.) Ano, byl to dobrý a dlouhý spánek. Potřebovala jsem ho. (Pousmála se a pohladila ho znovu po hrudi, když skončil jejich polibek. Ještě chvíli a mohlo by se to změnit v něco jiného, což by jí tedy rozhodně nevadilo. Jemu ale asi ano. Trochu nesouhlasně a odmítavě zaskučela jako malé dítě, které musí jít do školy. Ona naštěstí nikam nemusí. Jakmile se od ní Lorent odkulil a vstal z postele, ona se ještě více zachumlala do peřiny a otočila se tak, aby na něj krásně viděla.) Všimla jsem si, že to tady máš takové pusté, nechceš to tady pomoct nějak vyzdobit? (Ušklíbla se a podepřela si rukou hlavu. Nakonec také vyskočila z postele a svlékla si své pyžamo. Schovala ho pod matraci, tak, aby kdyby ho někdo hledal, věděla jen ona a on, kde je. Potom sebrala své vlasy z postele a vyhodila je do koše, který byl v koupelně. Vzala si na sebe spodní prádlo a jedno volné tričko a tímto zatím skončila. Všechny svoje věci uklidila do tašky, kterou si schovala u Lorenta do skříně, hluboko, aby nebyla na první pohled vidět.) Jo, mohl bys tentokrát ukázat své kulinářské dovednosti ukázat ty, co myslíš? (Ušklíbla se a začala se česat. Vlasy si vyčesala do vysokého drdolu. Nakonec se došla opláchnout, vyčistit zuby a ty další věci. Potom se konečně vydala za Lorentem do kuchyně, kde už jim chystal snídani. Dnes si musí dát tonikum. Najde lahvičku, kterou si nechala dole a pohlédne, jak jejího množství značně ubylo. Zbrunátní a otočí se s lahvičkou v ruce za Lorentem.) Tys z toho pil? (V jejích očích jde vidět vztek. Vztek, který probouzí její velkou černou vzteklou nespoutanou vlčici. V očích se jí zablýskne. Stále má prsten, Lorenta by zvládla zabít jediným rychlým pohybem. Zamračí se a udělá krok k němu. Stiskne rty k sobě.)

(Jestli si myslel, že ty obrázky nějak pomůžou, tak se spletl. Trochu pomohly, ale ne moc. Stále to stálo za velký houby. Jí to nijak moc nevadlo, ale teď zřejmě nebude mít co dělat nějakou dobu, tak alespoň mohla vyzdobit tuhle chatku.) Fajn. (Odpověděla mu. Ještě si to rozmyslí, zda to tu bude nějak zkrášlovat či ne. Nakonec se upravila a pak sešla dolů. Ihned šla hledat lahvičku, kterou našla poloprázdnou. Rozčílilo jí to, Lorent jí toho hrozně moc vylil, jak se později přiznal. Bylo jí jedno, co si myslí. Zatnula obě ruce v pěst a došla až k němu. Dala mu před oči lahvičku a pak jí odložila. Byla rozzuřená. Věděla, že za to nemohl. Ale ona se prostě neovládla.) Příště si dávej pozor, aby se to neopakovalo. (Zavrčela na něj a v očích se jí zlostně zablýsklo. Připravil jí o tolik. Možná, že by jí mohl dojít k té čarodějce, když tohle způsobil. Zavrtěla hlavou, natočila si skleničku vody a pak si na lžičku dala kapku tonika, které měla v lahvičce. Možná, že Loret udělal snídani, ale ona ji jíst nebude. Odložila si lžičku na linku i s vodou, jelikož jí vyrušilo zavrčení mobilu. Došla si pro něj. Byl jinde, než má být. Jistě, Lorent jí v noci přeci všechno rozkopal po chatce, imbecil, ani neumí dávat pozor, kam šlape.)

(Jiste, ze ji to rozcilovalo. Melo ji to vydrzet jeste dlouho po odjezdu, ted uz nevi, jak dlouho s tim vydrzi. Je ji jedno, jestli lhal a napil se a zda prijde na to, co to je. Ona mu byla ukradena, on ji taky. Neznali se, jen spolu soulozili. Proc se starat o toho druheho? Jakmike se ji zeptal, vrhla na nej natvany vyraz.) Rozhodla jsem se drzet dietu, abych shodila ty prebytecna kila. (Rekla ironicky. Ona uz nemelo co zubnout, tedy, skoro nic. Ne, dnes ale opravdu jist nebude. Lorent ji zkazil cele rano a chut k jidl take zmizela. Podivala se na mobil. Zprava od sefa. Jen mobil znovu uklidila, ani si to necetla. Vratila se k lince a vzala si od Lorenta jeden chleba a zakousla se do nej. Podivala se mu tvrde do oci, kdyz k nim prisel.) Mozna? (Odpovi mu stroze a trochu se zklidni. Stale je ale vytocena. Polibek.mu ihned opetovala. Pritahla si ho k sobe, sundala mu triko a zajela mu prsty do vlasu. Zacala ho vasnive libat. Nic neskryvala, ba naopak, mu jeste ukazovala, ze dnes chce tvrdy sex, divoy a aby ji nesetril. Aby se choval jako zvire.) Fajn, tak to naprav. A bud tvrdy. (Posepta mu do ucha a zacne mu rozepinat kalhoty.)

