Hotel Palace Royale

Hotel Palace Royale je jedním z vyhlášených hotelů ve Francouzské čtvrti.

(Přišel s Claire až k hotelu. Propašoval ji bočním vchodem, protože na recepci by se asi moc vyptávali a asi by je tam ani nepustili, když je Claire takhle zřízená. Přišel až ke svému pokoji, otevřel dveře čipovou kartou a vešel dovnitř. Vzal do jedné ruky deku, roztáhl ji nějak na posteli a položil na ni Claire, která stihla po cestě omdlít takže teď byla mimo sebe. Je jisté, že se začne hojit a uzdraví se, ale bude to chvíli trvat. Když ji tak položil, přitáhl si židli k posteli a čekal, až se probere.)

(Ani už nic moc nevnímala. Jen silné paže, které ji odnesly někam pryč a pak ztratila vědomí. Nejdříve si myslela že je mrtvá, ale nebyla. Díky bohu. Začala se pomalu probouzet. Nejdříve se nemohla ani pohnout, ale postupně začala pomalu otevírat oči a u jedné ruky dokonce zvedla prsty. V druhé ruce jí tepalo a stále jí bolela, nehledě na zlomené prsty. Tiše zasténala. Mohla s ní pohnout, ale bylo to velice bolestivé a moc jí to nešlo. Nos se jí už zahojil, hlavně díky tomu, že si ho narovnala. Pohmožděniny a naraženiny a takové už radši nepočítala. Stále jí však píchalo v noze. Pomalu zdravou rukou přejede ke stehnu, zatne zuby a zanoří si prsty tak hluboko, aby dosáhla na střep a vytáhne s velkou námahou. Skřípe u toho zuby. Potřebuje však, aby se jí to zahojilo a tak střep musí ven. Znovu zavře oči a po chvíli je otevře. Podívá se na svého zachránce. Překvapeně rozevře ústa. Nemůže uvěřit tomu, co vidí. Oliver. Vydechne vzduch z plic a podezřívavě se na něj kouká.) To ty? (Stále se jí špatně mluví a hlasivky jí moc nechtějí poslouchat, takže jí hlas přeskakuje. Pozoruje ho a vyčkává, co bude dál.)

(Chvíli se na ni jen zahloubaně díval, ale ona se začala po chvíli hýbat a probrala se. Střepu, co měla zaražený v noze, is nevšiml, jinak by jí ho vytáhl sám. Ale nemusel se namáhat, protože to udělala za něj. Založí si ruce na prsou a pozoruje ji. Pozoruje její nevěřícné a překvapené pohledy, když ho uvidí.) Ano, já, představ si to. Myslíš, že jsem rád, když vidím, jak si upíři podávají nějakého vlkodlaka? (povytáhne obočí) Myslíš, že to všechno, co jsem doposud udělal, bylo jen tak, pro srandu králíků? Ne! Chtěl jsem, aby nás konečně upíři brali jako konkurenci a ne oběti. (zakroutí hlavou) Jenomže zdá se, že to většina prostě nechápe. I když je pravda, že už se na mou stranu přidalo dost vlkodlaků.

(Dívá se mu do očí, právě jí zachránil život. Teď je jeho dlužníkem. Velkým dlužníkem. Ale nechce nikomu nic dlužit, hlavně ne Oliverovi. Podepře se zdravou rukou a pomalu se dosouká až na začátek postele a opře se o zeď. Sedí tedy na posteli a pozoruje ho. Na bílém prostěradle jsou teď fleky od krve. Jedny menší, jedny větší. Jedno je ale jisté, Oliver si bude muset převléknout postel. Zamrká nad jeho slovy. Tak trochu ho chápe, ale nemůže zradit Jacksona.) Docela mně to překvapuje že zrovna ty jsi mi zachránil život. Pro Původní vlkodlaci nebudou nikdy konkurencí. To by museli získat kolík z bílého dubu. Ale, pokud se ti to podaří, zabij prosím tu blonďatou kurvu. (Zlostně se jí zablýsklo při vzpomínce na Rebekah. Ale byl tu ještě někdo druhý. Cítila jeho dech na krku, když jí zacpal pusu. Podle hlasu to byl... Diego, Marcelův upír! Za to zaplatí! Nakrčila zlostně obočí a vypadala, jako by vypouštěla páru.) Jsem tvým dlužníkem. (Koukla se na něj smířeně. Ocitla se ve špatném bodě. Dluží Oliverovi život ale zase nechce zradit Jacksona. Nemá to jednoduché a ví, že ať se rozhodne tak či onak, bude toho litovat.)

