Saint Anne´s Church

*Vejde do kostela. Překvapí ho, kolik zde nalezne lidí. Nikoho, ale nepoznává. Když je chvilku pozoruje, dojde mu, o co zde jde. Ví, že schůze se konají v zadní části kostela a tam také zamíří. Na sobě má tmavě hnědou košili, šedé džíny a hnědé kotníkové boty s hrubou podrážkou. Bundu nechal v autě. Projde kolem lidí a vejde do místnosti, kde objeví pouze Kierana. Ta prázdnota ho poněkud zarazí. Zamyslí se, jestli si tu zprávu přečetl dobře.* Zdravím. *Promluví na kněze sotva projde dveřmi. Vydá se ke stolu a posadí se na jednu z volných židlí.*

(vzhledne od stolu) Ach, pan Warren. (pousmeje se) Tez zdravim, jste dochvilny, coz se o ostatnich asi rixt neda. (pohledne na hodiny) Ne, jeste maji deset minut. Vemte misto (podiva se na Jacksona a ukaze na zidli) Ani nevim, jestli budeme v plnem poctu.

(Ani do Abattoiru nedošel, protože si vzpomněl, že dneska je ta schůze, ano, přesně to si potřeboval zařídit, ale beka ho jaksi vyvedla z míry. S mírným zpožděním se tedy ubírá ke kostelu. Když vejde, sbíka ho nepřekvapí. Věděl, jaký je Kieran člověk, věděl, že má srdce na pravém místě. Než ještě dojde do místnosti, zastaví se u kasičky a přispěje tam 500 dolary. Pak už se ubere do místnosti vzadu) Zdravím, otče Key. (pozdraví Kierana a pak se otočí na Jacksona, na kterého jen pokývne hlavou, protože prostě nemá vlkodlaky rád. Sedne si na svoje místo) No, dneska je tu nějak mrtvo.

*Nakonec také dorazí na místo, kde se koná schůze. Vstoupí dovnitř. Trochu se zdržel a tak rovnou projde do zadní části kostela, do místnosti, kde se koná schůze.* Přeji příjemný den. *Pozdraví. Zjistí, že ještě zdaleka nejsou na místě všichni. Přelétne všechny pohledem. Nakonec si nechá Kierana, na kterého nepatrně kývne hlavou. Zamíří ke stolu, kde se posadí na volnou židli.*

*Přijede kousek od kostela a zaparkuje na parkovišti. Vystoupí a porozhlédne se okolo. Nadechne se zhluboka, jako kdyby se chystala na blížící se katastrofu. A ona taky chystá, alespoň to předpokládá. Už má dost čarodějek, jak se motají kolem ní a jejího dítěte. Navíc potřebuje řešit i záležitosti s vlkodlaky a postavit se za ně a za jejich práva. Zamkne auto a vyrazí směrem ke kostelu. Vejde dovnitř a jde hned do sedací místnosti. Je ráda, že jí otec Kieran dal o tom zasedání vědět. Nemá ponětí o tom, zda tam bude už Klaus či Elijah. Její chůzi doprovází klapot jejich podpatků, i když jsou malé. Ruce má v kapsách od kabátu. Vejde do místnosti a porozhlédne se okolo. * Dobré odpoledne všem. Otče Kierane, děkuji vám za vaší zprávu. *Usměje se na něj, ale potom se její výraz ve tváři zase změní. Rty má semknuté k sobě. V jejím obličeji jde vidět odhodlání a sebevědomí. Podívá se směrem k Jacksonovi a posadí se k němu. Podívá se na něj a mírným úsměvem ho pozdraví. Jde vidět, že nemá absolutně náladu na to, aby se chovala příjemně. Proč by taky měla? Neustále je v nějakém ohrožení a to ji už přestává bavit.*

(Za chvíli se začíná hrnou víc a víc lidí. Marcela pozdraví mávnutím ruky, dalo by se říct, že jsou to i skoro přátelé. Respektují se a tolerují a jeden druhého vždy dokázal vyslechnout. Když přijde Elijah, ukloní mírně hlavu) Dobré odpoledne (nechá si ho sednout. Chvíli po něm přijde i Hayley. Je opravdu rád, že se rozhodla přijít, protože ona do toho má asi nejvíce co mluvit a jistě ji tu všichni vyslechnou) Dobré odpoledne, slečno Marshall. (usměje se) Jsem rád, že jste přišla (Vzpomene si, jak byla ještě malé dítě, když ji mu Marcel předával, ať ji dostane pryč z města. To se ale nejmenovala Hayley Marshall nýbrž Andréa Labonair) Snad se brzy připojí i ostatní. Slečna Correa dnes nepřijde, dávala mi vědět dopředu. Stejně jako druhý pan Warren.

