New Orleans Hospital

Jo, budu doufat. Nic jiného mi nezbývá. (Pokrčí rameny. Chvilku se baví o Nikol a má opravdu radost z té novinky. Chtěla by ji i vidět a sama se přesvědčit, jak roste, ale to nemůže. Nejraději by se o ní bavila i dál, ale tématu o Esther se prostě nevyhne. Je celkem překvapená, že Alisea chce, aby za to Esther zaplatila. Poslouchá poté její důvody. Samozřejmě měla pravdu. Nemůžou jen tak sedět a čekat, co přijde dál. Musí něco udělat, ale otázka je – co?) Máš nějaký nápad, co ji provést? Mile ráda se zapojím do jakéhokoliv plánu, který se vymyslí, ale popravdě mě samotnou nic nepadá. Mimochodem Elijah už byl na řadě. Navrhla mu svou nabídku, nepřijal a tak mu chtěla ublížit skrz jeho vzpomínky. (Skousne si ret. Ví, že takhle Elijahovi ublížila, protože se trápil kvůli Tatie a všem ostatním. Sám o sobě tvrdil, že je slaboch. Ale stále to nebyla ta extrémní verze, kdy by ublížila někomu, koho měl on rád. Ještě stále mohla ublížit například Hayley, aby dosáhla čeho chce. A Klausovi opravdu ublížila nejvíce a je si jistá, že by mu ještě nějak ublížila, pokud bude mít možnost a Klaus nebude souhlasit s její nabídkou, což rozhodně nebude, tím si je Sophie jistá. Zajímalo by jí jaké plány má s Aliseou. Ona Původní upír nebyla, byla čarodějkou, takže by bylo zbytečné jí nabídnout nové tělo. Ale mohla ji chtít získat na svou stranu. Alisea se pak zeptá, zda o tom už ví Elijah a Sophie jí vysvětlí, že ne a proč nechce, aby o tom teď věděl. A hlavně sama neví, jak na tom teď jsou. Zda je na ní Elijah naštvaný nebo ne. Neměla šanci si s ním ještě promluvit.) My dva a chtít se zabít? Nevím, co by se muselo stát, aby taková situace nastala. Spíše se někdo pokoušel zabít Elijaha a netušil, že se dá zabít jen jednou zbraní. Elijah byl pak hodně naštvaný a chtěl zabít jeho, ale neudělal to kvůli mně. Mě došli nervy a tak trochu jsem je tam seřvala jak malé kluky no a Elijahovi se to očividně nelíbilo. (Vydechne.) Když už jsme u toho. Nevíš jaká magie využívá přírodní elementy? Jako opravdu ve velké míře, že je pak čaroděj dokáže ovládat kdy a jak chce? (Povytáhne lehce obočí. Zarazí jí pak zmínka o Hayley. Jak Alisea věděla, že jí zachránila Hayley? Nebo to nevěděla a jen jí zahlédla a díky tomu pak zjistila, že tu Sophie je?) Hayley? Nejsem s Hayley kamarádka, pamatuješ? (Slíbila Hayley, že se to nedozví Elijah a to znamenalo, že se to nesmí dozvědět nikdo, jinak by mu to mohl kdokoliv říct. Ne, raději prostě bude všem říkat, že neví, kdo jí zachránil.)

(Pozorně poslouchá Aliseu. Pokud jí něco napadlo, jak se zbavit Esther nebo jí nějak uškodit, tak do toho jde a je jí jedno, zda jí Esther pak opět ublíží nebo ne. Nechce, aby se opět něco stalo Genevieve nebo aby s Elijahem zašla ještě dál než teď. Trochu svraští obočí při jejích dalších slovech. Nezdá se jí dobré ji zabít? Sophie se to zdálo jako hodně dobrý nápad, i když Alisea měla pravdu. Mohla by mít ochranné kouzlo, ale stačilo by si jen nějakou chvíli počkat a popřípadě jí zabít podruhé. S překokem do jiného těla by to bylo složitější, ale tomu by se také dalo zabránit. Celeste taky skončila nakonec mrtvá a to skákala z těla do těla po dvě staletí. Jenže u Alisey to nejspíš nebudou ty hlavní důvody, proč jí nechce vidět mrtvou. Byla to stále její matka, kterou ke všemu neviděla přes tisíc let. Možná si na ní ani nepamatovala z dětství. Jistě měla hodně otázek a odpovědi na ně by si zasloužila. Proto raději nic neříká a dál ji prostě jen poslouchá. Zamyslí se nad jejím nápadem. Vlastně nebyl vůbec špatný, ale pochybuje, že to půjde lehce a hlavně, že jim Finn něco řekne.) Sebrat jí moc nebude zrovna jednoduché, ale osabit by se nějak dala, aspoň na nějaký čas. Měli bychom pak větší šanci udělat něco většího, jak jí zabránit ve všem, co chce. A co se týče Finna. Sice pochybuji, že nám něco řekne a nejspíš bude mít zablokovanou svou mysl, aby si jen tak někdo nezjistil vše sám, ale aspoň by se Esther zabývala, jak ho dostat zpět a nemyslela by na ostatní. (Kývne hlavou. Nebyli to vůbec špatné nápady, i když nebyli pořádně promyšlené, ale bylo to aspoň něco. Mohli konečně něco udělat nebo se aspoň pokusit. Nebudou jen sedět, čekat a dívat se. Esther toho udělala už dost a teď jsou na řadě oni. Ale Alisea by si měla uvědomit, že Esther a nejspíš i Finn nakonec skončí mrtví, protože Klaus je rozhodně bude chtít zabít a Elijah jistě také.) Toho se také bojím. Když se Esther zaměřila na Genevieve kvůli Kolovi, jistě se bude chtít zaměřit i na Hayley kvůli Eliajhovi. Může využít jakoukoliv osobu, která má s některým z Původních nějaký vztah, protože ty osoby jsou jejich slabá místa, kde může zasáhnout. (Zavrtí hlavou a vydechne. Kolik osob vlastně takhle bylo v ohrožení? Nějaký kluk od Rebekah, Hayley, Genevieve, nejspíše i Claire, když je to velmi dobrá kamarádka Kola a Sophie, i když na tu už se Esther zaměřila. A Klausovi záleželo na kom? Cami? Postaral se přeci o ní po tom incidentu s Kieranem. Byla sice dost mimo, ale teď si to celé vybavuje mnohem lépe. Ten tón hlasu jakým mluvil Klaus na Cami nikdy neslyšela. Kdy se tohle vlastně stalo? Přestane nad tím uvažovat, protože začíná zacházet až moc do hloubky.) Ten výraz rozhodně nebyl vůbec pěkný. (Zavrtí hlavou, ale chápe, že Alisee to může přijít zábavné. Ale asi by změnila názor, kdyby u toho byla.) Dám mu vědět, ale ne hned. Měla bych dát vědět i Genevieve, ale nechci, aby věděla, jak moc špatně jsem na tom byla. Bude si to vyčítat a to já nechci. (Zeptá se pak Alisey na Adamovo magii a doufá, že ona se s tím setkala. Ušetřilo by jí to opravdu hodn práce. Jenže jakmile začna vyjmenovávat různé kouty světa a století, ví, že se pořádně odpovědi nedočká. Lehce se zasměje.) Tmavé vlasy má kde kdo. Jeden čaroděj, co se tu nedávno objevil hledá svou rodinu. A mě napadlo, že by se jeho rodina dala nejít podle jeho magie. Nedávno jsem zjistila, že dokáže ovládat přírodní živly v opravdu velké míře. Nikdy jsem to neviděla a tudíž usuzuji, že jeho magie je nějak spjatá právě s nimi. Pokud bych věděla jaká magie to je, dokázala bych najít i ten coven nebo coveny a tím by se hledání hodně zúžilo. (Vysvětlí jí, proč se o tohle zajímá. Jenže pak se dostanou k Hayley a Alisea jí řekne, že jí viděla, jak jde z nemocnice. Třeba by se z toho mohla nějak vymluvit. Hayley si přeci do nemocnice mohla zajít pro nějakou krev ne? Překvapí jí, že jí dal vědětprávě ten mladý doktor a lehce se usměje, když se zmíní o tom, že jí nejspíše přijde navštívit.) Tak to opravdu netuším, proč tu byla. Za mnou by se stavila jedině, aby mě udusila polštářem ve spánku. (Ušklíbne se.) A já zrovna vypadám naprosto hrozně. Možná bych si mohla nanést trochu make-upu a učesat si vlasy pro všechny případy. (Zasměje se.)

