New Orleans Hospital

*To byla sice pravda, že vlkodlačí jed by jim trvale neublížil, ale halucinace a horečky by měli tak či tak. Není to pro ně zrovna příjemné a nechce, aby se něco takového opakovalo, protože ať už chce nebo ne, tak na rodině Původních ji opravdu záleží, ačkoliv u každého je to trochu jinak. Když se jí Alisea zeptá na vlkodlaky, tak si povzdychne. Co přesně jí má na tohle odpovědět, když to vlastně nejde nijak? Vlastně ví o tom, že zabil Francescu? Posílala ji taky zprávu a nebo ne? Není si tím teď opravdu jistá. Má toho v hlavě tolik, že občas neví, co komu říkala. Vlastně pravděpodobně posílala sms zprávy jenom těm nejhlavnějším, aby o tom věděli. Ani Jackson jí ještě nic nenapsal, takže taky neměl asi žádný plán.* Zabila jsem Francescu, takže je o jeden problém méně. Jenomže stále nevím, jak je usmírnit a bohužel Jackson ještě taky na nic nepřišel. Musíme je přinutit, aby se vzdali prstenů, které pro ně vyrábí Esther, jak jsem zjistila. Takže...spíše první budeme muset jejich náklonnost přehoupnout na naší stranu, ale nebude to snadné s tou prohnanou čarodějkou. *Je jí jedno, že takhle mluví o její matce. Pro ni je to bestie, nic jiného, někdo, koho se musí zbavit a kdo se pokoušel zabít její dítě. Jen, co se zeptá na Olivera, tak s povzdechem zavrtí nesouhlasně hlavou.* Netuším, co s ním je. Ale až se mi dostane pod ruku, pravděpodobně jednu schytá za to všechno, co udělal. A snad přijde konečně k rozumu. *A pokud ne, tak se s tím bude muset něco dělat. Ani ona nebude právě Oliverovi dávat pořád dokola a dokola nějaké šance, které si nezaslouží. Vlastně ani netuší, že ho Alisea znala.* Odkud se znáte? *Zeptá se trochu zvědavě. Nedoneslo se jí, že by se právě s ním přátelila. On si zrovna moc přátelé nedělal. Přikývne, že bere její slova na vědomí.* Hned zítra se zastavím pro tu postýlku, akorát mi budeš muset půjčit klíče od domu. Zase ti je přinesu. *Stejně nemá nic takhle v plánu, takže se o to může postarat hned. Klidně by jí to přestěhovala všechno, kdyby chtěla, ale když jí jde jenom o dětskou postýlku, tak se s ní nebude nijak přít. Téma jménem Esther není ani pro jednu z nich příjemné. Poví ji, že vlastně o ničem neví, co se týká nějakých dalších jejich plánů. Nemá o tom sebemenší přehled a je pravdou, že jí to vytáčí. Netuší, kdy udeří, co se stane. Zeptá se na Genevieve a ani si v tu chvíli neuvědomí, co se tenkrát stalo s tou krví. Alisea jí to však objasní a hned jí to dojde.* Vlastně ta krev...byla jsem s Genevieve, když ji poprvé nemohla pozřít, ale ještě se nevědělo, kdo přesně to má na svědomí. Nepřekvapuje mě, že to byla Esther. Takže jsi společně s tou čarodějkou dělala nějaké protikouzlo? *Jméno Sophie ji strále trhá uši, i když ne už tak moc jako předtím. Nikdy k ní nebude mít žádné sympatie, ale je ráda, že je alespoň k něčemu a udělá něco pořádného a to je to, že pomůže Genevieve. A vlastně to není ani tak schopná čarodějka, když potřebuje pomoc Alisey. Chápe, že Alisea to udělat sama nemůže, když má toho teď na sebe hodně a navíc i celá ta věc ohledně oživování Klause.*

*Nemyslí si, že ty prsteny je to nejlepší, co vlkodlaky potkalo. Všechno to tím začalo a pochybuje, že by si je přetáhla na svou stranu tak, že by jim začala nabízet vlastně úplně to samé, co Esther. Ne, musejí se obejít bez prstenů, musí se vymyslet, spíše najít něco, co jim dá sílu, ale nebudou na nikomu závislí, především ne právě na Esther. Ani nechápe, proč jí tak Francesca varovala před tím, možná to byl jenom prostě výsměch do tváře. Ale věří, že si s tím poradí a teď bylo jedno, co Francesca řekla či neřekla. Byla mrtvá a tak to bylo správně.* Nechci jít na ně stejnou strategií. Potřebuji něco nového, potřebuji lepší nabídku, než jsou prsteny. *Hlavně potřebuje loajalitu vlkodlaků. Musí využít toho, že i ona je Alfa, musí si je získat, aby se Hope mohla vrátit domů. Ne, že by ji na nich nezáleželo, právě, že naopak. Nechce, aby byli utlačování a za to taky bojuje od samého začátku. Vlkodlaci nebudou utlačování, mají právo na svou sílu. Ušklíbne se při zmínce o Oliverovi. Neví, co si má myslet, viděl to všechno a nepomohl jí. Dál si šel za svou pitomou pomstou.* Oliver mi mohl pomoct, ale neudělal to. Viděl, jak mě čarodějky odvádí ze sídla, ale jeho smrt i po tom všem nechci. Bohužel Klaus na ni trvá a trvat bude. *Vlastně by měla mít začít obavy, že teď Klaus bude vyhledávat Olivera a rozhodně ho bude chtít zabít, když to chtěl už i předtím. A má na seznamu další problém, které musí řešit. Netušila, že se Alisea zná s Oliverem a ihned se ji na to jejich seznámí zeptá. nedočká se však přímo určité odpovědi a má za to, že se jí o tom nechce mluvit. A jí se to ani nechce z ní vytahovat a tak jenom přikývne a nechá to být, i když zní tak, že se z toho vymlouvá a nechce ji říct tak úplně pravdu. Ne, že by to u Mikaelsonů byla nějaká novinka, co se týče neříkání pravdy. Převezme si poté od Alisey klíčky a pousměje se na ni.* Nemáš za co. *Opravdu ji nemá za co děkovat. Dělá to pro ni, když nikdo jiný kromě Rebekah není schopný zvednout zadek a starat se o svou sestru tak, jak mají. Vlastně by se dalo říct, že ji to vytáčí a to od skoro každého Mikaelsona. Jenom ji poslouchá ohledně toho, jak to bylo s Gen a tím kouzlem. Nevyjadřuje se nadále k tomu, nechce mluvit právě o Sophie, nepotřebuje vědět detaily. Důležité je, aby se to povedlo. Potom se znovu pousměje, tohle je o moc příjemnější téma.* Jistě. To je jeden z důvodu, proč jsem tady. *Vydá se poté společně s Aliseou z jejího pokoje pryč. Nechá se jí vést směrem k inkubátorům. Ví, že ona může být tak leda za oknem a pozorovat ji, zatímco Alisea může jít dovnitř. U předčasně narozených dětí mohou být jenom rodiče.*

