Hotel Palace Royale

(Plácne ho po ruce, když jí ukradne croissant, ale když jí pak ukradne ještě další, tak nad tím jen mávne rukou a nechá to být. Věděla, že ji Kol provokuje. A navíc ona měla sama už dost.) No, možná by mi to neuškodilo, ale přibrat už prostě nemůžu, takže smůla. (ušklíbne se a pokrčí rameny... jako upír sice udržovala svoje tělo v chodu, ale metabolismus jí pracoval tak, že prostě nemohla ztloustnout. Vyhovovalo jí to. Jakmile se jí zeptal, kde budou Vánoce slavit, zase jen pokrčila rameny. Nevěděla to. Nevěděla kde, snad by mohli možná na Plantáži, protože ona se do svého bytu vracet nebude.) Na Plantáži? (podívala se na něj, jako by snad zloušela, jestli je to správná možnost. Nevěděla, kde jinde by to měli slavit. A aby pravdu řekla, nejevila nějaký přílišný zájem o to, kde a jak se to bude slavit. Ona prostě neslaví žádné svátky, eslaví narozeniny, neslaví nic. Když ale řekl, že neví, jak to bude s Plantáží, tak zase jen pokrčila rameny, jako by jí to bylo úplně jedno. Což vlasně taky bylo. Necítila se nějak svátečně. Prostě to bude další strávený den s Kolem. A co... maximálně si dají dárek, jako by si nemohli dávat normálně dárky v průběhu roku, aby se potěšili. Ona prostě nechápe ducha Vánoc, protože to nikdy pořádně nezažila. S babičkou asi Vánoce slavila, ale na to si opravdu už nepamatuje, byla malá a když babička pak onemocněla, tak už zase neslavila nic.) A já ti teda potom půjdu koupit někam dárek, když tak trváš na těch Vánocích. (zkonstatovala a pak už se odebrala s Kolem pryč. Zavedl ji zase do dalšího parčíku. Hned si vyhlédl nějakou dívku a poučil ji, že ted bude lovit on. Ona má vydržet, aby se neurvala a nechtěla hned krev taky. Čekala tedy. Vlastně to nebylo nic těžkého, dokud nezacítila krev té dívky. Ihned se jí objevily žilky pod očima jen z toho, že tu krev prostě cítila. Ale zuby nehty se snažila udržet na místě a sledovat Kola, jestli nepochytí nějaký grif, jak se odtrhnout včas. Čím déle ale pil, tím to pro ni bylo mučivější, až se přesunula až k němu a té dívce. Její hlad ještě zintenzivnil)

Zasměje se, když ho plácne po ruce, ale pokračuje dál v 'kradení' jejího jídla. Na začátku si řekl, že jí to jíst prostě nebude, ale nějak si nemohl pomoct. Čerstvé croissanty, to byla teprve vůně. Na čerstvou krev to sice nemělo, ale pomalu se to tomu vyrovnávalo. Na její váhu už nic neříká. Nevypadala špatně, a rozhodně byla ráda, že má takovouhle postavu. A že jí ta postava zůstane, i když se bude cpát, jak bude chtít. "Možná na Plantáži. Uvidíme." Musí zjistit, jestli tam Finn bude a nebo ne. A kdyby byl, mohl by ho prostě někam vyrazit. To ještě nevěděl, že on by se rozhodně vyrazit nenechal... "Tak to jsem zvědavý, co mi koupíš," ušklíbne se a v tuhle chvíli už přemýšlí, co jí koupí. Nějaký náhrdelník? Náramek? Prstýnek? Ano, to by jistě šlo. Takové dárky nikdy neurazí. Ale co potom koupí Claire? Co když jedné koupí něco, co se bude líbit té druhé? Ty dvě se pozabíjí.
Když stál v parčíku a pil z té dívky, po očku sledoval Gen, jak si vede. Doufal, že to vydrží a nevrhne se hned k němu a nepřidá se. Zatím to vypadalo slibně. Když se přemístila až k němu a k té dívce, Kol přestal pít. Dívka stála na místě, ani se nehnula. Dělal přesně to, co jí při ovládnutí řekl. Nedělala nic. "Genevieve," chytne ji za obě ramena. Aby ji podpořil, ale zároveň také kvůli tomu, aby ji ještě chvíli udržel. "Podívej se mi do očí," řekne a čeká, až se mu podívá do obličeje. V tu chvíli mu začaly žilky kolem očí mizet. "Vidíš to? Už nemám hlad. Vzal jsem si tolik, kolik jsem potřeboval, ne víc, ne míň. Chci totiž, aby ta dívka žila. Podívej se na ni. Je mladá, má před sebou celý život. Třeba má přítele, stejně tak jako ty. Podívej se na její ruku," ta dívka měla na prstě snubák, "asi se mají tak rádi, že se chtějí vzít. Třeba už čeká dítě. Genevieve, ty ji nezabiješ." Ano, snaží se na to jít přes city. Třeba to pomůže... A nebo taky ne. Musel to zkusit. Pustil jí ramena.

(Jakmile je u Kola a té dívky, možná by i zaútočila, ale Kol se od dívky odlepil jako první a hned se jímal Genevieve zastavit. Chytil ji za ramena. Vyslovil její jméno. Podívala se mu do očí, jak přesně po ní chtěl a naslouchala jeho slovům. Snažila se nevnímat to, že krev té dívky í přímo volá. Poslouchala každé Kolovo slovo, opravdu se na to soustředila. Podívala se na ten zásnubní prsten, co měla ta dívka na ruce. Ano, rozhodně si nezasloužila zemřít. Má opravdu celý život před sebou a jak se zdá, našla v životě někoho, koho miluje a chce s ním být. Ta dívka by rozhodně dneska neměla skončit pod jejímy spáry mrtvá. Kývla na to, co jí Kol řekl. Kývla docela pomalu, jako by mu chtěla dát najevo, že opravdu slyšela a rozumí všemu, co jí říkal. Nesmí tu dívku zabít. Hlas jí nesmí ovládnout natolik, aby se přestala kontrolovat. Při nejhorším tu byl Kol, odtrhl by ji. Ale ona se na něj nemohla spoléhat do nekonečna. Jednou u jejího krmení prostě nebude a ona rozhodně nechce zabíjet. Snad se opravdu ovládne a zvládne to. Pomalu se přiblížila k té slečně a hypnotizovala tu ránu, co jí způsobil Kol. Pak se k ní přiblížila ústy, zakousla se a začala pít. Opět jí ovládl slastný pocit a ona pila a pila. Znovu se přestávala kontrolovat, ale najednou, jako by jí něco přecvaklo v hlavě a ona si vybavila Kolova slova. Podívala se znovu na její ruku, když tak pila a viděla tam ten prsten. Najednou se od té dívky prostě odtrhla a pít přestala.)