*Volá Sophie.*

(Hned začne přemýšlet, jak by se to všechno dalo udělat. Unést a oslabit Finna nebude tak velký problém, pokud stále nebude jen s jeho milovanou matinkou. Horší to bude u Esther. Potřebují buď opravdu silné kouzlo a nebo moment překvapení. Ale pokud se jim to povede, tak by měli vítězství na dosah ruky. Kývne hlavou na její slova.) pod jejím vlivem bude neustále, protože to on chce. A tělo čaroděje už opravdu má, jen nevím, jak vypadá. Můžeme ho dát někam, kde nebude moct čarovat nebo se zkusím podívat po něčem, co zabrání praktikovat magii jen jemu. (Mohli to udělat u Finna stejně jako tenkrát s Tundem. Až se uzdraví a pustí jí z nemocnice, tak se podívá na hřbitov po nějakém magickém předmětu nebo může rovnou napsat Cami, aby se podívala ona v jejich skladě.) Já vím. Jsem si toho vědoma. (Bylo naprosto jasné, že u Esther to nepůjde lehce. Ale musejí jí nějak zabránit v tom, co dělá. Tady odsud toho nezmůže tolik jako venku, ale přeci jenom aspoň něco málo může udělat. Napsat Cami, pověřit někoho z covenu ať se podívá na hřbitov. Někdo by jí měl nakrmit hada. Jenže kdo? Samozřejmě by hned poprosila Genevieve, ale ta ani neví, že je v nemocnici. Závěti hlavou. Jak se dostala od Esther k Apopovi? Vážně jí z toho všeho už hrabe. O Elijahovi se s Aliseou dál nebaví. Už není, co k tomu říct. Pousměje se.) To by možná bylo nejlepší. Aspoň bych viděla Nikol pořádně a ne v inkubátoru. A jmenuje se Adam. Ale rovnou upozorňuji, že sejít se v sídle by byl hodně špatný nápad. (Ještě by tam narazili na Klaus a ten by jistě nebyl rád za návštěvu cizího čaroděje. A Adam by zas nebyl šťastný při setkání s dalším Původním.) Asi mi bude stačit hřeben od sestřičky. Bylo by divné, kdybych byla namallvana, když ani nevyjdu z pokoje. (Pousměje se, ale hned na to otočí hlavu ke stolku, protože uslyší vyzvánět svůj mobil. Natáhne se pro něj a koukne se na displej. Povzdychne si, když uvidí jméno volajícího. Koukne se omluvně na Aliseu a zvedne prst, ze to bude jen chvilky.) Elijahu.

*Když dá vytáčet Sophienino číslo kráčí pomalu pryč od jejího baru. Nikam moc nespěchá. Ujde docela dlouhý kus, alespoň jemu se to tak zdá. Má pocit, že telefon zvoní nekonečně dlouho. Zaobírá se myšlenkami, jestli to Sophie nechce nebo nemůže vzít. Pokud nemůže tak z jakého důvodu. Zkrátka mu to v hlavě šrotuje na plné obrátky. Přemýšlí, že nechá telefon ještě párkrát zazvonit a pak ho položí, pokud se do té doby Sophie neozve. Když se ozve druhé zvonění, tak se nakonec dočká změny. Jakmile se na druhém konci ozve hlas Sophie, tak se mu opravdu uleví. Začínal být nervózní a jeho mysl začínaly napadat různé možnosti, jaké by mohli Sophie zabránit vzít mu telefon. Z jejího tónu netuší, jestli je na něj naštvaná nebo ne. Má ovšem pocit, že její hlas zní ospale nebo unaveně.* Ahoj, Sophie. *Pozdraví ji a přemýšlí, co jí říct. Nejraději by se s ní sešel a vyřídil to osobně.* Neruším tě?*Zajímá se okamžitě. Než může Sophie odpovědět, tak hned pokračuje.* Rád bych s tebou mluvil. Můžu tě vidět? *Ihned doplní, o co mu jde. I přes telefon jde poznat, že v jeho hlasu není ani náznak toho, že se naposledy nerozešli nejlépe, a že by na ni byl naštvaný. Naopak. Spíše je z něj slyšet úleva, protože ji slyší. Zatímco k Sophie promlouvá přes telefon, kráčí dál pomalu po cestě.*

Jo to se pak domluvíme. (Plánovat to teď bylo stejně zbytečné. Malá Nikolasa si ještě nějaký čas pobude v nemocnici a Alisea s ní. A Adama rozhodně nebude tahat za ní sem. Za chvíli by si doktoři začali myslet, že tu mají nějaký klub a nemocnici využívají jako své útočiště.) Jo v tom máš pravdu. Rodičky se asi těžko namalují před porodem, když to na ně přijde. (Zasměje se. A při porodu se jim stejně nedívá do obličeje a pak jsou přeci v nemocnici a ne na molu. Zazvoní jí pak mobil a zjistí, že jí volá Elijah. Naznačí Alisee, aby počkala a hovor přijme. Místo pozdravu ho jen osloví. Jakmile uslyší jeho hlas, tak se jí uleví. Nezněl vůbec naštvaně, takže to znamenalo, že se na ni nezlobí. Po jeho otázce by se nejraději zasmála. Rušit v nemocnici? To snad ani nejde, ale on o tom ještě nevěděl. Nedá jí prostor na odpověď a tak si vyslechne jeho žádost. Vydechne do telefonu.) Než odpovím, slib, že nebudeš vyšilovat. (Vlastně pak ani nečeká na jeho odpověď a rovnou mj to řekne.) Pokud se za mnou stavíš do nemocnice, tak ano. (Nemělo cenu mu to tajit. Co by si asi vymyslela za výmluvu na několik dní? A nejspíš by si pak myslel, že je na něj naštvaná a to ona rozhodně nebyla.)

*Očekává s jistým napětím, jak na jeho otázky a žádost Sophie vůbec zareaguje. Když má telefon u ucha, slyší na pozadí trochu zvláštní zvuky a snad i nějaký hlas. Není si přesně jistý, ale má dojem, že zněl jako jedna z jeho sester a to ta s magickými schopnostmi. Nedokáže si, ale poskládat dohromady nějaký rozumný důvod, proč by Sophie a Alisea teď byly spolu. Má za to, že Alisea je v nemocnici se svou dcerkou a Sophie kdo ví kde. Zatímco mu to v hlavě víří a šrotuje, kráčí dále ulicí. Pomalu už nastává večer a když vzhlédne k nebi, všimne si, že se měsíc dnes na něm ukazuje v celé své kráse. Uvědomí si, že je dnes úplněk. Přejde přes cestu a dá se dále po chodníku rovnou za nosem. Pomalu, ale jistě se blíží domů. Během toho mu Sophie odpoví. Už při její první větě zneklidní. I kdyby chtěl, stejně se k žádnému slibu nedostane. Sophie ihned pokračuje dál a on se během další věty šokovaně zastaví uprostřed šoku a snaží sám sebe přesvědčit, že opravdu slyšel dobře. Zadrhne se mu v tu chvíli i jeho dech a to jistě Sophie v telefonu nemohla přeslechnout. Trvá to sice, jen okamžik, než se vzpamatuje a znovu se rozejde.* Sophie... *Vydechne v doznívajícím šoku a zároveň rychle narůstajícím znepokojení do telefonu její jméno. I podle hlasu jde poznat, že se v tuhle chvíli dost nelibě mračí.* Jsi v pořádku? Co se ti stalo? *Zahrne ji otázkami, i když ji ani pořádně nepustí ke slovu. Navíc je více, než jasné, že odpovědi si poslechne od Sophie osobně. V hlavě mu to znovu šrotuje, jak se snaží sám přijít na to, co se mohlo stát. Na náhody v tomhle městě, ale nevěří.* Já se za tebou zastavím. *Odpoví hned po té, co přestane spekulovat a uvědomí si, že se tím zdržuje. Upíří rychlostí se vydá do nemocnice. Nenapadne ho, že by mohl ukončit hovor. Potřebuje zjistit, co se Sophie stalo. Jestli to byla její nešikovnost nebo ji chtěl někdo ublížit záměrně.*