No, tak promiň, že zrovna kolem nešel někdo jiný. (rozhodí rukama) Třeba princ na bílém koni Jackson. (řekne trochu ironicky a pak zakroutí hlavou) ještě si stěžuj, že jsem tě zachránil zrovna já. (ušklíbne se, ale už to dál nechá bez komentáře. Claire sice byla zraněná, ale bylo vidět, že si moc dobře uvědomovala, co se stalo a kdo za to může.) Jo, tahle Původní. No, když byla tenkrát v Zátoce s Hayley, tak takhle agresivně nevypadala. Ale jak se zdá, máš docela dost nepřítel Claire. Tvou povahu nemůže vystát kde kdo. (trochu si z ní utahuje, ale rozhodně by nedovolil, aby ji někdo zabil. Byla jako on, byla vlkodlak, patřila k němu.) Nevím, co bys mi zrovna ty mohla nabídnout. Vím, že se ke mně nepřidáš a nezradíš Jacksona, takže... (pokrčí rameny a povytáhne obočí) I když něco bys přeci jen mohla udělat (zamyslí se nakonec) Nemusela bys nikomu říkat, kde se zrovna nacházím. Nikoho nenapadne, že otrhaný vlkodlak ze Zátoky se ubytuje zrovna v Palace Royale.

Jsem ráda že jsi to byl zrovna ty. Kdyby to byl někdo jiný, zřejmě by mě tam nechali zemřít. (Trochu se pousmála. Je opravdu ráda že jí zachránil. Přikývne na jeho slova.) Možná že vypadá mile, ale milá rozhodně není. (Zavrtí nesouhlasně hlavou a vážně se mu podívá do očí.) No jo. Je tu pár lidí, kteří mně nemají rádi. (Pousměje se na něj. Je jí jasné, že takovéhle lidi má každý. Někteří jsou horší, jiní lepší. Oliver by byl možná lepší alfa než Jackson. Jakmile na to však pomyslila, zapudila tuhle myšlenku co nejvíce jak to šlo.) Alespoň mně máš přečtenou. (Usměje se a přikývne.) To je to nejmenší co pro tebe můžu udělat. (Koukne se na něj.) Asi bych měla jít, co? (Usměje se a začne se pomalu sunout ke kraji postele, na jeho stranu a nohy spustí dolů. Necítí se nejlépe, ale pár kroků snad zvládne.) Mohla bych ti alespoň pomoct s tím prostěradlem, když už nic jiného. (Koukne se a podívá se na něj. Opatrně začne vstávat a přitom se křečovitě drží opěradla. druhá ruka jí volně visí, avšak bolest neutichá. Zatočí se jí halva, zavrávorá, a aby neupadla na zem, chce se opřít o Oliverovu židli, ale nějak to nevychytá se sesune se neopatrně na něj.) Sakra. (Tiše zakleje a omluvně se na něj koukne.) Promiň, nějak jsem to nevychytala. (Pokusí se pomalu vstát. Ztratila hodně krve, nesmí se tomu tolik divit.)

