New Orleans Hospital

*Více pozornosti věnuje Nailah, než Lorentovi. V jeho případě čeká, jen na to, až opustí pokoj. Skutečnost, že se zařídil podle toho, co po něm chtěla Nailah ne on, ovšem jen tak nezapomene. S Lorentem si vyřídí pár věcí hned, jak bude moci. Mimo Lorenta ho čeká k řešení ještě několik záležitostí. Nenapadlo by jej ani v nejčernějším snu, že se něčeho takového dočká. Opět se ve svých lidech zklamal a to už po několikáté během krátké doby. S každou takovou záležitostí, jako by v něm odumřelo kousek duše. Kousek toho, kým by chtěl být. Zároveň cítí, jak v něm roste něco, co mu není ani za mák příjemné, ale musí se řídit a držet právě toho, aby mohl jít dál. Poslouchá rozhovor mezi Nailah a Lorentem napůl ucha. I tak, ale vnímá, čeho se týká. Nehne u toho brvou. Jeho výraz se od chvíle, co vešel do pokoje téměř nezměnil. V očích je vidět, jen věcnost, povinnost. Když Lorent z pokoje konečně odejde, překoná se a dveře zavře. V tu chvíli nenávidí sám sebe za to, co musí Nailah udělat. Ví, že po tomhle už nebude nic jako dříve. Zničí to v něm jeho pevná předsevzetí a ideály, které si vytýčil jako jedny z hlavních a důležitých, kterých se až dosud snažil držet a řídil se jimi. Dnes vše zmizí. Jeho radost, štěstí. Zůstane jen pocit marnosti, zhnusení a opovržení ze něj samotného. Napáchá tím škody, které už nikdy nepůjdou napravit. Dnes ublíží Nailah a v příští době Hayley. Neví, čím se tolik provinil, že ho někdo takhle trestá. Proběhne mu v mysli krátce, když je od Nailah otočený zády a zavírá dveře a ona mu nevidí do tváře. Nemůže tak vidět, jak velmi ho to trýzní. Když se ho pak ona velmi nevybíravě zeptá, proč za ní přišel, otočí se pak k ní. Během toho opět všechno zakryje za svou maskou netečnosti.* Přišel jsem dokončit to, co se nepodařilo včera, i když jsem tomu chtěl za každou cenu zabránit... *Procedí pak mezi zaťatou čelist, když Nailah probodne pohledem, který je svým způsobem chladný, neosobní. Vydá se od dveří k jejímu lůžku. Během toho na ni začne používat svou moc, aby si podrobil tak, jak k tomu byl donucený.*

(Ano, rozhodně nebyla zrovna vybíravá, když se ho ptala, co chce, ale mohl se jí divit? Málem zemřela jen kvůli jeho paličatosti. Chtěl tomu zabránit, nechtěl si ji nárokovat, tohle chápala, chápala i to, že chtěl být s tou svou Hayley. Snažil se to vlkodlakovi vysvětlit poprvé, v tom ho i ona podpořila, ale když bylo jasné, že se vlkodlak prostě nevzdá své myšlenky, měl mu namluvit, že to udělá, neměl stále říkat, že ne a ne. Měl mu říct, že to udělá a pak by ji ten vlkodlak pustil a už by se o to postarali. A on by si mohl vzít svou Hayley, protože bylo jasné, že to Jackson slíbil pod tlakem. Všichni by to chápali. A kdo by s tím nesouhlasil, byla by to jeho omezenost. A kdyby se našel zase takový nějaký radikál, skoncovali by to s ním, nebo by byl nějak exemplárně potrestán. Jenomže Jackson nechal toho pučistu, aby ji podřízl. Pak už bylo pozdě na nějaké slibování, jak udělá tohle a tamto. Bylo už pozdě, ona málem vykrvácela, kdyby nebylo Lorenta a té ženy, co ho sem dovezla, té Claire. Jackson se nestaral o to, co je s ní a kdyby tam nebyli oni, tak by prožila svoje poslední minuty na zemi v zátoce. Myslela si, že se jí bude pokoušet vysvětlovat, proč to takhle udělal, že se přišel ospravedlňovat, ale to, co řekl, ji překvapilo. A nedalo se říct, že mile. Bylo jí jasné, co myslí tím, že přišel dokončit to, co se včera nepodařilo. Nečekala, že by tohle chtěl udělat. On má přece Hayley, vlkodlaci, kteří se bouřili, jsou poraženi, tak proč?) Ne, to přeci není potřeba. Máš Hayley, ti vlkodlaci jsou poražení, ostatní tě budou respektovat, když si Hayley vezmeš. Já... já si tě nechci vzít a ani to neudělám. Můžeš mít svůj život s Hayley. (Dívá se na něj a čím víc se přibližuje, tím víc začala cítit, jak na ni působil svou mocí. On to vážně dělá. Působil na ni svou mocí, aby si ji podmanil. Zakroutila prudce hlavou v nesouhlasu a ani nevnímala tu bolest svého krku, protože momentálně se soustředila na Jacksona.) Jacksone, nedělej to. Slyšíš? Přestaň! (Řekla tak nahlas, jak jí to její krk teď dovoloval. Věděla, že mu nemůže odporovat dlouho. Nemá sílu na to, aby mu odolávala dlouho. Lorenta poslala pryč, měla tušit, už podle Jacksonova tónu a pohledu, že se tady nebude jednat o nic příjemného, ale Jackson mu dal rozkaz a ona nechtěla, aby se tu rvali. Ale teď toho pomalu začínala litovat. Začala se soustředit na svou vlčí moc a odporovat mu, odporovala mu, jak jen mohla v tu danou chvíli. Ale dělalo se jí z toho špatně, protože nebyla tak silná a Jacksonova moc její tenkou bariéru za chvíli převálcovala. Už byl úplně u její postele, dívala se mu do očí, to byl ještě tak momentálně poslední vzdor, který teď mohla zkusit. Vyzvat ho na souboj o dominanci, ale i když se vyspala, byla rozhodně unavenější a vyčerpanější než Jackson, který byl v pořádku a síly měl teď na rozdávání. Ale dokud s ním udrží oční kontakt, tak ji nedostane. Jeho síla byla čím dál tím větší, až ji zarážela do postele. Byla opojná, volala ji k sobě, ale ona nechtěla, tak moc nechtěla.) Stop! Slyšíš? Nedělej to! Nedělej to mně, ale hlavně taky sobě. (Stále se na něj dívala, do jeho očí. Ale viděla jen netečnost, neosobnost a chlad. On se rozhodl a byl odhodlaný tohle dokončit. Podmaní si ji, aby ho poslouchala a ctila, aby mu byla podřízená, aby nad ní měl moc, jakou by nad ní normální muž nikdy neměl. Až ji dostane, potom už mu nebude nic bránit v tom, aby si ji vzal. Bude jeho. V podstatě bude ocejchovaná jeho mocí a pachem. každý vlk bude vědět, že ona patří Jacksonovi. Snažila se zhluboka dýchat. Kdyby neležela na lůžku, jeho moc by způsobila, že by si pod tou tíhou před ním klekla a sklopila hlavu ve znamení nejvyšší podřízenosti. Ale to tady nemohla, nemohla si kleknout. Vydržela to, jak dlouho mohla a nikdo by jí nemohl vyčíst, že se nesnažila bránit, ale byla po tom včerejšku tak oslabená, že to nemohla vydržet věčně. Najednou sklopila hlavu a zrak. Vypadalo to, jako by se Jacksonovi na svém lůžku uklonila. A znamenalo to pouze jediné. Jackson vyhrál. Od teď byla jeho, ale šťastně se necítila ani náhodou. Mlčela a stále měla sklopenou hlavu. Po tvářích jí tekly slzy, ale to Jackson teď neviděl. Takhle skončit nechtěla. Vážně tu s ní ta smečka zacházela jen jako s kusem masa, se kterým se kupčí.)