(Chtěla od Elijaha slíbit, aby nevyšiloval, ale nedala mu k odpovědi ani možnost. Navíc, jak ho zná, řekl by něco ve smyslu, že to nemůže slíbit, když neví o co se jedná. Řekne mu tedy narovinu, že je v nemocnici a teď jen čeká na jeho reakci. Při čekání přejde pohledem své rány, které jdou vidět, tudíž jen ty na rukou, jinak má celé tělo zakryté dekou a navíc na sobě má nějakou nemocniční košili, takže by i tak toho moc neviděla. A možná to bylo dobře. Její tělo vypadalo hrozně, ale štěstí bylo, že žádná rána nezasahovala do jejích tetování. I kdyby si to vyléčila a nezůstala jí tak žádná jizva, musela by jít znova do salonu na opravu. Tetování se kouzlem bohužel opravit nedalo. Ještě než se dočká nějaké odpovědi, uslyší přes telefon, jak se Elijahovi zadrhl dech. Takže vyšiloval. Měl určitě obavy a přesně tohle nechtěla. Byla teď už tak nějak v pořádku, takže se o ní nikdo rozhodně nemusel bát. Byla v pořádku a to jen díky Hayley, která jí zrachránila život. Zaslechne pak své jméno z Elijahových úst. Dokáže si přímo představit jeho výraz v obličeji. Pak ji zahrne otázkami a Sophie na ně v tu chvíli ani nedokáže odpovědět. Hlavně se jí to nechce rozebírat všechno po telefonu. Stačilo sice jen říct jedno jméno a všechno by se tím vysvětlilo, ale Elijah bude chtít vědět podrobnosti. A ona mu musí lhát ohledně Hayley. Nerada mu lhala, ale prostě musí. Slíbila to. Nestačí ani odpovědět a už poslouchá, co říká dál.) Dobře. (Odpoví mu jednoduše a pak nastane v telefonu ticho, i když hovor stále běží. Elijah už nejspíš vyrazil a zapomněl hovor ukončit. Položí to a odloží se mobil na stolek. Mezitím, co hovořila s Elijahem k ní mluvila Alisea a Sophie jí rozhodně nepřeslechla.) Možná to bude trvat šest minut, než najde můj pokoj. (Usměje se pobaveně, i když by si z toho vážně srandu dělat neměla.) Zítra někoho pověřím, aby se podíval na magické předměty, které vlastní coven, zda se tam nenajde něco, co zabrání Finnovi praktikovat magii. I když se bude muset oslabit nějak i na dálku, ale to bude už snažší. (Kdyby měli jeho krev, tak by to bylo přímo dokonalé, ale pochybuje, že někde skladují zrovna Finnovu krev. Ještě chvíli si pak s Aliseou povídají, ale pak je vyruší sestřička a oznámí konec návštěvních hodin. Alisea sice byla v nemocnici skoro jako už doma, ale stále byla jen návštěva u Sophie, takže musela prostě jít. Sophie jí slíbila, že hned, jak bude mít více síly, tak se zastaví u ní a Nikol. Rozloučí se a Sophie pak chvilku čeká na Elijaha. Jenže jí přemůže spánek a nakonec usne ještě před jeho příchodem. Po odchodu Alisey a sestřičky se vrátí k ní do pokoje George a usedne do křesla u okna.)

*Chvilku potom, co Sophie oznámí, že se za ní zastaví a vydá se do nemocnice. Není to naštěstí moc daleko a když použije upíří rychlost, je tam opravdu za pár minut. Trošku se zdrží, zjišťováním, kde Sophie leží a ovlivňováním personálu, aby ho za ní pustili i v tuhle pozdní dobu. Také si zjistí, co se Sophie stalo, než se za ní vydá, aby měl představu, co čekat. Stále při tom nemůže pochopit, jak během pár dnů, co ji neviděl, mohla skončit v nemocnici. Když pak poslouchá o jejím stavu, jak je na tom, je to pro něj další záhada. Ani ne tak záhada, jako něco, co jej znepokojuje ještě dříve, než zná podrobnosti, protože tuší, že to není, jenom tak. Jakmile zjistí, co potřebuje a dosáhne svého, vydá se na oddělení, kde Sophie leží. Tam se také ještě pár minut zdrží, než může vyrazit na pokoj. Je zkrátka neústupný v tom, že chce Sophie vidět. Tou dobou, kdy se dostává v nemocnici pomalu k pokoji Sophie, ztratí trochu pojem o čase. Když tedy dojde ke dveřím, tiše zaklepe a neslyšně vejde dovnitř, shledá, že Sophie už spí. Než si ji stačí lépe prohlédnout, uvědomí si, že není v pokoji sama. Muž, který u ní sedí se hned zvedne a upozorní na sebe. Není si úplně jistý, co zde dělá, ale předpokládá, že je to někdo z jejího covenu a nejspíše ji hlídá. Už to samo o sobě ho znepokojuje. Netrvá mu to dlouho, než se rozhodne. Muž, který se představí jako George se zakrátko dozví, že může jít domů, protože u Sophie zůstane on sám. Domů nepospíchá. Za úplňku Hayley v sídle nebývá a on odmítá trávit tenhle čas v jednom domě s Klausem. Dá přednost nemocničnímu pokoji a hlídáním Sophie. Netuší sice přesně před kým, ale má nedobrý pocit, že se to brzo dozví a nebude se mu to líbit. George pokoj opustí a on se posadí do jednoho z křesel. Postaví si ho blíže k oknu, aby mohl občas vyhlédnout ven, ale natočí ho tak, že má dobrý výhled na Sophie. Teprve, když George opustí pokoj, přejde blíže k posteli a Sophie si prohlédne. Vidí na ni i v tom přítmí pokoje, že je mnohem bledší. Na rukách vidí obvazy. Nespokojeně se pro sebe mračí. Chová se po celou dobu tiše. Nemá v úmyslu rušit ji v odpočinku. Řekl jí, ale že za ní přijde a když už se dostal až sem, nechce se mu znovu odcházet. Nechá Sophie spát. Přejde a posadí se do křesla.*