(Možná, že byla hubená, ale ona to s tou dietou nemyslela vážně. Ona nemyslela vážně skoro nic. Ona teď potřebovala spíše jíst, ale pořád se jí to moc nedařilo. Vlastně jí stačila zatím jen síla, kterou čerpala z prstenu. Ano, stačilo jí mít prsten a zvládla skoro všechno. Taky si ho dobře hlídala. SMSku si radši ani nečetla. Ona už v té práci stejně dělat nechce ani nebude. Je si tím více než jistá. Vlastně nikdo ještě neví, že se chystá zmizet. Chtěla si dát připravenou kapku tonika, ale nakonec na to nějak díky Lorentovi nepřišlo. Ano, ona se mu nebránila, ona tohle prostě chtěla. Více než jindy. A když byl teď konečně svolný, proč toho nevyužít. Tonikum chvíli počká. Byli u sebe a ona cítila jeho teplo, jeho kůži, která se pomalu rozpalovala stejně tak, jako ta její. Pohlcoval ji žár vášně a touhy. Nechávala tomu volný průběh. Bylo jí jasné, že Lorent to chce dnes po svém a tak se mu nebránila, dělala přesně to, co chtěl. Věnovala se mu tedy svýma rukama, dokud mohla. Stáhla z něj tričko a odhodila ho někam na zem. Své rty měla spojené s těmi jeho, vpíjela se jimi do těch jeho a sem tam ho jemně kousla do jazyka, nebo do rtu. Chtěla ho, hned teď. Chtěla, aby byl tvrdý, nechtěla žádnou něhu, jen sex. Tuhle předehru by si klidně mohli odpustit, prostě jí mohl ohnout přes linku a bylo by to. Něco takového chtěla, jenže Lorent si to zřejmě chtěl užít mnohem více. Nechala ho, aby jí stáhl triko, které přistálo kousek od nich na lince a zastavilo se až o sklenici, plnou vody, která se naštěstí nepřevrhla. Přitiskl jí ke zdi tím, že popošel trochu dopředu a obě její ruce jí dal nad hlavu, aby mu nepřekážely. Donutilo jí to se trochu vyprsit a prohnout v zádech. Dnes byl Lorent tím, za koho ho chtěla mít. Konečně se jí ukázal jako ten dominantní samec, pro kterého byla podřadná, a on si s ní mohl dělat, co chtěl. A to doslova. Potom její ruce držel jen jednou rukou a začal si hrát s jejími ňadry. Tiše vzdychla. Už chtěla, aby jí prostě stáhl kalhoty a pronikl do ní. Moc to oddaloval. Dnes na sobě měla černou podprsenku se zapínáním vepředu, což Lorent očividně ocenil. Vlastně neměla ani ramínka, takže ihned sklouzla na zem k jejím nohám. Přitiskla se na moment svými prsy na jeho hruď a otřela se bradavkami o jeho kůži. Mohl tak cítit, jak je vzrušená. Jakmile jí dal svůj rozkaz, udělala to, co chtěl. Tiše vydechla, když jí kousl do ušního lalůčku a hrál si s jejími prsy. Vydala trochu hlasitější vzdech, když jí Lorent začal líbat na krku. Nakonec se však musela kousat silně do rtu, aby nebyla moc hlasitá. Jakmile Lorent vjel svou rukou do jejího klínu, nebránila se hlasitému vzdychu. Rozevřela ústa, jak to bylo příjemné, a zavřela oči, aby si ten pocit řádně vychutnala. Bohužel, on jí kalhoty ještě nesundal, ale vrátil se zpět k jejím ňadrům. Věnovala se teď jen jeho ústům, které skoro hladově ochutnávala. Dávala do toho všechnu tu naléhavost a vzrušení, které pociťovala. Propletla si s ním prsty a ruku mu silně zmáčkla. Znovu se věnovala jen jeho ústům a jeho zbylým dotekům nevěnovala moc velkou pozornost, takže ani nezaznamenala, že jí sundal prsten. Stále vyčkávala, kdy už jí dá, to, co chce a žádá to. Ona to po něm teď vyžaduje. Najednou jí však přestal líbat, ucítila z