French Quarter

Francouzskou čtvrť pomáhala založit Původní rodina. Po dlouhou dobu jí vládli, než došlo k velkému požáru po vpádu Mikaela, kvůli kterému museli Původní opustit město. Poté převzal kontrolu nad městem Marcel Gerard.

(Procházela se po Francouzské čtvrti a zabočila do parku. Dnes je den nezávislých umělců. Ne, že by tu umělci nebyli k vidění každý den, ale dnes je podporovalo i samo město, které v parku postavilo několik meních podií do strategických bodů, na kterých umělci vystupovali. Byly zde i různé stánky s občerstvením. Přišla k jednomu a koupila si trdelník. S trdelníkem v ruce zamířila k jednomu z podií, na kterém vystupovali houslisté. Postavila se trochu opodál a poslouchala libou hudbu.)

(Procházela se městem a snažila se si urovnat myšlenky a pročistit hlavu. Od té doby co přijela do NO to dělala dost často. Vlastně tak trochu doufala že tu narazí na její zrzavou "kamarádku". Měla na sobě přiléhavé červené tílko s nápisem, který dával jasně najevo co si myslí o názorech ostatních. Nemohly chybět vysoké boty na podpatku, černé, na kterých byli po stranách zlaté ostny. Přes rameno měla přehozenou lesklou koženou bundu, do které měla zavěšené prsty tak, aby ji nespadla. Černé kraťasy a ledově modré oči zvýrazněné černou tužkou tak skvěle doplňovali celý její dnešní outfit. Někteří lidé její styl považovali za nestálý a hodně různorodý, ona na to měla jiný názor. Vždy říkala že je to svoboda. Jednou být elegantní, jednou taková a maková a dnes si vybrala vzhled rockerky. Dlouhé černé vlasy měla stažené do úhledného, vysoko posazeného, culíku, který se jí při chůzi pohupoval sem a tam. Rozhlížela se okolo a na chvíli se zastavila u jednoho stánku. Koupila si velké růžové lízátko a zamířila do parku. Bylo tu několik pódií. Přemýšlela, kde by asi tak Genevieve mohla být, až spatřila její zářivé rezaté vlasy. Pomalým, ale velice jistým krokem k ní vykročila a zastavila se až u ní. Uznale pokývla k hudebníkům a nepřestávala je sledovat. Po chvíli si začala podupovat do rytmu.)

(Cítila, jak se vedle ní zastavila žena. Mladá žena, Claire. Poznala ji. Jednak mají čarodějky opravdu dobrý čuch na upíry a jednak, i když stále sledovala podium a houslistu, který zrovna vystupoval, periferním viděním zaregistrovala, že je to ona.) No, tomu říkám překvapení. Jen se vrátím zpět do New Orleans a už vidím po ulicích jen samé známé. Ta anonymita na neznámém místě mi bude trochu chybět, ale ... vlastně ani ne, to bych jen nalhávala sama sobě. Mám ráda pozornost a mám ráda, když je ta pozornost kolem mě. Pokud tedy zrovna není nějak zvrácená. Jak bych ti mohla pomoct, Claire? (konečně se na ni podívá svým ledově modrým pohledem.)

(Nijak zvlášť nevěnovala Genvieve pozornost. Rozbalila si lízátko a obal od něj hodila na zem vedle sebe. I když na ní mluvila, neotočila se na ní. Jen se lehce zakřenila a s lehkou ironií dodala.) Jo, něco jsem zaslechla. Určitě to muselo být fajn. Ale jak tak koukám tak nejsi ani moc opálená. Vylezli jste vůbec s Kolem z postele? Víš co? Nemusíš odpovídat, stejně už odpověď znám. (Odmlčela se a pohodila hlavou. Přitom si jí rychlým zkoumavým pohledem prohlédla od paty k patě a lízátko si strčila do pusy. Rychle ho rozkousala a tyčku hodila zhruba na stejné místo jako obal.) Jo, vlastně asi můžeš pomoct. (Řekla znuděně hned po tom co spolkla zbytek sladkého bonbónu který jí zůstal v ústech.) Víš, přemýšlela jsem o té tvé nabídce. Vlastně, pořád o tom tak trochu přemýšlím ještě teď. (Zmlkla aby měla možnost říct něco Genevieve, i když měla pocit že nic neřekne.)