*Je ráda, že téma vlkodlaci odpadá a nebude se to dál řešit. Přeci jenom sama toho moc neví, co s nimi a nechce si stále nahlas opakovat, jak je ohledně této situace v pasti. Potřebuje to vyřešit co nejdříve, potřebuje s tím něco dělat, ale stále nenachází způsob. Alisea na ní pravděpodobně vidí, že ji to svým způsobem užírá, že neví, co s tím dělat a proto to už dál nekomentuje. Každopádně je jí vděčná za její starost. Vlastně nikdy spolu neměly vysloveně nějaký blízký vztah, ale Hayley nezapomíná na to, co pro ni Alisea udělala. Zachránila jí a Hope život, bez nich by tady nebyly. Takže si může být Alisea jistá, že ať už jí požádá někdy o cokoliv, tak to pro ni udělá a právě i proto je dnes tady. zajímá se o ni a o její dceru. Téma Oliver není taky zvlášť příjemné, ale shodnou se alespoň na tom, že ani ona ho nechce zabít, což se nedá říct o Klausovi. Dívá se na ni po celou dobu. Povytáhne trochu obočím, protože ji zaráží jak moc se o něj stará. Určitě nejsou jenom tak nějací známí.* Věř mi, že jsem to u Klause zkoušela a ne jen jednou. Bohužel nic z toho neprošlo, každopádně nechci nechat Klause, aby rozhodoval za jeho život. Já a Jackson jsme Alfy a tudíž my máme rozhodnout, co s ním bude stejně tak jako s ostatními. Jenomže je to Klaus...jeho zajímá jenom jeho názor, ten jediný je správný. *Ušklíbne se. Klaus si dělá všechno jenom po svém, neposlouchá ji, i kdyby měla ty nejlepší argumenty, tak on by to dokázal všechno překroutit. Měla by najít Olivera a držet ho od něj dál. O to víc se ušklíbne, jen co se zmíní o tom kreténovi, který přebýval v Klausově těle.* Budu jenom ráda za to, když ho Klaus zabije co nejdřív, pokud už tedy není mrtvý. A není divu, že zuří. Předpokládám, že teď každý z nás pocítí jeho zlost. *Tím si je jistá, protože i ona taková je. Ne tak jako Klaus, ale když je rozzuřená, tak svůj vztek vrhá na všechny okolo, neubližuje jim však vědomě. Jenom se neumí taky moc kontrolovat. Když Alisea navrhne, aby se šly podívat na malou Nikol, tak ihned souhlasí. přijde s ní k inkubátorům a přes okno se začne dívat na Nikolasu. Usměje se zářivě, když ji vidí. Je nádherná a hlavně je neskutečně malá o moc menší, než byla Hope. Nakloní hlavu do strany a její oči zeskelnatí, právě tím, že jí to připomene i její dceru. Prohlíží si ji nějakou dobu mlčky a na chvíli si skousne spodní ret. Poté se otočí k Alisee.* Je nádherná...vážně. A tak malá. *Vrátí se pohledem k Nikolase. Jediné, co narušovalo její krásu byly hadičky, které do ní byly napojené skrz to, že se narodila předčasně.*

*Dívá se na ni a pokrčí rameny. Ráda by na to znala odpověď, ale ví, že se ji nedočká. Klause nejde zastavit, on se nikdy nezastaví a hlavně ne někým. I když se předtím opravdu snažila, měla hodně argumentů, tak stejně nepolevil a akorát to vedlo jenom k hádce. S Klausem se nedá nic dělat, jediné, co tak mohou udělat je to, že Olivera budou od něj držet dál, pokud je to vůbec možné, když je teď nazpět. Předtím si s tím hlavu nelámala, jelikož byl mrtvý, jenomže teď když je to opravdu Klaus, tak co bude dál? Nemyslí si, že kdyby Olivera kontaktovala, že se jí ozve nazpět.* Myslím, že Klause nejde zastavit. Mohu zkusit Olivera kontaktovat a držet ho z jeho dosahu. *Odpoví, i když sama tomu moc nevěří. Samozřejmě, že by se snažila, ale je šílenství v něčem zastavovat Klause, i když ona je taky dost šílená na to, aby to udělala. Klidně se mu postaví, když bude muset, tohle si chce vyřešit a hlavně to chce nechat na Jacksonovi, když se jedná o jeho bratra. O Lorentovi moc debatovat nehodlá. Prostě ten má umřít a hotovo, tečka. Tam není žádná jiná možnost. Ví o Hope a je ve spolupráci s Esther, musí být co nejrychleji zlikvidován. Poslouchá její slova a musí ji dát za pravdu, takže mírně přikývne hlavou. Její slova jsou pravdivá a Klaus je prostě jenom nevděčný zmetek, který umí lidem akorát jenom všechno vyčítat. Nedokáže si představit jejich rozhovor až se potkají. Ale musí s ním mluvit, musí s ním mluvit o Hope.* Klasický Klaus. *Dodá a dál to netřeba rozebírat. Člověk ho ani nemusí pořádně znát, aby věděl jeho základní charakteristické rysy. zatne zuby v momentu, kdy přijde ta otázka, která ji stále užírá. každým dnem víc a víc ji spaluje. Má neskutečné obavy, neskutečně se bojí, že Esther to už ví.* Nemám ponětí, stále doufám, že ne, ale něco mi říká, že to ví. *Musejí ji zabít, musejí ji odstranit z cesty. Proč by Lorent o Hope mlčel, když je to její spojenec? Určitě běžel hned za ní ji všechno vyklopit. Poté s ní přejde k inkubátorům a zadívá se na malou Niko. Je vážně nádherná a řekne to i Alisey. Vždyť to ani nejde, aby jí to maličké stvoření nepřipomínalo její dceru. Otočí se k Alisee.* Myslím, že je to bojovnice a všechno to zvládne. *Řekne s mírným úsměvem na tváři. Opravdu si myslí, že to zvládne a brzo bude v pořádku. Její stav se zlepšoval a to o něčem už napovídalo. Podívá se znovu na Nikolasu a nepřekvapí ji, když si Alisea všimne slz v jejich očích. Několikrát za sebou zamrká, aby to zahnala a otočí se k Alisee.* V to doufám. *Není tak optimistická. Nedokáže být. Nic není tak, jak by mělo. Chce už jenom svou malou holčičku u sebe.* Jinak chceš něco přinést? Mám někomu něco vzkázat, než odejdu?

