Saint Anne´s Church

Kostel, který byl po dlouhá léta zavřený. O jeho znovuotevření se postaral otec Kieran, který tu také káže jako kněz.

(Celý den strávil v kostele. Dneska sloužil nedělní mši. Důvodem jeho zdržení až takhle pozdě do noci bylo to, že se měl sejít s Elijahem Mikaelsonem. Tedy alespoň doufal, že Elijah dostal jeho vzkaz a že přijde. V poslední době se toho tu dělo hodně. Tedy relativní klid byl, ale rozhodně ne pro lidskou frakci, která si vždycky musí dávat pozor. Sedí v jedné z lavic a modlí se zrovna za Cami, aby se nepřimotala do nějaké šlamastyky.)

*Dostal zprávu od otce Kierana. Nepsal mu přesně, proč, jen, že se chce sejít. Jako místo setkání bylo uvedeno kostel. Přenechal na chvíli Hayley ve společnosti jeho sestry Rebekah a vydal se do města. Přijel a zastavil svým vozem kousek od kostela. K němu již zamíří pěšky. Vejde dovnitř. Kněze uvidí sedět v jedné z lavic, tak se vydá rovnou k němu. Pohybuje se tiše, takže si ho může všimnout, až když stojí u něj vedle lavice, kde sedí. Na sobě má, jako vždy elegantní, draze vypadající tmavě šedý oblek, tmavě modrou košili.* Přeji dobrý večer. *Pozdraví ho. Mluví tiše, i tak akustika v kostele jeho hlas poněkud zesílí.*

(Přestane spínat ruce, jakmile uslyší Elijahův hlas. Položí dlaně na okraj lavice před ním a podívá se na něj) Dobrý večer, jsem opravdu rád, že jste přišel. Vlastně jsem si říkal, že nemůže být lepší osoba než vy, protože s vámi chci mluvit o smlouvě, o Sophie Deveraux a také o nadcházejícím čarodějnickém svátku. (pokyne rukou, ať se Elijah posadí)

*Prohlíží si kněze. Jestli ho jeho slova překvapí nebo ne, nedá znát. Jen ho vyslechne a přikývne chápavě hlavou.* Samozřejmě. Pokud můžu být napomocen. *Poznamená. Když ho Kieran vybídne k posazení, usedne na lavici vedle něho.* Mám dojem, že ve městě je již nějakou dobu klid. *Pronese a pohlédne zkoumavě na kněze. On samozřejmě v poslední době do města moc nechodí. Přesto není vševědoucí a i jemu může něco uniknout.* Nebo se mýlím? *Zeptá se ho se stopou znepokojení v hlase.*

(vydechne) Ano, jistě klid. Alespoň zdá se být. Ale řekl bych, že je jen takové ticho po pěšině. Sophie Deveraux se provinila závažným činem a rozhodně si nemyslím, že by to některé frakce chtěli jen tak nechat. Obzvlášť váš bratr, vaše rodina. Dokonce se mi doneslo od svého zdroje, že Sophie Deveraux včera zabila vaše sestra na akci v Rousseaus, ale ta čarodějka Genevieve ji přivedla zpět k životu. Ano, zdá se tu být klid, ale jak vidíte sám, není. (ušklíbne se mírně a pak semkne rty) Smlouval nezafungovala, to je jasné, ale my bychom měli tuhle situaci vyřešit jako frakce. Chtěl bych uspořádat další schůzi s tím, že se vynese ortel nad Sophie Deveraux. Ne jako jednotlivci, ale jako frakce a smluvní strany vyneseme ortel. (celou dobu, co to říká, se na něj dívá. Chce znít přesvědčivě.) A pak je tu ještě ten svátek... Svátek požehnání mu říkají. Bude za pár dní a jestliže čarodějky chystají svátek oslavovat, měli bychom tu věc se Sophie Deveraux vyřešit co nejdříve, aby nedošlo ke kolizím na oslavách a nevinní nepřišli k úhoně.