(Opravdu chtěla počkat na Elijaha a vidět ho, ale únava jí prostě přemohla a ona usnula během opravdu malé chvilky. Pořád byla dost oslabená a tak se nebylo čemu divit. Jediné, co se jí opravdu nechce, je vysvětlovat, co se stalo. Elijah bude mít akorát starosti, aby si ji Esther nenašla ještě někdy příště. A pak tu byla ta záležitost ohledně její záchrany. Musí mu zalhat a to pořádně, protože on není Alisea. On jí bude pokládat více otázek a navíc většinou pozná, když lže. Musí být přesvědčivá. Další vysvětlování jí pak ještě čekalo s Genevieve. Nemůže jí to tajit. Stejně by se to dozvěděla a nijak by jí neušetřila těch výčitek. Noc se přehoupne k ránu a Sophie se začne pomalu probouzet. Ještě bylo opravdu brzy a slunce teprve začínalo vycházet. Jakmile začne trochu vnímat, uslyší přes zavřené okno zpěv ptáků. Otevře pomalu oči a zamrká víčky. Chvíli jí trvá, než se rozkouká a vzpomene si, kde vůbec je. Není zvyklá spát někde jinde než u sebe. Rozhlédne se po pokoji a pohledem se zastaví na Elijahovi. Nečekala, že ho tu najde teď ráno. Znamenalo to, že tu u ní zůstal celou noc. Samozřejmě si také všimne nepřítomnosti George. Buď šel domů nebo čeká před dveřmi.) Ahoj. (Řekne ještě rozespale a promne si oči. Vytáhne se do sedu a přitom trochu zkřiví tvář bolestí. Kouzlo pomalu ustupovalo a George tu nebyl, aby jí ulevil od bolesti. Začíná opět cítit své rány.) Kde je George? (Zajímá jí jako první tohle. Nechce, aby když tak čekal stále na chodbě, když mohl jít s klidem domů. Navíc dneska se tu u ní měl vystřídat někdo další a přinést jí konečně nějaké věci, o které si napsala. Chybí jí bylinkové čaje a vůně vonných tyčinek, které prodávala Katie ve svém obchodě. Chybí jí vlastně všechno.)

*Uvědomí si, že to je krátce po sobě už podruhé, co tráví noc u Sophie, zatímco ona spí, odpočívá. Nějak mu to nevadí. Doufá, že to nebude vadit ani Sophie. Když Sophie během spánku pozoruje, snaží se poskládat v hlavě skládačku, jak k tomuhle přišla. Proč s těmi zraněními šla do nemocnice. Muselo stačit kouzlo nebo trocha upíří krve. Nerozumí tomu, ani proč mu nedala vědět. Muselo jí přeci být jasné, že by jí neodmítl pomoct. Má na takové a podobné úvahy celou noc. Sophie spí tvrdě až do rána a on tedy u ní opravdu stráví další noc, kterou prosedí v křesle nebo chvílemi kouká z okna. Za normálních okolností by nejspíše obstaral na ráno kávu a možná i snídani pro Sophie. Zde v nemocnici to ovšem není tak snadné ani pro něj a navíc nechce pokoj opouštět. Počká tedy až do rána, dokud se Sophie neprobudí a nebude si s ní moct promluvit.
Sedí zrovna v křesle a sleduje pomalu jasnící se oblohu, když zaregistruje, že je Sophie vzhůru. Slyší velmi dobře její srdce i to, jak změní svůj rytmus, stejně tak jako její dech, když přejde do bdělého stavu. Přestane koukat na nebe z okna a otočí se k ní. Zaregistruje, jak mžourá a rozhlíží se po pokoji. Krátce na to se setká s jejím pohledem. Dívá se na ni s jakýmsi očekáváním, ale je patrné z jeho výrazu, že ho ten pohled znepokojuje, působí mu starosti a není ani trochu rád z toho, jak na tom Sophie nyní je. Podle jejího chování usoudí, že na něj naštvaná nebude, i když takhle brzy po probuzení, nechce dělat ukvapené závěry. Její rozespalost mu, ale přijde roztomilá. Kdyby to bylo za jiné situace, ona zde neležela v obvazech v nemocničním pokoji a on dosud nevěděl, co se jí stalo, nejspíše by mu to vyvolalo na tváři úsměv. Tak jeho oči, jen krátce zajiskří.* Dobré ráno, Sophie. *Pozdraví ji a zároveň vyřkne své přání, co nejupřímněji. Vstane z křesla a přejde k posteli. Znovu si ji pozorně prohlíží, jako by se znovu pokoušel pochopit, co zde dělá, proč je tady, jak je na tom. Jeho pohled je vřelý, starostlivý. Natáhne k ní ruku a shrne jí prsty z čela pár pramínků vlasů.* Poslal jsem ho domů. *Odpoví jí, když se ptá na George. Ruku stáhne zpět, ale na chvíli se dotkne její ruky lehce přejede prsty po jejím hřbetu.* Jak je ti? *Zajímá se. Má na ni spoustu otázek, ale nemá v úmyslu jí nyní hned teď zasypat. Mírně se mračí, když ji takhle vidí.*

Chvilku jí trvá, než se zcela probudí a začne vnímat své okolí. Uvědomí si, že je v nemocnici a s tím si vzpomene na to, co se stalo. Leží tu už třetí noc a stále se cítí mizerně. Není to ale kvůli jejím zraněním, ale omezenosti. Nemůže být ve svém bytě, nemůže pracovat, nemůže prostě nic a to jí nesmírně štve. Jak ráda by si dala horkou a dlouhou sprchu, ale s tím bude muset počkat na sestřičku. Nejspíš by dostala asi hodně vynadáno, kdyby si jen tak sundala obvazy a odešla do sprchy. Podívá se na Elijaha a setká se s jeho pohledem. Vidí na něm, že je znepokojený a nejspíše kvůli tomu, co vidí. Nebo v tom bylo ještě něco dalšího? Doufá jen, že se nestalo ještě něco. Aliseu nejspíš musí hodně štvát ta nevědomost. Neví, co se děje ve městě a je závislá jen na návštěvách. Sophie tu je jen chvíli a už jí to neskutečně štve. Nemohla by tu být týden nebo snad měsíc. Jenže Alisea tu zůstává dobrovolně kvůli Nikolase a to je naprosto pochopitelné. Pozdraví Elijaha. Poté se hned zeptá, kde je George. Kdyby tu ještě byl, mohla by ho požádat o malé kouzlo, protože sama na to ještě nemá sílu. Tu bolest by sice klidně vydržela, ale co když jí zas budou chtít dát nějaké prášky na bolest? Nechce žádné prášky. Sleduje Elijahovo ruku v očekávání, co chce udělat. Když jí odrhne nějaké pramínky  z čela, tak se pohledem vrátí k jeho obličeji. Kývne jen hlavou na jeho odpověď. Bude muset doufat, že jí prášky nedají. Nebo bude muset zahrát nejlepší herecký výkon a předstírat, že jí to nebolí. Po jeho otázce se lehce ušklíbne.) Už mi bylo i líp, ale je mi fajn vzhledem k okolnostem. Margaret mi ulevila od bolesti, i když kouzlo pomalu odeznívá. A Alisea mi zařídila lepší a rychlejší uzdravení, i když ne tak rychlejší, aby to nebylo podezřelé. Ale mam nesmírnou chuť na kafe, které bohužel nemůžu. (Znovu se ušklíbne. Co by dala za malý šálek kávy.)

