Hotel Palace Royale

Jo, potlačování svých schopností není zrovna to nejlepší. Ano, i vlkodlaky. Všechny nadpřirozené osoby. (Kývne hlavou. Technicky vztao dokážou poznat vlastně i lidi. Stačí jen, když necítí žádnou enrgii v jejich přítomnosti, ale jak se nedávno ukázalo, tak to nemusí být jen obyčejný člověk a prostě jen čaroděj bez vlastní magie. Zavrtí hlavou na jeho otázku.) V bytě na to přišel Elijah. Tvůj výraz při seznamování tě asi prozradil. Já si to pak jen ověřila. (Cítila se v tu chvíli jako největší debil, že nic nepoznala a musel jí to říct Elijah.) Je jich hodně, věř mi. A sama nejspíš neznam všechny. Pokusím se, ale nejdříve se musím na něco kouknout. (Možná by to šlo poznat podle nějakého kouzla, i když tím si vážně není moc jistá. Spíše by si měla zjistit všechny druhy magie a podle toho nějak vybrat tu Adamovu. Každý druh byl přeci něčím specifický.) Jak to, že toho tolik nevíš? Nikdy jsi snad nemluvil s jiným čarodějem? (Sice je opravdu těžké zjistit něco víc, když člověk nemá nikoho, kdo by mu to vysvětlil, ale pokud sám zjistil, kdo je, tak už snadno mohl vyhledat jiného čaroděje.) Vlastně jsem už déle věděla, kdo je mi nejvíce loajální, ale máš pravdu. Pokud oni nevěřili v něčem mě, tak jak bych jim mohla věřit já? (Pousměje se.) Ta jedna, Alisea byla upírem, ale tím normálním, které můžeš potkat kdekoliv. Pak jsem jí proměnila zpět v čarodějku, kterou byla před proměnou. A ten druhý je prostě v jiném čaroději. Jedna čarodějka jeho mysl přesunula do jiného těla. (Neříká, že to byla matka Původních. Akorát by byl ještě více zmatený z toho, že stále nebo spíš opět žije. Třeba mu to vysvětlí více někdy jindy.) Vlastně je. Ale není tak hnusná jako Voldemort, aspoň předpokládám. (Vlastně ani neví, jak Esther vypadá. Ale jak by někdo mohl být tak ošklivvý jakoVoldemort? Bože, vážně tu přemýšlí nad fiktivní postavou z filmů a knih? Usměje se. Už se raději nevyjadřuje ke svému jednání s muži. Rozhodně mu tu nechce vykládat, že se vztahů bojí kvůli ztrátě.) No možná bude opravdu lepší, když zavoláš. Co kdybych byla náhodou bez trika tentokrát já? (Zasměje se. Podívá se na hodiny, když se jí zeptá, jestli si něco nedá a pak zpět na něj. Už je hodně hodin a ona musí zpátky do baru, aby pomohla Johnovi.) Vlastně už budu muset jít. Práce volá. Nemůžu v baru nechat Johna samotného v tuhle dobu. (Zvedne se z pohovky a do ruky si vezma svou bundu.) Ale ráda jsem tě zase viděla. (Pousměje se na něj.) Kdybych něco zjistila o tvé magii, dám vědět. Měj se. (Přejde ke dveřím, kam jí Adam doporovodí. Naposled se na něj podívá a usměje a pak odejde z jeho pokoje. Po cestě z hotelu ven si oblékne bundu. Venku nastoupí do auta a odjede zpátky do baru, kde je až pozdě do noci. Po zavíračce odejde k sobě do bytu. Tam se vysprchuje a odejde si lehnout. Usne hned vzápětí.)

"Ale když já to snad ani nepotlačuju... Spíš se na to nesoustředím, to je všechno. Nikdy jsem to nepotřeboval, protože Los Angeles nebylo prolezlé asi tolika upíry, jako tohle město," pokrčí rameny a dívá se na ni. Zajímalo by ho, jestli se u někdy potkal třeba s vlkodlakem. Bylo to to samý, jako první setkání a první dotek s upírem? Jestli jo, zažít to nechce. "Aha," zamumlá jenom, když od ní slyší, že to vlastně poznal ten upír, co byl u ní v bytě - Elijah. "Kdyby to nepoznal, asi by trvalo dost dlouho, než bychom to zjistili. Otázkou je, jestli by to bylo lepší nebo ne." Usměje se na ni, když mu řekne, že se pokusí zjistit, jaký druh magie využívá on. "Díky," poděkuje a potom zavrtí hlavou, když se ho zeptá, jestli vůbec někdy mluvil s nějakým čarodějem. "Já nevím, asi nemluvil. A kdyby ano, nevím o tom. Nevlastní matka o tom určitě něco věděla, ale zakazovala mi magii praktikovat. Ale myslíš, že jsem poslouchal?" ušklíbne se. Samozřejmě, že neposlouchal. Byl to puberťák Adam, proč by měl poslouchat? Vlastně ani nevěděl, jestli to poznal při doteku. Do Sophie taky vrazil, dotkli s potom a nepoznal to. Ale když si ověřoval, že to čarodějka je, byl to příjemný pocit. Vlastně nevěděl, jestli mu v tu příjemnější byl její dotek a nebo to, že cítil její magii. Na loajalitu v jejím covenu už nic neříká. Bylo dobře, že zjistila, komu může věřit a komu ne, protože by nebylo nejlepší v covenu mít někoho, kdo by jí klidně mohl vrazit nůž do zad. "Takže existuje kouzlo proti upírství? Tak to pak nechápu, proč už se čarodějové upírů nezbavili..." K tomu druhému už nic neříká, jestli to chápe správně, ten čaroděj, v jehož těle upír byl, byl teď úplně v háji, jako by nežil... "To nevíš. Profesor Quirrell taky nebyl žádný krasavec, ale dal se. Potom sundal svůj turban a už tam byl hnusnej Voldemort. Třeba bude taky tenhle neworleanskej takhle odpornej," řekne s úsměvem. Jak už pochopil z jejího povídaní, bude to žena... Když řekne, že by tentokrát mohla být bez trika ona, lišácky se na ni usměje. "Myslíš, že by mi to vadilo? Asi volat nebudu," taky se zasměje a potom se jí zeptá, jestli si teda něco nedá. "Jsem si jistej, že John by to tam ještě chvilku vydržel, ale když na tom trváš," pokrčí rameny. Škoda, že už musela jít, dnešek s ní si užil. Z gauče se zvedl zároveň s ní a přemýšlel, jak se spolu vlastně rozloučí. Když se loučily kamarádky, většinou se objaly. Když se loučili chlapi, podali si ruce, poplácali se po zádech. Už nad tím ale přemýšlet nemusí, protože ona jenom řekne, že ho ráda viděla. Má k tomu ještě něco přidat? Nebude to už moc, když se tolik neznají? Čert to vem. Položí jí jednu ruku na rameno a na každou tvář ji letmo políbí. Takhle se to přece dělalo, ne? "Taky jsem tě rád viděl," usměje se na ni a pomalu se s ní rozejde ke dveřím. "Ahoj," rozloučí se s ní a odejde zpátky dovnitř do bytu. Uvaří si nějakou malou večeři a potom si jde lehnout.

(Posledních několik dní byla mimo New Orleans. Nejspíš si vybrala naprosto špatnou dobu na to odjet na chvíli pryč, ale pokud si chtěla udržet firmu, musela. A ona si jí opravdu chtěla za každou cenu udržet. Nestačil jí jen jeden bar, chtěla víc. Proto si taky minulý rok založila cateringovou firmu. Byla tu sice Esther, ale pevně spoléhala na to, že kdyby se něco vážného stalo, někdo by jí zavolal. Odjela aniž by nikomu něco řekla. Přeci jenom, kdyby řekla například Genevieve, že odjíždí pracovně pryč, možná by jí pak nechtěla rušit, když by se něco stalo a ona by se tak o ničem nedozvěděla. Za celou dobu jí nikdo nenapsal nebo nezavolal, že by se vyskytli nějaké problémy a tak doufala, že se opravdu nic neděje. Mimo New Orleans měla zůstat ještě týden, ale nakonec se vrátila dnes ráno. Už prostě nevydržela být takhle dlouho mimo.
Po příjezdu domů si vybalila věci a nějakou chvíli pracovala a pak se šla podívat do baru, jak to tam jde. Nějakou chvíli si povídala s klukama, ale kolem poledne se rozhodla jít na procházku po městě. Šla pomalým krokem ulicemi francouzské čtvrti a rozhlížela se kolem sebe. Sem tam někoho pozdravila, když narazila na někoho známého a pokračovala dále až k hotelu Palace Royale, kde se zastavila. Neměla přímo v úmyslu dojít až sem, ale nakonec došla. Zastaví se před budovou a vzhlédne nahoru. Přemýšlí, že by se zastavila za Adamem, když už je tady. Třeba bude mít u sebe pořád Maxe. Sklopí hlavu zpět a rozhlédne se kolem sebe. Nechce tam jít jen tak a navíc má docela hlad, tak proč se někde nezastavit pro něco k jídlu? Hotel má sice svou vlastní restauraci, ale ona zná jednu mnohem lepší, která je jen jeden blok od hotelu. Rozejde se tedy tím směrem a za chvíli už je na místě. V restauraci objedná jídlo sebou. Za půl hodiny už má objednávku připravenou a může se vydat zpět k hotelu. Tam vstoupí dovnitř a zamíří rovnou k apartmá, který má Adam. U dveří se zastaví a zaklepe na dveře. Čeká až jí přijde otevřít. Vlastně ani netuší, zda je Adam doma. Možná mu měla dát vědět dopředu, aby tu zbytečně nečekala s tím obědem.)