(Jde pomalým krokem, i když nemá zrovna čas navíc, ale jí to nevadí. Chodí pozdě většinou všude, dokonce i do práce. I když tato schůze měla být důležitá a je neslušnost se opozdit a ještě zrovna u ní, bylo jí to fuk. Nerada se vzdává svých zlozvyků a navíc si užívá pocit klidu. Za chvíli už bude v místnosti s upíry, vlkodlaky a lidmi a bude se vést důležitý rozhovor, pro ní to bude jako vždy komedie. Po chvíli už dorazí před kostel. Vejde dovnitř a rozhlédne se kolem. Lidí tu bylo mnoho a podle všeho usoudila, že se tady koná nějaká charitativní akce. Nepřekvapí jí to, kostely provozují charitativní akce stále. Chvíli jen stojí u vchodu a dívá se po kostele, vzpomene si, jak sem chodila každou neděli a ráda, jen tak tady seděla a přemýšlela, byl to pro ní jakýsi únik z domova a od rodičů, ale tohle všechno bylo ještě před jejím odjezdem z New Orleans. Nakonec se vydá uličkou dozadu a zastaví se před dveřmi, už odsud cítí všechnu tu energii, která byla přítomna v zadní místnosti - dvě energie vlkodlaků a dvě energie upírů. Nepoznala, komu patří, takové schopnosti neměla a lidskou energii nevycítí, samozřejmě lidé mají také specifickou energii, ale ona je čarodějka a vycítí jen nadpřirozenou. Vítejte nadpřirozené problémy. Pomyslí si. S výdechem pak vkročí dovnitř.)

(Podívá se na Sophie, když vejde dovnitř. Ona jen mlčí, ale jemu je blbé jen tam tak civět a nic neříct) Sophie, dobře, že jsi přišla. Posaď se. Myslím, že většina toho, co tady dneska bude vyřčená, se bude týkat tebe, takže... (odmlčí se, protože si myslí, že už není třeba co dodávat. Pak klepe prsty o stůl. Klaus a Thierry neřekli, že by nepřišli, ale mají už dost dlouhé zpoždění.)

*Pomalým krokom vojde dnu, pričom sa zastaví v strede väčších dverí a rozhliadne sa po miestnosti s lavičkami a oltárom. Bolo tam niekoľko ľudí, ale nevenoval im príliš veľkú pozornosť. Prejde dverami dnu do kostola a po pár krokoch stojí pri dverách do miestnosti, kde sa schôdza odohráva. Vie, prečo ju otec Kieran zvolal a tiež o čom sa na nej bude diskutovať. Mierová zmluva bola porušená a on to nemôže nič iné než potvrdiť, keďže si z toho odniesla jeho rodina. Nakoniec vojde dnu a už od dverí sa porozhliadne po prítomných. Pohľad na Sophie radšej vynechá, určite si ho dnes užije dosť. Najskôr sa teda pozrie na Kierana, než prejde pohľadom k Elijahovi a Marcelovi a nakoniec si všimne niekoho, koho tu teda naozaj nečakal a vlastne ani nebol nadšený jej prítomnosťou. Chápal, čo tu robila a najskôr aj fakt, prečo ju otec Kieran zavolal, ale vážne netušil, ako jej mohol Elijah dovoliť prísť sem. Ak by aj nebral do úvahy, že tu je Marcel, tak Sophie určite, aj keď v tejto chvíli Hayley najskôr nič nehrozí. Prižmúril k nej oči, venoval spýtavý pohľad svojmu bratovi a sadol si vedľa neho ako na každej schôdzi, pričom kývol ku všetkým, okrem Sophie, hlavou. Nemal chuť zdraviť nikoho, chcel len aby sa celá schôdza čo najskôr nejako vyvŕbila a jemu nerupli nervy a neroztrhal Sophie hrdlo.*

