New Orleans Hospital

(Přibrzdila u vchodu a to ihned Lorent vyběhnul spolu se šamankou dovnitř. Ona si v klidu odjela, zaparkovala a vystoupila. Svlékla ze sebe hadry od krve a hodila je do kufru. Navlékla na sebe šedivé tílko, které tu měla jako nouzové a pořádně se napila vody. Měla hroznou žízeň. Asi dojde jen říct Lorentovi, že odjíždí, nebo jak to vidí, že dnes má na práci něco jiného. Vejde tedy do nemocnice a na recepci se zeptá, kde se nachází nějaká pohotovost, nebo kam Nai odvezli. Došla na místo a tam seděl Lorent došla k němu a podala mu vodu.) Nabídla bych ti alkohol, ale ten v autě nevozím. (Její hlas byl zase takový nijaký, chladný. Před Lorentem nemusela nic skrývat a hrát, jak je to stále ona a že se nic nezměnilo. Podívala se mu do očí. Vypadal zničeně. Stála tam, nechtěla si sedat. Předpokládala, že Nailah bude už uzdravená, když je jako vlkodlak. Nevěděla, že šamani to mají jinak. Ona nevěděla ani to, co znamená nárokovat. Nebyla v tomhle zběhlá a ani si nemyslela, že by to měla vědět, nebo že to bude potřebovat.)

(Hned na první pohled si všimla, že má Lorent triko od krve. Ona byla také špinavá a bůh ví co, ale pořád vypadala lépe jak on. Nakonec si od ní konečně vzal vodu a ona mu ji ponechá. Nebylo to tady hezké. Ona nenáviděla doktory a nemocnice. Ale byli částí snad každého člověka, vlkodlaka, čarodějky a i upírů, kteří si sem chodili pro krevní sáčky, tedy, jen někteří. Nerada sem chodila, jelikož jí to připomínalo špatné věci a časy, kdy nebyla nic víc než troska. Taková už nikdy nechce být, už nechce být tou chudinkou Claire, která nestála ani za pohled.) To si jen myslíš. Ale kdo pil teplý alkohol, když to pak chutná jak chcanky? (Podívala se do poloprázdné čekárny. Byli zde lidé, kteří byli úplně v pohodě, a pak lidé, někdy rodiny, kteří byli vyděšení, mačkající v ruce kapesníky a ronící slzy. Znechuceně nad tím obrátila oči v sloup, ale mohl to vidět jen Lorent. Těmi lidmi pohrdala. Myslí si, že se stane zázrak? Ne. Buďto ten člověk zemře, nebo ne. Zde nebylo nic jiného. Tedy bylo. Byl tady takový ten kómat, kdy jste žili, ale ne. Pak pro ně bylo lepší zemřít. Podívala se mu do očí. Také byl vyděšený.) Hele, dostane se z toho. (A pokud ne, tak ne, co se asi tak může stát? Pokusila se znít mile, ale nešlo to.) Vím, že tě nezajímá můj názor, ale já ti ho stejně řeknu. Myslím, že Jackson by si měl vzít Hayley a ty Nailah. Smečka by byla posílena a byli byste všichni šťastní. Alespoň Jackson si to zaslouží. Hayley neznám, Nailah taky ne a tebe jakbysmet, takže nemůžu posoudit, jestli si to zasloužíte. No, svět se naštěstí neřídí podle mě, protože by jinak všichni byli mrtví. (Dala si ruce v bok a jednu nohu povolila. Její póza byla opravdu pohodlná a celkově teď Claire vyřazovala jako ten největší flegmatik na světe.) Bude tam mít pěknou jizvu, pokud se jí to dobře nevyléčí. Ale, zase si bude moct vymýšlet, že je něco jako Frankiestein. (Teď se poprvé trochu ušklíbla. Ani nevěděla, zda to myslela vážně, nebo jako srandu.)