Posledních pár týdnů toho měl opravdu mnoho. S kluky z kapely si domluvili, že by už zase pomalu mohli plánovat trošku víc koncertů, protože Adam neměl jinak vůbec co dělat. Tedy sice měl teď psa, Maxe, jehož páníčci se rozhodli, že se nevrátí z té své dovolené nebo co to bylo, ale ani on nebyl překážkou tomu, aby hráli jako kapela. Sice nemohli jezdit nikam daleko, ale zase si připomněli minulost, jak hráli po barech a diskotékách, menších koncertech o kterých vědělo jen málo lidí... Bylo to fajn. Měl tak víc času se o Maxe starat, chodit s ním ven, dokonce s ním byl párkrát už i na cvičáku. Opravdu nechápe, proč si psa nepořídil už dříve. Ono by se to dalo zvládnout, koncertovat a starat se o něj. Když by chtěl, bylo by to v pořádku. Taky už dlouho neviděl Sophie, naposledy to bylo, pokud si dobře vzpomíná, jak se setkali v tom lese, když byl Adam běhat s Maxem. Ona z něj byla úplně nadšená a Adam jí slíbil, že se kdykoliv může zastavit, že ho můžou jít vyvenčit spolu. Byla to taková malá záminka k tomu, aby se mohli vidět. Ale ona se nezastavila, nezavolala ani nic. Jednou se u ní doma dokonce stavoval, ale nebyla tam. Nedělal z toho žádnou vědu, moc dobře věděl, že Sophie má taky hodně práce s tou svojí novou firmou, tak třeba musela někam odjet... Každopádně by ji už rád viděl.
Zrovna byl doma a válel se na gauči spolu s Maxem a dívali se na nějaký seriál v televizi. Byl to nějaký sitcom, takový, který dávali desetkrát do roka. Bylo to ale vtipné, dost se u toho nasmál. Najednou uslyší zaklepání na dveře. Zvedne se z gauče a vydá se tam. "Zůstaň tady!" upozorní Maxe, aby za ním nikam nechodil a on jen sklopí uši a hlavu si položí zpátky na polštář. Cestou mu vrtá hlavou, kdo by to tak mohl být, s nikým není domluvený. Když otevře dveře, čeká ho příjemné překvapení - Sophie. Kdyby to věděl, možná by si na sebe vzal něco jiného, než jen tepláky a tričko. Dneska měl v plánu být celý den doma, takže tomu přizpůsobil i své oblečení. "Ahoj Sophie," usměje se na ni a je vidět, že je docela překvapený, že je to zrovna ona. Ale mile překvapený. "Pojď dál," řekne a trošku uhne z cesty, aby mohla vejít. Když už je uvnitř, zavře dveře a společně jdou do obýváku, kde čeká Max. Do téhle doby nemohla vědět, že je stále tady. "Copak tě ke mně přivádí?" koukne na ni tázavě a ukáže jí na gauč, že si může klidně sednout. Mohla sem přijít kvůli tomu, že přišla na něco, co se týká jeho rodiny. A nebo chtěla zařídit to setkání s tou čarodějkou. A nebo že by přišla jen tak? Toho, že drží v ruce nějakou tašku, si ještě nevšiml. Sedne si na gauč a mezi Adamem a Sophie teď leží Max.

(Nečeká dlouho a uslyší zevnitř hlas Adama. Nerozuměla sice, co říká, ale na někoho mluvil nebo trpí samomluvou. Nerada by ho vyrušila pokud bude mít návštěvu. Třeba jsou zrovna uvnitř kluci z kapely a ona jim to naruší. Ne, to opravdu nechce. Podívá se na něj, když otevře dveře a usměje se. Už se spolu neviděli hodně dlouho a pravdou je, že Sophie ho vidí ráda. V jeho přítomnosti se cítí prostě uvolněně a nemusí myslet na žádné problémy, pokud se k nim tedy nějakým způsobem nedostanou. Ale většinou se tohle nestává. Prohlédne si ho od hlavy až k patě a poté se vrátí k jeho obličeji.) Ahoj. (Zaznamená překvapení v jeho tváři. Není se také čemu divit. Neviděli se několik dní nebo možná ještě déle a najednou ho přijde neohlášeně navštívit. Jenže ani ona sama nevěděla, že se za ním zastaví a ještě ke všemu koupí něco k jídlu. Bylo to nečekané i pro ni. Vejde dovnitř na jeho vyzvání.) Jestli máš návštěvu, tak nebudu rušit. (Podívá se na něj. Z obýváku slyší hlasy, ale je si dost jistá, že to je jen televize. Adam zamíří do obýváku a tak ho následuje. Až tam zjistí jakou návštěvu má Adam u sebe doma. Byl tam s ním Max, takže pravděpodobně mluvil na něj. Aspoň si nemusí dělat starosti, že by rušila. I když vlastně nechápe, proč je Max stále u Adama. Neměl ho mít jen na nějakou chvíli? Hlídat nějakým známým, kteří někam odjeli na dovolenou či co? Ani už si nepamatuje přesně proč.) Náhoda. (Našpulí lehce rty a podívá se na Adama.) Šla jsem se projít, až jsem došla před hotel a řekla si, že bych se mohla zastavit. (Pokrčí rameny a pousměje se na něj. Posadí se na gauč vedle Maxe a hned se mu začne věnovat. Pravou rukou ho začne drbat za uchem a v té levé drží pořád tašku s tím jídlem, na který už skoro zapomněla.) Ahoj fešáku. (Nějakou chvíli ho drbe za uchem a pak ho začne hladit po srsti. Jakmile se ho dost nabaží, pohledem sklouzne k Adamovi a uvědomí si konečně, že přinesla jídlo. Zvedne ruku s taškou.) A jelikož jsem dostala hlad, zastavila jsem se pro jídlo. (Položí tašku na stolek před ní. Doufá, že Adam ještě nejedl a jídlo tudíž neodmítne.)

Zavrtí hlavou, když Sophie řekne, že pokud má návštěvu, tak nebude rušit. Nene, on návštěvu neměl. Možná si to mohla myslet, když slyšela, jak napomíná Maxe, aby za ním nechodil ke dveřím, ale vážně tu nikdo nebyl. Ani kluci z kapely, ani žádná ženská nebo kamarádka. Jenom on a Max. A i kdyby tady kluci byli, pozval by ji dál, aspoň by ji konečně poznali. Určitě by se jim líbila. I když, byl by to dobrý nápad? Oni by na ty dva měli pořád nějaké narážky, i když spolu nejsou... "Ty nikdy nerušíš," usměje se na ni potom, co řekne tuhle otřepanou větu. Jo, říkají to snad v každém romantickém filmu desetkrát, ale jemu přišlo, že zrovna teď by to mohl říct. Pozve ji tedy dál a když vejde, zavře dveře. Potom jsou oba dva do obýváků, kde se na gauči válí Max. A hned jak Sophie vidí, je nadšený. Asi si ji vážně oblíbil při jejich prvním setkání v lese. Zeptá se jí, proč sem vlastně přišla. Prý náhoda. Dobře, tak náhoda. "Jsem rád, že ses tady ukázala, i když to byla náhoda," usměje se na ni a rukou jí ukáže, aby si sedla. Bude jí věřit, že to byla vážně jenom náhoda. Náhoda, že se šla projít, náhoda, že došla rovnou před hotel... Když si sedne ona, taky se posadí na svoje obvyklé místo na pohovce a musí se pousmát tomu, jak se okamžitě začala věnovat Maxovi. Ta holka fakt zvířata musela milovat. Max byl jako v sedmém nebi a když ho oslovila 'fešáku', jako by se mu v jeho tváři objevil ještě blaženější výraz. "Myslel jsem si, že jsme se už zdravili, krasavice," zaculí se na ni. Nebyl hloupý, moc dobře věděl, že to oslovení patřilo Maxovi. Ale tak co, on jí neodpoví, tak může aspoň Adam říct, že jí to sluší. Za chvíli má hraní s Maxem prozatím dost a pozvedne tašku, které si Adam ještě nevšiml, až teď, když na ni upozornila. Překvapeně pozvedne obočí a usměje se. "Náhoda přišla i s jídlem, to si nechám líbit..." podívá se na stolek, kam jídlo položila a natáhne se a z tašky to vyndá. Vezme si jednu krabičku a položí si ji před sebe a jednu dá před Sophie. "Asi dojdu pro něco, čím to budeme jíst." Zvedne se a dojde do kuchyně, kde ze šuplíku vyndá příbory a donese je až do obýváku. Má pro sebe i pro Sophie, samozřejmě. Sedne si zase na místo a podívá se na svoji krabičku s jídlem. "Tak se podíváme, co tam máme..." Dneska ho honí mlsná a k obědu ještě nic neměl, takže tohle opravdu uvítal.

