Lorent's Cottage

*Stále a opět má před očima ten první moment, kdy vykopl dveře Lorentovy chatky a našel ty dva v objetí, líbající se. Ten obrázek se mu vryl do paměti a velmi bolestně ho drásá, ale zároveň v něm rozdmýchává stále větší vztek, zlost a nenávist k Lorentovi a k Nailah. Lhal by kdyby tvrdil, že ona je v tomhle případě nevinná. Nevěří tomu. Neušlo mu, jak se Nailah na Lorenta párkrát dívala. Zprvu měl dojem, že to bylo z vděku za to, že jí před tím pomohl a odvezl ji do nemocnice. Nyní si to už nemyslí. Nejen, že Lorentovi záleželo na Nailah, ale bylo to i obráceně. Na něj se takhle nikdy žádná nedívala a dívat nebude. I to přilévá olej do plamenů jeho nepříčetnosti, vzteku, zlosti. Cítí tak silnou nenávist k těm dvěma před sebou, až ho to zevnitř drtí. Převážná většina je směřována Lorentovi. Ovšem mezi ním a Nailah... Měl, má a bude mít výčitky svědomí z toho, že si ji nárokoval takovým způsobem. Nikdy si to neodpustí. Nijak jí, ale netajil, jak to má. Věděla, že mu záleží na Hayley. Ona, ale tolik upřímnosti neměla, aby mu na rovinu řekla, že Lorent v ní něco probudil. Nemusel si nyní připadat jako ten největší idiot v Zátoce. Bere to od Nailah jako nevěru. Opravdu ho v tomhle velmi silně zklamala. Ví ovšem, že teď už je to jedno. Jednou si ji nárokoval a musí tuhle část dodržet a dotáhnout až do konce.
Vše mu to bleskově prolétne hlavou. Strhne si pak Nai za sebe, aby na ni Lorent nemohl a dá jí jasné doporučení, aby odsud zmizela, protože si je jistý, že další vývoj v chatce nebude hezký. Nesleduje, jestli ho Nai poslechne, předpokládal to. Hned na to praští Lorenta místo pozdravu na uvítanou, chytne pohrabáč a pustí se do něj. Dává do toho všechnu svou fyzickou sílu, která je notně posilňována nenávistí a vztekem k tomuhle vlkodlakovi. I proto jsou jeho rány hodně silné.
V jednu chvíli mu Lorent pohrabáč s velkým štěstím chytne a zabrání mu dále pokračovat. Rozhodně nemá v úmyslu se své zbraně, jen tak vzdát. Pevně ho drží za svůj konec. Nenávistně se na Lorenta dívá, pozvedne horní ret a z hrdla mu vychází vrčení. Pocítí, jak ho Lorent táhne blíže k sobě, ale hned se zapře, takže se Lorentova snaha mine účinkem. Při Lorentových slovech ho vyslechne, ale nehne u toho brvou. Samozřejmě, že ho Lorent vnitru pěkně namíchne. Nedopřeje mu ovšem tu radost, aby to před ním dal najevo.* Ne v tomhle životě... *Procedí pak k němu mezi zuby. Více mu na to neřekne. Místo toho na Lorenta začne používat svou sílu vůdce smečky. Od někoho takového, jako je Lorent si nehodlá nechat nic líbit. Cítí z něj, že s ním bojuje, zápasí. Možná, kdyby se podvolil, dal by mu ještě šanci, i když pouze na život. Lorent u něj ve smečce skončil. Jeho chování, kdy mu doslovně vrazil kudlu do zad, když to nejméně čekal. Zrádce ve smečce nehodlá trpět. Tenhle se postavil proti němu. Vypořádá se s ním sám.* Jsi slizký, bezpáteřní parazit, co jde tam, odkud k němu vítr vane něco dobrého. Pro takové tady není místo... *Procedí přes zuby, mezi vrčením. Nespouští z něj oči a drtí zlostně ruce v pěst. Díky tomu svírá pevně i pohrabáč. Lorentova moc byla silná, ale byl sám. On měl za sebou smečku, která sice nebyla nic moc, ale přesto jich v součtu bylo mnohem více. Jeho moc dnes navíc notně posilovala jeho zlost, nenávist a touha být nad Lorentem. Nikdy by se od něj nenechal porazit. Musel by ho zabít. Když pak Lorent nečekaně pohl rukou s pohrabáčem kupředu, udělá úkrok vzad, ale dostane ostrým koncem ránu do žeber. Bylo to bolestivé, ale nedá to najevo. Nyní je tak napumpovaný adrenalinem, že si to ani příliš dlouho neuvědomuje.
Najednou se mezi ně postaví Nailah. V tu chvíli se na ni dívá nevěřícně, jako na Santu Klause. Vůbec mu nedochází, co tady dělá, když jí jasně řekl, aby zmizela. V momentě, kdy promluví, a nazve je malými, jeho pohled opět ztvrdne a problýskne mu v něm zlatá barva jeho šelmy. Nailah si právě hodně zahrává a riskuje. Má štěstí, že tu část, která mu nedovoluje vztáhnout ruku na ženu je silnější, než jeho zvíře v něm. Přimhouří nevraživě oči, když Nailah nemá v úmyslu uhnout, ale zatím se drží a zůstává stát na svém místě. Ne, jí rozhodně nemá v úmyslu nijak ublížit. Vyslechne si ji dál až do konce. Sevře během toho čelist ještě pevněji k sobě a Nailah jasně může vidět, že se mu to, co slyší ani v nejmenším nezamlouvá. Samozřejmě mu tím připomněla i to, co jí provedl on.* To, že teď Lorenta ovládá jeho vlk, pro mě není žádná omluva. *Procedí pevně skrz zuby, jak Nai tak i k Lorentovi.* Je to jeho chyba, že to dovolil. *Krátce koukne na Nai a pak výsměšně na Lorenta. Pro něj to je projev slabosti vlkodlaka, kterého má před sebou.
Lorent po té krátce odmítavě slovy zareaguje tak, že se mu to rozhodně nezamlouvá. Než pak stačí něco říct nebo udělat, chytne Lorent Nai za ruku a stáhne si ji za sebe.* Pusť ji! *Okamžitě po něm se zlostným zavrčením vystartuje a dá mu další ránu pěstí do zubu. Lorent je v tu chvíli zaměstnán Nai a on toho náležitě využije. Jeho rána pěstí je podpořená jak jeho silou vůdce smečky, tak rozzuřeného vlkodlaka, kterému někdo ohrožuje jeho družku, i když svým způsobem budoucí. Pro něj to už je, ale pouze formalita. Dá do toho taky všechnu svou nenávist a pohrdání k tomuhle vlkodlakovi. Lorent se krátce na to také ožene a on sám schytá také ránu do obličeje. Cítí, že je hodně silná. Dalo by se říct, že se vyrovná té jeho. Trochu zakolísá. Předpokládá, že mu velmi brzy zmodrá oko, ale je mu to jedno. Pustí se do Lorenta stejně jako on do něj. Některé rány vykryje, pár jich schytá a obráceně. Potíž ovšem je ta, že on se s Lorentem nechce prát. Chce ho zabít. Chce mít jeho teplou rudou krev na svých rukách. Chce, aby zmizel z jeho života, smečky i okolí a hlavně od Nailah. Navíc mu Lorent brání, aby se dostal k Nailah.