*Pozoruje Sophie a snaží se něco vyčíst z její tváře, obvazů, ze všeho, co se mu nyní nabízí k těm informacím, co už získal, jak jí je a co se stalo. Nejraději by to odvodil z toho, co vidí, co ví, a co slyšel, než ji zpovídat. Má totiž obavy, že se mu nebude zamlouvat, co se dozví. Přejde blíže k ní a může tak lépe slyšet i to, co se odehrává v jejím nitru. Nedokáže před ní, ale zakrýt znepokojení a starostlivost nad stavem a místem, v jakém a kde ji našel. Chce slyšet, jak se jí vede a tak je to jedna z prvních otázek, které jí položí a s jistým napětím po té očekává její reakci. Mezitím jí odhrne vlasy z čela a po té zlehka dotkne hřbetu její ruky. Odpověď, kterou uslyší ho uspokojí tak napůl. Sophie zůstává v nemocnici a léčí se nenápadně pomocí kouzel. Pořád to nechápe, proč... Potěší ho skutečnost, že Alisea měla snahu Sophie také trochu pomoci. Během jejich slov párkrát kývne chápavě hlavou. Zjistí, že její ochranka, kterou poslal pryč je zároveň i její magická pomoc, což netušil, jinak by to patrně vymyslel jinak. Nepatrně se nad tím pro sebe zamračí. Je to zrovna ve chvíli, kdy se Sophie zmíní o tom, že má chuť na kávu, ale nemůže ji. Dalo by se tedy jeho zamračení vzít i jako nechápavé, proč by nemohla něco takového jako je káva.* Nevěděl jsem, že ti tví lidé pomáhají také od bolesti. *Poznamená omluvně, když pak reaguje na Sophie.* Kávu ti sem klidně přinesu, Sophie, to nebude problém. *Pokračuje dál a dívá se na ni starostlivě.* Určitě mě napadnou i jiné možnosti, jak ti můžu pomoct. *Stále přesně neví, co se stalo a tak nemůže svou nabídku upřesnit. I díky tomu se, ale pomalu blíží k tomu, aby se zeptal.* Můžu, ale vědět, co se ti stalo? *Zeptá se jí znepokojeně a také trochu nechápavě.* Proč si mi nedala vědět dříve, že jsi v nemocnici? *Nedokáže si odpustit i tuhle otázku, protože to skutečně nechápe. Není v tom, ale žádná výtka. Rozhodně nemá nejmenší chuť Sophie rozčilovat nebo se s ní dohadovat. Přeje si jí, ale pomoct, jak nejlépe v dané chvíli a její situaci, dovede. Zůstává stát u jejího lůžka a kouká na ni během svých slov, svých otázek.*

(Přijde jí, že Elijah jí pozoruje více než kdy dříve. Možná to je jen tím, že jí poprvé vidí v takovém stavu. Vlastně doopravdy je poprvé v takovém hrozném stavu, kdy musela do nemocnice. Dříve to prostě vyřešilo jen malé kouzlo a bylo po problému, ale teď by jí to kouzlo nezachránilo život a upíři krev nefungovala. Nemocnice byla nezbytná. Teď už by sice mohla domů, kde by jí někdo vyléčil aspoň nějaké rány, ale doktoři by jí nepustili. Musela by podepsat revers, ale už slyší všechno to upozornění a přemlouvání, aby si to ještě rozmyslela a navíc ještě se neviděla s tím pěkným doktůrkem z gynekologie. Po Elijahovo otázce mu hned odpoví. Opravdu jí je fajn. Bolest se dá překousnout. Zatím se tu ani nijak nenudila. Včera ráno si povídala s Margaret, pak s Georgem a pak tu u ní byla Alisea a dnes zas Elijah. Možná by jí někdo mohl i přinést tablet, aby mohla aspoň trochu pracovat odsud. Musí si udělat seznam a někomu napsat, aby jí to přinesl. Pak bude jen doufat, aby se to do jejího nemocničního pokoje všechno vešlo.) Jen včera jednou, aby mi lékaři nemuseli dávat prášky. Víš jak to mají čarodějky s chemií. Moc jí nepodporují. (Pokrčí rameny. O nic nešlo, ona tu bolest zvládne. Navíc ještě trochu působí to kouzlo. Šlo prostě jen o to, aby v sobě neměla žádnou chemii, kterou nemá opravdu ráda.) Nemyslím si, že by sestřičky měli radost, kdyby zjistili, že jsem si dala kafe. Prý bych ho neměla pít kvůli tomu, že jsem ztratila hodně krve. Nevyznám se v tom. (Mávne nad tím rukou. Popravdě ani neví, co by jí kafe udělala. Ona sama si myslela, že jeden šálek by byl naprosto neškodný, ale znáte doktory. Samá dieta a zákazy. Skousne si ret a zamyslí se, jak by jí mohl pomoct. Napadne jí hodně věcí, ale nechce si z něj dělat poskoka a posílat ho k ní do bytu pro nějaké věci. Dneska se má stejně stavit někdo z covenu, tak může napsat sms, aby jí došel ještě do bytu pro něco. To už nebude problém. Zhluboka se nadechne po jeho otázce a začne mu odpovídat.) Esther mě přišla navštívit. (Nechce se jí bavit zrovna o Esther, ale jednou by mu to vysvětlit musela i tak. A čím dříve tím lépe, aspoň takhle se to říká ne?) Přišla potvrdit svá slova, která řekla Genevieve, protože neudržela pusu zavřenou. Nejraději bych jí vyškrábala oči. (Samozřejmě by ty oči vyškrábala nejraději Esther a ne Genevieve a je si jistá, že Elijah to pochopí.) Nechtěla jsem, aby sis dělal starosti a navíc jsem nevěděla, zda jsi naštvaný nebo ne kvůli tomu incidentu s Adamem. (Koukne mu do očí.)

*Kouká se na Sophie téměř stále stejným výrazem, přesto se po chvilce, když si na ten pohled zvykne, trochu se uklidní. Přesto stále ještě neví, co se jí stalo, že musela až do nemocnice. Přesto je trpělivý, vyčkává a zjišťuje to pozvolna. Zdá se mu okamžik ponořená do svých úvah a tak jí dá tolik prostoru, kolik pro své přemýšlení potřebuje. Má tak možnost si znovu prohlédnout, jak vypadá, obvazy, které jsou vidět, její bledší odstín kůže. Neumí si představit, jak mohla vypadat, když ji sem přijali. Také nad tím chvilku přemýšlí, dokud ho nerozptýlí Sophie svými slovy. Zjistí, že k utišení bolesti použila magii, pouze jednou. Shledává to v tuhle chvíli jako pozitivum.* Chápu, Sophie, magie a kouzla jsou v tomhle šetrnější. *Poznamená s chápavým pokýváním hlavy. Něco takového on, jen stěží může posoudit. Prakticky nikdy neměl podobné ani vzdáleně podobné problémy. Sophie pak stále trvá na přísném dodržování léčebného režimu a tak ji přestane nabízet, že jí kávu donese. Rozhodne se respektovat, její rozhodnutí. Nad důvody, proč Sophie kávu nesmí raději nepřemýšlí.* Dobře. Vynahradíš si to, až tě propustí. *Odvětí. Doufá, že si spolu opět brzy zase dají kávu, při řešení problémů v tomhle věčně neklidném městě. Nepatrně při tom rozjasní tvář. Dlouho se tím, ale netěší. Sleduje Sophie, jak nad něčím přemýšlí. Opět trpělivě vyčkává. Sophie mu, ale ze svých myšlenkových pochodů nic neprozradí. Nechce se jí ptát. Nechá to být. Krátce na to, se dostanou k tomu, proč Sophie skončila v nemocnici. Sotva zaslechne z jejich úst vyjít matčino jméno, chvilku se na ni nevěřícně dívá, než mu dojde, pomalu, ale jistě, že tohle vše má na svědomí Esther. Trvá to pár vteřin. Pak se mu zlostně zablýskne v očích. Tímhle si u něj Esther rozhodně přízeň nezíská. Naopak jeho odpor, nenávist k ní, jenom vzroste. Jeho výraz se hned na to zachmuří a zatne čelist. Sevře ruce v pěsti. Sophie po té pokračuje v povídání a tak se zaměří na ni a poslouchá, jaký k tomu měla matka důvod. Znechuceně se nad tím ušklíbne. Matka mu v tu chvíli přijde odporná, ubohá. Nemůže pochopit, jak někdo jako ona může chodit po zemi s požehnáním a podporou zdejších předků.* Je mi líto, Sophie, čím sis musela kvůli Esther projít. *Poznamená pak tiše, účastně. Snad poprvé na chvilku přeruší jejich oční kontakt a sklopí pohled na pár chvil dolů k posteli. Povzdechne si a zavrtí po té nechápavě hlavou. Začíná pomalu chápat, proč musela Sophie jít do nemocnice. Esther se pojistila, aby si Sophie její "péči" náležitě užila. Raději se v tuhle chvíli nevyptává na podrobnosti. Nechce Sophie nutit, aby o tom mluvila. Věří, že, co bude chtít, to mu Sophie poví. Ať už dříve nebo později. Nyní má ještě silnější potřebu Sophie matčinu "péči" nějak vynahradit. Přemýšlí, jak by to mohl provést. Mezitím mu Sophie ještě zdůvodní, proč se o tomhle dozvěděl až teď. Zvedne k ní oči a je v nich vidět jakýsi nesouhlas. Nelíbí se mu, že ho Sophie nechtěla znepokojovat. Stejně na to nakonec přišel. Přesto se na ni nezlobí. Jen je takovou její úvahou pohoršený.* Sophie, jistě dobře víš, že s něčím takovým se nemusíš trápit. *Poznamená pak taktně, když na ni kouká. Je vidět, jak moc mu na ni záleží. Jeho výraz by měl rozehnat i její jakékoliv podezření, že by snad na ni mohl být naštvaný. Hlavně kvůli něčemu takovému, jak byla roztržka s Adamem.* Kvůli tomu, co se stalo s Adamem jsem s tebou chtěl mluvit... *Vrátí se na chvilku k tomu.* Nechal jsem se příliš unést a vytočit Adamovým chováním. Zaskočil mě a já se pak neovládl. *Omluvně na Sophie během svých slov kouká.* Choval jsem se hrozně. Promiň mi to. *K tomu samotnému incidentu se už nevrací. Nemá tendenci Sophie něco vysvětlovat.* Myslel jsem, že se zlobíš. Zavolal bych nejspíše dříve. *Povídá dále.* To, co se stalo kvůli Adamovi, by vůči tobě z mého pohledu nemohlo nic změnit... *Zavrtí pak rozhodně krátce hlavou. Jeho tón je v tu chvíli pevný a rozhodný. Bezchybně přesvědčivý. Při tom opětuje její pohled. Pak na chvilku rozjasní tvář a mírně se pousměje. Sophie pro něj je opravdu důležitá osoba.* Opravdu pro tebe nemůžu nic udělat, Sophie? *Zeptá se jí, když zvážní. Zkoumavě na ni dívá.*

