Hotel Palace Royale

*Postává u okna a dívá se po většinu času z něj na ulici. Někteří chodili po chodníku, jiným lidem zase nedělalo problém chodit přes cestu, jako kdyby se snad nemohlo nic stát. New Orleans bylo opravdu rušné, ale musí uznat, že i nádherné město. Nadechne se zhluboka a dlouze i vydechne. Vlastně je dobře, že si s Kolem promluví už dnes večer. Může jenom doufat, že Kol nebude příliš hysterický a bude poněkud v klidu, což se u něj očekávat moc nedalo. Vždy byl tak trochu temperamentní a hlavně, když tady neuvidí s ní stát Genevieve. Nečeká zase až tak dlouho a uslyší, že někdo otevírá dveře. Proto se ihned k nim otočí, aby pohlédla svému synovi do tváře. Mlčky se na něj dívá a prohlíží si ho. Nezměnil se ani o den a jak by mohl? Byl uvězněný v nestárcnoucím tělem. Možná jeho chování ale bylo čím dál více horší, než aby se zlepšilo. Jeho první reakce ji nepřekvapí, ale taky ani nepotěší. Na velmi něco důležitého zapomněl a to by u ní neměl dělat a to bylo slušné vychování.* Kde je tvé slušné vychování, Kole? *Řekne ne právě příjemným hlasem. Rozumí tomu, že má obavy o svou snoubenku, ale proč by jí ubližovala když k tomu neměla důvod? Alespoň prozatím. Jeho nedůvěřivost k ní měla co dělat s posledním zážitkem ještě v Mystic Falls. Pravda, tam spolu naposled neměli příjemný rozhovor a několikrát ho musela upozorňovat, aby zavřel pusu, protože si do ní vůbec neviděl. Přijde k němu o něco blíže, rozhodně nemá důvod k tomu, aby se ho bála.* Taky tě ráda vidím, Kole. A nemusíš se bát. Genevieve si šla na skleničku, aby nám dvoum dala prostor pro naší konverzaci. Opravdu sis myslel, že bych ji nechala, ať tě tady pozve a potom ji ublížím? *Zeptá se ho trochu nevěřícně a naznačuje mu tak, že má o ní opravdu špatné mínění a plete se v tom, co by udělala a neudělala. Pokud nemá důvod, neublíží ji. To však záleží už jen na Kolovi, zda jí ten důvod dá.* Chci s tebou pojednat jednu velmi důležitou věc. Vlastně ti chci dát nabídku. Mohl by to být i klidně svatební dar, pokud to tak chceš brát. *Pousměje se na něj a dívá se svému synovi do tváře. Doufá, že zanedlouho se mu bude dívat taky do tváře, ale v jiném těle.*

Jakmile na něj promluví, už se musí pořádně držet, ale ne, aby na ni nevyjel, to ne. Měl co dělat, aby se nezačal smát. Proč by se k ní měl chovat slušně? Choval se stejně jako ona k němu, vlastně ani neví, jestli ji bere stále za svoji matku. Ano, porodila ho, dala mu život, ale ten mu také vzala. Zradila všechny jeho sourozence, kromě Finna, toho už ani nepočítal, tím, že je chtěla zabít znovu. A teď o to jistě bude usilovat znovu, proč jinak by tady byla? Vždycky byl její cíl zabít je, ale to se jí nepovede. Nikdy se jí nevzdá. "Ty mi budeš vyčítat to, že se nechovám slušně? Žena, která sama lhala a zradila vlastní rodinu? Tomu se říká slušné vychování, Esther?" podívá se na ni a ušklíbne se, když ji osloví křestním jménem. To se jí jistě nebude moc zamlouvat. Určitě by chtěla, aby ji oslovoval matko. A už vůbec se jí nebude líbit, jakým tónem s ní mluví. Ale co čekala? Že na ni bude milý a bude se s ní objímat, protože bude nadšený z toho, že ji zase vidí? On není Finn. Zůstává stát na místě, i když se k němu přiblíží. Rozhodně z ní neměl strach a doslova ho svrbí ruce, jak moc by jí chtěl zakroutit krkem. Ale to by jistě nedopadlo dobře; určitě má nějakou pojistku... Že by se zase probudila živá ve svém těle, nebo v těle úplně někoho jiného. Sázel by spíše na to jiné tělo, protože to nebylo pro jeho matku náročné kouzlo. A navíc to bylo velmi výhodné, prakticky by se nedala zabít, kdyby touhle kouzlo používala... "Aspoň jeden z nás má radost, že vidí toho druhého," řekne s naprosto mrazivým hlasem. On rozhodně Esther rád nevadí, ona znamenala problémy. Jako by jich do téhle doby neměli dost. Copak nemohli mít chvilku klid? "Popravdě nevím, co od tebe čekat, takže bych se nedivil, kdyby tady na zemi ležela mrtvá. A je to upírka, to jsou podle tebe přece monstra, ne?" Tohle vlastně ani nebyla otázka, bylo to spíš konstatování. Pro Esther byli upíři monstra, stejně jako pro Benjamina. Její vlastní děti brala jako monstra... "Nechci s tebou mít nic společného, nechci s tebou o ničem jednat, nechci od tebe žádný svatební dar. Vlastně bych nejvíc uvítal, kdybys vypadla a nechala nás na pokoji. Ale něco mi říká, že toho se nedočkám." Zatímco ona se na něj usmívala, on se na ni neusmál ještě ani jednou.

*Podívá se do strany, když ji začne vyčítat to, jak se ona chovala a jak jednala. Ovšem vrhne na něj znovu ostrý pohled, když ji osloví Esther a nikoliv matko. Tohle ji hodně uráží. Jak si to k ní vůbec může dovolit? Ona je jeho matka a on je její syn a to prostě nejde změnit. Pro něj není žádná Esther. Nemá žádné právo na to ji takhle oslovovat, i když s tím někde uvnitř sebe počítá, že nebude Kol jediný který ji bude právě takhle oslovovat. Ale na jeho drzost opravdu neměla náladu a měl by si uvědomit s kým mluví. Tohle mu nebude odpouštět, naučí si ho zase nazpět k slušnému chování a bude se vyjadřovat tak, jak se má vyjadřovat a oslovovat jí tak, jak ji má oslovovat. Vždyť se o něj vždycky starala dobře. Dokonce mu pomáhala s jeho magií před tisíci lety. Ano, udělala chybu a vždycky si to bude vyčítat. Nebude však trpět takový přístup k ní. Popojde zase o krok ke Kolovi blíž.* Nebudeš se mnou mluvit tímhle tónem, Kole. Chováš se jako drzý fracek a na někoho, kdo žije tak dlouho se to nehodí, nemyslíš? *Řekne varovným tónem. Opravdu by si měl rozmyslet s kým mluví. Myslí si, že může být na ni nepříjemný? Že s ní může jednat takhle? To si opravdu ten chlapec neuvědomuje, že mu může život velmi znepříjemnit a že všechno, co bude následovat závisí právě na jeho chování? Asi by mu měla připomenout, že pokud bude nadále pokračovat v tomto přístupu, že brzo může ztratit svou snoubenku. Taky by ho mohla přesunout z jeho těla do těla někoho jiného bez jeho svolení, klidně by mu mohla dát jenom prosté lidské tělo a uvěznit ho v něm. Co by asi potom dělala, kdyby byl najednou tak zranitelný? Kol opravdu nevidí všechny tyhle fakta, ale ona mu to připomene. Možná si pak všechno přehodnotí. Při jeho dalších slovech jenom zavrtí hlavou na náznak, že si vážně vybírá špatnou cestu. Ale od Kola taky nemůže nic jiného očekávat. Trochu ale jeho loajálnosti očekávala. Nevadí, však ona ho zlomí pokud bude muset.* Proč bych ji zabíjela, Kole? Opravdu si myslíš, že bych zabila jedinou tvou slabost? Jediného člověka o kterého se opravdu staráš? *Zeptá se ho poněkud nevěřícně. Čímž jasně dává najevo, že pokud on ji nebude poslouchat, pokud k ní nebude chovat určitý respekt, tak bohužel to jeho snoubenka odnese za něj. Přece by nezabila někoho, díky komu je Kol tak zranitelný. Musí zachovat ale trochu klidu a nenechat se vykolejit jeho řečmi. Jeho je potřeba brát s nadhledem. Neměla důvod k tomu, aby mu odpovídala ohledně tématu, že upíři jsou monstra. Moc dobře znal její názor, moc dobře věděl, co si o tom všem myslí a že to chce napravit. Její tvář poněkud zledovatí, když ji vlastně odmítne ještě dřív, než mu udělala nabídku. Nebyl jako Finn, ale to taky už věděla. Odmítal ji ještě dřív, než stačilo něco říct. Jak mou velkou chybu dělá, pravděpodobně si to ani neuvědomuje. Bude muset změnit přístup.* Chci ti nabídnout nové tělo, Kole. Tělo čaroděje, to jsi vždycky chtěl být. I tvá snoubenka by mohla být znovu čarodějka a mohli byste mít poklidný život, lidský život. Ale ty odmítáš mou nabídku už teď.  Zamysli se nad tím. Miloval jsi, když jsi mohl kouzlit. Objevil si to dřív, než jsem očekávala. A ty to teď odmítáš? Měl by jsi vědět, Kole, že pokud nehodláš přijmout mou nabídku budu muset přistoupit na opatření, která se ti nebudou líbit. A bohužel se budou týkat tvé snoubenky. Buď rozumný. *Pokud ji odmítne na podruhé, očividně s ním nebude mít dál o čem mluvit a bude muset přijít k tomu, co by vůbec nemuselo nastat. Donutí ho, aby nakonec přijal to, co po něm žádá. Ještě ji přijde prosit, aby mu dala nové tělo a tím i nový život.*