Vrazí Lorentovi další ránu a pak využije jeho krátkého zaváhání. Přitočí se rychle k jedné dřevěné židli, která stojí kousek od něj u stolu. Chytí ji za kraje opěradla a pak jí Lorenta tvrdě praští. Židle je křehká a rozbije se na dřevěné kusy. Dřevěné nohy jsou na konci docela ostré. Jednu popadne. Lorent se zdá být mírně otřesený potom útoku. Využije toho. Vrhne se po něm a povalí ho na zem. On sám skončí na něm. Sedne si mu obkročmo na horní část těla. Chytí ho levou rukou pod krkem a pravou mu ostrý konec dřevěné nohy přiloží na hrudní. Na místo, pod kterým mu bije srdce. Trochu přitlačí, ale kůži zatím neporuší. Stačí však málo, aby mu dřevěný hrot zabodl do srdce. V tuhle chvíli je toho schopen.* Budeš vlkodlak, který umře na probodnutí srdce dřevěným kolíkem. *Procedí, když se nad ním sklání a svírá mu při tom silně rukou krk.*

(Připadala si trochu jako hračka, o kterou se tady teď hádali, ale ona nebyla ze dřeva, ani z umělé hmoty. Byla to živá bytost a taky by k tomu měla co říct, ale ze začátku opravdu raději mlčela, protože by se nevyplatilo něco říkat, dokud budou ti dva opravdu nepříčetní. Stále myslela na svůj náhrdelník a pohledem dokonce vyhledala pár zubů, které se válely po podlaze. Nevěděla, jestli se to už někdy stalo. Netušila, jestli už se někdy náhrdelník někomu přetrhl. Když byla sama, spoléhala se jen sama na sebe a na vlastní moc. Její náhrdelník proto byl naplněn magií, která se nedala jen tak utnout. Ještě před pár měsíci by s tím náhrdelníkem nikdo nehnul, nestrhl by jí ho z krku, ani by ho neroztrhl. A teď, teď, když má smečku, která ale není stabilní a tím je její magie a síla docela slabá, je slabá i ona díky tomu, že do té smečky patří. Šamani se samozřejmě starali o to zdravé duchovní jádro smečky, ale na druhou stranu i ona potřebovala sílu a podporu od smečky, aby mohla vykonávat vše potřebné. Protože jinak to dopadá takhle. Znovu zabloudila svým pohledem na zem a na vlčí zuby deseti vlkodlaků, deseti alf. Takhle prostě nemohla dál fungovat. Muselo se něco změnit. Muselo se něco změnit tady uvnitř smečky. Tak nějak doufala, že to všechno prolomí právě ta svatba. Ale teď tady byl jiný problém, který potencionálně tu svatbu mohl ohrozit. Lorent a jeho nárok na ni. Chtěl ji ukrást z područí Jacksona. Ale ona mu patřila a patřila teď celé smečce a kdyby se to změnilo, neví, jak by to s ní vlastně dopadlo. Pro šamany nejsou moc dobré rychlé změny. Potřebují se chvíli aklimatizovat kvůli prostředí smečky. Lorent ji před chvílí chtěl vytrhnout z toho, na co si zvykala teď. Ale vložil se do toho Jackson. Cítila zřetelně jeho hněv. Nebyl ale mířený jen na Lorenta, ale i k ní. Místy ji jeho hněv i dusil, protože byl opravdu silný. Když si to tak vezme, ona porušila jeho zákaz. Neměla se s Lorentem vídat, ale porušila to. Měla odejít hned, jak nechala zajmout Claire, ale zůstala tu, a tím dala Lorentovi šanci, aby udělal, co udělat chtěl. Myslel si, že mu byla nevěrná, nebo alespoň to, co tu viděl, za nevěru považoval. Možná si i myslel, že se stýkali často i přes jeho zákaz, že tohle není jejich první střetnutí od té doby. Pravda byla, že ona se Lorentovi opravdu snažila vyhýbat, ale po tom, co tu nechala zajmout Claire, si ani nepomyslela, že by Lorent zkusil zrovna tohle. Ale zkusil. A teď tu sledovala dva peroucí se vlkodlaky. A ona byla příčinou. Oba dva ji chtěli, ale mohl ji mít jenom jeden. Ale ani jeden se jí odmítal vzdát. Bude to muset tedy nějak vyřešit ona. Postavila se mezi ně a snažila se je tak trochu srovnat do latě. Dočkala se jen ještě zuřivějšího pohledu od Jacksona, který se tak tak držel, aby jí v tu chvíli jednu nefláknul. Neposlechla ho. Ona ví, že po tom všem, co se tady stalo, ho ještě k tomu neposlechla a neutekla pryč, ale prostě nechtěla, aby to tady skončilo krveprolitím. Snažila se argumentovat, ale Jackson na to neslyšel stejně, jako ona před nějakou chvílí neslyšela na argumenty Lorenta, který bránil Claire.) Ne, není to omluva, je to vysvětlení. Vypil nějaké tonikum, omylem. (Dodala, protože to tak opravdu bylo.) Vyrobila ho nějaká čarodějka pro Claire. Ona teď taky nic necítí, tedy alespoň necítila. Její vlk je tak trochu dost agresivní, její vlk je vrah. Lorentův vlk není vrah, ale taky má jasný cíl, kterého nedosáhl před určitou dobou, tak to zkoušel teď, ale nevyšlo mu to a nevyjde. (Ujistila Jacksona, i když neví, jestli jí to věří. Byla v moci Lorenta, když Jackson vtrhl do chatky. Ještě nebyla podrobená, ale už ji měl. A tak dělala věci, které by asi normálně neudělala, i kdyby chtěla sebevíc. Nelíbala by ho. Ne při smyslech. Neživila by jeho touhu po ní. Pak se zlostně podívala na Lorenta, když řekl, že se s tím nesmíří. Tohle zrovna slyšet nechtěla. Rozhodně jí nepomáhal, ona se tu právě snažila zachránit jeho život. Než se ale nadála, tak byla za Lorentovými zády. Tohle neměl dělat. Oddělil ji od Jacksona a ten to rozhodně nebude nést dobře. Poznala to docela rychle, protože ti dva se do sebe zase pustili a teď se zase trochu stáhla, protože by to byla sebevražda, kdyby skočila mezi peroucí se vlkodlaky. Cítila moci obou dvou a začala propadat zoufalství, protože nevěděla, jak z toho. Rozhodla se bleskově, když viděla, že to pro Lorenta opravdu nevypadá dobře a on má dřevěný kůl u srdce. Nedovolí, aby tady dneska někdo zemřel, ale nemůže se postavit Jacksonovi, protože by to znamenalo, že přijde o hlavu i ona. A ona přeci jen měla v úctě svůj šamanský druh. Nemohla se nechat takhle pošetile zabít. Zavřela oči a když je otevřela, svítili modře. Šamani nemají zlatavé oči jako obyčejní vlkodlaci. Měli je modré. Pustila svou vlčici do jejího lidského těla. Udělala to poprvé a dělala to nerada, ale neviděla teď jinou možnost. Místností se rozlila nová síla. Musela rozhodně upoutat pozornost. Její vlastní síla ale byla protkána silou Jacksonovou. Tuhle sílu, ten pach chtěla podtrhnout, proto ho nechala zesílit. Chtěla tak uklidnit Jacksona, že je opravdu jeho a zároveň upozornit Lorenta, že jeho nebude. Klekla si na všechny čtyři, protože musela ukázat svou poníženou podřízenost svému druhovi, i když budoucímu. Musela být níž než on. Měla i sklopenou hlavu, ale to jí nebránilo v tom, aby vzala Jacksonovu ruku s kolíkem a snažila se ho zastavit.) Poníženě tě prosím na kolenou, nezabíjej ho. Udělal chybu, ale ty děláme všichni. Nemůže za to, že si mě vybral. Takové věci nelze ovlivnit. Měj slitování. Můžeš ho přimět... Přimět k tomu, aby byl znovu tím, kým předtím. Patří do naší (teď už si dala pozor, aby to řekla tak, jak měla. Navíc jako vlčice to tak cítila. Nailah možná pociťovala, že do smečky až tak nepatřila, ale její vlčice sem prostě patřila.) smečky. Můžeš přimět vlka, aby se stáhnul a nechal velet znovu toho, kdo by měl. Člověka. (Na chvíli se na Jacksona podívá, ale opravdu jen na chviličku, aby její řeč nezněla nějak neupřímně. Na druhou stranu musela pohled znovu sklopit, protože teď nebude provokovat rozzuřeného vlka nějakými dlouhými pohledy.) A zároveň mu můžeš ukázat, že jsem opravdu tvoje... (Vzala jeden ze zubů, které se válely na zemi, natáhla ruku a řízla se jím do předloktí. Bylo jasné, co mu tím nabízela. Nabízela mu možnost, aby ji udělal svou družkou hned a tady. Nemuselo se čekat na svatbu. Tohle byl rituál, který měl symbolický význam pro to, že jeden bude cítit toho druhého v sobě. Každý z nich se musel říznou – nejčastěji do ruky – a vzájemně si olíznout ránu a polknout krev, která se nahromadí v jejich ústech. Znamená to, že přijímají jeden druhého. Přijímají vzájemně svou krev. Budou spojení. Budou druhové.)