(Protočí panenky, když utrousí tu poznámku o opálení a posteli. Je zrzka, neopaluje se zrovna dobře, ale je si jistá, že to Claire moc dobře ví a chce ji jen popichovat. Takže na tu její poznámku už nijak nereaguje.) Ano? No, proč bys taky nepřemýšlela, myslím, že to byla dost férová nabídka. Žádný hybrid, jen vlkodlak a nic za to chtít nebudu. Řekněme, že to udělám ze známosti. Jsi Kolova kamarádka a takový ty blbosti. (mávne rukou a ušklíbne se pro sebe) Rozhodnutí je jenom na tobě.

(Dělá, že ji opravdu zajímá co se děje na pódiu, ale po chvíli toho nechá a otočí se na ní. Má pravdu, je to víc než výhodné, ale něco jí tu nehraje. Jasně, s Kolem měli určitý vztah ale nemyslela si že by to Gen dělala kvůli tomu. Možná že pro G bude jednodušší když bude vlkodlak a líp se jí zbaví. Tak daleko to ale Claire rozhodně nenechá zajít. Upřela na ní své oči a nerozhodně si ji prohlížela. Bylo více než zjevné že je na rozpacích. Vedla jakýsi boj uvnitř sebe.) Proč nemáš tak ráda hybridy? Jasně, jsou to hříčky přírody a tak, možná že se jich bojíš. Nebo se pletu? Jasně, Kol. dlouho jsem o něm neslyšela. Jak se vlastně má? To je jedno, někdy se ho zeptám. (Ledabyle máchla rukou ve vzduchu, že o tu teď nejde.) No, tak mně napadlo. Myslím že kamarádky nebudeme, ale respektovat by jsme se mohli. (Odmlčí se, porozhlédne se po okolních lidech a tiše si odkašle. Potom promluví tak tiše, až jí to samotnou překvapí.) Fajn, souhlasím s tím, že ze mně uděláš človíčka s neprobuzeným vlkodlačím genem. (Při tom už různě přemýšlela nad tím, jak to řekne Marcelovi a že musí najít způsob jak se stane hybridem. Možná to bude těžké, ale takové časy si už jednou zažila. Umí se o sebe postarat.)

(Vidí, jak si ji nedůvěřivě měří. No, vlastně se jí ani nediví, kdo by věřil někomu, jako je ona. Kdo by to chtěl riskovat. No, pár lidí už to riskovalo a vyplatilo se jim to, ale Claire nemůže vědět, jestli to tentokrát myslí znovu upřímně, nebo je za tím něco víc.) Ano, hybridi jsou vážně hříčky přírody a řekněme, že jeden v tomhle městě naprosto stačí. (ušklíbne se... samozřejmě tím myslí Klause) Ty jsi byla vlkodlak, tedy neprobuzený vlkodlak a pak ses stala upírem. Chápu, že to pro tebe nemohlo být lehké. Věř mi, ani já bych nebyla nadšená z toho, kdyby mě někdo rázem proměnil v upíra. Protože to nebylo mojí přirozeností. Řekněme, že ti pomůžu, protože mám pro tohle pochopení. Ale nějaké super monstrum z tebe dělat nehodlám. (nazve hybrida super monstrem) Kol se má dobře, ale jistě, promluv si s ním sama. Pořád básní o tom, jak ho naučíš řídit. (protočí panenky) No, myslím, že jsi učinila správné rozhodnutí, co se týče tvé přirozenosti. Je mi jasné, že se budeš pokoušet o to, abys byla hybrid, ale třeba si to za tu dobu rozmyslíš, když konečně budeš tím, kým být máš.

(Poslouchá jí, ale zatím ji nic moc nezaujalo, až na to, jak hraje že s ní soucítí, nebo něco takového. Ruce si založí na prsou a nedává najevo žádné emoce. Upřímně se zasměje až když zmíní to jak Kol mluví o tom že ho naučí řídit. Netušila že by si s ní mohl chtít promluvit. Zatřepe hlavou, v které teď na Kola nemá místo.) No, to je mnohem delší příběh, který ti vyprávět nechci ani nebudu. Myslím to jak se ze mně stal upír. A věř mi, nebylo to zas tak špatné. (Zadívá se na své zlatě nalakované nehty. Lak se jí na několika místech odlupuje a to dokazuje jen to, že poslední dobou byla dost zaneprázdněná. Je tu ještě něco co od ní potřebuješ? Řekla si pro sebe a pak jí to došlo. Žije už nějakou tu řádku let a našla tu jeden malý problém.) No, mám ale jednu podmínku. Nebo spíše prosbu. Jsem upír už nějakou tu řádku let a je mi jasné, že vlkodlaci stárnou normálně jako lidé. Ale, čeho se bojím, je že se mi všechny ty mé upíří léta začnou shromažďovat a já začnu rychle stárnout a umírat. Potřebuji něco jako pojistku, že tohle se nestane. (Pozvedla lehce obočí a dívala se jí upřeně do očí. Jako kdyby z nich mohla něco vyčíst. Něco, co by jí pomohlo a usnadnilo tohle všechno.)

