Lorent's Cottage

(Možná, že ho neměla moc dráždit, když měl prsten a byl muž. Ona by se mu teď silou vůbec nevyrovnala. A ano, mohl by jí ublížit. Ona hlupačka ani neví, že se Lorent napil toho tonika a mohl by jí klidně bez výčitek zabít. K jejímu neštěstí tonikum z jejího těla začalo vyprchávat, takže začínala zase pomalu cítit, zesíleně. Začínalo se jí to vracet, všechno a ji to ničilo. Nenáviděla se za to, že mu tak hloupě podvoluje, nechává ho s ní manipulovat. Už se tak moc těší, až odtud vypadne. Trochu to vypadalo, že se Lorent s takovouto vervou a odhodláním se nepoddat ještě nesetkal. Až teď si uvědomila, že ona nikdy nebude moct být s vlkodlakem, protože ti jsou hrozně teritoriální a vedou společenský život. Samci si podrobují své ženy. Radši by se zabila, než vést takový způsob života. Je to jako se prodat dobrovolně do otroctví. A to je jako uvržení sebe sama do života, který nemá smysl a nestojí za to. Z ničeho nic byl u ní a držel jí pod krkem, přitisklou silně u zdi. Lekla se, tohle netušila. Oči se jí trochu rozevřely vyděšením a srdce jí začalo bít silněji. Chytla jeho ruce okolo zápěstí, jemně, trochu je stiskla. Už se mu úplně podvolila. Jak její vlčice, tak ona. Sklopila svůj pohled, celkově se uvolnila, jak předtím byla napjatá. Přišla si, jako by mu teď patřila. Cítila se jako kus hovna.) Je to tonikum na otupení smyslů, emocí. (Nedívala se mu do očí, sledovala podlahu, která jí připadala najednou jako to nejvřelejší, co tady v téhle chatce bylo. Stále cítila tlak Loretnových rukou na jejím krku a sílu, kterou jí tlačil ke zdi. Neměla ani odvahu mu odporovat nebo se mu snad jen podívat do očí. Jako lusknutím prstu se její chování změnilo. Vypadala najednou tak malinká, zranitelná, Loretn byl oproti ní hora.)

(V jeho očích viděla rozčílení, které u něj způsobila její slova. Najednou z něj měla respekt. Dokonce se ho i bála. Ano, bála se. Zvlášť teď. Nevěděla, co řídí jeho chování, co ho ovládá a vede. Nevěděla, jak se zachová v následující minutě. Ona ani nevěděla, jak přišel na tu lahvičku a proč se změnilo její chování. Nána pitomá, kdyby držela jazyk za zuby, mohla se z toho nějak vykroutit. Právě teď mu ukázala svou pokoru a poslušnost. Bylo jen na něm, co s ní teď bude dělat. Děsilo jí to. Byla vystrašená. Co bude dál? Je tohle konec? Vlastně si ani moc neuvědomila, že ji chvilku upíral kyslík tím, jak pevně jí držel za hrdlo. Nedívala se na něj. Ale všimla si, jak vzal lahvičku do ruky. Claire vytřeštila oči a upřeně se na něj podívala. Bála se, že to vylije.) Ne, prosím, ne. (Zašeptala zoufale. Ona to potřebuje. Potřebuje tohle a svůj prsten. Nad jeho větou jen nesouhlasně a nechápavě zavrtila hlavou. On ani neví, o čem mluví. To, co mělo být jejím dítětem je jí už jedno. Umřelo to. Je to pryč a pro ni to je jen dobře. Bedlivě sledovala jeho ruku, a kam lahvičku ukládá. Bude tak jednoduché si ji vzít, stejně jako svoje věci a utéct odtud. Zvládne to ještě dnes v noci, je si tím více než jistá. Stačí jí, aby Lorent brzy a tvrdě usnul. Kousla se silně do jazyka. Nejradši by si ho ukousla, aby mu to nemusela říkat. Kousla do něj tak silně, až jí začala téct krev. Pocítila v puse železitou chuť. Nesouhlasně zakroutila hlavou, ať to nedělá, ať ji k tomu nenutí. V očích měla prosebný výraz týraného štěněte. Bohužel ale musela mluvit. Musela. Nevěděla, čím to je, ale musela.) Celkem dlouho. Necelý měsíc. Mám brát jednu kapku za tři dny. (Odpověděla mu s nechutí v hlase. S nechutí k němu. Nejradši by s ním mluvila přes zeď. Stále sledovala všechno, než jeho. Nechtěla se na něj dívat. Hnusil se jí. Nad jeho další otázkou se znovu kousla do jazyku. To se mu má jako zpovídat ze svých činů? Nechce mu nic říkat. Nemůže jí prostě nechat na pokoji?) Od té doby jsem každý den zabila nějakého člověka, upíra nebo čarodějku. A vlkodlakům jsem různě škodila. (Říká to, jako kdyby to nic nebylo. Jako nějaká nudná všední záležitost, třeba že dnes pršelo.) Lhala jsem ti v tom, že mě pobodal Kol a že se mě snažil znásilnit. (Neřekl jí, ať mu řekne, jak to bylo doopravdy. Nechtěl to po ní, zatím.) Co chceš napravovat? Tady není nic, co by se mělo napravovat. Tohle hlavně nejsou tvoje problémy, stejně tak jako já. Já nepotřebuji pomoc, kurva! Nejsem žádná vaše polámaná hračka, která potřebuje zpravit! Jděte všichni do prdele! (Rozkřikla se. Jeho poslední slova ji rozpálily do běla. A už nevnímala, že je Lorent silnější a že je mu podrobená. On v ní rozdmýchal ten oheň, co v sobě má už od narození a co nikdo nikdy nedokázal ovládnout, ani ona sama. Vždy byla nekontrolovatelná, i jako dítě. Chytla se za kořen nosu a snažila se uvolnit ten tlak, co na ni doléhal. Mírnějším hlasem nakonec spustila.) Víš co? Když mě s mými věcmi a měsíčním prstenem necháš odejít, tak na to zapomenu, nebudu ti nic vyčítat, jako by se to nestalo. Nechám ti i to pitomý tonikum, když si na tom tak trváš. Prostě mě nech odejít a hodíme to za hlavu, jo? (Koukla se mu do očí. Stále na ní šel vidět vztek, ale ona odsud hlavně potřebuje odejít.)