Minilednička ve sporťáku? Můžeš bejt rád, že má pět sedaček. (Ušklíbla se. Když s Jiskrou jezdila závody, ta jeho lednička by byla dost nepraktická. A teplý alkohol, fuj, oklepala se. Bylo to jako kdybyste opravdu pili svoji moč což je opravdu nechutná představa, ale někdy je to lepší, než zemřít na dehydrataci. Ale to trochu odbočila svými myšlenkami někam úplně jinam. Chtěla říct, že proříznuté hrdlo není nic hrozného, že už to zažila, ale za to by od Lorenta asi schytala jednu ránu, tak radši držela pysk. Moc by mu tím nepřidala. Nad tím, co řekl jen pokrčila rameny.) Tohle už stejně není žádná smečka. Všichni vědí, že se rozpadá a kdyby byli alespoň trochu chytří, sbalili by si věci a vypadli odtud. (Lehce pokrčila znovu rameny nad jejich hloupostí.) No a co? Ty k Nailah očividně něco cítíš, ona k tobě taky, což znamená jen jedno. Proč byste se teda nemohli vzít? (Zabloudila pohledem k dětským omalovánkám. Byli tam na stolečku pastelky a černobílý obrázek holčičky, která lízala lízátko a usmívala se. Claire ji došla pro pár pastelek a tu omalovánku. Sedla si vedle Lorenta a začala si vybarvovat. Ano, bylo jí jedno, jak to s Nailah skončí. Nejdříve holčice udělala černé oči, ze kterých jí šly potoky krve, sešitou pusu s děsivým úsměvem a lízátko vypadalo jako otrávené. Usmála se na to a podala to Lorentovi.) Můžeš to někdy vydražit na burze, až budu bohatá a slavná. (Ušklíbla se a pastelky došla vrátit potom si znovu sedla vedle Lorenta.) A co kdyby to nepřežila? Jasně, že je tu větší procentuální pravděpodobnost, že jo, ale co kdyby? (Zadívá se mu upřeně do očí, trochu ho propichuje pohledem. Své zápěstí má stále trochu nateklé a bolí jí, ale ona si toho nějak nevšímá.)

(Sledovala ho, byl jak na trní. Zřejmě by potřeboval trochu toho tonika, co jí dala Esther. Na ní velmi dobře zabírá. Nad jeho otázkou jen lehce pokrčila rameny a podívala se před sebe.) Mám pocit, že jsem zavázaná Jacksonovi, ale spíše jsem hloupá jako ostatní. (Znovu ledabyle pokrčí rameny a koukne se na něj. Poslechne si jeho průpovídku o tom, že mezi ním a Nai nic není.) Fakt? Dnes to vypadalo že k sobě máte více než blízko, ale mně to neříkej, to ostatní to uvidí jako tvou slabinu. (Pohlédne na něj a pak si začne kreslit. Ani neví, proč to nakreslila, ale líbí se jí to. Možná, že to máněco znamenat. Ta holčička měla černé vlasy jako ona, i když by zde byly příhodnější blonďaté.) Řekla bych, že tak mě vidí moje podvědomí nebo ostatní lidi. Každopádně se mi to líbí. Tobě snad ne? (Zatváří se lehce uraženě. A pak se tasměje nad jeho výrazem.) Vidíš, záleží ti na ní. (Ukázala prstem na jeho obličej a zasmála se tomu. Vypadal opravdu vtipně.) Fajn. Tak o tom mluvit nebudu. Ale smrt je naší součástí, to ty moc dobře víš. (Pohlédla mu do očí.) Myslíš, že to bude trvat ještě dlouho? Začínám se nudit a navíc dnes musím do půlnoci něco udělat. Moc to nespěchá, ale nechci přerušit každodení rituál. (Jen se nad tím ušklíbla a pohlédla mu do oćí.)