*Trochu více se nadechne, před tím, než se k Nailah rozejde. I když se mohlo zdát, že mu to nic nedělá, ve skutečnosti to pro něj bylo jedna z nejhorších věcí, které dosud ve svém životě a hlavně ve svém postavení ve smečce udělat. Pomalu se ke své budoucí družce přibližuje a vidí na ni překvapení, i když ne právě příjemné. Nic ho nepřesvědčí, že to nyní oba vnímají naprosto stejně. Ani jednomu to nepřináší žádné potěšení, nic dobrého. Předchozí den se tomuhle snažil zabránit. Nevyšlo mu to a ještě Nailah kvůli tomu, kvůli němu skončila tady v nemocnici.
Chce tohle mít za sebou, co nejdříve. Nehodlá to protahovat. Nailah, ale i upoutaná na nemocniční lůžko vzdoruje a pro něj je to tak mnohem, mnohem těžší, nepříjemnější. Nikdy nepočítal, že bude muset zrovna tohle použít. Celý život čekal na Hayley. Když se na něj konečně usmálo štěstí a měla se stát jeho ženou, všechno se mu rozsypalo na prach. Jako už mnohokrát v krátké době po sobě. Nailah ho začne přesvědčovat o tom, že to, pro co si přišel, není nutné. V jeho výrazu se na moment objeví výsměch, pobavení, jako by právě řekla vtip - ovšem velmi špatný.* Smečka si vybrala tebe. Na mě nezáleží... *Procedí skrz zatnutou čelist a jeho pohled opět zvážní a dál na ni neoblomně kouká.* Už jsem ti řekl, že nikdy nedostanu to, co chci já. Vždy se mi někdo postaví do cesty a zničí mé úmysly, plány. *Odvětí opět nevrle, podrážděně. V žádném případě, ale není jeho zloba adresovaná Nailah. Je zklamaný, znechucený z nevděku lidí ze smečky. Ti, co nesouhlasili se vzbouřenci, se jen velmi málo nebo téměř vůbec neprojevili. Tím vlastně dali najevo svůj souhlas s průběhem. Z toho usoudil, že jim tahle možnost, Nailah místo Hayley přijde vhod. I proto se nakonec rozhodl dovést to do konce. Slíbil to, i když hlavně tomu zrádci, který ani neměl tolik odvahy a cti v těle, aby čelil následkům svých činů.* Nemám na vybranou, Nailah. *Smutně se na chvíli pousměje, ale jeho pohled je prázdný, jako by bez životní energie. Dělá, jen to, co mu diktuje vlkodlak v jeho nitru. Uvnitř ho to ničilo, vidět Nailah takto před sebou, bezbrannou, bez šance se mu ubránit. Její vzdor i v tomhle stavu, který dávala najevo na něj působil obdivuhodně. Věděl ovšem, že pokud jim do toho někdo nevstoupí, tak bude Nailah za chvíli oficiálně jeho.* Nebraň se. *Vydechne, protože vidí, jak ji to vysiluje a je to zbytečné. Postupně dojde až k její posteli a zůstane stát. Vnímá, jak její vzdor pomalu opadává. Opětuje její pohled, dokud na něj ona ještě kouká.* Snažil jsem se včera ze všech sil, zabránit tomu, abychom tady spolu teď museli svádět tenhle "souboj"... *Odvětí věcně. Nechce, nemůže nyní projevit svou lítost ani žádné jiné emoce. Ne dokud nebude po všem.* Nikdy jsem tohle nechtěl udělat. *Procedí nenávistně skrz zuby. Přál by si, mít teď jinou možnost... Nakonec se dočká toho, že se Nailah poddá. Na jednu stranu je to zvláštní pocit, jaký dosud nikdy nezažil. Nedovede se z něj těšit ani na chvilku. Vydechne, jako by právě skončil náročný souboj. Když ona sklopí pohled dolů, i on nakonec uhne pohledem dolů. Zavrtí krátce hlavou, právě ztratil část své duše. Ublížil ženě před sebou takovým způsobem, který už nikdy nevrátí, nemůže vzít zpět.* Já vím, že mi tohle nikdy neodpustíš, ani ten včerejšek, Nailah. *Poznamená krátce na to, když je mezi nimi chvilka ticha.* Ani já sobě. *Dodá. Když stojí u její postele, zvedne ruku a natáhne se k její a dotkne se jí.* Budeš jejich královna. Až se vrátíš do Zátoky, rozhodneš o tom, co se stane s těmi, kteří se obrátili proti tobě, a kteří dosud žijí. Jejich životy náleží tobě. *Oznámí jí jako hotovou věc. Zvedne pak pohled a zadívá se do její tváře. V jeho výrazu se mísí a prolíná jeho odhodlání a síla Alfy s mužem, který nenávidí a pohrdá sám sebou. Pak ruku stáhne.* Nechám tě dnes už odpočívat. Brzy zase přijdu. *Odvětí. Shledá, že už se den značně nachýlil. Kousek od postele poodstoupí. Nespouští z ní ovšem oči.* Nevím, odkud se znáte s Lorentem. *Procedí pak znovu podrážděně a Lorentovo jméno téměř s odporem vyplivne.* Nechci, aby ses s ním stýkala. Jestli ho s tebou uvidím, zabiju ho. *Dodá ještě. Je to varování pro ni i pro něj. Lorentovi nedůvěřuje od první chvíle a teď se o tom přesvědčil, že jeho šestý smysl mu napovídal dobře. Rozhodně se s ním hodlá vypořádat. Nejraději by ho zabil, protože je v jeho očích vypočítavý a nedůvěryhodný. Tím, že ho Lorent dnes neposlechl, jen potvrdil jeho podezření, které u něj vzniklo už předchozí den. Jde mu, jen o sebe a o to, co nejlépe vyhovuje jemu.* Dobrou noc. *Popřeje jí a pak se otočí na patě a pokoj opustí. Než odejde definitivně z oddělení, kde Nailah leží, nechá tam na sebe kontakt i své údaje, kdyby oni i ona něco chtěli nebo potřebovali. Teprve pak nemocnici opustí. Nadechne se večerního vzduchu. Sotva je venku jeho myšlenky se ihned zaměří na Hayley a na to, že s ní musí, co nejdříve mluvit. Cestou k autu, sáhne po telefonu a napíše jí zprávu.*

kód:

Hayley, musím s tebou nutně mluvit. V Zátoce se událo pár špatných věcí. Nejezdi tam. Ne dříve, dokud si nepromluvíme. Můžeme se sejít ve městě? Co nejdříve, prosím. Jackson.