(Jen na chvíli se zamyslí nad celou situací a nad svým odchodem z nemocnice. V jednu chvíli opravdu přemýšlela, že by podepsala revers, ale nemocnice má také své výhody. Může se konečně setkat s tím doktorem a je blízko k Alisee, takže s ní může mluvít více, než když by byla doma. Mohou společně provést to kouzlo a oslabit Finna, zatímco by ho někdo unesl a vykolejil by tím Esther. Proto chce hlavně zůstat. Navíc chce taky vidět malou Nikolasu. Když už jí pomohla na svět, tak chce vědět, jak se jí daří. Na Elijahova slova jen kývne hlavou a lehce se pousměje. Přemýšlí nakonec, co by potřebovala donést do nemocnice, ale Elijaha tím nechce zatěžovat, proto se o tom ani nezmíní. Prostě si řekne někomu jinému, to není žádná věda. Klíče od jejího bytu jsou v baru a John je může půjčit každému, koho by poslala. Tedy John ho musel taky znát, přeci by nedal její klíče jen tak někomu, aby jí šmejdil po bytě. Nakonec přejde k tomu nejméně příjemnému a vysvětlí stručně, proč Sophie leží v nemocnici a kdo za to může. Ani neví, zda mu říkala o tom, že Esther vyhrožovala Genevieve. Má už ve všech informací takový zmatek, že neví, kdo jí co říkal a ona komu. Bylo toho prostě moc. Kouká se na Elijaha a čeká na nějakou jeho reakci. Změnu výrazu v jeho obličeji zaznamená hned a chvilku na to si všimne i zaťatých pěstí. Kdyby tu ještě stála Alisea a měla zatnutné pěsti jako včera, přišlo by jí to úsměvné. Musí Eliajhovi říct také o tom plánu, ale všechno postupně. Nemůžou přeci řešit všechno najednou. Zavrtí hlavou.) Pro mě je to jen fyzická bolest, která brzy pomine. Bojím se spíše toho, jak to vezme Genevieve. Bojím se toho, že si to bude vyčítat. (Nezapomněla na to, jak si Genevieve vyčítala srmt Kierana. A to se jednalo jen o člověka, kterého respetkovala a bližší vztah s ním neměla. Jak bude reagovat na Sophiin stav? Sophie se raději Elijahovi nezmiňuje s jejími myšlenkami, když si myslela, že umře. Cítila nepředstavitelnou bezmoc a měla strach, že už nikdy neuvidí své blízké a svou nově nalezenou sestru, kterou dlouhou dobu považovala jen za svoji kamarádku, i když vzhledem k jejich věkovému rozdílu by to někomu mohlo přijít naprosto směšné. Vysvětlí mu také proč mu o tom řekla až teď. Byla opravdu směšná, když si myslela, že jeho naštvanost by přebila tohle všechno. A on navíc naštvaný vůbec nebyl. Ale spíše ho prostě jen nechtěla zatěžovat. Nechtěla, aby jí viděl v tak hrozném stavu a dělal si starosti. Elijah jí hned vyvede z omylu a i jeho pohled mluví za vše.) Ani já se nechovala zrovna příjemně, ale vytočila mě celá ta situace. Obzvlášt, když jsem nechtěla stát ani na jedné straně a musela být uprostřed. (Taky se na něj podívá omluvně jako on na ní před chvílí.) Záleží mi na tobě a opravdu nechci, aby se ti něco stalo, i kdyby to nebylo smrtelné a uzdravil by ses během chvíle. Jenže tak nějak mi záleží i na Adamovo životě. Proto nechci, aby jste po sobě šli jako malý kluci. (Koukne mu do očí. Sice jí oba slíbili, že po sobě nepůjdou, když ani jeden z nich k tomu nebude mít důvod, ale i tak si dělá starosti. Přeci jenom Elijah byl jistě na Adama stále naštvaný a Adam měl na upíry stále stejný názor jako na začátku.) Nezlobila jsem se. Spíš mě to celé jen zamrzelo. (Pokrčí rameny a vydechne. Po jeho dalších slovech se usměje.) To jsem ráda. (Dělala si opravdu zbytečné obavy. Jak si jen mohla myslet, že by na ní Elijah byl naštvaný kvůli tomu, co se stalo?) Popravdě bych potřebovala donést nějaké věci, ale mohu si říct někomu jinému. Nejhlavnější je asi tablet a někdo by mi měl asi nakrmit hada, jinak se zakousne do prvního člověka, který projde dveřmi. (A to by asi nebylo zrovna příjemné. Jed by začal účinkovat během chvíle a bez rychlé první pomoci by ten člověk skončil mrtvý.)