(Nevěděla, co se chystá s tím tonikem udělat, ale značně se jí ulevilo, když viděla, že ho uložil a nevylil. Znamenalo to, že stačí Lorenta kdykoliv navštívit, vyrabovat mu to tady, najít tonikum a odejít. Byla to šance, naděje, to jediné dobré, co zde teď bylo. Vlastně moc nechápala Lorenta, proč to schovává, ale neřešilo to. Jediné, co jí zajímalo, byla jak se odtud dostat s tonikem, prstenem a svými věcmi pryč. Bude to dlouhá noc. Je si tím jistá. Pak mu odpověděla na jeho otázku. Nejradši by ho poslala do prdele, ale nemohla. Proč nemohla? Měla chuť si z toho začít rvát vlasy. Nejradši by mu plivla do obličeje, ale to také nemůže. Tak moc jí to vytáčelo. Tohle mu nikdy neodpustí. Nikdy. Jak to jen mohl udělat? Nebyla to jeho volba. Ona tohle nechtěla. Přišla o svoji svobodu. Bylo na ní vidět její rozhořčení. Nad jeho větou jen pozvedne tázavě obočí. Sevře ruce v pěst. Měl by se jí přestat montovat do života. Nepatří do něj a není to jeho život. To je budou chtít zabít, ne jeho.) Tak už to přestaň řešit, není to tvůj problém. (Rozčíleně zaskřípala mezi zuby. Má chuť do něčeho kopat, bušit pěstmi z toho, v jak situaci se právě vyskytla. Silněji sevře své ruce v pěsti a začne si zarývat nehty do dlaní, které jí tam brzy při téhle síle zanechají krvavé šrámy. Nemrzelo jí, že mu lhala. Nemrzelo jí, že jedno miminko bude muset vyrůstat bez rodičů, že je nikdy nepozná. Nemrzelo jí, že jí umřelo dítě. Nemrzelo jí nic z toho, co kdy udělala. Jakmile jí řekl, že jí nenechá odejít, vybuchla vzteky. Došla až k němu a položila mu na jeho prsa svůj ukazováček a silně mu ho zaryla přesně doprostřed jeho hrudi.) Tak poslouchej! Nemůžeš mě tu držet násilím! Nebudu s tebou o ničem mluvit a to tonikum si vezmu hned teď. Nebudeš mi pomáhat! Já žádnou tvoji pomoc nestojím! Nechci tě vidět! Jsi odporný! (Právě teď na něj dost nahlas křičela. Přestala mu do hrudi tlačit prst a snažila se ho do sebe co nejvíce odtlačit. Zapírala se o stěnu, ale ani to jí nijak nepomáhalo. Ne, ona ho poslouchat nebude. Její vztek překonával všechny autority ke komukoliv, překonával naprosto všechno. Jakmile na ní znovu promluvil, vypadala, že vyletí z kůže. Vlasy se jí začaly ježit a ona se mračila. Ihned, jak jí položil ruce na ramena, začal se jí zvedat žaludek.) Nesahej na mě! Hned mě pust! (Zakřičela na něj a prudce sundala jeho ruce z jejích ramen. Prudce do něj strčila a donutila ho znovu poodejít o pár kroků.) Už nikdy na mě nesahej! (Výhružně na něj zavrčela a začala zrychleně dýchat.) Přestaň mluvit! Nic nevíš! Jsou to jen lži! (Zaječela na něj. Její oči zalily hořké slzy vzteku, které se začaly kutálet po jejích tvářích. Nevěděla, co má dělat. Byla zmatená, rozrušená.) Myslíš si, že ti někdy vůbec odpustím, co jsi teď udělal? Připravil jsi mě o všechno! Jdi ode mě! (Její hlas se třásl. Celou dobu stála u zdi, takže se o ní jen lehce zapřela a sesunula se na zem. Položila si hlavu mezi kolena a objala si je rukama. Začala tiše vzlykat a třást se. Jako kdyby tam ten vztek byl nahromaděný za celá staletí. Zavřela křečovitě oči a stáhla se k sobě co nejvíce to šlo.)

(Nevěděla, že tohle není Lorent, tedy, že není tak úplně sám sebou. Myslela si, že tohle je prostě on. Dominantní muž, co potřebuje mít kontrolu nad vším a všemi. Příčilo se jí, jak se k ní choval. Jak si jí podrobil. Bylo to jako kdyby jí přistřihl křídla, aby mu nikam neutekla. Tohle pro ni bylo poprvé, co si jí někdo takhle povolil. Předtím se jí to nestalo, protože byla člověkem a pak upírem. A díky tomuhle se jí o něco více příčilo to, že je vlkodlakem. Už chápe Nailah, proč tak vyváděla. I když Claire by teď byla za Jacksona ráda. Určitě by se k ní choval vlídněji než Lorent. I když, je jisté, že mu o tom Marcel již řekl. Takže by to asi nebylo lepší. Možná, že může být ráda, že je tu právě Lorent.) Ne na dlouho. (Drze mu odsekla a nepříjemně se zamračila. Ano, je jí jisté, že v téhle smečce nebude již moc dlouho a že bude muset zmizet. Marcel jí bude chtít popravit. Možná, že to bude chtít udělat i Jackson, a stejně, pokud to Jackson neudělá, udělá to Marcel. Smrti se nevyhne.) Ne, to nejsi. A ani nebudeš. Tak bys měl přestat životy ostatních. (Zavrčela na něj. Nebavilo jí to. Chtěla pryč. Nechtěla s ním mluvit, nechtěla s ním být v jedné místnosti. Právě teď zuřila. Měla chuť ho ze všeho obvinit a nejradši by do něj začala kopat a bušit a ubližovat mu, jenže nesměla. Vytáčelo jí to.) Ne, nic o mě nevíš. Jsi jen ubohý bastard! (Vyštěkne na něj zlostě a prudce u toho rozhodí rukama, div se jimi nebouchne o zeď. Možná, že by bylo lepší, kdyby se bouchla, trochu by se jí ulevilo. Ale ona nepociťovala žádnou úlevu, jen další vlnu vzteku, která na ní dorážela a dráždila ji. Ještě více se rozčílila, když začal mluvit. Došla až k němu a začala do něj bušit pěstmi vší silou, jakou měla. Byly to jen hloupé lži.) Zmlkni! Drž hubu! Lžeš! Jsou to jen hloupé lži! Nebudu čelit ničemu, protože mě popraví! (Křičí na něj, vypadá, jako kdyby ho měla pokousat. Je nepříčetná a hysterická. Už ho nemůže dál poslouchat. Má pocit, že se z toho zblázní.) Tady není žádná správná cesta! Já nepotřebuju pomoc! Jdi do hajzlu! (Už neví, jak ho umlčet. Jediným řešením by bylo vytržení jazyku, ale nemá prsten ani sílu. Vlastně je teď její život v jeho rukách. A ještě musí být s ním. Nepustí jí. Proč? Ona potřebuje pryč. Pak už si jen sedla na zem a schoulila se do klubíčka. Věděla, že si sedl vedle ní. Jen se od něj pošoupla dál. Nechtěla ho, aby jí byl na blízku. Brečela tiše. Jediné, co by Lorent mohl slyšet, byly tlumené vzlyky. Nepodívala se na něj, ani mu nijak neodpověděla. Jako kdyby byla hluchá. Po chvilce se na něj podívala a spustila své ruce na zem.) Jdi pryč! (Zavřískala a začala ho rukama odstrkovat a bouchat do něj, aby od ní byl co nejdále. Vlastně jeho slova ani nevnímala, co jí předtím říkal. Jediné, co si pamatuje, je jeho hlas znějící jako ozvěna. Z dálky. Kéž by byl jen ozvěna a kéž by byl daleko. Kéž by ona mohla být daleko pryč odtud, pryč od něj.)