*Zprávu odešle, to už dojde k autu, nasedne do něj, nastartuje a odjede.*

(Byla pokořena. Nemohla čekat ani nic jiného, ale chtěla se bránit, i když to bylo zbytečné. Chtěla ukázat, že s tím nesouhlasí. Jackson ale nakonec dostal to, pro co si přišel. Podrobil si ji, označil si ji neviditelným cejchem, který pravil, že je jeho majetek. Jackson i leckdo jiný by jistě namítali, že člověk nemlže být majetkem druhého, už nejsme v době otrokářské. Nebyla otrokem, přesto si už nikdy nebude moci dělat, co bude chtít a co ona sama uzná za vhodné. Bude odkázána na přání a rozkazy Jacksona, a to v mnohem hlubší míře, než kdyby byla obyčejným členem smečky. Od ženy se očekává poslušnost. Vlkodlaci v tomhle byli velice striktní. Poslušnost, věrnost, to opravdu hrálo roli. A když náhodou něco bylo porušeno, byl jsi náležitě potrestán. Jak se jí objevily v očích slzy, tak jí rychle zase zmizely. Nechala jich stéci jen pár. Stále měla ale sklopený zrak, protože ten muž nad ní ji právě získal tím, že si ji podmanil. Její naprostá podřízenost je čerstvá, takže silná, protože takovýhle stav ona nikdy předtím nezažila. Jackson jí pak řekl, že ví, že ona mu to neodpustí a ani on sobě. S tím, že někdo něco neodpustí tomu druhému, se dá žít, ale s tím, když nenávidíte za něco sami sebe a nedokážete si sami odpustit? S tím už se žije mnohem, mnohem hůř. Nic na to neříkala, jen sledovala jeho ruku, když se dotkla té její. Při další větě jí přejede po zádech mráz. Jako by ta slova měla být elektrickým šokem. Bude jejich královna. Bude královna smečky, která jí usilovala o život. Sice ne celá, ale bylo to jako kdyby celá, protože nikdo pro ni nehnul ani prstem. Pokud nepočítá těch pár jedinců. Bude královnou ovcí, ne vlků. Ale možná bude stát za to, aby si je vycvičila. Konečně zvedla zrak k němu, když se zmínil o tom, že životy těch zbylých přeživších zrádců jsou její. S tímhle stanoviskem byla spokojená. Kývla na něj hlavou.) Dobře, naložím s nimi podle svého uvážení. (Po téhle větě zase sklopila zrak trochu dolů, aby to nevypadalo, že se snaží očním kontaktem alfu vyzývat či provokovat. Dřív se mu do očí dívala normálně a nekontrolovala se. Teď už je to jiné. I kdyby Jacksonovi ten pohled nevadil, jeho vlkovi by mohl, protože on je tu ten vysoce nadřazený nad ní. Až si ji Jack vezme a v případě, že z ní udělá svou družku, protože jinak by její postavení ve smečce bylo hodně dole, bude hned druhá po alfovi, co se týkalo rozhodování ve smečce. Mohla dokonce změnit alfův rozkaz jako jeho družka, ale šlo to všechno na její triko, pokud by se ukázalo, že její rozkaz dopadl pro smečku hůře než rozkaz jejich alfy. Ale pokud šlo o vtah mezi nimi dvěma, vždycky to zůstane tak, že on bude jejím pánem a ona ho bude muset poslouchat, pokud jí něco přikáže či k tomu přidá ještě svou moc. Když kousek poodstoupí poté, co jí oznámí, že už půjde. viděla, jak se na ni stále dívá, takže svůj pohled znovu stočila k němu, protože bylo poznat, že jí chce ještě něco sdělit. To, co uslyší, pro ni není moc příjemné, ale z hlediska jeho postavení to musela chápat, i když se jí to nelíbilo. Ale stejně tak jí bylo jasné, že jemu jako alfovi a jejímu budoucímu muži a druhovi - pokud ji udělá svou družkou, což doufá, že udělá, protože kdyby ne, bylo by to pro ni asi ještě větší ponížení, než je teď tohle - se tohle nelíbilo už vůbec. Ješitnost, pýcha, ale i teritoriálnost a majetnickost alfů byla dosti pověstná. Nailah je jeho, ničí jiná a běda tomu, kdo to nebude respektovat. Žádný alfa neviděl rád, když se kolem jeho vlčice motal jiný cizí vlk. Ale ona z toho radost neměla, protože Lorent byl jediným vlkodlakem, krom Jacka, se kterým se tady v New Orleans bavila. A spřátelila se s ním. I když si byla rozhodně jistá, že kdyby Jack věděl to, co ona, kdyby věděl, že Lorentův vlk ji chce za družku, tak by neváhal ani vteřinu a šel by ho zabít rovnou.) Požádala jsem Lorenta, aby mi přinesl můj náhrdelník, staví se tu s ním. Říkám ti to proto, že beru na vědomí tvé přání. (Ano, označila to za přání, i když věděla, že to byl rozkaz, varování, které se rozhodně nevyplatí neuposlechnout.) A nechci, aby došlo k nějakému nedorozumění. Lorent se tu ukáže dnes naposledy. Samozřejmě, že ho s tvým přáním obeznámím taky. (Jackson tedy musel počítat s tím, že Lorent ještě přijde. Ona mu nelhala, aby se vyhnula konfliktům. Ale dala mu jasně najevo, že se bude řídit jeho rozkazem, ale až poté, co Lorent přijde s jejím náhrdelníkem, naposledy. Zdálo se, že to pochopil a neslovně k tomu svolil, protože jinak by proti tomu jistě něco namítl. Když se s ní rozloučil už úplně, neodpověděla mu. Neuměla si představit, že by mu tu po tom všem taky odpověděla nějak podobně, že mu přeje dobrou noc a dobrý spánek. nechala proto jeho přání dobré noci viset ve vzduchu. Když odešel, zavřela oči. Snažila se srovnat se vším tím, co se tady právě teď stalo a co se ještě stane, až se tu objeví Lorent a ona mu bude muset vše říct. Obzvlášť tu část s tím, že se nebudou moci stýkat. Po nějaké době oči znovu otevřela a dívala se ven na západ slunce.)