Musí se usmát, když na něj vrhne Esther ten ostrý pohled. Bavilo ho, když ji mohl nějakým způsobem vytáčet, tohle bylo stejné jak u ní, tak u Finna. Jen ona na sobě možná nedávala tolik znát, jak ji štve, že Kol má v něčem pravdu, dokázala svoji zlost skrývat. Ale proč ji nevyprovokovat ještě víc? Co mu může udělat? Zabít ho nemůže. Bude ji oslovovat Esther, nebo prostě jen 'ona', ale rozhodně ne matko. Jeho matkou přestala být, když je proměnila v upíry. Zase se k němu o krok přiblíží, ale on pořád neuhýbá. Dívá se jí do očí, jako by jí chtěl ukázat, že z ní rozhodně nemá strach. "Možná jsem drzý fracek. Možná mě má matka s otcem špatně vychovali. Nebo mě třeba plánovali učit dobrým mravům dál, ale to nedokázali, protože svým dětem, včetně mě, zkazili život... Takže teď je otázka, kdo za to může. Já nebo má matka s otcem? Když já nevím..." řekne naoko zklamaně, že vážně neví. Ale on věděl. Samozřejmě, že za to mohli jeho rodiče. To oni mu zničili život, to kvůli nim se změnil k nepoznání, během těch staletí, kdy byl upírem. Posledních pár měsíců se chová slušně, v minulosti se tak ani zdaleka nechoval. "Když nad tím tak přemýšlím, chovám se slušně. Tedy aspoň k lidem, co mám rád, a k lidem, co mě nezradili a nezničili mi život... Určitě těch lidí pár najdeš, jsi velice schopná. Najdi je a zeptej se jich, jaký jsem slušňáček oproti tomu, jaký jsem byl, Esther," ušklíbne se, protože na vyslovení jejího jména si dá obzvlášť záležet. "Myslel jsem si, že smrt většinu z nás změní, ale asi jsem se mýlil. Sice jsi mi ještě neřekla, co chceš, ale vím, že to bude něco, co se nikomu nebude líbit. Kromě tvého milovaného synáčka Finna, samozřejmě. Jsi pořád stejná mrcha, která nás chce zabít." Jak jen bude na tohle reagovat? Tohle ji příšerně vytočilo, tím si je jistý. Nazvat vlastní matku mrchou... Kdyby byli obyčejní, jistě by už jednu schytal, ale jak svoji zlost zvládne čarodějka Esther udržet na uzdě? Když se ho zeptá, proč by ji zabíjela, mírně se na ni zamračí. Docházelo mu to. Už věděl, proč ji ještě nezabila. Ona je jeho slabinou a ona je schopná toho využít. Ale to se nestane, k Genevieve se nikdy nedostane, Kol je dost silný, aby ji ochránil. Tedy aspoň si to myslí. Ale to mu spíš mysl zaslepila láska, protože není možné, aby porazil svoji supermocnou matičku čarodějku. "Zkřivíš jí jediný vlásek a jsi mrtvá. Je mi jedno, jak sis pojistila svoji smrt, je mi jedno, jestli budeš skákat pokaždé do jiného těla. Prostě si tě pokaždý najdu a zabiju tě, jestli jí něco uděláš, tím si buď jista. Genevieve s tím nemá nic společnýho, nepleť ji do problémů a záležitostí naší rodiny," řekne výhružným hlasem. Neuvědomil si, že Gen už do jejich rodiny skoro patří. Mezitím, co mluvil, přešel ještě blíže ke své matce a prstem jí přejel po krku. "Jak jednoduchý by bylo zlomit ti tady na místě vaz. Škub, křup, sešup na zem a ležela bys tu mrtvá. Možná ne nadlouho, ale aspoň něco," ušklíbne se, ruku zase spustí k tělu, ale zůstává pořád u ní. Potom poslouchal její nabídku. Ne, že by nad tím neuvažoval, ale od ní on nic nechce. A nové tělo? Ani náhodou, on je spokojený se svým tělem, měl ho rád. A navíc měli kouzlo, kterým by se mohl stát zase člověkem a čarodějem, nepotřeboval k tomu svoji maatku. "Miloval jsem, když jsem mohl čarovat, samozřejmě. Byl jsem čaroděj tělem i duší - nikdy jsem nechtěl s otcem chodit lovit, vždycky jsem chtěl raději s tebou trénovat kouzla. A jak jsem se bál, aby na to otec nepřišel. Bral by mě za slabocha, strašně bych u něj klesl...," na chvíli sklopí pohled k zemi, jako by vzpomínal na to, jaké to tenkrát bylo, ale hned se na ni zase podíval. "'Tělo čaroděje, to jsi vždycky chtěl být.' Ale já jsem jím nechtěl být. Já jsem byl čaroděj. A to ty jsi mi to vzala. Vzala jsi mi celý můj život, kvůli tobě jsem zemřel i podruhé, neber mi ho znovu. Nedovolím ti to. Copak nevidíš, že jsem šťastný? Není to to, co jsi pro nás vždycky chtěla? Štěstí? Co?"

*Samozřejmě, že výčitky od Kola ji bolí. Ona a Mikael udělali chybu, ale ta chyba už nelze vrátit nazpět a ona to moc dobře ví. Nechce ale od Kola pořád dokola poslouchat, jak ho zničila. Právě proto je tady, aby napravila chybu, aby všechno dala zase do pořádku. Nelíbí se jí jakým tónem s ní mluví. Jako kdyby to nikdy nebyla jeho matka, jako kdyby ji ani neznal. Vždyť ho porodila, vychovala ho, ale nevedla ho nikdy k takovým způsobům. Bude si už navždy vyčítat, že právě tohle ho naučila upíří stránka. Vampirismus zničil její děti, ale stále věří tomu, že se to dá napravit. A buď to půjde po dobrém a nebo to půjde po zlém. On ji ale tady obviňuje právě z něčeho neprávem, kdyby se tak zamyslel raději nad tím, co říkal, možná by pak zjistil, že některé věci opravdu nejsou její vina.* Jedna věc je, že jsem z vás udělala upíry, Kole. Ale druhá věc je zase to, co jste udělali sami ze sebe. Vaše chování a jednání nemá už s mou výchovou nic společného. Snažíš se házet vinu na druhé, protože si nedokážeš kvůli svému egu připustit, že by i něco mohla být tvá vlastní chyba a tohle víme moc dobře oba, nemám pravdu? *Dívá se mu do očí a neuhýbá pohledem. poslouchá všechno, každou výtku, každé slovo. Možná, že ho láska trochu změnila, ale uvnitř je stále ten stejný Kol, stejně tak jako je tam i ten, kterým býval před tím vším. Dokáže si připustit, že jich změnila, že je to všechno hlavně její chyba, ale ty zvěrstva, které napáchali to už přece její vinou nebylo. Udělali to sami za sebe, nezměnila jim úplnou podstatu. Ale bere na sebe velkou část z toho, kdo právě jsou. Proto to chce tak moc napravit, proto chce upíří těla zničit a dát jim to, co jim vzala. Zavrtí hlavou, když jí nazve mrchou, která je chce zabít. Není to pravda, tentokrát neusiluje o jejich smrt. Usiluje o něco úplně jiného a je pravda, že jejich původní těla hodlá zničit, ale k tomu se vyjádří až později. Možná by mu o tom i řekla dnes, ale jak zjišťuje, tak dnes to nepůjde ani trochu podle toho, jak čekala.* Mýlíš se, Kole. Nechci vás zabít. Chci vám dát něco, co jsem vám vzala. Chci napravit to, co jsem udělala před tisíci lety. Dát vám něco, co vám bylo všem odebráno ve chvíli, co jsem vás přeměnila na upíry. *Ještě stále se s ním snaží mluvit v poklidu. Ano, rozhodně je popuzená za to, jak se k ní chová a jak s ní mluví, ale je pravda, že na to byla připravená. Neočekává ani jiné chování jak od Elijaha a tak už vůbec ne od Niklause, když se vrátí nazpět mezi živé. Vážně ji trápí to, co napáchala. Ale Kol ji to nebude věřit po tom fiasku, co se stalo v Mystic Falls. Ona je však brzy přesvědčí o tom, že to myslí vážně a stejně tak či onak to bude po jejím. Není žádná jiná cesta, jen tak její. Nadále ho upozorní, že v jejím zájmu není to, aby zabila Genevieve. Proč by si odstranila z cesty pojistku proti němu? Ne, že by ji chtěla nějak zvlášť využívat, ale musí nějakou mít právě pro tyto případy, kdy ji budou děti odporovat. A kol si to teď sám dělá velmi těžké a přímo ji vybízí k tomu, aby se o jeho snoubenku v blízké době postarala a on byl tak nucen přistoupit na její nabídku. Srazí ho na kolena, když bude muset a dle dnešní konverzace to vypadá, že to tak bude. Naslouchá jeho výhružkám a pravděpodobně si neuvědomuje, že pokud si ji Kol chce vzít, což chce, tak je stejně tak zapletená do rodinných záležitostí jako každý jiný člen rodiny. I když pravda, že ona tady přišla teď kvůli dětem a ne kvůli jejich drahým polovičkám.* Není to poprvé, co mi vyhrožujete smrtí. A pokud si ji chceš vzít, tak by jsi měl vědět, že i ona bude nosit příjmení Mikaelson, což znamená, že bude s námi rodina. A od svého syna si nenechám říkat, co mám a nemám dělat. Vyhrožovaní ti nepomůže a nezmění to to, co by mělo přijít. *Mluví s ním velmi vážným tónem a stále je z ní cítit taková ta autorita. Může si Kol říkat, co chce, ale ona vždy byla žena na úrovni. Snaží se s ním jednat v poklidu, i když je pravda, že její hlas mluví úplně jinak. Není klidná, ale nezvyšuje ho a už vůbec ne to, že by na něj křičela. To nebyl její styl. Zarazí se, když jí Kol přejede prstem po krku a zmíní se o tom, že by jí hned teď zlomil vaz a jak moc by to bylo pro něj snadné. Právě překročil jisté hranice, které by překračovat neměl, pokud nechce trpět. A tímto si podepsal ortel, že trpět bude. Chytne pevně jeho ruku a odsune jí od svého krku. Poté ji pustí a on stáhne tak ruku k tělu. Napřáhne se, její ruka sjede po Kolovém líčku. Nebyla to příliš velká rána, spíše by se to dalo nazvat takovou výchovní fackou. Odstoupí od něj o krok dozadu, ale ne proto, že by se ho bála, ale proto, že je vážně rozčílená z jeho chování.* Ať už chceš nebo ne tak to tělo pro tebe připravím. *Řekne přísně. Tím mu dává najevo, že se to stane a on s tím nic neudělá. Nebude mít na výběr a o to to pro něj bude horší.* A mohu tě ujistit, drahý Kole, že to nebude tělo čaroděje, jak jsem plánovala, ale lidské. Ještě budeš prosit o mou nabídku, abych ti dala tělo čaroděje. *Mohl na ní poznat, že jakmile překročil všechny hranice, které hodlala zvládnout, že od té chvíle to pro něj bude velmi špatné a že to nakonec bude on, kdo bude ten poražený a bude se cítit slabý a zranitelný. Možná si tak pro příště i uvědomí jak má se svou matkou jednat. Když mluví o tom, jak moc miloval to být čarodějem, znovu ji píchne u srdce, že to ztratil. Teď to mohl znovu mít. Mohl to všechno mít, ale co udělal? Nedopřeje mu něco, co chce. Ne, to neudělá, naopak bude trpět. Nechá ho trpět tak dlouho, dokud mu přímo nevštípí do hlavy správné chování a jednání. Zavrtí poté hlavou.* Chtěla jsem pro vás štěstí. Vždycky ho pro vás budu chtít. Miluju vás všechny, ale nemohu vás nechat být těmi monstry, kterými teď jste. Můžete mít nový život v nových tělech, můžete začít od znovu. Ty i Genevieve můžete založit rodinu, můžeš jí dát to, co by chtěla každá žena. A můžete i svůj život spokojeně dožít, Kole. Snažím se jenom vám dát to, co jsem vám odepřela. Věř mi nebo ne, ale trpěla jsem pokaždé, když jsem viděla, co z vás vampirismus dělá. A nikdy nepřestanu litovat toho, jak jsem se rozhodla před tisíci lety. Ale teď to změním. Dám vám všem nové těla. Finn už to své přijal a je šťastný. *Obejde ho a zamíří směrem ke dveřím. Rozhodně neroztála. Stále je na něj naštvaná za to, jak s ní mluvil a hlavně za to, co udělal. Otočí se k němu.* Brzy se jistě uvidíme. *Otočí se pak k němu zády a opustí hotelový pokoj. Kol ji nedává na vybranou a tak na to půjde přes Genevieve. Brzy si ji najde a on bude ten, kdo za ní přijde a ještě ji bude prosit. S radostí si na tu chvíli počká. Vyjde z hotelu a zamíří nazpět k sobě domů.*