(Minulý den s Jacksonem nakonec přeci jen prošli rituálem očisty. Vše bylo už připravené, takže to nakonec neodsunuli. Ale shodli se na tom, že další rituály a hlavně ten asi nejdůležitější, kdy si měli prozradit tajemství, nechají až na později. Až na chvíli, kdy bude všechno vyřešeno s Claire. Jedna část vlkodlaků pracovala na svatbě a druhá hledala Claire po zátoce. Kdyby už byla Jacksonovou družkou, měla by pouto s celou smečkou a mohla by ji najít lehce. Respektive docela se divila, že jí nenašel ještě Jackson, protože to on měl mít se svou smečkou ta nejsilnější pouta, ale bohužel to asi moc nefungovalo. Ne, když Jacksonovu autoritu stále někdo podrýval. Věděla, že skupina, co chystá svatbu, chodí někam za jeden remízek stromů. Chtěla se tam dneska vydat a obhlídnout, jak to bude vypadat, na co se má psychicky připravit. Proto se vydala tam, kde ostatní vlkodlaci, co měli na starosti svatbu, mizeli. Ani netušila, že půjde kolem Lorentovy chatky. Nevěděla doteď, kde vlastně bydlel, jakou chatku obýval. Kdyby to věděla, tak by možná vybrala jinou cestu a nebo by se napřed ujistila, že Lorent není nikde v dohledu. Nechtěla nic riskovat. Procházela tedy kolem jeho chatky, ale k její smůle byl zrovna venku na terase. Něco vyřezával. Bylo by divné, kdyby se snažila kolem něj jen mlčky projít, proto ho alespoň pozdravila.) Ahoj. (Podívala se na něj krátce, ale rozhodně se nemínila zastavovat. Pokračovala dál v chůzi. Možná by i přidala do kroku, ale neudělala to, protože pak by bylo docela zjevné, že před ním prchá. Nechtěla to riskovat ani kvůli Jacksonovi, ale ani kvůli sobě.)

(Snažila se odtamtud odejít, než ji bude Lorent stíhat, ale přesto prostě do kroku nepřidala, protože by bylo zjevné, co chtěla udělat. Možná, že kdyby za ní někdo šel, kdyby tu teď zrovna byl ještě někdo další, tak by se za ní Lorent nevydal. Odpověděl jí na pozdrav a asi čekal, že se opravdu zastaví a bude s ním hovořit dál. Že si řeknou, jak se mají a co vlastně teď v poslední době dělají, ale ona to neudělala. Lorenta se to nejspíš dotklo, nebo se mu prostě jen neíbilo, že by ho najednou měla ignorovat a předehnal ji. Postavil se před ni, čímž ji donutil zastavit taky. Nedělala takové ty kroky do strany, kdy by se mu chtěla vyhnout a jít dál. Zatím tedy ne. Podívala se na něj, když jí řekl, jestli se nechce podívat k němu do chatky.) Jak jsi řekl, není tam asi nic moc k vidění, takže myslím, že tvoje pozvání do chatky odmítnu. (Zakroutila hlavou. Nechtěla s ním hovořit moc dlouhou dobu, protože kdyby se tu náhodou přeci jen objevil Jackson, tak by asi bylo zle. Nechtěla, aby Lorent přišel k úhoně, ale on to asi nechápal.) Jsem dost oblečená na to, aby mi nebyla taková zima ani venku. Vlastně je mi docela fajn. Tady je zima hodně mírná. A mám někam namířeno. Vrať se ke svému vyřezávání a já budu prostě pokračovat v cestě. (Možná to znělo jako rozkaz, i když to rozhodně neřekla tak razantně, jak by mohla. Ona ale dneska netoužila po žádných problémech a už vůbec nebude lézt do chatky Lorenta, kde by je mohl taky někdo přistihnout a pomyslet si ještě něco horšího, než když jsou spolu takhle venku.)

(Nemusel jí ani říkat, ať počká, protože jí stále stál v cestě. Možná, že by se nakonec opravdu přeci jen rozešla a vyhnula se mu bokem, ale on začal zase mluvit. Neměla ve zvyku odcházet uprostřed rozhovoru, i když jí bylo jasné, že by to měla udělat. Chtěl s ní mluvit, ale ona nechtěla riskovat, že je někdo uvidí. Možná, že jemu to bylo jedno, ale jí tedy ne. Věřila Jacksonovým slovům, že Lorenta zabije. V tu chvíli, kdy je vyřkl, byl totiž hodně přesvědčivý. Lorent si s tím ale asi moc hlavu nedělal. Ráda by s ním mluvila a trávila čas, byl to její přítel, ale její budoucí manžel jí to zatrhl. A nebyl to zákaz, který by se chtěl porušovat. Lorent se zdál ale téměř neodbytný.) Bylo mi fajn do doby, co jsem tě tady potkala a ty mě zdržuješ a vystavuješ se nebezpečí. (Zatím nepoznala, že Lorenta ovládá jeho vlk. Byl totiž zatím docela klidný, takže působil jako normální Lorent. Pravdou bylo, že vlci bývali hodně prudcí a mnozí z nich se prostě neovládali. A rozhodně ne tehdy, když jim někdo nechtěl splnit to, co chtějí. Ona mu sice přiznala dominanci, ale sňatek s Jacksonem měl znamenat, že se dostane zase nad Lorenta. Ale zatím tomu tak ještě nebylo. Když zmínil to, že v chatce má někoho na hlídání, její zornice se rozšířily zájmem. Došlo jí, kdo tam je. Došlo jí to opravdu velmi rychle.) Je tam Claire, že? Tos mi asi neměl říkat, protože jsem někdo, kdo, když by ji uviděl, hned by ji bez milosti zabil. (Bylo na ní vidět, že je opravdu hodně napjatá. Ale zafungovalo to, otočila se k chatce a mířila dovnitř.)