*Po odchodu z nemocnice se po nějaké době dostal do zátoky, kde nejprve zamířil do té chatky, kterou mu popsala Nailah. Na zemi tam nalezl kabelku a zní vysypané věci a především náhrdelník na skříňce. Všechno to tam sesbíral, věci dal zpátky do kabelky a náhrdelník vzal pro jistotu k sobě do kapsy. Pak se vydal k sobě do chatky, jenže tam nalezl Claire s večeří. Překvapilo ho to, ale k její smůle on neměl čas. Za chvíli měl mít směnu v baru, domů se přišel jen narychlo převléct a nechat tady kabelku. Claire prostě měla v tomhle smůlu, špatně si to načasovala, takže nakonec musela odejít, stejně jako brzy přešel on. Kabelku Nailah nechal v chatce, ale náhrdelník si bral pro jistotu sebou. Po směně se do chatky zase vrátil, tentokrát už to bylo pozdě v noci, ale aspoň měl víc času. Osprchoval se, vzal kabelku Nailah, kterou akorát schoval do igelitové tašky, aby to nepůsobilo špatně, a vydal se zase do nemocnice. Věděl, že už je pozdě, že už je po navštěvních hodinách a že ho tam nejspíš nepustí, ale přesto to riskl a proplížil se do pokoje Nailah. Kupodivu se mu to povedlo a on vešel do pokoje Nailah. Ta už ale stejně spala, jak čekal. Ale to nebylo tak důležité oproti tomu, co pocítil, když ji spatřil. Najednou měl takový podivný pocit prázdnoty, jako kdyby něco ztratil, ale nevěděl co. Jeho vědomí to nedokázalo přesně určit, protože nedokázal rozpoznat svého vlky, který momentálně osaměl. Zjistil, že jeho družka je podrobená, že jí navěky ztratil. Ale nic z toho si neuvědomoval, tak popošel blíž k její posteli. Ta židle tam pořád stála, takže se na ní znovu posadil. Igelitku s kabelkou nechal na zemi, jen náhrdelník vyndal z kapsy a položil ho na polštář vedle Nailah. Sám si pak podepřel hlavu rukou a ruku nechal opřenou o noční stolek, který byl tady v nemocnici na to dostatečně vysoký. Pozoroval Nailah, jak spí a přitom ho trýznil pocit prázdnoty. Nakonec i on usnul, hlava mu sklouzla z ruky na noční stolek a takto spal až do rána. Nejspíš bylo rozumnější počkat do rána a přijít sem až pak, ale jeho to sem táhlo, potřeboval mít jistotu, že je Nailah v pořádku po tom setkání s Jacksonem. Jeho vědomí se aspoň utišilo myšlenkou, že je fyzicky v pořádku, ale vlk, který ho sem táhl, ne. Ten momentálně uvnitř něj vyje na měsíc a nikdo to neslyší.*

(Když mluvila po tom vše s Jacksonem, který si ji nárokoval, mohlo se zdát, že působí vyrovnaně, ale musela se držet, aby nezačala řvát tou marností, kterou v tu chvíli cítila. A navíc byla taky unavená a slabá, takže snad ani neměla sílu křičet. Co se ale neděla na povrchu, dělo se rozhodně uvnitř. Křičela  a mlátila do stěn, které ji teď obklopovaly, protože ona už nebyla volná. Ty stěny ji věznily a budou ji věznit až do její smrti. Kdejaký vlkodlak - alfové hlavně - si podrobovali své ženy, aby si samozřejmě byli jistí poslušností, ale byli i tací, kteří nestáli o to, aby jejich družky byly podrobené jejich nejvyšší síle a vůli. Takový byl i Adam. Byl to silný alfa, kterého bylo třeba se obávat, ale taky uznával ji a její autoritu a autonomii. Samozřejmě, že by si nemohla dělat úplně to, co chtěla, hlavně kdyby věděla, že by to Adam mohl zjistit, ale mohla se rozhodovat sama za sebe naprosto volně. Byl fakt, že Adam taky zabil jednoho vlkodlaka, který se kolem ní motal, ale ten snad, jako by to dělal schválně a říkal si o to, navíc ona ho odmítala, ale on si nedal říct. A to ještě ani nebyla Adamova družka ani žena. I proto odsouhlasila Jacksonovi to, že se s Lorentem stýkat nebude, protože věděla, že to nejsou jen plané řeči. Ale cítila se nesvobodná tím, že si Jackson podrobil. A většinou ti, kteří si svou vlčici podrobí, ať už schválně či z donucení jako Jackson, jsou pak nepřirozeně hákliví na to, co jejich družka dělá. Lidově řečeno by se z Jacksona mohla stát stíhačka. Ona doufá, že tomu tak nebude. Dívala se na západ slunce a usnula záhy po setmění. Opravdu byla unavená a energie rozhodně teď neměla na rozdávání. Ani nevěděla, že pod rouškou noci se k ní do pokoje připlížil Lorent. Netušila, že tu znovu spal, jako by ji strážil. Ráno se probudila chvíli předtím, než přišla sestra, aby udělala zase nezbytné kontroly. Všimla si, že vedle na polštáři je její náhrdelník. Pousmála se a schovala si ho pod peřinu, protože zrovna přicházela sestra. Tentokrát spolu mluvily nahlas. Nailah to dělala schválně, protože tentokrát chtěla, aby se Lorent vzbudil. Ale nechtěla ho probudit tak úplně sama, takže využila rozhovoru se sestrou. Musí Lorenta zpravit o tom, co se stalo, ale měla obavy o to, jak to přijme. Hlavně o to, jak to přijme jeho vlk. Ale vlastně taky on sám, protože se spolu opravdu dokázali bavit a byli přáteli. Věděla, že Lorent už nespal, poznala to, protože už neoddechoval pravidelně, ale nějak se mu nechtělo otevřít oči. Když sestra odešla, podívala se na něho.) Lorente, vím, že nespíš, tak otevři oči, protože si s tebou potřebuju promluvit.