(Vůbec nevěděla, co se kolem ní dělo. Prostě upadla do bezvědomí a několik následujících hodin byla mimo sebe. Měla štěstí. Doktoři byli opravdu šikovní a ona vyvázla živá. Bude mít na krku jen ošklivou jizvu, která jí bude připomínat, co se stalo. I když i ta časem vybledne a nebude tak zřetelná jako teď, když je čerstvá. Odvezli ji na pokoj a ona o sobě nevěděla ještě asi tak další hodinu, co na tom pokoji už ležela. Netušila, že byla v nemocnici, že ji operovali, že je na pokoji, že tu u ní čeká Lorent. Je mimo ohrožení života, i když to zranění rozhodně nebylo hezké. Má zalepený a obandážovaný celý krk a nejspíš když bude mluvit, polykat, žvýkat a tak dál, tak jí nebude zrovna hej, protože jí to bude bolet, ale hlavní bylo, že byla naživu. Měla kapačku napíchnutou v žíle v předloktí a taky jí monitorovali EKG a tep a další záležitosti, které potřebovali vědět, včetně tlaku. Moc toho o těch hodnotách nevěděla, nebyla doktor, netušila, co všechno potřebují. Byla mimo něco přes hodinu už na pokoji, když pomalu otevřela oči. Byla ještě pod prášky, byla ospalá a jak oči otevírala, tak je zase rychle zavírala. Polkla, protože měla ústa plná slin, ale pak bolestně zasyčela. Ne, opravdu to nebude nic příjemného. Někdo jí podřezal hrdlo, jak by taky mohlo být. Konečně se tak nějak byla schopná rozhlédnout kolem sebe a uviděla Lorenta sedícího v křesle.) Ahoj, co ty tu? (Zamrkala víckrát za sebou, aby na něj dokázala zaostřit. Ta slova ji bolela. Ne vnitřně samozřejmě, Fyzicky. Mluvila velice slabě. Tak nějak si ještě stále asi neuvědomovala, kde je a co se stalo.)

(Dívala se na něj, jak přicházel k její posteli. Teprve teď si všimla, že v druhé ruce má taky napíchnutou hadičku, ale tentokrát to nebyla žádná vitamínová kapačka, ale krev. Dělali jí transfuzi, protože jistě o nějakou krev přišla. Snažila se rozpomenout, co všechno se stalo. Věděla, že ji někdo unesl, pak ji ohrožoval a že Jackson ji mohl z toho dostat, ale neudělal to a ona skončila tady. Všechno bylo tak nějak zastřené a ona si pamatovala jen některé věci. Taky si pamatovala to, že Lorent se snažil jí pomoci, ale nedařilo se mu kvůli tomu, že tam byli další vlkodlaci, kteří ho drželi zpátky. Pak si pamatuje taky nějakou ženu. Dneska ji viděla poprvé, ale docela se zastávala Jacksona a jeho vůdcovství. Usmála se na něj stejně, jako on se usmál na ni. Úsměv naštěstí nebolel, takže byl zářivý, i když unavený. Tak nějak zapomněla na to, co se stalo včera. Že se ona a Lorent moc nepohodli. Tedy že on dělal něco, co se jí nelíbilo. Teď to bylo ta tam. Vůbec to nebylo podstatné. Podstatné bylo, že on je teď tady zatímco nikdo jiný tu není.) Je pravda, že je mi hned líp. (Zašeptala směrem k němu. Opravdu si hlasivky nenamáhala a když musela mluvit, tak šeptala nebo mluvila jen velmi tiše. Nevypadala zdravě. Byla docela ztrhaná, ale alespoň se jí do tváří díky krvi, kterou teď v transfuzi dostávala, vracela barva.) Jo, nemocnice, to jsem poznala. Jsi tu sám? (Podívala se na něj tázavě. Nevěděla, jestli je tu ještě někdo jiný a nečeká třeba venku. A právě teď si uvědomila, že Lorent se asi musel nahlásit jako její příbuzný, protože jinak by se k ní hnedka nedostal a nepodali by mu o ní informace.) Co jsi jim nalhal? (Myslela si, že jim řekl, že je třeba její bratr. Oba byli blonďatí. Nebylo by se čemu divit. Musela se zhluboka nadechnout a nasát tak nový vzduch do plic.) Na jizvy jsem zvyklá. Už jich několik mám. A dokonce jednu vlastně na krku. Přibude mi tam další. (Na chvíli se odmlčela, aby si odpočala od té bolesti, co cítila při každém slově, ale ona chtěla mluvit když věděla, že je tu Lorent a může s ním leckteré věci probrat.) Slíbil mi, že mě on a smečka budou chránit. (Najednou začala z ničeho nic a podívala se někam do prázdna, než svůj pohled znovu stočila na Lorenta.) Ale sám si viděl, jak to dopadlo. A on selhal nejvíc. On by mě nechal umřít. (Samozřejmě, že mluvila o Jacksonovi. O kom jiném taky. A ano, na tohle měla dost jasný názor. Jackson ji zklamal. Mohl tomu vlkodlakovi nalhat, že si ji bude nárokovat, ale to by se špatně dělalo s nožem u krku, jelikož by ji jeho síla nutila pokleknout, ale on nic takového neudělal. Místo toho ji nechal pomalu ale jistě podříznout. A když se jal ji bránit, bylo pozdě.)