(Samozřejmě, že se Jacksona nebojí. Znamenalo by to, že by uznával jeho autoritu a jeho dominanci, ale to on asi jen tak neudělá. Muselo by ho k tomu opravdu něco donutit, aby to měl udělat. Obávala se, že asi neexistuje nic, co by ho přimělo. Chtěl smečku, do které by se přidal a měl ji. Nelíbilo se mu ale, kdo ji vedl. Měl si tedy raději vybrat jinou smečku. Někam odejít. I ona by to měla jednodušší, kdyby tu Lorent nebyl. Ale on tu je. Samozřejmě, že se jí nelíbí, že jí Jackson zakázal vídat se s Lorentem, ale byl to majetnický vlk. Všichni byli. Bylo tedy jasné, že to udělá, dříve nebo později. I když na druhou stranu to projevuje taky jeho slabost. Bál se o to, že by Lorent mohl získat její větší náklonnost. Nevěřil si, proto se musel uchýlit k takovým opatřením.) Jistě, že ne. (Prohodí na jeho poznámku, že se nebojí Jacksona. Ona to věděla. Ale pak jí řekl něco, co změnilo její názor na to, že už se tady víc nechce zdržovat. Claire. Ona je tady, je u Lorenta. Mohlo ji to napadnout už dřív. Zabila by ji klidně teď hned, ale chce ji dostat před soud, před celou smečku. Rozešla se tedy směrem k chatce a chtěla jít dovnitř, ale on jí zatarasil dveře.) Nejdřív chceš, abych šla dovnitř a teď si to najednou rozmyslíš? (Povytáhla obočí. Byla dost blízko u něj, takže ustoupila o krok dozadu, aby na něj nebyla tolik nalepená.) Děláš si ze mě legraci? (Nevěřícně se na něj podívala.) Jak ji můžeš bránit? Jak? Je mi jedno, jestli nemá svoje emoce v pořádku. Moc dobře věděla, co dělá, moc dobře ví, že zabíjí, ale útěchu jí přináší to, že nich necítí. Je to bestie, která zabila nevinné dítě. To nemůže omluvit nic. (Byla rozčílená, že ji vůbec brání. Nechápala, jak mohl jen tak mávnout rukou nad tím, že zabila nevinné lidi.) Nemusíš mě pouštět dovnitř, ale asi víš, že tady polovina zátoky Claire hledá. Když ji najdou u tebe, trestu se nevyhneš ani ty. Patří před soud, jasné? (Podívala se na něj tázavě.)

(Musela se ušklíbnout, když řekl, že se dovnitř dostane, až se uklidní. Ona je klidná. Možná, že Claire chtěla zabít, ale to neznamenalo, že by to opravdu udělala. tedy udělala by to, ale až by Claire byla odsouzená. Teď ví, že by byla jen sama proti sobě, kdyby Claire ublížila dřív, než o tom bude opravdu rozhodnuto. Byla sice trochu napjatá, ale to bylo tím, že se právě dozvěděla, že tu Claire je a že ji Lorent kryje.) Já jsem naprosto klidná. (Prohodí a podívá se na něj. Opravdu nevypadala, že by se přes něj chtěla mermomocí dostat, a ihned se vrhla na Claire a začala ji škrtit, protože udělala to, co udělala. Soud musí být. A aby pravdu řekla, ten soud by se mohl postarat o to, že smečka by tak nějak mohla začít znovu fungovat. Jackson tím dá najevo to, že vkládá do své smečky důvěru, že rozhodne správně. Pokud ovšem nepůjde svým rozhodnutím proti smečce, to by se asi nic nevyřešilo, spíš zkomplikovalo.) Ano, dítě. S celou jeho rodinou. Vážně ji chceš obhajovat? (Ne, že by snad čekala odpověď. Vlastně ji ani slyšet nechtěla. Byla to spíš otázka mířená jen tak do vzduchu. Netoužila po odpovědi.) Fajn, tak tomu nebraň. Claire musí být postavena před spravedlnost. Když to neudělají vlkodlaci, udělá to Marcel s upíry. A myslím, že v tomhle případě je úplně jedno, jestli ty emoce má nebo ne. Dopustila se několikanásobné vraždy, mezi oběťmi bylo i dítě. Jak si asi myslíš, že tohle dopadne... (Nebyla to snad ani otázka, jako spíš konstatování. Neptala se ho, poukazovala na to, co se stane. Bylo to nevyhnutelné a Lorent to musel vidět. Když ustoupil ode dveří a otevřel je, na chvíli se na něj podívala, protože nevěděla, jestli je to zrovna nejlepší nápad. Rozhodně nemínila Claire zabít, ale neměla by být takhle pod kontrolou. Tedy možná ji tu kontroloval Lorent, ale nemohla si být jistá, jestli ji nakonec taky nepustí a opravdu jí nepomůže v útěku. Tohohle nechtěla být součástí. Nakonec tedy dovnitř opravdu vešla. Claire tam nikde neviděla, takže byla jistě nahoře. Skrz otevřené dveře viděla, jak jdou kolem zrovna vlkodlaci, co Claire hledali. Vyšla tedy znovu ven.) Hej, Claire Evansová se schovává tady. Je nahoře v patře. Chci, abyste ji vytáhli z postele, nechali ji obléknout a pak ji odvedli někam, kde držíte uvězněné. (Opravdu ještě nebyla seznámená s tím, kde co mají. Asi by se měla po zátoce jednou pořádně projít a vše vyzjistit.) Zajistěte ji a rozhodně ji nenechte utéct. Spravte o tom taky vašeho alfu. Řekněte mu, že Claire byla nalezena v jedné z chatek. Ve které, to už může být jedno. (Dala tím jasně najevo, že nemají prozradit, že byla nalezena v Lorentově chatce. Jacksona to asi stejně nebude zajímat, ve které. Bude hlavní, že Claire bude mít pod dozorem. Navíc mu to možná pak řekne Claire sama. Samozřejmě, že vlkodlaci byli rádi, že jejich pátrání už skončilo. Vešli do domku a překvapili Claire. Samozřejmě, že se jim bránila, ale byli to silní chlapi a byli dva. Neměla šanci, ne takhle. Neměla ani svůj prsten. Nechali ji, aby se oblékla, pak ji chtě nechtě vyvlekli z domu a zamířili s ní někam, zřejmě do jiné chatky, kde ji mohli v pohodlí zadržovat a hlídat. A jistě to i sdělí Jacksonovi. Otočila se zase na Lorenta. Mohl na ni být teď naštvaný jak chtěl, ale Claire byla nebezpečná a mohla mu utéct. Když nad ní bude bdít víc lidí, bude to bezpečnější. Vrátila se zpět do domku.) O čem jiném chceš ještě mluvit? (Dala tím najevo, že téma Claire je pro ni už pasé.)