No, dalo by se říct, že lidi tam normálně chodili kolem té uličky a toho křiku si vážně nikdo nevšímal. Jenomže na druhou stranu, kdo by se jim taky divil. Upíři si tady dělají co chtějí a lidi se toho bojí. Tak to je a tak to bude, jestli s tím někdo něco neudělá... a já bych chtěl udělat. Na co nám je, když jsme skrčení v zátoce? Na nic. ím, že to s tím útokem bylo přehnané, ale nevěděl jsem, že Francesca zasáhne až takhle tvrdě. Nechtěl jsem, aby umírali vlkodlaci. (podívá se na ni a pak en kývne na tu poznámku o Bece) Fajn, jsem rád, že mě neprozradíš. Teda nezbývá mi, než ti věřit, že to neuděláš. (nakloní torchu hlavu do strany a když se začne zvedat a uklízet, tak je v pohotovosti, protože je mu jasné, že Claire to nebude zvládat dobře. Jakmile se na něj sesunula, tak ji zachytil.) Můžeš být aspoň chvíli v klidu, sakra? (povytáhl obočí a pak se zamračil. Šoupnul ji hezky zpátky do postele.) Zahojíš se, ale bude to chvíli trvat, takže tu prostě zůstaneš přes noc a zítra prostě budeme dělat, že se nic z toho tady nestalo.

(Nelíbí se jí, co říká. Má ale bohužel, pravdu. Kdo by riskoval svůj život jen proto, aby zachránil život někoho jiného? Poslouchá ho však dál. Má pravdu. Ve všem. Nějak netuší, jestli mu to s tou Francescou věřit, nebo ne. Ale zase, proč by jí lhal? Rozhodne se mu tedy důvěřovat. Znovu na jeho slova jen přikývne. Když jí chytne, nečeká že jí bude nějak pomáhat. V duchu se usměje. Trochu jí připomíná Kola. Zavrtí nesouhlasně hlavou a pousměje se.) Nejsem zvyklá být v klidu. (Vysvětlí mu své počínání. Jakmile jí položil znovu do postele, nebyla moc nadšená. Připadá si jako šnek, který se chce dostat přes silnici a v půlce ho dá někdo na začátek, aby ho něco nepřejelo.) Jsi si tím jistý? Můžu si zajistit odvoz, abych tě tu neotravovala. Navíc, kde by jsi spal, nebo já budu spát? (Nadzvedne tázavě obočí a zatím se moc nehýbá. Pozoruje jeho oči, které se dívají přímo do těch jejích.)

Je mi jedno, jestli jsi a nebo nejsi zvyklá, ale prostě budeš v klidu (přikáže jí a sedne si zase na židli.) Uzdravíš se, ráno už budeš zahojená, ale potřebuješ prostě odpočívat a spát a ne někde lítat, takže pro tentokrát prostě zůstaneš tady v mý posteli a já budu sedět tady na židli, dokud neusneš a pak si prostě půjdu lehnout na gauč. Tak zní můj plán, který se taky zrealizuje, takže koukej prostě zavřít oči a spát. (Peskuje ji skoro jako malou holku, ale teď je to potřeba. Claire nebyla z těch nejposlušnějších osob, které zná.)

(Mírně na něj vykulí oči, když jí začne říkat co má a co nemá dělat. Zamračí se, ale nakonec si to nechá líbit a lehne si tak, že si jednu ruku strčí pod polštář a dívá se na Olivera. Poslouchá ho, jak jí říká, co jak bude jako její rodič. Není si stoprocentně jistá, že jí třeba nesebere prsten, nebo něco takového, ale víčka se jí pomalu klíží a takhle postel je tak příjemná.) Dobře tati. (Řekne ironicky a usměje se. Mohl by jí adoptovat, takže Oliver by byl její otec a Jackson strýček. Zní to zvráceně a tak toho radši nechá. Pomalu zavírá oči a nechává se ukolébávat pohledem na Olivera k spánku. Docela brzy usne. Po nějaké době se začne převalovat a mumlat různé věty, vetšinou nesmyslné. Některé slova jsou hlasitější než ty jiná, ale ve směs není Claire úplně hlučná. Oliver si pěkně naběhl.)

*Pozdě v noci dojde Claire zpráva.*

kód:

Ahoj Claire, už jsem dnes ve městě skončil. Je ten odvoz ještě aktuální? Pokud ani, kde tě mám vyzvednout? Jackson.