Cítí, že ač Genevieve ta krev doslova táhne k sobě, poslouchá ho. A poslouchá ho vážně pečlivě. Když přikývla na souhlas, ještě chvíli se jí díval do očí, ale potom ji pustil. Teď je na Gen, jak se s tím popere. Poprvé ji zkusil hodit do vody, aby se naučila plavat úplně sama, to nevyšlo. Dneska jí ukázal, jak umí plavat on a dokonce jí dal i nějaké instrukce, aby se při plavání neutopila. Když ji tak sledoval, jak z dívky pije, měl takový zvláštní pocit. Myslel si, že Gen těmi slovy, která jí před chvilkou řekl, přemluvil. Doufal v to. Doufal, že Genevieve se dokáže ovládnout, když uvidí, jak šťastná ta dívka je. Je šťastná asi tak, jako by někdy v životě chtěla být každá. Najít si milujícího muže, vzít se s ním a mít děti. A i Gen tohle mohla mít, kdyby chtěla. Kol nikdy neřekl, že si ji nevezme. Děti s ním sice mít nemůže, ale už má Kate. Vlastně má všechno, co kdy chtěla - milujícího muže (který ještě nebyl jejím manželem, ale co není, může být), a dceru. Když už si myslel, že bude zase muset Genevieve od dívky odtrhnout, ona se od jejího krku vzdálila sama. Kol se musel usmát. Podíval se Gen do obličeje a tentokrát věnoval ten úsměv jenom a jenom jí. Jako by říkal 'Zvládli jsme to.' Obešel Gen a dívku k sobě trošku natočil. Kousl se do zápěstí a dal jí napít svojí krve. Dívka se okamžitě začala hojit a zotavovat. Ovládl ji, aby si nic z toho nepamatovala a potom ji nechal jít. Otočil se zpátky k Genevieve. "Co jsem říkal?" podívá se na ni tázavě. "Říkal jsem, že to zvládneš, a tys to zvládla. Ještě párkrát a ty se už budeš umět naprosto ovládat, tím jsem si jist," znovu se usměje a palcem ji pohladí po tváři.

(Ano, opravdu to dokázala, odtrhla se od ní. Nezabila ji. Byla to pro ni taková malá výhra, ale věděla, že boj rozhodně nemá vyhraný. Možná vyhrála bitvu, ale válku rozhodně ne. Ale pravdou bylo, že ji potěšilo, že se ovládla. Že ji Kolova slova opravdu zastavila. Donutila ji přemýšlet. Snad to opravdu bude za nějaký čas zvládat sama a nebude k tomu potřebovat Kolovu asistenci. Dívala se na to, jak Kol tu dívku ovlivňuje a pouští. I když se od ní odtrhla, stále měla kolem očí vyběhnuté žilky, které se ještě ne a ne skrýt. Dívka potom odběhla a on ji pochválil za to, že to dokázala. Snažial se zklidnit, aby snad za ní ještě nevyazila a něco jí neudělala, ale jakmile ji Kol pohladil palcem po tváři, její žilky kolem očí rázem zmizely. Ulevilo se jí. Opradu cítila, jak z ní padá ta nervozita z toho, že zase něco vyvede. Byla nasycená, takže se brzy cítila jakž takž v klidu. Neměla potřebu na někoho útočit. Musela se usmát tomu, co teď dokázala, byl to pro ni pokrok a Kol byl u toho, vlastně by to bez něj rozhodně nezvládla. Prostě ho spontánně objala a chvíli zůstala zabořená obličejem pod jeho ramenem. Pak do něj zamumlala.) A teď ti jdu koupit dárek a ty můžeš jít na Plantáž. (Byla hned se vším rázem hotová)

ROzhodně mu neunikalo to, jak se Gen musí ovládat, aby se za dívkou ještě nerozběhla a něco jí neudělala. Ale ovládla se, a asi ji k tomu pomohlo i to, jak jí Kol pohladil po tváři. Jestli pro ní je tohle něco jako uklidnění, musí to dělat častěji. Na ten Štědrý večer asi bude Gen hladit pořád, protože jestli tohle přežije, to bude zázrak. Vlastně by se nedivil, kdyby se ty dvě udobřily a spřáhly se proti němu, aby mu nějak oplatily tu boudu, kterou na ně on ušil. Musel se usmát, když ho najednou Gen objala, jen ať dává pořádně najevo svoje emoce, to je jen a jen dobře. "Vážně jsem zvědavý, co mi koupíš, protože mně se jen tak někdo s dárkem nezavděčí," ušklíbne se a když se od něj Gen pořádně odtáhne, ještě naposledy ji políbí, než odejde. A je to dlouhý polibek. "Kdyby se cokoliv dělo, stačí mi zavolat, jasný?" řekne ještě nakonec, usměje se na ni a pak se vydá pryč opačným směrem, vyráží na Plantáž.

(Byla ten den ve městě dlouho a vybírala dárky. Když to všechno koupila, vrátila se zpět do hotelu. Kol už ten den vůbec nepřišel. Nemohla říct, že by jí to vadilo, aspoň měla čas na přemýšlení. Vlastně ani nevěděla, jestli chce ty Vánoce opravdu slavit, ale když už měla tedy ty dárky nakoupené, tak to vem čert. Druhý den ráno se probrala. Byl tu tedy Štědrý den, ale ona se rozhodně necítila nijak jinak. Co věděla je, že má hlad. Byla novým upírem a ti mají hlad vlastně skoro neustále. Ale Kol tady nebyl, aby s ním mohla jít lovit, aby v něm měla oporu. Ale nechal jí tu v minibaru nějaké sáčky, kdyby bylo nejhůř. Takže si prostě rozdělala sáček krve a vypila ho. Nebylo to takové, jako kdyby pila lidskou krev, ale stačilo to na utušení toho největšího hladu. Dárky pro Kola měla samozřejmě zabalené. Sedla si na postel a čekala, jestli se bude něco dít. Volat Kolovi nechtěla... Třeba nakonec na ty Vánoce zapomněla a ona je nebude muset slavit.)

Nečekal, že se to s Claire tolik protáhne, a když dojel konečně do města, bylo už dost pozdě. Vlastně brzy, za pár hodin bude svítat. Nakonec si řekl, že dojede na Plantáž a tam přespí. Taky si bude muset někde zařídit opravu toho auta. Nevypadalo sice nějak hrozně, ale opravit potřebovalo. Dojel na Plantáž, hned odešel do koupelny, kde si dal rychlou sprchu a potom zalezl do postele.
Ráno se probudil docela brzo, věděl, že musí pohnout za Gen, potřebovala svoji dávku krve, nejlíp ze žíly. On měl ale už hlad, tak si dole v lednici vzal jeden pytlík s krví a odešel z domu. Nastoupil do auta a odjel do města. Ještě ale nejel za Gen - potřeboval sehnat stromek. Na jedné tržnici na kraji města si vyhlídl opravdu krásnou jedličku, byla tak akorát velká. Koupil ji, přidělal na střechu auta a odvezl ji na Plantáž. Tam ji vyhodil před dům, nechtěl se zdržovat tím, že ji bude tahat dovnitř. Zase nasedl do auta a tentokrát se rozjel k hotelu, kde měla Gen pokoj.
Netrvalo dlouho a už parkoval před hotelem. Když procházel kolem recepce, tak nezapomněl pozdravit tu mladou milou slečnu. Za chvíli už si otevíral dveře od pokoje a když vešel dovnitř, viděl Gen sedět na posteli. Asi čekala na něj. Taky cítil pach lidské krve, doufal, že nevyvedla nic, čeho by potom litovala. A čeho by litoval i on, když jí slíbil, že ji bude hlídat. "Ahoj, Gen," usměje se na ni, hned k ní dojde a políbí ji na uvítanou. "Promiň, že jsem už večer nepřišel, ale ještě jsem něco řešil. A když jsem to dořešil, bylo už dost pozdě, takže jsem si řekl, že přespím na Plantáži, která byla blíž... Koukám, že sis dala krev?" podívá se na ni tázavě. Stačil zahlédnout prázdný pytlík. "Ale asi budeš chtít ještě, co?"