Pozoruje na ní, že jí opravdu vadí, jak se k ní chová. Ale co od něj čekala? Musela vědět, že tohle nebude rozhodně probíhat hladce, možná tak s Finnem. Ale rozhodně ne s ním, znala ho; věděla, že po tom, co udělala, by na tohle nikdy nepřistoupil. A přesto to zkouší, proč? S tímhle nebude souhlasit určitě ani Beka, tedy doufá v to. A nebo se jí bude nápad zamlouvat, i když je z hlavy jejich matky? Bude s ní chtít dobrovolně spolupracovat jenom kvůli tomu, co jim nabídla? Nevěděl, co čekat od Beky, nevěděl, jak se rozhodne. Ona byla ta z rodiny, který vždycky chtěla nejvíc normální život, a ten se jí teď nabízí. I když mají kouzlo, kdo jí dá záruku, že bude fungovat? Nikdo. Nemusí se to povést. Bohužel, Kol ještě nevěděl, že kouzlo na Původní upíry nepůsobí. "Co prosím?" podívá se na ni udiveně, když řekne, že si za to můžou sami, že to ze sebe sami udělali. Dělá si srandu? "To snad nemůžeš myslet vážně. Jak tohle můžeš vůbec vypustit z těch svých prolhaných úst? My že si za to můžeme? A to jsi vzala kde? Ty a otec jste nás proměnili v upíry, my jsme to nechtěli. A nikdo nás se na to nemohl připravit, nevěděli jsme, jak těžké bude ovládat se. Přišlo to tak najednou, nikdo nás na to neupozornil. Tak moc jsme se snažili nezabít, ale ten pocit hladu, který se každou minutu, ne, každou vteřinu stupňoval, byl nesnesitelný. Nedalo se to vydržet, potřebovali jsme krev, i když jsme nechtěli nikomu ublížit. Znala jsi nás, věděla jsi, že bychom nezabili. Obzvlášť Rebekah ne, byla to nevinná dívka. Neříkej, že si za to můžeme sami, protože to tak není. Snažíš se jen sama sebe přesvědčit, že na tom, co jsme za ta léta provedli, neneseš celou vinu jen ty, ale neseš. Kvůli tobě jsme se změnili, každej z nás ztratil smysl života. Klaus s Elijahem ztratili tu svoji Tatiu; Rebekah nemohla mít rodinu, děti, všechno, co si jako malá vysnila. A já? Přišel jsem o magii a ty ze všech nejvíc víš, jak jsem magií žil. Možná, že já mám ego trošku větší, ale kdo by ho neměl, když žije tisíc let? Dokonce už vím, po kom jsem to ego zdělil, po otci zřejmě ne. Samozřejmě, že něco byla má chyba, ale proč? Protože jsem byl na dně. Ztratil jsem magii, chápeš to? Přál bych ti, aby se ti někdy stalo to samý. Abys musela žít bez ní. Bez předků, bez někoho, kdo by tě měl rád. Což vlastně nebude tak těžký zařídit, rád tě má jenom Finn," ušklíbne se a sleduje ji. Je zvědavý na každé její slovo, protože on se dokáže chytnout všeho, co řekne a překroutit to tak, aby to proti ní mohl nějak využít. On byl zkrátka toho názoru, že za to, čím se všichni stali, nemohli. Zpočátku nedokázali ovládat to monstrum v sobě, a potom? I když se to Kol naučil ovládat, nechoval se stejně jako předtím, ne, to ani náhodou. Zabíjel, a zabíjel hodně, ale bylo to to jediné, co vlastně měl. Klaus měl Elijaha a Beku, a co on? Vždyť ho dokonce jeho vlastní bratr vyměnil za toho černocha a potom ho, aby toho nebylo málo, zavřel do rakve. Ušklíbne se, když vidí, jak nesouhlasně po tom jeho označení její osoby zavrtěla hlavou. Vlastně se docela diví, že mu jedna už nepřilítla... Jeho matka se dokázala ovládat, ale tohle jeho chování by mohlo být už i na ni dost. "Chápeš ale, že ty nemáš jakýkoliv právo se to snažit napravit? Už jsi to jednou udělala, nejde to vzít zpátky. A já to nechci. Nechci do jiného těla, a hlavně to nechci od tebe, jasný? Nechápu, jak sis vůbec mohla myslet, že na tohle přistoupím, po tom všem. Nevěřím ti ani nos mezi očima, proč bych ti měl věřit v takový vážný věci?" podívá se na ni nechápavě. To, co udělala, už prostě nemůže jenom tak vrátit. Kdyby to udělala pár let po tom, co se stali upíry, tak možná. Ale teď? Tohle je úplně jiná situace, všichni mají svoje vlastní životy, a zdá se, že se všechno vyvíjí dobře. Kol má Gen, Elijah si začal s Hayley, Alisee se brzy narodí dítě a Klaus? Toho Alisea oživí a jeho dcera se co nevidět vrátí, o tom nepochybuje. "Třeba si nevezme tohle příjmení. A i kdyby ano, i kdyby byla Mikaelsonová, s tímhle nemá nic společnýho, chápeš? Tohle je naše záležitost. Stejně tak do toho nesmíš tahat Aliseu, protože ona tohohle nebyla nikdy součástí. Když už jsme u Alisey, nějak si tě nedovedu představit jako vzornou hodnou babičku. Teda doufám, že víš, že tvá dcera čeká dítě? Určitě víš o všem, co se tady šustne. Ty bys mohla být jedině taková babička čarodějnice. Zlá čarodějnice s bradavicí na nose. I když tak nevypadáš. Zatím. Kdo ví, co by s tebou udělalo stáří? Třeba by tvůj vzhled odpovídal chování." ušklíbne se nad tou představou. Stará, shrbená a šedivá Esther, o kterou by se ve stáří nikdo nestaral, i když měla dětí jako smetí. "Ale já ti neříkám, co máš a co nemáš dělat, Esther. To ty říkáš mně. A taky se mi to nelíbí. Asi mě neznáš moc dobře - nikdy jsem si nenechal od nikoho poroučet. Nikdy jsem nebyl jako Finn. Ten by udělal cokoliv, aby splnil to, cos mu řekla." Potom jí začne přejíždět prstem po krku a říkat, jak rád by jí zlomil hned teď vaz. Nedává na sobě znát, že se bojí, jenom se trošku zarazila. Nečekala snad, že by toho byl schopný? Zabít vlastní matku? Ale proč ne. Ona taky zabila své děti, aspoň by si byli kvit. Když od sebe odsune jeho ruku, spustí ji k tělu a v ten okamžik mu přilítne facka. Nebyla moc velká, takže mu hlava nešla ani moc do strany. "Ta facka by možná bolela, kdyby byla před tisícem let a já byl pořád člověk. Měl bych ji brát jako výchovnou, za své chování? Neměli by dávat výchovné facky ale rodiče? To už bych to spíš přijal od otce než od tebe. Od něj jsem na to byl i zvyklý, nikdy si nešel pro ránu moc daleko." Když řekne, že pro něj tělo stejně připraví, jenom pokrčí rameny. "Připrav, je mi to jedno. O co jsi lepší, než my? Zničíš život dalším lidem, vyměníš naše životy za jejich, to není správný." Slyší v jejím hlase, že to myslí smrtelně vážně. Ta se před něčím jen tak nezastaví, a to ho docela děsí. Byla velmi mocná čarodějka, mohla toho dokázat hodně. "Prosit tě, abys mi dala tělo čaroděje, kterej bude určitě nějakej slabej packal? Ne, díky. Nechci. Však já přijdu na způsob, jak se vrátit zase jako člověk, ve svym těle, ale až to budu chtít. A myslel jsem si, že bys ráda napravila to, co jsi zničila. Zase bys nesplnila slib, kdybys ze mě udělala obyčejnýho člověka. Už teď se v tom nějak zamotáváš, nemyslíš?" ušklíbne se a potom ji bez přerušování pozoruje a poslouchá. "Já nechci začínat odznova, kdy to konečně pochopíš?! Nechci, a zvlášť ne s tvojí pomocí! Myslíš si, že neexistuje jiný způsob, jak tohle vyřešit, ale existuje. Můžu se stát člověkem, kdykoliv budu chtít. Stačí si o to říct. Můžeme si teď s Gen užívat, jak dlouho chceme, a až na to budeme připraveni, můžeme se zase stát lidmi. Finn mě absolutně nezajímá. Je to stejný podrazák a lhář jako ty. A vážně je tak šťastný? Přišel o svoji velkou lásku, se kterou chtěl být do konce života. S kým teď bude ten obyčejný lidský život prožívat? Co? Je to slaboch, dřív nebo později se to na něj všechno sesype, hlavně to, že zabil svoji Sage a už nebude chtít dál žít," ušklíbne se na ni a potom ji sleduje, jak si to zamíří ke dveřím. "Doufal jsem, že tohle už bylo naposledy," řekne ještě, když odchází. Jakmile je už pryč, přejde ke stolu, rukama se o něj opře a chvíli se dívá z okna. Potom zničehonic rukama smete všechno, co na stole bylo - hrníčky, váza s květinou... To všechno zlostí. Za chvilku se uklidnil, naštěstí toho moc nerozbil, tohle pokojová služba zvládne. Vezme všechny věci Genevieve, které tady nechala a vydá se ji najít. Najde ji na baru, jak pije nějaký alkohol. Nic neříká, prostě k ní dojde a přímo z ruky jí vezme skleničku a na ex ji do sebe hodí. Potom vyřeší všechno kvůli jejímu odhlášení z hotelu a společně odjedou na Plantáž.

Adam poslední týden strávil všelijak. Zkoušel s kapelou, i když ne tak intenzivně jako normálně, protože si řekli, že si dají menší pauzu od toho všeho. Měli za sebou hodně koncertů v řadě, takže si potřebovali trošku dáchnout. Ale ta pauzička s kapelou ještě neznamenala to, že nemůže jít zpívat s tou dívkou, Claire. Ještě ten den večer mu napsala, kde a v kolik se sejdou. On jí jenom odepsal, že se nic nezměnilo, že s ním může počítat. Večer se sešli v jednom baru a okamžitě šli hrát. Adama sice lidi prosili, aby zazpíval i něco svého, ale to on neudělal, protože tam nebyl sám, ale byl tam s Claire, se kterou nejen zazpíval tu jednu písničku, ale dokonce ji pak celý večer hrál na kytaru. Nakonec si pak oba dva sedli k baru, dali si něco nealkoholického k pití a povídali si o úplně obyčejných věcech. Adam neměl ani páru o tom, že mluví s vlkodlakem. Oba dva se potom rozešli po svém, protože Claire byla autem a Adam se kousek až do hotelu prošel. Většinu zbývajících dní tedy zkoušel s kapelou, jednou dokonce hráli na takové menší párty. Ale jinak? Byl na pokoji a lenošil. A nebo obdivoval New Orleans, město, které vždycky obdivoval. Kéž by jenom věděl, kdo ho vybudoval...
Dneska spal opravdu dlouho, vzbudil se až něco málo před polednem. Ani si nedával snídani, ale rovnou si došel do jedné restaurace na oběd. No, vlastně to nebyla restaurace, jako spíš takový bufet, který byl nedaleko hotelu. A byl to i takový oběd neoběd, dal si obyčejný párek v rohlíku. Měl na něj totiž strašnou chuť. Pomalým krokem a s párkem v ruce se potom vrátil do svého hotelového pokoje a zaklapl za sebou dveře. Jídlo si strčil do pusy, protože si potřeboval rozvázat tkaničky a sundat bundu.