(Otevřel oči, takže nehodlal hrát žádnou hru. To bylo dobře, protože ona teď na žádné hry nemá ani pomyšlení, jelikož tenhle rozhovor se bude ubírat vážným směre. Jackson to řekl jasně, jestli ho s ní uvidí, zabije ho. Znamenalo to, že se musí přestat stýkat. Samozřejmě, že se jistě nevyhnou nějakému tomu střetnutí v zátoce, ale mohou se ignorovat a asi budou muset, protože jakákoliv záminka by mohla znamenat Lorentovu smrt. Taky to znamenalo, že ona už se nebude moci ukázat v Auggies. Alespoň ne tehdy, když bude mít Lorent službu. Jackson ji odřízl vlastně od jediného člověka, se kterým si tady v New Orleans rozuměla už od začátku, se kterým tady navázala kontakt. Ona nebyla moc společenský typ, takže byla ráda, když našla přítele, i když to byl muž. Jí to šlo i lépe, komunikovat s muži. Ale teď je všechno pryč. A navíc utrpí Lorentův vlk. Postřehla ten záblesk prázdnoty v jeho očích, ale on ten svůj pocit skryl za úšklebek.) Dobré ráno, děkuji za ten náhrdelník. (Odpověděla mu a vytáhla náhrdelník zpod peřiny. Chvíli se na něj dívala a pak ho položila na stolek. Přejela si jazykem přes horní patro, když zmínil to přespávání tady a spacák. Už podruhé tu spal a ona o tom netušila. Kdyby věděla, že se tohle stane, tak by ho vypoklonkovala už v noci. Takhle to pro něj bude možná ještě horší, protože on se pro ni takhle obětoval a ten, kdo by tady měl teď takhle sedět, byl Jackson a ne Lorent. Přesto to bylo úplně obráceně. Vážně se na něj podívala a začala. Rozhodně nechtěla chodit kolem horké kaše.) Lorente, on to udělal. Jackson si mě nárokoval, podrobil si mě. (Neví, jestli mu má vše říct najednou nebo po dávkách, ale nakonec se rozhodne, že mu to vše řekne najednou. Ví, že bude vzteklý a taky se bude cítit prázdně a zoufale a možná ani nebude vědět proč, ale když mu řekne i tu druhou část s tím, že se nesmějí stýkat, možná to bude přisuzovat tomu, protože si je jistá, že tohle ho rozčilí do ruda.) Taky mi zakázal se s tebou vídat. A když jeho vůli nebudu respektovat a poruším to, zabije tě. (Tak, teď už je venku to, co chtěla říct. Mohla s tím možná ještě chvíli počkat, ale ji to taky hodně tížilo.)

(Chtěla začít hned, ale Lorent ji ještě přerušil nějakou historkou, jak tady včera potkal Claire a ta byla pobodaná a před někým utíkala a pak už se v tom naprosto začala ztrácet, protože tohle by normální člověk asi jen tak nevymyslel. Neznala tu Claire a nevěděla, jaká je, takže opravdu nemohla vědět, jestli by byla schopná se sama poranit nebo ne. A jací jsou ty Původní, to už neměla šajnu ani omylem. Ale Lorent s nimi, nebo alespoň s tímhle jedním, měl jistě nevyřízené účty, když jí řekl, že mu chtěl dát ránu už tak dlouho. No, tak to se mu splnilo. Aspoň něco. Ona pak ale začala o něčem mnohem vážnějším. Už prostě nemohla vydržet mlčet. Řekla mu o tom, že si ji Jackson nárokoval. Věděla, že jistě nebude reagovat dobře. Vlastně by se dalo říct, že mu teď právě pokazila jeho dobrou náladu, protože mu zkameněla tvář. Chvíli na ni koukal. Věděla, že ji chtěl, že po ní toužil On sám to skrýval za to, že ji prostě chtěl dostat do postele, protože takový on byl, sbíral trofeje. Ale tak to nebylo, ne u ní. Tedy možná ze začátku ano, ale pak se to změnilo. Jeho vlk se pro ni rozhodl jako pro svou družku, ale ona se mu nepodvolila. Kdyby to udělala tenkrát v baru, tak teď by se to nestalo s Jackem, protože by už jednou nárokovaná byla. Ale ona nechtěla přijít o svou svobodu a pokud by někdy uvažovala o tom, že s Lorentem opravdu bude, chtěla, aby si to vybrala ona sama. Ne, že on rozhodne za ně za oba. Ale tohle už je minulost a ona Lorentova nebude, ani kdyby se na hlavu stavěla. Teď patří Jacksonovi. Lorent se začal vzteky třást a najednou vstal, popadl židli, co na ní před chvílí seděl a najednou s ní mrštil o zeď. Byla to velká rána a ta židle se samozřejmě rozbila na kousky. Lekla se toho a na chvíli zatajila dech. Nevěděla, co teď Lorent udělá dál. Opravdu nikdy neměla zkušenost s takhle zraněným vlkodlakem. Zraněným vnitřně. Nevěděla, jak se zachová, když si ji vybral jako družku a ona už nebude jeho. Pak mu ale řekla ještě o rozhodnutí Jacksona. Podivil se tomu a zmínil se o tom, že už ji nemůže dostat do postele. V její tváři se objeví trochu zklamaný výraz z toho, že myslel zrovna na tohle a že to řekl i nahlas. Samozřejmě, byl to Lorent, asi by bylo divné, kdyby se o tomhle nezmínil, ale přece.) Proč? Protože je to alfa a já mu teď patřím a on nesnese konkurenci jako každý jiný vůdce smečky. Viděl, že já a ty, že si rozumíme. Mrzí mě to, vlastně mě tak připravil o jedinou osobu, která mi tu v New Orleans byla blízká. (Přizná teď to, že Lorent jí opravdu určitým způsobem přirostl k srdci.) Ale musím respektovat jeho rozhodnutí a navíc, nechci, aby tě zabil. (Zakroutila hlavou.)