(Kdyby mohla, tak by se jeho poznámce zasmála, ale raději to nezkoušela, protože si byla jistá, že by rozhodně přišla velký vlna bolesti. Oblbováky pomalu přestávaly působit a ona čím dál tím víc uvažovala jasně a vybavovala si věci. Jak dlouho tady v nemocnici vlastně bude? Asi si tu rozhodně chvíli pobude, než bude propuštěna do nějakého domácího léčení. Jenomže nevěděla, kam jít. na ubytovně se už odhlásila, protože chtěla už do zátoky. Bohužel v zátoce by se po dnešku jistě necítila nejlépe. Někam ji ale budou muset propustit a ona se o sebe bude muset postarat. Měla by mít pořádné zázemí a možná někoho ochotného při ruce. To se bude hledat těžko. Ale teď tu byla první noc a před chvílí se probrala, takže asi nebude teď řešit zrovna tohle. Kývla na jeho informaci o tom, že tu byla žena jménem Claire. Jistě to byla ta, která byla vlastně na jejich straně. Možná, že kdyby nebylo nikoho... tedy ne možná, ale určitě. Kdyby nebylo nikoho, kdo by ji sem zavezl, rozhodně by teď už byla mrtvá. Ona a Lorent museli jednat hodně rychle, aby ji sem dostali ve stavu, kdy ještě stálo za to ji operovat a zachránit ji tím život.) Není to zas tak těžké, vážně. Naučil by ses to. Ale jsem ráda, že já jsem nebyla ten pokusný králík, u kterého by sis řídit zkoušel. (Pousmála se a podívala se na nemocniční stoleček. Měla tam hrníček s brčkem. Byl něm čaj. Měla žízeň. Nahla se pro hrneček. Slabostí se jí klepala ruka. Byla vyčerpaná, ale jistě mohly za své i léky, pod kterými byla. Důležité však bylo, že hrneček dobře uchopila a přiblížila si brčko ke svým ústům. Pak se napila a myslela si, že to bude její konec, protože když polkla tu tekutinu, bylo to ještě něco jiného, než polykat jen sliny. Když o začla polykat, tak to co nejrychleji dopolkla. Zalkla se a začala kašlat, což pro ni byl ještě větší teror. Nechtěla před Lorentem kňourat bolestí, ale bohužel se nepovedlo. Tohle hodně bolelo, až jí do očí vytryskly slzy bolesti. Ale neplakala samozřejmě, Každý to zná, když má v očích slzy bolesti. Pak chvíli jen mlčela a snažila se to rozdýchat. Dozvěděla se taky, že Lorent se vydával za jejího přátele. Povytáhla obočí a mlčky zakroutila pobaveně hlavou, ak jinak. Proč ji to jen nenapadlo a že se vůbec ptala. Dostatečně si odpočinula a její bolest odezněla. Byla si jistá, že by ji to bolelo mnohem víc bez těch léků. Hlavně ta rána samotná. Zatím jí nebolela vůbec, ale až přestane dostávat léky, věří, že to bude horší.) Věřila. (Přitaká mu na jeho poznámku o tom, jak se pral. Pak se začali bavit o Jackovi. Tedy ona začala. Z ničeho nic, ale tak nějak měla potřebu se s tím někomu svěřit. Se svými obavami. Jackson vážně vypadal, že by ji byl schopný nechat umřít jen kvůli své hrdosti a pýše. Zklamala se v něm i v celé smečce.) Já si ho nechci vzít. Nechci být žádná jejich královna. Ani šamanka. (Prozradí Lorentovi. Ještě odpoledne si myslela, že jejich šamankou bude, ale teď už ne.) Bylo to pro mě tak ponižující. Jako bych byla jen kus masa, který je potřeba prodat. Ale jsem šaman. (Otočila se tváří mírně od něj a dívala se kamsi do zdi na druhé straně.) Co bych čekala. (Dodá k tomu. Ano, co vlastně čekala? Jistě, že to bylo jako hádat se o kost. Ona pro smečku i vlastně pro Jacka nebyla ničím jiným, než zbožím. To dneska poznala.) Aspoň bych nebyla poslední. (Vrátila se pohledem na Lorenta.) Děkuju ti. Za dnešek. Za to, že jsi mě sem dostal včas, že jsi zůstal.