Zatím to nevypadalo, že bys měl v úmyslu něco jiného. (Podívala se na něj a pak vydechla. Poslechla si samozřejmě jeho řeč o tom, jak Claire nebyla sama sebou a pokud ji chtějí z něčeho obviňovat, mají si přesně rozmyslet z čeho. Tahle řeč, kterou tu před ní teď přednesl, by klidně mohla jít i přes smečku. Tedy rozhodně by neměli všichni Claire odsoudit, dokud by si nevyslechli všechny připomínky. A bylo vidět, že Lorent k tomu rozhodně připomínky má.) Víš, možná, že pozřela to tonikum a to vše způsobilo to, že není sama sebou, ale jak jsi taky podotkl, ona moc dobře věděla, co dělá, když to tonikum brala (A to ještě netušila, že Claire věděla o tom, že když ho vysadí, tak se bude chovat zase normálně.) Takže je zodpovědná i za to, co spáchala, když emoce neměla. Ale tvoje řeč by byla jistě dobrá před smečkou, kdybys chtěl Claire nějak pomoci. Nevím, jestli to pomůže, ale rozhodně se snaha jistě bude cenit. Nikdo nemá právo zabíjet nevinné za jakékoliv situace. Pro vlka je jehně potrava. Nevěděla jsem, že Claire holduje kanibalismu. (Odsekne mu nepříjemně. Tohle pro ni není žádná obhajoba, ona už se rozhodla, ale třeba by tou svou řečí obměkčil některé členy smečky a ti by Claire omilostnili. Tedy spíše by zmírnili její trest na vyhnanství, ale to budou všichni vědět teprve, až bude soud. Lorent ji taky překvapil tím, jak nějak hodně dobře věděl, jak vlastně to tonikum působí. Jako kdyby ho snad sám zkoušel. Ale zatím na něm neviděla nic, co by bylo nějak divné. Jen obhajoval někoho, s kým spal. Vlastně si byla jistá, že mu na ní záleželo. Někdy si prostě nemůžete pomoci a začne vám záležet i na někom, koho jste si mysleli, že máte prostě jen do postele. Možná, že záleželo na tom, jestli Claire bude mít emoce, možná že ne. Ale Jackson byl dost rozumný na to, aby věděl, kdy má Claire postavit před soud, tím si byla jistá. Navíc s ní chtěl ještě mluvit, než ji pustí před smečku.) Možná ano, možná ne. Jackson jistě bude vědět, kdy má Claire pustit před soud. Sám si s ní chtěl ještě před tím vším promluvit. (na to konto uvidí ty vlkodlaky a tak jim poručí, aby Claire zajmuli. Samozřejmě, že se to Lorentovi nelíbilo a snažil se ji zastavit, ale bylo to marné i přes jeho fyzický odpor, kterým se ji snažil zastavit. Vlkodlaci ale zaregistrovali, co po nich chtěla a Claire si odvedli. Ona k tomu neřekla ani slovo, než Lorent znovu začal mluvit. A nejen to. Viděla tu jeho zlost v očích. Chytil ji silně za zápěstí. Sykla. Bolelo to, ale ne tak, aby jí nějak víc to zápěstí pohmoždil nebo zlomil. ) Ne, nemohla jsem počkat, protože Claire je nebezpečná všem. A jestli to tonikum už přestala brát a vrací se jí emoce, je to jedině dobře. Zmatená může být, ale měla přemýšlet dřív nad tím, co se stane, když začne zabíjet a někdo ji chytí. (Podívala se na něj docela tvrdě a nekompromisně. Jistě, že se snažil, aby v Claire znovu probudil emoce, ale to ji nezajímalo, když věděla, že je nebezpečná a zřejmě nějak duševně nemocná. Je to psychopat. A ona nesnese, aby v její smečce jen tak takový psychopat volně pobíhal, i kdyby to s ní Lorent myslel sebelíp.) Udělala jsem jen to, co jsem musela. (nakrčila nos a podívala se do jeho očí. Byly jiné. Jiné než Lorentovy. Tedy jiné, než měl Lorent obvykle. A pak si to všechno spojila. Lorent opravdu to tonikum pozřel a probudil se v něm jeho vlk. Ale na rozdíl od Claire, Lorentův vlk neměl v povaze jen tak zabíjet, i když by to taky dokázal, kdyby se cítil nějak ohrožený, nebo se rozčílil opravdu na nejvyšší míru. Měla by teď být nanejvýš opatrná. Věděla, že Lorent by ji neublížil a že jeho vlk ji chce, ale nikde není psáno, že by jí nemohl ublížit omylem v zápalu vzteku. Pustil její ruku a ona sledovala, jak jde ke dveřím, které se hlasitě pod jeho náporem zavřely. Byla docela ráda, že měla na svém krku alespoň svůj náhrdelník, protože se odsud z toho domku asi normálně nedostane. I přesto zatím zkusila jen na něj mluvit.) Jak dlouho už jsi venku ty? (Mluvila k vlkovi, samozřejmě.) Lorent vypil to tonikum a tys díky tomu převzal vládu nad jeho tělem? (Zadívá se tázavě do jeho zad.) Nechtěl bys ho vrátit zase zpátky? (Musela to zkusit, i když si byla jistá, že zná tu odpověď. Osobnost člověka a vlk byli dost odlišní. Dalo by se vlastně říct, že vlkodlaci jsou tak trochu schizofrenici, kteří to o sobě věděli. Samozřejmě se ho zeptala i na to, o čem s ní chtěl tedy hovořit. byla už ale obezřetnější. On jí oznámil, že vlastně neměl v úmyslu mluvit. Pomalu šel k ní a ona cítila slabý záchvěv jeho síly. Zatím nic nepodnikala. Ale síla začala být větší a on ji ujistil slovy, že ji chce, k tomu, aby se rozhodně začala bránit. Jeho síla teď nebyla rozhodně spuštěna nechtěně. Věděl moc dobře, za čím si jde. Začala se mu bránit. Její náhrdelník jí v tom pomáhal.) Nedělej to, jestli nechceš skončit špatně.Nepatřím ti.(Varovala ho.)