*Docela by ho zajímalo, o čem Sophie přemýšlí, když ji tak pozoruje. Naštěstí neumí číst myšlenky a tak neví, že přemýšlí nad nějakým zdejším doktorem ani, že spekuluje, jak se pokusit zbavit Esther. Zatím je to tak lepší. Pro ně oba. Kdyby věděl, že Sophie mimo jiné přemýšlí, co by případně potřebovala z domu, nejspíše by jí rovnou oznámil, že se jí o to postará. Dostanou se pak k bolesti, kterou Sophie úmyslně a nejspíše s velkým potěšením způsobila Esther. Když nad tím přemýšlí, je to stále pro něj ještě dost čerstvé a chvílemi tomu ještě nevěří, vždy se jeho výraz stane zachmuřenější. Poslechne si, co mu Sophie poví o tom i o obavách, jak se s tím vyrovná Genevieve. To se zasmuší ještě více. Rozhodně si nemyslí, že by se za tohle musela Genevieve vinit. Za tohle je vinna pouze a jenom Esther, nikdo jiný. V jeho výrazu je to znát.* Za tohle Genevieve nemůže, Sophie. *Odvětí pevně. Zavrtí slabě hlavou a pevněji semkne rty.* Esther je prostě šílená. *Dodá a netváří se nad tím právě nadšeně.* Je zároveň velmi mocná. To je nebezpečná kombinace... *Podotkne znepokojeně a také se tak mračí. Položí při tom ruku na okraj postele Sophie a poklepe po ní párkrát konečky prstů. Nespokojeně si povzdechne. Užírá ho, že netuší, co proti Esther podniknout, aby ji zneškodnili. Sklopí pohled od Sophie na svou ruku, kterou se dotýká postele. Chvilku se na ni soustředěně dívá, jako by snad mohl na ni objevit návod, jak zničit Esther. Soustředěně při tom vraští čelo, ale k ničemu mu to není. Stále má v mysli, jen tu jednu jedinou možnost, jak se o to pokusit. Přemýšlí nad tím sám a nehodlá o tom nikomu říct. Je zamyšlený a tak si nevšimne, že je ponořená do svého nitra i Sophie a unikne mu to. Po té se dostanou k tomu incidentu s Adamem. Na chvilku rozjasní tvář, když i Sophie přizná, že byla nepříjemná. Zvedne k ní oči a poslouchá ji. Během toho se mu občas zajiskří v očích. Svým způsobem, když na to pohlíží zpětně je to pro něj i vtipné. Hlavně, když to rozebírají.* Uvažovala si někdy o práci učitelky, Sophie? *Zeptá se jí na oko vážně a tváří se u toho najednou jako nevinnost sama.* V mateřské školce by si hravě všechny postavila do latě. * Dodá a to už mírně zacuká koutky a v hlase je slyšet pobavení. Pak raději uhne pohledem dolů a opět si chvilku prohlíží hřbet své ruky i prstů. Nechce se nad tím v téhle situaci moc bavit, i když mu to přijde humorné. Přesto se na jeho tváři nakonec objeví potěšený, vřelý úsměv, když Sophie poví, že jí na něm záleží a nechce, aby se mu něco stalo. Koukne na ni a poslouchá ji po celou dobu. Během toho jeho úsměv zmizí a zůstane vážný.* Sophie, já opravdu nemám v úmyslu Adamovi znepříjemňovat život. *Poznamená a upřímně při tom kouká Sophie do očí.* Když na mě zaútočil, bylo to tak náhlé nečekané. Byla to i moje chyba. Nedával jsem moc pozor na své okolí a nevěděl jsem, že přišel na ten dvůr za mnou. Pak už bylo pozdě. Snažil jsem se mu říct, ať mě nechá být. Neposlouchal... *Původně nechtěl, ale když to Sophie rozvede, tak jí k tomu nakonec pár věcí poví.* Čím více přibývalo těch útoků, tím těžší pro mě bylo se ovládat. *Pokračuje a je vidět, že ho to mrzí, ale na tom dvoře se nedokázal nad to v danou chvíli povznést.* Více mě, ale dráždila ta jeho nedůvěra a umanutost, se kterou stále tvrdil totéž. *Dodá po chvilce, kdy uvažuje, jestli o tom Sophie má říct.* Ale vím, že to nejspíš myslí dobře... *Pokračuje.* Což je jeho jediné štěstí. *Dodá. V hlase je znát, že to je Adamova jediná záruka, že mu z jeho strany nehrozí smrt. Nepatrně se nad tím zamračí.* Může být nebezpečný, sobě i okolí, pokud si zase vezme něco do hlavy a bude jednat pouze podle toho. *Vrátí se na chvilku k tomu, co ho u Adama skutečně nejvíce znepokojuje. Po té, co Sophie s Adamem odešli, nijak se o ně nestaral, nezajímal. Neví, že s ním Sophie mluvila ani se o něčem takovém znepokojuje. Už to dál nerozebírá. Jen na ni ještě jednou omluvně koukne, když se zmíní, že jí to mrzelo. Sklopí pohled a krátce zatřepe hlavou. Pak Sophie ujistí, že něco takového, co se událo by mezi nimi nemohlo nic změnit. Pak ho Sophie trošku překvapí, když začne mluvit o tom, že by potřebovala nějaké věci a podobně. Ne, že by mu dělalo problémy se jí o to postarat. Spíše to, že měl dojem, že po něm zkrátka nic chtít nebude. Podívá se na ni. To překvapení dokázal potlačit, ještě před tím, než k ní znovu zvedne pohled. Poslechne si, co by ráda a nepatrně se nad tím pousměje.* Klidně se o to postarám. *Nabídne se jí.* Jen mi budeš muset říct, kde to, co potřebuješ u tebe najdu. *Dodá s lehkým pousmáním. Asi bude zábavné, když bude u Sophie hledat to, co chce. Bude tak mít, alespoň program na nejbližší dobu. I z toho důvodu mu to nevadí.*

(Má pocit, že Esther jí bude ještě hodně dlouho ležet v žaludku. Možná měly s Aliseou plán, ale nebyl stále dokonale promyšlený a závisel jen na Finnovi. Mohlo se stát, že jí Finnův únos nijak nerozptýlí ani nerozhodí a oni pak budou nahraný. Pak nebudou mít šanci oslabit Esther a bude je moct na dálku blokovat. Proč jim nemohl ničit životy někdo slabši, koho by dostali hned? Proč to musela být zrovna matka Původních, silná čarodějka, která se před ničím nezastaví? Svěří se Elijahovi se svými obavami ohledně Genevieve a její reakce, až to zjistí. Ona si je naprosto vědoma toho, že Genevieve za nic nemůže, ale bude to brát i ona takhle?) Já vím, že za to Genevieve nemůže a nikdy bych jí kvůli tomu nevinila, ale Esther to udělala kvůli tomu, že Genevieve prozradila Hayley, že je Esther živá. Nejspíš by si našla i jinou výmluvu, aby jí ublížila nebo tobě nebo prostě jen mě, ale ... (Vydechne a prohrábne si vlasy. Bylo to stejné jako s Benjaminem a Kieranem. Genevieve za to prostě nemohla. Jen vyjádřila svůj názor a Benjamin se šel hned pomstít. Benjamin byl prostě psychopat a Esther je to samé. Nepotřebovali důvod, protože by si ho klidně i vymysleli.) Alisea vymyslela menší plán, jak by jsme mohli Esther rozhodit a pak by jsme jí mohli snad i nějak oslabit. (Nadechne se, aby mohla pokračovat.) Jedná se o únos Finna. My dvě by jsme ho mohli nějak oslabit, aby nemohl praktikovat magii nebo aspoň ne v tak velké míře. Pak by snad Esther byla rozptýlená jeho hledáním a získáním zpět a my bychom mohli nějak zasáhnout. Podrobnosti by ti vysvětlila ona, pokud všechno domyslela. (Svěří se mu konečně s plánem, který si s Aliseou domlouvaly včera. Doufá jen, že bude co nejdříve v pořádku a dost silná, aby mohly provést to kouzlo. Chce to udělat hodně brzy, aby dostali Esther z jejich životů a měli konečně klid nebo aspoň na nějakou chvíli, než se objeví někdo další, kdo by se snažil někoho zabít nebo cokoliv jiného, co má tragický konec. Poté se s Elijahem začne bavit o tom setkání s Adamem, které nedopadlo zrovna dobře. Povytáhne obočí a nechápavě se koukne na Elijaha. Tohle myslel vážně? Ona a učitelka? To by dříve z těch dětí vyrostla. Měla děti ráda, ale učit a hlídat třeba dvacet dětí, které vřeští, odmlouvají a haštěří se, to by nezvládla. Zavrtí hlavou a pobaveně se usměje jeho dalším slovům.) A nebo by srovnali do latě oni mě. (Krátce se zasměje. Je ráda, že Elijah už to teď bere s pobavením a ani jeden na druhého nejsou naštavní. Ten den ji opravdu mrzel ten jeho pohled a tón hlasu, kterým na ni mluvil. Bylo to něco naprosto jiného. Bylo to jako by k ní mluvil spíše Klaus a ne Elijah. Poslouchá ho, když začne opět mluvit o Adamovi.) Jsi první upír, kterého potkal. Nebo u kterého to poznal. Všude se říká o upírech jen to nejhorší, ale nikdo s tebou nebude mluvit o tom, že i upíři dokážou hodní? Vlastně už ani nevím, koho nazvat hodným. Spíše nekrvežizniví. (Pokrčí rameny. Opravdu neví, jak to stručnš vysvětlit. Prostě ne každý upír je stejný a tohle Adam nechápal.) Myslel si, že chceš někoho zabít a já ho asi povzbudila svými slovy den předtím, když jsem říkala, že každý život je cenný. Chtěl chránit nevinného člověka, ale netušil, že vlastně ani nebyl v ohrožení. (Na jednu stranu to od něj bylo hezké, ale problém byl v tom, že Elijah tomu člověku ublížit nechtěl.) Já jen doufám, že bude prostě upíry ignorovat, jinak ho budu muset donutit odejít z města. (V jejím výrazu je jasné, že tohle by rozhodně nechtěla udělat, ale pokud se zas něco stane, tak nebude mít na vybranou. Chtěla se domluvit s Genevieve na té schůzce, ale teď to nějak nemohla udělat. Rozhodně nechce, aby jí Adam viděl takhle. Navíc to ani nebyla vhodná příležitost. Přeci se nebudou scházet tady u ní v nemocnici. A nejspíš si bude muset s Genevieve nejdříve pořádně promluvit o tom, co se stalo a pak bude moct řešit něco dalšího. Nakonec Elijaha opravdu požádá o menší pomoc v podobě nakrmení jejího domácího mazlíčka a přinesení tabletu, aby mohla pracovat. Usměje se, když Elijah souhlasí.) Tablet by měl být v obýváku na konferečním stolku a krmení pro hada je hned vedle terárka. Snad ten potkan ještě teda žije. (Ušklíbne se. Bude opravdu doufat, že ten potkan žije a Apopa bude mít krmení. Během chvilky uslyší zaklepání na dveře a koukne se k nim. Dovnitř vejde lékář a sestřička. Pozdraví a Sophie pozdrav opětuje. Doktor jen požádá, aby Elijah ustoupil stranou, aby se mohl podívat na Sophie. Přejde k její posteli a odrhne deku. Tím odhalí ještě větší množství ran a obavzů než bylo doposud vidět. Nejhlavnější byla nejspíš rána na boku od toho nože. Během deseti minut jí zkontroluje ty nejhlubší rány. Opět je zbavena některých obvazů, ale nějaké jí ještě zůstanou jen dostane nové. Oznámí jí, že zítra už bude moct s klidem domů a pak bude chodit na kontroly ob den. Elijah a Sophie opět zůstanou v pokoji sami.) Tak to vypadá, že už nic nebudu potřebovat. (Usměje se. Je opravdu ráda, že tu stráví už jen poslední noc.)