(Chtěla ten hrníček vzít sama. Mohla poprosit Lorenta, jestli by jí nedal napít, ale nebyla přeci nemohoucí. i když se jí docela klepala ruka a byla slabá, tak ten hrníček chytila. Lorent byl pohotový a bez toho, aniž by mu něco říkala, jí pomohl. Jindy by asi protestovala, že není malá, že to zvládne, ale tentokrát si pomoci nechala, protože musela uznat, že jí to bodlo. Ta bolest byla hrozná. Řez na jejím krku byl hluboký, ale měla štěstí, že nepřeřízl hrtan, protože to by se udusila. Kdyby to na krku byla jen povrchová rána, tak by ji to nebolelo asi až tak. Rozkašlala se, to bylo ještě horší. Samozřejmě, že zaregistrovala, že ji Lorent chytil za ruku. Tentokrát nedělala žádné cavyky a chytila ho za ni v záchvatu kašle taky. Pár slz jí díky té bolesti steklo po tváři. Při doteku jeho ruky na své tváři na chvíli zavřela oči. Lorent si možná myslel, že je to kvůli tomu, aby si to vychutnala, ale ona to jemné pohlazení palcem po její tváři, kdy jí setřel slzu, spíš chtěla vnímat jako rozptýlení od bolesti. Proto se na to soustředila. Pak už se dostali k Jacksonovi. Měl pravdu, on si ji nenárokoval a ona se v tom případě nemusela stát jeho ženou. A taky nestane. Dneska jí Jackson ukázal, že sice umí být jako alfa neoblomný, ale ohrozil kvůli tomu její život. Vlastně ji nechal podříznout kvůli své paličatosti a pýše. Jindy bylo dobré, když si alfa stál za svým neoblomně, ale teď? Ten chlap, co jí držel, byl šílenec a on ji nechal v jeho spárech.) Taky, že nevezmu. A šamankou té smečky taky nebudu ani omylem. (Kývla hlavou a pak si vzpomněla na jednu důležitou věc.) Můj náhrdelník. Zůstal tam, zůstal v té chatce. Postaral by ses o to? Nechtěla bych, aby padnul do rukou někomu, komu nemá. (podívala se na něj, tohle pro ni bylo opravdu důležité. Taky cítila, jak tišící léky přestávají zabírat a ji stále více a nesnesitelně bolela rána na krku. Nakonec musela zavolat sestru, aby jí na to něco dala. Ta jí zároveň dala prášek na spaní. Nikdy tomuhle moc nevěřila. Lékům, ale na ni zabíraly, takže asi do hodiny usnula jako mimino Lorent neLorent.)

(Usnula opravdu hodně brzy po požití těch léků. Vlastně bylo dobře, že spala, protože ve spánku nemohla vnímat tu bolest, která se ale zmírnila díky tišícím lékům. Měla naštěstí klidný spánek. Asi to bylo i díky těm práškům a možná i díky tomu, že věděla, že je u ní Lorent. Nezdálo se to, ale dělalo to svoje, protože si byla jistá, že je u ní někdo blízký. Jo, označila Lorenta za blízkého, protože to byla asi její nejbližší osoba v New Orleans. Navíc i když on sám to netušil, jeho vlk byl vůči ní opravdu hodně obranářský, takže neměla strach, že by se s ním mohla cítit v nebezpečí. Spalo se jí tedy dobře. Ráno se probrala, když do ní někdo mírně šťouchal. Byla to sestra. Nějaká z těch ohleduplnějších, protože nechtěla vzbudit Lorenta. Ale Nailu probra musela kvůli pravidelné dávce léků a zapsání parametrů, co potřebovala. Bavily se spolu, ale byly obě dvě velmi tiché, aby neprobudily Lorenta. Sestra jí taky řekla, jak má hodného přítele, že tu s ní byl celou noc a byl ochotný usnout v takové nepříjemné poloze. Kývla na to hlavou.) Ano, stará se hezky. (Pousmála se A nechala sestru odejít. Cítila se o něco líp než včera, i když stále to nebyla žádná sláva. Zkoumavě si prohlížela Lorenta.)