*Když se Kieran rozpovídá, tak ho klidně sleduje a poslouchá. Zdá se, jako by za tu dobu, co se jisté události, za kterými byly čarodějky z NO, udály, již nad to povznesl a nechtělo se mu vracet a rozebírat to, co již bylo a pominulo. Ne, že by za to, co Sophie udělala nechtěl pro ni odplatu, ale má dojem, že by to přineslo více škody, než úžitku pro celé město. Navíc si sehnal informace o tom, co k tomu čarodějky a především Sophie Deveraux vedlo a přijde mu, jako by za tenhle čin měl pykat, jen nástroj, který ho provedl. Zbytek beztrestně unikne. O tom, že Sophie jeho sestra zabila už slyšel, ale to, že ji Genevieve oživila už ne. Je to pro něj nová, ale užitečná zpráva.* Zdá se, že má rodina již vzala její "potrestání" do svých rukou. *Poznamená věcně. Nezdá se, že by ho to překvapilo.* Zdá se, že jí, ale nebylo souzeno zemřít. *Pokračuje zamyšleně.* Nejsem si jistý, že další schůze v tomhle něco vyřeší. *Povídá otci Kieranovi svůj názor na danou věc.* Co se stalo to nezmění, a jen to přileje olej do ohně. *Povídá dál, ale než může Kieran něco říct, pokračuje dále.* To je můj názor na danou věc, problém. Kvůli tomuhle bych setkání nesvolával. *Shrne. Je mu ovšem jasné, že je to, jen jeden z mnoha hlasů a názory jiných budou odlišné.* Jestliže, ale existují i další důvody k setkání, tak proč ne. Při té příležitosti se může probrat i prohřešek čarodějek vůči smlouvě a tomuhle městu. *Dodá. Při tom, co ke knězi promlouvá na něho v převážné většině kouká, jen občas přelétne očima po oltáři nebo prázdných lavicích kolem nich.* Předpokládám, že to chcete uspořádat, co nejdříve. *Nadechne se, než znovu promluví.* Patrně všechny obešlete a zpravíte. *Tohle už zní, jen jako konstatování faktu. Vychází z předešlých událostí.*

To je opravdu zajímavý názor. (kývne hlavou a na chvíli se podmračí. Elijahovi naslouchal, působil na něj dojmem, že jsou si docela dost podobní, i když on byl upír a Kieran člověk. S Elijahem byla vždy kloudná a podnětná řeč.) Nezmění se to, ale jak říkám, lepší si to vyříkat tady mezi frakcemi než mezi lidmi, jako se to stalo včera a jako by se to mohlo stát i v ten svátek. (On byl vždy takový, že se snažil vše řešit a chtěl to řešit a dojít nějakého cíle) Samozřejmě, že nechci probírat jen samotnou Sophie, to by se opravdu mohla strhnout nějaká velká mela, kdyby se pozornost věnovala jen jí. Vlastně bych i rád věděl, jak je na tom v tomhle okamžiku naše smlouva. Je snad zrušená? Platí dál? (pokrčí rameny a protáhne obličej) Zajímal by mě názor všech frakcí na tuto záležitost. Vše připravím a rozešlu zprávy.