*Lorent mu byl vyrovnaným soupeřem. Když se do něj pustil poprvé, co vtrhnul do jeho chatky. Přesto jej poháněl rozhořčení a spravedlivý hněv za to, co zde uviděl. Svou družku v náručí jiného. Nejvíce mu ovšem vadilo to, že Lorenta přijal do smečky, když o to žádal. Tehdy mu sliboval, že bude pro smečku jistě užitečný se svými zkušenostmi a znalostmi. I proto se nechal nakonec přemluvit a kývnul na to. Samozřejmě i mimo jiné proto, že ho chtěl mít na očích, než aby tajně kul pikle za jeho zády. Za dobu, co je Lorent ve smečce se, ale děje pravý opak. Žádný užitek z něj smečka ani on dosud neměli. Právě naopak. Teď se mu snaží ukrást družku.
Během pauzy v jejich souboji, kdy mezi ně skočila Nailah, což ho také nijak nenadchne, neboť má stále silný dojem, že to dělá hlavně kvůli Lorentovi, aby ho zachránila. V jeho případě od ní cítí, pouze smysl pro povinnost a to pouto, které mezi nimi vytvořil, když si ji nárokoval. K Lorentovi Nailah nic takového netáhne a přesto se tady před jeho očima odehrává právě tohle.
I když ho Nailah v tom hodně zklamala, vlastně ho tím zesměšnila, pokořila jak před Lorentem, tak před zbytkem smečky, až se to provalí. Svým způsobem k ní nyní cítí obrovskou nenávist a zlobu, za její chování. Jeho pocit viny z toho, k čemu ji před tím donutil o něco zmírní. Přemítá, jestli je to z její strany úmyslné, či pomsta za jeho chování. V jeho očích to, ale hodně vykompenzovalo jejich vzájemný přístup. Nikdy by jí, ale neublížil, ne fyzicky. Ať už je on i vlk v jeho nitru všelijací, tohle je pod jeho úroveň. Na její argumenty, kdy Lorenta omlouvá, on nehodlá slyšet. Pro něj to není omluva. Vysvětlení budiž. Vysvětluje to skutečnost, že je Lorent nebezpečný, nejen pro sebe, ale i pro smečku a hlavně pro Nai, protože se nedokáže ovládat. Dovolil jeho vlkovi, aby se dostal na povrch. Slyší od Nai o nějakém toniku, který vypil omylem. Vzápětí zjišťuje, že zatím je Claire. Jí tonikum patřilo a Lorent se k němu nějakou náhodou dostal. Jeho vztek na Claire, který nyní předehnal ten na Lorenta a Nai se rovněž posílí. Ušklíbne se na Lorenta, i když mu to říká Nai. Ten se totiž začne obhajovat a to velmi hloupě.* Věděl jsi, že smečka po Claire pátrá, a že je nebezpečná, nevyzpytatelná. Místo toho, abys ji přivedl a ona zůstala pod zámkem, bez rizika, že ohrozí další ve svém okolí, hrál sis na samaritána. Tomuhle ses vystavil jenom ty sám, kvůli své naivitě. Takže to je tvá chyba a tvá vina je i to, co následovalo. *Je nekompromisní a nemá s Lorentem tentokrát žádné slitování. Pokud bude v podobném rozpoložení u soudu s Claire, je více, než jasné, jaký bude rozsudek.* Lorent možná nevěděl, co dělá, ale tenhle tady to ví moc dobře. Přičtu mu to k jeho proviněním. *Ujistí Nai, že Lorent z toho tak snadno nevyvázne. Možná to dělá i z toho důvodu, aby Nai viděla, jak to dopadne, když nedá na jeho doporučení nebo, když neuposlechne jeho zákaz. Chce, aby si uvědomila, že i ona může za tuhle situaci, svou neposlušností.
Lorent nebo vlk v jeho těle se nehodlá podle všeho vzdát a ustoupit, čímž přilévá, jen olej do ohně. Když si pak stáhne Nai za sebe, pustí se znovu do sebe. Nejen fyzicky, ale i svou mocí. Chvíli je to nerozhodně, ale on se rozhodně nevzdá a nepřestane dokud Nai Lorentovi nevyrve z jeho spárů. I proto pak využije jedné ze židlí v Lorentově domku a jeho krátkému rozptýlení a rozbije ji o něj. Tím ho na moment rozhodí a to mu umožní získat převahu. Zasedne ho a přiloží mu dřevěnou nohu s ostrým koncem na hrudník. Chytí ho i pod krkem, aby mu omezil přísun kyslíku do těla. Upozorní Lorenta, že v příštích chvílích vyzkouší jak se cítí upír, když mu srdce probodne dřevěný kůl. Lorent se podle jeho chování stále nehodlá vzdát. Než stačí udělat ten poslední pohyb a probodnout mu srdce, uvědomí si, že se v místnosti něco děje. Přiměje ho to zpustit oči z Lorentovy tváře a zvedne je k Nai. Rozšíří se mu údivem i překvapením. Jeho vlk v nitru okamžitě pozná, že má před sebou tu, kterou si vybral, a která je jeho a také bude, protože se někoho jako je Nailah nehodlá vzdát. Sleduje Nai, co provádí, i co říká. Zvířeti v něm se to zamlouvá, hlavně, když mu nyní navrhuje, aby ji udělal svou družkou. Člověk v něm však ví, že to nyní dělá hlavně proto, aby zachránila Lorenta. Samozřejmě by na to přistoupil a vyšel jí vstříc. Nechal by Lorenta být, aby se díval na to, jak on s Nai mezi sebou posilují jejich pouto. Nechal by ho trpět, za to, co se nyní dopouští. Ten však využije jeho nepozornosti a podaří se mu dostat z nepříznivé situace. Nejprve mu málem vybije dřevem zuby a pak ho ze sebe shodí. Podaří se mu to i proto, že je tak trochu v transu z Nai a z jejího jednání. Když ho ze sebe Lorent shodí, než se vzpamatuje, tak se jejich pozice obrátí. Lorent ho chytne a zkroutí mu ruku tak, až mu ji zlomí, bolest ho vytrhne z té letargie. Vykřikne, protože je to v tu chvíli nečekané. Lorent mu pak omotá ruce kolem krku a zabrání mu v pohybu. Nejspíše mu chce zlomit vaz. Omezí mu přísun vzduchu do plic a začne po něm chtít, aby se vzdal Nai. Nemůže se moc hýbat. Cítí, jak sem u zlomená ruka hojí, ale kosti se nesrovnaly a nyní mu srůstají ve špatném postavení. Kvůli tomu má tak jeho pravá ruka nepřirozený tvar. Levou má, ale v pořádku. Lorent ho nejspíše podceňuje. Má dojem, že mu je život a smečka milejší, než jeho budoucí družka. On už se musel vzdát dvou žen. Jednou kvůli Kolovi, podruhé kvůli smečce. Ještě, že netuší, že Lorent je Klausův nevlastní bratr. V tuhle chvíli by byl ještě nepříčetnější. Co ví, Nailah už se nevzdá, nikdy, dokud bude živý. Lorent tak má smůlu.* Nikdy se Nailah nevzdám. *Procedí přes zaťaté zuby. Tlumí tak bolest v hojící se ruce a zároveň šetří vzduchem.* Budeš mě muset zabít. *Ušklíbne se. Při tom má před sebou krásný výhled na Nailah. Přestane se v tu chvíli na ni mračit nebo se vztekat. Může na něm vidět zvláštní klid i tu skutečnosti, že by nyní ze všeho nejvíc chtěl dokončit jejich spojení. Nemůže, protože Lorent mu v tom nyní brání. Nai v jeho očích může vidět, jak moc jí chce, a jak moc si přeje svou budoucnost i budoucnost smečky spojit právě a jedině s ní. Při tom se na chvilku přestane Lorentovi vzpírat a snažit se dostat z jeho držení. Zcela se uvolní a tak pro sebe získá více místa. Všimne si, že Lorent díky tomu uvolní držení. Na to čeká, toho hodlá využít, protože to bylo po celou dobu jeho záměrem. Zničehonic, bez varování, Lorentovi levou nohou dupne z plných sil na levou nohu a levý loket mu vrazí pod žebra. Na síle opravdu nešetří. Lorenta to rozhodí a on se v mžiku sehne a osvobodí se z Lorentova "objetí". Tím s dotyčným, ale neskončil. Rychle se otočí k němu a zároveň mu podkopne nohy a Lorent se poroučí k zemi. Přiskočí rychle k němu a s odrazem mu skočí na holeň a je slyšet nepříjemné křupání, jak mu zlomí kost. Ví, že tím Lorenta na chvíli zchromí. Skloní se k němu a pravou rukou, která je hodně pokroucená, ale klouby naštěstí fungují bezchybně mu dá pěstí do spánku. Pokud Lorent neupadne do bezvědomí, má buď extrémní sílu nebo štěstí. Každopádně ho to na chvíli hodně ochromí. Nechá ho ležet na zemi, zvedne se a otočí k Nailah. Přejde k ní a chytí ji za to předloktí, kde si prořízla kůži. Drží ji opatrně. Přiměje ji vstát z podlahy. Pohlédne jí krátce do očí. Je patrné, že se v tuhle chvíli rozhodl dokončit to, co Nailah před chvilkou začala. Vyhrne si rukáv na pravém předloktí. Vytáhne ze zadní kapsy kalhot svůj kapesní nožík, rozevře jej a prořízne si kůži na předloktí. Rána se zabarví krví. Nastaví jí Nai a k té její se sehne a olízne jazykem její krev na řezné ráně. Tu následně polkne.*