(Nechtěla ho probudit. Proto prostě ležela v posteli, snažila se nějak moc nehýbat, aby ho nějaký její prudší pohyb neprobudil. I když ona se raději opravdu teď moc nehýbala, hlavně ne hlavou, protože to by její krk teď asi neustál. I když byla pravda, že měla krk fixovaný, nechtěla to riskovat. Byla ráda, že tu byl s ní, že tady vydržel celou noc. Nečekala, že by tu spal. Myslela si, že odejde domů, až usne. Ale on tam s ní zůstal a ona mu za to byla vděčná. On ani netušil, jak dobře jí bylo, když se probrala a uviděla tu známou tvář, věděla, že není sama. Lorentův vlk jistě chtěl ochraňovat, ale Lorent ho zas až tak nemusel vnímat, takže to znamenalo, že tu chtěl zůstat sám Lorent. Nebude si lhát. Vytvořila si k němu vztah, určité pouto mezi nimi prostě bylo, a tím nemyslela to, že si ji chtěl podrobit jeho vlk. Měla ho ráda. On byl vlastně první vlk tady, se kterým se začala bavit normálně. Jacksona počítat nemůže, jeho nevraživost vůči ní na začátku byla značná, než se ovšem dozvěděl, kým ona je. Pak mu to seplo a začal se chovat jinak, když přeci mohl získat ji jako šamanku do smečky. Tohle všechno si uvědomovala až zpětně, i když Jacksonovi jednou říkala, že to vše dělá jen kvůli tomu, kým je, on jí to nějak tehdy vymluvil. Po tomhle všem jí už asi nevymluví nic. Nechal by ji umřít. Lorent ji bral prostě takovou, jaká byla, i kdyby byla jen obyčejná vlkodlačice, měla pro něj hodnotu i tak. Vážila si toho, i když to samozřejmě neznamenalo, že mu hned skočí do postele, jak to na ni už několikrát zkoušel. Z jejího přemýšlení ji ale vytrhne sám Lorent, který začal být nějak neklidný. Dokonce ze spaní vyslovil, že je mrtvý. Poznala z toho, že se jedná o špatný sen. Dobře, teď už ho bude chtít cíleně vzbudit.) Lorente. (Zkoušela ho oslovit.) Lorente, prober se, je to jen sen, tak se prober. (Najednou vyletěl do vzduchu, až se toho lekla. Vykulila mírně oči a zrak upírala na něj. On ji oslovil, jako kdyby se chtěl snad ujistit o tom, že je to opravdu ona, že tam je.) Jsem tady. (promluvila na něj) A ty taky. Byl to jen ošklivý sen. (Natáhla ruku, pohladila ho po té jeho a podmračeně starostlivě se na něj dívala.) Tyhle sny, ty míváš stále po tom... však víš.

*Do nemocnice nakonec zamíří až ráno. Zůstane v noci ve městě. Přespí ve svém domě. Moc tedy nespal. Spíše přemýšlel nad tím, co se v Zátoce opět stalo. Co z toho vyplyne do budoucna. Opět se rozcházelo to, co chtěl, po čem toužil s tím, k čemu byl donucený, k čemu nakonec musel svolit, a protože se tak stalo nemá teď na vybranou. Nemá tušení, jak to nakonec poví Hayley, jak na tuhle zradu smečky vůči ní ona sama zareaguje. Přemítá nad tím vším téměř neustále. I další den, kdy si dopřeje osvěžující sprchu, obleče se, nasedne do auta a vydá se do nemocnice. Zjistí si, kde leží Nailah a nechá se nasměrovat na její pokoj. Kráčí po chodbě duchem nepřítomný, pohroužený do sebe. Na tváři má už zase, ten svůj typický zachmuřený výraz. Když dojde ke dveřím pokoje, slyší uvnitř nějaké hlasy. Z toho usoudí, že je vzhůru a schopná rozhovoru. Neví, kdo jí dělá společnost, ale to se dozví hned v zápětí. Nejdříve zaklepe, pár vteřin počká a pak vejde dovnitř. Když se mu naskytne pohled na Nailah a Lorenta, docela ho to překvapí, ne právě příjemně. Neměl ponětí, že se ti dva znají a podle toho, co vidí, má dojem, že docela dobře. Už předchozí den se mu chvílemi zdálo, že něco mezi těmi dvěma je, podle toho, co občas stačil zahlédnout. I proto odmítal přistoupit na to, co po něm ten zrádce vyžadoval. Vždy se mu příčilo a příčí, když má někoho k něčemu nutit a tohle, tohle je pro něj absolutní vrchol všeho. Je naprosto znechucený, zničený z toho, co se nakonec stalo. Navenek to samozřejmě nedá znát, ale v jeho nitru vyprchala veškerá radost a těšení se z budoucnosti z jeho další existence. Vše, co teď dělá a bude dělat i nadále je, jen povinnost z donucení.