*Přijde ke kostelu s rychlým krokem,má trochu zpoždění.Vejde do kostela a zamíří rovnou do místnosti,kde se koná schůze.Koukne na Kierana a ostatní*Zdravím...Omlouvám se za zpoždění*omluví se a sedne si na volnou židli*

(když vejde Klaus, jen na něj pokyne a za ním už letí i Thierry) V pořádku. (narovná se na své židli a přejede pohledem) Takže, všichni zvaní jsou již tady a ti, co tu nejsou, se omluvili, dovolte mi tedy začít. (polkne, aby neměl ta vyschlo) Jak všichni jistě víte, zažili jste to, doneslo se to k vám, mírová smlouva byla porušena. A to velmi hrubým způsobem, který absolutně nerespektoval to, co jsme si tu domluvili. Ale v měřítku toho, co se vlastně stalo, (udělá dramatickou pauzu) není vlastně smlouva až tak důležitá, avšak budeme to řešit jako kolektiv. Pozval jsem zde taky slečnu Marshall, která byla obětí hanebného plánu čarodějek. (podívá se na Hayley a pak sklouzne pohledem k Sophie) Samozřejmě, že bych rád, aby se k tomu vyjádřily obě strany a vypověděly nám, co se stalo. Potom přejdeme k řešení. (ukončí svou úvodní řeč)

*U jednoho z dobrovolníků se zeptala, kde je otec, ale ten však nevěděl, takže se rozhodla porozhlédnout se po kostele. Podívala se snad všude a nakonec přešla k jedněm dveřím, kde slyšela hlasy. Nevěděla, jestli má poslouchat, ale něco v ní jí nutilo, aby zůstala nedaleko a jejím bystrým sluchem poslouchala. Poznala totiž hlas otce, takže si vlezla za roh a dělala, že tam něco uklízí. Uslyšela slovo čarodějky a zarazila se. Tady? Taky? Kde byly čarodějky, byli také upíři. Byla ale ticho, takže byl neviděna nedaleko, ale zároveň tak, aby to nebylo nápadné.*

(Poslouchá dost zřetelně, co Kieran říká. Ano, věděl o tom, co se stalo. Vlastně chtěl být součástí porážky Mikaela, ale to se nějak pokazilo dřív, než stačil pořádně něco udělat. Docela ho zarazilo, když se dozvěděl to o Sophie. Neřekl by to do ní. A vážně by teď chtěl slyšet, co se vlastně přesně stalo)

*když odjel z plantáže, zastavil se na chvilku v Rousseau's a dal si tam po dlouhé době svojí oblíbenou snídani. Na Sophie ani Gen neměl štěstí, neviděl je tam. Potom se ještě docela dlouho projížděl po městě.. Jen tak, řízení ho moc bavilo. Když už chtěl jet zpátky na plantáž, projel kolem kostela. Uvědomil si, že ráno zaslechl Beku a Elijaha, jak se bavili o schůzi, která se konala v kostele. Zaparkoval a pomalu se vydal do kostela. Určitě tam bude Elijah a Niklaus, tak proč by tam nemohl být i on? Vejde dovnitř a rovnou se vydá do jedné zadní místnosti. Sice v tom kostele ještě nebyl, ale stačilo nastražit uši a věděl, kam má jít. Vešel dovnitř té místnosti a rozhlédl se, kdo všechno už je na schůzi přítomen.* Zdravím. *pozdravil všechny a potom se usadil se do jedné ze židlí.*

(Trochu nechápavě se podívá na Kola. Jeho rozhodně nezval, vlastně ho ani nezná. a podíval se na něj stylem, že si žádá vysvětlení, protože tohle je tajná schůze, na které nemohl být leckdo. Podle podoby by řekl, že je to Mikaelson, protože nějaké ty rysy měl podobné s Elijahem.)