Neprosím tě o to, abys mi něco vyprávěla. Každý máme svá tajemství, která se snažíme ukrýt, co nejdéle to jde. Když někomu nevěříš, těžko mu něco vyzradíš. (podívá se na ni a pak se pobaveně pousměje) Ale to, že někomu nevěříš, tě nezastaví v tom, abys toho někoho žádala o laskavosti. A takhle to prostě je. Takhle to chodí, není to žádná ojedinělost. Nic po tobě nechci, ale kdybych snad narazila na něco, s čím bys mi pomoct mohla, přijdu za tebou a budu očekávat, že mi pomůžeš stejně, jako jsem to já udělala s tebou. (chvíli se na ni jen soustředěně dívá, než se znovu doširoka usměje. Šťouchne se prstem do spánku.) Jistě, stáří. Stáří je opravdu ošemetná věc. Nevím, jaké to kouzlo má vedlejší účinky, ale je dost možné, že by se to opravdu stalo. Něco vymyslím. (uzavře to nakonec a semkne rty)

(Přikývne, a její jindy plné rty tvoří teď jen úzká čárka.) Fajn, dohodnuto. Je to prostě zdvořilostní výměnný obchod. Nebo laskavosti nebo co to je, to je vlastně jedno. (Na obličeji se jí objeví lehký náznak vrásek.) No, doufám že tyto možné nežádoucí účinky, nebudeme muset řešit, i když je to dosti možné. Nicméně, za jak dlouho se sejdeme aby jsme  provedli to kouzlo? (Netrpělivě přešlápne z jedné nohy na druhou a prohlíží si Genenvieve tím svým chladným a chtivým pohledem, kterým vždy kouká na lidi od kterých má jisté očekávání a věří, že je naplní.)

Budeme muset počkat na úplněk. (pokrčí prostě rameny) Takováto kouzla jsou svázána s určitou fází měsíce. Tohle kouzlo s úplňkem, jelikož se vlkodlaci o úplňku mění. Úplněk je za dva dny, pokud jsem si dobře prohlédla kalendář. Takže teoreticky za dva dny můžeme provést kouzlo. Pořádně nastuduji tu tvou stránku, pokud mi ji poskytneš znovu a vymyslím nějaké kouzlo, aby tě neobtěžovalo rychlé stáří. (dívá se na ni až nezaujatě)

(Úplněk. Trochu se toho děsí. Měla by zkontaktovat někoho, nějakého vlkodlaka, který by ji mohl pomoct s přeměnou. Když zmíní to kouzlo, které ukradla, zašátrá v kapse u kraťasů a podá jí zmuchlanou stránku. Tak nějak počítá s tím že si ji bude chtít nechat a proto si ji okopírovala. Kývne hlavou na znamení souhlasu a když si kouzlo vezme, svěsí ruce podél těla.) Ráda jsem tě viděla, Gen. (Pousměje se a lehce se zazubí.) Moje číslo máš, a pokud ne, tak si ho vezmi od Kola. A vyřiď mu že ho pozdravuji. (Nejdříve se dlouho rozmýšlela a pak jí lehce poplácala po rameni, dost nejistě a zbrkle. Podívala se jí do očí a pomalu se otočila. Pomalu odešla až jí z obzoru zmizela úplně. Musí do té doby než se uvidí zařídit mnoho věcí. Hlavně si najít někoho, kdo jí bude pomáhat.)

(Vezme si od Claire tu stránku s kouzlem. Vážně ji zaujalo už předtím, když si ho pročítala na plantáži. Samozřejmě, že si ho nechá, je si jistá, že s tím Claire počítá. Pečlivě ji složí a zandá si ji do kabelky. Zakroutí hlavou nad tím, jak byla zmuchlaná) Lidi se vážně neumí chovat uctivě ke knihám ani, když už je zničili. (Podotkne, protože ví, že Claire znesvětila nějaký grimoire tím, že tu stránku vytrhla. Když ji poplácá po rameni, docela překvapeně a zaraženě se na ni dívá. Na tohle vážně není zvyklá a rozhodně to nečekala.) Jo... budu ho pozdravovat. Měj se. Zavolám. (řekne trochu nejistě a pak se dívá, jak Claire odchází. Chvíli ještě zůstane a pak se obrátí a jde domů.)