*Její nápad nebyl špatný, ale ví, že by to nikdy nemohlo vyjít. Klaus i kdyby měl chodit kanálama a nebo posílat nějaké své špehy, tak by ho našel a ke všemu by Oliver se někde neschovával jako nějaká krysa. Sice právě teď to dělá, právě teď se ukrývá někde jako krysa, ale nebyl by tak napořád. on chce moc, chce svobodu, takže by něco takového ani fungovat nemohlo.* To by nikdy neprošlo. Oliver by něco takového dlouho nevydržel a Klaus by si ho stejně tak či tak našel. *Nějak to budou muset vyřešit, jenomže ona má toho tolik, že neví, co má řešit první. tedy je jasné, že na prvním místě je bezpečí Hope a potom až další záležitosti. Přikývne souhlasně.* Já mu zkusím napsat a když se mi nebude ozývat, tak ti dám vědět, ano? *Pozvedne mírně obočí. Vážně se Alisea hodně stará o Olivera, tak o co tady přesně jde? Mají mezi sebou něco a nebo lépe řečeno měli? Vypadá to tak, možná ale jsou prostě jenom přátelé. I když Oliver a přátelit se s někým z Původních? Nedávalo jí to absolutně žádný smysl. Opravdu netuší, zda Esther ví od Lorenta o Hope, ale vždyť přesně kvůli tomu musel být v jeho těle. Musel zjistit pravdu a on ji bohužel zjistil, prakticky mu to naservírovali na talíři. Její snažení ji ochránit bude naprosto k ničemu, přijde to úplně vnivěč, protože se stejně o tom Esther dozví právě kvůli nim. Přinesli jí to na stříbrném podtácu.* Ano, mám na ně kontakt. Mohla bych zjistit, zda se něco neděje, ale jsou to lidé. Pochybuji, že by něco poznali. Bylo by nejlepší, kdybych se sama jela přesvědčit, zda je v pořádku. *Jenomže má obavy, že jak by to udělala, tak by se už ani nevrátila a nebo by se nedokázala od své dcery prostě odtrhnout. Zavrtí hlavou nesouhlasně, nemyslí si, že by se s ní měli scházet.* Chodit jí dobrovolně přímo pod ruky? Ne, to ne. *Ona by tak šla za Esther jedině z toho důvodu, aby jí zabila, ne aby něco zjišťovala. měla za ní jít už dávno, měla se o to pokusit ji zničit, zahrabat pod zem, tam, kde patří. Usmívá se, když jsou u Nikol. je to jedna z těch příjemnějších věcí od doby, co tady za Alisou přišla. Opravdu si myslí, že Nikolasa je malá bojovnice. Má už to nejtěžší za sebou a statečně bojuje dál, aby přežila. Určitě to zvládne, musí být v pořádku. Zeptá se jí pak, zda něco nechce přinést. Když zjistí, že ne, tak jenom přikývne.* Každopádně kdyby jsi něco potřebovala, tak mi dej vědět. No nic...já už myslím půjdu. *Pousměje se na ni a ještě se podívá na Nikol. Chvíli si tu maličkou prohlíží, než se otočí opět k Alisey.* Postýlku budeš mít zítra v Abattoir. Zvládněte to tady společně a ať se Nikol daří. Měj se, Aliseo. *Rozloučí se s ní s úsměvem na tváři a potom se otočí a odejde z nemocnice pryč. Nasedne do svého auta, přičemž hned pošle sms Oliverovi a potom odejde nazpět do Abattoir.*

(Vzkaz, který poslala Sophie pomocí kouzla Alisee.)

kód:

Kouzlo fungovalo, akorát mi psala Genevieve. Ještě jednou díky za pomoc. -S

*Elijahova zpráva Alisee. Přijde jí někdy odpoledne.*

kód:

Ahoj sestřičko, chci ti poděkovat za to kouzlo. Hned jak to půjde, tak se za tebou v příštích dnech zastavím. Pozdrav mi mou malou neteř. Opatrujte se. Elijah.

*Sklání se nad Sophie a snaží se jí do krku nechat stékat krev. Je si jistá, že by ji pozřela, i kdyby nechtěla, ale i tak ji musí na rty trochu přitláčet, hlavně pro její jistotu. Nikdy si nemyslela, že právě ona bude zachraňovat této čarodějce život, zatímco ona jí ho chtěla sebrat, ale o to hůř - její dceři. Stále to má v mysli, stále to má na paměti a nedokáže to ze sebe vytlačit, ani kdyby si to sebevíce přála. Vydechne si přitom, když Sophie prvně nereaguje. Nemůže ji tady umřít, ne po tom, co ji zachránila, ne po tom, co musela zabít ty vlkodlaky. Jenomže zanedlouho začne přijímat krev, což je jenom dobře., Pozoruje její tvář a i její tělo, které je pokryto ránami, které stále krvácí. Zanedlouho by to už mělo přestat a bude za to upřímně jenom ráda už jenom kvůli sobě, protože ji do nosu stále udírá ta čerstvá, lahodná krev. Je to jako kdyby v krku měla rozžhavené olovo, tolik se chce napít, tolik jí chce své zuby přitisknout na její tepnu na krku, ale nemůže to udělat, nemůže ji zabít. Ten hlad musí ovládat. Podívá se ji do očí, když začne konečně víčka od sebe odlepovat. Odtáhne zápěstí od jejich rtů a dívá se jí do tváře. Nediví se vůbec tomu, že vyslovila její jméno a jistě musí být zmatená, proč právě ona ji zachraňuje. Kdyby to bylo opačně, tak by si myslela, že rozhodně umírá a vidí před smrtí něco, co nechce.* Budeš v pořádku. *Řekne tiše jejím směrem. Odvrátí od ní raději pohled a místo toho začne pozorovat její tělo a ty rány, jenomže nic se neděje. Jak je to možné, že se nezacelují? Vždyť se už měla uzdravovat, měla se jí navracet alespoň trochu barva do obličeje, její tep se měl zlepšit, ale on stále slábl. Sophie ji tady pod rukama stále umírala, slyšela, jak její srdce začíná kolísat do nepravidelného rytmu. Podívá se na ni s nechápavým výrazem ve tváři, ale ona už je pravděpodobně opět mimo sebe.  Esther jí musela něco provést, muselo se s ní něco stát,l ale jak jí teď má zatraceně pomoct, když ji neléčí upíří krev? Ano, trochu v sobě panikaří. Není to tím, že by se tak nějak starala právě o tuto čarodějku, ale něco jiného ji nutí k tomu, aby uhlídala její život. Položí jí hlavu na zem. Otočí se na vlkodlaky a v rychlosti jim sebere měsíční prsteny, poté se vrátí nazpět k Sophie a klekne si k ní. Vezme její tělo do náruče, co nejvíce opatrně. Nechce jí to udělat ještě horší, než to je.* Neopovaž se mi zemřít právě teď nebo tě nechám přivést nazpět a potom tě zabiju za to, že jsi to vzdala. *Kdyby jí takhle někdo s ní viděl, tak by pravděpodobně nevěřil vlastním očím. Teď jí napadne jenom jedno a to je vzít ji do nemocnice a proto se tam s ní přemístí upíří rychlostí. Jen, co tam vejde, tak si ji ihned prakticky vezmou sestřičky, aby se o ni postarali. Ochotně jim Sophie předá, ale nerozhodne se odejít z nemocnice. Chce mít jistotu, že to přežije, že se o ni postarají a proto tam zůstane. Musí taky ovlivnit pár doktorů a sestřiček, aby neměli zbytečné otázky, opravdu na něco takového nemá náladu. Počká si docela dlouhou dobu na výsledky a k jejímu štěstí to ta čarodějka zvládla. Už - už se chystá odejít, vždyť to hlavní už ví. Je živá, tak proč zůstat? Ale zase na druhou stranu by si s ní potřebovala promluvit a proto se otočí a místo k východu zamíří k pokoji, kde leží. Vejde do pokoje, zavře za sebou dveře a sedne si na židličku kousek od její postele. Ví, že se teď pravděpodobně načeká delší dobu, ale potřebuje s ní probrat pár věcí, tak doufá, že bude schopná alespoň trochu mluvit, aby si mohly vyměnit pár slov. A nebo, aby ona jí mohla říct pár věcí a Sophie na ně mohla alespoň přikývnout. nejenom, že ji zajímá, co se stalo, ale byla by i ráda, kdyby tohle neříkala Elijahovi, kdyby se raději nezmiňovala o tom, kdo přesně zachránil její život. Nechce, aby to někdo věděl, že právě ona, ta, která ji chce mrtvou se ještě stará o to, aby přežila.*