*Nenapadne jej, že čekání na ostatní bude tak zdlouhavé. Má tak, alespoň čas popřemýšlet o tom, co se zde bude dít. Z jeho myšlenek ho ovšem vytrhne hlas, který má nejprve pocit, že se mu zdá. Rychle vzhlédne od desky stolu, kam zrovna koukal. Vidět Hayley stát ve dveřích místnosti je pro něj docela šok. Také na ni podle toho chvilku hledí. Ten pohled hovoří za vše. Je patrné, že si s ní jistě bude chtít o tomhle promluvit. Nyní, ale mlčí.* Dobré odpoledne, Hayley. *Zmůže se, jen na pozdrav. Vrhne jeden ne právě příjemný pohled Kieranovi. Tímhle u něj docela hodně ztratil. Je přesvědčený, že mu o tomhle měl říct. Sleduje ji, jak si sedá vedle Jacksona. Pak se raději odvrátí a zpříjemňuje si čekání sledování okolí. Další příchozí pozdraví podle toho, jak jsou mu zrovna po vůli. Přemýšlí, jestli Klaus na tu schůzi vůbec přijde. Jako by slyšel jeho myšlenky, tak se také objeví. Zaznamená v jeho tváři podobné překvapení, když uvidí Hayley. Kývne mu na pozdrav, jinak se nevyjadřuje. Když se objeví ve dveřích další jeho bratr, docela překvapeně na něj pohlédne.* Kole, tebe bych tady nečekal. *Přivítá ho a koukne po Kieranovi.* Takových tady, ale je více, takže si nemyslí, že by to byl problém. *Poznamená významně.*

(Dobře, že jsem přišla nebo mam štěstí, že jsem vůbec dorazila? Pomyslí si, ale nahlas to neřekne. Kývne na Kierana a ostatní jen sjede pohledem. Chvilku se zastaví pohledem na Hayley. Nečekala jí tady, protože není zástupce žádné z frakcí a vlastně ani neví do jaké frakce ji zařadit. Je vlkodlak, ale čeká hybridní dítě a ke všemu žije u původních, takže která z frakcí na ní má vůbec dohlížet? Otočí hlavu, když zaslechne kroky a podívá se na Klause. Vydechne. Připadá si šíleně. Vytáhne si z kapsy mobil a napíše Genevieve sms:

kód:

Schůze. Myslela jsem si, že tu budeš i ty. -S

Zandá mobil zpátky do kapsy a poté se posadí na židli daleko od původních a Hayley. Když vejde Thierry, nevzhlédne, stačí jí jen, co cítí. Podívá se na Kierana, když začne mluvit. Jasně hrubým způsobem, i když se vlastně skoro nic nestalo. Opře se o opěradlo židle a povytáhne obočí. Ona rozhodně jako první mluvit nezačne, takže čeká na ostatní, kteří toho mají určitě mnoho, co říct. Když vejde do místnosti Kol, podívá se na něj. Nečekala by ho tady a podle toho, jak se tváří Kieran ani on ne. Kol, ale není někdo, kdo by potřeboval být někam zván.)

*vidí, jakým způsobem se na něj Kieran dívá. Možná ani netušil, co je zač. Chtěl se mu představit, ale to už udělat nemusel, protože ho Elijah oslovil jménem.* Myslím, že mám právo zúčastnit se téhle schůze stejně jako moji bratři, nebo jako kdokoliv jiný. *asi to není vysvětlení, které by Kieran chtěl slyšet, ale musí mu to stačit.*