(Už nevěděla, co by měla dělat, tak prostě vypustila svého vlka, aby dala jasně najevo, že je Jacksonova, aby už tohle konečně skončilo. Prosila Jacksona, ať Lorenta ušetří a stane se jejím druhem. Jackson to chtěl udělat. Viděla na něm, jak po ní touží, o to víc, že teď vyjevila svého vlka, kterého vždycky nechávala skrytého uvnitř, tedy pokud se jednalo o její lidskou podobu. Prostě nikdy svého vlka nevypustila do jejího lidského těla, protože by neměla jistotu, že se vrátí ona, lidská Nailah. Ale tak nějak doufala, že to by nastalo opravdu jen v případě, kdyby s ní v něčem její vlčice razantně nesouhlasila. Doufala, že tahle situace nebude zrovna ta, kdy by si její vlčice řekla, že s ní v něčem nesouhlasí. Řízla se jedním ze zubů, který ležel na zemi, do ruky a doufala, že Jackson přijme její krev a stane se jejím druhem, aby tady ukončili tenhle spor. Aby Lorent, tedy jeho vlk viděl, že už prostě nemá šanci. Držela nataženou ruku před Jacksonem a sem tam se mu podívala do očí, jako by ho chtěla vyzvat k tomu, aby to udělal. A on to chtěl udělat. Poznala to na něm, táhlo ho to k ní. Jenomže ten okamžik, kdy všechno mohlo být vyřešeno, překazil znovu Lorent. Tedy jeho vlk. Čím dál tím víc si jen zpečeťoval to, že při nejmenším bude vyloučen ze smečky. Proč musí být tak tvrdohlavý mezek. Bylo jí jasné, že není lehké se jen tak smířit s tím, že ona jeho nebude. Zvlášť, když on si ji vybral a nebylo to z donucení, ale dobrovolně. Chtěl ji, věděla to, ale to vědomí nic nezměnilo na tom, že Jackson si ji podrobil a ona teď náležela jemu, i kdyby nechtěla. Lorent si ji sice mohl podrobit, ale vůbec mu nedocházely následky toho, co by se potom stalo. Tohle by nemělo jen dopad na něj, ale i na ni, na Jacksona a na celou smečku. Zapletli se do vysoké hry, ze které není jen tak lehké vyjít bez toho, aniž by se napáchaly nějaké škody. Otázka byla, jestli se ty škody napáchají na jedinci nebo na celém společenství. Zavřela oči, když Lorent vyhrožoval Jacksonovi, že jestli chce přežít, bude se jí muset vzdát. Klečela tam se sklopenou hlavou a už neměla sílu cokoliv dělat. Tihle dva by se tu byli schopní rvát ještě hodně dlouho. Zároveň se neodvažovala zvednout hlavu, protože jestli Lorent Jacksonovi ublíží, tak to bude rozhodně moci připisovat i sobě. Nechala to zajít daleko. Měla to Jacksonovi říct hned. Vysvětlit mu, jak se věci mají, ale přitom tak nějak dosáhnout toho, že Lorent by ve smečce zůstal, i když by to znamenalo, že se bude nešťastně ploužit nějakou dobu zátokou. Chtěla to nechat až do svatby, až na to Lorent přijde sám, ale bude už příliš pozdě, aby s tím něco dělala. Rozhodně nečekala, že jeho vlk se ujme vlády nad jeho tělem. Je pohroužená do svých myšlenek, takže ani tak nevnímá, co se děje, až do jedné určité chvíle. Lorentova síla se najednou dostala do pozadí a ona ucítila, že Jacksonova magie se rozlila po celé místnosti. Někdo ji chytil za její paži a ona věděla, kdo to je, ještě než vzhlédla. Jackson. Vstala. Přiměl ji k tomu. Podívala se mu na chvíli do očí. Stále jí zářily oči modře. Byla připravená na to, aby dokončila tenhle rituál. Vlastně se dalo říct, že předběhnou všechny svatební rituály. Bude jeho družka. Ale samozřejmě, aby fungovala výhoda přeměny, je potřeba toho druhého. Aby byla jeho manželka. Podívala se na jeho paži, na které teď byla řezná rána, kterou si nožem způsobil.Nastavil jí ruku tak, že nemusela čekat na to, až se on zhostí toho úkolu první. Vzala jeho paži a přiblížila ji ke svým ústům stejně jako to on udělal s její rukou. Olízla jeho krev, která mu tekla z rány. On udělal totéž. Polkla. Oba dva v tu chvíli mysleli jen na jedno, na jejich souznění, které přijde, na to, že budou druhové. Samozřejmě by nebyla asi tak klidná, kdyby byl Lorent mrtvý. Ona ví, že není. Jeho síla je stále přítomna, i když ne v takové míře jako před chvílí. Podívala se Jacksonovi do očí.) Jsem tvá a ty jsi můj. (Počkala, až to Jackson zopakoval. v tu chvíli, kdy to udělal, jako by něco zapadlo do sebe, něco uvnitř ní. Jako by dvě její části zacvakly a už se nemínily rozpojit. Bylo to jejich pouto. Síla, která jim odteď bude říkat, jestli je ten druhý v pořádku, jestli není v úzkých, jak se cítí. Dokonce to zachází až tak daleko, že oba mohou nahlédnout do myšlenek toho druhého. Bylo to zkrátka naprosté souznění. Sklopila hlavu a v tu chvíli se její vlčice stáhla. Byla rozumná a rozhodně ji nechtěla ovládnout. Byla to zase ona, lidská Nailah. Na rozdíl od Lorenta, který si ale nebude pamatovat, co se událo a když, tak jen opravdu matně, budou to takové obrazy a pocity, ona si pamatovala všechno. To byla výhoda šamana, který dokázal řídit svou přeměnu. Vlkodlaci to budou umět taky, ale až v okamžiku, kdy se Nailah a Jackson stanou manželi. Byla Jacksonovou družkou a provinilost, kterou cítila před chvílí, se ještě prohloubila.) Odpusť mi. Jen těžko bych mohla najít slova pro obhájení toho, co jsem dopustila, aby se tu stalo. (Jackson mohl dobře cítit vinu uvnitř ní, ale to neznamenalo, že by měl hned roztát a říct, že je vše dobré. Nebylo. A ona očekávala trest.)

*Lorentovou smůlou je, že ho alfa smečky, ke které se přidal nemá od začátku ve velké oblibě. Přesto mu dal přijetím jistou šanci, aby jeho špatné dojmy z tohoto vlkodlaka rozehnal. Od Lorenta se, ale za celou dobu ničeho nedočkal. Ne něčeho takového, co by jej přimělo věřit, že to dělá pro tuhle smečku. Pokaždé, čeho byl svědkem, se ukázalo, že to dělal pouze, a jenom pro své vlastní zájmy a využití. Jestliže je Lorent takový, jeho šance na setrvání ve smečce se chýlí ke konci. Už to, co dnes předvádí je toho zářným příkladem. Dává za to vinu Lorentově nerozvážnosti, nepozornosti. Možná by, ale nebyl tak přísný, nebýt toho, jak se Lorentův vlk od začátku prezentuje a chová. Ne nehodlá ustoupit ze svého názoru. Už to s Lorentovým vlkem ani dále nerozebírá. Nemá to za potřebí. Jejich konverzaci utne. Tu slovní, protože se do sebe pustí pěstmi a také na sebe vzájemně útočí svou mocí. Tak dlouho, dokud nejprve nedostane Jackson Lorenta na lopatky. Tehdy zasáhne Nailah a na chvíli upoutá pozornost svého budoucího druha a manžela. Když ji spatřil takhle poprvé před sebou, naprosto propadne v jediném okamžiku jeho kouzlu. Jeho vlk, ale i jeho lidská část od toho momentu netouží po ničem jiném, po nikom jiném, než po Nai.