(Pomalu, ale jistě začíná po dlouhé době přicházet k sobě. Oči má ale stále zavřené. Už necítí tu palčivou a tepající bolest po celém těle a to jen díky nějakým práškům na bolest nebo co jí všechno dali doktoři. Jako první uslyší nějaké pípání přístroje, ale nemůže v tuto chvíli odhadnut, co to je. Připadá si jako po divokém večírku. Nepamatuje si, co všechno se stalo v předešlých hodinách. Má těžká víčka a celkově se cítí příšerně. Lehce se pohne, aby se přetočila na bok, ale ozvou se její rány, které jsou v tuto chvíli buď jen obvázané nebo zašité. Bolest úplně nezmizela. Necítí jí jen, když je v naprostém klidu. Jenže proč jí tolik bolí celé tělo? Pomalu otevře oči a jako první jí pohled padne na její ruce. Měla je skoro celé obvázané obvazem. Matně si vzpomínala na incident v baru s Esther. Díky ní málem umřela, ale nestalo se tak. Proč vlastně neumřela a jak se dostala do nemocnice? Až se jí rány zahojí, bude mít po nich ošklivé jizvy, to ví jistě. Teď jen doufá, že Esther nepoužila kouzlo, které by znemožnilo jizvy odstranit. Zamrká víčky a trhaně se nadechne. Pootočí hlavu do strany a v tu chvíli spatří Hayley. Nevzpomíná si, že právě ona jí zachránila. Tuhle skutečnost měla v mlze. Ale nějak jí to pomalu docházelo. Proč jinak by tu taky Hayley byla? Pochybuje, že by se za ní zastavila, kdyby slyšela, co se stalo. Jenže ani tak jí to celé nedochází. Proč? Proč jí zachránila, když jí chtěla vidět mrtvou? Proč zůstala v nemocnici i poté, co si jí převzali doktoři? A proč tu teď seděla a čekala, až se Sophie probere? Nedávalo jí to smysl, ale byla jí vděčná.) Děkuji. (Řekne opravdu tiše, ale Hayley by jí slyšela, i kdyby šeptala. Měla přeci jenom upíří sluch. Nejraději by jí teď zahrnula otázkami, ale na to nemá ještě dostatek síly. Takže vysloví jen jediné slovo.) Proč? (Je si jistá, že Hayley podstatu otázky pochopí.)

*Sedí na židli, nohu má přehozenou přes tu druhou a pohupuje  ní. O stehno má zapřený loket a podepírá si dlaní bradu. Těká pohledem sem a tam, občas se dívá po místnosti, občas zavře oči, ale dokonce se i několikrát podívá směrem k Sophie, jako kdyby snad měla nějakou potřebu ji kontrolovat, i když ví, že je mimo ohrožení života. tedy alespoň prozatím. Jak jenom dokáže tady takhle sedět, aniž by se nesnažila vzít polštář a udusit ji? Samozřejmě, že ten důvod moc dobře zná. Vydechne už poněkud znuděně, ale musí si počkat na to, než ta čarodějka se rozhodne probrat a doufá, že bude alespoň trochu při smyslech. Jen, co zaslechne lehký pohyb, tak trhne celým tělem a pozoruje Sophie. Už jenom podle tlukotu jejího srdce může poznat, že se konečně probudila. Ještě však nestává, zůstává sedět na místě a dává jí pár minut k tomu, aby se vzpamatovala. Nakonec si položí ruce do klína a potom pomalu vstane ze židle ve chvíli, kdy ucítí její pohled na sobě. Na její poděkování ji nic neřekne, jenom přikývne hlavou a udělá ty dva nebo tři kroky k její posteli u které se zastavít, takže teď má na ni ještě lepší výhled. Ani neví, co má říct, jak přesně začít. Naštěstí začne Sophie a její otázka ji nepřekvapuje, právě naopak. Očekávala, že se na něco takového zeptá a nediví se ji. Taky by se ihned ptala, kdyby tam místo ní ležela ona a věděla by, že Sophie ji zachránila život. Odvrátí pohled od její tváře a sjede pohledem její obavy. Ještě teď má před očima to, jak ležela u ní zakrvácená, jak jí pomalu umírala v náručí. Chvíli nechá mezi nimi rozhostěné ticho, jako kdyby se ani nenamáhala odpověď. Ale potom se ji znovu zadívá do očí a konečně promluví.* Není to jasné? *Pozvedne pravé obočí a tentokrát její hlas není plný nenávisti nebo odporu. Nehodlá jí to v tuhle chvíli dělat horší, než to má.* Kvůli Elijahovi. *Odpoví ji slabším tónem hlasu, ale tak, aby ji stále slyšela.* A dá se říct, že i kvůli Genevieve, ale hlavní podíl má na tom Elijah. Nedokázala bych se mu dlouho dívat do očí s vědomím, že jsem nechala zemřít někoho na kom mu záleží a jemu na tobě záleží. *Tohle říká nerada, ale je to pravda, kterou nezmění. Zapře se jednou rukou a matraci postele a nakloní se trochu blíže, aby ji dobře slyšela.* A taky pro to, že máme společného nepřítele, že ano? Esther nesmí tuhle válku vyhrát. *Řekne tvrdým hlasem. Jenomže tohle je teď spojuje v tuhle chvíli, společný nepřítel. Odtáhne se trochu hlavou, ale nepřestává ji pozorovat.*