(Nadechla se zhluboka a možná chtěla něco říct proto, aby ho zastavila, ale nakonec si to rozmyslela. Nechala ho, ať zuří, protože je rozhodně lepší, když upustí páru teď, než aby si to nosil v sobě a udělal pak nějakou blbost. Rozhodně nechtěla, aby jednal nějak neuváženě, ale na to už asi bohužel mít vliv nebude. Může ho na závěr tohohle jejich setkání leda tak požádat o to, aby se nesnažil dělat blbosti a dělal všechno pro to, aby v té smečce přežil ještě hodně dlouho. Nechtěla, aby Jacksonovi dával nějaké záminky pro to, aby se ho mohl zbavit tak, že by ho zabil. Sledovala ho, jak rozbíjí židli a jak se rozhlíží po tom, co by rozbil dál. Nenajde nic, co by pro něj bylo dost dobré pro to, aby to rozbil. Respektive na stolku měla svoje věci, postel byla potřeba a přístroje taktéž. Nakonec skončil pohledem na ní. Ona ho sledovala bedlivě a nespouštěla z něj oči. Snažila se ho svým pohledem trochu uklidnit, což se taky po nějaké chvíli stalo. Lorent už nesoptil tak jako před chvílí. Tedy nesnažil se nic rozbíjet. Jackson zřejmě Lorentovi nevěří, nemá ho v lásce a přijde mu nepříjemný. A proto asi usoudil, že bude lepší, když se s ním nebude stýkat ani ona a on jí tak nebude moci blbnout hlavu. Ale ona měla svoje vlastní názory a postoje. Kdyby ne, už by dávno byla Lorentova. Jenomže o její názory, postoje, o její jednání, které se Jacksonovi nebudou tak úplně líbit nebo je bude považovat za zbytečné a bezpředmětné, o to vše ji tím, že si ji nárokoval, připravil. Vztah Lorenta a Nailah mu jistě nepotřebný přišel, pro něj jistě. Ale pro ni? Pro ni Lorent nepotřebný není. Byl to jediný člověk, kterému tady v New Orleans věřila, tedy ještě s Jacksonem, ale Jackson na rozdíl od Lorenta její důvěru zklamal. Ale tohle už bylo stejně jedno, protože ona je tak i tak právě Jacksonova.) Budu doufat, že to neudělá. (Odvětí mu na jeho poznámku s tím, že by měla být jen zavřená v chatce. Jeho tón zněl dost nepříjemně, ale ona věděla, že to není mířeno na ni, ale na Jacksona.) Nemůže si dovolit přijít o smečku, tak jí radši vyhověl. Jackson neumí být alfou, jehož slovo by se nedalo zpochybnit. Byl vždy měkký, co se smečky týkalo a oni si na to zvykli. Ale něco mi říká, že tahle situace ho změní. Škoda jen, že já do toho budu zatažena též, ovšem ne jen jako šaman, ale taky jako jeho žena. A snad i družka, i když si po tom, co prohlásil v zátoce, když si mě měl podrobit, nejsem až tak jistá. (Pokrčila mírně rameny a podívala se někam do prázdna. Kdyby ji Jackson neudělal svou družkou, bylo by to pro ni opravdu ponížení, protože by byla na chvostu smečky. Znamenalo by to, že si ji Jackson sice vzal, ale neváží si ji natolik, aby mohla mít tak vysoké postavení ve smečce. A vzhledem k tomu, že tohle opravdu nechtěla, by to vůči ní bylo nefér, kdyby nedostala aspoň takovou satisfakci. Ale jak už řekla, bála se toho, že tohle nepřijde, že ji za družku neprohlásí. Pak si Lorent kopl do stěny a pak různě kopal do zbytků židle. Naklonila mírně hlavu, když se zmínil o tom, že si ji měl nárokovat sám a ona by si pak mohla dělat, co by chtěla.) A ty též, takže bys mě podváděl s každou sukní, která by se objevila. Myslíš, že bych tak byla šťastná? (Povytáhla obočí.)

Pokud to udělá, možná bych tím oknem z té chatky mohla vylézt i sama. (Podívala se na něj a i když on to myslel vážně, protože nic nenasvědčovalo tomu, že teď vtipkoval, ona se na něj rošťácky usmála. Tohle téma bylo vážné, ale ona si z toho v konečném výsledku možná potřebovala udělat trochu legrace, protože věděla, že v příštích dnech to rozhodně legrace nebude. Smečka jistě bude očekávat, že se svatba uděje co nejdřív. Samozřejmě, že je potřeba projít tím rituálem, ale to netrvá zase tak dlouho. Nejhorší na tom rituálu je asi ta část, kdy si musí sdělit tajemství. Ona vždycky chtěla malou svatbu jen v kruhu smečky. Tak to plánovala i s Adamem. Žádné velké teatrálnosti, jen malý obřad v kruhu rodiny, v kruhu smečky. Ale ještě předtím, než si ji Jackson nárokoval, se doslechla, že Jackson s Hayley plánovali dost velkou svatbu, pozvali i lidi s dalších smeček po Státech. Tohle měla být velká událost a ona věděla, že se nebude cítit pohodlně. Mohla se zkusit na to Jacksona zeptat, ale pochybovala, že se na tomto plánu něco změní. Neměla moc ráda plno lidí zvlášť, když ta pozornost byla upřena na ni. I tahle smečka byla dost velká a jí bude dělat docela problém si tady na to zvyknout. A jestli ji před tou tunou lidí neprohlásí za svou družku, tak se bude moci propadnout na místě hanbou a studem.) Lorente, prosím tě, nedělej nic, co by tě pak mohlo mrzet. Nevyhledávej potyčky s Jacksonem. (Naléhavě se na něj podívala. Věděla, že Lorent by se s ním dokázal porvat, ale nechtěla, aby Jackson zabil jeho a vlastně ani, aby Lorent zabil Jacksona, protože by to pro ni taky nebylo moc dobré jako pro jeho manželku a družku. Ten, kdo by se stal alfou po Jacksonovi - nemusel by to být totiž zrovna ten, kdo alfu zabil, bylo by na ten post více kandidátů - by ji mohl buď zabít jako pozůstatek po starém řádu, nebo by ji sesadil až na samé dno smečky, nebo by ji ze smečky vyhnal. A poslední možnost, mohl by si ji vzít a tím upevnit svůj nárok. Když pak Lorent začne mluvit o tom, jak by to možná vydržel a že v tom imaginárním světě, kde by si ji vzal, by se to pokusil vydržet, zakroutila hlavou.) Žádný takový svět neexistuje. Já jsem Jacksonova, ne tvoje... (Mohlo se zdát, že ta věta byla nedokončená, že za ní patřilo ještě slovo BOHUŽEL, ale to jí nikdo dokázat nemohl. Dneska už se cítila mnohem lépe. Tedy alespoň fyzicky rozhodně. Uvnitř je rozervaná na kousíčky, ale to doktory v nemocnici naštěstí moc nezajímá. Nejradši by odtud už vypadla, ale ví, že až ji propustí, jejím domovem bude zátoka. Nevrátí se nikam do penzionu, ale půjde rovnou do zátoky.) Nechci, aby se ti něco stalo. Nesmíš mě dál vídat. (V jejím hlase je slyšet bolest z toho, jak tohle dopadlo.)

A já si budu připadat jak zastydlá puberťačka, které rodiče nedovolí jít ven, tak bude utíkat oknem, kde na ni bude čekat její zakázaný kluk. (Ušklíbla se, ale pak se tiše zasmála a zakroutila hlavou. Opravdu to znělo směšně a byla ráda, že se tímhle trochu odlehčilo, i když určitě ne zas na tak dlouho, protože to stále bylo vážné téma, co tu společně řešili. Vztek ho možná na chvíli opustil a dneska v tomto pokoji už se žádného projevu jeho agrese nesetká, ale je si jistá, že tímhle to neskončilo. Je si jistá tím, že jakmile vyjde z nemocnice, bude hledat místo, kde by se mohl uklidnit. A nebo někoho, na kom by se mohl uklidnit. Jen doufala, že to nebude Jackson. Naštěstí jí potvrdí, že po Jacksonovi nepůjde, kdyby on nešel po něm. Uklidní ji to. Alespoň trochu.) Když zklidníš vztahy s Původníma, tak to bude jen dobře pro tebe. Sice nevím, co s nimi máš a co jsi s nimi měl před tisíci lety, ale přeju ti, aby se to vyřešilo. Samozřejmě tak, abys měl pokoj. (Pousměje se. Myslela to upřímně. Lorent byl vlastně taky tak trochu v pasti, protože ve městě by mohl potkat někoho z těch Původních a mohlo by být zle. Vlastně tu Původního potkal i včera v nemocnici. Ale stejně se rozhodl, že sem za ní přijde. Jak mu řekla tu větu, která mohla být klidně nedokončená, on ji dokončil. Bohužel. Možná bohužel, ale ona by byla stejně nejradši prostě volná, aby se mohla rozhodnout sama za sebe.) To jsem neřekla. (Ale nevyznělo to ani tak, že by to úplně říct nechtěla.) To je jedno, stejně se to nestane, tak to neřešme. (Měla vyprahlo, takže se natáhla pro hrníček s pitím. Samozřejmě, že polykání ji bolelo, ale bylo to už lepší než předtím.) Je nějaký způsob, jak bych ti to dokázala vymluvit? (Otázala se ho)