(Uslyší zvuk otevírajících se dveří a musí se ušklíbnut, protože je jasné, že je to Kol. Takže na Vánoce nejspíš nezapomněl. Podívala se na tašku se zabalenými dárky, co měla vedle sebe a potom znovu před sebe, protože očekávala, kdy Kol nakoukne za roh a uvidí ji. Když to konečně udělal, tak mu kývla na pozdrav, vlastně ani nemluvila. Byla nesvá. Ne z toho, že by neměla přísun krve. Najedla se a byla zasycená, i když to nebylo ono, krev nepotřebovala, alespoň do zítřka ne. Nechala se políbit a jen kývla na to, že musel ještě něco zařídit. Byla možná trochu mimo. Vánoce. Vánoce pro ni dlouhá léta byla muka. Když bla s Benjaminem, on je samozřejmě neslavil a ten den byl stený jako všechny ostatní. Ale ona pak záviděla všem těm dětem, které si hrály venku a koulovali se, když byl zrovna sníh, chodili s rodinou na procházku. Zdobili si stromky. A pak se po prázdninách chlubili dárky, co dostali, ale ona nedostala nikdy nic, i když si vymýšlela, jak dostala úžasné věci, aby se nemusela cítit trapně před ostatními.) Dala... a nebudu. (odsekávala)

Už když vejde do dveří a koukne na Gen, zdá se mu taková... Divná. Normálně by ho pozdravila, snad i s úsměvem, ale dneska? To, že by měla nějak velký hlad rovnou vyloučil, protože si všiml toho pytlíku od krve. Tak co s ní sakra je? Po tom, co ji políbil, si sednul vedle ní a měřil si ji zvláštním pohledem. Když mu odpovídala na jeho otázky jednoslovně, trošku se zamračil. "Proč se dneska chováš tak divně?" narovinu se jí zeptá a tázavě se na ni podívá. "Vadí ti, že jsem v noci nepřišel, nebo co?" Vážně netušil, co jí zase přelítlo přes nos. Jistě, nový upírka, byla určitě trošku víc přecitlivělá... Zvlášť když jsou Vánoce.. "A nechci slyšet odpovědi typu 'nic', 'jsem v pohodě', 'nevadí mi to', jasný?" Sakra, jestli se takhle divně chová už ráno, jak se bude chovat teprve po tom, co otevře a na Plantáži se objeví Claire? Obě dvě budou strašně vyvádět. Pomalu začíná litovat toho, že vůbec na něco takovýho pomyslel. A co hůř - že to vůbec zrealizoval.

(Když se í začne ptát, tak jen protočí oči. Ano, asi na něj opravdu není moc milá a nejspíš by mu to vysvětlit měla. Ale nechce se jí o tom moc mluvit, i když odsekávat mu nemůže, protože to jí právě teď zakázal. I když mohla by, ale byla by to spíš zbytečná provokace. Vydechla a podívala se na něj.) Prostě nemám Vánoce ráda, jasné? A dolehlo to na mě. Nemám ráda svoje narozeniny, nemám ráda Vánoce, Velikonoce, Díkůvzdání, žádné takovéhle svátky. (Pak se podívá znovu před sebe a svěsí ramena.) I když je zase mrtvý, tak ve mně zanechla ještě spoustu hororů a hrůz a špatných vzpomínek. (Samozřejmě mluvila o Benjaminovi, o kom jiném taky.) Vánoce jsme neslavili a já jen sledovala, jak si všechny rodiny užívají vánočních svátků a já byla doma zavřená a musela cvičit magii, protože tak to bylo prostě každý den. A ani Štědrý den nebyla výjimka. Ne pro mě. A pak jsem si před dětmi vymýšlela, co všechno jsem dostala, abych se v kolektivu nemusela cítit divně. I když jsem se tak stejně cítila, ale nebylo to jimi ale mnou. (podívá se zpátky na Kola a pokrčí rameny) A vím, že dneska budu Vánoce slavit s tebou, ale tak nějak se pořád bojím toho, že to prostě zase dopadne katastrofálně. (přizná se, co jí vlastně tíží)

Čekal, jestli z ní nakonec vypadne něco víc než jen 'nic'. A vypadlo, ale rozhodně se mu to neposlouchalo nejlíp. Nepřerušoval ji, když mluvila, něco jí k tomu řekne až potom. Samozřejmě, že poznal, když začala mluvit o Benjaminovi. Ten chlap jim nedá snad nikdy pokoj, prokristapána. Gen musí dojít, že už nemusí myslet na to, co bylo předtím, měla by myslet na to, co bude teď. Dneska tady není Benjamin, dneska budou trávit Vánoce spolu (a s Claire), a on pro ni má překvapení, které určitě nečeká... Když řekne, že se bojí, že to dopadne katastrofálně, nedá na sobě nic znát...Vážně by to tak mohlo dopadnout. "Genevieve," osloví ji jménem a potom ji chytne za ruku, "Benjamin už je dávno pryč, není tady, nemusíš se bát, že by ti to všechno nějak zkazil, jasné? Tyhle Vánoce budeš trávit se mnou, ne s ním. Nenáviděla jsi Vánoce s ním a věř mi, že po dnešku je budeš mít ráda. I když se třeba dnešní večer nevydaří úplně nejlíp, jeho konec bude nejlepší, to mi věř. Já jsem taky vlastně Vánoce nikdy moc neslavil - nebyli jsme křesťané, ale vikingové, takže žádné dárečky pod stromečkem, sváteční večeře ani nic podobného u nás nebylo." Potom se na ni podívá a usměje se. "Takže ty se na mě nebudeš mračit, nebudeš ani smutná, protože dnešek možná nebude probíhat úplně v pohodě, ale věř mi, že si na něj budeš pamatovat do konce života." Chvíli se na ni dívá, vlepí jí malou pusu na tvář a potom se rychle zvedne z postele. "A teď jdeme, máme toho dost na práci!" zavelí a čeká, až se Gen vzpamatuje a zvedne se z postele.

(Dívá se na něj celou dobu, co k ní mluví a při pár místech v jeho proslovu se musí zamračit, protože se pozastavuje nad tím, jak to Kol myslel. Vlastně je docela tajnůstkářský, jako by toho věděl mnohem víc než ona. Jako by snad věděl, že dnešní den pro ni nebude žádná procházka růžovým sadem. A ano, až ten den skončí, jistě to pro ni bude úleva, protože bude po Vánocích. Ale dost ji zarazilo, že by se jí po dnešku Vánoce měly líbit, i když by snad ten den pro ni neměl být úplně růžový. Opravdu se v tom začíná ztrácet a raději na to nic extra neříká.) Pamatovat do konce života? (povytáhne obočí, přece jen jí to nedalo a upustila jednu otázku ze svých úst. Ale pak nad tím jen mávla rukou. Tím vlastně dala Kolovi najevo, že jí na to ani odpovídat nemusí. Měl pravdu. Minulost byla minulost a ona je teď s Kolem, ne s Benjaminem. A je taky upírka, což je opravdu něco úplně jiného. Potom se tedy zvedla z postele a vzala si tašku s těmi dárky.) Fajn, tak teda jedeme ke všem čertům. (Pak s Kolem opustila hotel a vydali se na Plantáž.)