(S Elijahem si ještě nějakou chvíli po odchodu doktora povídá. K tématu o Genevieve už se raději nijak nevrací. Nejlepší to bude prostě probrat s ní a nedělat unáhlené závěry a přemýšlet nad všelijakými úvahami. Vyslechne si samozřejmě i jeho názor na plán, který vymyslela Alisea a dál už to také nerozebírá. Stejně to potřebují pořádně promyslet a hlavně Sophie potřebuje nabrat síly a pokud možno najít nějaký ten magický předmět, který zabrání Finnovi používat magii. Mezitím, co si povídá s Elijahe si krátce píše ještě s Aliseou. Bylo to sice opravdu neslušné, ale věnovala přeci pozornost i Elijahovi. Vyřídí mu vzkaz od Alisey, aby se za ní Elijah stavil. Zanedlouho poté se spolu rozloučí a Elijah odejde pryč a vystřídá ho Samuel z covenu, který jí dělá společnost. Ale Sophie je docela unavená, takže brzy usne. Probudí se zase někdy k večeru a to se rozhodne napsat Genevieve. V první chvíli je rozhodnutá jí nic nenapsat, ale během psaní nakonec změní názor a napíše jí, co se stalo. Domluvíme se spolu, že jí zítra vyzvedne z nemocnice a mohou si promluvit o všem. Stihne si u toho ještě psát s Adamem a domluví se s ním na pozítří, že zajdou na tu večeři. Nechápe, proč mu nenapsala, že má čas až někdy za týden. Teď se bude muset hodně snažit, aby si vyléčila aspoň všechny rány na rukou. Po večeři opět usne a probudí se až ráno, kdy už je čas na to, aby se připravila na odchod. Samuel jí naštěstí včera přinesl nějaké oblečení, takže nemusela jít domů v té nemocniční košili, když krvavé oblečení jí vyhodili. Akorát se chystá napsat Genevieve, aby pro ní přijela, když do pokoje vstoupí ten doktor od Alisey. V rychlosti ještě Genevieve odešle sms a pak upře pohled na něj. Přišel opravdu na poslední chvíli, ale aspoň něco. Povídají si aspoň takových dvacet minut a pak jí dokonce doprovodí i před nemocnici na parkoviště, kde s ní počká, než přijede Genevieve a pak se rozloučí. Byl opravdu hezký a hlavně milý chlap.)

(Včera se domluvila se Sophie, že pro ni přijede do nemocnice. Byla to krátká konverzace, ale stihla se dozvědět všechno podstatné. Tedy co jí kdo udělal a kde se nachází. Byla to Esther. Esther ublížila její kamarádce a ona si byla jistá, že ví proč. Kvůli ní. Kvůli tomu, že neudržela jazyk za zuby. Že to řekla Hayley, že to naznačovala Elijahovi. Ona prostě nemohla mlčet, protože se jí to zdálo podstatné. Jak se pak ale dozvěděla, krátce na to to všem řekla Rebekah, takže to tajemství vlastně neprozradila tak moc dopředu. Ale ona si byla jistá, že tohle Esther prostě nezajímalo. Jí šlo o princip. Jistě si libovala v tom, že ji takhle dostala a pak se postarala taky o její kamarádku. Byla ale opravdu ráda, že už tu není Kate, protože ona by to nemusela ustát tak, jako to ustála Sophie. Kolovi řekne, kam jede a co se stalo. Musel pochopit, žes ním v téhle situaci zůstat nemůže. Alespoň tohle Sophie dlužila. Alespoň ten odvoz a ani to nevynahradí Sophie, co jí kvůli ní Esther udělala. Nastartuje svoje auto. Nemá sportovní jako Kol. Ona měla klasické, účelné auto. Dalo by se říct rodinné. No dobře, zas tak klasické nebylo. Bylo to auto značky Jeep a bylo trochu větší a mohutnější, ale ona se v něm cítila bezpečně.)

(Vydala se k nemocnici. Dokonce jí už i Sophie psala, že se pro ni může stavit. Myslela si, že bude ještě uvnitř. Rozhodně nečekala, že by čekala venku. Zakroutila hlavou, když ji viděla stát u chodníku. Klidně mohla počkat uvnitř v teple. Však ona by si ji našla. Zastaví u ní, motor nechá běžet, ale sama vystoupí. Přistoupí k Sophie.) Objala bych tě, ale asi by tě to bolelo. (Podívá se na ni s trochu ustaraně.) Víš co? Mám návrh. Nejdřív odsud zmizíme a až budeme někde, kde na mě a na tebe nebude dýchat tohle strašný prostředí, tak si popovídáme. (Pousměje se a vezme jí tašku. Rozhodně jí nebude nechávat, aby si nosila svoje věci. Otevře zadní dveře a tašku položí na zadní sedadlo. Pak otevře dveře spolujezdce.) Tak nasedej. (Když si Sophie nasedne, tak teprve potom sedne ona na místo řidiče a zase se konečně rozjedou pryč od nemocnice. Samozřejmě k ní do bytu.)