Naneštěstí Lorent využije chvíli jeho slabosti ve svůj prospěch a zabrání jakémukoliv jejich propojení. Lorent ho ze sebe shodí, a než si uvědomí, co se děje, než stačí jakkoliv zareagovat, dostane se do velmi nepříjemné a nepohodlné pozice. Lorent mu ke všemu ještě zlomí pravou ruku, když mu ji zkroutí za zády. Nejspíše až ta bolest ho probere a vrátí zpátky na zem, sem do Lorentovy chaty. Ruka se mu pomalu, bolestivě hojí a protože si nemohl kosti dobře srovnat, zůstane podivně, nepřirozeně pokroucená. Naštěstí Lorent nijak nezasáhl klouby, tak s ní může i přesto dobře hýbat. Mimo to, ho Loretn drží v šachu, když ho chytne kolem krku a vyhrožuje mu zabitím. Chce po něm, aby se vzdal Nailah. To se, ale velmi nehezky přepočítal. Jack už se ač nerad vzdal dvakrát a nechal si před nosem uniknout někoho, ke komu choval opravdu silné city. Vždy to, ale byla, jen jeho lidská část, protože svého vlka nikdy nijak extrémně nevyužíval. Stalo se mu to až u Nai, kdy se velmi důrazně ozvalo zvíře v něm. Ať už zatím bylo cokoliv, Lorent si zvolil velmi špatný okamžik.
Měl navíc před očima svou vyvolenou, v takové pozici a nabídkou, kterou ho stále silně volala a vábila k sobě. Chtěl ji stále silněji a více. Lorent mu nyní stál v cestě. Poslal ho se svým požadavkem do háje a malou fintou, kdy chvilku vypadalo, že se vzdává, a nenadálým útokem proti svému sokovi, se dostal z jeho držení. V zápětí ho několika údery nakonec dostane na zem a téměř do bezvědomí.
Nejspíše by si Lorenta podal více, možná by ho v tom zápalu vzteku i zabil, nebýt Nai a jejího kouzla, které z ní v jeho očích doslova vyzařovalo a oslňovalo celou chatku. Nechá Lorenta svému osudu a přejde, co nejrychleji k Nai. Skloní se k ní, chytne za předloktí, které k němu natahuje a přiměje ji vstát. Ten okamžik, moment je pro něj tak magický, že naprosto zapomene na své okolí, i na to, co se zde vše odehrálo. Existuje pro něj v ten moment pouze Nai, její kouzelné modré oči. Ta síla, kterou ho vábí k sobě. Nedokázal by odolat, i kdyby chtěl. On rozhodně nemá důvod. Sáhne pro nožík a rozřízne si jím kůži na pravém předloktí. Rána je dost dlouhá a hluboká. Hned se zalije jeho krví. Podobně, jako ta Nailina. Nožík schová zpět do kapsy. Z části zvedne Nailinu paži, z části se skloní k její ráně, kterou olízne jazykem. Vnímá, že totéž provádí ona jemu. Připadá mu to jako jeden z nejsilnějších momentů, které dosud zažil. Polkne její krev a v mysli má tuhle magickou chvíli a na to, co jim přinese souznění, až z nich budou druhové. Zvedne hlavu a pohlédne Nai do očí. Setká se tak s těmi jejími nádherně modrými.* Jsem tvůj a ty jsi má. *Pronese pak totéž, co Nai, jen je to směrováno k ní. Sotva místností dozněla jeho slova, má v ten moment, jako by poprvé byl úplný, celý. Jako by konečně našel svou druhou polovinu, která mu doteď scházela, ale uvědomil si to až v ten okamžik, kdy se s ní spojil. Chvilku se zaobíral těmi novými pocity, protože najednou nevnímal, jen ty své - ty by se pro tuto chvíli daly nazvat naprostá dokonalost, spokojenost. Dívá se při tom Nai do jejich modrých očích. Může v nich vidět, jakou euforii díky ní právě prožívá. Ten nejsilnější okamžik u něj pomine ve chvíli, kdy Nai skloní pohled a přeruší jejich oční kontakt. Jako by v tu chvíli zhaslo to zářivé modré světlo, které jej oslňovalo a on se ocitne zpátky, nohama na zemi, lépe řečeno na podlaze Lorentova domku. Drží Nai za její předloktí, které před tím olízl. Nějak se dosud neměl k tomu, aby ji pustil. Trochu zamrká, aby se probral. Uvědomí si, že je tady s nimi stále Lorent. Rychle se k němu otočí. Zahlédne, jak upadne do bezvědomí. Jeho moc, téměř vymizí z téhle chatky. Hned na to jej upoutá Nailah. Pohlédne zpátky na ni a poslechne si její omluvu. Pomalu se dostává z toho snového obláčku, kde chvíli byl ve svém dokonalém světě. Nailah mu tím připomene, co vše tomu předcházelo a kolik z toho se nemuselo stát, kdyby dala na jeho zákaz stýkat se s Lorentem. Sleduje ji. Cítí její provinilost, stejně tak, jako ona může cítit jeho opětovně probuzený hněv a zklamání z jejího chování. Pozdě si uvědomil, že to, jak se ona s Lorentem navzájem na sebe dívali nebylo z náhle vzniklé situace zde v Zátoce. Bylo v tom něco mnohem hlubšího. Kdyby to byl býval věděl tehdy, když za ní vyrazil do nemocnice nárokovat si ji. Mohlo to vše dopadnout jinak...? To už se nikdo nikdy nedozví.
Už nějakou chvíli má dojem, že slyší v okolí domku nějaké hlasy. Vlkodlaci od kterých zjistil, že našli Claire, a kde ji našli se po něm krátce po odchodu začali shánět. Tedy oni tak ne, jako Claire. Chtěla s ním mluvit a byla tak otravná, že se vlkodlaci odhodlali, říct to svému alfovi, co nejdříve. Vydali se tak nejprve k němu, ale domek našli prázdný. Vzali to posléze k Nailinému domku, ale ani tam nikoho neobjevili. Zamířili k Lorentovu, něco je tam táhlo. Doufali, že tam Jacksona objeví. Ke konci je k chatce poháněl nějaký vnitřní neklid, znepokojení, jako kdyby měl jejich alfa nějaké potíže.
Zmerčili vykopnuté dveře a vpadli dovnitř zrovna, když se chystá odpovědět Nai na její omluvu. Příchod vlkodlaků, ale všechno přeruší. Pustí Nai a otočí se ke dvojici příchozích, kteří se ihned zajímají, co se stalo. V domku to vypadá jako po boji a oba aktéři vypadají také tak. Lorent ležící na zemi v bezvědomí vzbuzuje zvědavost a mnohé otázky. Stručně jim tak vysvětlí, že Lorent ohrozil Nai a on zasáhl. Upozorní je, že Lorent nemá pod kontrolou své tělo a je tudíž velmi nebezpečný. Řekne jim, ať ho dají pod zámek a velmi dobře hlídají. Napadne ho, že by měli nejspíše zbudovat nějaké trvalejší žaláře. Používání chatek, které k tomu účelu dočasně upravili mu přijde dost nevhodné.