*Nad Kieranovým hodnocením jeho náhoru nepatrně kývne hlavou. Při tom ho pozoruje. Docela rád by věděl, co se mu v danou chvíli honí hlavou, hlavně, když se tak soustředěně mračí. Klidně ho pak poslouchá dále.* Samozřejmě, na škodu by to nemělo být a když už nic jiného, snad to pročistí vzduch a vyjasní nejasnosti, které mohly během té doby vzniknout. *Odvětí mu na to.* Když se bavíme o schůzích, klidně by se mohly pořádat pravidelně za určitý časový interval. Každý by tak měl příležitost sdělit, co se mu zamlouvá, co ne, co je nového, popřípadě, co by se mělo či mohlo pozměnit a jakým způsobem. *Nemá problém knězi vyjádřit své názory k jednotlivým problémům. Nad jeho názorem, že chce schůzí předejít problémům na oslavách se slabě pousměje. Chápe jeho snahu, ale nemůže se zbavit názoru, že pokud někdo bude chtít oslav zneužít, udělá to ať už nějaká schůze před tím bude nebo ne. Stejně tak mírová smlouva, která byla narušena ještě před tím, než na ni stačila zaschnout krev všech podepsaných.* Nemáte dojem, že tou smlouvou se všichni ohánějí, jen, když je jim to ku prospěchu a jinak na ni kašlou? *Poznamená s nádechem ironie v hlase.* Ale také si názory ostatních rád poslechnu. *Připustí, že to může být další zajímavá zkušenost.* Svou rodinu obeznámím sám. *Ujistí ho, že jim o schůzi řekne.* Jen mi řekněte kdy. *Dodá.*

Ano,v to opravdu doufám. (kývne hlavou, i když popravdě neví, co si má myslet. Přijde mu, že všichni využívají smlouvu ve svůj prospěch, ale naprosto netolerují další strany, dokonce proti nim i brojí. Myslel si, že to bude fungovat, alespoň rozhodně déle, než to fungovalo) Ach, tak nějak jste mi právě ukradl slovy moje myšlenky. Ano, myslím si, že na to všichni kašlou a že jen využívají svých vlastních bodů smlouvy, ale ostatní nerespektují. Ale co jsme vlastně mohli čekat? Tohle město je plné frakcí a lidé ve frakcích jsou různí. Jen těžko se dá na něčem řádně dohodnout. A já si chvíli naivně myslel, že to fungovat bude, když nikdo nic nenamítal. (pokrčí rameny) Asi jsem až moc velký idealista. (zakroutí hlavou a promne si obličej. Byl už z toho všeho docela unavený. Potřeboval by se vyspat.) Chtěl bych to nejlépe zítra či pozítří. Ale zítřejšek by byl ideální. Bližší informace bych vám ještě poslal.

Také jsem v to doufal. Z těch důvodů mi na tom, aby smlouva vznikla dost záleželo. *Přizná Kieranovi.* Chtěl jsem věřit tomu, že je tady možné opět nastolit mír a to, aby se všichni vzájemně respektovali a tolerovali. *Pokračuje, ale zavrtí hlavou.* Zřejmě to není možné a nebo tentokrát něco děláme špatně. *Poznamená zamyšleně.* Těžko říct. *Zavrtí opět hlavou. Slabě se nad Kieranovou sebekritikou pousměje.* Škoda, že takových ve městě není víc. *Odvětí mu na to. Neujde mu, že kněz vypadá unaveně.* Máte na srdci ještě něco? *Zeptá se ho.* Jinak už půjdu. Myslím, že to důležité jsme probrali a zbytek může počkat na zítra nebo na schůzi. *Dodá. Tázavě při tom na kněze pohlédne.* Budu čekat na vaši zprávu. Pak o schůzi řeknu sourozencům. *Přikývne.*

No, vy jste jeden z těch, kteří jsou jako já. Bohužel to vypadá, že jsme v menšině. Nebo se takoví, jako jsme my, bojí vystoupit, protože se obávají toho, že budou semleti tou většinou, která si ráda dělá, co chce. (zafilosofuje možná trošku) Ne, ne. Myslím, že je to vše, co jsem vám chtěl pro tentokrát říct. Zbytek probereme, jak říkáte na schůzi se všemi, kteří se jí zúčastní. (kývne hlavou a pak se mírně unaveně pousměje) Děkuji vám, Elijahu. Byl jste mi jako vždy velice nápomocný. (kývne na znamení jakéhosi uznání) Děkuji, že jste přišel. Nashledanou. (rozloučí se s ním)