(Ze spánku jí probudí SMS. Vytáhne pomalu mobil z kapsy a podívá se jedním okem kdo jí píše. Odepíše mu, zandá mobil a znovu usne.)

kód:

Ahoj Jacku. Stala se mi nemilá příhoda a málem jsem přišla o prsten i s prstem. A taky o hlavu. Myslíš, že by jsi mně mohl ráno vyzvednout? Myslím, že neudržím volant. Sejdeme se před opravnou aut, tam kde pracuji zítra ráno. Budu tě čekat. -Claire

*Jacksonova reakce.*

kód:

Claire, jsi v pořádku? Vyzvednu tě hned. Kde jsi?

(Jen otráveně zaskřípe zuby a přečte si Jacksonovu reakci. Je ráda že se o ní stará, ale že ji pořád budí, jí štve. Hlavně nechce Olivera vzbudit a tak ztlumí hlasitost na mobilu. Už se s ním nechce bavit přes SMS a tak zamžourá na display a vytočí jeho číslo. Když si s ním promluví, uklidí telefon zpět do kapsy a už po třetí usne.)

(Když Claire usnula, tak šel spát vedle na gauč. Spal docela silně, takže neslyšel její hovor s Jacksonem, ale kdyby slyšel, tak by si jistě ulevil, že ho Claire nepodrazila. Ona vlastně nebyla zase tak špatná, ale jemu vadilo, že se předtím paktovala s Marcelem. Když se ráno probral, tak nejdřív objednal snídani a potom jí přinesl Claire. Nasnídali se a on poté přednesl jeden návrh, nad kterým přemýšlel ještě před spaním. Že by si mohla Claire podat Rebeku. Mohla by se o ni postarat. Nezradila by tím nikoho, jen by se prostě pomstila Bece za to, co jí provedla. Tenhle návrh jí přednese a čeká na její reakci. Samozřejmě zároveň vidí, že Claire je už docela uzdravená, takže klidně může jít pryč, pokud bude chtít.)

(Ráno se vzbudila a spolu s Oliverem se nasnídala. Byla mu vděčná že jí přinesl něco k jídlu, protože měla hrozný hlad. Poslouchala jeho návrh, který nezněl vůbec špatně. Odsouhlasila mu ho, poděkovala mu, pomohla mu převléct postel, která byla od krve a jednou ho krátce objala. Byla mu opravdu vděčná. Cítila se mnohem lépe, takže mohla klidně odejít. Dala mu svoje číslo a uložila si to jeho číslo a pomaličku se vydala za Jacksonem. Šla samozřejmě zadním východem.)

*Zpráva Oliverovi.*

kód:

Olivere, chci se sejít a promluvit si. Budu tě čekat odpoledne v Big Auggie´s Bayou Baru. Přijď sám. Francescu nech doma. Jackson.

(Po několika minutách příšerných bolestí se pomalu vyhrabala na nohy a rozešla se. Klopýtala, byla až nepřirozeně předkloněná a držela se za břicho. Chtěla se dostat do auta, kde měla telefon. Mohla by si zavolat pomoc. Lidé na ulici se na ní dívali, ale nikomu nepřišlo divné, že její triko je celé od krve. Krev dokonce v malých kapičkách dopadávala na zem. Každý pohyb pro ní byl jako kdyby jí někdo do břicha kopl botou s železnou špičkou. Zrychleně oddechovala a pomalu se dostávala dopředu, kam potřebovala. Ztratila již hodně krve a poznávala to na sobě. Byla rozrušená a nesoustředěná. I kdyby se k tomu autu dostala, nezvládla by otevřít dveře, nebo snad najít klíčky. Koukala se výhradně před sebe, aby si neublížila ještě více než teď už je. Nedostala se však daleko. U jednoho hotelu se sesypala na zem jako hromádka neštěstí na zem a schoulila se do klubíčka. Byla bledá a bylo jí hrozně špatně. Hlava se jí pěkně točila a měla mžitky před očima. Do očí se jí nahrnuly slzy. Jako kdyby byla snad připravená zemřít. A pak si uvědomila, že už tu nejde jen o ní. Ohrozila svoje dítě. Bůh ví, jestli ještě pořád žije. Hazardovala se dvěma životy jako kdyby se nechumelilo. Nebyl tu skoro nikdo. Připadalo jí to jako město duchů.)