(Po probuzení je nějakou chvíli zmatená a netuší, co se stalo. Ale vzpomínky se jí vrátí hned, jak se podívá na své ruce. Esther se stala. Přišla k ní do baru, aby jí ublížila. Aby ublížila Genevieve a dokázala, že svá slova myslí vážně. V tuhle chvíli byla ráda za to, že Kate byla už dávno v Itálii a neschytala to ona. Genevieve by nepřežila myšlenku na to, že díky jejím činům by mohla umřít její dcera. Jenže i tak si tohle bude vyčítat a to ona nechce. Chápala Genevieve v tom, proč to Hayley řekla a chápe jí i teď. Svá slova by nikdy nevzala zpátky a tohle jí vyčítat rozhodně nebude. Možná by si Esther našla i jiný důvod, proč jí ublížit. Vždycky se něco najde. Jakmile jí pohled padne na Hayley, v její tváři se objeví zmatení a překvapení. Dojde jí, že to ona jí zachránila život, ale nechápe proč. Mohla jí nechat napospas smrti a dosáhla by toho, co vždycky chtěla od jisté doby ne? Mohla si jí prostě nevšímat a nechat to být. Trvalo by nějakou chvíli, než by Sophie někdo našel. Možná by to trvalo dokonce i pár dní. Sleduje Hayley, jak se k ní přiblíží a dojde vlastně az k posteli, na které Sophie leží. Mezitím vysloví svůj vděk za záchranu. Zeptá se ji na to, co ji celou dobu věta hlavou, i když tu otázku nerozvede. Připadá ji to jako věčnost, než Hayley odpoví. Po její odpovědi svrasti nechapave obočí. Ne, opravdu ji to není jasné. Udělala to snad, aby coven nepadl do rukou Esther? To by chápala, protože by nebyl po její smrti žádný vůdce covenu a nikdo z členů se jen tak nemohl stát Starším. Jedině, ze by někdo někdo absorboval po její smrti její moc. Po chvíli konečně dostane odpověď, kterou chtěla. Hayley musela mít opravdu Elijaha rada, když hodila za hlavu nenávist k Sophie a zachránila ji kvůli němu život. Na její tváří se konečně objeví pochopení. Poslouchá i její další slova k vysvětlení jejího činu. Hayley si byla vědoma toho, ze Elijahovi a Genevieve na ni záleželo a dokázala to snášet natolik, ze ji zachránila. Neví, co na to říct, tak jen kyvne hlavou, ze chápe. Z hluboka se nádechem, což byla opravdu velká hloupost, jak si brzy uvědomí. Každý malý pohyb ji bolel, i když to nebylo tak hrozné. Dalo se to snést. Položí si ruku na břicho a podívá se Hayley do očí, když k ni začne opět mluvit. Mela pravdu. Esther nesmí za žádnou cenu vyhrát.) Takže větší nepřítel z nás ted dělá ty menší? (Asi by neměla byt tak rypava v tuto chvíli, ale nedokázal si pomoct.) Máš pravdu. Esther nemůže vyhrát. Stačilo už dostatečně, co provedla. Ale myslím, ze i tak v tuto chvíli dosáhla togo, co chtěla. (Samozřejmě myslí to co provedla Sophie. Chtěla ji ublížit, nemusela ji zabíjet proto, aby dostala svému slovu. Sophie smrt by byl spise bonus navíc.)

*Přijde k ní a jen mlčky u ní postává. Vypadá to, že jí ani nechce odpovědět, spíše se jenom ujistit, že je opravdu v pořádku a potom co nejrychleji opustit nemocnici, ale takhle to nebylo. Jenom nevěděla, kde začít, co přesně říct. Naštěstí Sophie začne mluvit jako první a i tak se zdá, že ji nehodlá odpovědět. No, přeci jenom ji odpoví a přitom se ji dívá po celou dobu do očí. Pro ni to bylo úplně jasné, proč to udělala a hlavním důvodem byl Elijah, tím vedlejším byla Geneveive a potom tady taky byla ta záležitost s Esther. V prvním momentě na ni viděla, že netuší, proč ji zachránila, možná by se v její situaci chovala stejně, jistá si tím však není. Jenomže poté to vystřídá chápavý výraz a je jenom ráda, že to nijak více nerozebírá. Nechce se právě s ní bavit o Elijahovi a nebo snad do hloubky probírat to, proč to udělala. Už to vysvětlila a tohle vysvětlení ji musí dostatečně stačit. Vůbec tady nešlo o to, že by jí na jejím životě záleželo, protože tak to opravdu nebylo. Nakloní se trochu k ní a jednou rukou se zapře o matraci. Jen na zlomek vteřiny sklouzne očima k její ruce, která se pohnula, než se jí opět podívá do tváře. Zvláštní, že se chce vůbec hýbat po tom, kolik zranění utrpěla. Řekne jí i další důvod, proč je lepší, když bude naživu. Esther tak nedostane to, co chce a to je právě teď důležité, aby nevyhrávala. Čím více je bude srážet k zemi, tím více oni budou trpět a to nesmějí dovolit. Teď mají zkrátka společného nepřítele. Převrátí očima u její poznámky a svěsí koutky úst směrem dolů, takže udělá grimasu.* Zřejmě to už tak bude. *Ačkoliv neochotně to přiznává, tak ví, že je to tak a nemyslí si, že by to snad Deverauxovic čarodějka brala jinak.* Ale rozhodně to nemění můj názor na tebe. *Taky si do ní rýpne, když už s tím začala. Obě stejně moc dobře vědí, že z nich kamarádky nikdy nebudou. Jenom pokýve na její slova, ale nemyslí si, že dosáhla všeho, co chtěla.* Chtěla tě nechat zemřít, takže ne tak úplně. Teď je řada na nás, abychom jí my poslali tam, kam patří. *Nikdo z nich by neměl tohle jenom nechat tak, hlavně Mikaelsonovi by se měli postarat o jejich matku, protože jedině ona tady momentálně dělá největší nepořádek. Podívá se směrem ke stolečku, kde má Sophie osobní věci a zabloudí očima směrem k jejímu mobilu. Natáhne ruku a uchopí ho, přičemž ho pozvedne tak, aby na něj Sophie dobře viděla.* Kdykoliv by se mohla vrátit a nebo někdo z jejich poskoků. Komu mám od tebe dát vědět, že jsi tady? *Pozvedne obočí. Ne, rozhodně by tady neměla být sama bez nějaké ochrany a rozhodně by někdo měl vědět, že tady vůbec je. A ona to nikomu dávat vědět nechce, jelikož nepotřebuje, aby se rozneslo, že to byla ona, kdo ji zachránil zadek.* Nechci, aby Elijah věděl, že jsem tě zachránila. Dokázal by se toho chytit a potom mít naději, že my dvě snad spolu budeme vycházet a přitom obě víme, že to tak nikdy nebude. Nechci, aby měl naději v něco, co není možné. *Vlastně je to taková její prosba, kdyby odmítla, tak jí za to zabít nemůže a navíc by to byla trochu ironie, ale vážně nechce, aby se tohle k němu doneslo. Ať si cokoliv vymyslí, nějakou historku, co jí každý zbaští. Může jim třeba navykládat, jak se probrala až v nemocnici, vždyť důležité je, že přežila. Nikdo nemusí vědět kvůli komu.*