*Slabě se pousměje, když ho Kieran přirovnává k sobě. Ovšem jeho úsměv se vytratí, když slyší o tom, že by snad za jeho zdrženlivostí měl být strach z reakce a odmítnutí ostatních.* To si nemyslím. *Odvětí a slabě zavrtí hlavou. Semkne při tom rty na chvíli do úzké linky.* Doufal jsem a věřil, že to půjde po dobrém. Pokud ne, jsem ochoten přitvrdit. Pro většinu klidně obětuji jedince, hlavně, pokud to bude pro dobro věci. *Ujistí ho, že by s tím rozhodně neměl problém.* Musím se, ale před tím ujistit, že to neodnese někdo nevinný. *Poznamená. Nechce to nijak specifikovat ani konkretizovat, ale je jasné, koho hlavně tím má na mysli. Když domluví, lehce vydechne. Tím, jako by v sobě ukryl všechny ty pocity a mírné rozčarování z vývoje situace potlačil a ukryl ve svém nitru.* Dobře. *Přikývne, když od Kierana slyší, že už k němu nic dalšího nemá. Pomalu vstane ze svého místa, vyjde do uličky a poopraví si sako.* Věřím, že se brzy opět setkáme. *Poznamená a nevypadá, že by mu to vadilo. Slabě zavrtí hlavou, i když se při tom nepatrně pousměje.* Těší mě, že jste toho názoru. *Odvětí.* Kéž bych mohl udělat víc. Snad se to podaří příště. *Pokračuje.* Nemáte za co. *Ujistí ho.* Přeji vám dobrou noc a nashledanou. *Popřeje mu upřímně a rozloučí se s ním. Kývne mu naposledy hlavou a po té zamíří z kostela stejně tiše, jako přišel ven. Dojde ke svému vozu, nasedne a vydá se zpátky k plantáži.*

(Ráno hned přišel zase do kostela. Dneska odpoledne měla být schůze frakcí. Netušil, v jakém počtu se sejdou, ale budou zasedat. Sophie Deveraux dal ve vzkazu jasně najevo, že ona se rozhodně zúčastnit musí. Dokonce je smířen i s myšlenkou, že by se ukázala Hayley Marshall, budoucí matka Klausova dítěte, která se dostala do ohrožení. Té také poslal vzkaz, i když v původním zasedání rady není, měl pocit, že by tu být měla, protože ona má jako jedna z mála k tomu opravdu co mluvit. Vše měl nachystané pro pozdně odpolední schůzku. Každé pondělí pořádal jakousi charitu. Většinou sem za ním chodili bezdomovci nebo lidé ve značné finanční či osobní nouzi. Dobrovolníci zde dávali lidem teplou polévku a dokonce tu byly i krabice s různým oblečením, které sem lidé mohli přinášet, aby si je zase jiní lidé ve hmotné nouzi mohli vzít. Je rád, že to opravdu funguje a že to shledává úspěch. Stojí u krabic s oblečením a rozdává lidem, co je třeba.)

*Po nějaké chvíli přišla do kostela. Rozhlédla se a uviděla, jak se tu rozdává oblečení a jídlo. Unaveně se pousmála. Byla ráda, že je na Světě ještě něco takového. Hlad měla, ale nejdřív potřebovala něco na sebe, protože tyhle hadry (rozervané kraťasy a triko s vyhrnutými rukávy) už byly v posledním tažení. Přišla ihned ke krabici s oblečením, kde stál Otec, kterého poznala, podle jeho každodenního mundúru. Kývnutím pozdravila a klopila oči, protože se styděla, že musí takhle žebrat o věci. Bohužel neměla na výběr, od té doby, co utekla od rodiny, to s ní šlo od desíti k pěti. Naštěstí se ještě před vstupem do města stihla trochu upravit, vlasy měla zčesané kapesním hřebínkem, omyla se ve veřejné sprše, za kterou utratila své poslední peníze.* Dobré - ráno. *Vykoktala nakonec.*