(Pochopí, že Adam žádnou návštěvu neměl, když na její poznámku zavrtěl hlavou. Aspoň tedy opravdu neruší. A Adam tedy trpí samomluvou. Třeba si jen pro sebe říkal, kdo to je. Ona si taky občas povídá sama pro sebe. Nebo spíše nahlas nadává nebo sama sebe napomíná. Ale má chvilky, kdy uvažuje nahlas a to i když je sama. Nic bláznivého na tom přeci nebylo ne? Usměje se na něj, když jí řekne, že nikdy neruší. Tahle věta ji potěší, i když se to zdá jako naprosté klišé, které člověk může slýchat v každém filmu. Ale pokud to je upřímné, potěší to vždy.) To jsem ráda. (Vejde dovnitř a poté zamíří s Adamem do obýváku, kde jí pohled padne hned na Maxe. V tu chvíli jí dojde, že si Adam nepovídal sám pro sebe, ani netelefonoval, což jí ani zprvu nenapadla tahle možnost a opravdu neměl žádnou návštěvu, když nepočítá čtyřnohého úžasného labradora, kterýho si zamilovala hned na první pohled. Kdo by si taky nezamiloval tak krásného psa?) No, dlouho jsme se neviděli. (Odpoví mu. Tuhle větu si mohl vyložit různými způsoby. Jedna z možností byla, že Adam Sophie chyběl, a proto se stavila, i když to byla opravdu náhoda. Nebo snad ne? Třeba podvědomě chtěla jít za Adamem, jen si to prostě nepřiznávala. Nadechne se a raději nad tím dál nepřemýšlí nebo se do toho ještě zamotá a bude toho litovat. Bude mít pak v hlavě naprostý zmatek a to nechce. Posadí se na pohovku a jelikož Max leží rozvalený přímo uprostřed musí si sednout vedle něj na kraj, ale to jí rozhodně nijak nevadí. Má takhle možnost se plně věnovat Maxovi a drbat ho za uchem. Osloví ho stejně jako ho oslovila poprvé a stejně jako poprvé měl na to Adam hned odpověď. Zavrtí pobaveně hlavou a zvedne pohled od Maxe.) To bylo tady na Maxe, ale ty taky nejsi k zahození. (Pobaveně se usměje. Samozřejmě věděla, že Adam moc dobře ví koho zdravila, ale svou poznámku si nemohla nechat pro sebe. Po chvíli nechá Maxe zase v klidu ležet a dívat se na televizi, i když jeho to nejspíš zas tolik nezajímalo. Zvedne ruku s taškou a oznámí, že koupila i něco k jídlu, protože dostala hlad. Oddychne si, když nenaznačuje nic, že by už jedl a nedá si. Přímo naopak. Aspoň nebude muset jíst sama. Začínalo jí už kručet v břiše a to jídlo vonělo i přes krabičky. Kývne hlavou s pousmáním.) To by bylo nejlepší. (Na chvíli začne zase hladit Maxe po srsti, ale nechá toho, jakmile Adam přijde s příborem. Nevěděla co má vlastně Adam rád k jídlu, takže vybírala podle toho co má ráda ona. Těstoviny s lososem a tuňákový steak s opečeným brambory. Tak snad to bude jíst.)

Úplně upřímně jí řekne, že je rád za její návštěvu, konečně se zase vidí a můžou si s spolu popovídat. Můžou se spolu smát, prostě zase pár bezstarostných hodin, alespoň v Sophiině případě. Adam moc dobře věděl, že ona teď nemá moc času, že má starosti jak s barem, tak se svou novou firmou a samozřejmě určitě také s covenem. Je rád, že si v tom všem spěchu našla čas i na něj a zastavila se tady. Akorát neví, jak si vyložit tu její odpověď. Bylo to tak, že se tady zastavila úmyslně, protože se už dlouho neviděli a ona ho vidět chtěla? A nebo to bylo vážně tak, že došla náhodou až před hotel a řekla si, že by se za ním mohla stavit? Ne, tomu nevěří. Kdyby sem za ním nechtěla, nešla by sem ani kdyby stále před hotelem. Prostě ho chtěla vidět a to Adama těší. Ale nedokáže mu to říct a bude se schovávat za to, že to byla náhoda. A nebo si to vážně myslí. No co, nechá ji v tom a nebude to dál rozpitvávat. "Dlooouho..." řekne jenom tohle jedno slovíčko, možná aby ještě více dal najevo, jak dlouho to bylo. Doufá, že mezi jejich dalšími setkáními už nebude taková časová prodleva. Nečekal nic jiného, než to, že se Sophie začne okamžitě věnovat Maxovi, jakmile ho uvidí. Jo, ten pes měl sakra kliku, že má Sophie ráda psy. Musela vědět, že když ho osloví stejně jako při prvním setkání, bude na to zase mít nějakou odpověď. Tentokráte jí řekl, že je krasavice. A ona odpověděla zase podobně jako prvně. Prý není k zahození. "Jaký pán, takový pes, co Maxi? Oba dva jsme fešáci," zasměje se a donutí Maxe, aby si sednul. Potom si dají hlavy vedle sebe, Adam se vtipně zaculí, aby mohla Sophie opravdu vidět, že jsou fešáci oba dva. Jeden jako druhý! Potom už ho Sophie upozorní, že přinesla jídlo. Adam je hladový, takže tohle opravdu uvítá. Oznámí jí, že dojde pro příbory, přece to nebudou jíst rukama. Za chvíli je opravdu zpátky, příbory pro Sophie položí na stůl vedle jejího jídla a ty svoje si nechá v ruce a sedne si zpět na svoje místo. Ještě předtím ho ale napadne, že by asi mohl vypnout televizi, protože to se nehodí, aby si tady povídali a v pozadí jim do toho kecala televize. Proto najde někde pod Maxem ovladač a jedním kliknutím to vypne. "Tak a je klid," usměje se na ni. Zdá se, že Maxovi je to úplně jedno, že televizi vypnul. Vlastně s ním ani nic nedělalo to jídlo, možná proto, že dneska už jedl. Je to chytrý pes a tak je mu jasné, že ti dva se mu nějakou chvíli věnovat nebudou, když budou jíst, takže si lehne pohodlně na gauč a nikdo by se nedivil tomu, kdyby si na chvíli dáchnul. Pořád leží mezi nima. Konečně otevře svou krabičku a uvidí, co koupila Sophie dobrého. "Vypadá to hodně dobře," usměje se na ni a vloží si do pusy první sousto. Potom si řekne, že se mu nesedí takhle zrovna pohodlně, tak si prostě sedne na gauč do tureckého sedu, krabičku s jídlem si vezme do ruky a opře si ji o jedno koleno. Bude jíst takhle. "Tak povídej, jak se vůbec máš?" Chtěl se ještě zeptat na to, kde byla, když ji nezastihl doma, ale nakonec to spolkl, protože nemusí vědět, že se u ní stavoval. Navíc jenom mohla někde pracovat, nebo byla u kamarádky, kdo ví.

(Podívá se na Adama s vážnou tváří a kývne hlavou na jeho slova.) Přímo k sežrání. (I když tohle Sophie řekla jen ze srandy, byla to vlastně pravda. Adam byl sakra hezkej chlap a ke všemu typ chlapa, které si Sophie vybírá. Ke všemu byl hodný a zábavný. Sen každé druhé holky i ženy. Jen Sophie se pořád drží zpátky, jako by jí snad Adam nijak nepřitahoval, až na to že přitahuje. Jakmile si Adam dá hlavu k Maxovi, musí se začít smát. Bylo to opravdu komické. Chvilku jí trvá, než se zcela uklidní a poté řekne Adamovi o jídle, které přinesla. Ten dojde pro příbor a po příchodu vypne ještě televizi, kterou popravdě Sophie ani nevnímala, takže jí nijak nevadila. I když je pravda, že takhle to je lepší. Aspoň je při konverzaci nebude nic rozptylovat tedy kromě Maxe, který by si mohl chtít začít hrát nebo se dožadovat procházky venku. Usměje se, když Adam řekne, že to jídlo vypadá dobře.) Tak snad ti bude i chutnat. (Otevře si tu svou krabičku a vezme do ruky vidličku. Sice je slušné jíst oběma příbory, ale na tohle Sophie nějak nedbala, když byla mimo restauraci. Navíc nůž opravdu nepotřebovala. Vidlička postačí. Natočí se směrem k Adamovi, aby na něj dobře viděla, pokrčenou nohu si položí na gauč a opře si o ní ruku, v které drží jídlo. Pomalu se pustí do jídla.) Více méně pracovně, ale spokojeně. (V tuto chvíli opravdu spokojená byla. Vyřešila důležité pracovní věci, vrátila se do New Orleans dříve, konečně svému žaludku dopřává jídlo a byla ve velmi dobré společnosti.) Co ty? (Tázavě se na něj podívá. Uvědomí si, že se ho chtěla na něco zeptat hned, jak uviděla Maxe, ale nějak na to zapomněla a tak se k tomu dostává až teď.) Nečekala jsem, že budeš mít Maxe pořád u sebe. Známým se protáhla cesta? (Už si nevzpomínala, zda odjeli někam pracovně nebo na dovolenou.)

Jenom se usměje, když Sophie potvrdí to, co řekl před chvilkou o sobě a o Maxovi. On ví, že se Sophie líbí, protože kdyby se jí nelíbil, tak by ho přece nelíbala. Ale zároveň taky ví, že tohle bylo myšleno z legrace, takže si nemůže začít najednou myslet, že by ho snad Sophie chtěla nebo tak. Ona ho nechce, dala mu to docela jasně najevo, když ho poprvé odmítla a řekla, že to nejde. A když ji chtěl políbit podruhé na tom večírku, nevyšlo to a možná to bylo tak lepší. Aspoň se vyhnul dalšímu odmítnutí, které by prostě přišlo. Adam se s tím snažil nějak smířit, že budou jen přátelé a myslí si, že si vede zatím docela dobře. Holt někdy něco nevyjde, no. A jemu to nevyjde se Sophie, s tím se nedá nic dělat. Však i jako přátelům jim to může fungovat, ne? "Určitě bude," pousměje se a konečně se pustí do jídla. Sice přinesl oběma vidličku i nůž, ale to jenom proto, že nevěděl, co v té krabičce na něj čeká. A když viděl, co tam je, taky se rozhodl, stejně jako Sophie, že si vystačí s vidličkou. On když mohl, všechno jedl jenom vidličkou a neobtěžoval se s nožem. Když se konečně pohodlně usadí, zeptá se Sophie, jak se má. Ona mu odpoví stručně, ale docela výstižně. "Cítíš se spokojeně kvůli tomu, že hodně pracuješ a baví tě to a nebo kvůli tomu, že máš chviličku pauzu?" podívá se na ni tázavě a pozvedne obočí. Ví, že tyhle dvě slova, práce a spokojenost, můžou klidně patřit k sobě. Existuje pár lidí, které práce opravdu baví tak, že jsou v ní spokojeni. Tak to má třeba on, protože hudbu má velmi rád. "Já se mám fajn. V posledních pár dnech jsme konečně zase měli víc koncertů za sebou, sice jenom menších po okolí, ale na tom nezáleží. Ani jsem si neuvědomil doteď, jak mi to koncertování chybělo. Ale tak teď přijde jaro, potom léto, prázdniny, to znamená hudební festivaly a všechno možné. A kluci říkali něco o tom, že by bylo fajn jet i do Evropy letos..." Když říká to o té Evropě, nezní moc nadšeně. Popravdě se mu moc nechce, ani neví proč. Když se zeptá na Maxe, podívá se na něj, ale on už spokojeně oddychuje a spí. "No, protáhla... Rozhodli se, že si tam zůstanou, takže Max je teď můj. Ale už jsme si na sebe zvykli, takže to jako problém nevidím," pokrčí rameny a usměje se.