Přejde k ležícímu Lorentovi. Velmi dobře si pamatuje, co říkala Nailah. Jeho tělo má pod nadvládou Lorentův vlk. Lorent je někde uvnitř. Chce se vlka zbavit a pomoct Lorentovi dostat tělo zpátky pod kontrolu. Skloní se k němu. Chytne ho za tvář a natočí si bezvládnou hlavu k sobě. Co se k němu skloní, začne na něj používat svou moc. Nyní, když je propojený s Nai, cítí v sobě novou sílu, novou energii.* Vzdej se tohohle těla. Stáhni se zpátky a nech jeho kontrolu na Lorentovi. *Velmi důrazně a pevně pronese svá slova k bezvládnému vlkodlakovi. Působí na něj svou magickou mocí. Chvíli s ním Lorentův vlk zápasí a brání se. Nemá, ale ani zdaleka takovou moc, jako v bdělém stavu. Jeho síla po čase začne slábnout až zmizí zcela. Teprve pak Lorentovu hlavu pustí, vstane a přikáže vlkodlakům, aby ho odnesli a zavřeli. Vlkodlaci jeho rozkaz splní. Popadnou Lorentovo tělo a odnesou jej.
Zůstanou tak sami v Lorentově chatě. Teprve teď si uvědomí, že už je dávno večer, protože venku je tma. Pohlédne znovu na Nailah, která tam stojí. Teprve nyní si všimne, jak vypadá jeho pravá ruka. Bude si ji muset znovu zlomit, srovnat a nechat správně srůst kosti. Připadne mu tak potom všem, že ho čeká ještě dost náročný zbytek dne.* Nevěřím, že to z tvé strany bylo úmyslné, Nai. *Vrátí se k tomu, co načali, před příchodem vlkodlaků. Vážně na ni pohlédne. Stále to v něm vře zlostí, stačí, když na ty události pomyslí. Všechno to, ale nyní zastírá jejich dnešní spojení. To světlo nad celou situací zjemňuje. Ta rudá barva, která občas pokryje svět kolem něj se nyní prostřídává s průzračnou modří.* Promluvíme si ráno. *Uzavře nyní tohle téma. Je jasné, že se k němu vrátí, ale nechce to řešit teď. Příští den toho budou muset probrat podstatně více. Je dva, Lorenta, Claire...
Dívá se na Nai podmračeně, ale nakonec jeho pohled trochu roztaje. Cítí ve svém nitru tu slabost vůči ní. Jeho vlk se trochu stáhl, když odsud "odešla" Nailiina vlčice. Propůjčil Jackovi svou moc, sílu, ale jinak se už výrazněji neprojevoval. Ta zlost, jako by dnes vypálila jeho nitro až do základů. Nyní už nemá energii na nic dalšího. Chce se vrátit k sobě a dát se do pořádku.* Dobrou noc. *Popřeje Nailah, překvapivě vřele na to, co se zde událo. Na to se k ní otočí zády a zamíří odsud pryč. I když toho neřekl moc, Nai z něj může cítit rozmrzelost a zklamání. Trochu mu to zastírá a kazí ten kouzelný zážitek, kdy mezi nimi vzniklo to pouto.*

(Uběhlo už pár dní od toho, co měla ten krátký rozhovor s Jacksonem. I když co čekala? Že se s ní bude sáhodlouze bavit o tom, jak je ona zamilovaná do jiného? Jak to budou probírat? Jak mu ona bude moci říct, co se to všechno vlastně děje? Ne, tohle čekat nemohla a byla by hloupá, kdyby si myslela, že Jackson tam zůstane ještě o vteřinu déle, než tam zůstal. Ani mu na to tehdy už nic neřekla, protože věděla, že to nemělo cenu. V té chvíli, kdy se tohle stalo, by zřejmě každá normální ženská vyhledala svoji nejlepší kamarádku, které může říct všechno a která ji podpoří, jenomže ona tady v New Orleans neměla vlastně nikoho. Jenomže ani ona nebyla nafukovací a sem tam se se svými trablemi prostě potřebovala svěřit, ulevit si od nich. Vyhledala proto Eve, která byla tak nějak jediná osoba, které mohla důvěřovat víc než ostatním. Už několikrát jí pomohla a vyslechla jí a ona teď moc dobře věděla, proč ji všichni nazývali takovou mámou smečky. Byla tu vážně pro každého a na nikoho nedonášela. Co se jí doneslo, s čím se jí kdo svěřil, nechala si to pro sebe. Nejdřív si myslela, že prostě odejde ze zátoky do města a ubytuje se v motelu, ve kterém nějakou dobu žila, když přijela do města jako nový bažant. Jenomže Eve ji přesvědčila, ať to nedělá. Jen by utíkala před něčím, před čím se stejně utéci nedá, protože ji to bude provázet kdekoliv. Není to prostředím, je to tím, co cítí a co prožívá. A to samé se jí bude dít i kdekoliv jinde, ne jen v zátoce. Dala Eve za pravdu. Vrátila se do společného domu, který měla sdílet s Jacksonem, ale ten se od té doby, co mu prozradila, že miluje někoho jiného, doma nezdržoval. Vlastně ani v zátoce ne. A ona moc ven nevycházela. Jenomže musela varovat Lorenta. Jackson to řekl jasně, on už do smečky nepatřil a měl by zmizet do doby, než ho uvidí a zabije ho. A vyřídit mu to má ona, jak jinak. Rozhodla se, že konečně taky vyjde znovu na světlo, aby ještě vůbec poznala, jak to venku za dne vypadá. V noci si totiž chodila sem tam zaběhat ve vlčí kůži po lese. Vydala se teď přímo k Lorentově chatce. Bylo možné, že nebude doma, protože neznala jeho služby v baru. Faktem bylo, že ona teď v práci není, takže Lorent měl volno. Bylo tedy hodně pravděpodobné, že mohl být ve své práci. Vyšla těch pár schůdků na verandu a postavila se ke dveřím. Teď nemohla váhat, vlastně mu to měla říct už dávno, neměla čekat tak dlouho, Jackson se mohl do zátoky klidně vrátit každým dnem, možná i hodinou, nesměl ho tu vidět a už vůbec je nesměl vidět spolu, i když mi přišla říct, že musí odejít. Natáhla ruku a zaklepala na dveře. Čekala, jestli jí přijde někdo otevřít.)

(Už si skoro myslela, že jí nikdo neotevře, že nikdo není doma, ale pak slyšela, jak někdo jde ze schodů. Vypadalo to, že Lorent byl zřejmě stále v posteli a ona ho vyrušila z jeho spánku, odpočinku, či co to vlastně dělal. Jen tak nějak doufala, že tam neměl ženskou, protože to by bylo trochu trapné. V téhle situaci se ocitnout právě nechtěla. Přišla sem s jasným cílem, říct Lorentovi, že musí pryč, protože tady pro něj nebylo bezpečno. A ona opravdu doufá, že ji poslechne a nebude stát za nějakým svým rozhodnutím, že tady v zátoce zůstane a ať si mu Jackson přijde říct sám do očí, že už není členem smečky. Když jí Lorent otevřel, měl na sobě jenom kraťasy. Jeho hruď zůstala holá. No, to to opravdu dost pěkně začíná. Čeho si ale všímala víc, to bylo světlo v jeho očích. Záře. Rád ji viděl a jeho mimika to dávala dost jasně najevo. Ona ho taky ráda viděla, ale teď je to pro ni spíše hodně těžké a bolestivé. Ten rozkol v sobě pociťovala dost jasně.) Ahoj. Díky. (Poděkovala mu za to, že ji pozval dál a protáhla se kolem něj dovnitř. Vešla do místnosti a u protější zdi se zastavila, aby se otočila čelem k němu. Počkala, až Lorent zavře dveře a otočí se k ní.) Lorente, musíme si promluvit. A než mě začneš přerušovat nějakými svými domněnkami, nech mluvit mě. (Řekla mu ještě předtím, než by ji sám stačil nějak přerušit. To, co mu teď chtěla říct, pro něj rozhodně nebude lehké slyšet, ale ona to musela udělat. Musela mu říct, že už není ve smečce, že musí jít pryč a že ona s ním nepůjde, protože má manžela a je tu smečka, která na ni a na Jacksona, na jejich manželství spoléhá. Nadechla se, aby spustila smršť těch slov, které jí ale nepůjdou přes pusu jednoduše, ačkoliv je vyslovit musí.) Řekla jsem to Jacksonovi. (Podívala se na Lorenta a přímo se propíjela do jeho očí. On zatím netušil, co Jacksonovi řekla a ona Lorentovi míní říct přesně to, co prozradila Jacksonovi.) Řekla jsem mu, že miluji jiného muže. (Přešla ke stolu a opřela se o rám židle. Na chvíli zavřela oči, aby je zase otevřela a měla sílu se znovu podívat Lorentovi do očí. Miluje ho, nevěřila by tomu, kdyby jí to někdo řekl před pár měsíci, ale bylo to tak. A Lorent teď ví, že je to pravda.) Jacksonovi hned došlo, že myslím tebe. Nevím, co jsem tím zamýšlela vyřešit, ale nechtěla jsem mu lhát. Nechtěla jsem ho obelhávat. Vyložil si to po svém, vyložil si to tak, že ty dny, co jsme strávili spolu, ty dny, které pro nás měly bát trestem, jsme si užívali a udělali jsme si z nich potěšení. Neřekla bych, že to tak bylo, protože já jsem trpěla každým okamžikem, kdy jsme byli spolu a věděla jsem, že nejsi můj, že tě nemůžu vzít za ruku, nemůžu se k tobě přiblížit blíž než na metr, protože pak už by ta vzdálenost byla diskutabilní, že tě nemůžu obejmout, líbat tě, že nemůžu být s tebou způsobem, jaký bych si přála. (Dívá se na něj a snaží se svůj pohled neuhýbat, což se taky nestane, ale cítila, jak se jí po tvářích začaly kutálet slzy. Plakala. A nepamatuje si, že by před Lorentem uronila někdy byť jednu slzu, že by tady v New Orleans vůbec plakala. Musí mu zlomit srdce, ale zlomí ho tím i sobě a bude to bolet tak moc. A on to bude cítit. Jackson to bude cítit, protože tohle ona ovládnout nemůže a nemůže to před ním skrýt stejně jako ten ohňostroj, který cítila, když byla v Lorentově objetí a líbali se. Jackson jasně bude cítit jejich pouto a fakt, že její srdce se začíná tříštit na kousky. Zvedla svou ruku ke své tváři a začala si otírat slzy a jednou taky popotáhla, potom se věnovala zase Lorentovi.) Musíš pryč. Ze zátoky minimálně. Nejsi už členem smečky, Jackson tě vyhodil a slíbil, že pokud tě tu najde, nebo pokud by snad našel tebe v mojí přítomnosti, ať by to bylo kdekoliv, tak tě zabije. (Vysvětlila mu, jak se teď věci pro něj mají. Musí zmizet.)