(Většinu těch, kteří sem chodili, zná, protože navštěvovali kostel každé pondělí. Náhle k němu ale přijde dívka jemu neznámá. Nikdy ji tu neviděl. Je pravda, že vypadá opravdu bídně a pomoc jistě potřebovala. Někdy nechápe, jak se takhle mladí lidé dokáží dostat do takových nesnází, že skončí takhle. Tahle dívka byla navíc pěkná, kdyby na sobě neměla to strašné oblečení. Naštěstí tady najde něco, co na ní nebude jen viset, ale přilehne jí to.) Dobré, i když ráno už ani ne. (pousměje se na ni) Ještě jste tu nebyla. Mám paměť na tváře. Tady si můžete vybrat, co jen budete chtít a támhle. (ukáže na stůl, kde dobrovolníci rozlévají polévku) si můžete dát polévku a usadit se s ní do některé z lavic. Máte vůbec nějaké peníze? (povytáhne obočí a prohlédne si ji. Je to asi absurdní otázka, jistě, že asi žádné nemá, ale zeptat se musel. Funguje tu i sbírka a každému nově příchozímu dává sto dolarů do začátku. Není to moc, ale alespoň něco.)

*Vzhlédla k němu a zvedla jeden koutek. Otec se jí líbil, vypadal jako milý člověk, takže jen souhlasně přikývla.* Promiňte, nemám pojem o čase. *Řekla jemu na odpověď a poslouchala ho.* Přijela jsem nedávno, pane, dlouho se tu nezdržím. *Řekla na její povahu už moc slov, proto se podívala tam, kam ukazoval. Když byla o něho odvrácená, nevěděla, jestli jsou její slova pravdivá; Jackson jí nabídl přístřeší, ale vždy, když se přidala k nějakému klanu, upíři nebo jiný problém ji brzy vyhnal. Znovu se obrátila na Otce a vděčně kývla. Dlouho se s hodným a milým člověkem nesetkala, ale možná to bylo jeho vírou, protože většina lidí z tohoto prostředí měla jiný pohled na svět, než většina ostatních.* Děkuji vám mnohokrát, nevím... *Zarazila se, protože ze zeptal na tu trapnou otázku. Zavrtěla hlavou. Vždy si vydělala jen pár dolarů nějakou podřadnou prací, nebo kradla ovoce se sadů. Zimy byl horší...* Nemám, pane. *Sklopila znovu hlavu.*

(Když ho oslovuje pane, tak si uvědomí, že se vlastně nepředstavil. Má toho v hlavě tolik, že už zapomíná i na takhle základní věc. Zakroutí sám nad sebou provinile hlavou.) Promiňte, většinou přísluší, aby se představitel církve představil, když s někým mluví. (Omluvně se na Gillian podívá) Jsem Kieran O´Connel, v zaměstnání otec Kieran (napřáhne ruku, aby si s Gillian potřásl. Vlastně ani nečeká, že ona by se mu představila, lidé se většinou stydí za to, jak dopadli a že teď musí žebrat, a tak svá jména neprozrazují, ale najdou se i výjimky.) Až si tady něco vyberete, (podívá se na ty krabice) tedy doufám, že si vyberete, můžete se klidně jít převléct dozadu do zákristie a svého bývalého oblečení zbavit tím, že ho vyhodíte. (pousměje se zase, protože mu bylo jasné, že roztrhané oblečení si jen těžko bude nechávat) Dobře, nemáte, nestyďte se za to, ne všichni mají to štěstí. (zkonstatuje upřímně, pak se otočí ke kasičce, co má za sebou a vytáhne sto dolarů) Tady, něco do začátku (napříhne ruku s penězi a podá je Gillian.)