(Adam jí už nic neodpoví na její slova a možná to bylo jen dobře. Začalo to sice obvyklým vtipkováním, ale mohlo to skončit jinak. Třeba by to vtipkování mohl Adam začít brát zcela vážně, i když to co Sophie povídala, byla pravda, ale jen podaná tím odlehčeným způsobem, aby nad tím ani jeden z nich nepřemýšlel. Prostě jejich obvyklé vtipkování a popichování. Nebyli by to oni, kdyby se jednou bavili naprosto normálně bez něčeho takového. Ujistí jí, že mu to bude chutnat a ona se jen pousměje a poté se pustí do jídla. Ještě před tím se usadí tak, aby viděla pořádně na Adama a mohla při tom v klidu jíst.) Díky práci. (Kývne hlavou, aby potvrdila jeho první možnost.) Byla jsem teď mimo město, abych se setkala s nějakými potenciálními klienty. Dva už nejsou potenciální, ale oficiální klienti a teď čekám na vyjádření posledního. Ale i kdyby poslední nevyšel, pořád je to úspěch. Měla jsem mimo město zůstat déle, ale nějak mi už chybělo New Orleans a vrátila jsem se dřív. Zbytek už stejně můžu vyřídit odsud. (S pousmáním pokrčí rameny. Neřekne mu poslední důvod, proč se má spokojeně. Neví, zda by to byl nejlepší nápad. Co kdyby mu dala falešné naděje? I když byly by vůbec falešné? Sama už neví jaké je její oficiální stanovisko, co se týče Adama. Byla rozhodnutá, že si s ním rozhodně nic nezačne, ale teď? Sama už pořádně neví. Měla bych přestat přemýšlet. Přemýšlet nad tímhle. Potřebuju pití.) Neměl by jsi něco k pití? (Alkohol Dodá si v hlavě a potom už poslouchá jeho odpověď na to, jak se má. Všimne si změny tónu v hlase, když začal mluvit o té Evropě. Nechápe to. Byla to přeci skvělá příležitost a ta se neodmítá.) Vypadá to, že ses nenudil. Ale je fajn, že jste zase začali víc koncertovat. Když má kapela dlouho pauzu, nevede to k ničemu dobrému. (Vede to tak akorát k rozpadu kapely a byla by opravdu škoda, kdyby se zrovna oni rozešli.) Proč mám pocit, že z té Evropy nejsi nadšený? (Konečně se ho zeptá na to, co jí nejvíce z toho zajímalo. Šokovaně na něj zůstane zírat, když jí odpoví na otázku ohledně Maxe.) Prostě jen tak se rozhodli a nevrátili se pro něj? (Tohle nepochopí. Proč si lidé pořizují psa, když se na něj pak vykašlou? Nepochybuje o tom, že u Adama se mu daří dobře, ale v první řadě měli povinnosti jeho páníčci. No třeba mu je u Adama lépe a Sophie ho aspoň teď může vídat pořád.)

Zeptá se jí, proč se měla tak spokojeně. Jestli to bylo kvůli práci nebo snad kvůli něčemu jinému. Nakonec se mu opravdu potrvdí jeho domněnky. Samozřejmě, že měla na mysli práci, co také jiného? Podle toho, co povídala, se jí opravdu mimo město dařilo. Měla tam práce habaděj, bavilo ji to... A vrátila se do města, kde má opět další práci, která ji baví a naplňuje... Taky tady má přátelé, známé a tak. A pak je tu taky Adam. On si jako blbec myslel, že by snad mohla říct něco v tom smyslu, že je spokojená i kvůli tomu, že si konečně může od práce odpočinout, že je třeba ráda, že se za ním zastavila a normálně si povídají. Ale ne. Dobře, dobře. To nic. Však Adam už si dávno přestal dělat nějaké naděje, co se týče jich dvou. A nebo si to jenom nalhával a přesto někde hluboko doufal, že by to snad mohlo vyjít? Ale to by se musel stát zázrak a upřímně, on na ně asi nevěří. "To je super, že ti to takhle vychází," usměje se na ni a je na něm opravdu vidět, že je rád, že ji to baví a má takové dobré nabídky a spoustu klientů. "Jo, to chápu, komu by New Orleans nechybělo," řekne a pousměje se. Jo, normálně se lidem stýskalo po městě a ne po lidech v něm. "A co ta svatba? Vzpomínám si, že jsme o tom nějak mluvili, že něco takového pro někoho plánuješ..?" Nějak si nevzpomíná, jestli už to proběhlo a nebo ještě ne... "Jo, jasně, něco přinesu," přikývne, když se ho zeptá, jestli má něco k pití. "Předpokládám, že vodu asi nechceš, viď?" koukne na ni ještě předtím, než odejde do kuchyně a pousměje se. V jedné ze skříněk vyndá víno, potom taky ze šuplíku otvírák. Hned ho otevře, aby to nemusel tahat s sebou. Ještě vezme dvě sklenky a vydá se zpátky. Jednu skleničku položí před Sophie a druhou před sebe a oběma nalije. Potom si zase sedne nějak pohodlně a pokračuje v jedení. "Jo, to nám taky došlo, proto jsme si řekli, že už bychom s tím měli začít něco dělat." Jí potom dojde, že není z Evropy nějak extra nadšený. "Není to jen pocit, já z toho nadšený nejsem," přizná se a pokrčí rameny. Nechce do Evropy, tady se mu líbí a to dost. Navíc ještě nezjistil nic moc o své rodině. Potom jí objasní situaci kolem Maxe. "Jo, přesně tak. Na jednu stranu mě to strašně štve, že se někdo vzdá takhle psa, ale zase na druhou stranu... Nevadí mi to a jsem rád, že je Max tady," usměje se na ni a potom poplácá Maxe po břiše. Tomu jako by mu to bylo snad jedno, protože akorát nespokojeně zamručí a spí dál. Až teď se Adam konečně napije vína.

(Odpoví mu na jeho otázku a řekne mu, co dělala v posledních dnech a jak se jí zadařilo v práci. Samozřejmě byla díky tomu spokojená, kdo by taky nebyl? Každý podnikatel chce mít co nejvíce zákazníků, a i když jich Sophie neměla zas tak mnoho, byla ráda. Ještě nedávno měla jen jednoho klienta za dlouhou dobu a teď má rovnou dva najednou. Znamená to, že lidé se jí daří a třeba se jí někdy bude dařit tak, že bude organizovat akci pro někoho významného nebo třeba někde mimo New Orleans. Byla to jedna z mála věcí, proč je spokojená, ale Adamovi neřekne všechny důvody. Raději si to nechá pro sebe, než aby něco zpackala. Nechce narušit tuhle pohodovou konverzaci. Pousměje se na jeho první slova.) Je to prostě domov. (To že nemohla používat magii mimo New Orleans neřešila. Byl to sice zvláštní pocit, ale na to si pak zvykla. A magie jí tam rozhodně nechyběla. Cítila se zas po dlouhé době normální, taková jaká chtěla být vždycky. Vlastně i dnes, když nad tím přemýšlí, neupnula se k magii ani poté, co se stala Starší, měla k ní sice už o mnoho lepší vztah, ale nebylo to takové, že by byla v koncích, kdyby o svou moc přišla.) Už proběhla a všechno bylo na jedničku. (Svatba byla opravdu dokonalá a neměla na tom zásluhu jen Sophie a její lidé, ale naprosto všichni, kteří se zúčastnili. S nikým nebyl problém, za což je opravdu ráda. Požádá ho pak o pití, protože začala zase moc přemýšlet a to nechce. A alkohol jí třeba pomůže, aby neprovedla nějakou kravinu a nezatěžovala svůj mozek takovými myšlenkami.) Díky. (Usměje se na něj.) Co myslíš? (Samozřejmě, že chtěla alkohol. Navíc k dobrému jídlu se hodí dobré pití ne? Tak proč pít nějakou minerálku? Jakmile s vrátí Adam s flaškou vína a nalije jí, vezme si sklenku do ruky a trochu se napije.) Perfektní. (Spokojeně vydechne a sklenku položí zpátky na stůl.) Někdy bych si vás měla přijít zase poslechnout a mohla bych vzít i Davinu. (Když tak nad tím začne uvažovat vůbec to nebyl špatný nápad. Udělá si příjemný večer se svou mladší sestrou a k tomu si poslechne Adama.) Proč? (Nechápavě se na něj podívá.) Evropa je přeci skvělá příležitost ne? A nebylo by to navždy. (Je fakt, že už si zvykla až moc na přítomnost Adama a bylo by pro ni hodně zvláštní, kdyby se za ním nemohla jen tak zastavit jako třeba dnes, ale pro něj to by to měla být dobrá zpráva, jenže z toho není nadšený, což moc nechápe, Kdejaký zpěvák by za tohle dal všechno. Sklouzne pohledem k Maxovi, když se o něm začnou bavit.) Vypadá to, že i on je spokojený, ale neuvažoval si díky tomu nad přestěhováním někam jinam? Přeci jenom hotel není zrovna nejlepší místo pro psa, i když jak se zdá, je tu vítaný. Možná by to chtělo nějaký byt, kde by jsi měl přístup i na zahradu. (Adam sice mohl chodit ven s Maxem kdykoliv, ale kdyby měl přístup i na zahradu, kde by Max mohl volně pobíhat, bylo by to hned o něčem jiném.)