(Cesta do hotelu Palace Royale jí netrvala nijak dlouho, když jela autem. Zaparkuje přímo před hotelem a vystoupí z auta. Vezme koš s oblečením a zamíří do hotelu. Zastaví se uprostřed haly a rozhlédne se kolem. Nějak si zapomněla zjistit v jakém pokoji Adam vůbec je, takže jí teď nezbývalo nic jiného, než jít na recepci. Otráveně vydechne. S klidem se recepční zeptá na jakém pokoji je ubytovaný Adam Drake, ale ona na Sophie hned spustí něco o soukromí a další žvásty. Nakonec se rozhodne recepční zavolat přímo na pokoj Adamovi, zda Sophie může pustit nebo ne. Jako bych snad byla nějaká zatracená fanynka. Vypadám snad na to? Položí mezitím koš na zem a podepře si hlavu rukou a loktem se zapře o recepci. Už jí přestává bavit to čekání. V další chvíli se dozví, že Adam telefon nebere, takže nejspíš nebyl na pokoji. Takže buď se potuluje někde v hotelu nebo stihl odejít, než ona přijela. Dojde jí trpělivost a chytne ženu za spánky. Pomocí kouzla se jí nabourá do vzpomínek a zjistí si jaké číslo pokoje má Adam, pak se tam vydá. Recepční zanechá samotnou a zmatenou. V další chvíli už stojí u dveří Adamova pokoje. Položí koš s vypraným, vyžehleným, složeným a srovnaným oblečením na zem a zaklepe na dveře. Koš opět vezme do rukou a čeká, až jí Adam otevře nebo neotevře. Na sobě má své obvyklé oblečení: džíny, které mají díry na kolenou - její oblíbené, tričko jí sahalo přímo nad pupík a přes něj měla oblečenou jen lehkou černou bundu.)

Jako naschvál mu začne na pokoji zvonit telefon, zrovna když se mu na tkaničce udělal uzel. Kašle na telefon, stejně budou zase jenom otravovat, jestli něco nepotřebuje, nebo tak něco. Mezitím, co telefon zvoní, si vyndá rohlík z pusy a kousne si do něj. Zase si ho do pusy dá, protože potřebuje rozvázat tu zatracenou tkaničku. Ale to se mu pořád nedaří, takže přejde k botě druhé, kterou má z nohy dole skoro hned. Když se zase vrátí k té první botě, někdo zaklepe. Je hned u dveří, takže otevře téměř okamžitě. Rohlík si zatím vyndal z pusy, ale stejně teď vypadal jako to největší pako pod sluncem. Jedna bota zutá, druhá bota se zamotanými tkaničkami, má na sobě pořád svou koženou bundu a v ruce drží párek v rohlíku. Neodolatelná kombinace. Když otevře a za dveřmi stojí Sophie, s košem plným jeho prádla, vypadá poněkud překvapeně. "Ahoj Sophie," pozdraví ji a maličko se pousměje, "tebe bych tady nečekal..." řekne popravdě. "Ježiši, promiň," začne se omlouvat, když si uvědomí, že si od ní ještě nevzal ten koš s prádlem. Chvilku neví, co s tím rohlíkem, který ještě nestihl sníst, takže se trošku rozpačitě usměje a strčí si ho zpátky do pusy. 'Teď si bude myslet, že se neumím slušně chovat, paráda,' pomyslí si v duchu. Rychle si od ní vezme koš a v rychlosti si z nohy skopne botu. Najednou to šlo... Koš hned odnese do koupelny, která byla pár metrů ode dveří a když z ní vyjde, vidí, že Sophie pořád stojí přede dveřmi. Měla už jít dál. "Co tam pořád tak stojíš, Sophie?" říká nechápavě už když z koupelny vychází. "Pojď dál," řekne jí, ale vzápětí ještě dodá, "pokud teda chceš." Potom si sundá bundu a pověsí ji na věšák. Když Sophie vejde dovnitř, zavře za ní dveře a ukáže jí rukou, že má jít do obýváku. Adamův pokoj byl hodně velký... Taky si všimne toho oblečení, co má na sobě. Ne, že by jí šaty neslušely, ale tohle mu k ní pasovalo tak nějak víc. A moc jí to slušelo. Jen nechápal, jak může nezmrznout.

(Jakmile se otevřou dveře a spatří Adama, chce něco říct, ale pak ho celého shlédne a zarazí se. Adam v tuhle chvíli vypadal jako dítě, který zapomněl, jak se zachází s tkaničkami. S povytaženým obočím se dívá na tu botu a zamotané tkaničky. Jak to sakra mohl dokázat. No kdyby nedělal víc věcí najednou, tak se to asi nestane. Jasný příklad toho, že chlapi neumí dělat více věcí najednou, například jíst a rozvazovat si tkaničky na botech. Vzhlédne opět k jeho obličeji, když jí pozdraví.) Ahoj. (Stále se na něj dívá lehce zaraženě. Úplně zapomněla, co mu to vlastně chtěla hned říct. Tázavě na něj upře pohled po jeho dalších slovech, ale nic na to neřekne. Adam si od ní pak převzme koš s prádlem a odejde někam do pokoje. Ona stojí stála před dveřmi, jako by čekala na pozvání. Jenže čekala, až se Adam vrátí a ona zas mohla jít. Podívá se na něj a nadechne se, aby mu odpověděla, ale pak se zarazí. Chvilku přemítá nad tím, zda jít dál nebo ne. Mohla by ho přeci jen snad nějak přesvědčit, aby odešel. Vydechne a vstoupí do jeho hotelového pokoje. Rozhlédne se kolem sebe a pomalu zamíří do obýváku. Žije v New Orleans celých dvacetčytři let, ale ještě ani jednou nebyla na žádném pokoji tohoto hotelu. I když proč by taky měla. Neznala nikoho, kdo by tu byl ubytovaný a pokud ano, tak se s tím člověkem nescházela na pokoji. Zastaví se uprostřed obýváku a otočí se na Adama. Nechce si v tuhle chvíli sedat, třeba hned vzápětí odejde zas pryč.) Takže jsi neodešel. (Pronese to jako hotovu věc, protože to tak vlastně bylo. Neptá se, proč. Tak nějak čeká, že by jí to Adam mohl vysvětlit sám. Proč sakra prostě neodešel, když už věděl, že tu je jeden Původní upír a jistě si domyslel, že jsou tu i ostatní.)

Všiml si toho, že se Sophie trošku zarazila, když ho viděla. Kdo by se taky nezarazil? Někdo s jednou botou na noze, vlastně byl ještě napůl oblečený zvenku. Radši k tomu svému dnešnímu zjevu nic neříká, protože se nepotřebuje před Sophie ztrapnit ještě víc, tohle úplně stačilo. Popravdě se ale docela diví, že ji to tak překvapilo. Ano, když se setkali poprvé, vypadal normálně. Ale co jejich další setkání? To přišel do jejího bytu bez trička. Tak proč se diví tomu, co viděla tady? Adam byl občas takové nemehlo, zvlášť, když se snažil dělat víc věcí najednou. Když se vrátil z koupelny, řekl jí, ať jde dál, ale viděl na ní, že chvilku váhá. Jako by nevěděla, jestli jít dál a nebo odejít. Kdyby ale chtěla odejít, už by tu nebyla, takže bylo nad slunce jasné, že dál půjde. Ukázal jí, kam má jít a po cestě, když k němu byla zády, do sebe stačil nacpat ten párek v rohlíku. Tázavě se na ni podívá, když se zastaví uprostřed obýváku. Proč si nesedne? Je tu gauč veliký jak kráva, místa je tu dost pro oba dva. "Řekl jsem ti jasně, že neodejdu, Sophie," řekne a podívá se na ni. Jestli čeká nějaké vysvětlení, proč zůstal, měla by si o něj říct. Vlastně to ví - říkal jí o tom, že tady potřebuje zjistit něco ohledně své rodiny, a od toho se odradit nenechá ani nějakým upírem v obleku. "Sedni si, nebudeš tady přece stát celou dobu..." poví a ukáže rukou ke gauči, aby si na něj sedla. Snad neměla v plánu odejít tak brzy. Doufá, že se chvíli zdrží. "A něco si dáš? Vodu, kafe, čaj?" Minule vlastně v baru neplatil nic, takže teď by jí mohl aspoň něco udělat u něj 'doma', aby tu neseděla jen tak. Asi si dá podle toho, jak dlouho se zdrží.

(Všimne si jeho tázavého pohledu a dojde jí, že to bude si kvůli tomu, že si nesedla. Nijak na to nereaguje a zkonstatuje fakt, že nikam neodešel. Vydechne. Proč musel být tak tvrdohlavý? Proč každý musel být tak tvrdohlavý? Zavrtí nechápavě hlavou. Copak si neuvědomoval, že to tu pro něj nemuselo být bezpečné? Obzvlášť s jeho názorem na upíry. Kdyby jen Marcel věděl, že Sophie se baví s někým, kdo upíry odsuzuje, tak jí nejspíš nepochopí. Vlastně sama sebe taky nechápala. Polovina jejího covenu skončila za řekou, protože odsuzovali její vztah s upíry, i když tam sehrál roli taky Benjamin a plánování zabití Hope a Adam by to jistě odsuzoval taky. Jenže pak si vzpomene, proč tu Adam vlastně byl. Chtěl si tu přeci něco zařídit. Co kdyby mu s tím pomohla? Pak by odešel ne? Posadí se tedy pak na gauč a svlékne si bundu, kterou přehodí přes opěrku. Připadá si jak pako, když všechno udělá až po vyzvání Adama. Zavrtí hlavou.) Ne, díky. (Chvilku sice přemýšlela, že by si dala gin s tonikem, ale pak jí došlo, že Adam zrovna moc nepije a tudíž by alkohol jistě pila sama a to jí přijde divné obzvlášť ve společnosti muže. Skousne si ret.) Co bys řekl na výměnný obchod? Pomůžu ti s tím, co děláš v New Orleans a pak jednoduše odejdeš. Stejně jsi to měl v plánu ne? (Povytáhne tázavě obočí. Vytáhne pak ještě obálku z kapsy u bundy a položí jí na stůl.) A ty peníze nechci. Strávil jsi v tom bytě jen pár dní.

Konečně si Sophie sedla, přece jenom bude ten rozhovor příjemnější, když nebudou stát uprostřed místnosti, ale budou sedět na gauči. Znovu se musí pozastavit nad tím, že tý holce není zima. Rozhodně není jaro, a ona měla jenom tričko, které bylo dost krátké. Přemýšlet nad tím, že by si ho vzala dneska naschvál, byla asi blbost, ale stejně se nad tím Adam na chvilku zamyslel. Ale skoro hned přestal, vždyť ani neví, jestli se Sophie líbí. Vždyť po něm chtěla, aby odjel co nejdříve z města. "Vážně si nic nedáš? Nemám jenom kafe, vodu a čaj. Sice moc nepiju, ale kluci z kapely jo. A ti by mě zabili, kdybych tady neměl žádný alkohol," ušklíbne se, chvilku stojí na místě a čeká, jestli si Sophie bude něco přát. Potom si sedne o kousek vedle ní a trošku se natočí do strany, aby jí viděl do obličeje. Když mu Sophie nabídne ten výměnný obchod, musí se pousmát. Sice by se mu to hodilo, protože jinou místní čarodějku  nezná, ale odjíždět potom z New Orleans? Co když nebude chtít? Tohle je blbost, to jí slíbit nemůže. "Byl bych moc vděčný za tvou pomoc, ale to, že potom odjedu z New Orleans ti slíbit nemůžu. Je to pěkné město, líbí se mi tu," pokrčí prostě rameny. Měl v plánu hned potom, co to zjistí, odjet, ale jeho plány se poslední dobou často měnily. Trošku se zamračí, když vidí, jak vytáhla obálku. Tušil, co v ní bude. "Ale já ti ty peníze chci dát, protože nerad někomu zůstávám něco dlužný. A navíc jsi měla ještě práci s tím prádlem a tak. Takže si je nech," řekne rozhodně, natáhne se k její bundě a obálku se snaží dostat zase zpátky do kapsy.