(Vlastně ji ted Hayley přiznala, ze Sophie není už jejím nepřítelem. Aspoň ne nepřítel číslo jedna, i když její názor to nezmění. Jaký ma Hayley na Sophie názor, to už bylo naprosto vedlejší a bylo to jen mezi nimi. Neovlivnovalo to nijak nějaké problémy. Prostě jedna druhou neměla rada, to se stává. Občas si Sophie chtěla promluvit s Hayley a nějak ji vysvětlit, proč to chtěla udělat, i když se ji to pricilo. Jenže nebyla možnost. Ale ted tu ta možnost byla, ale Sophie nějak nevěděla, co říct. Vlastne , copak to nebylo jasné, proč to udělala? Chránila coven, chránila svou neteř, která byla stejně zabita předky. Nejspíš by její vysvětlování nebylo k ničemu. Raději se myšlenkami vrátí k Esther.) Ne tak docela. Chtěla mi ublížit, protože to slíbila Genevieve. Chtěla dostat svému slovu. Ma smrt by byl jen bonus. (Genevieve. Nechce, aby se o tom dozvěděla.) Věd mi, ze bych ji rada viděla mrtvou, ale to by musel existovat nějaký plán. (Odpoví ještě Hayley ohledně Esther a usklibne se. Jak zabit někoho, tak silného? U Benjamina se to povedlo, ale dostal ránu od někoho od koho by to nečekal. sleduje Hayley, jak bere do ruky její mobil ze stolku. Po vytáhne nad tím obočím. Po její otázce se zamyslí. Popravdě neví komu by mela Hayley napsat. Genevieve? Ne, nechce, aby ji takhle viděla. Musí ji sice říct o Esther, ale nemusí říkat, jak moc zle na tom byla. Elijahovi také ne a obzvlášť o to nechtěla zadat Hayley.) Margaret. (Vysloví jméno členky covrnu, které věří nejvíce. Ona už se pak o všechno postará. Napadlo ji, ze by ji mohla vyléčit rány, ale doktoři by se asi hodně divili jejímu zazracenmu uzdravení. Bude to muset počkat. Věnuje pak pozornost zas Hayley. Elijah by mel jisté naději, ze by své spory urovnali a jednoho dne by z nich byli třeba kamarádky, ale to se nikdy nestane a věděly to obě dvě.) Neboj, nikdo se nedozví, ze jsi me zachránila. Ani jedna si nechceme prožít trapnou usmirovaci večeři a koukat na Elijahovo oči plně naděje. (Zavrti hlavou, ale opravdu jen matně. Nechce si vyvolat další zbytečnou bolest na některé části těla.

*Přihmouří oči při tom, co říká. Takže Esther šlo prostě jenom o slovo, ale netuší, o co tady přesně jde. Tedy ano, Esther chce ukázat, že to, co řekne, tak platí a dodrží to. Nikdo a nic ji nebude stát v cestě, tohle tím chtěla říct, ale netuší, co se teď děje okolo Genevieve. Vlastně se naposledy s ní viděla tehdy, když zvracela tu krev a potom jí až Alisea oznámila, že společně se Sophie provedly to kouzlo na záchranu. Možná právě tohle je tím důvodem, proč to udělala, proč ji chtěla potrestat a mělo to skončit smrtí. Znamená to tedy, že teď ta prohnaná čarodějka po ní půjde, jelikož se zbavila několika jejich poskoků, lépe řečeno vlkodlaků, kteří mají patřit k ní a ne k Esther a zmařila ji tím tak tuhle tuhle smrt? Jen ať si pro ni přijde, jen ať to zkusí. Za to, co chtěla udělat její dceři ji pošle nazpět do pekla, nenechá to jenom tak a nebude se před ní ani schovávat. Ano, rozhodně je nebezpečná, ale ji zajímá hlavně Hope. Mlčky se na ni dívá a jenom přikývne, že tomu rozumí. Poté však vydechne.* Ano, rozhodně by to chtělo nějaký plán a doufám, že s ním brzy přijdeme. *Teď jim ani nezbývá nic jiného, než spolupracovat. Musí si promluvit s Klausem o Esther, musejí to začít řešit a možná by to měla prodiskutovat i s Elijahem. Je to hlavně problém Mikaelsonů a taky i její, protože šlo o její dceru, jenomže teď s těmi těly nemá absolutně nic společného. Tato část se ji netýká, ale bude, pokud hodlá volit strategii jako u Kola a Gen. Natáhne pak ruku po jejím mobilu a zeptá se ji komu by měla napsat. Když jí oznámí jméno Margaret, tak povytáhne obočím na náznak, zda to myslí vážně. Pravděpodobně to je nějaká čarodějka z jejího covenu. O to se víc už nestará, ale vážně? Prostě má v sobě ten pocit, že chce tady někoho jiného, někoho, koho ona by nechtěla, aby prošel těmito dveřmi. Jí na Elijahovi neskutečně záleží, ví, co k němu cítí a nemůže tak úplně zapírat, že se cítí být jí právě trochu ohrožena. Vyhledá si teda v seznamu Margaret a napíše ji zprávu o tom, že je v nemocnici a ať přijde co nejdříve. Odloží její mobil na stůl a podívá se opět na Sophie.* Měla jsi mi říct, pokud jsi chtěla, aby to byl Elijah. *Sklopí na chvíli pohled, ale spíše to udělá tak, že se dívá někde jinde, než aby to vypadalo, že chce dávat něco najevo ohledně svých pocitů, co se týká vztahu Elijaha a Sophie. Za chvíli se k ní ale vrátí pohledem s prosbou, že nechce, aby to Elijah věděl. Ušklíbne se při její odpovědi a založí si ruce na hrudi.* Myslím, že bychom ho velice rychle vyvedly z omylu. *Porozhlédne se po místnosti. Nevidí důvod už tady déle zůstávat. Neví, co by jí měla ještě říct a nechce, aby tento rozhovor zacházel příliš daleko, protože ani jedna s tou druhou si nepotřebují povídat a navíc Sophie ani není ve stavu, kdy by si měla povídat, ale spíše odpočívat. Zadívá se jí do tváře.* Myslím, že už půjdu. Počkám venku, než přijde ta tvoje ochranka. *Otočí se k ní zády a popojde pár kroků od dveří, ještě se na ni však otočí a přejede si jazykem po rtech.* Jo a nesnaž se dostat do dalšího průšvihu. Nebudu ti zadek zachraňovat věčně, brzké uzdravení. *Nemohla si to odpustit. Nejde si do ní nerýpnout a obzvlášť, když i Sophie má trochu uštěpačnější poznámky. Otočí se a teď už vážně odejde z pokoje. Postává tam do doby, než přijde ta Margaret. Chtěla se jenom ujistit, že se k ní nikdo nedostane, ale teď, když už tam někoho má to přestává být její záležitostí. Odchází z nemocnice s tím, že pořád nemůže uvěřit tomu, co se stalo.*