*Vyposlechla si jeho jméno a chvilku byla na pochybách, jestli se taky představit. Nakonec dospěla k názoru, že to stojí za to. Byl to člověk a docela hodný.* Jsem Gray. *Použila mužský vzor svého příjmení, který používala už několik dlouhých měsíců. Věděla, že teď byla nikdo, ale její křestní jméno nesnášela, takže se rozhodla pro tento "pseudonym".* Ještě jednou vám děkuji. *Řekla a smutně se na něj podívala, když vyslovit slovo "štěstí". Náhle k ní natáhl ruku s penězi, na kterou se jen podívala a zavrtěla hlavou.* Ne - to ne. *Koktala. Oblečení přijala, ale darované peníze pro ni byly spojeni s žebrotou. A přece pod tou ubohou slupkou byl stále hrdý vlkodlak, který byl sice potlačení, ale byl tam stále.* Pane, to ne, klidně bych tu zůstala na výpomoc za přístřeší, ale tohle... *Ignorovala skutečnost, že jí Kieran právě řekl své jméno a vrtěla hlavou. Přitom si z krabice vybrala jedno tílko hnědé barvy a džíny, které vypadaly rozhodně o hodně slušněji než ty, které měla právě teď na sobě. Hodila si je na předloktí a dívala se na něj. Náhle začal přemýšlet o tom, co řekla. Opravdu to tu bylo příjemné, ráda by tu zůstala. V kostele ještě nikdy nevypomáhala, a když se rozhlédla, uviděla lidi, kteří na tom podle všeho byli ještě hůř, než ona. Svůj pohled opět obrátila na otce a párkrát mrkla.*

Těší mě Gray (kývne hlavou na důkaz toho, že je opravdu jakýmsi způsobem vděčný za to, že mu prozradila jméno. Ať je pravé či vymyšlené, tahle dívka se prostě rozhodla vystupovat pod jménem Gray.) Od toho tu v tom kostele jsme. Nepomáháme jen od hříchů u zpovědí, ale pomáháme samozřejmě i lidem v nouzi hmotné. (semkne rty a podívá se na Gillian. Pak pozvedne obočí, když si peníze vzít nechce. Vetšina po nich hned chňapne, ale tahle dívka asi byla dost hrdá na to, aby si brala jen tak peníze. Když se zmíní o výpomoci, překvapí ho to ještě víc.) No, to by se zařídit dalo. (Pomyslí na volný půdní pokoj po Davině, který je zařízený. Samozřejmě v kostele je i sprcha a toaleta, tu by také využívat mohla) Mám tu v půdních prostorách volný pokoj. Není to nijak luxusní, ale je tam slušná postel, stůl, židle, pár skříní. (pokrčí rameny) A výpomoc by se mi tu jistě hodila. Dobrovolníci chodí jen nárazově a někdo stálejší... no, proč ne? (docela se pro tu myšlenku nadchne. Navíc by tím opravdu někomu pomohl. Vrazí jí ty peníze do ruky, ať už je chtěla nebo ne) Tak do začátku jako pomocnici. (usměje se) Pokud máte stále zájem.

*Po jeho slovech se jí po tváří rozlil konečně upřímný, netrhaný úsměv.* Přežila bych i v přístěnku Harryho Pottera, pane. *Přitakala a v tuhle chvíli mu byla neskonale vděčná. Skoro by zapomněla na to, jak jí Jackson nabídl přístřeší, ale ze zkušeností z minulých let se rozhodla, že to zkusí tady.* Děkuji, pane, mám, bude to nový začátek. Už mám dost cestování - *Náhle jí vtiskl peníze do ruky. Nevěděla, co má dělat, takže se na něj jen podívala a s díkem kývla. Žmoulala je v ruce spolu s oblečením. Tohle bylo nejvíc peněz, které držela za ty doby, do odešla z domova. Vděčně se na něj dívala.* Kde mám začít? *Zeptala se, jako by nabrala nový dech. Zapomněla, že jí kručí v břiše, zapomněla, že má na sobě stále ty roztrhané hadry.