(Ke Claire už se nevrací. Řekla už svoje a taky vlastně poradila Lorentovi, že by mohl vystoupit na její obranu před smečkou. Víc už udělat nemohla. Tedy mohla. A udělala. Nechala ji odvést.Lorent se samozřejmě rozzuřil, ale byla to až zvláštní zuřivost. Lorent by byl normálně jistě naštvaný, ale on byl teď doslova i agresivní. Poznala to, poznala, co se tu vlastně odehrálo. Lorent se musel toho tonika napít. Jeho city se potlačily, i když ne tak úplně. Tipla by, že na každého má to tonikum prostě jiné účinky. Ve vlkodlakovi to probouzelo vlky osob, kteří se toho tonika napili. Každého vlk má ale úplně jiné vlastnosti a chová se naprosto jinak. Claire byla bezcitná vražedná mrcha, Lorent majetnický, agresivní a urážlivý. A hodně silný.) Claire nevěděla, po čem by měla pátrat. Kdybych měla pouto se smečkou silnější, poznala bych to hned, ale takhle, taky mi to chvíli trvalo. I když vydedukovat to z tvého chování, které začalo být poněkud víc agresivní než normálně, už nebylo tak těžké. Taky mi moc nepomohlo to, že kdybys měl prsten nebo by už na tebe platila moje moc, která by zajistila, že se můžeš přeměňovat, jakkoliv chceš, byla by tvá barva očí výrazně jiná. Takhle jsou v nich jen tečky zářivě žluté barvy. Nehledáš je, když nevíš. Hodně vlkodlaků si ale myslí, že když se nemohou přeměnit, jejich vlk zůstává skryt. Není to pravda. Ne úplně. Samozřejmě, že vnitřní vlk se lépe projevuje, když člověk ovládá svou přeměnu, ale aniž by o tom osoba mnohdy věděla, vlk se dokáže vyhrabat na povrch i bez toho. Jen není tak rychlý a ne úplně extrémně silný, i když rozhodně silnější než normálně i díky své vlčí moci. (Dala mu malou lekci z toho, jak se může jeho vlk projevit. Možná ho tím chtěla trochu ukolébat do nepozornosti, možná chtěla, aby ho to nějakým způsobem uklidnilo, že s ním mluví. Sama vlastně neví, ale rozhodně aspoň měla šanci přemýšlet, jak se vlastně zachová. Snažila se ho, i když opravdu jemně, přesvědčit, aby Lorentovi dovolil vrátit se zpět, aby převzal zase vládu nad svým tělem. Ale vlk to odmítl. Vlastně ani nečekala, že by povolil, ale chtěla to zkusit.) Nevrátit Lorenta vůbec? Přece bys nechtěl navěky zůstat v lidském těle. Jsi vlk, jsi vlčí část v Lorentově těle. Ta, která se při každé proměně stává zvířetem. Patříš do vlčí kůže, ne do lidského těla. (Snažila se mu vymluvit, že to není dobrý nápad. Pravdou bylo, že kdyby Vlk v Lorentově těle zůstal delší dobu, tak by se Lorent, ten pravý lidský Lorent prostě vypařil, protože tělo by si začalo zvykat na novou identitu, na nového vládce a Lorent by prostě zmizel, už by neexistoval. Tohle nehodlala připustit.) Budeme tedy doufat, že to tonikum brzy přestane účinkovat. (Na to, že si ji vybral, teď záměrně žádnými slovy nereagovala. Jako by se ho snažila od toho odvést, jako by jí jiné věci přišli rozhodně důležitější. Pak ale začal působit svou mocí na ni a ona poznala, že on svou pozornost od toho, pro co si vlastně přišel, proč ji zastavil, jen tak neodejme. Kéž by to pouto mezí ní a Jacksonem fungovalo lépe, ale bylo slabé a on nepozná, že je v úzkých. Za všechno ale mohl jeho vztah se smečkou. Zatím byli jako smečka slabí a jejich pouta byla opravdu tenoučká. Magie smečky stála za nic a ona toho teď nemohla nijak využít. Kdyby byla už jeho družkou, to pouto by svítilo nad ostatními. Jackson by tady byl hned, ale to by Lorent musel vynaložit větší sílu na to, aby ji Jacksonovi jako jeho družku ukradl. Musel by ho nejdřív zabít. Odolávala mu a on si všiml jejího náhrdelníku. Právě díky němu mu mohla odolávat mnohem lépe, než kdyby ho neměla. Na jeho poznámku nereaguje, protože se musela soustředit na svou obranu. Dělal silné výpady, které střídal tím, že na ni mocí skoro nepůsobil. Většinou zachytila nástup jeho moci a pokud ne, tak byla ale tak silná, že hrozbu stačila brzy odvrátit. Stále ale nemohla nijak utéct. Využila sílu svého náhrdelníku a při jeho jednom silném útoku ho začala přeměňovat, slyšela praskání kostí, ale on chňapl po jejím náhrdelníku a podařilo se mu ho jí strhnout. Vlčí zuby se rozsypaly všude kolem. On ale ještě stále trpěl bolestmi z toho, jak se ho snažila přeměnit. Vzala si do ruky pohrabáč od krbu a pokusila se okolo něj prosmeknout, aby odsud vypadla. Pohrabáč měla pro jistotu, kdyby se jí to nepovedlo.)

*Sotva přijede do Zátoky, zastaví na svém místě, vypne motor a vystoupí. Sotva ujde pár kroků ke svému domku, všimne si jakéhosi neklidu. Zpozorní a zaposlouchá se do okolí. Pokračuje dále k sobě. Spíše míří za Nai, ale má to stejným směrem. Když vlkodlaci, kteří mají na starost hledání Claire zjistí, že je jejich alfa zpátky, hned mu přijdou oznámit novinu, že je Claire touhle dobou již zavřena v jedné z chatek, sloužící jako vězení a dobře hlídána. Tahle informace ho svým způsobem potěší, protože ví, že Claire už dál nemůže zabíjet. Než vlkodlaky propustí, chce vědět, kde a jak ji našli. Docela ho překvapí to, co slyší dál. Nailah je na Claire upozornila a našli ji v domku Lorenta?! Neuvěřitelné a zároveň pro Lorenta tak typické. Napadne ho. Zeptá se jich ještě, kde by mohl najít Nai. Chce s ní opravdu nutně mluvit. Odpověď, že ji naposledy viděli u Lorenta v něm probudí kromě jistého očekávání k Lorentovu chování také neskutečnou zlost a vztek, že si dovoluje přibližovat k Nai, když si to on sám nepřeje. Lorentovi nevěří ani nos mezi očima. Přijde mu vypočítavý, slizký, falešný. Nedůvěřuje mu a proto si také nepřeje, aby se s ním Nailah stýkala. Vlkodlaky pověří tím ať dobře hlídají Claire.
Od nich se vydá Zátokou rovnou k Lorentovu domku. Je vytočený z toho, že se stýká s Nai i z toho, že u sebe schovával Claire, i když věděl, že ji hledají. Udělal chybu, když, jen Nai zakázal vídat se s Lorentem. Měl to dát jasně najevo i tomu vlkodlakovi. Hodlá to udělat nyní. Mimo jiné si rád poslechne, proč u sebe ukrýval Claire. Kde Lorent v Zátoce bydlí dobře ví a tak jde svižně najisto. čím víc se k tomu domku blíží, tím více v sobě pociťuje zvláštní neklid, nervozitu. Něco ho pohání kupředu. Jeho myšlenky se stále točí okolo Nalah, jako by byla v nebezpečí.