*Nedívá se raději na všechny přítomné, vzhledem k tomu, že skoro celé osazenstvo jsou její nepřátelé. Vždy jen letmo o někoho zavadí pohledem, ale jakmile přijde to místnosti Klaus, tak mu oplatí pohled, který ovšem netrvá moc dlouho. Její výraz v obličeji se nemění, stále si zachovává ten se kterým přišla. A hodlá si ho alespoň na nějakou dobu uchovat. Věnuje jeden pohled i Elijahovi, ale i od něj nakonec odvrátí zrak. Poslouchá úvodní řeč Kierana a když skončí její oči zamíří směrem k Sophie, kterou propaluje nelítostným pohledem. Vzhledem k její vlkodlačí stránce už uvnitř sebe zase cítí tu spalující zlost. Vypadá to, že ji nechá mluvit první ale nakonec se toho ujme. Kola si sice všimne, ale nijak zvlášť mu nevěnuje pozornost a dívá se na Kierana.* Nevím, jak moc do hloubky jsou s tím ostatní účastnici sezení seznámeni, ale stalo se to, že čarodějky, lépe řečeno Sophie Deveraux zaútočila na mě a na mé...naše... *Okamžitě se opraví přičemž věnuje svůj pohled někde směrem ke Klausovi a potom zase nazpět.* ....nenarozené dítě. Dokázala bych zvládnout fakt, že byl útok směřovaný jen na mě, ale ne fakt, že se někdo pokusí zabít dítě a především nenarozené. Nejen, že byla porušená mírová dohoda a nejen, že se Sophie Deveraux snažila zabít jednoho člověka, nýbrž dva. A proto vzhledem k této situaci žádám o trest nejvyššího stupně. Nevím jaký podíl na tom mají ostatní čarodějky, ale musím ještě dostat, že bez Genevieve by Sophie dosáhla toho, co chtěla. *Napřímí se pořádně na židličce a ve tváři má stále kamenný výraz. Není žádným zastáncem toho, že by se měli zabíjet lidi, čarodějky, vlkodlaci apod. Ale rozhodně když někdo zaútočí na ni a na její dítě, nebude znát slitování s nikým. A už vůbec ne s čarodějkou.*

*Sedí na židli a přemítá nad tím, proč sem tak spěchal, když je zde první a to čekání na další mu přijde nekonečné. Obrní se trpělivostí. Občas pohlédne ke dveřím, jen tak nebo, když někdo vstoupí. Když se v nich objeví Hayley chvilku na ni překvapeně hledí, ale rozhodně nevypadá, že by ji neviděl rád. Věnuje jí vřelý úsměv. Těší ho, že je tady, že s ní může chvíli být a hlavně to, že je v pořádku.* Ahoj, Hayley. *Pozdraví ji tiše, když se posadí k němu. Mírně se k ní při tom nakloní.* Rád tě zase vidím. *Dodá. Tohle mu o dost zvedne náladu. Čekání se mu v její společnosti už nezdá tak hrozné. Když už jsou pak všichni, zaposlouchá se do slov otce Kierana, dokud je nevyruší další příchozí.* (Mikaelsonů je tady dnes už dost...) *Pomyslí si. Klaus a Elijah mu stačí až nad hlavu. Nechápe, co zde dělá další z nich. Vrhne zkoumavý pohled ke dveřím, jako by snad měl ještě někdo přijít.*

(Takže je to pravda, Sophie to vážně chtěla udělat. Myslel si, že to všechno bude nějak jinak, ale udá se, že Sophie podlehla covenu. Možná na tom má i on svůj podíl, protože dřív taková rozhodně nebyla. Dřív měla rozum na svým místě. Co se tak změnilo? No, možná ji k tomu i nějak dotlačil tím, jak se k čarodějkám choval, i když by ho v životě nenapadlo, že se stane tohle. Podívá se na Hayley a pak sjede pohledem k Sophie) A co tvoje verze? (Chce dát šanci i jí, než něco řekne o ortelu)