něj něco, co nemělo s touhou nic společného a úplně se do ní odtáhl. Povytáhla tázavě obočí nad tím, co řekl a hlasitě, upřímně se rozesmála. Ucítila, jak si ji snaží podrobit, ale její vlčiče se vzpírala. Vlastně na něj teď tasila zuby a vrčela. Ona nebyla ta, na kterou by tohle mělo nějaký velký vliv, zvláště teď, když měla otupené emoce. Ona se mu nechystala jen tak podrobit, i když její vlk to zřejmě měl v plánu, se za chvíli podrobit. Ona bude bojovat.) Nebo co? Zabiješ mě? (Ušklíbla se. Ona má prsten, on ne. Pohlédla na své ruce a se zděšením zjistila, že svůj prsten nemá. Ihned jí došlo, co se tu stalo. Zamračila se a popošla o kousek k lince.) Ne. (Odpověděla mu rozhodně. A zavrtěla hlavou. V očích se jí zablýsklo a ona se trochu předklonila. Její vlčičce začínala ustupovat před mnohem větším vlkem, silnějším. Krčila se u země. Možná, že její vlčice je zbabělá, ona rozhodně ne. Ucítila, že se něco změnilo. Její vlk se mu úplně podvolil. Ona to však nebude nijak dávat najevo, i když si je jistá, že Lorent to pozná.) Nijak. Není to nic, co by tě mělo zajímat. (Oblízla si rty a podívala se mu do očí. Opřela se bokem o linku a podívala se mu do očí. Viděla v něm autoritu, která jedna její část uznávala, ale teď mu na to srala. Stále byla vzrušená a byla fakt škoda, že ji o to Lorent jen tak připravil. Ona mu bude vzdorovat.)

(Nechtěla se mu podvolit, dopřát mu ten pocit moci, nechtěla s ním mít už nic společného. On jí prostě jednoduše využil. On má teď její prsten a ona je úplně nahraná. Nemá proti němu skoro žádnou šanci. Všimla si, jak se skoro vítězoslavně pousmál. Probodávala ho pohledem. Tohle mu nikdy neodpustí. Nikdy. Hajzl. Bastard. Jak jen mohl? Ona u něj hledala bezpečí, azyl a on se jí tímhle odvděčil. Hlasitě na něj zavrčela. Ano, šlo z něj cítit to, co vždy cítila z Jacksona. I když ona nikdy moc neuznávala ničí autoritu. Ale s tím, jak se stala vlkodlakem, se něco změnilo. Nelíbilo se jí to. Vlastně to nesnášela. Přišla si jako spoutaná, jako něčí majetek. Jestliže tohle braly vlkodlaci jako plus, pro ní to bylo hrozné mínus. Žití ve smečce nebylo nic pro ni. Ona vždy žila na vlastní pěst, byla tomu naučená. Nikomu nevěřit, na nikoho se nespoléhat. Jediné plus vlkodlaků bylo to, že jejich kousnutí zabíjelo upíry a ve vlčím stavu měli obrovskou sílu, zabíjeli a lovili. Jinak zde nebyly žádné plusy. Vlastně, stýská se jí po tom, být upírem. Být vlkodlakem stojí za nic. Je to příšerné. Nechápe, jak to může mít někdo rád. Jakmile jí poví svůj rozkaz, má nutkání mu odpovědět. Dlouho se sebou bojuje a pak konečně nesouhlasně zavrtí hlavou. Na nic víc se nezmůže. Dokonce se stáhne k sobě a sebere si ze země tričko a oblékal si ho. Nechtěla, aby ji viděl. Ona se k němu už nepřiblíží, tím si může být více než jistý. O pár kroků ucouvla, aby mu nemusela tak blízko. Byla jako opařená. Cítila, že na ní používá svou moc, svou energii. I když nebyl její alfa, cítila to. Opřela se zády o zeď a vzdorovitě mu pohlédla od očí. Trochu pozvedla nos, aby tomu dodala ten správný podtón, který říkal, ať si trhne. Ten prsten mu musí sebrat.) Naser si. (Řekla a kousla se silně do rtu, jelikož to nebylo tak lehké, mu vzdorovat. Musí odsud pryč. Ví ale, že mu neuteče. Dohnal by ji.)