Jenom přikývne, když řekne, že je New Orleans prostě domov a kvůli tomu se těšila zpátky. Přemýšlí, jestli on by mohl říct o nějakém místě to samé. Na tom místě, kde vyrůstal se svou nevlastní matkou už nebyl ani nepamatuje a popravdě se mu po tom ani nestýskalo. New Orleans je vlastně jedno z mála míst, na kterých se zdržel tak dlouho. A rozhodně svůj pobyt tady ještě nechce ukončovat. Třeba z toho důvodu, že se mu ještě nepodařilo zjistit, co jeho rodiče, odkud jsou, jestli ještě žijí... A to byl jeden z těch mála důvodů, co ho tu stále držely. On se nemusí zabývat tím, že by magii nemohl používat, protože není vázaný na jedno určité místo, ale i kdyby, byl by bez magie v pohodě. Nikdy ji příliš nepoužíval a obešel se bez ní - dokáže být normální. Začnou se bavit o Sophiině práci a o tom, jak se jí v poslední době hodně daří, proto mu to nedá a zeptá se na tu svatbu, kterou ještě nedávno plánovala. Není si totiž jistý, jestli už proběhla, termín si nějak nestihl zapamatovat. A říkala mu ho vůbec? "To je skvělý, určitě sis s tím dala hodně práce a byla by škoda, kdyby to nevyšlo. A třeba jsou novomanželé natolik spokojení, že ti dohodí dalšího klienta," usměje se na ni. Každé takové úspěšně uspořádané akce jí mohly pomoci. Ať už byly menší nebo větší. Možná kdyby se před přáteli někdy jen tak zmínil, že má kamarádku, která má cateringovou firmu a že je velmi dobrá, mohla by mít i nějakou větší zakázku. Sophie se ho zeptá, jestli nemá něco k pití a jemu je hned jasné, že by si dala alkohol, ale přesto si nemůže odpustit tu otázku. Na její 'Co myslíš?' už nic neřekne, protože už je v kuchyni a připravuje víno. Za malou  chvíli je zase zpátky u ní a u Maxe a víno jim nalije do skleniček. Vzal dobré víno, takže se ani nedivil, že Sophie chutná. "Jo, rozhodně byste si nás měly jít poslechnout, obě dvě. Davinu jsem dlouho neviděl a navíc jsem jí slíbil, že ji budu brát někam na koncerty a že jí třeba i něco domluvím, pokud to půjde," pokrčí rameny. "A už jsi zjistila, co za hudbu má ráda?" podívá se na ni tázavě. Ví, že se nějak bavili o tom, že by ji Sophie něčím takovým, co má Davina ráda, překvapila. Samozřejmě si všimne toho, že není z Evropy nadšený a tak se ho zeptá, proč. "Řekněme, že by mi asi chybělo New Orleans," použije něco podobného jako před nějakou chvílí ona. Usměje se na ni a napije se. Může si to vyložit, jak chce. Buď by mu chybělo město a nebo něco jiného. Jo, Evropa je sice skvělá příležitost, ale už několikrát tam byli a on tam teď fakt nechce. Možná změní názor, uvidí. Musí se taky přizpůsobit tomu, co chce zbytek kapely. Nakousnou téma ohledně Maxe a ona připomene něco, nad čím přemýšlel už několikrát od té doby, co se dozvěděl, že mu Max zůstane. "Jo, přemýšlel jsem nad tím a asi si opravdu začnu hledat byt někde poblíž. Sice by byla lepší zahrada, ale ono by stačilo i to, kdyby byl poblíž park," pokrčí rameny. Kdyby nebyl hloupý, mohl bydlet přímo nad barem. A je si jistý, že tam by Max taky nevadil. A nějaký park poblíž by se jistě také našel.
Oba dva si spolu nějakou chvíli, vlastně docela dlouho, povídali a když se Max vzbudil, Sophie se ho nemohla zbavit. Bylo to opravdu další příjemné odpoledne, které si oba užili. Když už se Sophie rozhodla, že půjde, vzal Adam Maxe a společně s ním Sophie kousek vyprovodili, poté se rozloučili a všichni se vydali do svých domovů.

(Kdo by kdy řekl, že zrovna Sophie půjde po tom všem zrovna za Adamem místo za svou nejlepší kamarádkou? Nikdy se moc nepoutala na muže, vyjímkou byl možná David, ale ani tomu neříkala všechno, co se děje v jejím životě. Byl tu samozřejmě Elijah, ale ten byl její, dá se říct nejlepší přítel, i když v poslední době ho moc nevídala. A teď místo toho, aby šla za ním nebo za Genevieve, kráčí ulicí přímo k hotelu Palace Royale, kde byl ubytovaný Adam. Proč? Ani sama netuší. Chtěla se s ním před odjezdem prostě jen rozloučit nebo se mu potřebovala se vším svěřit? Na tyhle úvahy bude mít celé dva měsíce, ale teď nad tím nechtěla přemýšlet. Před očima má pořád scénu, kdy Davina zjistila, co s Marcelem provedli a pak se s nimi nevrátila domů. Kdyby k tomu ještě přemýšlela nad svou zmatenou hlavou ohledně Adama, nejspíš by jí pukla hlava a nebyla by schopná už ničeho.
Vejde do hotelu, kde projde halou a zamíří rovnou k Adamovo apartmánu. Zastaví se před dveřmi a zhluboka se nadechne. Nechce hned na první pohled vypadat zničeně, i když nepatrné kruhy pod očima moc nepřidávají na důvěryhodnosti toho, že je naprosto v pořádku. Ale třeba si toho Adam ani nevšimne. Zvedne ruku a prsty složí do pěsti. Zaklepe na dveře a poté už jen čeká, zda jí Adam otevře. Zase přišla naprosto neohlášená a netuší, zda je Adam doma nebo ne. Ale když se jen na chvilku začne soustředit, ucítí blízko sebe Adamovo energii a díky tomu ji přejde obava z toho, že tu je naprosto zbytečně a musela by odejít zase pryč.)

Po poslední návštěvě Sophie zase všechno probíhalo tak nějak normálně. Prostě takový ten Adamův stereotyp, ke kterému se přidalo i starání o psa. Jinak to bylo opravdu každý den skoro to samé. Většinou zkoušel s kapelou a připravovali se na koncerty a kluci se ho pořád snažili přesvědčit, aby do Evropy jel. Popravdě ho už asi přesvědčili. Musí s nimi jet i kdyby nechtěl, protože je to jeho práce a on tu práci má rád a nemůže kluky nechat ve štychu. Takže na ten měsíc, možná dva, zmizí z New Orleans. Možná, že mu to i prospěje, protože často nezůstával na stejném místě moc dlouho. A tady je už někdy od Vánoc! Potřebuje asi na chvilku změnu.
Před chvílí se vrátili s Maxem z večerní procházky, venku bylo opravdu pěkně, taky je už konec března, je jaro. I když je Max hodný pes a Adama poslouchá, vždycky když přijdou z venku, je úplně rozblázněný, takže i teď si chtěl s Adamem hrát - běhal všude tady, otravoval ho, že si ani nemohl pořádně vařit jídlo. Nakonec se na nějaké vaření vykašlal, vyndal z lednice hotovku a dal ji na pár minut do mikrovlnky. V tu chvíli uslyšel zaklepání a stačil zahlédnout Maxe mizejícího za rohem. "Maxi, Maxi," zavrtí pobaveně hlavou a vydá se ke dveřím. Ještě předtím, než otevře, se ho snaží trošku uklidnit, aby na příchozího hned neskočil, ale moc se mu to nedaří. Tak snad má ten dotyčný rád psy. Vezme za kliku, otevře a před sebou uvidí stát Sophie. Už podruhé za několik dní. "Ahoj Sophie," pousměje se a pokračuje, "chceš jít dál?" zeptá se jí a když Sophie řekne, že ano, ustoupí kousek stranou a když vejde, tak dveře zase zavře. Max ji samozřejmě už od začátku nenechal moc napokoji. Dojdou do obýváku, kde se oba dva usadí, Adam na gauč. "Tak co, jak se máš?" podívá se na ni s úsměvem. Odpověď na tuhle otázku ho asi zajímala zatím ze všeho nejvíc, protože Soph nevypadala zrovna moc dobře. Neodpočatá, vyčerpaná, kruhy pod očima...

(Několikrát se rozhlédne po chodbě, než konečně uslyší, jak se otevírají dveře. Pohlédne na Adama, který stojí mezi dveřmi a lehce se pousměje.) Ahoj. (Sklopí pohled k Maxovi, ke kterému se lehce sehne a podrbe ho za uchem místo pozdravu. Tentokrát ho nepozdraví jako obvykle stylem „ahoj fešáku“. Dnes neměla na vtipkování náladu. Narovná se a pohlédne zpět na Adama. Kývne hlavou na jeho otázku.) Jo, ráda. (I když venku je hezky a nejspíš by taková večerní procházka byla fajn, ale dneska ne. Dneska chce být co nejvíce z dosahu lidí. Chce si v klidu prostě jen popovídat s Adamem a pak jít zase dál. Vejde dovnitř a rovnou zamíří do obýváku, kde se usadí na gauč vedle Adama, i když není těsně vedle něj. Natočí se tak, aby na něj pořádně viděla a přitom sem tam pohladí či podrbá Maxe, jelikož se pořád dožaduje její pozornosti. Normálně by mu věnovala skoro veškerou svou pozornost a na Adama se podívala, jen když by mu něco říkala, ale tentokrát je to naopak. Dívá se po většinu času na Adama a k Maxovi sklopí pohled jen občas. Vydechne, když jí položí tu otázku, na kterou netuší, jak odpovědět. Má mu říct pravdu nebo lhát? A nebyla tu snad proto, aby se někomu mohla svěřit?) Něco jsem vážně zpackala. (Podívá se mu do očí. Už se nesnaží vypadat, jako by se nic nedělo. Potřebuje to ze sebe dostat. Potřebuje to někomu říct a slyšet, že všechno bude v pořádku, i když se to tak nezdá.) Davina je pryč. (I když slovo „pryč“ zní, jako by snad prostě jen odešla z New Orleans. Vystihující slovo by bylo, že Davina je uvězněná na místě, které není ani v jejich světě.) Chtěla jsem ti jen říct, že tebe a Maxe nebudu moct nějakou dobu navštěvovat.