*Sedí vedľa svojho brata, pričom sa nezabudol pohodlne oprieť o operadlo stoličky a vyložiť si jednu nohu na druhú. Započúva sa do slov otca Kierana a celý čas mierne žmúri oči rovno na Sophie, podobným spôsobom ako Hayley, aj keď menej nenávistným. Niežeby ju pri pohľade na ňu snáď nepociťoval, ale radšej to nedával tak horibilne najavo, keďže vedel, že Sophie si toho je vedomá už tak či tak. Keď sa v dverách objaví jeho tretí brat, tak len nechápavo nakrčí čelo, než k nemu pokrúti hlavou, ale nemieni sa k tomu nijako vyjadrovať. Ak tu Kol chcel z nejakých dôvodov, predpokladá, že z nudy, byť, tak nech si tu je. Pokiaľ teda nijako nenaruší schôdzku, aj keď by to mohlo byť celkom zábavné. Akonáhle začuje, že Hayley zaujala svoj preslov, tak k nej obráti svoj plný pohľad, nakloní hlavu mierne do strany a počúva jej slová. Keď ich dieťa osloví ako "naše", tak má chuť sa pousmiať, ale v tejto situácií, proste ďalej drží na tvári celkom neutrálny a nečitateľný pohľad. Po tom, čo Hayley dohovorí, prejde pohľadom po Sophie a znovu sa pozrie na Kierana.* Súhlasím, navyše sa nepokúsila zbaviť len Hayley a nášho dieťaťa, ale aj mňa, tým, že pomohla môjm-Mikaelovi a zatiaľ čo ona s ostatnými čarodejnicami uniesli Hayley a snažili sa ju zabiť, on mal zabiť mňa, v čom mu ona dopomohla ukotvením k mojím súrodencom, dokonca aj tým, čo s tým nesúhlasili alebo si toho neboli vedomí. A to celé mi príde ako obrovské previnenie na úkor našej zmluvy, ktorú podpísala aj svojou krvou. A krv...*Pozrie sa na Sophie.*...Je krv. *Zatiahne zostra. Nebol zvedaví na nejakú Sophienu verziu, on ju dobre poznal a vôbec ju neospravedlňovala.*

(Vyslechne Hayley a potom i Klause. Takže ona má prsty ještě v něčem dalším... Nevěděl, že se čarodějky spřáhly s Mikaelem, neměl zase tolik informací. I proto tu schůzi svolal, aby se tu vyjasnilo opravdu všechno.) Takže tedy přibývá ještě napomáhání vraždě jednoho z Původních (kývne hlavou a vydechne... nějak mu nejde do hlavy, že se do toho někdo jako Sophie, vždy tak zásadová a neoblomná v tom, že coven je špatný, vlastně zapletla.) Sophie, máš slovo. (vyzve ji stejně jako Marcel)