*Prozatím ji věci vycházejí podle jejího plánu a doufá, že narušení bude minimální a nebude muset příliš přehodnocovat své postupy, jak děti přesvědčit, aby udělali přesně to, co ona po nich chce. Koneckonců každý z nich má nějakou slabost, kterou může použít proti nim. Někdo větší a někdo zase menší. I dokonce Niklaus má slabosti, i když je stále na druhé straně a tudíž právě jej nemusí teď příliš řešit. Každopádně hodlá ho z tama vytáhnout a dát mu život, který měl žít před tisíci lety, ale do té doby potřebuje zařídit jiné věci. Musí počkat až nastane čas a za tu dobu, co byla ona sama na druhé straně se naučila velké trpělivosti. Z Finna je nadšená. Dělá přesně to, co po něm chce, cvičí svou magii a dokonce za ní teď byl, aby ji podal zprávy ohledně Genevieve a jak již už zjistila, ta se stala jeho snoubenkou. Za normálních okolností by byla asi za něj ráda, přeci jenom je to Kol, kdo by se měl ženit. Ale momentálně se jí takové věci nehodí a navíc je to čarodějka, která ji sebrala moc. To si u ní příliš velký dojem za to nezískala. Ale jako budoucí tchýně ji taky hodlá nabídnout výměnu těla, když je teď z ní upír. Dokonce už i jednala s vlkodlaky a vyrábí pro ně měsíční kameny, díky tomu má u nich loajalitu, což se jí v této době hodí vzhledem k tomu, že vlkodlaci právě mají vládu nad městem. Bude jich potřebovat, pokud její děti nebudou poslouchat. Rozhodla se, že navštíví pro tentokrát Genevieve a promluví si s ní. Proto přijde do hotelu a zamíří k pokoji, kde bydlí. Není těžké v dnešní době někoho sledovat a zjistit si o něm všechno. Lidé přehlídnout snad úplně všechno. Kouzlem si otevře dveře od pokoje a překročí práh. Rozsvítí si a zavře za sebou dveře. Neobtěžuje se s tím, aby se posadila. Vždyť ona i chvíli postojí. Sepne ruce vepředu a prohlíží si místnost. Snad nebude v první moment dělat nic unáhleného. Přeci jenom není obyčejný člověk do kterého by se mohla zakousnout.*

(Když se trochu prospala, rozhodla se, že si zajde do hotelu pro nějaké svoje věci. Je asi zbytečné, aby stále pendlovala z hotelu na Plantáž, takže se domluvila s Kolem, že bude bydlet s ním na Plantáži. Samozřejmě, že mu ihned řekne, že jde do hotelu, aby se nestrachoval. Zvládne to sama, opravdu. Teď už ano. Teď už si může být jistá, že nevyletí z kůže, aniž by to chtěla. Ano, je velký rozdíl mezi tím někoho napadnout schválně a nebo se neovládat, a tak někoho napadnout. Ona možná tak i trochu chtěla zjistit, jak se jí bude chodit po ulicích s tímto novým pocitem. Sice ji Kol musel ovlivnit k tomu, aby se dokázala ovládat, ale myslí si, že se jim ulevilo oběma. Jol už ji nemusí tak hlídat a ona se v klidu může ploužit ulicemi New Orleans. A možná by taky měla opravdu zajít za Sophie a nakonec i za Kate. Nemůže je ignorovat do nekonečna a ani takhle si nemyslí, že ten jejich vztah bude ihned fajn a v pořádku. Ony asi jen tak její motivy k tomu všemu nepochopí, i když u Kate je to možná trochu jiné, ta věděla, že je naživu. Sophie ale bohužel ne. Možná jí to jen tak neodpustí. Uvidí se. Konečně došla k hotelu, pozdravila personál na recepci a po schodech - ano, opravdu nejela výtahem - se odebere do pátého patra hotelu, kde má stále svůj pokoj, ale doufá, že to tu dneska všechno sbalí a konečně se odhlásí na recepci, protože ona míní být se svou láskou. Konečně tam po delším výstupu dorazí, ale není vůbec udýchaná. Je to upír, tak  ještě aby byla. Dojde až na konec chodby, kde po levé straně jsou dveře od jejího pokoje. Vytáhne svou kartu, projede čtečkou a otevře dveře. Hned v nich se ale zarazí, protože zády k ní stála v jejím pokoji jakási žena. Ale na pokojskou rozhodně nevypadala. Spíše, jako by tam vyčkávala na moment jejího příchodu. Neviděla jí do tváře, takže nemohla poznat, že před ní stojí Esther. Ovšem i tak z toho opravdu neměla dobrý pocit. Nahne hlavu trochu do boku, jako by snad chtěla zahlédnout tvář té ženy, ale nepodaří se jí to.) Promiňte? Kdo jste? Co děláte v mém pokoji? (Zahrnula ji ihned otázkami, vešla pořádně dovnitř, ale dveře nechala otevřené.) Prosím, odejděte. (pobídla osobu, aniž by stále věděla, s kým má tu čest.)

*Stojí čelem k pokoji a prohlíží si snad každý předmět. Ne, že by jí to zajímalo, ale krátí si tak svůj čas čekání na Genevieve. Mezitím přemýšlí o svých dětech, jak to všechno bude probíhat. opravdu by jim byla vděčná, kdyby nedělali z toho příliš velkou tragédii. Pravdou je ale, že v Mystic Falls je chtěla zabít, teď to ale v plánu nemá. Chce jim dát nový život a dá jim ho. Pokud budou odmítat, zničí je. Zničí vše, co jim je milé dokud ji nebudou sami prosit o to, aby jim dala nová těla. Vždyť po nich tak moc nechce. Jenom chce být znovu rodina a chce napravit své chyby, které ji užírají už příliš dlouho. Jakmile slyší cvaknutí zámku a otevření dveří, tak se napřímí. Ještě se ani nestihne otočit a Genevieve už na ni promlouvá. Ta žena by měla opravdu příjemný hlas, kdyby nebyla ihned tak nepřátelská. Ale co zjistila z pozorování, tak je to, že ona ani přátelská snad nikdy nebyla. Možná v době, kdy byla ještě zcela nevinnou čarodějkou a nezapletla se s jejími syny a dcerou. Alespoň byla ale trochu zdvořilá, když ji poprosila, aby opustila pokoj. Tohle ale rozhodně v plánu nemá. Zhluboka se nadechne a pomalu se otočí čelem k ní. Zadívá se ji do tváře a v prvních pár vteřinách si ji nezapomene pohlédnout. Usoudí, že by ale neměla příliš dlouho mlčet a tak na ni promluví.* Dovol mi, abych se ti představila. Jsem Esther. Esther Mikaelson. *Pronese s jistou hrdostí v hlase a koutek úst ji cukne do mírného úsměvu. Předpokládala to za slušnost se představit, i kdyby věděla, kdo je a jak vypadá.* Ráda se s tebou setkávám , Genevieve. A taky gratuluji. Nečekala jsem, že by můj syn někdy vyjádřil k ženě až takovou náklonnost. *Samozřejmě, že mluví o tom zasnoubení. Nechce dělat první špatný dojem a taky nepotřebuje žádné spory. Nechce s ní začít špatně, i když je pravda, že jí to hodně popudilo, když ji sebrala svou moc a nehleděla si jenom té svojí. Ale ona přece umí odpouštět. A odpustí ji, když teda bude přívětivá a nebude dělat problémy. Přeci jenom by se z ní měla stát další Mikaelson a ona chce se všemi vycházet dobře.* Asi chceš vědět, proč jsem tady. Řekneme, že bych si s tebou ráda promluvila o mém nejmladším synovi Kolovi a taky my dvě máme mezi sebou jednu nevyřešenou záležitost, však?