(Adam jí chvilku přijde zamyšlený a v tuhle chvíli by vážně ráda věděla nad čím přemýšlí. Vlastně by to ráda věděla ve více případech u více lidí, ale něco takového bohužel není možné a nejspíš by toho brzy litovala, kdyby uměla všem číst myšlenky. Vždyť by se jí brzy rozskočila hlava.) Ne, to je dobrý. Stejně alkohol omezuji, takže bych to mohla konečně dodržet. (Teď asi vyzněla jako alkoholička nebo člověk, který pije alkohol každý den, ale vlastně ho pila skoro každý den. Skoro každý den totiž přicházeli nové šokující novinky nebo se něco stalo. Dneska to ale nebyl jeden z těch dnů, takže alkohol nepotřebuje a svou chuť na ten gin přežije. Jakmile si Adam sedne vedle ní na gauč, tak se natočí do strany, aby na něj viděla. Skrčenou nohu si položí na gauč. Bezmocně vydechne po jeho slovech.) Jsi tvrdohlavější než ta recepční dole. Proč prostě nemůže odjet? Netušíš, jak moc je to v tomhle městě nebezpečné. Obzvlášť pro ty zasvěcené. (Poprvé mu řekne důvod, proč chce, aby odjel. Neřekne přímo, že nechce, aby se mu něco stalo, ale Adam si to může odvodit. Zasvěcenými samozřejmě myslí ti, kteří vědí o nadpřirozenu a patří do něj. Neexistuje něco jako štěstí, že by se tomu Adam vyhnul. Ne tady v New Orleans. Položí mu pak obálku s penězi na stůl s tím, že je nechce, ale Adam trvá na tom, aby si je vzala. Protočí oči. S ním to bude ještě hodně těžké. Chytne ho za ruku, v které drží peníze a pomalu, ale jistě ho donutí, aby jí stáhnul zpátky k sobě. Ne, ona ty peníze vážně nechtěla.) Ber to jako kompenzaci za to ne moc příjemný poslední shledání u mě v bytě. A za zatajování toho, kdo se může u mě v baráku objevit a na koho tam můžeš narazit. Jsi tam mohl narazit tedy. (Podívá se mu do očí a krátce se pousměje.)

Jenom pokrčil rameny, když i podruhé odmítla něco k pití, a to to tentokrát byl alkohol. "Tak fajn, nic si nedáme. A to jsem si říkal, že dneska bych mohl udělat výjimku a třeba si skleničku nebo panáka něčeho dát..." zaculí se na ni. On alkohol pil, ale jenom v malé míře. Spíš by se dalo říct, že nepil. Ale bylo tam to slovíčko 'skoro', které mu dovolovalo si kdykoliv něco dát. A už dlouho nic neměl, takže by si docela něco dal. Škoda, že nemá Sophie chuť. Usměje se, když řekne, že je tvrdohlavý. Jo, tvrdohlavý on byl, to byla jedna z těch vlastností, které byly většinou na obtíž. "Nejdřív si chci vyřešit ty věci týkající se mojí rodiny, potom uvidím, jestli odjedu, Sophie. Ale nemůžu ti to prostě slíbit, nevím, co bude zítra, nevím taky, jak dlouho mi to bude trvat. Třeba na to nebudu moct přijít a budu tu tvrdnout hoodně dlouho," zaculí se na ni. "Nebezpečné kvůli upírům? Když mě bude nějaký ohrožovat, tak ho asi budu muset zabít. I když jsem to teda ještě nikdy nedělal," přizná a pokrčí rameny. Proč jí tak záleží na tom, aby odjel? Nechce tu mít na obtíž dalšího čaroděje? Nebo jí záleží na tom, aby byl v bezpečí? To těžko, teď se vidí teprve potřetí. Když mu položí obálku s penězi na stůl, okamžitě ji vezme do ruky a začne ji strkat zpátky Sophie s tím, že ty peníze nechce. Ale ona je očividně taky dost tvrdohlavá. Podívá se na její ruku, když ho chytne za tu jeho. Když začne říkat, proč by si ty peníze měl nechat, zavrtí nesouhlasně hlavou a koukne se jí do očí. "Nemohla jsi vědět, že mi to bude vadit, protože ani jeden nevěděl, že je ten druhý čaroděj... A když vymažu z toho shledání toho.. Jak se jmenuje? Elijáš?" koukne se na ni tázavě a položí jí svou volnou ruku na tu její, kterou se ho snažila donutit, aby obálku stáhl zase zpátky k sobě. "Jsou tvoje," řekne prostě a jasně.

(Překvapí ji, že by si Adam klodně dnes dal panáka. Měla za to, že moc nepije. Ale vlastně ho ani pořádně neznala, tak proč se diví? Zná ho takových čtrnáct dní a z toho ho vidí dnes potřetí.) Možná později (Třeba toho panáka bude později potrbovat, kdo ví. Ale opravdu by ten alkohol měla omezit, jinak za chvíli bude alkoholik, což by nebyll hezké. Kdo by si pak taky u alkoholičky objednal nějakou organizaci párty nebo svatby? Nikdo. Vyslechne si jeho povídání k tomu jeho odjezdu neodjezdu. Vydechne.) Víš co? To už je jedno. Stejně tě nepřemluvím. Ale má nabídka platí i tak. Pomůžu ti, pokud chceš. (Nebyla zvyklá sice takhle odstoupit, ale co má dělat. On ji neposlechne. A proč by taky měl?) Vlastně upíři jsou ten nejmenší problém a nejsou tu jen oni a já. Vlkodlaci a jiné čarodějky. To jsou problém. A nedoporučovala bych ti zabíjet upíry, skončíš pak mrtvej. (Pokud by ještě platila mírová dohoda, tak by z toho měla problém ještě ona jako zástupce frakce. Ale tak či tak by Adam skončil mrtvý a ona by s tím zmohla jen málo. Pak se začnou dohadovat o penězích, které jí nechal pode dveřmi. Ani jeden je samozřejmě nechce. Chytí ho za ruku, aby mu zabránila jí dát obálku zoět do bundy.) Měla jsem to vědět. Nestává se mi, že bych to nepoznala. Takže to vcelku je má chyba. A jmenuje se Elijah. (Sklopí pohled a podívá se na jeho ruku, kteráspočívala na té její. Jsou jak dva puberťáci vážně. Zvedne pohled a pobaveně zavrtí hlavou.) Tohle je neuvěřitelný

Asi ji překvapilo, když řekl, že by si klidně panáka dal. Pil opravdu velmi málo, ale nic mu nebránilo v tom, aby si býval dal se Sophie jednoho panáka. Po jednom se rozhodně neopije. A opilost, to byl ten největší a jediný důvod, proč alkoholu moc neholdoval. "Dobře, dáme si později... Až dostaneš chuť, stačí říct," usměje se na ni a potom už jí říká, proč nehodlá z New Orleans. Z výrazu její tváře hádá, že už mu to moc vymlouvat nebude, aby zůstal. Vážně to vzdala, za což byl rád, protože se o tom s ní nechtěl neustále dohadovat. "Co co? Není to jedno, chci to slyšet," řekne a dívá se na ni. Vzápětí se musí pousmát, když řekne, že mu s tím klidně pomůže, když bude chtít. Samozřejmě, že chce. Vlastně doufal, že se Sophie nabídne sama, protože kdyby ne, musel by se asi doprošovat on sám. "Jestli mi pomůžeš, budu moc rád." Maličko překvapeně se na ni dívá, když řekne, že vlastně upíři nejsou velké zlo, že tím zlem můžou být i vlkodlaci a čarodějky. Jasně, všichni nemuseli být nutně klaďasové, ale že by byli čarodějky horší než upíři? A vlkodlaci horší než upíři? Tomu nevěřil. "Může být snad ještě něco horšího než upíři? O vlkodlacích jsem toho moc neslyšel, ale aby byli čarodějové horší než upíři? Tomu se mi nechce věřit," zakroutí nevěřícně hlavou. Někde uvnitř sebe měl pocit, že Sophie věřit může. Sice se skoro neznali, ale ona se k němu pořád chovala pěkně, mile. A nelhala mu o ničem, tím si byl téměř jistý. Že by mu říkala pravdu i o tomhle? Že všichni upíři nejsou stejní...? Na to, že skončí mrtvý, jestli bude zabíjet upíry, už nic neříká. Vypadá zamyšleně, a nejednom vypadá, on přemýšlí. Sophie mu dokázala zasadit brouka do hlavy. "Ale já jsem taky čaroděj, měl bych to poznat, takže pořád všechno nedávej za vinu jen sobě, Sophie." Ona ho ještě opraví, že se ten Původní upír jmenuje Elijah. Elijáš nebo Elijah, vždyť je to skoro to samý. On ji potom chytí za ruku, protože ji chce donutit, aby si peníze vzala zase k sobě. Tázavě a s úsměvem se jí dívá do očí, když řekne, že je to neuvěřitelný? "Co?" zeptá se. Co myslela tím, že je to neuvěřitelný?

(Vezme v potaz jeho nabídku alkoholu, ale teď si opravdu dát nic nechce. Tedy stále měla chuť na ten gin, ale nemusí ho mít přeci hned ne? Předpokládá, že se tu nějakou tu chvíli zdrží a tak na tohle měli dost času. Teď s ním chce probrat důležitější věci a s přípravou pití, by se akorát zdržovali. Ani už mu na to neodpovídá a přesune se dál k jinému tématu a pro ni to nejhlavnější kvůli čemu vlastně přišla. Jenže Adam je tak tvrdohlavý, že všechny snahy vzdá už na začátku. Chápe, že si potřebuje něco vyřešit, ale on nechce odjet ani, až to bude mít vyřešené. Musí uznat, že je divný muzikant. Zůstávat na jednom místě? Proč, když může stále cestovat a ještě z toho bude mít peníze. Ona mít tu možnost, tak jede pryč hned. Jen v případě, že by jí tu nedržel coven, přátele a vlastně teď i rodina. Nemůže je opustit a nikdy to neudělá. Jenže Adam tu neměl rodinu a jeho nejbližší přátele byli kluci z kapely. Nic ho tu nedrželo.) Prostě se vzdávám. Nemůžu tě nijak přesvědčit, aby jsi odešel ať už hned nebo až si tu všechno vyřešíš. Jak by tě asi mohla přesvědčit holka, kterou jsi poznal před dvěma týdny? Jen jsem prostě nechtěla, aby se ti něco stalo. Lidé tu umírají a já nechtěla, aby jsi byl jedním z nich. (Zavrtí hlavou a povzdychne si. Vážně mu to musela říkat, proč chce, aby odjel? To si to nemohl všechno odvodit sám? Dokázala si dělat starosti o mnoho lidí, ale vyslovovala to jen málokdy dotyčné osobě a hlavně, když se jednalo o skoro neznámého člověka. Nabídne mu i tak svou pomoc a je ráda, že aspoň s tímhle souhlasí.) Takže, co chceš vyřešit ohledně rodiny? Chceš zjistit, kdo byli tvoji rodiče? (Tázavě se na něj podívá. Jenže proč by hledal odpovědi zrovna v New Orleans, kdyby se jednalo jen o jeho rodiče? Takové odpovědi by zjistil snadněji na místě, kde žil. Mohl to všechno zjistit od té dlouholeté přítelkyně jeho matky, která ho vychovala. Stačilo k tomu jen jedno kouzlo a mohl by to zjistit. Vidí na něm překvapení ze zjištění, že upíři nejsou vlastně žádným problémem tady. No dřív rozhodně byli jak pro coven, tak pro vlkodlaky, ale teď tak není.) Všechno není černé a bílé. Neexistuje žádné pravidlo, kde jsou čarodějky hodné a upíři špatní. Všichni jednáme za sebe a ne podle toho čím jsme. Největší problémy ve městě způsobují v poslední době čarodějky, já jsem patřila k nim. Jednou jsem chtěla udělat něco vážně hrozného, protože jsem si myslela, že to je správné a to nejlepší pro coven. Naštěstí jsem to neudělala. Coven se pak rozdělil na dvě poloviny. Smečka vlkodlaků se také rozdělila. Nějaké problémy jsme vyřešili a nějaké se zas objevili. Ale upíři vážně problémy nedělají. Dříve tomu tak bylo, ale způsobovali problémy jen čarodějkám a vlkodlakům. Lidská frakce a upíří mají dohodu o nezabíjení obyvatel New Orleans a pokud vím, tak se ta dohoda dodržovala vždycky. To čarodějky zabíjí ostatní, kdo se jim postaví do cesty. I když tady také záleží na osobě. (Vysvětlí mu nějak stručně celou situaci, i když to je hodně těžké všechno vysvětlit a nezabíhat do detailů. Jenže, kdyby mu měla všechno vyprávět, tak tu budou sedět do rána a možná ještě déle. Lehce se pousměje, když vezme vinu i na sebe. Nic na to nenamítá, stejně by to skončilo opět dohadováním a toho dohadování už měla vážně dost. Jenže i tak se začnou dohadovat o penězích. Přijde jí to směšné. Ani jeden si ty peníze vzít nechce a bude je cpát tomu druhému.) Nejsem tu ani hodinu a kolikrát už jsme se stačili o něčem dohadovat? Ty peníze prostě nechci. Můžeš mě za ně pozvat na večeři. (Mrkne na něj a usměje se. Uvědomí si pak, že stále drží jeho ruku a on má tu druhou položenou na té její. Sklopí pohled. Tohle bylo divné nebo nebylo? Vlastně ani neví, co si má myslet. Pomalu pustí jeho ruku.)