(Podívá se na Hayley a zpozoruje její pohled. Ať se na ní dívá, jak chce, pohledem toho stejně nic nezmůže až na vyjádření svých pocitů vůči ní.) Sophie Laveau pokud mě chceš oslovovat právním jménem. (Opraví Hayley po vyslovení jejího bývalého jména, ale dál se zatím nevyjadřuje. Založí si ruce na hrudi, nepřítomný pohled upírá před sebe, ale poslouchá každé slovo, které vyjde z úst Hayley. Pootočí pohled na Marcela, když ji vyzve, aby předložila svou verzi, ale hned na to upře pohled zase před sebe. Netrvá dlouho než začne mluvit Klaus. Protočí oči, když se zmíní o Mikaelovi a jeho ukotvení. Jak by asi tímhle měla porušit dohodu? No je zřejmé, že o tomhle asi Klaus neměl pořádné fakta, ale jako by ho snad nějaká fakta zajímali. On se zajímal jen o sebe a teď už i o svoje nenarozené dítě. Když se zmíní o krvi, tak se jen ušklíbne. Krev? Vážně? Ne pro každého znamená krev něco důležitého. Podívá se na Kierana, když jí řekne, že má slovo. Sjede všechny pohledem a čeká jestli ještě někdo něco řekne, ale zdá se, že prozatím nikdo nic už říct nechce. Napřímí se na židli a ruce položí na stůl. Nejdříve se nepodívá na nikoho.) No ne, že by snad některé zajímala má verze, ale když už jsme se tady tak hezky sešli. (Pokrčí rameny a upře pohled na Hayley.) Pokud si vzpomínám a na ten den si vzpomínám jasně a zřetelně, nezaútočila jsem na tebe, ale unesla tě. Což je něco jiného dokonce i z právního hlediska. Ale to jen upřesňuji detaily. (Mávne rukou, že tenhle fakt je vlastně naprosto nepodstatný) Dále nechtěla jsem zabít dva lidi, ale jednoho hybrida a jednoho vlkodlaka, nejste lidé. (Zase se dostává až k moc přehnaným detailům, které jí určitě nepomůžou, ale nemůže si pomoct.) Ale ano chtěla jsem vás zabít. Lépe řečeno chtěla jsem obětovat tvé dítě a ty jsi byla jen vedlejší škodou. A vlastně ještě lépe řečeno, smrt tvého dítěte požadovali předci a stále určitě požadují. O tomhle už nejsem obeznámena, dala jsem jim svou výpověď. A jak můžeš vědět, zda bych to udělala nebo ne, kdyby nepřišla Genevieve? (Povytáhne obočí) Byla jsi v tu dobu v bezvědomí. A věř mi, pokud bych to chtěla udělat, tak mě nezastaví ani Genevieve, protože síle stovek čarodějek se nevyrovná ani síla jejich matky, i když jsou mrtvé. (Kývne hlavou směrem k Elijahovi, Klausovi a Kolovi, když se zmíní o síle jejich matky.) A tvá žádost o trest nejvyššího stupně,což jak předpokládám je trest smrti, je nepřímá mému prohřešku. A vlastně by jste mou smrtí přišli k úhoně jen vy, takže... (Nechá větu nedořečenou a jen pokrčí rameny. Sama se musí zamyslet jestli by to vlastně provedla, kdyby nepřišla Genevieve. Možná ne a pokud ano, tak by s tím asi nemohla žít. Zabít nevinné nenarozené dítě? Odporné i na čarodějky. V životě vlastně někoho nezabila a teď měla zabít rovnou dítě. Ne, neudělala by to. Zastavila by se, ale až u úplného konce. Obrátí pohled ke Klausovi.) Pravda Mikaela jsem ukotvila, ale tím jsem smlouvu neporušila. Nebylo mi řečeno, že tě chce zabít a myšlenky číst neumím. A víš, že tu krev, která pomohla k jeho ukotvení získala Alisea, tvá sestra? Já jí pomohla jen s jedním z tvých sourozenců, ostatní zařídili ona a Finn, další tvůj sourozenec. A když jsem byla žádáná o jeho odkotvení, nebyla mi dodána jeho krev, takže jsem to nemohla udělat, ale poradili jste si ne? A nehledě na to, že jsem k tomu byla donucena, jinak by zabil tři mé čarodějky. (Už neříká, že  jí vyhrožoval smrtí její neteře a dalších dívek Sklizně. K čemu tady vlastně lidi pojmenovávat, když o to tu vůbec nešlo?) Jo máš pravdu krev je krev. Tekutina, která nám koluje žilami a udržuje nás naživu, tedy některé z nás. Nic víc, nic míň. (Cukne s jedním obočím nahoru a podívá se na Kierana. Tohle asi nebyla nejspíš nejlepší obhajoba dějin a jestli někdo čekal snad nějaká žadonění o život nebo něco v tomhle stylu, má smůlu. Ona o svůj život neprosí.)