(zasměje se při zmínce s Harrym Potterem. On byl vcelku moderní kněz, takže tyhle věci znal.) Ne, bude to rozhodně prostornější místnost, než měl pro sebe Harry Potter. (pak po ní sklouznul pohledem) Já doufám, že to bude dobrý začátek, jistě by se vám takový hodil. A kde máte začít? To je jasné. Převlékněte se, najezte se a pak si můžete klidně prohlédnout svůj nový pokoj. Támhle (ukáže k výklenku, kde jsou schody) po schodech nahoru. Jsou tam archivy a pak ta již zmíněná místnost. Možná, že tam zůstaly i nějaké knihy na čtení. Pokud ne, klidně se vám po nějakých podívám. (usměje se mile)

*Pousmála se.* Děkuji. *Zopakovala to slovo snad už popadesáté.* Nový začátek; doufám, že to bude nový začátek už naposledy. *Mírně si postěžovala spíše pro sebe a podívala se na své nové oblečení.* Omluvte mne, prosím, pane. *Řekla jen, mírně sklonila hlavu a šla do zákristie, aby se převlékla. Špinavé a roztrhané oblečení ze sebe stáhla, jak nejrychleji mohla a nasoukala na sebe čisté a hlavně vyprané oblečení. Kalhoty jí padly jako ulité, tak i tílko. Rozhodla se, že volné oblečení nechá lidem a sama si koupí nějaké levné za peníze, co dostala od otce. Vyšla ze zákristie a cestou obdivovala kostel. Bylo jí částečně líto, že nepřijala nabídku, kterou jí dal Jackson, ale rozhodla se za ním někdy zajít a vysvětlit mu situaci. Taky se ho chtěla zeptat, proč vlkodlaci bydlí na takovém místě, proč nejsou ve městě. Usoudila, že bude nejlepší neříkat, kdo je zač, takže cestou zpět k otci zamyšleně vrtěla hlavou. Když ho míjela cestou k polévce, usmála se na něj, své oblečení už by pomohlo jen jako zátop, takže ho cestou hodila do popelnice a sním i svou minulost. Naivně si myslela, že bude žít spokojený život v kostele. Když dostala polévku, poděkovala a rychle jí snědla. Potom opět přešla k otci.* Dobře tedy, půjdu se tam podívat a hned jsem zpátky, pane. A s těmi knihami: mám pocit, že jsem za ty léta zapomněla číst. *Usmála se. Vypadal o dost v lépe v oblečení, které jí nebylo o 3 čísla větší. Teplá polévka jí nahnala růž do tváří, ale stále byla hubená. když se převlékala, vzpomněla si, jaká byla před tím, než odjela.* Děkuji, za chvilku jsem tu, pane. Nic tam neudělám, nebojte se.* Ujistila ho a šla tím směrem, kam předtím ukázal.*

(Když odešla, tak si pro sebe zakroutil pobaveně hlavou, jak mu neustále říkala pane a stále děkovala pořád dokola. Ale byl rád, že narazil na tak skromného a vděčného člověka. Vlastně by se teď dalo říct, že je z ní takový jeho chráněnec a rozhodně nechce, aby dopadla jako Sean. Při vzpomínce na Seana se trochu zasmuší, ale to hned přejde, jakmile zase projde kolem a usměje se, úsměv jí opětuje. Když za ním přijde, jakmile se najedla, pokýve hlavou na její slova) Samozřejmě, věřím, že tam nic nevyvedete. A přestaňte mi už říkat pane. Můžete klidně Kierane (pokrčí rameny, že je mu jedno, jak ho bude oslovovat, hlavně ne pane)

(Když už byl skoro čas schůze, nechal dobrovolníky, aby stále pracovali, nezavře kostel kvůli jejich schůzi. Lidé pomoct potřebují, ale už se odebral dozadu do "zasedací místnosti." Všichni už jistě vědí, kde schůze bývají a přijdou sem.)