Když ty dva uvidí, nehne ani brvou. Přelétne je nepříjemným podmračeným pohledem. Jakmile si ho všimnou, tak se otočí na Lorenta.* Chci s Nailah mluvit. Nech nás. *Není to prosba, ani žádost, ale rozkaz Alfy členovi smečky. Ačkoliv potom, jak se Lorent předchozí den choval, kdy na něm viděl, že je to, pouze taktik, který jde tam, kde se mu to v danou chvíli zdá nejlepší, jeho nijaká důvěra v tohoto vlkodlaka klesla do záporných hodnot. Vyřídí to s ním, ale později. Vejde do pokoje, ale dveře nechá otevřené, aby bylo jasné, že je má Lorent při odchodu zavřít.*

(Když ji začal přesvědčovat o tom, že to nic není, semkla rty k sobě, protože nesouhlasila. Tohle rozhodně jako nic nevypadalo. A pokud ho ty sny pronásledovaly stále od doby, kdy se vrátil, i když třeba v jiné podobě, rozhodně to nebylo dobré. Nikdo se nemůže přeci cítit úplně v pořádku, když je mrtvý a najednou po tak dlouhých letech ho někdo oživí. Kdyby nevěděla, že je možné skoro všechno, asi by jí to opravdu připadalo neuvěřitelné. Ale Lorent byl tady. Z masa a kostí a nemusel mít strach z toho, co bylo. On je živý.) Tohle nevypadá jako nic. (Nesouhlasila s ním, ale on vypadal, jako by o tom snad nechtěl mluvit, protože se to snažil zamluvit tím, že se jí zeptal, jak jí dneska je. Chvíli se na něj jen dívala. Možná s nadějí, že jí o tom prozradí něco víc. Provrtávala ho pohledem, aby to třeba nevydržel a svěřil se jí, ale on mlčel, takže se ona nadechla a uchýlila se k odpovědi na jeho otázku.) Včera jsem byla hlavně ospalá a slabá, Dneska jsem vyspaná a slabá. To je pokrok, nemyslíš? (Podívala se na něj s povytaženým obočím a usmála se. Zaregistrovala samozřejmě, že on vzal její ruku do svých dlaní. Neuhýbala s ní, nechala ji tak. Otevřela ústa, že řekne ještě něco dalšího, ale někdo zaklepal na dveře a pak vešel. Podívala se ke dveřím a spatřila Jacksona a její úsměv záhy opadl. Měřil si ji dost nevrlým pohledem, jako by snad ona mohla za to, co se včera stalo. Jako by ho obtěžovala najednou svou existencí. Neříkala nic, nepozdravila ho, ale ani o nebyl zdvořilý. Rovnou se podíval na Lorenta, jehož ruku přestala držet v momentě, kdy přišel Jackson. Nevěděla ani, jestli ji pustila schválně nebo bezděky z toho, koho tam před sebou vidí. Dal mu rozkaz. Cítila Jacksonovu energii ve vzduchu, použil na něj svou moc. Asi opravdu hodně chtěl, aby Lorent vypadl. Podívala se na něj. Možná by měl opravdu raději vypadnout. Ne, že by to chtěla, ale hlavně tady nestála o žádné rozmíšky, když je na tom takhle. Její postoj ale jasně říkal, že ona s Jacksonem mluvit nechce.) A co když já nechci mluvit s tebou? (Otočila se na Jacksona)

*Sleduje ty dva navenek netečně. Tváří se stále stejně ne právě příjemně. Nikoho, kdo byl včera v Zátoce by to, ale nemělo překvapovat. Ten den se u něj zapíše opět černým písmem. Když se podívá za sebe, nemůže přehlédnout, že těch černých dnů je mnohem více, než těch, které by si chtěl pamatovat. Byl by slepý, kdyby si nevšiml, že si ho Nailah i Lorent měří stejně nepříjemně, jako on je. Samozřejmě si je vědomý, toho, že tohle vše je jeho chyba. Jenže to včera začal a dnes chtě, nechtě to musí dotáhnout do konce. Nemá, ale chuť to nějak protahovat. Chce to dotáhnout do konce, co nejrychleji.