(Ta žena se na ni konečně otočí a ona spatřila tvář, která jí byla víceméně povědomá, jen si ji teď nedokázala k nikomu přiřadit. Je to už tak dávno, co téhle ženě sebrala moc. Takže jí opravdu chvíli trvalo, než si spojila obličej se jménem, ale spojila si ho ještě předtím, než se jí představila sama. To přeci není možné. Musí mít nějaké halucinace, možná ji Kol ovlivnil, ale má to nějaké vedlejší účinky. Ona přeci nemůže být jen tak živá. Samozřejmě, tohle si všechno snaží namluvit. Samozřejmě, že živá být může. Tohle je New Orleans a před nedávnem tu zemřelo opravdu hodně čarodějů. Navíc Estheřina moc se díky smrti Benjamina vrátila k ní. Jistě v tomhle mají prsty předci, o tom ani na chvíli nezapochybovala. Věděla od Benjamina, že to Esther vlastně všechno ze záhrobí řídí. Věděla od něj, že to bylo její přání, aby Hope skončila mrtvá. Nikomu to ale neřekla. Nějak se jí to vykouřilo z hlavy, ale teď věděla, že to byla opravdu podstatná věc a pokud z tohohle setkání vyvázne se zdravou kůží, tak by měla jistě všechno říct Původním a Hayley. Teď už jí dávalo i smysl to, jak to, že je Finn v jiném těle. Esther rozhodně měla tu moc, aby něco takového dovedla. Připravila cizí tělo jako schránku pro svého syna a pak ho do něj prostě jen přesunula. Hodně věcí teď tímto do sebe začíná zapadat. A ona teď ví, že mají dalšího nepřítele na seznamu. Opravdu nebude pokoj. Neví ale, co si má teď myslet o Finnovi. Jistě se spojil s matkou, ale o co vlastně usiluje? O zničení svých sourozenců? Ví, že jeho rodiče na něj vždy měli velký vliv. Dívá se na Esther s vykulenýma očima. Prostě si v první chvíli nemůže pomoci. Chvíli mlčí a jen stojí jako solný sloup, než je něčeho schopná. Podívá se na svůj prsten, když jí Esther začne gratulovat. No, dobře, přizná se, že ta upřímná gratulace od Elijaha jí opravdu stačila. Od Finna a Esther to bylo už jaksi navíc a necítila se kvůli tomu zrovna nejlíp.) Esther... Váš syn se zřejmě změnil. (Neví, co jiného by na tohle měla říct, protože řekněme si na rovinu, tohle jí podsouvá každý. Nikdo nečekal, že by Kol tohle udělal a Finn dokonce ani nevěří, že by s ní nějak dlouho vydržel. Co si asi myslí Esther? Podle jejích slov také nemůže uvěřit, že se tohle stalo. Ale jak to vidí s jejich budoucností? Možná, že by jí to zajímalo, ale svou otázku nevysloví.) Dobře, budu dělat, že mi tato návštěva vůbec není nepříjemná. Promluvíme si tedy. (kývne a konečně zavře dveře a vstoupí pořádně do místnosti.) Tak se posaďte. Ano, máme spolu nevyřízené účty. To je pravda. (Moc dobře věděla, že Esther jí asi jen tak nepromine to, že jí sebrala moc. Ona sama se posadí a čeká, co se bude dít dál.)

*Chápe, že je překvapená a rozumí tomu. S těmito pohledy se setká nejenom od ní, ale i od ostatních. Jak už od členů rodiny, které ale jistě budou více nenávistné a to ji zabolí u srdce a nebo od jiných, kteří vážně nečekali, že by se tady mohla objevit. Vzhledem k tomu, že z ní udělali čarodějku New Orleans tak se mohla vrátit nazpět. Možná si to teď budou příliš vyčítat, ale vlastně jí tím jenom pomohli. Měla by jim za to poděkovat, že ji dali možnost zase žít. Ale pochybuje o tom, že by něco takového udělala. Na nic nevyčkává a představí se ji poměrně milým tónem. Není třeba začínat hned nepřátelsky, ne? Pogratuluje jí taky k zásnubám s Kolem a když se Genevieve podívá na prsten, tak v tu chvíli taky k němu sklouzne očima a zadívá se na něj upřeně. Rozhodně by měla pochválit vkus Kola na prsteny. Vypadal nádherně, ale pro ni to teď byla jedna velká zbytečnost. Naposledy plánovala svatbu pro svého syna Elijaha s Tatiou, ale potom se stala ta nehoda. Byla tak zklamaná. Opravdu Tatiu brala jako svou vlastní dceru a těšila se z toho, že jednou bude s Elijahem a ona ji bude moct přivítat do rodiny, což se bohužel ale už nestalo. Teď by mohla mít druhou šanci s Genevieve, ale problémem je to, že teď to řešit nehodlá. Musí nejdřív udělat to, co považuje za nutné a potom se může zabývat něčím takovým. Přikývne souhlasně na její slova a stále stojí na tom samém místě. Jako kdyby neměla v plánu se ani pohnout.* Ano, to změnil. Zdá se, že jeho láska k tobě má na něj dobrý vliv. Ostatně láska je velmi mocný cit. Dokáže nás změnit všechny. Ať už je to jakákoliv forma lásky, nemám pravdu? *Někdo žije láskou pro člověka, někdo zase prahne láskou po moci. Tyhle věci jsou různé a každého to mění. I jejího syna Kola, ale bohužel nezmění ho to natolik, aby přestal dělat ohavnosti díky upírství. Jenom doufá, že on přijme její nabídku. Pamatuje si ho jako chlapce, který miloval magii. Tolik mu ublížila tím, že ho proměnila v upíra a sebrala mu jeho vášeň pro čarování. Dále se už k tomu nevyjadřuje, spíše nevrací. Potřebuje s ní projednat jiné záležitosti a koneckonců na tohle mají spoustu času, ne? Pokud se Kol přidá na její stranu a on se přidá, tak automaticky s ním půjde i Genevieve. Už se nemůže dočkat toho, až všechno bude tak, jak má. Nikdo ji nemůže zastavit, nenechá se zastavit. Podívá se na ni trochu překvapeně. Opravdu ji tahle návštěva byla nepříjemná? Vždyť jsou skoro rodina. Neměla by být naopak potěšená, že s ní mluví takhle vstřícně a nesnaží se jí potrestat za to, co udělala? Sebrala ji moc, to je hodně velký přestupek pro čarodějku. Nezačíná na ni dělat dobrý dojem a to vážně si myslela, že si tahle žena zaslouží nějakou šanci. Jakmile ji pobídne k usazení, tak jenom přikývne a vyhledá si pohledem nejbližší křeslo do kterého se i usadí. Přehodí si nohu přes nohu.* Jsem schopná prominout ti to, že jsi mi sprostě sebrala moc, která ti rozhodně nepatřila a neměla jsi na to žádné právo. Samozřejmě pod podmínkou, že naše setkání zůstane jenom mezi tebou, mnou a Kolem. Pochybuji o tom, že by ses mu o mé návštěvě nezmínila a navíc potřebuji, aby jsi mu předala ode mě vzkaz. Očekávám, že budeš schopná to akceptovat. Přeci jenom nechceš, aby se stala nějaká nehoda tvé dceři Kate a nebo tvé věrné přítelkyní Sophie, že ne? Nemusíš se ani ptát jak o nich vím, měla jsem spoustu času vás pozorovat z druhé strany a řekněme, že mám teď i přízeň místních vlkodlaků, kteří vidí a slyší všechno. *Trochu se na ni usměje. Opravdu doufá ve spolupráci a taky v to, že nebude příliš odporovat. To by vážně nechtěla. Jenom chce, aby všechno klapalo jak nejlépe to půjde.*