(Vysvětlí Hayley, že Esther jí rozhodně nechtěla jen tak zabít, ale šlo tu o něco jiného. Chtěla jí ublížit, aby potvrdila svá slova. Aby dala všem najevo, že se nevyplácí neposlouchat ji. Opravdu se to nevyplácí, ale oni jí přeci nebudou poslouchat a plnit její rozkazy. Znamenalo by to, že Esther vyhraje a oni se jí budou podřizovat a to se za žádnou cenu nesmí stát. Jenže teď to stejně vypadalo, že Esther vyhrává a oni nemůžou přijít s nějakým plánem na její zabití. Proč to nikdy nemohlo být prostě jednoduché? Přijít za ní a zabít ji. K vyřešení by tu pak už jen zbývali vlkodlaci, o které by se postarali Hayley a Jackson. A vlastně tu byl ještě Finn, ale s ním by to jistě taky nebylo tak těžké. V těle čaroděje není moc dlouho a tudíž není tak zkušený čaroděj.) Hodně štěstí ve vymýšlení plánu. Nebude to jednoduché. (Možná by sama mohla zkusit něco vymyslet. Esther byla sice největším problém Původních, ale teď se to týkalo i jí. Ublížila Genevieve a teď dokonce i jí. Nebude přeci jen tak stát stranou a nesnažit se pomoct. Sleduje pak Hayley jak bere do ruky její mobil a chvíli přemýšlí, komu by měla napsat. Rozhodne se pro Margaret. Margaret mohla obvolat další členy covenu a mohli se u ní střídat, i když pochybuje, že by za ní Esther přišla ještě do nemocnice a dorazila jí. Ale bude se rozhodně cítit v bezpečí a aspoň takhle bude coven vědět, co s ní je a proč není k zastižení doma nebo v baru. Vidí na Hayley překvapení, že se rozhodla takhle a ne pro někoho jiného například pro Elijaha a Genevieve. Jenže ona nechce, aby jí viděli v tomhle stavu a navíc nebude žádat Hayley, aby psala Elijahovi.) Nechci, aby mě viděl v tomhle stavu a dělal si starosti. Už tak má dost starostí s Esther. Zatím o tomhle vědět nemusí. (Vysvětlí Hayley, proč ho tu teď nechce. Samozřejmě by byla ráda, kdyby za ní přišel. Vždycky ho ráda viděla, ale nechce, aby on viděl jí. Pozoruje Hayley. Jistě jí muselo být nepříjmné jaký mají vztah mezi sebou Elijah a Sophie, ale zdá se, že to nějak respektuje nebo na to raději ani nemyslí.) A pak by byl akorát zklamaný. (Přikývne lehce na její další slova. Cítí na sobě únavu a ráda by prostě zavřela oči a poddala se spánku. Ještě je dost vyčerpaná z té obrovské ztráty krve. Na chvíli zavře oči, ale pak uslyší Hayleyin hlas a to jí donutí je opět otevřít.) Další záchrana by už byla nejspíše podezřelá. Ještě jednou děkuji. (Doprovodí Hayley pohledem z pokoje ven a poté už konečně zavře oči a během chvíle usne. Neslyší už ani příchod příchod Margaret.)

(Po odchodu Hayley z nemocnice, prospala celou noc klidně a ani nepotřebovala nějaké prášky na spaní nebo na zmírnění bolesti. Ráno se probudí a zahlédne hned u své postele Margaret. Strávila u ní celou noc a v tu chvíli Sophie došlo, že je jí opravdu loajální a může se na ní vždycky spolehnout. Krátce jí nějak vysvětlí, co se stalo, aby byla v obraze. Poté jí Margaret se vyléčí aspoň nějaké ty menší řezné rány. Chtěla jí vyléčit ty největší, ale to by se nejprve museli vyndat stehy a navíc by to bylo moc podezřelé a divné, kdyby se jen tak uzdravila. Také jí zmírnila bolest a Sophie tak nemusela brát tu chemikálii, kterou by do ní sestřičky nacpali, kdyby měla opravdu velké bolesti. Nakonec Margaret odešla s příchodem George, který byl také člen covenu. Zastavila se u ní i sestřička a převázala jí rány. Sundala jí konečně i obvazy ze zašitých ran, což pro Sophie byla opravdu úleva. Hlavně konečně nevypadala jako mumie. Doktor se přišel podívat, jak je na tom a byl s jejím stavem velmi spokojen. Jestli to takhle půjde dál, mohla by být doma za další dva dny. George si zašel pro kávu, takže Sophie na chvíli zůstane v pokoji sama. Čte si nějakou knihu, kterou jí půjčila sestřička. Jakmile uslyší otevření dveří, vzhlédne a koukne se na Aliseu. Jí by tu rozhodně nečekala, protože o Sophie v tuto chvíli věděl jen coven a Hayley. Položí si knihu na stolek.) Ahoj. (Lehce se pousměje. Mezi nimi už to dávno nebylo takové jako dřív a kupodivu jí i docela ráda viděla. Aspoň se mohla zeptat, jak se vede malé Nikol.) To víš, chtěla jsem vyzkoušet jaké to je, když se o člověka někdo stará dvacetčtyři hodin denně. Je to celkem dobré. (Odvětí na její poznámku. I když tady byla docela nuda a raději by už byla doma a stála v kuchyni svého baru a vařila. Kuchyně. Muselo tam být strašně krve, poté co s ní Esther skončila. Ale neměla žádný zmeškaný hovor od Jacka či Johna, takže Esther to musela nějak uklidit nebo si jen kluci mysleli, že tam zas praktikovala nějaký rituál? Po otázce Alisey, vydechne a složí si ruce do klína.) Tvá matka se stala. Přišla za mnou, aby jsme jí začali všichni brát konečně vážně. (Ušklíbne se. Vážně tu ženskou nenáviděla do morku kostí.)