(Večer se Lorenta dočkala, ale on jí řekl jen že musí někam jet. Nechala mu tam tedy večeři, ať s tím dělá co chce a odešla. Nechtěla spát a tak se přeměnila na vlka. Celou noc běhala po lesích a lovila zvířata, lidi. Dokonce si jako vlk i na chvilku schrupla. K ránu se přeměnila zpět. Udělala si snídani a takové ty věci co se dělají ráno a šla spát. Spala celkem dlouho. Probudila se, najedla se a nějakou dobu se koukala na telku. Byla strašně líná něco dělat. Nakonec se ale rozhodla, že dnes by měla udělat alespoň něco a tak se přichystala na ten večírek, který pořádá Marcel. Určitě jí moc rád uvidí, stejně jako všichni ostatní tam. Oblékla se, namalovala, učesala a podívala se na hodinky. Má ještě chvilku čas. Zajela tedy do města a koupila Lorentovi oblečení a boty na dnešní večer. Je jí jedno, jestli s ní půjde, nebo ne. Prostě mu to dá a už nebude řešit, jestli tam půjde nebo ne. Bude to její poděkování. Dojede před nemocnici, zaparkuje a dojde k pokoji, kde leží Nailah. Jak věděla, že tam bude? Není pitomá. Zaťuká na dveře dost silně, aby ji slyšeli a dost tiše, aby to neslyšela celá nemocnice.)

(To s tím útěkem už nijak dál nekomentuje. Teď spíš poslouchala ten jeho příběh o tom, co a jak udělala Původním. Povytáhla při něm obočí, protože Lorent byl opravdu kvítko. Vlastně to k němu sedělo. Využil toho, že mohl dostat každou k tomu, aby pro něj něco udělala. Ale ženská ješitnost je mrcha. Ta holka to zjistila a řádně se mu za to pomstila. A to, že sebral tělo nějakému z Původních teď, to taky nevěděla a taky to bylo dost zajímavé.) Jestli tě nerozčtvrtí na kousíčky, tak budeš šťastný muž, to ti povídám. (Řekla upřímně, protože tohle by si opravdu něco takového zasloužilo. A když ho opravdu jen zabijí a jeho tělo nechají vcelku, tak to bude výhra. Dál už se k tomu ale taky nevyjadřovala. Původní jí byli ve svém smyslu docela ukradení. Neměla s nimi zkušenosti - nevěděla, že ta blondýna v baru byla Původní. Věděla, že Jackson o nich mluvil docela s nechutí a Lorent s nimi má tedy taky svoje zkušenosti, ale za ty si spíš může sám. Když pak řekl, že to bohužel chtěl takhle doříct on, kousla se mírně do rtu, nadechla se a na chvíli se podívala někam jinam. Možná by už měl jít, možná by ho odsud měla nějak dostat, ale nevěděla jak. Naštěstí někdo zaklepal. Podívala se ke dveřím a poslechla si Lorentovu poznámku. Nechtěla, aby to byl Jackson, protože by to znamenalo, že by se mohlo něco stát. Řekla tedy prosté: ) Dále! (A když vešla dovnitř Claire, trochu se jí ulevilo, i když netušila, co tady dělá.)

(Netrpělivě začala podupávat. Už jí nebavilo čekat, ale rozhodla se, že dnes bude slušná. Jakmile uslyšela dále, vzala za kliku a vešla dovnitř. Podívala se na ty dva a založila si ruce v bok.) Zdravím. (Pozdravila je prostě oba a kývla na ně. Podívala se na Nailah, která vypadala už lépe. Pak pohledem sklouzla na Lorenta.) Máš dvacet minut na to, se mnou jít, obléct se a zamířit na jeden večírek, kde budou všichni lidi z města, nebo alespoň většina z nich, Původní, čarodějky, upíři, vlkodlaci s prsteny a trochu se pobavit, nebo otravovat tady Nailah, která vypadá dost unaveně a jistě by si od tebe na hvíli odpočinula. (Svým pohledem sklouzla zpět k Nailah a tázavě se podívala na Lorenta, kterou možnost si vybere. Bylo jí jedno, která možnost to bude, prostě mu to nabídla. Stále měla trochu pohmožděnou ruku a v břiše stehy, které si nechá zítra někde vyndat, nebo si je prostě vyndá sama. Možná, že její tělo ještě nebylo úplně v pořádku, ale ona ano. Měla v očích pohled bojovnice. Nespoutanost, hravost, živelnost jako nikdy jindy.)

(Když přišla Claire, zůstala na ní svým pohledem. Vychrlila na Lorenta spoustu informací a byla ráda, že ho chce odtáhnout odtud. Ne snad, že by jí jeho přítomnost vadila, ale kdyby opravdu přišel v nějaké době Jackson a viděl ho tu, došlo by mu, že je tu jistě již dlouho a ona ho nechtěla provokovat, protože si přála, aby Lorent přežil. Vděčně se na Claire podívala, ne, že by snad opravdu byla tak unavená, ale docela by si dala takovou odpolední siestu, kdy by si mohla trochu pospat a načerpat další síly. Pak přišla konečně řada na Lorenta. A ten jí Claire nejdříve představil. Mávla na ni rukou.) Zřejmě bych ti měla poděkovat za tvůj řidičský um. Řekla bych, žes mi zachránila život. Díky, vážně. (Myslela to upřímně. Jak by taky ne, kdyby byla nevděčná, bylo by s ní asi něco v nepořádku.) Jasně, běž na tu párty a vrať se pokud možno živý. (Pousmála se a v duchu si říkala, že on možná mrtvý nebude, ale ona ho beztak v nějakém větším a delším kontaktu neuvidí. Nemá v plánu se s ním stýkat. Nechce, aby Jackson splnil svou výhrůžku.) Bavte se tam. Ahoj. (Rozloučila se s oběma a když odešli, znovu osaměla. Kdyby tady měla alespoň nějakou ze svých knížek, ale ona se tu jen může maximálně koukat z okna nebo spát.)