(Chvíli ještě byl se svými vlkodlaky. Musel pronést vítěznou řeč, ale pak se s úsměvem na tváři začal vracet k hotelu, kde právě teď bydlí. Úsměv mu ale opadl, jakmile uviděl postavu, která seděla zhroucená na zemi na ulici. Poznal v ní Claire. Přidal trochu do kroku a přišel k ní. Krev už cítil z dálky.) Claire? (obejde ji, aby jí viděl do obličeje. Viděl, že je dost zdevastovaná a hlavně je zraněná. Její rána se nehojila. Nejspíš v ní musely zůstat nějaké třísky nebo střepiny z boje s Rebekou. Slkloní se k ní a pak ji vytáhne na nohy, než jí je podsekne, aby si ji mohl vzít do náruče. Pak s ní mlčky dojde až do jeho hotelového pokoje a položí ji na postel.) Tvoje rány se nehojí, muselo v nich něco zůstat. (Mluví na ni a dívá se jí do očí. Snad ho vnímá.) Teď ti zlomím ruku, urychlí to proces hojení. Třísky se z rány v břiše vytlačí a ty se zahojíš. (Vezme ji pak za pravou ruku) Je to pro tvoje dobro. (Pak s její rukou škubne. Slyší praskání kostí, ale opravdu to bylo nezbytné.)

(Ležela tam a cítila, jak její tělo začíná chladnout. Způsobovalo to i to, že ležela na studené zemi. Najednou někdo vyslovil její jméno. S vypětím všech sil se otočila za povědomým vlasem. Musela se na toho muže dívat mnohem déle než normálně, jelikož její vidění bylo rozostřené.) Olivere. (Vydechne tiše jeho jméno a polkne. Jakmile jí vytáhne na nohy, zaskřípe zuby a tiše zasténá. Každý i nepatrný pohyb jí způsoboval neuvěřitelnou bolest. Nechá ho vzít si jí do náruče. Je skoro na pokraji sil a tak se nechá nést. Hlavu si opřela o jeho rameno. Jednu ruku měl okolo jeho ramen a druhá jí volně visela a houpala se, když jí Oliver nesl. Měla přivřené oči a dívala se na něj. Znovu stála proti Rebecce, znovu je zraněná, znovu jí z toho tahá Oliver. Je nesmírně ráda, že jí našel. Jinak by tam zůstala a ráno by jí někdo našel bledou a bez života. Co o to, smrti se nebála, ale tak nějak ještě nebyla připravená. Když cítí měkkou postel, úlevně vydechne. Nejradši by si teď lehla a jen ležela. Snaží se poslouchat, ale je jako omámená. Jakmile však řekne, že jí zlomí ruku, jen na něj vytřeští oči. Ne, tohle ne. Pokusí se narovnat aby na ní nedosáhl. Nedostane se však daleko. Zavrtí na něj nesouhlasně hlavou.) Prosím. (Chytne její ruku však dříve než stihne něco udělat. Skousne si silně ret a zaryje nehty do matrace. Sevře oči pevně k sobě. Když ucítí další bolest, tentokrát v ruce a praskání kostí, nevydrží to a omdlí.)

(Nebral ohled na její "prosím", protože to opravdu bylo pro její dobro. Rozhodně nestál o to, aby mu tady na posteli vykrvácela. Jakmile to udělá, podívá se na Claire. Ta ale začala padat do bezvědomí. Omdlela zřejmě z toho, jak zesláblá byla. A on jí teď ještě uštědřil ránu navíc. Položil ji na postel. Rána pod tričkem se začala hojit a stejně tak i ruka. Bude ale chvíli trvat, než se to zahojí. A rozhodně bude chvíli trvat, než se Claire probere. Sedne si do křesla a podepře si bradu. Zamyslí se and tím ,co se v sídle stalo, jak na něj Hayley křičela. Jistě ji musel zklamat, ale jeho lidi by Hayley neublížili. Jenomže mu stále nějak nedocházelo, že co neudělali jeho muži, udělali lidi Benjamina. S myšlenkami na boj v sídle čeká, až se Claire probere.)