Když Lorentovi naznačí, aby odešel, že chce s Nailah být sám, z jeho reakce není vůbec nadšený. Sevře ruce v pěst, aby trochu ulevil svému podráždění a rozpoložení pod bodem mrazu.* Já se neptal... *Upozorní Lorenta varovně. Chvíli ho sleduje. Ani na moment nepoleví ve své moci, kterou dnes chtě, nechtě použít musí a to je teprve na začátku.* Už dávno jsem přišel na to, že ne pokaždé můžeš mít to, co chceš nebo nechceš, Nailah. *Poznamená po její reakci a pohlédne tentokrát na ni. V jeho hlase ani projevu není žádné nadšení nebo radost. Pouze a jenom čistá povinnost k tomu, co musel odsouhlasit.* Jdi. *Otočí se na Lorenta, zvedne paži a ukáže palcem za sebe, kde jsou stále otevřené dveře. Pronese to věcně, nehodlá o tom diskutovat.*

(Pohled na Jacka nebyl příjemný. Nejen kvůli tomu, jak se zrovna teď tvářil, ale hlavně kvůli věci, která se stala včera. Byla opravdu škoda, že na sobě neměla ten náhrdelník, protože s ním by si včera poradila sama a nemusela by se spoléhat na Jacksona, který ji stejně zklamal. Mohl tomu vlkodlakovi namluvit, že si ji bude nárokovat stejně, jako to udělal potom, co už ale bylo pozdě a Nailah padla podříznutá k zemi. Tohle zacházení si nezasloužila a opravdu si nepřála, aby s ní bylo nakládáno jako s hadrem, který ale v případech nouze vlastně může pomoct, tak proč ho nepoužít. Jackson rozkazoval Lorentovi, aby odešel. Lorent se bránil jeho moci, cítila to. Těkala pohledem z jednoho na druhého a věděla, že jestli to nerozlouskne ona, ti dva se tady asi porvou. A na to opravdu neměla sílu. Ležela tady zraněná a ještě se tu před ní budou prát dva alfové? Jeden bez smečky, druhý se smečkou, ale jako by ta smečka snad ani nebyla? Ne, o to opravdu nestála. Jackson si stál tvrdě za svým. Dokonce i jí naznačil, že si s ní promluví, i kdyby se jí to líbit nemělo. Co by mu teď asi tak na nemocničním lůžku mohla udělat? Jak by se tomu asi tak mohla bránit. Nijak zvlášť, bohužel. Jackson stále trval na svém a jeho moc se ještě zesílila. Lorent se jí zeptal, jestli má odejít, čímž snad jako by naznačil, že v téhle situaci si nenechá rozkazovat od Jacksona, ale od někoho, koho si snad váží víc. Od ní. Kývla na něj hlavou, protože netoužila po tom, aby tady dělali problémy.) Ano, běž. Běž mi pro ten náhrdelník, prosím. Jsem čím dál nervóznější, když vím, že se tam jen tak válí a kdokoliv by si ho mohl vzít. (Požádá ho o to, aby tuhle chvíli využil na najití jejího náhrdelníku. Když, i když samozřejmě dost neochotně, odejde, podívá se na Jacksona.) Co chceš? (Zamračila se, byla docela rozrušená, neviděla ho ráda.)