(Stále ji pozorovala, jako by snad od ní čekala každou chvíli nějaký podraz. Nevěřila rozhodně téhle ženě ten její milý úsměv a to jednání. Nevěří jí ani nos mezi očima. Ví, jakou má Esther pověst a ač si ona tvoří vždycky názor na danou osobu sama, už dost věcí ji přesvědčilo o tom, že o ní smýšlí, jak o ní smýšlí. Naposledy se o tom mohla přesvědčit, když jí Ben řekl, že smrt Hope chtěla ona. Jak vůbec mohla být tak krutá a chtít smrt své vlastní vnučky? A ona tu bude něco říkat o tom, jak láska mění, ať je jakákoliv? Ano, láska opravdu mění, ale z ní udělala jenom zrůdu, která usilovala o smrt svých dětí a taktéž své vnučky, a to se jí povedlo. Dokonce při jejím zachraňování zemřel i Klaus. Před ní nestála starostlivá matka, ale jenom zrůda, která si na matku hrála. Takže když se jí zeptá na tu věc ohledně lásky, jenom se zamračí a trochu ušklíbne, ale nic jí neřekne. Ona chce být taky tak nějak zdvořilá, alespoň, co jí to její mysl a srdce dovolí. A kdyby na ni tady začala chrlit všechny ty ošklivé věci, co měla na jazyku, asi by nemusela dopadnout nejlíp. Přeci jen byla to mocná čarodějka a ona teď byla jen pouhý upír a cítila se v její přítomnosti opravdu bezmocně. Sedla si a vyčkala, až si sedne taktéž Esther. Stále ji sledovala, nemohla od ní odlepit oči, jako by ji opravdu chtěla kontrolovat. Dívala se na ni dost nedůvěřivě. Ale přesto, když už seděly obě, tak se trochu uvolnila a pohodlně se opřela o opěradlo křesla.) Měla jsem pro to své důvody a vaše moc byla, řekněme, nejblíž. Byla jste mrtvá, nijak vám to nemohlo ublížit. A moc se k vám znovu vrátila. Prostě jsem si ji na chvíli vypůjčila. (Samozřejmě, že kdyby jí ji Ben nezbavil, tak by si ji nechala, protože Estheřina moc už pomalu začala srůstat s tou její a stávala se součástí jí samé.) Kol je dosti upovídaný. Neřekla bych, že ten si to nechá jen tak pro sebe. (ušklíbne se, ale pak se její úšklebek změní v dosti kamenný výraz, když začne vyhrožovat její dceři a taky Sophie.) A to tu tvrdíte, jak jste přišla v dobrém a snažíte se působit mile. No, moc dlouho vám to nevydrželo, když už mi tu vyhrožujete s tím, že něco provedete mojí dceři nebo Sophie. (Dívá se na ni docela nevraživě a když ještě zmíní vlkodlaky, tak se zamračí. Takže Francesca má nového spojence. Sakra. Tohle docela dost komplikuje to, že se jich chtěli s Hayley nějak zbavit. Ona jí to přeci musí nějak říct. A Elijahovi. Nemůže jen tak mlčet a předstírat, že se nic neděje, když tu před ní Esther sedí.) Co vlastně chcete?

*Přejde její ušklíbnutí a i mlčení. Mohla si myslet o ní, co chtěla. Moc dobře je obeznámená s tím, že Genevieve ví o tom, že to byla ona kdo usiloval smrt dítěte Niklause a Hayley. Možná, že v očích Genevieve je považována za monstrum, ale nikdo neví, proč to udělala. Nikdo jiný než na ni a na Finna, kterému se s tím svěřila. Nikdy by svou vnučku nezabila, kdyby nevěděla, co ji čeká a co by čekalo celou její rodinu. Raději obětuje smrt dítěte, než aby obětovala všechny. Tohle po ní přece nikdo nemohl chtít. Ale nehodlá se ji s tím svěřovat, ne teď. Tohle je její chyba z minulosti, ale díky té chybě mohla mít děti. Jedině Dahlia ji mohla dá to po čem tak toužila, jenomže si za to vybrala až příliš vysokou cenu. Navíc pokud tohle s někým bude řešit, tak to budou přímo její děti a ne nějaký prostředník. Proto to nechá být a zaměří se raději na podstatné věci kvůli kterým tady dnes je. Posadí se a oznámí ji, že je přeci jenom schopná jí prominout tu její krádež. Všímá si postoje Gen. To, jak se na ni nedůvěřivě dívá, jako kdyby ji potřebovala mít pořád pod kontrolou a přitom ji nepřišla dnes večer ublížit. Ublížila by jí jen v případě, že by se o něco hloupého pokusila, ale vždyť ona je přece chytá žena. Nebude útočit na čarodějku takového kalibru jako je ona, ne? Alespoň ji má za jako chytrou ženu. Snad ji nezklame. Ale teď je přeci jenom upír poháněný svou žíznivostí a krvelačností. Takovým stvořením se nedá důvěřovat, tedy ne, že by ji věřila. Ona věřila jenom sama sobě a svému nejstaršímu a nejvěrnějšímu synovi. Její slova ji však vůbec nepotěší.* Nezáleží na tom, zda jsem byla mrtvá nebo ne. Moc se má vrátit normálně do země a neměl by s ní manipulovat čaroděj, kterému nepatří. Ale myslím, že tohle je věčné téma a ke společnému závěru bychom se nedostaly, nemám pravdu? *Pozvedne mírně obočí, ale skoro to ani nejde poznat. V další sekundě ho zase stáhne. Stále působí klidně, možná trochu odměřeně, ale je klidná. Usměje se na ni, když přejdou ke Kolovi.* Zdá se, že ani jeho vlastní snoubenka ho nezná. To je trochu smutné. Kol je možná upovídaný, ale taky velmi vypočítavý a i on má svou slabinu. Raději bude mlčet, než aby se stalo něco čeho by mohl litovat. *Položí si jednu ruku na opěradlo křesla a tu druhou si nechá položenou v klíně. Nezapomene se taky zmínit o její dceři a nejlepší přítelkyni. Měla by pochopit, že tady udává pravidla ona a ne Genevieve. Že se bude muset přizpůsobit ji a nebo ublíží jejím blízkým. Ji zajímala především její rodina, její potřeby. Vždyť to může jít po dobrém, tak proč odporovat a dělat to ještě horší? Zavrtí potom nesouhlasně hlavou, že vůbec nechápe pointu toho celého, co jí právě řekla.* Ale ne, takhle to není. Já se jenom snažím o to, aby náš rozhovor zůstal jenom mezi těmi, kterým patří. Bohužel, když to někdo nehodlá respektovat, potom musím přejít k věcem, které se nezamlouvají ani mně.* Dokáže z ní přímo číst. Vidí tu její nedůvěru vůči ní a taky to jaký k ní zaujímá postoj. zklamala ji. Opravdu doufala, že bude spolupracovat a mezitím se zdá, že Genevieve zamýšlí zcela něco jiného. opravdu to byla žena, která nechá svým blízkým způsobit bolest? Jak moc se v ní mýlila. U její otázky zůstane vážně, jako kdyby snad přemýšlela, zda to má vůbec cenu. Možná si prostě měla Kola vyhledat sama a mluvit přímo s ním. Bylo by to tak jistě efektivnější.* Chci, aby jsi Kolovi řekla, ať mě přijde navštívit a když nebude chtít poslechnout, tak si ho jednoduše budu muset zavolat. V konečném výsledku tak či tak bude muset za mnou přijít. Samozřejmě taky to, aby zachoval mlčenlivost. Je příliš brzo na to, aby se někteří dozvěděli o mém návratu. *Potom vstane z křesla, jako kdyby se snad chystala odejít. Ale přitom přejde na druhý konec místnosti a zadívá se z okna ven.* Genevieve, pokud půjdeš za Hayley nebo Elijahem věř mi, že o tom budu hned vědět. Ať už uděláš ty jediný krok a nebo Kol, vždycky o tom budu vědět. *Otočí se k ní a zadívá se ji do tváře. Tentokrát je v ní to, že její slova opravdu myslí vážně a nebude s ní nějak smlouvat. Buď udělá to, co po ní chce a nebo na to nepěkným způsobem doplatí. Měla tohle Genevieve opravdu zapotřebí? Vždyť po ní nežádala tak moc. Její děti se dozví, že je nazpět mezi nimi, ale nejdříve potřebuje i Kola.*