(Vyposlechne si Lorentovu krátkou řeč a rozhlíží se po pokoji Nailah. Jakmile jí představil, začal jí nějak moc vychvalovat a to se jí nelíbilo. Lehce probodla Lorenta pohledem a pak pohlédla na Nailah. Bylo na ní vidět, že je ráda že ho od ní na chvilku dostane, už jí tady oxidoval dost dlouho. Kdyby byla ona na místě Nailah a Lorent byl ukecaný, asi by zastřelila jeho nebo sebe.) Kdykoliv. (Pousmála se na Nailah a mávla nad tím rukou. Pro ni to nic neznamenalo. Ona se teď zajímala jen o sebe a no, tak jí jen odvezla do nemocnice. Podívala se na Lorenta a přehodila si klíčky od auta do druhé ruky.) Jasně, můžeme. (Pohlédne pak na Nailah.) Mám takový pocit, že se ještě uvidíme. (To bylo její rozloučení. Odešli spolu s Lorentem k jejímu autu a ona mu vyndala oblečení a boty. Všechno mu to podala s tím, že by se měl převléknout, že už jdou stejně pozdě. Jistě, že se dívala, když se převlékal, kdo by se nedíval? Dokonce mu sladila kravatu se svými šaty. Nasedli do auta a odjeli na večírek.)

(Ten den, kdy Lorent s Claire odešli na ten večírek, bděla dlouho do noci. Přemýšlela o tom, co ji teď v nejbližších dnech čeká. Jackson si ji nárokoval, což znamenalo, že už nemůže patřit jinému muži než jemu. Podrobil si ji svou alfovskou silou. Byla by se mu bránila mnohem víc, než to opravdu dělala, ale neměla na to dostatek sil. I když Jacksonova síla nebyla silnější než ta Lorentova, ona neměla moc šancí se mu bránit, když byla upoutaná na lůžku. I přesto se ale chvíli bránila. Jenomže neměla šanci. Jackson jí dal dost najevo, že nechce, aby se kdy dál vídala s Lorentem. Samozřejmě, jako alfa, který si právě nárokoval ženu, v něm viděl dost nemalou konkurenci. Obzvlášť když mohl být svědkem toho, že ti dva si opravdu rozuměli, ale i přesto jí vzal jedinou osobu tady v New Orleans, se kterou ji pojil nějaký bližší vztah. A ona opravdu netoužila po tom, aby Jackson něco Lorentovi provedl. Nebo naopak, protože by se jistě mohlo stát, že Lorent by ublížil Jacksonovi. Nechtěla, aby se tihle dva kohouti pouštěli kvůli ní, protože věděla, že už tak to mezi nimi dvěma bude složité, když oba jsou alfové a oba jsou soupeřiví. Jenomže si ani nedokázala představit, co se stane, až Lorent zjistí, že jeho vlk si ji vybral za družku. Věřila, že nějaké náznaky Lorent mohl pociťovat už teď, ale neuměl jim přiložit význam. Ale ten pravý propad Lorent zažije až v momentě, kdy budou ona s Jacksonem svoji a kdy už s tím tuplem nic neudělá. Nejhorší na tom všem taky je, že ona to ví. Ví, co nastane, ví, co se děje, ale není schopná to Lorentovi říct. Prostě není. A tak to bude pro Lorenta opravdu nemilé překvapení. A pak je tu věc druhá. Její budoucí život s Jacksonem. Nedokázala si to představit. Byla v područí muže, ve kterém nikdy nechtěla být. Nechtěla být ani takhle podřízená nějakému muži, a už vůbec ne právě Jacksonovi, protože k němu nic jednak necítila a jednak si o jeho smečce a vůdcovství myslela své. Byl moc měkký a smečka si na to zvykla natolik, že si pak dělala co chtěla a s Jacksonem mávala. A Jackson to tak nechal, protože z počátku to nebyly jistě nějak velké prohřešky, ale když se smečka otrkala, šlo to čím dál tím víc z kopce a Jackson už to nemohl nijak spravit. Je to docela tragikomické, když si tohle myslí, ale smečka prostě zvlčila. Zní to možná opravdu směšně, když to vlci opravdu jsou, ale smečka mezi sebou má mít řád a oni ho nemají. Jacksonovi se teď už jistě nelíbí jednání smečky, ale rozjetý vlak, který jede opravdu naplno, se zastaví jen velmi těžce. Ona rozhodně nebude ke smečce tak dobrotivá. Jednak za to, co jí udělali a jednak kvůli tomu, aby se v té smečce konečně nastolil nějaký řád. Když už tedy bude manželkou Jacksona, tak nebude přeci jen tak doma brečet do klína nad svým zpropadeně pokaženým životem. Nějak toho bude muset využít. Ale co jí dělalo spíše starosti, byl její společný život s Jacksonem. Nevěděla, jak ho bude muset uchopit, to pro ni byl ten největší oříšek a ta největší výzva. S těmito myšlenkami tak nějak usínala.
Ráno ani nijak nezaznamenala, že u ní byla sestra kvůli zkontrolování hodnot. Spala. Spala tvrdě, protože byla vzhůru dlouho do noci. Ale na vizitu už byla vzhůru. Lékař jí řekl, že měla velké štěstí, že to stihli právě tak včas, aby jim nevykrvácela a nedalo se už nic dělat. Naštěstí ji opravdu dokázali zachránit život a ona jim za to byla vděčná. Sdělili jí, že pokud bude mít zájem a bude se na to cítit, že by mohla být dnes někdy v odpoledních hodinách propuštěna do domácího léčení. Přemýšlela nad tím. Doktor ji nenutil, že musí odejít, řekl, že pokud se na to bude cítit. Jistě měl zkušenosti s pacienty takové, že chtěli co nejdřív domů. Jenomže ona neměla domov. Rozhodně ne takový, který by chtěla a kam by se chtěla pohroužit do domácího léčení. Nechtělo se jí do zátoky a ona věděla, že by jí pobyt ve městě u Jacksona neprošel. Chtěl by ji mít pod dohledem, ale ve městě by zase neměl pod dohledem smečku. Vyslovila svoje přání, že by tu ještě přeci jen radši zůstala, že se ještě necítí na to, že by měla jít domů. Samozřejmě, že za normálních okolností by nejraději z nemocnice vypadla, ale ne za těch, ve kterých je teď ona. Nechce do zátoky. Není na to připravená. Po vizitě jedna ze sester dala vědět jejímu kontaktu, který jí tu na sebe nechal jeden tmavovlasý muž jménem Jackson Warren. Byla to taková ta sestra, která strkala nos do úplně všeho. Samozřejmě mu sdělila, že by mohla být Nailah dneska propuštěna do domácí péče, že by to měl jistě vědět, ale taky se mu do telefonu rozpovídala o tom, že si slečna přála v nemocnici ještě zůstat. Kdyby o tom Nailah věděla, tak jí asi rozbije hlavu palicí za to, co udělala, protože jí bylo jasné, že Jackson si pro ni přijede, i když ona tu chtěla zůstat. Jistě mu to přijde zbytečné, aby tady byla, když nemusí. Vůbec tak netušila, že by se mohl Jackson objevit s tím, že si má sbalit pár švestek a jet do zátoky.)