U domku je za několik desítek minut od okamžiku, kdy o všem slyšel. Slyší z vnitřku dva hlasy. Lorentův a Nailin. Už to samo o sobě se mu nelíbí. Jakmile uslyší a domyslí si, o co tam jde, jeho znepokojení se smíchá s nepříčetným vztekem a zlostí, které to v něm probudí. Jak rázuje ke dveřím, jako by se Lorentův domek oděl do purpurové barvy. Vidí ho rudě.* Lorente!!! *Zařve ještě z venku, než dojde ke dveřím. Zuřivě do nich kopne a ty vylétnou z pantů a přestanou mu bránit ke vstupu. To, co se mu naskytne před očima. Jestli byl nepříčetný dosud, nyní je přímo šílený, rozběsněný zlostí. Z hrudi se mu vydere zuřivé vrčení.* Pusť ji ty, bastarde. *Zavrčí na něj. V mžiku je u nich. Chytí Nailah za paži a vytrhne ji z jeho sevření a odtáhne za sebe.* Zmiz odsud. *Doporučí Nailah, než ji pustí, krátce na ni koukne. Může na něm vidět, že se absolutně neovládá. V další vteřině od něj Lorent dostane pěstí do zubů. Neustále u toho vzteky vrčí.* Za tohle tě zabiju ty.... *Nenapadá ho žádné vhodné pojmenování. Do zorného pole se mu dostane pohrabáč ležící na podlaze. V mžiku se k němu skloní, chytne ho a vzápětí se s ním ožene po Lorentovi. Dotyčný měl štěstí, že mu nastavil ruku, protože jinak by dostal zásah do obličeje. Tak to schytá, jen jeho ruka. Nejspíše mu, ale zlomil předloktí, protože silou opravdu nešetří a nemá nyní v úmyslu šetřit ani Lorenta. Znovu se po něm ožene pohrabáčem.* Ty zákeřná, falešná zmije... *Zařve na něj, když ho mlátí pohrabáčem dál, hlava nehlava.* Nepřijal jsem tě do smečky, abys podrýval mou autoritu a chtěl mi ukrást mou družku. Za tohle si skončil. *Ke konci, když Lorentovi spílá, z něj začne vyzařovat jeho síla a moc alfy. Do té doby to bylo spíše instinktivní. Nikdy si nepřipadal tak silný a jistý jako dosud. Nailah nikdy nikomu nedá. Museli by ho zabít. Přestane se po něm ohánět pohrabáčem. Ustoupí od něj, zrychleně při tom oddechuje a sleduje ho silným pevným pohledem, který by klidně mohl Lorenta vyhodit až na měsíc, kdyby to bylo možné.*

(Dobře, ta její řeč o tom, kdy se vlk projeví a jak, asi tak nějak moc nepomohla. Rozhodně ho neodpoutala od toho, od čeho chtěla. Musela nějak vymyslet, aby se Lorent vrátil, aby jeho lidská část znovu převzala kontrolu nad jeho tělem, protože jinak bude zle. Rozhodně by nechtěla, aby to dopadlo tak, že vlk v jeho těle zůstane napořád a jeho lidská polovička se vytratí. Zvíře nemohlo zůstat v těle člověka. On sám by po čase poznal, že v lidském těle šťastný nebude. Změnil by se ve vlka, ale vlkem už by zůstal navždy, protože by už nebylo nic, co by ho vrátilo do lidské podoby. Už by nebyl žádný Lorent, jenom vlk. Nemohla to dopustit.) Proč bys nemohl zůstat v tomhle těle? Protože bys v něm nezůstal tak i tak. Brzy tě to omrzí, už nebudeš chtít být v tomhle těle, protože ty jsi zvíře. Máš pudy a instinkty zvířete. Nakonec se stejně proměníš do vlčí podoby. Ale když zůstaneš v Lorentově těle dlouho, tak to pro něj znamená zánik. Vytlačíš ho. To vážně chceš? (Podívá se na něj tázavě a ulpí na něm pohledem. Ano, je to nezvyk přesně, jak říká, ale on si na to nikdy nezvykne. Nikdy nebude úplně v pohodě, když bude v lidském těle. Snažila se mu vysvětlit, že opravdu není dobrý nápad, aby setrvával. Měl by znovu dát kontrolu nad tělem Lorentovi.) Myslíš si, že bych to tady nebyla schopná pročesat a to tonikum najít? Už se ho nenapiješ a tahle dávka prostě vyprchá a budeš to zase ty. Tedy bude to zase ten Lorent, který to byl ještě včera. To bys měl snad vědět ty sám, jestli nás může slyšet nebo ne. (Odsekla mu. Lorentův vlk byl samolibý, škodolibý a myslel si, že je pro to tělo lepší volbou, než lidský Lorent. Ale nic se neděje bez důvodu. Lidská a vlčí polovina jsou v rovnováze, dokud má nad tělem moc lidská část. Ale jakmile kontrolu ztratí, vlk rozhodně netouží po nějaké rovnováze. Samozřejmě, že lidský Lorent ji slyšet nemohl, protože vlk by mu to nedovolil. Znamenalo by to pak, že nemá nad tělem stoprocentní kontrolu a ona si byla jistá, že tohle Lorentův vlk rozhodně v úmyslu nemá. Chce mít veškerou kontrolu. Pak už došlo k tomu, že si ji snažil podrobit. Ona se rozhodně nechtěla jen tak vzdát, protože by to znamenalo mnohem větší komplikace, než když mu odolá. Bránila se zuby nehty a snažila se vykrývat Lorentovy útoky svou vlastní silou. Začala ho přeměňovat a chytila pohrabáč, aby se když tak mohla vykrýt. Když se ale snažila prchnout, Lorent využil pohrabáče ve svůj prospěch. Přitáhl si ji k sobě a chytil ji zezadu za pas. Měl ji v pasti. Ona se chtěla bránit rukama, ale její vlčí síla byla pryč. Teď byla silná jako člověk, tedy fyzicky. Ale vlčí sílu stále měla uvnitř. Fyzicky už na Lorenta rozhodně neměla. On ji držel pevně. Ale byla to spíš jeho vnitřní síla, která ji přibila najednou k zemi. Nehnula se a dívala se na Lorenta. Mohla by udělat ještě jednu věc, ale nikdy v životě ji ještě neudělala, protože to nepotřebovala, měla strach z toho to udělat, zatím to tedy zamítla. Stále s Lorentem bojovala. Proti jeho zeslabené síle se bojovalo docela dobře, ale věděla, že to opravdové terno má teprve přijít.) Nepatřím ti, Lorente. Nedělej to, ještě to můžeš zastavit. (Oslovila ho jeho jménem, protože i když je to vlk, který třímá v Lorentově těle, stále je to prostě Lorent. A nechtěla mu říkat vlku. Začalo ji mrazit v zádech a její mysl, jako by začal obklopovat nějaký mlžný opar. Zněla jí v hlavě jeho poslední slova, že