(Ví, že Esther jistě přemýšlí o tom, že čekala, že s ní bude jednat jinak. A co si myslela? Že bude hodná a krotká jako beránek a bude ji uctívat a klečet před ní, aby ještě mohla udělat to, co po ní Esther žádá? Ne, ona rozhodně taková není. Jak už řekla Finnovi, ona ctí hlavně svůj názor a to, že se jí někdo násilím snaží přinutit k tomu, aby svůj názor nějak změnila, ač se zdálo, že Esther je milá a že vůbec nemá v plánu udělat nic, co by mělo být pro ni nebo Kola nepříjemné, věděla, že je to jen přetvářka a že Esther je schopná ublížit jejím bližním bez mrknutí oka a udělá to ještě s radostí, i když si může tvrdit, co chce. Esther jí bere její vlastní názor a vyměňuje ho za ten vlastní, protože si myslí, že ten její jediný je správný a nejede přes to vlak. Nenechá ji ani Kola se svobodně rozhodnout. Buď udělají, co po nich ona žádá, nebo za to budou pykat. A nebo je svým vlastním mučivým způsobem přinutí k tomu, aby nakonec stejně uvolili k tomu, co má Esther v plánu. Cítí, že je v koutě a není jen tak cesty ven, protože tahle osoba ji ze spárů jen tak nepustí. A to si myslela, že bude svobodná, konečně. Její bratr byl mrtvý a ona se za pomoci Kola vyrovnala se svým hladem a touhou po krvi, i když to bylo díky ovlivnění. Ale věděla, že konečně zas alespoň trochu může volně dýchat, i když na upírství by si ještě musela zvykat, protože to opravdu nesnáší. Chtěla by být znovu čarodějkou. A je si možná jistá, že by jí takovou možnost Esther nabídla, ale ona by stejně odmítla. nechce od ní nic. A navíc, svoje tělo má opravdu ráda a nechce se ho vzdát. Na druhou stranu, třeba pro ni takovou možnost nemá. Nebo s tím alespoň nepřijde, dokud si nepromluví s Kolem. ) Ne, asi bychom se stejného názoru nedobraly. Já mám povětšinou dost odlišné názory. (pokrčí rameny, jako by se o nic nejednalo a ony tady tlachaly jen o počasí. Jakmile jí začne říkat, že ona kola nezná a že je to poněkud smutné, tak jen semkne rty k sobě. Rozhodně se jí to nelíbí. Ano, jistě ho nemůže znát úplně dokonale, ale není to právě o tom? Člověk by měl toho druhého poznávat celý život. Ona ani netoužila po tom, aby Kola měla přečteného naprosto ve všem. Ano, to by pak byla opravdová rutina a za chvíli by je to spolu opravdu přestalo bavit. A to oni oba nechtějí.) Samozřejmě, pokud mu někdo vyhrožuje, jistě k tomu zaujme jiný postoj, než obvykle. (vmete jí do tváře, protože jí bylo jasné, že ona to tak přesně udělá. Bude Kolovi něčím vyhrožovat, aby splnil to, co ona po něm chce. Teď je má oba v hrsti a jí se to nelíbí. Opravdu by mohla ublížit Kate nebo Sophie, pokud by to řekla ještě někomu dalšímu. Věděla, že je toho schopná, když je schopná chtít zabít svou vlastní vnučku.) Ten rozhovor zůstane mezi těmi, kterým je určen, to vás ujišťuji. (přitaká. Ano, možná přemýšlí o tom, jak by to všechno řekla Elijahovi a Hayley, ale nakonec věděla, že jí v tom stejně bude bránit to, co jí tu Esther řekla. Ach, jak je milá, pomyslí si v duchu ironicky. Ona že nechce ublížit jejím bližním? Ne, přimo se klepe na to, aby to mohla udělat. Ale ona jí to nedovolí. Teď by byla opravdu ráda, kdyby Kate někam zmizela, protože o ni bude mít šílený strach. O Sophie samozřejmě taky, ale u ní ví, že se o sebe co se nadpřirozena týče, dokáže přeci jen postarat mnohem, mnohem líp než Kate.) A Kolovi to zajisté řeknu, ale nemohu ho donutit, aby za vámi šel. Bude se muset rozhodnout sám. I když mu jistě vyřídím i vaše varování, že si ho k sobě stejně přivoláte. Vlastně se ani nedivím tomu, že když to nepůjde po dobrém, půjde to jistě po zlém. (řekne docela jedovatě. Opravdu nesnáší, když jí nebo jejím bližním někdo takhle vyhrožuje a drží je v šachu jako teď Esther. Její svoboda se zase rozplynula hned, jak ji nalezla. Teď je v rukách Esther a nesnáší to už teď. Když se zvedla a přešla na druhou stranu, jen ji očima sledovala, ale nevstávala.) Je mi jasné, že kdybych snad utrousila nějakou poznámku, že jste poctila New Orleans svou přítomností, skončí to špatně. (Nesnáší, že jí musí kladně přitakávat. nesnáší to, ale nemůže nic dělat. I když by to Elijahovi mohla naznačit tak, že by absolutně nic neřekla. Stačilo by mu právě jen říct, že o jistých věcech mluvit nemůže a nesmí. Elijah by to jistě nenechal jen tak.)

*Je dobře, že uznala i Genevieve za vhodné, že dále to téma už nebudou rozebírat. Přeci jenom každá na to měla svůj pohled a neměla čas a ani náladu na to, aby se s ní dohadovala. Kvůli tomu tady ani není a musí si šetřit poměrně dechem na to, až bude se svými dětmi pohromadě. To ho potom bude potřebovat. Počítá totiž s tím, že se jejich názory a pohledy na věc budou hodně lišit, každopádně tak či tak ona dosáhne svého a oni se budou muset přizpůsobit. Jednou je to jejich matka a oni k musí mít nějakou tu úctu, musejí ji respektovat. To ona jim dala jejich těla, dala jim život. Nehodlá s nimi nějak smlouvat, prostě buď to půjde po jejím a nebo to půjde po jejím, ale trochu jiným způsobem. Takhle to hodlá dělat i s Genevieve a nebo s kýmkoliv jiným. Nepotřebuje ihned násilnosti, ale pokud je to nezbytné, tak se tomu bránit nebude. Navíc co je upír oproti čarodějce? A ještě k tomu s mocí jakou má ona? Navíc Finn taky začíná být lepší a lepší v praktikování magie. Vidí na ni, že se ji poněkud dotklo, když se zmínila o tom, že Kola nezná až tak dobře. Měli by se brát dva lidé, kteří se příliš dobře neznají? Počítá s tím, že bude mít k ní nějakou připomínku kvůli její dotčenosti. Překvapí ji, když se ji nedočká. Za to je jí opravdu vděčná. Opravdu by se s ní nechtěla dohadovat o tom, kdo zná Kola lépe.* Ber to jako menší upozornění, které je v této rodině už zcela běžné. *Nelíbí se ji výraz vyhrožování. To zní moc špatně, upozornění je lepší. Jak si stihla ale všimnout, tak jejich rodina vyhrožuje stále někomu, tohle pro ni přece nemůžeš být žádným překvapením. Její tón hlasu k Genevieve není chladný, ale už trochu odtažitější. Opravdu nechce, aby ji Genevieve odmítala. To, co by následovalo by se jí zcela jistě nelíbilo a proti ji musí prostě upozorňovat stále na to, co se může stát, když nenechá tuhle konverzaci jenom mezi zasvěcenými osobami. Přikývne vděčně a taky se pousměje, když souhlasí s tím, že rozhovor zůstane jenom mezi nimi. Takový přístup se jí zamlouval. Nebude potom muset použít násilí na cizích osobách. Všechno půjde dobře, když se bude řídit plánu. Neměla k tomu co už říct. Mohla jí poděkovat, ale s tím se vážně neobtěžovala. U její poznámky se musí znovu pousmát. Nemá v plánu ho přitáhnout za vlasy "domů". Zavrtí u toho mírně hlavou.* Jsem si jistá, že bude natolik chytrý, aby přišel sám a vyslechl si, co po něm chci. A to, že bych si ho přivolala na tom není nic zlého. On moc dobře ví jakým způsobem by to bylo a taky ví, že jiná možnost než přijít mu nebude zbývat. Jenom chci, aby přišel z vlastní vůle, pokud to tedy půjde. Dlouho na něj čekat nebudu. *Pokud mu to Genevieve vzkáže přesně jak to právě řekla, tak určitě bude Kol hned vědět, že si ho přivolá tak, že jeho jméno se mu do krve vydrže na předloktí. Ví, že tomuto způsobu zrovna nakloněný nikdy nebyl, ale jak jinak sehnat někoho, koho velmi nutně potřebuje a dát mu vědět, že je to opravdu naléhavé? Udělala to tak u Finna, nebude jí dělat vůbec žádný problém to tak udělat i u Kola. Zvedne se z křesla a přejde k oknu ze kterého se dívá na noční ulici New Orleans, která je zase tak rušná. Vždyť by mohli mít všichni takový život. Normální, nemuseli by řešit tyhle věci pořád a pořád dokola. Měli by nová těla, mohli by začít od začátku. Otočí se po svých slovech znovu k Genevieve.* Jednou se to dozví, ale jak jsem řekla. Ještě na to není čas. *Nadechne se zhluboka a popojde o kousek dopředu.* Myslím, že se pro dnešní den můžeme rozloučit.