(Když přijížděla do New Orleans, nikdy by si byla nemyslela, že tady bude muset řešit takové problémy, kterým teď čelí. Respektive nečekala, že by byla donucena k tomu, aby si vzala jednoho muže a přitom byla zamilovaná do druhého. Letěla sem primárně, aby zjistila něco o svojí rodině, o tom, odkud její rod pochází a co všechno znamenal. Složku, která by jí mohla napovědět, má stále doma, chtěla ji ale otevřít se svým mužem, což ale teď nevypadalo zrovna jako něco reálného vzhledem k tomu, jak se tohle všechno zamotalo, takže nahlédla do složky už sama. I když tam toho bylo docela dost a ona ji vlastně otevřela jen chvíli předtím, než se odhodlala jít za Lorentem. Možná, že se osmělila i díky tomu, co v té složce po pár řádcích našla napsané. Týkalo se to těch vlčích zubů a ona toho hodlala využít, ale ještě ne, ještě Lorentovi potřebovala všechno říct, než na něj vybafne to, že už o tom všem vlastně trochu přemýšlela a vymyslela alternativu, jak Lorent zůstane pod kontrolou, aniž by musel prosit nějakou čarodějku o prsten. Musela mu říct, že ho miluje a že tohle všechno pro ni vážně není lehké, ale život bohužel není procházka růžovým sadem a ona to poznala už tolikrát, že se snad nemůže ani divit tomu, že ji to postihlo zase. A nejen ji. Kéž by to bylo těžké a bolestivé jenom pro ni a ona tak nemusela ublížit ani zklamat kohokoliv dalšího. Smrt své první smečky a rodičů si nesla na svých bedrech sama. Stejně tak to bylo i s Adamem a jeho smečkou. Jenomže tady? Tady stojí mezi dvěma muži. Jeden je jejím manželem a spoléhá na něj celá smečka a druhý je její láska a vlastně vyvrhel. Věděla, že její matka také byla dřív, než si vzala otce, vdaná za alfu smečky, kterého nemilovala. Ale vydržela s ním. Vydržela s ním až do jeho nešťastné smrti, protože ctila to, co mezi nimi bylo. Pouto, které se nedalo rozdělit jen tak mávnutím proutku. Nevěděla, jestli její první manžel byl srozuměný s tím, že chová city k jinému a s ním zůstává proto, že vlastně skoro neměla na vybranou a z respektu k němu. Zřejmě to proběhlo stejně jako u ní a Jacksona. Nikdo se jí na nic neptal a alfa si ji prostě nárokoval. Nestalo se to tak poprvé a jistě ani naposledy. Někteří alfové měli zkrátka prudší povahu a chtěli, aby se jim podrobili všichni bez ohledu na to, co by tím mohli způsobit. Jackson nebyl takový. Spíš tehdy jednal zbrkle. To bylo možná na jednu stranu ještě horší. A ona ho prosila, prosila ho o to, ať to nedělá, ale on nezvážil všechna rizika. A teď tu měl ženu, která byla podle papíru jeho manželka, ale city k němu nechovala. Ne takové, které by chtěl. Snažila se to změnit, snažila se k němu pocítit něco jiného než smíření se situací. Smíření s tím, že Jackson je její manžel a ona nemá žádný zájem na tom s ním nevycházet. Bohužel v přítomnosti Lorenta těžce vzpomínala na to, že by se měla snažit si připustit Jacksona k tělu mnohem blíž než jen z povinnosti a proto, že to tak prostě má být. Na druhou stranu taky těžko zapomínala na to, že má povinnosti a nemůže se s Lorentem cítit tak volně, jak by si přála. Nemohla ho objímat, líbat, nemohla mu šeptat do ucha, držet ho za ruku a cítit jeho blízkost. Všechno to pro ni bylo zakázané. A přesto se jednoho dne ani jeden z nich prostě neudržel a dali najevo to, co mezi nimi viselo už dlouhou dobu. Vyzná se Lorentovi, protože to už nemůže nadále držet v sobě. Užíralo ji to příliš dlouho na to, aby mlčela. Navíc ho zároveň potřebovala vyprovodit ze zátoky, takže kdy jindy by mu to všechno mohla říct? Plakala, plakala, protože se cítila mizerně. Vždycky se chovala jako tvrďák, taky byla v jistých ohledech a když sem do New Orleans přijela, byla taky pěkně neomalená, protože zvyk byl prostě železná košile. Ale tohle prostředí a situace ji přeci jen trochu změnily a ona si tu teď vylívala srdce muži, kterého milovala a zároveň ho musela nechat jít. Veškerá vzdálenost mezi nimi byla ta tam a on stál přímo u ní, tak blízko, že by ho k sobě mohla přivinout a zabořit mu tvář do jeho ramene, obejmout ho, nepustit ho a vychutnávat si tu chvíli. Ale nic z toho neudělala, protože by to pak pro ni bylo ještě těžší. Byl to on, kdo se jí dotkl jako první, to když jí stíral slzu z tváře. Nemohla ho ignorovat, nemohla se na něj nedívat, protože v tuhle chvíli bylo alespoň tohle to nejmenší, co mohla udělat.) Nebudeš muset. (Byla to první věta, kterou byla schopná říct po tom, co promluvil. Co naštěstí neprotestoval proti tomu, že musí odejít. Bála se toho, obávala se, že ji nebude chtít poslechnout a bude chtít s Jacksonem bojovat, či se s ním minimálně osobně pohádat, ale naštěstí to vypadalo, že Lorent v tomhle ohledu problémy dělat nebude. Bylo to rozumné, velice rozumné. Nechtěla by, aby se něco stalo jak Lorentovi, tak Jacksonovi. Vzala jeho ruku a vtiskla mu do ní něco. Měla to připravené už předtím, než vstoupila do téhle chatky.) Jeden ze zubů z mého náhrdelníku. Dozvěděla jsem se pár věcí o tom všem, co představuje ten náhrdelník, zuby, já, i když ještě nevím příliš, to málo stačilo na to, abych věděla, že šaman může uchránit někoho, s kým má zvláštní osobní a hluboké pouto, od přeměny za úplňku. Když ho budeš nosit, budeš chráněný. Nepotřebuješ žádný prsten, budeš stále čerpat výhody, i když nebudeš ve smečce. Budeš pod mou osobní ochranou. (Stiskne jeho dlaň se zubem v těch svých a dívá se mu přitom do očí. Vážně chce, aby ho měl, aby ho nosil a nemusel se doprošovat nebo zavazovat nějaké čarodějce, která by po něm mohla chtít bůh ví co.) Kdybych to takhle mohla udělat s celou smečkou a nechat ji jít a odejít s tebou, udělala bych to, ale nejde to. (Zakroutila hlavou a na chvíli sklonila hlavu. Vlastně se tady loučili. A ona ho nesmí držet, nesmí mu dát nějakou další záminku, aby tady zůstal, aby si to nakonec všechno nerozmyslel a nechtěl zůstat tady. Nadzvedl její hlavu a vzal její obličej do dlaní. Dívala se na něho znovu a on se stejně tak vpíjel do jejích očí, slyšela ta slova a kdyby to nebyla za takových okolností, ta