jen s ním bude šťastná. Ale ona patřila někomu jinému, ale on to může změnit. Ne, nad čím to přemýšlím, tohle dělá jeho moc, dělá to jeho moc, nesmíš se jí poddat, nesmíš. Políbil ji. Překvapilo ji to, zaskočilo. Začala mu jeho polibek opětovat. Byla jako zhypnotizovaná, ale stále si ji ještě nepodmanil. Jacksonův křik slyšela z dáli. Jako by byl na kilometry daleko, ale on byl docela blízko. Uslyšela ránu. Byly to vyražené dveře. Donutilo ji to se oddálit od Lorenta, ale stále se topila v jeho očích. Jak jenom je slabá, když nemá svůj náhrdelník. A to, že se rozpadl? To se nemělo stát. Ten náhrdelník měl být pevný, neměl se takhle přetrhnout. Nikdy se jí nepřetrhl, když byla sama. Vždycky držel na jejím krku a ona se nemusela bát, že by o svou sílu najednou přišla, ale dneska? Její náhrdelník byl pryč, člověk by ani nemrkl. Znovu k ní dolehl hlas Jacksona a najednou cítila dost silné škubnutí. V tu chvíli, jako by se probudila z nějakého sna. Začala znovu všechno vnímat zřetelně. Najednou se ocitla za Jacksonem. On přišel... Buď mu vlkodlaci i přes její zákaz, který vlastně ani tak nebyl zákaz, jen jim řekla, že nemusí hned vyslepičit, že Claire byla u Lorenta, řekli, kde by ji našel, nebo jejich pouto bylo silnější, než si myslela. Tedy silnější z jeho strany, protože ona ho zas tak silně necítila. Podívala se na Lorenta a pak na Jacksona. Málem ji dostal. Lorent ji málem dostal. Ani si nechtěla představit, co by se stalo, kdyby se mu to opravdu povedlo. No, nejspíš by tady byla krvavá jatka, i když nemůže říct, že teď ta situace vypadá nějak dobře. Vyslechla si Jacksonovo doporučení a zajela tiše do kouta. Nezmizela, ale zatím měla dostatečně velký pud sebezáchovy, aby se nemontovala mezi dva vlky, kteří jsou absolutně mimo sebe. Lorenta ovládá jeho vlk záměrně a Jacksona ovládá právě jeho vlk kvůli vzteku, který teď cítí. Lorent sáhl na něco, co je Jacksonovo a chtěl mu ji vzít. Tohle berou dominantní vlci hodně osobně. Zvlášť, když jsou to alfa samci. Vlastně oba dva jsou alfa samci. I když o Lorentovi by se správně mělo říct, že je omega, ale dost silný omega, který zdědil moc alfy po svých předcích. Tohle nedopadne dobře, pokud se něco nestane. A těžko se jen něco stane, když něco neudělá. Sledovala ten boj mezi Jacksonem a Lorentem. Doprovázela ho dost nelichotivá slova. Nechtěla, aby tady kdokoliv kohokoliv zabíjel. Lorent měl pravdu. Hodně záleží na tom, jestli jste sami sebou nebo ne. Lorenta ovládal jeho vlk a jeho vlk ji chtěl. Nemohl si pomoct. Vznesl nárok, který ona neakceptovala, protože využila toho, že lidský Lorent nevěděl nic o tom, co se stalo. Ale pak přišel Jackson a vlastně tak zhatil to, co Lorent začal. Měla být jeho, měla být Lorentova a kdyby bylo na ní, na její lidské části, byla by jeho. Ví to, poddala by se mu, protože věděla, že Lorenta chce. Ne jako vlk, protože vlk patřil Jacksonovi, ale jako žena ho chtěla. Bylo opravdu velice důležité, aby vlkodlak prohlásil ženu jak za svou manželku, tak za družku. Manželka byla pro tu lidskou část a družka pro vlka. Nikde nebylo psáno, že se obojí musí udělat naráz. Vlkodlak si mohl ženu nejdříve vzít a za nějaký čas ji prohlásit družkou nebo naopak. To byla ta častější varianta. Prohlásil ji za svou družku ještě dříve, než si ji vzal. Ona věděla, že její vlčice patří Jacksonovi, protože si ji podrobil, ale jako žena chovala náklonnost spíše k Lorentovi a to se asi jen tak nezmění, ani když bude Jacksonovou ženou, ale ona si slíbila, že se od toho bude snažit oprostit. Rozhodně to neznamenalo, že by měla Jacksona podvést. Ne, ona bude ctít to, že bude Jacksonova manželka a družka. Nemohla by se na sebe podívat, kdyby podvedla svého manžela a druha. Ale Jackson jím ještě nebyl, nebyl ani jedním z nich, a toho chtěl využít Lorent, aby si ji připoutal k sobě. Nechtěla zmizet a nezmizí. Bude tohle muset nějak rozseknout. Tohle už stačilo. Jak že to říkal její otec? Nikdy se nepleť pod cestu zuřivým vlkodlakům? Tak teď to bude muset porušit a modlit se, že to dopadne dobře, protože vlkodlaci, když jsou vzteklí, jsou dost agresivní a nehlídají se. Vlastně by jí Lorent nebo Jackson teď mohli klidně ublížit. Ona doufala, že to neudělají. Jakmile Jackson přerušil svůj nápor ran na Lorenta, postavila se mezi ně.) Přestaňte, oba. Jste jako malí. (Začala docela rázně, což asi nebyl zrovna nejlepší nápad. Rozkazovat rozzuřeným alfa samcům nebylo zrovna nejlepší, ale chtěla tím zakrýt, jak moc velký strach teď zrovna má, když se tady mezi ně takhle postavila.) Lorent se neovládá. (Podívala se na Jacksona.) Respektive jeho vlk, který teď cloumá jeho tělem. Nenadáváš tu teď Lorentovi, ale jeho vlkovi, který si na mě dávno předtím, než sis mě podrobil, učinil nárok. (A bylo to venku. Jedno velké tajemství, které chtěla ututlat co nejdéle, vlastně minimálně do svatby, bylo venku.) Odolala jsem, protože jsem se chtěla rozhodnout dobrovolně, ale pak jsi přišel ty a nárokoval sis mě, podrobil sis mě a já jsem najednou už nebyla svobodná. Ta volba už mi nenáležela. Byla jsem tvoje. Moje vlčí část byla tvoje a stále je. I když ne ještě tak úplně, ne oficiálně. To pouto, co mezi námi je, je stále křehké. A Lorentův vlk se s tím nehodlal smířit. (Otočila se pak na Lorenta.) A že se s tím smíří! (Řekla mu varovně, protože se s tím prostě musel srovnat.) Já nebudu tvoje. (Dodala ještě a znělo to, jako kdyby říkala psovi, že je fuj, že nesmí.)