(Pritomnost Esther ji neni vubec prijemna, ale drzi se. Musi to vydrzet jeste malou chvili. Jiste uz to nepotrva dlouho. Jiste jiz za chvili vypadne s viteznym usmevem na tvari, protoze ji pokorila. Ano, ona opravdu ted nevi, co by mela delat jineho, nez ji nakonec pritakavat. Hrozi, ze ublizi jeji dceri a to ona nemuze dovolit. Ale taky vi, ze ji bude opravdu nutit to rict ostatnim, az je uvidi. Ale nesmi. Nesmi to udelat. Jeji dalsi pognamky necha bez povsimnuti. Podle Esther musi byt zkratka vsechno, ale ona se s ni nemini hadat. Ne ted. Je na to prilis brzy a vlastne i ona chce znat nazor Kola na to vsechno. Proto se rozhodne k jedne veci. Vytahne svuj mobilni telefon a podiva se na Esther.) Ano, my dve se ted rozhodne rozloucime, ale proc Kolovi nezavolat hned. Aspon me to po ceste nebude nutit to zajit rict nskomu dalsimu. (povytahne oboci a vytoci Kolovo cislo, aniz by cekala na Esther. Kdyz ji to konecne vezme, tak polkne) Ahoj, lasko. Prosim te, mohl bys co nejrychleji prijit do hotelu a sam? Tvoje matka by si s tebou prala mluvit. (Pak mu to proste polozi a podiva se na Esther.) Za chvili je jiste tu. A me prosim omluvte. Myslim, ze si zajdu na sklenicku do hoteloveho baru. (vstane z kresla a proste beh ohlednuti odejde.)

*Její poznámka o tom, že by jí to nutilo říct někomu dalšímu ji zrovna nepotěší. Nevyjádřila se dost jasně? Navíc nepotřebuje a nechce poslouchat její jedovatost. Přijde jí to naprosto zbytečné. Očividně si Genevieve potřebovala do ni rýpnout, aby ji ukázala, jak moc silná osoba to je. Pro ni to bylo ale dětinské chování, které neschvalovala. Nebylo přeci vůbec nutné, aby do ní jakkoliv rýpala. Její pohled k ní není právě vřelý a taky k tomu nemá ani žádný důvod. Spíše je stále odtažitý, jako kdyby si snad sama přála, ať už tato návštěva skončí. Na druhou stranu ji však potěší, že hodlá o tom Kola informovat hned. Vlastně čím dřív to s ním vyřeším, tím dřív všechno napraví a budou moct žít jako rodina. Počítá však s tím, že s jejím nejmladším synem to nebude právě jednoduché a že ji možná neřekne "ano" tak rychle jako Finn. Každopádně měl by vědět, že jeho odmítnutí nebude moudré a ona se bude muset setkat znovu s Geneveive, aby mu připomněla, že by svou matku měl raději poslouchat a dělat věci tak, ať nedochází k zbytečným nepříjemnostem. Mlčky ji pozoruje, když volá Kolovi a u oslovení "lásko" se prostě musí pousmát. Kéž by si Kol ale vybral někoho jiného, než právě Genevieve. S tím už samozřejmě nic neudělá, bohužel. Každopádně dá rozhodně ještě párkrát Genevieve šanci, aby se začala chovat k ní vstřícně, jinak její požehnání určitě nedostane. Vyčkává stále na tom stejným místě a jakmile dokončí Genevieve rozhovor s jejím synem, tak už chce něco říct. Ona je však rychlejší a tak ji nechá promluvit jako první. Je ráda, že Genevieve chce odejít, protože by stejně s Kolem chtěla soukromí na jejich rozhovor a pozornost jeho snoubenky opravdu nepotřebuje.* Brzy se jistě shledáme, Genevieve. *Vyprovodí ji pohledem z pokoje a potom už jen čeká na příchod svého syna.*

Už od té doby, co Gen uložil do postele, aby si trošku dáchla, hraje ty svoje hry na konzoli. No co měl dělat jiného? Sice se mohl koukat na různé seriály, ale teď, odpoledne? Vždyť v televizi dávali samé blbosti, všechny seriály opakovali pořád dokola, zejména detektivky. A kulek už měl dneska plné zuby. Tedy sice to byla kulka jenom jedna, ale na tom nezáleží. Gen ho vyrušila z jeho hraní tím, že mu oznámila, že si dojde do hotelu pro věci, když se domluvili na tom, že tady s ním bude bydlet. Samozřejmě chtěl jít nejdříve s ní, ale ona ho ujistila, že se nic nestane. Jak by taky mohlo? Ovlivnil ji, aby se zvládala ovládat, nikoho nezabije, byl si tím jistý. Když odešla, tak pokračoval v hraní. Hry si střídal - dal si pár závodů v Needech, potom se snažil dokončit tu misi ve střílečce, která mu nešla. Najednou mu začal zvonit telefon. Zrovna v tu chvíli, kdy byl k tomu dokončení už taaak blízko. Stopnul si to a vyštrachal z kapsy u riflí mobil. Genevieve? Snad se zase něco nestalo. Zvedne jí to, ale ani se nedostane ke slovu. Ona na něj vychrlí rychle pár vět a položí to. Vypadal strašně překvapeně a z jejích slov mu v hlavě utkvěla jen dvě - hotel a matka. Ani nepřemýšlel nad tím, že by zůstal doma a nejel za Gen. Co když jí ta zmije něco udělala? Hlavně vůbec nechápal, kde se tady tak zničehonic vzala. A jak se tady vzala... Mobil schová zase do kapsy a ve spěchu z lednice vyndá pytlík s krví. Ano, dneska už měl krve sice hodně, ale síla se mu bude hodit, když jde o Esther. Vyjde z domu, nasedne do auta, nastartuje a velkou rychlostí si to míří k hotelu.
Za malou chvilku už parkuje před hotelem a řítí se kolem recepce až nahoru ke dveřím Gennina pokoje. Na recepci se tvářili docela zvláštně, protože jindy milý a zdvořilý chlapík dneska ani nepozdravil... Pořád má ještě kartu, takže tím pokoj odemkne, otevře dveře a vejde dovnitř. Poblíž okna uvidí stát svoji matku. Vypadala pořád stejně. A jistě se i stejně chovala. Byla to pořád podrazácká mrcha, která je chtěla (a jistě i chce) zabít. "Kde je Genevieve?" podívá se na ni tázavě, ale zároveň to říká velmi varovným tónem hlasu. Svoji snoubenku nikde neviděl, bál se toho nejhoršího - že jí Esther nějak ublížila.