K alkoholu už tedy ani jeden nic neříká. Adam kdyžtak pro něco dojde, když si bude chtít Sophie něco dát. Vlastně ani nevěděl, co za alkohol na pokoji má. On nic nekupoval, ale když se do pokoje nastěhoval, tak zjistil, že jistá zásoba tady už je. Jenom to vítal, aspoň nemusel pro nic chodit do obchodu a utrácet za to peníze. Potom už ji poslouchá a nestačí se divit. Tak přece jen jí záleželo na tom, aby byl v pořádku, i když to byl defacto naprosto cizí člověk. A není to o tom, že by ho nemohla nedokázala o ničem přesvědčit, možná by to i zvládla, ale jemu se prostě nechtělo odsud. "Na to, že se známe teprve dva týdny a viděli jsme se jen párkrát, ti docela záleží na tom, aby se mi nic nestalo. A to je od tebe..." na chvilku se odmlčí a hledá to správné slovo, "hezký," řekne nakonec a trošku se na ni pousměje. Nikdy by nečekal, že by někoho, koho zná tak krátce, zajímalo, aby byl v pořádku. Vždyť se vůbec neznali, jak jeden, tak i druhý mohl být bůhví kdo. Ale oni si věřili, tedy aspoň Adam věřil Sophie, netušil, proč v ní získal hned takovou důvěru. "Jo, chci zjistit, kdo jsou moji rodiče. Chci vědět, jestli ještě žijí. A jestli ano, chci je najít a zeptat se jich na jednu jedinou otázku, protože nevěřím, že se mě matka vzdala proto, že mě neměla ráda. Jo, tohle mi řekla ta její přítelkyně, co mě vychovávala... Už ani nevím kde, ale zaslechl jsem, že New Orleans je zvláštní město. Povídačkám o čarodějkách asi nikdo jiný kromě nadpřirozených osob nevěří. Rozhodl jsem se, že sem přijedu, najdu někoho, kdo by mohl o historii čarodějů vědět co nejvíc a poprosím ho o pomoc. Nejlepší by byl asi nějakej kápo neworleanských čarodějů, ale asi nebude tak jednoduchý na něj, nebo na tu, narazit," ušklíbne se. Netuší, že právě ten 'kápo' všech čarodějů a čarodějnic z New Orleans sedí vedle něj na gauči. "Nemám ani páru o tom, kde by moji rodiče mohli být." Škoda, že jí neřekne nic o jeho magii. Asi by řekl, kdyby si nemyslel, že je naprosto normální. Ano, sice cítil rozdíl mezi jeho a Sophiinou, ale bral to tak, že to tak jiné má být. Nikdy se s jiným čarodějem nesetkal, nežil v takové komunitě. Nevěděl toho o magii mnoho. Potom už poslouchá, co mu začne Sophie vyprávět o životu tady v New Orleans. Může si všimnout, že Adam nepatrně pozdvihl obočí, když se zmínila o tom, že i ona sama někdy chtěla udělat něco hrozného. Nedokáže si představit, co tím myslí. Rozhodně se mu nezdála jako jedna z těch zlých čarodějek. Byla milá, hodná... Možná trochu tvrdohlavá, ale rozhodně ne zlá. "Nějak nevěřím tomu, že bys byla schopná něčeho zlýho. Jo, jak jsi řekla před chvilkou, známe se jenom dva týdny, ale stejně... Takže chceš říct, že ani když potkám čarodějku nebo čaroděje, nemůžu si být jistý tím, že to není sériový zabiják nebo něco podobnýho? A že upíři nezabíjí lidi? Slyšel jsem o nějakých zvláštních případech i ve zprávách. Pořád útoky zvířat... Lidi tomu možná věří, ale já nejsem blbej..." Jeho štvalo, že prostě pořád neví, co si myslet o tom Elijahovi. Kdyby se aspoň tak nemotal kolem Sophie... Adama to znervózňuje. Co kdyby jí něco provedl? A může se vůbec to, aby měla čarodějka něco s upírem? Začnou se hádat o tom, kdo si nechá ty peníze. Bude to asi na dlouho, když se k tomu ani jeden z nich nemá. Trošku udiveně se na ni podívá, když se vlastně sama pozve na večeři. "Ještě jsem nezažil, aby se holka sama pozvala na večeři," usměje se na ni a pak na chvilku sklopí pohled tak, že se dívá na jejich ruce. "Ale já to měl vlastně v plánu, takže... Dáš mi na sebe číslo, nebo tě můžu kdykoliv přepadnout v baru?" zeptá se jí a všimne si toho, že až teprve teď si Soph uvědomí, že se stále drží za ruce. "Promiň," zamumlá, protože mu dojde, že tohle bylo zvláštní a asi se to ani nehodilo. I on sundá svou ruku z té její a obálku s penězi položí na stolek.

(Až po Adamových slovech jí dojde, že to je celkem zvláštní. Komu by také záleželo normálně na cizím člověku? A Adam vlastně cizí byl. Pořádně ho neznala a klidně jí mohl vodit kolem nosu a pak provést něco hrozného, i když to si rozhodně nemyslela.) Záleží mi na každém lidském životu. Už když jsme se poznali, tak jsem přemýšlela o tom, že se od tebe budu držet hodně daleko, aby ses do ničeho nezapletl. (Řekne mu pravdu nad čím přemýšlela tu noc nebo spíše ráno v baru. To se jí zrovna nepovedlo. Adam poznal Elijaha a vyklubal se z něj čaroděj, takže už celkem vzato do něčeho zapletený byl. A navíc Sophie se od něj nedržela hodně daleko, když tu teď sedí u něj v hotelovém pokoji. Poslouchá ho, co vlastně tady v New Orleans chce vyřešit. Jak si myslela, chce najít svou rodinu a to zcela chápe. Jakmile od něj uslyší slovo kápo ve spojení s čaroději, zatváří se pobaveně. Tak takhle ji snad ještě nikdo nikdy neoznačil. Hned na to se vrátí k vážnému výrazu, když začne mluvit o jeho problému.) Předpokládám, že nevíš, kde ses narodil. Jinak by jsi pátral tam a ne tady. Proč jsi nepoužil kouzlo? Mohl ses nabourat přeci do vzpomínek té přítelkyně své matky a zjistit něco víc. To je ta nejjednodušší cesta, pokud se ti ta metoda teda nepříčila. A mimochodem, takhle mě ještě nikdo nenazval. Preferuji označení Starší covenu nebo vůdce. (Usměje se opět pobaveně. Nemohl tušit, že Sophie vede coven a tahle poznámka ji naprosto pobaví. Kdyby to věděl, nejspíš by něco takového před ní nevyslovil, i když nikdy člověk neví. Dostanou se pak k tomu, co všechno se děje v New Orleans, i když příklady mu Sophie rozhodně neříká. Bylo by to na dlouho a navíc o nějakých věcech se jí stále mluví těžko.) Jak jsem řekla. Vynikám v hloupostech. Ale je to trochu složitější. Hlavní je, že jsem to neudělala. Záleží na tom, kde budeš. Ve francouzské čtvrti narazíš jen na mé lidi, ti zabijáci nejsou. Mohl by jsi narazit na jednu mrchu a jejího synáčka, i absolutně netuším, kde se vyskytují. Za řekou je ta druhá polovina z covenu, která není zrovna nejpřátelštější a jsou tam i jiné coveny, ale jsou menší. Popravdě teď tu stejně není ani moc upírů. Všechny je zabili vlkodlaci, až na jednoho a Původní. Ale na některé nováčky jsi mohl narazit na silvestrovské párty, dělali tam ochranku. A máš pravdu, všechny útoky upírů se označí za napadení divokým zvířetem. (Začíná jí to vysvětlování připadat těžší a těžší. Takhle tu vážně budou sedět ještě do rána, protože Sophie neví, jak mu vše vysvětlit. Možná by mu to vysvětlovat nemusela, ale zasloužil si přeci vědět, jak to ve městě chodí a co mu kde může hrozit. Začnou se hádat o tom, kdo si vezme peníze a ze Sophie nakonec vypadne, že jí Adam může pozvat na večeři za ty peníze. Zasměje se.) Asi jsem jiná než ty, které znáš. (Teď se pro změnu udiveně dívá ona na něj. On měl v plánu ji pozvat na večeři? Tak tohle naprosto netušila, kdyby ano, nejspíš by nevyslovila tu větu předtím. Povytáhne obočí a chvíli na něj jen mlčky civí.) Počkej, to myslíš vážně? (Povytáhne obočí. Po chvíli se vzpamatuje a kývne hlavou.) Jasně, dám ti číslo nebo mě můžeš přepadnou kdykoliv v baru nebo doma. Jen mi musíš dát něco na psaní. (Jakmile si uvědomí, že se stále drží za ruku, pustí ho. On si to uvědomí také a uvolní jí ruku. Stáhne si ji zpátky k sobě a položí na nohu.) Nic se neděje. (Usměje se. Vždyť o nic nešlo nebo jo? Připadalo jí to trošku divné, ale jí to přijde vždycky divné, když není zvyklá na dotek s nějakou osobou. Stejné to měla ze začátku i s Elijahem. Také v tu chvíli nevěděla, co si vlastně myslet.)