Už od té chvíle, co dneska otevřel dveře mu něco říkalo, že něco není v pořádku. Ne s ním, ne že by bylo něco v nepořádku třeba mezi ním a Sophie, to vůbec. Vypadalo to, že Sophie něco trápí. Zdálo se mu, že není ani tak ráda, že vidí Maxe. A toho viděla vždycky ráda. Pokaždé se s ním začla hned mazlit a Max z toho byl celý u vytržení. Ale dnes ne. Ano, Max sice pořád otravoval a chtěl si hrát, ale Sophie si ho skoro nevšímala potom, co ho pozdravila. Ani nepoužila svůj obvyklý pozdrav, na který by Adam jistě zase odpověděl něco vtipného. Pustí ji dovnitř a dojdou až do obýváku, kde se oba dva posadí na pohovku. Max je pořád u Sophie a snaží se si získat její pozornost, ale něco Adamovi říká, že dneska se mu moc věnovat nebude. Občas ho sice pozdravila, ale to bylo jenom proto, aby dal na chvíli pokoj. Sedne si tak, aby na Sophie dobře viděl a zároveň to bylo pohodlné. Zeptá se jí na něco, co ho zajímá už od první chvíle, co ji dneska uviděl. Ale ani by mu nemusela odpovídat na to, jak se má. On to poznal, nevypadala dobře, vypadala, že je smutná a něco ji trápí. Dívá se jí do očí a čeká, co ze Sophie vypadne. A doufá v to, že se to nebude snažit držet v sobě a svěří se mu. I když... Proč zrovna jemu? Má přece tu svou kamarádku. Genevieve. A pak má taky toho Původního upíra. Když řekne, že něco zpackala, dívá se na ni takovým tím pohledem, kterým ji pobízí, aby mluvila dál, aby mu řekla, co se děje. Vůbec mu nevadí, že přišla za ním. Ba naopak, je za to opravdu rád. Nějak nechápe, co myslí tím, že je Davina pryč. Podle něj to ale nebude jenom tak, že třeba někam odjela. Davina. Davina je určitě ten důvod, proč je Sophie dneska taková. Zatím nic neříká, protože Sophie skoro hned řekne další věc, která mu nezní zrovna moc hezky. "Souvisí to nějak s tím, že je Davina pryč, Sophie? Co přesně myslíš tím, že jsi něco zpackala?" podívá se na ni tázavě.

(Nemůže mu na jeho otázku odpovědět, že se má dobře a všechno je v pořádku. Vůbec nic nebylo v pořádku a ona v tuhle chvíli prostě nedokáže lhát. Nejspíš by jí ani lež neprošla, protože se chová jinak než obvykle. Možná to poznal i Max, že jí něco trápí, a proto od chvíle kdy přišla, se drží jen u ní. Nebo je prostě jen rád, že vidí někoho jiného než Adama a chce si hrát. Tak či tak, Sophie si ho stejně moc nevšímá. Řekne Adamovi, že něco vážně zpackala a po nějaké chvíli dodá, že Davina je pryč. Neví, jak jinak by to měla říct, aby se do toho všeho Adam nezamotal a neměl z toho hlavu jak balón. Neznělo to ale zdaleka tak hrozně, jak to doopravdy bylo. Adam je z toho ale i tak docela zmatený a ona se mu vůbec nediví. Vždyť mu skoro nic neřekla a on to nechápe. Zhluboka se nadechne, aby mu moha odpovědět. Dneska se kupodivu nebránila odpovědi a nemlžila jako obvykle. Dneska mu prostě řekne pravdu o tom co se stalo. Potřebuje to.) Nedávno Davina zjistila, že náš otec je zavřený ve vězeňském světě a tak jsme ho samozřejmě chtěli přivést zpátky domů. (Na malý moment se odmlčí. Začíná jí vysychat v krku, ale nechce své povídání přerušovat otázkou, zda tu má Adam něco k pití.) To že jsme s Davinou sestry, jsme se vlastně dozvěděly teprve před dvěma měsíci. Já si celý život myslela, že můj otec je někdo jiný, a proto jsem se ani nezajímala, kam zmizel člověk, který byl doopravdy můj otec. A Davina neměla štěstí ho ani poznat. Byl jí teprve rok, když ho náš coven ve spojení s jiným uvěznili, protože nechtěl, aby proběhl jeden důležitý rituál, o kterém každý jen slyšel, ale nikdo nemohl na sto procent vědět, zda bude úspěšný. (Dovysvětlí mu nějaké detaily, protože si uvědomí, že mu už dříve řekla, že její rodiče jsou mrtví. A také mu řekne, proč ho vlastně uvěznili.) K tomu, abychom se tam dostali, jsme potřebovali pomoc někoho z covenu Gemini a tím byl jeden čaroděj, který už způsobil mnoho problémů. Využíval Davinu, aby získal moc. Zabil dvakrát mou kamarádku, která je jeho sestřenice, jak se brzy ukázalo. Nakonec získal, co chtěl a odjel pryč, za což jsem byla upřímně ráda, ale nedávno se vrátil. (Musela mu toho hodně vysvětlit, ale pomalu se dostávala k tomu hlavnímu.) Mě se samozřejmě nelíbilo, že je zpátky a nechtěla jsem ho poblíž Daviny. Proto jsme se s Marcelem domluvili, že ho tam necháme. Zbavíme se ho jednou pro vždy. Všechno probíhalo naprosto skvěle. S Davinou jsme našly svého otce a chtěli jsme se vrátit domů. Jenže jakmile Davina zjistila, co jsme s Marcelem naplánovali, byla zlostí bez sebe a nechtěla bez něj odejít. Když jsem se nás pak chystala přesunout, Davina se Marcelovi vytrhla a ... (Zasekne se uprostřed věty a sklopí pohled k Maxovi, kterému se podívá do očí a rukou ho hladí po hlavě.) Bylo už pozdě. My jsme se přesunuli a ona tam zůstala. Má sestra zůstala na tom hrozném místě a já netuším, jak jí dostat pryč. (Vzhlédne a podívá se Adamovi do očí.)

Opravdu by rád věděl, co se stalo a proč se dneska Sophie chová takhle podivně. Nejdříve řekne pár vět, které mu nemůžou absolutně nic říct a tak se jí potom zeptá, jestli to, že je teď nebude nějakou dobu navštěvovat, souvisí s tím, že je Davina pryč. A taky se jí zeptal, co má na mysli tím, že něco zpackala. Dívá se jí do očí a je vidět, že by se to opravdu dozvěděl rád. A něco mu říká, že dneska s tím nebude mít Sophie problém. Že je tady dokonce kvůli tomu, aby mu to všechno řekla. Možná se chce svěřit tentokrát i jemu, ne jenom Elijahovi a Genevieve. A je za to rád. Znamená to, že mu Sophie věří. Max už byl klidnější, ale stejně byl pořád u Sophie. Jako by vycítil, že je něco špatně. Ale ono se to říká, že psi jsou zvířata, která dokážou něco takového vycítit. Když se nemá člověk dobře a když je mu smutno. A Max to asi cítil, protože pořád strkal hlavu k Sophie a jako by ji chtěl nějak rozveselit, třeba i jenom tím, že by si s ní hrál. Jakmile Sophie začne povídat, za celou tu dobu ji ani jednou nepřeruší. Vlastně se jí ani nezeptal, jestli si dá něco k pití, což asi měl. Na stole měl akorát prázdnou skleničku od minerálky, asi to tu bylo ještě od odpoledne. Pak si ale uvědomí, že možná má tu minerálku ještě tady. Stále se dívá na Sophie, ale jednou rukou se natáhne a nahmatá vedle stolku petku s minerálkou, kterou tam odpoledne dal. Teď od ní na chvíli odvrátí zrak, ale pořád ji pozorně poslouchá. Otevře lahev a nalije jí do skleničky vodu. Potom flašku zase zavře a nechá ji položenou na stolku. Opět se na ni podívá a tentokrát už z ní oči nespouští, nemá k tomu důvod. Ze začátku nějaké věci vůbec nechápal, ale Sophie mu to všechno vzápětí dovysvětlila. Takže už chápe, proč se při jejich prvním setkání, když si spolu povídali u ní v baru, zmínila jen o jedné sestře. V té době totiž nevěděla, že má nějakou další. Všechno to už teď chápal. Dozví se také, že muž, o kterém si Soph celý život myslela, že je její otec, jím vlastně nebyl. Její otec je i otec Daviny, kterého ani jedna neměla možnost pořádně poznat. A uvěznili ho bůhví kde kvůli tomu, že chtěl přerušit nějaký rituál. To jako vážně? To dokázali být čarodějové až takoví blázni? Taky dobrý. Takže tohle ohledně její rodiny už docela chápal. Docela.... Myslela si, že už nemá žádného rodiče a nedávno zjistila, že má otce, pravého, o kterém doteď nevěděla. A že má dokonce dvě sestry. Páni. A to on si myslel, že je jeho rodina divná. Vlastně byla, ale co o nich věděl? Jen to, že se ho matka z nějakého důvodu vzdala, to je všechno. Vlastně je rád, že nemusí řešit nic podobného, co Sophie. Poté si také poslechne to, co naplánovali, aby svého otce dostaly zpět. Teď, když slyšel, že zabil dvakrát její kamarádku, se zatvářil trošku znepokojeně. Co to je sakra za blázna? A s takovým se Davina bavila? Naštěstí Sophie řekla, že odjel, ale hned vzápětí dodala, že zase přijel zpátky. Nojo, vždyť ho potřebovaly... Naprosto chápal, proč ho nechtěla poblíž Daviny, mohl by jí přeci ublížit. Dokonce by byl možná i pro ten Marcelův a její plán. O jednoho psychopata míň. Možná by byl jiného názoru, kdyby mluvil o tom samém s Davinou, která by mu řekla, že se Kai změnil. Bylo skvělé, že našly svého otce, ale to, co se přihodilo pak... Chudák Davina. I Sophie. Dokonce i ten Marcel. Ale nejvíc teď asi litoval Sophie, protože ji viděl před sebou, jak ji to trápí. Pokud tenhle konec chápe správně, Davina tam zůstala s tím bláznem, co dvakrát zabil Sophiinu kamarádku. No tak to je docela malér. Když se mu podívá do očí, Adam vydechne a konečně něco řekne. "Sophie... Z toho, co jsi mi tady řekla... Snažila ses ji ochránit. A já to chápu, protože bych nechtěl, aby takovej blázen běhal po světě, protože by mohl ublížit každému, koho mám rád. A ty jsi měla důvod se bát, když ublížil té tvojí kamarádce. Já si myslím, že to byl dobrý nápad ho tam nechat, opravdu." Potom se na chviličku odmlčí a podívá se na Maxe, který byl už úplně v klidu. Asi vycítil, že dneska hraní nebude. "Určitě existuje nějaký způsob, jak ji odtamtud dostat zpátky. A Davina vypadá tak, jako že se o sebe dovede postarat. Pokud o to budeš stát, můžu ti pomoct hledat nějaký způsob. Nebo kdyby jsi třeba jenom potřebovala, abych někde odříkal nějaký kouzlo, udělám to, pomůžu ti." Mezitím, co mluvil, k ní natáhl ruku a položil ji jí na rameno, jemně ji po něm pohladil a i potom tam tu ruku nechal. "Bude to v pořádku, neboj." Snaží se ji podpořit.