Ano, je tam několik menších pódií, na kterých vystupují hudebníci s různými nástroji a všude kolem jsou malíři a stánky s občerstvením, dokonce je tam i takový taneční parket pod širým nebem. Vážně si město dalo záležet. I nezávislí umělci se musí podporovat, tedy hlavně ti nezávislí. Nemusím komerci. (Když podotkne, že by měla víc, jíst, jen se ušklíbne) Nemám poslední dobou chuť na jídlo. Asi si mě budeš muset vykrmit. (usměje se)

*ušklíbne se, když řekne, že je tam i taneční parket.* Super, můžeme si zatancovat. No to vidím, že moc nemáš chuť na jídlo. To si piš, že si tě pořádně vykrmím. A dneska začnu.. Možná, že bych tě neměl brát do restaurace, ale do cukrárny. *potichu se zasměje.*

No, neříkáš to zrovna moc nadšeně. (usměje se a ukáže při tom i svoje zuby) Ale když na tom tedy tak trváš, tak ano, zatancujeme si. (popichuje ho... Kol byl asi jediný, který jí dokázal vykouzlit úsměv na tváři i naprostými prkotinami. Je pravda, že jeho slova jsou někdy docela perly.) Dneska už jsem sladké měla, ten trdelník. Takže se pro tentokrát opravdu spokojím s tou restaurací.

Noo. Tak se v tý restauraci normálně najíme a dáme si k tomu i dezert. *zazubí se na ni.* A musim si tě pohlídat, aby sis nedala zas jídlo, kde je převážně zelenina. Dáš si pořádnej flák masa. *oznámí jí, jako by to byla hotová věc.*

(Chvíli se na něj jen dívá, jak jí to všechno nalajnoval, co dnes bude jíst. Pobaveně se usmívá, pak jen zvedne ruce do gesta, že se vzdává.) Fajn, fajn. Dneska je to ve tvé režii. Dám si flák masa a potom ještě dezert. Teda jestli to zvládnu sníst, protože si tím nejsem tak jistá. (zatváří se trochu pochybovačně. Nebyla zvyklá se nacpávat. Zvlášť, když bude mít maso.) Tak už konečně někam zaplujme, než si to rozmyslím. (zasměje se a vydá se dál ulicí.)

*sotva co to Gen dořekla s ní vešel do jedné restaurace poblíž parku. Vlastně byl park hodně blízko, protože dost slyšeli tu hudbu, co odtamtud šla. A ne, že by jim to vadilo. Posadili se ke stolu, on samozřejmě Gen pomohl, jako správný gentleman. Potom už jednom čekali, až přijde číšník.*

(Posadila se za pomoci Kola. Když přišel číšník, nabídl jim nějaké speciality ze grilu. Když si tedy měla dát ten flák masa, tak si objednala jelení steak s brusinkovou omáčkou, protože ten ji opravdu zaujal. Nestává se často, že by jedla divokou zvěř. Vlastně jelena neměla ještě asi nikdy. Snad to bude dobré. K tomu si poprosila o opékané brambory a červené víno, které se ke zvěřině hodí.)

No vidíš, že to jde. *zazubí se na ni, když slyší, co všechno si Gen objednala.* Já si dám to samé. *řekne číšníkovi. Dezert si objednají až po jídle. Číšník odejde s jejich objednávkou a oni už teď jenom čekají, až jim jídlo přinese.*

Jídlo si vybírat umím, když už se tedy donutím jíst. Nebo mě donutí někdo jiný. Ale na ten jelení steak jsem vážně zvědavá. Nikdy jsem neměla zvěřinu. Někdy bych ráda ochutnala nějaké kančí maso. (Začne o tom trochu uvažovat) Fajn, už aby to tu bylo. Začínají se mi sbíhat sliny. (zasměje se... číšník jim zatím přinese víno)

To já jedl kančí maso docela často. Dřív. *dodá.* V ty časy se jenom lovilo. Sice se i obchodovalo, ale naše rodina spíš lovila. A co si pamatuju, je kančí maso docela dobré. *úplně se mu vybaví ta chuť.* Joo, taky se na to dost těším. *řekne a nepije se vína.*

Takže ty umíš lovit? (povytáhne se zájmem obočí) A co ještě umíš? Možná, že nebudeš zas tak k ničemu. (schválně ho popichuje.) Umíš to s mečem? A s lukem?