"Řekl bych, že se nenajde moc lidí, kterým záleží na každém životu. Chci tím říct, že většině by byl jeden muzikant úplně jedno,po dvou setkáních," pokrčí rameny a dívá se na ni. Tímhle nic nenaznačuje, nebo pokud tím naznačil, že si třeba myslí, že Sophie na něm záleží mnohem víc než na někom jiném, rozhodně to nebylo úmyslně. "Ale daleko se ode mě nedržíš, vždyť jsi mi nabídla i pronájem bytu, teď se spolu zase bavíme... Ještě že jsem si u tebe nechal to oblečení..." řekne s úsměvem. Ona by za ním asi nepřišla, kdyby si tam býval nenechal to oblečení. Ani neví, jestli by se stavil on za ní. Přece jenom po tom jejich společném setkání byl trošku nesvůj. Ale když dneska přišla, jako by to z něj všechno opadlo a zase se s ní bavil úplně normálně. Když se zmíní o tom, že bohužel neví, kdo je tady kápo u čarodějů, všimne si, že se zatváří pobaveně. Proč? Vždyť nic neřekl... "Předpokládáš správně. Nikdy mi to nikdo neřekl. Nevěděl jsem, jak se to dělá, Sophie. A i kdybych to věděl, asi bych toho nebyl schopný. Nemohl bych se někomu hrabat ve vzpomínkách. To si raději dám tu práci a budu se snažit zjistit si to sám, aspoň bude nějaký dobrodružství," usměje se na ni. Potom se na ni nechápevě dívá, když řekne, že ji takhle ještě nikdo nenazval. "Počkej..." kouká se na ni hooodně překvapeně, "ty jsi vůdce covenu? To jsem nevěděl. Kdybych to věděl, budu ti říkat vůdce. Starší zní divně, když stará nejsi," řekne s úsměvem. Když začnou mluvit o tom, co se v New Orleans děje, pozorně ji poslouchá. Už na začátku pochopí, že asi nechce víc mluvit o tom, co zlého chtěla udělat. A nebude ji trápit tím, že by ji snad nutil k tomu, aby mu to řekla. Třeba se to od ní někdy dozví, však on to nepotřebuje hned vědět, je to její soukromí. On je jen cizinec, s kterým se pořádně nezná. "Takže chceš říct, že budu v bezpečí, když se budu zdržovat ve francouzské čtvrti? Tady nejsou skoro žádní upíři? A co tamten?" samozřejmě myslel Elijaha. "A coven se tedy rozdělil proč? Kvůli tomu, že jsi neudělala to, co bylo nesprávné? Promiň, asi se tě budu dost často na něco ptát, protože tohle pochopit, to je oříšek," pokrčí rameny a nevinně se zaculí. Snad jí nebude vadit, že ji bude pořád s něčím otravovat. Jemu to vadit nebude. "A to nikoho nenapadne, že už jsou ty útoky zvířat celkem podezřelý? Až se v tom začne někdo vrtat, budou z toho akorát nepříjemnosti," řekne popravdě to, co si myslí. Hádají se potom o peníze a když Sophie řekne, že bude asi jiná než ty, které zná, musí se taky zasmát a dát jí za pravdu. "Jo, ty teda jsi hodně jiná." Je jiná, a právě to se mu na ní líbí. Že to není jedna z těch tuctových holek, je opravdu zajímavá. Pobaveně se na ni dívá, když se zeptá, jestli to pozvání myslí vážně. "Samozřejmě, že to myslím vážně," odpoví jí, "jen doufám, že nebudeš mít nic proti, protože vypadáš... překvapeně, zaraženě...?" podívá se na ni tázavě. Vážně měl v plánu ji někam pozvat. Asi by mu to trvalo trošku dýl, ale ona mu s tím pomohla. "Jo, jo, jasně, počkej," řekne, když si řekne o něco na psaní a potom si oba dva tak nějak uvědomí, že se pořád drží za ruce. Pustí se a Adam se jí omluví. Jakmile řekne, že se nic neděje, trošku rozpačitě se na ni usměje a rozhlédne se po něčem na psaní. Na jedné skříňce leží propiska, tak vstane a dojde pro ni. Podá ji Sophie a uvědomí si, že nemá papír. "Hm, ještě někde vzít kousek papíru," zamumlá si spíš sám pro sebe a začne si prohrabávat kapsy, tam nic nemá. Ani nikde neleží žádný časopis, nic.

Každý život je přeci důležitý ne? (Tedy jak pro koho. Pro někoho lidský život neznamená nic a pro někoho jen některé.) Mohla jsem se ti vyhýbat, i kdybys bydlel stále u mě. A vlastně jsem se za tebou chtěla stavit i tak. Promluvit si o tom, co se stalo v bytě. I když si nejsem jistá, zda je o čem,mluvit. Nemáš prostě rád upíry. Takže ať už ti řeknu cokoliv tvůj názor to nezmění a ani bych tě neměla přesvědčovat. Musíš si udělat vlastní názor sám. (Pokrčí rameny. Zjistila, že to stejně nemá cenu a neměla by mu nutit svůj názor. Jí rodiče skoro celý její život přesvědčovali, že coven je všechno a musí věřit. A co udělala? Ve dvacetijedna letech odešla z New Orleans a od covenu. A i když je teď tady a coven vede, pro ní jsou nejdůležitější její přátele a rodina. Takže ať už si Adam na upíry udělá jakýkoliv názor, bude ho respektovat. Ale rozhodně by mu nedovolila, aby upíry v New Orleans zabíjel. Leda tak, kdyby nebyli od Marcela a dělali problémy.) Takže nevíš, kde ses narodil a ani to nejmenší o svých rodičích? No to bude hodně těžké, ale už jsem něco takového řešila, i když to jsem věděla mnohem více. Jakou magii využíváš? (Povytáhne obočí. Tohle by mohlo hodně pomoct. Někteří čarodějové využívají hodně zvláštní magii a třeba je on jedním z nich. Sama to nepozná, jen ví, že je odlišná od té její.) Já bych se hrabala ve vzpomínkách. (Asi jako před nějakou chvíli u té recepční. Musí se pobaveně usmát, když mu konečně dojde, že to ona je ten kápo covenu.) Takové je moje oficiální označení. Starší. Takže jsi vlastně chtěl celou dobu najít mě? Jak příhodné, že jsem do tebe vrazila. (Stále má na tváři úsměv, ale už není pobavený. Úsměv jí přejde ve chvíli, kdy mu začne stručné vysvětlovat co a jak ve městě. Na koho by si měl dávat pozor, i když mu nemůže říct jména, byli by mu k ničemu. Adam jí zaplaví otázkami. Nic jiného taky nečekala. Vydechne a prohrábne si vlasy, než mu začne odpovídat.) Takhle bych to neřekla. Nikde si nemůžeš být jistý svým bezpečím. Ve francouzské čtvrti to rozhodně není bezpečné. Za řekou to není bezpečné pro ostatní čaroděje moc. Coveny za řekou nemají zrovna rádi vetřelce, ale my je nemáme zase rádi tady. (Pokrčí rameny a pokračuje.) Nevím, kolik jich tu v tuhle dobu je, ale rozhodně méně než dříve. Ano, třeba například Elijah tu je. Pak jeho sourozenci. Kol, Rebekah a Klaus, i když ten poslední je hybrid. Vlastně tu je ještě jeden hybrid. A pak zcela normální upíři, ale počet ti nedokážu říct, nemam v tom přehled. (Pak už zbývá odpovědět na poslední a tu nejtěžší otázku. Jak mu má zrovna tohle vysvětlit?) Ne, kvůli tomu ne. Objevil se tu jeden čaroděj, který vedl coven před sto lety. Chtěl dokončit to, co já jsem nezvládla. Ale k tomu potřeboval nás všechny nějak oslabit nebo se nás zbavit. Jednoho dne svolal celý coven bez mého vědomí a některé přesvědčil, aby se přidali k nim. Pak byl zabit. Ti kteří se k němu přidali, jsem vyhnala právě za řeku. (Podaří se jí to vysvětlit, aniž by musela nějak říkat, jak je přesvědčil. Co by asi řekl na to, že to bylo právě kvůli upírům? Chápe, že má Adam otázky, ona by je měla taky.) Tak to nevím. Tohle já neřeším. To je záležitost upírů a lidí. Ale nejspíš by byl ten člověk ovlivněn, aby se o to už nezajímal. (Pokrčí rameny. Opravdu neví, co v takových případech Marcel dělá. Tohle sama nemusela nikdy řešit. Zasměje se, jakmile řekne, že je hodně jiná. Je čarodějka, to už jí hodně odlišovalo od ostatních zcela obyčejných lidech. Překvapí jí, že pozvání na večeři myslel vážně. Něco takového rozhodně nečekala.) Taky zaražená jsem popravdě. Na něco takového jsem si už odvykla dávno. A nečekala jsem, že bys mě chtěla někam pozvat. (Zavrtí hlavou.) Ale restauraci vybírám já. (Bylo to rozumné řešení. Ona to v New Orleans znala a on ne. Mohlo by se stát, že by šli někam, kde vaří hrozně, i když by to tam vypadalo nádherně. Vezme si od něj propisku a dívá se na něj, jak se rozhlíží po kousku papíru. Zasměje.) Ty jsi vážně pako. (Nakloní se ke stolu a přitáhne si k sobě obálku s penězi a na ní napíše své číslo.)

"Samozřejmě, že je. Já jen říkám, že by se jistě našla spousta lidí, kteří se starají jen o sebe. Takhle to teď chodí, člověk je rád, že se dokáže postarat sám o sebe. Taky by ses mohla starat jen sama o sebe, ale neděláš to, a to je obdivuhodný. Většině lidí záleží hlavně na životě jeho rodiny a přátel, ne na cizích lidech," pokrčí rameny, řekl to upřímně tak, jak si to myslí. Jemu rozhodně nebyly životy lidí jedno, snažil se jim pomáhat. Ale ty lidi musel aspoň trošičku poznat... "Samozřejmě, to jsi mohla, ale nebylo by to moc jednoduchý. Nájemník a pronajímatel se musí občas vidět, když se třeba rozbije pračka..." řekne a zaculí se. Když si teď vzpomněl, jak napochodoval do jejího bytu bez trička a on tam byl ten upír... Cítil se poněkud trapně. "Třeba časem ten názor změním, ale asi to nebude hned. To, co jsem viděl a cítil, když jsem se dotknul toho Elijáše," (ne, vážně to takhle nevyslovuje naschvál, prostě si to takhle nějakým způsobem v hlavě zafixoval), "to bylo hnusný. A když si vezmu, že takových upíru bude hromada..." zavrtí nechápavě hlavou. Možná na ně změní názor, časem. Možná taky ne, to se uvidí. Kdo ví, třeba bude donucen k tomu, aby nějakou tu příšeru zabil. Třeba si ho vytipuje jako svůj cíl a on bude muset zasáhnout. Přikývne, když mu položí ty dvě otázky. Neví, kde se narodil a absolutně netuší, kdo jsou jeho rodiče. Jako by nevěděl, že to bude těžké snažit se vypátrat někoho, koho si už vlastně nepamatoval. Když se ho zeptá, jakou magii využívá, trošku nechápavě se na ni podívá. "Jakou magii? Děláš, jako bych měl snad na výběr." Vůbec netušil, že Sophie používá jinou magii než on. Neměl zkušenosti s jinými čaroději, myslel si, že všichni mají stejnou magii jako on. Sice cítil menší odlišnosti v Sophiině magii, ale bral to tak, že asi bude jinak silná a její dovednosti budou na jiné úrovni... Nevěděl, co myslí tím, jako magii. Asi vypadá jako pako, ale on v tomhle nežil, moc tooh nevěděl. "Ty jo, ale já fakt ne. Nepřijde mi to správný, třeba bych mohl omylem vidět něco, co bych vidět neměl... Taky by se mi nelíbilo, kdyby se mi někdo hrabal v hlavě." To oficiální označení Starší se mu nezamlouvá. Zní to prostě divně. "Jo, mám sakra kliku, že jsi do mě vrazila," řekne s úsměvem. "Ale myslím, že ti budu říkat pořád Sophie a ne Starší. To je divný." Je vážně rád, že na ni narazil. Teda spíš ona do něj. Tahle holka je správná, líbí se mu. Potom už jí začne pokládat všemožné otázky. Chudák Sophie, doslova ji jimi zavalil. "Vždycky jsem si myslel, že to bude jiný, jestli najdu nějaký coven. Myslel jsem si, že lidi v něm drží pohromadě, jak se zdá, asi jsem se zmýlil..." Když pak začne vyjmenovávat upíry, kteří tu žijí, pozorně ji poslouchá. "Takže jeden, dva, tři... Tři Původní upíři? Jsou to Původní, ti, který jsi vyjmenovala, žejo? A ten hybrid? Ten je co zač?" Kdyby se ho někdo zeptal, jak si představuje zjev hybrida, asi by řekl, že to bude nějaká příšera, třeba smíchaný několik zvířat dohromady. Ale to asi nebylo možný, takže byl zvědavý, co mu o tom řekne. Škoda, že neví, kolik je tu aspoň přibližně upírů, docela ho to zajímalo. Pět? Deset? Padesát? Sto? Vůbec netušil, a to se mu nelíbilo. Potom poslouchá, proč se ten coven rozdělil. Čaroděj, který žil před sto lety? Co to sakra je? "Abych pravdu řekl, začínám si tady připadat jako ve filmu. Jako by to bylo nějaký sci-fi nebo fantasy. Třeba Harry Potter, ale trošku drsnější. Jsou tady ti vlkodlaci taky tak hnusní, jako byl vlkodlak v tom filmu? A je tu nějakej odpornej hnusák nápadně podobnýmu Voldemortovi? Akorát, že ti upíři tam nebyli, no.." Možná to zní směšně, vlastně to teď bral i trošku s nadsázkou, protože kdyby ne, asi by se zbláznil. A fakt mu to přípomínalo ten film. "Pro toho člověka asi líp, že bude od tohohle všeho pryč..." řekne jenom a potom už tohle vážnější téma opustí. Řekne jí, že je hodně jiná. Ona se tomu sice zasměje, ale Adam to myslí smrtelně vážně. "Nějak se mi nechce věřit tomu, že zrovna ty by sis mohla na pozvání na večeři někdy odvyknout." Taková pěkná a sympatická holka určitě trávila v restauraci s chlapama zblázněnýma do ní, dost večerů. A jestli ne, ti chlapi v New Orleans neměli žádný vkus. "Tim líp, že jsi to nečekala, aspoň to bylo takový menší překvapení," řekne s úsměvem. "Fajn, restauraci vybíráš ty," potvrdí jenom její slova a potom už se shání po papírku. Vůbec ho nenapadne, že by to mohla napsat na tu obálku. Fajn, takže teď zase vypadá jako debil. "Díky," zaculí se na ni potom, co mui řekne, že je pako. Když mu na obálku napíše svoje číslo, hned si ji vezme a přeloží na půl. "Tak tohle teď budu střežit jako oko v hlavě, a ne kvůli penězům."