(Chce opravdu Adamovi všechno vysvětlit, když už to načala. Kdyby nechtěla, aby to věděl, neřekne mu ani to málo, s čím začala. Nejspíš by prostě jen řekla, že se má dobře, ale bude muset na nějakou chvíli odjet pryč z města kvůli práci. Ale dneska to bylo jiné, dneska nemá žádný problém s tím mu všechno říct. Potřebovala si o tom s někým promluvit. Sice mohla jít za Elijahem, který už aspoň věděl něco málo o Kaiovi a tudíž by mu to všechno nemusela složitě a zdlouhavě vysvětlovat, ale její nohy jí zavedli sem. Ne k Elijahovi nebo Genevieve, ale sem. K člověku kterého zná jen pár měsíců a přes to mu věří, jako by ho znala už roky. Začne mu tedy vysvětlovat, co se stalo. Začne s tím, že chtěli osvobodit s Davinou jejich otce. Poté mu dovysvětlí, jak se dostal do vězeňského světa a proč její otec není mrtvý, jak říkala. Její otec nikdy neumřel, i když si to myslela. Jenže umřel někdo, koho jen považovala za otce, ale doopravdy jím nebyl. Aby mu vysvětlila, proč se Davina odtrhla, musí mu říct, že tam Kaie chtěli a nechat a to znamenalo, vysvětlit mu, proč s Marcelem vymysleli tenhle plán. Musela mu tudíž říct naprosto všechno. Snažila se to říct nějak stručně, aby tu nebyli až do zítra, ale tím akorát zapomněla říct docela podstatné věci. Třeba vůbec neřekla, jak to že Kai zabil její kamarádku dvakrát. Tady by bylo vhodné říct, že byla vždy chráněná kouzlem, který jí vrátil život, ale to už je jedno. Poté co Kai získal, co chtěl, odjel pryč. Jenže teď se vrátil, aby je dostal za jejich otcem a Sophie měla strach, že už neodjede z New Orleans. Proto přistoupila na celý plán. Všechno bylo v pořádku až do toho osudového okamžiku. Davina se s nimi nevrátila. A Sophie teď neměla vůbec páru, jak ji dostat zpátky. Vlastně věděla jak, ale neměla k tomu jednu důležitou věc, kterou potřebovala teď získat. A hlavně potřebovala zjistit, čí krev k tomu potřebuje. Nějak doufá, že prostě jen potřebuje krev člena covenu Gemini. Nemusela by nikam jezdit, protože Cami byla právoplatnou členkou toho covenu, i když si teď Sophie není jistá, zda by to fungovalo, když není oficiálně členkou. Ale pořád bylo jednoduší hledat více lidí než jen jednoho. Měli by více možností. Podívá se Adamovi do očí a dokončí své vyprávění. Až teď si všimne, že Adam nalil do sklenky minerálku. Sice netuší, zda je to pro ni nebo pro něj, ale to je jí jedno. Natáhne ke sklence ruku a napije se z ní. Poté sklenku opět odloží na stolek. Přesně tohle potřebovala, svlažit si hrdlo. Adam se k celé záležitosti vyjádří a vypadá to, že ji chápe. Jenže tomu ještě neřekla Sophie, že se Kai podle všeho změnil a chtěl odčinit, co provedl.) Jenže Davina si to nemyslela. Kai po získání své moci, získal ještě něco, co mu celou dobu chybělo. Emoce. Podle všeho si vyčítal, co provedl a chtěl nějak odčinit, co provedl. Proto se vrátil a chtěl pomoct Davině. Chtěl druhou šanci a Davina mu jí dala. A já si myslím, že to myslel upřímně. Začala jsem pak mít pochybnosti, ale ani to mě nepřinutilo změnit názor. Neměla jsem jistotu, že se to nebude opakovat. Nedala jsem mu druhou šanci. Neviděla jsem to, co viděla má sestra. (Zavrtí hlavou. Vždycky to byla ona, která nepřestávala doufat, že se dotyčný může změnit. Ona sama dostala druhou šanci, ale nedala jí. Jenže litovala by toho, kdyby tam Davina nezůstala? Nejspíš ne.) Davina v tom vězeňském světě nemá svou moc. Nemá tam spojení k předkům, protože ti tam nejsou. (Těžce vydechne.) Je tu způsob, jak se tam dostat. Ten samý, jak jsme se tam dostali včera. Jenže k tomu očividně potřebuji něčí krev a já nevím čí. Proto budu muset nejspíš odjet a hledat. Opravdu děkuji za nabídku, ale tohle musím udělat sama. S Marcelem. (I když s ním ještě nemluvila, nebylo pochyb, že by jí nechal ve štychu. Byla si na sto procent jistá, že půjde s ní. Zavře oči, když ucítí Adamovo ruku na svém rameni a chvilku je nechává prostě jen zavřené. Poté je otevře a podívá se na něj. Slyšela, co potřebovala slyšet, ale nakonec ani těch pár slov nepomohlo.)

Vypadá to, že potom dlouhém povídání jí kapka vody prospěla. Vlastně mluvila fakt docela dlouho v kuse, protože ji Adam ani jednou nepřerušil, prostě ji nechal mluvit, protože chtěl nejdřív všechno slyšet, než k tomu něco řekne. A taky by se mohlo stát, že na Sophie promluví, jí se přetrhne nit a už nebude vědět, co chce říct dál. Protože toho bylo opravdu hodně. Řekne jí svůj názor na to. Stojí na její straně, on by asi udělal to samé, protože by nechtěl, aby se něco stalo někomu, koho má rád. Sophie mu ale vzápětí řekne ještě to, co si o tom psychopatovi myslela Davina. Co si myslela o Kaiovi, jak se dozví i jeho jméno. Podle něj to teď už nebyl takový člověk, jakým byl dříve. Dalo se tomu vůbec věřit? Dokáže se někdo změnit tak moc? Ano, v nějakých maličkostech možná, to se změnil i Adam. Ale když ten člověk zabil člověka, dokonce několikrát? A Adam by se divil, kdyby to byla jeho jediná oběť... Ale když mu věřila Davina a když mu teď dokonce i Sophie říká, že to asi myslel upřímně, tak je to mnohem těžší. "Možná se změnil, možná taky ne, Sophie. Já chápu, že jsi mu nevěřila po tom všem, co udělal. Mohl se změnit, ale pořád v něm zůstalo to něco, co ho dělalo tím, čím byl. Chtěla jsi ochránit Davinu a myslela jsi na její bezpečí, proto jsi to udělala. Říká se, že si každý zaslouží druhou šanci, ale já nevím. Po tom, co udělal...?" To, co Sophie s Marcelem udělali, nebyla ani dobrá věc ale nebyla ani špatná. Chtěli ochránit Davinu a to bylo dobře. Bohužel to mělo i vedlejší účinky a Davina je tam teď s tím klukem úplně sama... Řekne, že Davina se o sebe jistě dovede postarat, ale Sophie mu okamžitě řekne, že tam nemá svoji moc. "Moc není vždycky všechno, to víš. Dokáže se o sebe postarat." Davina byla chytrá holka a pokud v tom klukovi viděla něco dobrého a dala mu druhou šanci, a pokud byla opravdu pravda, že se změnil, tak se jí nic nestane. "A co se na to zeptat někoho z toho covenu, který tam kdysi poslal vašeho otce? Třeba by o tom někdo něco věděl. Nebo třeba jsou o tom záznamy, kdo ví?" To, že nechce jeho pomoc, chápe. Chce se o to postarat s Marcelem. "Ale opravdu, kdybys cokoliv potřebovala, stačí zavolat." Potom jí řekne že to bude všechno v pořádku a už předtím jí položil ruku na rameno a pohladil ji po něm. Ještě chvíli ji tam nechal, když měla Soph zavřené ty oči, ale když je otevřela, tak ruku pomalu stáhl zase k sobě a položil si ji na nohu, kterou měl skrčenou na gauči. Tohle je vlastně poprvé, co se baví o něčem tak vážném, že ani nevtipkují.