(Nespalo se jí příjemně. Trápily jí nepříjemné sny. Bolest v ruce a břiše se jí zjevovala jako červy, kteří jí prožíraly maso, kůži, svaly, prostě vše. Sem tam něco zamumlala ze spaní, avšak pořád se převalovala. Instinktivně se chtěla podrbat na břiše, ze kterého chtěla dostat třísky, ale i ten nejjemnější dotek byl pro ní utrpením. Rána nebyla ještě zcela zacelená, ale nevypadlo to dobře. Třísky musely o něco zavadit a tak Claire rána zrudla a začala hnisat. Najednou jí z jejího sněn něco vytrhlo. Její tělo, jak kdyby to dělalo automaticky. Sedla si, odkopla peřinu a jedním dlouhým krokem už seděla u záchodu a zvracela. Cítila jak jí žaludeční šťávy naleptávaly sliznici. Nejhorší však byla ta chuť. Její žaludek se stahoval. Je to už několik hodin co nejedla a tak zvracela převážně jen žaludeční šťávy. Do očí se nahrnuly slzy. Nebylo to tím, že jí to bylo nepříjemné, to ne. Tohle se jí dělo prostě pokaždé. Jakmile se její tělo trochu uklidnilo, opatrně se zvedla a naklonila se k umyvadlu. Vypláchla si pusu a koukla se na sebe do zrcadla. Byla bledá, měla kruhy pod očima a totálně vyčerpaná. Po dlouhé době vypadala zase strašně. Pomalu odhrnula triko a koukla se na svoji ránu. Jediný pohled jí stačil na to, aby měla obavy jak sama o sebe, tak o své nenarozené dítě. Co jí to vůbec popadlo? Svlékla ze sebe upnuté triko a hodila ho na zem. Bylo na něm tolik krve, že bylo zbytečné ho vůbec prát. Oliver snad nebude mít problém jí půjčit jedno triko. Pomalu se na něj otočila a tak měl skvělý výhled nejen na ní, ale i na ošklivě vypadající ránu v břiše. Zapřela se rukou o umyvadlo a slabě vydechla.) Myslím, že tohle se jen tak nezahojí. (Oči měla opuchlé a stále trochu slepené. Bolest v ruce se už dala vydržet a tak na ní Claire nebrala žádné ohledy. Její pohyby byly roztřesené, unavené. Kdyby v ní někdo hledal alespoň jiskru, záblesk života, nenašel by jí. Ne teď.)