Existuje i mnoho lidí, kterým záleží na ciczích životech. A technicky vzato už nejsi cizí. (Krátce se pousměje. Nebrala ho už jako cizího člověka. V baru po té párty? Tam ještě ano, ale tady a teď už ne.) Mohla jsem říct klukům, ať s tebou řeší třeba rozbitou pračku. (Pobaveně se usměje. Nedokáže si představit výraz Johna, kdyby za ním Adam přišel bez trika s kupou prádla na vyprání. Kývne hlavou a přejde fakt, že Elijahovo jméno vyslovuje naprosto jinak.) Já vím, že to není příjemné, ale ne vždy vidíš jejich činy. Většinou je to jen pocit, instinkt. Já už si na to zvykla a občas ten instikt raději naprosto potlačím. Jako jsem ho omylem potlačila, když jsme se poznali a tudíž jsem nepoznala, že jsi čaroděj. (Byla to hloupost. Když si představí, že z Adama se mohl vyklubat někdo, kdo jim chce jen opět ublížit. Bylo to nebezpečné, ale kdyby neměla své schopnosti, tak by to taky nezjistila. Naprosto ho chápe. První setkání a první zával energie upíra je opravdu hnusná, jak to člověk nečeká. Může vědět, že osoba před ním je upír, ale nemůže vědět, co přijde. Postupně je to pak už jen snažší. Svraští obočí. Vypadalo to, že Adam toho o magii zrovna moc neví a už vůbec ne o té své.) Máš i nemáš. Takže ty ani nevíš, že existuje více druhů magie? Využíváš jiný druh než já, ale to je samozřejmé. Já praktikuji magii předků, kdybys ji praktikoval i ty, tak bys neměl svou moc mimo místo, kde ses narodil a kde jsou pohřbeni tvoji předci. Nepraktukuješ ani tradiční, to bych poznala. (Díky Genevieve a Alisee zná zcela dobře energii tradiční magie, takže by to určitě poznala aspoň při doteku s Adamem, ale jeho magii nepoznává, takže se s ní ještě nesetkala. A ona se setkala jen málo druhy magie.) Pokud jsi zkušený a soustředíš se jen na to, co chceš vědět, tak uvidíš jen to a nic jiného. Jak myslíš, že jsem zjistila číslo tvého pokoje od té nevrlé recepční, která dbala na stupidní protokoly. (Ušklíbne se.) Moc bych nepředbíhala. Třeba ti nedokážu nijak pomoct. Nejsem všeznalá. O magii jsem se nikdy moc nezajímala. Vlastně jsem to odmítala. Vlastně by se dalo říct, že jsem se do toho ponořila tak před rokem. (Praktikovat magii se sice učila už od mládí, ale nikdy se o to moc nezajímala. Nevyhledávala všechny možné informace, i když se k ní vždy nějaké dostaly. Až v posledním roce informace začala vyhledávat a zkoušet nové věci.) Jo, říkej mi stále Sophie. Starší mi vážně nikdo neříká. (Usměje se na něj. Začne ji pak zavalovat otázkami a ona na ně postupně odpovídá. Nijak zvlášť jí to nevadí, pokud nemusí zabíhat do detailů.) No vlastně to tak je, ale u nás to bylo od jisté doby trochu zpackané. Změnili se pravidla. Coven jsem převzala já a já mam dost odlišné názory od ostatních Starších, kteří byli přede mnou. Snažila jsem se všchno změnit a některé mé jednání a činy se nelíbili. Ale to už je stejně jedno. Jsem ráda za lidi, které v covenu mám a oni jsou rádi za změnu. Takže teď vlastně držíme pohromadě. (Pokrčí rameny. Chvíli jí opravdu štvalo, že jí Benjamin vzal některé členy, ale pak si uvědomila, že jí na tom nesejde. Oni by nikdy nebyli spokojení s jejími pravidly.) Sourozenců je vlastně pět, ale jedna je čarodějka a ten poslední je vlastně taky čaroděj, ale ne on osobně. Jeho pravé já, je stále Původním upírem, ale momentálně sídlí v těle jiného čaroděje. A ten hybrid je napůl vlkodlak a napůl upír. Původní hybrid přesněji řečeno. (Předpokládá po tomhle vysvětlení další otázky. Kdo by je taky neměl? S povytaženým obočím ho poslouchá a pak se musí začít smát. Ještě nikdy neslyšela nikoho, jak by přirovnával New Orleans k Harrymu Potterovi.) Ne, vlkodlaci nejsou vůbec hnusní. A žádného Voldemorta tady nemáme. Je tu jen banda nadpřirozených komunit a několik lidí, kteří o tom všem ví. (Kývne hlavou k poznámce o tom člověku, který by se zabýval „útokem divokého zvířete“. Naštěstí pak přejdou k jinému tématu a neřeší stále věci kolem nadpřirozena, ale i něco naprosto normálního.) Neměla jsem o to zájem a dávala jsem to jasně najevo. (Proč vlastně najednou přistoupila na tuto nabídku? Možná to bude tím rozhovorem, který vedla s  Cami na té párty. Nebyla snad věčnost na rande. Počkej, bylo tohle vlastně rande? Pane bože, vždyť ani neví, co ta večeře znamená. Připadá si jak puberťačka, která teprve objevuje všechny tyto věci.) Spíš větší. (Usměje se. Je ráda, že může restauraci vybrat ona. Jinak by nejspíš ani nikam nešla a večeři uvařila sama.) Nemáš vůbec zač. (Poví pobaveně a napíše mu číslo na obálku.) Je to jen číslo. Kdybys ho ztratil, víš, kde mě najít.

Musí se usmát, když Sophie řekne, že už vlastně není cizí. Potěšilo ho to. Vždyť se dneska viděli teprvé potřetí, a ona ho už nebrala jako cizího člověka? Třeba to bylo tím, že si poprvé tak hezky popovídali, kdo ví. Už se k tomu ale nijak nevyjadřuje, nemá jak. Už pro ni nebyl cizí, to je super. Když řekne, že pračku mohla klidně nechat na kluky, jenom nesouhlasně zavrtí hlavou, to tedy nepřicházelo v úvahu. Stejně by ho neposlala pryč, když k ní přišel bez trička. "Budu se snažit ten svůj instinkt nepotlačovat, protože chci vědět, s kým mám tu čest. Dokážeme rozpoznat i vlkodlaky?" koukne na ni tázavě. Netuší, že se s jedním vlkodlakem už potkal - s Claire. "Takže ty jsi hned poprvé v baru nepoznala, že jsem čaroděj? Jakto, že potom u tebe v bytě jsi na to přišla?" Že by se na to začala nějak najednou soustředit? To se mu nezdá. "Já jsem si myslel, že je prostě jenom jedna magie, nevěděl jsem, že se to dá takhle rozdělit... A dokážeš zjistit, co je za druh, ta moje magie?" povytáhne tázavě obočí. Chtěl by věděr, od čeho se ta jeho magie liší od té její. Překvapeně se usměje, když řekne, že se hrabala té otravné recepční v hlavě... Ale upřímně? Ta mu tak lezla na nervy, že mu to vůbec nevadilo. Ale jeho nevlastní matka, to bylo zkrátka něco jiného, jí by se do hlavy podívat nedokázal. "No, zatím mi dost pomáháš. Za tu dobu, co jsi tady, jsem se dozvěděl o magii mnohem víc, než kdy jindy," přizná jí. Nevadilo by mu, kdyby se tu zdržela ještě déle a vyprávěla mu o magii. A nebo si mohli prostě jen povídat. Přikývne, když řekne, aby mu stále říkal Sophie. Potom ji zahrne otázkami a zdá se, že jí to ani moc nevadí. "Možná je dobře, že tahle situace nastala, aspoň se ukázalo, kdo je k tobe loajální a komu můžeš věřit, ne?" Potom poslouchá, kolik že je těch Původních sourozenců. "Nějak nechápu, jak můžou být tamti upíři a ti dva čarodějové. Teda ten jeden vlastně není tak docela čaroděj, ale stejně. Jak?" Bylo by docela zajímavý potkat se s tím hybridem. Bude spíš jako upír, nebo jako vlkodlak? Konečně to přestalo být tak vážné a on ji dokonce donutil, aby se zasmála. A to stačila plácnout nějaká ptákovina o Harry Potterovi a přirovnání New Orleans k Bradavicím. "Fakt tady teď není žádnej záporák, jako je Voldemort, jo? Tak to tu musí být docela klid, ne? Když je coven rozdělený, upíři neútočí... A čarodějky si určitě nějak srovnáš, toho bych se nebál," usměje se na ni. Sophie vypadá jako holka docela od rány. "Aha, tak beru zpátky to, když jsem si myslel, že ti chlapi v New Orleans nemají žádný vkus. To tys je vždycky odmítala... Chudáci," řekne a uculí se. Jeho neodmítla, jakto? Proč byla tak překvapená, že ji někam pozval? Copak nebylo očividné, že se mu líbí? "Jo, jasně že vím, kde tě najít. Ale spíš asi předem zavolám. Uvidím," nechce ji nikde přepadnout bez toho, aniž by dal předem vědět. "Nedáš si teda něco k tomu pití?"