(Poté co mu všechno vysvětlí a napije se, poslechne si jeho názor na to všechno. Chápal ji, proč to udělala a za to byla Sophie ráda. Popravdě ani neví, co by dělala, kdyby jí Adam řekl, že podle něj to bylo naprosto špatné a neměla to dělat. Začala by toho opravdu litovat, ještě více než teď. Ale za všechno by si mohla sama. To co člověk udělá, už se nedá vrátit. Zbývalo pak už jen litovat svých činů a snažit se to nějak napravit. Jenže nedělal úplně to samé Kai? Pomohl jim přeci, i když nemusel a nic za to nechtěl, alespoň Sophie o ničem nevěděla a Davina by se nenechala vydírat. Raději by se snažila najít jiný způsob, jak dostat otce pryč z toho vězení. Řekne Adamovi o tom, že se podle všeho Kai změnil a díky tomu začala pochybovat o celém plánu, ale nezastavilo ji to. Strach převládl nad tou dobrou stránkou Sophie, která dávala druhé šance a nechala tam Kaie. Když mu teda řekne i druhou stránku té záležitosti, vyslechne si, co k tomu řekne Adam. Je celkem překvapená z toho, že ani teď nezměnil názor a stojí na její straně. Zcela jí chápe.) Možná si to opravdu zasloužil a možná taky ne. Hlavní je, že takhle to nemělo dopadnout. Davina se měla vrátit zpátky s námi. (Zvedne ruku k obličeji a promne si oči. Nemělo už nejspíše cenu mluvit o tom, zda to bylo správné nebo ne. Nic nezmění fakt, že to prostě udělala. A rozhodně se jí neuleví, když na její straně bude klidně celé New Orleans, ne dokud Davina nebude zpět.) Já vím a nejspíš máš pravdu. Dokáže se o sebe postarat, ale byla bych ráda, kdyby už byla doma. (Samozřejmě, že strach o Davinu ji prostě jen tak neopustí. Možná ji Kai neublíží, ale je to její sestra, bude mít o ní strach i za dvacet let, kdy bude Davina dospělá a mít svou rodinu, o kterou se bude strachovat.) To mám rozhodně v plánu. Možná to bude i vědět Cami a možná ani nebudu muset někam jet, ale připravuji se raději na všechny možnosti. Jen se bojím, že mi nikdo z toho covenu nepomůže. Sami už se pokoušeli Kaie uvěznit a nepovedlo se jim to. Pokud zjistí, že Kai je ve vězeňském světě, nebudou chtít, aby se vrátil a možná i za cenu toho, že by tam zůstala Davina. (Ví, že přemýšlet hned nad tím nejhorším, není zdravé, ale raději bude pesimistická, než aby pocítila naprosté zklamání.) Cením si toho. A třeba tvé nabídky využiju. (Zvedne mírně koutky nahoru, i když je to opravdu nepatrné pousmání. Zavře oči, když jí Adam položí ruku na rameno a chvíli tak zůstane. Ale jakmile oči otevře, Adam stáhne ruku zpět. Chvíli na něj prostě jen mlčky kouká, než k němu natáhne ruku a chytne ho za tu její.) Vážně děkuji, že jsem ti to všechno mohla říct.

Je úplně samozřejmé, že je na straně Sophie. Vždyť se snažila udělat všechno pro to, aby ochránila svou rodinu a toho si Adam obrovsky vážil, když někdo něco takového dělal. Nikdy to totiž nezažil, ani to vlastně nemohl nikdy udělat, chránit svou rodinu. Takže obdivoval Sophie za to, že se rozhodla k tomuhle, i když to nebylo určitě zrovna dvakrát jednoduché, nechat někde člověka, který tvrdil, že se změnil a že by chtěl dostat druhou šanci. A i kdyby nebyl na její straně, přece by jí nemohl říct, že to, co udělala, byla hloupost a že za to může ona, že tam Davina zůstala. To by udělal někdo, na kom Sophie nezáleží a to Adam není. Vidí, že se trápí už takhle a říct ještě něco takového? To ne. "Jo, to měla, ale ona se vrátí, to se nebojím," pozvedne mírně koutky nahoru a pousměje se tak. Víc už k tomu neříká. Ono se moc nedalo určit v tomhle případě, že je něco špatné, protože pokaždé se na tom našlo něco dobrého. Řekne jí, že Davina se o sebe dovede postarat jistě i bez magie, protože to podle něj byla vynalézavá dívka. Sice se s ní bavil pořádně jen jednou, ale i tak. To bylo, když tam byla Claire a to podle něj vyžadovalo docela dost odvahy a Davina to tam s ní vydržela dlouho. Ona to s Kaiem zvládne, tím si je Adam jistý. Jenom přikývne a už k tomu nic dalšího neříká. Myslí, že k tomuhle už řekl vše, co měl na srdci. Napadne ho, že by jim mohl říct někdo z toho covenu odkud byl ten čaroděj, který je tam dostal, něco o tom, koho krev potřebují. Pokud to teda nebyly fanatický svině, což bylo dost pravděpodobný vzhledem k tomu, co udělali jejich tátovi. "Tak to musíme doufat, že ne všichni z toho covenu jsou stejní a že se najde někdo, kdo bude ochotný pomoci. Ale tak třeba nezjistí, že je tam s Davinou i Kai. Když jim to nikdo neřekne, nedozví se to, ne?" podívá se na ni tázavě. Pokud nebudou vědět, že je tam i Kai, tak by neměli mít problém s tím, pomoct jim Davinu dostat zpět. Pokud jim ovšem nebude vadit to, že odtamtud dostali jejich otce. Nabídne ji svou pomoc a i když ji odmítne, tak jí to znovu nezapomene připomenout, že kdyby cokoliv potřebovala, stačí zvednout mobil, vytočit jeho číslo a zavolat. Rád pomůže, opravdu. Přikývne a také se pousměje, když řekne, že si toho cení a jeho nabídku možná využije. Adam se ji snaží podpořit tím, že všechno bude v pořádku a položí jí ruku na rameno, kterou ale potom, co Sophie otevře oči, zase sundá. Potom nastala krátká chvíle ticha, kdy se na něj Sophie dívala. A Adam se díval na ni. Ona pak udělá něco, co popravdě ani nečekal - natáhne se k němu a chytí ho za ruku. Na chvíli sklopí zrak a podívá se na jejich ruce a potom se zase podívá na Sophie, když mu poděkuje, že ji vyslechl. "Já jsem rád, že jsi přišla zrovna za mnou a řekla mi to. Mohla jsi jít za Elijahem nebo třeba za Genevieve. Ale tys šla za mnou a já si toho fakt vážím," pousměje se na ni. Je si skoro jistý, že za ani jedním z nich nebyla, protože říkala, že to všechno se stalo včera. A to by nestihla. Zvedne potom druhou ruku, kterou má volnou a položí ji na tu Sophiinu a jemně ji po ní pohladí palcem. Možná by to neměl dělat, ale jemu to prostě nedalo. Už se u Sophie jednou spálil, ví, že Sophie ho nechce, ale přesto to dělá. Proč?

(Nebojí se toho, že by se Davina nikdy nevrátila. Sophie udělá všechno pro to, aby se Davina vrátila k nim domů a všechno bylo zase při starém. Ale za jak dlouho se tohle uskuteční? Za pár dní? Za týden? Za měsíc? Nebo snad za rok? Ne, tak dlouho by to nevydržela. Nemůže přeci přijít o dalšího člena rodiny. Tohle už by opravdu nezvládla. Je si jistá, že Davina se tam o sebe postará i bez své moci, ale i tak o ní má strach. Byli tam jen chvíli a Davina řekla, že by na tom místě nevydržela. Co když se z toho zblázní? Ne, to ne. Davina je psychicky silná dívka. Zvládne to tam, i když tam je s psychopatickým Kaiem, který se údajně změnil. Pokud si bude Sophie myslet, že Davině hrozí nebezpečí, nedobude se moct soustředit na úkol tady. Prostě získá tu zatracenou krev a vrátí se pro Davinu. Má v plánu si nejdříve promluvit s Cami o tom všem, i kdyby nevěděla, čí krev budou potřebovat, Cami si zaslouží vědět pravdu, co se stalo s Kaiem. Přeci jenom byl její rodina a bude vážně naštvaná za to, co s Marcelem provedli. A pak pojede za covenem Gemini a pokusí se zjistit všechno ohledně kouzla na cestu do vězeňského světa. Jen má obavy, že jim nikdo nepomůže a oni hledáním stráví ještě více času.) Teď opravdu mohu jen doufat. (Kývne hlavou.) Budem jim muset vysvětlit, jak jsme se dostali do vězeňského světa, ale něco si budeme muset vymyslet a naprosto vynechat Kaie, aby nic nezjistili. Takže by se to dozvědět neměli. (Snad. Pomyslí si v hlavě. Třeba jim Kai řekl, kam jde, i když o tom tak nějak pochybuje. Podle toho co věděla, neměl s nimi zrovna nejlepší vztah, takže se jim určitě s něčím takovým nesvěřoval. Vypadá to, že toho budou s Marcelem ještě hodně vymyslet, ale to promyslí po cestě, pokud se nějaká konat bude. S díky odmítne Adamovu pomoc, ale dodá k tomu, že jí možná i využije. Třeba přeci jenom bude potřebovat jeho pomoc, ale teď jí opravdu nic nenapadalo. Zavře na moment oči, když jí Adam položí ruku na rameno. Otevře je a Adam ruku stáhne. Chvíli jeden na druhého jen mlčky hledí, dokud Sophie nenatáhne ruku k té jeho a neuchopí jí. Poděkuje mu za vyslechnutí.) A tentokrát to opravdu nebyla náhoda, že jsem přišla k tvým dveřím. (Sklopí pohled k jejich rukám, když ji Adam položí volnou ruku na tu její. Zvedne k němu pohled a lehce se pousměje. Neví co by v tuhle chvíli měla říct. Po téhle konverzaci nešla načít nějaká nová odlehčená. A stejně by Sophie nedokázala myslet na nic jiného, než na Davinu. O kousek se posune k Adamovi a poté si položí hlavu na jeho rameno. V tuhle chvíli jí ani nepřijde nijak divné, že ho drží za ruku a má položenou hlavu na jeho rameni.)