Hned potom, co odjel ze Sídla, se vydal do nejbližší nemocnice, která v New Orleans byla. Ničím se cestou nezdržoval, chtěl už to mít co nejdřív za sebou. Zaparkoval před nemocnicí a docela rychlým krokem si to vykročil ke vchodu do nemocnice. Když se snažil projít přes recepci, zastavila ho nějaká sestra. "Dobrý den, přejete si?" osloví ho a tázavě se na něj podívá. Přece musí mít přehled o tom, kdo se potuluje v nemocnici. I když tenhle chlápek, tedy aspoň podle ní, vypadá seriózně a vůbec ne jako psychopat, musí vědět, kam jde. Když Kol zaregistruje, že ho oslovila, chvilku se rozmýšlí, jestli ji nemá spíš ignorovat, ale nakonec se k ní otočí a dojde až k recepci. "Vlastně bych potřeboval poradit..." usměje se na ni okouzlujícím úsměvem, potom se nakloní trošku blíž k ní a podívá se jí do očí. Ovládne ji a díky tomu zjistí, kde najde mrtvá těla novorozenců. Taky mu řekla, kolik tělíček tam momentálně je. Ovládl ji, aby si na nic z tohohle rozhovoru nepamatovala a vydal se do márnice, kde těla byla. Netrvalo to dlouho, a našel tělo malého miminka, dívenky. Měla stejné vlásky jako Hope, takže vzal ji. Nebylo mu to příjemné, ale bylo to třeba. Zabalil ji do bílého menšího prostěradla a uložil ji do krabice, kterou s sebou měl. Potom někudy zadem, hlavně nepozorovaně, z nemocnice zmizel. Jistě, že si všimnou, že se jedno tělo ztratilo, ale jistě to nebylo poprvé ani naposledy. Oni to dokážou nějak zamést pod koberec, nebo to nějak vysvětlit. A když to nedokážou, jejich problém, ne Kolův. Když nasedl zpátky do auta, krabici si položil na sedadlo vedle sebe a vyhlížel někoho, komu by mohl úkol svěřit. A nebo, že by to pro jistotu udělal sám...?
Nebylo obtížné zjistit, kde právě teď Oliver pobývá - v hotelu Palace Royale. Dokonce i věděl, kde to je; několikrát kolem něj totiž procházel, a nebo jel autem. Netrvalo to tedy dlouho, a už stál na recepci v hotelu i s krabicí a zjišťoval, v jakém pokoji Oliver bydlí. Ani nikoho neovlivňoval, slečna byla dost příjemná a ochotná, a jemu bylo upřímně jedno, jestli někdo bude vědět, že tu byl. Poprosil ji ještě o bloček a propisku. Na papír napsal: "Za tohle můžeš ty. Měl by ses bát, protože Původní rodina tohle nenechá jen tak." No proč mu nevyhrožovat? Byl to Jacksonův bratr, neměl ho rád. Bloček i s propiskou jí s díky vrátil a vydal se k pokoji Olivera. Zastavil se přede dveřmi, krabici položil na zem a dřepnul si. Odklopil víko krabice a lístek do ní vložil, aby byl pěkně vidět, hned na první pohled. Zase ji přikryje víkem, vstane a zaklepe. Potom upíří rychlostí zmizí. Rád by si počkal na jeho reakci, ale při té příležitosti by ho asi rovnou zabil. Odejde tedy z hotelu, nasedne do auta a jede pryč.

(Jakmile jí tam Kol začal vyjmenovávat, co všechno by mohli spolu dělat, za chvíli ho přestane vnímat, i když se na něj pořád dívá. Ona ví moc dobře, co by teď chtěla dělat, jenože pro to není ten správný prostor. Ne tady. Nadechne se a zase vydechne. Kol je opravdu žvanil a ona se tomu musela usmát, protože by tu asi dokázal mlet ještě do rána, co by spolu tak mohli dělat. A stejně by neřekl tu jednu věc, kterou chtěla dělat a kterou chtěl jistě dělat i on. Přiblížila své rty k těm jeho, aby ho konečně umlčela. Políbila ho. Jen tak letmo, jako by se nechumelilo. Potom se na něj podívala a políbila ho znova. Tenhle polibek už docela prodlužovala, ale než se Kol naděje, už dávno nestojí oba dva v parku. Dokonce se najednou nacházejí v budově a ona začne hledat v kapse u riflí svou kartu od hotelového pokoje. Neustále ho líbala a nepřestávala. Vlastně jí i bylo jedno, jestli je někdo uvidí prosvištět upíří rychlostí. Teď ji to nezajímalo. Vytáhla z kapsy tu kartu a po hmatu projela čtečkou a dveře jejího pokoje se otevřely. Natlačila Kola dovnitř. Dveře se zabouchly a oni dva už byli sami. A tak z něho prostš strhla jeho bílé tričko, které už teď vypadalo spíše jako hadr. Upíří rychlostí ho přimáčkla ke zdi a vášnivě ho líbala. Tohle se jí na upírství vážně zamlouvalo. Na upíří sex se těší.)