slůvka by byla jako balzám pro její uši a srdce. Takhle akorát ještě víc způsobovaly bol a otevíraly rány v jejím srdci ještě mnohem víc. Místo toho, aby se cítila krásně, ji to víc trhalo na kusy. Nevěděla, co právě Jackson dělá, ale tyhle pocity pro něj rozhodně nebudou příjemné. Jeho ženě se zlomilo srdce na sto tisíckrát. A on s tím mohl dělat jen pramálo, protože to nebylo kvůli němu, tedy ne přímo. Jistou měrou za to mohl, protože si ji k sobě připoutal, ale nemohl s tím nic dělat, nemohl její srdce vyléčit.) Taky tě miluju... (Zašeptala ještě předtím, než se přiblížil k jejím rtům. Bolest se prohloubila ještě víc, jakmile se jejich rty spojily. Ačkoliv zároveň to bylo jistým způsobem sladké. Nemohlo to ale přebít žádný z jejích pocitů, že je na dně. Spolupracovala s ním, ale byl to poslední polibek, který mu byla ochotná dobrovolně dát. Víc už si jich dovolit nemohla. Odlepila se od něj, na chvíli zavřela oči a když je zase otevřela, měla ve tváři pevný výraz. Lorent musel poznat, co teď mělo přijít.) ... ale mám manžela a není to jen tak někdo od vedle. Tohle není jen o mně, o tobě, o Jacksonovi. Je to taky zároveň o celé smečce a váže mě povinnost. A já se rozhodla té povinnosti dostát. (Tohle ji trýznilo snad nejvíc ze všeho. Musela ho odmítnout, zamítnout jeho lásku a loajalitu. Vybrala si povinnost a svázanost namísto povznášejícího pocitu lásky a svobody.)

(Nabízel jí svůj amulet? Tedy amulet, který patřil jeho matce? Jedinou památku, která mu po ní zbyla? Ví, že už tehdy, když ho získali, jí ho chtěl darovat, ale ona to tenkrát odmítla. Necítila se nějak hodna ho nosit a navíc měl určité schopnosti, které se, kdyby se o nich někdo dozvěděl, daly považovat za zradu. I tentokrát se zdráhala. Vybavila si, jak ho tenkrát Lorent ukradl z muzea a ona to musela žehlit. Nakonec ten amulet koupila a nechala se zapsat na jakýsi seznam soukromých sběratelů. Teď jí to všechno přišlo úsměvné. Bohužel ale neměla náladu na to, aby se smála. Tohle všechno bylo spíš k pláči a ona se nerozplakala snadno. Dnes jí ty slzy zadržet nešly a i když ji Lorent utěšil, musela se hodně zapřít, aby jí slzy netekly po tvářích stále. Její verdikt byl neúprosný. Musela se postavit čelem své povinnosti a zatnout zuby. Možná, že když Lorent nebude tady ve smečce přítomen, bude to lepší pro všechny tři. Pro ni, Lorenta i Jacksona. Trápila ho, věděla to. Jackson to odnášel opravdu hodně, aniž by si to vlastně zasloužil, ale bohužel Lorent přišel dřív, jenomže Jackson zase jednal dřív. Respektive svůj čin dokázal dokonat. Mohla patřit Lorentovi, ale tenkrát v baru, když si ji pokoušel podmanit Lorentův vlk, utekla. Utekla by i od Jacksonova vlka, ale z nemocničního lůžka a zesláblá, to se prchá opravdu těžce. Jackson platil daň, ale ona i Lorent ji platili taktéž. Bylo to tak zamotané. Proto to muselo skončit a vyjasnit se. Už nebude muset vnímat Lorentovu přítomnost a blízkost, když bude pryč. Nebude jako na trní, kde v zátoce by ho mohla potkat a při jakých jejích směnách v práci ji bude hlídat. Uleví se jim, sice ne tak, jak by si přáli, ale bude to v jistém smyslu vážně úleva. Podívala se na něj a povzdechla si.) Je to památka po tvojí matce. Myslela jsem, že bys ho měl mít. A už předtím jsem ho nepřijala, protože pro tebe měl sentimentální hodnotu. Ale pokud... (Její pohled uhnul směrem k jeho dlani, ve které svíral amulet, ale její pohled na něm nelpěl dlouho a vrátil se zpět k Lorentovým očím.) ... pokud chceš, abych ho opravdu měla u sebe, ráda si ho vezmu a budu ho střežit jako oko v hlavě, protože vím, že je pro tebe důležitý. (Pousměje se na něj smutně a nechá si Lorentem vtisknout amulet do dlaně. Ona sama mu vlastně neřekla všechno. Tedy ano, ten zub, který mu před chvílí dala, opravdu sloužil jako soukromá ochrana pro někoho, kdo jí byl opravdu blízký. Budou mezi sebou mít vztah vždycky. Spojení mezi nimi bude cítit skrze ten zub, ale nebude až takové, aby je to nutilo být si neustále na blízku. Neví, jestli Lorent to spojení pocítí, ale ona rozhodně ano. Bylo tu ale něco, co mu neřekla a ani mu to prozrazovat nehodlá, protože by se nad tím taky mohl pozastavovat. Ten zub, který mu vtiskla na začátku konverzace do dlaně, patřil osobě, která jí v minulosti nebyla lhostejná. Byl Adamův. Adam pro ni znamenal hodně stejně, jako teď Lorent. Spojení a ochrana bude mnohem silnější, když darovala Lorentovi zub, který pro ni nebyl jen bezvýznamným korálkem na jejím náhrdelníku. To všechno se dočetla v té složce a byla pouze na začátku, takže se možná i děsí toho, co tam zjistí dál, ale tahle informace pro ni byla cenná. I kdyby chtěla takhle zabezpečit celou smečku, rozdat jim ty zuby a být s Lorentem, nešlo by to, protože měla osobní vztah jen ke dvěma nositelům zubů na jejím náhrdelníku - k Adamovi, jehož zub teď patřil Lorentovi, a ke svému otci. Ten si nechala. Ten zub byl to jediné, co jí po Adamovi zbylo, ale ona nechce lpět v minulosti, když to může pomoci Lorentovi, aby se udržel bez smečky. Lorent bude vlk samotář, ale bude mít nad sebou kontrolu, což je o hlavní.) Měj ten zub u sebe. (Řekla prostě a odlepila svoje nohy od podlahy. Mířila k východu. Každý její krok byl těžký, nechtělo se jí, ale musela. U dveří se ještě otočila.) Nechci víc prodlužovat tohle trápení. Měl bys odejít co nejdřív, než tě tu Jackson uvidí. (Zabrala za kliku a otevřela dveře.) Sbohem. (Tak ráda by se k němu rozeběhla a líbala by ho a už ho nepustila, proto asi tak křečovitě svírala tu kliku, aby se udržela, aby ji to nelákalo. Nemohla. Mučilo ji to, ale Jackson a ona si dali slib, který byl o něčem větším, než jen o manželství. A ona ho musela dodržet, jinak by zničila smečku. Každé její rozhodnutí teď muselo brát ohledy i na smečku. Otočila se a vyrazila pryč z domu a zamířila rovnou do lesa, zrychlovala krok a pak se dala do běhu. A pak se proměnila, protože cítila, že potřebuje zahnat lidský žal. Nechala svoji vlčici, ať ji zcela v tuto chvíli ovládne. Její vlčice byla totiž spokojená.)