Na jídlo se tu opravdu netěším obzvlášť s mou kritickou povahou. Ale snad budou mít poživatelné alespoň polévky. To mi bude naprosto stačit. (Nenáviděla jíst někde, kde to nezná a neví, jak na tom místě vaří. A o nemocničním jídle se rozhodně nikdy nemluvilo pozitivně. Bylo to stejné jako se školními jídelnami. Samé blafy. A Sophie jako kuchařka byla opravdu k jídlu velmi kritická.) A já až se uzdravím, tak ti sem zanesu nějaké lepší jídlo, aby sis ho konečně mohla vychutnat. (Alisea sice mohla na oběd zajít do nějaké blízké restaurace, ale pochybuje, že by se jen na chvíli vzdálila z nemocnice a od Nikol. A neví, jak to tady mají s donáškou, zda je vůbec do nemocnice povolená. Alisea sice nebyla pacientem a neměla nějakou jejich nařízenou dietu, ale co kdyby to náhodou chtěla podstrčit nějakému pacientovi? Kývne hlavou.) Po malé přestávce. (Měla tušit, že bylo hodně divné, že Esther nic nepodnikala. Připravovala se jen na další útok.) Vlastně netuším, zda už o tom ví. Bylo to kvůli něčemu jinému. (Skousne si ret a na chvíli sklopí pohled, než se vrátí zas pohledem k Alisee.) Genevieve a Kol věděli o Esther jako první. Esther jim zakázala někomu říkat o tom, že je zase naživu a Genevieve vyhrožovala, že pokud to nedodrží, tak ublíží její dceři nebo mě. I tak to Genevieve řekla po nějaké době Hayley, což naprosto chápu. Kate odjela do Itálie a byla tudíž mimo ohrožení. Za to mě si teď pěkně vychutnala. (Opět se ušklíbne. Už ani od Esther nečekala na nějaký útok, proto to bylo naprosto nečekané a překvapivé. Ale měla vědět, že Esther neříká nic jen tak. Měla být více opatrnější a tohle by se nestalo. Mohla uvalit na bar nějaké kouzlo, jenže na ulici by jí to bylo k ničemu. Prostě nebyla možnost, jak se pořádně ochránit před Esther.) Moc jsme si nepokecali. Furt mluvila jen o tom, že svá slova myslela vážně. Prostě šílená Esther. (Sophie by se stejně s Esther nikdy nebavila o ničem. Všechno, co vyšlo z jejích úst akorát prohlubovala to znechucení, které k ní cítila. A pochybuje, že by se jí Esther svěřila s nějakým jejím plánem nebo mluvila o svých dětech. Sklopí pohled ke své ruce a té Alisey. Povytáhne obočí nad jejími slovy. Netuší vůbec, co právě Alisea dělala. Vzhlédne a koukne se opět na Aliseu s otázkou ve tváři.) Co to bylo?

(Svraští obočí a zatváří se znechuceně. Otřepe se nad tou představou frankfurtské polévky se zkaženým párkem. Takhle funguje nemocniční systém. Dávají lidem do jídla prošlé potraviny, aby ušetřili a nemuseli kupovat nové.) Fuj, myslím, že se pobleju jen díky té představě. Asi si ještě hodně budu rozmýšlet, co sním. Třeba mi nakonec bude stačit nějaký ten jogurt a rohlík. (Už jen představa, že najde v jídle něco, co tam nepatří byla hrozivá. Jak ráda by si teď zašla do své kuchyně a udělala si něco sama. Nebo si zavolat do své oblíbené restaurace, aby jí dovezli nějaké jídlo. Ale to nesmí jako pacient. Na její tváří se objeví úsměv, když uslyší ty dobré zprávy. Je opravdu velmi ráda, že Nikol se vede natolik dobře, že brzy už nebude muset být v inkubátoru a bude u své matky, která se o ní bude s láskou starat.) To je skvělá zpráva. Ráda po dlouhé době slyším nějaké dobré zprávy a tohle je skvělá zpráva. (Usmívá se, dokud nepřejdou k tématu o Esther. Vysvětlí Alisee, proč jí vlastně Esther ublížila a skoro zabila.) Jo, máš pravdu. Každý se to stejně dozvěděl, ale Genevieve to prostě podle Esther neměla nikomu říct a řekla. Takže musela dodržet svá slova, jinak by jí přeci nikdo nebral vážně. (Zavrtí hlavou. Prostě to byla mrcha a chtěla jen ubližovat ostatním. Nemusela k tomu mít logický důvod, prostě to udělala a nějak to vysvětlila po svém. Ubližovala Genevieve a Kolovi skrz ní. Ublížila Elijahovi, když mu vrátila všechny vzpomínky. A to jen kvůli tomu, že chce své děti přemístit do nových těl a říkat tomu "Nový začátek." Kdyby jí záleželo na svých dětech, tak neubližuje jejich blízkým a respektuje jejich stanovisko. Ale to ona nedokáže. Byla prostě narušená, šílená. Překvapeně povytáhne obočí. Vážně teď slyšela, že Esther musí zaplatit za to, co provedla Sophie? A vážně to vyslovila nahlas? Ano, jejich vztah se zlepšil, ale nečekala, že by se Alisea chtěla mstít.) Nejraději bych jí zakroutila krkem, věř mi. Ale jak jí chceš něco provést? Zdá se mi to skoro nemožné. (Vydechne ztěžka. A i kdyby se jim povedlo ji dokonce i zabít, kde mají jistotu, že druhý den si zas nebude kráčet ulicemi New Orleans? Tu ženskou prostě nedokázala zastavit ani smrt.) Neví o tom. Nechtěla jsem, aby mě viděl takhle a dělal si starosti. Navíc naše poslední shledání nebylo zrovna v příjemném duchu a nevím, jak na tom jsme teď. (Jeden by si myslel, že mluví o svém příteli a nějaké jejich milenecké hádce, ale ne. Byli to přátele. Zajímalo by jí, zda je na ni Elijah naštvaný kvůli Adamovi. Poté Alisea pronese pár slov, kterým Sophie vůbec nerozumí a tak se zeptá, co to bylo.) Aha. Děkuji teda. (Lehce se pousměje.) To ani nečekám. Navíc by doktoři asi dost nechápavě koukali, jak jsem se uzdravila. Mě bude stačit chvíle, kdy v sobě už konečně nebudu mít všechnu tu chemii, kterou do mě nacpali.