(Přijela před kostel. Vzala si taxi. Snad nebude moc pozdě. Vešla do místnosti zrovna, když všichni říkali svůj ortel.) Nejvyšší trest? Smrt? Tak to je pro Sophie vážně dobrá zpráva, protože ona už mrtvá byla. (Ozve se ode dveří. Stojí tam, opřená o futra se založenýma rukama.) Protože ona už vlastně zemřela předevčírem. Ano, vážně smůla, kdo jste to neviděl, ale tady Kol a Klaus to potvrdit mohou. Ano, to tedy znamená, že už potrestaná byla. To, že jsem ji potom oživila (odlepí se od futer a sedne si na poslední volnou židli v čele naproti Kieranovi), to už je věc druhá. A vlastně se toho ani netýká. Důležitý e stav, že Sophie zemřela. (podívá se na všechny) Takže je to vlastně vyřešené a všichni můžou jít domů. (ušklíbne se a pohledem utkví na Kolovi. Co ten tady dělá, podívá se na Klause) Navíc, myslím, že jsem se zaručila za Sophie svým životem, že už nic takového neudělá. A nepřišla jsem s tím já, ale ty! (upře na něj pohled... funguje to stejně, jako kdyby na něj ukázala prstem) Hayley (přejede pohledem zpět na ni) Jistě tě to všechno vyděsilo, ale vlasně se nakonec nic nestalo, protože ty tady teď stojíš - zdravá a živá, stejně tak tvoje dítě, stejně tak je tu Klaus a další. Všichni jste to přežili. Tak se z toho radujte (řekne s nádechem sarkasmu) a nemyslete na to, co se mohlo stát, protože ono se to nestalo. Nakonec tady všichni sedí a teď se radují z toho, jak tady co nejvíc zatopit Sophie. Netvrdím, že by měla vyváznout bez trestu, pokud nevezmeme v potaz, že už jí Rebekah zlomila vaz, to docela trest je a ještě k tomu to udělala Rebekah. (ušklíbne se a znovu je přejede všechny pohledem) 
(Mohutně vydechne a zase se nadechne, aby mohla pokračovat) Mít v hlavě hlasy předků, které vám říkají, co máte dělat, které vám různě naznačují, že tohle a tamto není správné a že chtějí, abyste udělali tohle, to vážně není žádný ideál. Zvlášť pro někoho, kdo má s těmi rozkazy problém. Ať jste jací jste, nepřála bych vám ani jeden den v hrobce, kde k vám promlouvaní naštvaná předci a dělají z vašeho mozku tak trochu kaši. (kousne se do rtu a mírně nakloní hlavu) A když jste vůdce covenu a předci vynaloží tu sílu, aby se vám dostali do hlavy, taky to dokážou. A nemusíte k tomu být ani mrtví. Ani jeden z vás (Zase je všechny mrazivě přejede pohledem) Netuší, jaké to je, když se vám jejich slova do hlavy zažírají jako červi a vy s tím absolutně nemůžete nic dělat. (na slova nic dělat dá velký zřetel) A co mohla dělat Sophie? Právěže nic, co by se předkům nelíbilo, protože já byla pryč, já před tím utekla a ona mě kryla. A jakmile by přestala, byly bychom na ráně obě. Takže já nezbylo prostě nic jiného, než poslechnout předky a dělat, i kdyby aspoň na oko, že plní jejich rozkazy. (Podívá se na Klause a pak na Hayley. V očích se jí nezračí nic.) A pak jsem přišla já, ve vaších očích jako zachránce, což mi přijde trochu absurdní, když jste mě tady ze začátku nemohl nikdo vystát. (pronese sarkasticky a našpulí při tom mírně rty a zakroutí hlavou) Já rozhodně nejsem hrdina. Věděla jsem, že se něco chystá, ale tak nějak jsem prostě nešla a neřekla jsem - Hele, Klausi, jdou po Hayley a budou ji chtít zabít, protože chtějí tvoje dítě. Ne. (protáhne obličej) Řekla jsem jen něco ve smyslu, ať dává na Hayley pozor, což on nejspíše bral jako výhrůžku vzhledem k naší předchozí konverzaci. (odtuší a zase vydechne a olízne si rty, protože jí vyschly) No a když už se tedy to všechno stalo, tak jsem přišla na hřbitov a viděla tam ten výjev a věděla jsem, že ona to neudělá a neudělala by to ani, kdybych tam nepřišla. Možná by jí to trvalo o pár minut déle, než by si to uvědomila, ale neudělala by to, i když si třeba myslí, že ano. Myslet a konat je ale něco úplně jiného. Jenomže tu byl problém jménem Monique a Abigail, které k tomu všemu de facto Sophie dotlačily, protože ona je chtěla chránit, jakožto mladé dívky. Ano, v tomhle jediném se Sophie vážně provinila. Že neviděla, co jsou zač a chtěla ty prohnaný mrchy chránit. Jo, tak za to bych jí rozhodně nafackovala. (podívá se na Sophie a chvíli na ní drží svůj pohled.) Ale tenhle člověk není špatný, jen byl dotlačený k tomu udělat špatnou věc, kterou vlastně ani neudělal. (pokrčí rameny) Na tom hřbitově dala Sophie konečně předkům najevo, že ona je vůdce a ona má podporu v covenu, což vliv předků na ni oslabilo. Ale ona rozhodně nemůže za to, že předci jsou naprostí kreténi bez charakteru. (odmlčí se, tentokrát už opravdu čeká, co na to řeknou ostatní, jestli vůbec něco.)