Claire´s Cottage

(Pozorně poslouchá, když se rozpovídá. Rodiné dědictví, ano, v některých smečkách to tak dělali. Jinde hlasovali, jinde zase bojovali. Každá smečka byla jiná, přesto velice zajímavá. Tak ma jeho slova jen přikývne. Koukne se na něj soucitně, když uslyší, že jeho otec umřel.) Tvého otce je mi líto. (Omluvně se na něj podívá. Netuší, kdy se to stalo a jak je to čerstvé, ale přišlo jí správné to říct. Tahle otázka ji trochu překvapí, nebo spíše ten jeho pohled. Jakoby vyjadřoval něco mnohem víc.) Ještě jsem ho na tobě neviděla, proto jsem si myslela že je nový. (Odpoví na jeho otázku upřímně. Velice se však podiví mad tím, že je půjčený. Proč by si někdo půjčoval prsten? K čemu? Začne to Claire vrtat hlavou. Černý kyanit. Ach, ano, to je ono. Matka jí o něm něco dříve říkala, ale už si nepamatuje co. Zkusí si o  něm vyhledat co nejvíce. Už jen kvůli tomu jeho pohledu.) Díky za tvoje odpovědi, Jacku. (Koukne se na něj, jestli se chce on zeptat na něco jí, pokud ne, zřejmě už Jack půjde, nenapadá jí totiž nic, co by mohli dělat.)

*Nepatrně se pousměje nebo to byl úšklebek a kývne hlavou.* Už je to dávno, Claire, ale děkuji. *Poznamená. Více se k tomu, ale už nevrací. Více ho zajímá to, proč se Claire pořád zajímá o prsten. Zavrtí nepatrně hlavou, protože její vysvětlení v jeho očích moc přesvědčivě nevypadá. Neujde mu ani výraz, který má potom. Jako by ten prsten pro ni byl střed vesmíru nebo se jeho středu minimálně přibližoval.* Proč tě tak zajímá jeden prsten, Claire? *Zeptá se jí. Nechce si hrát na schovávanou. Chce mít jasno. Znovu se na ní podezíravě podívá. Při tom přemýšlí, co by jí o něm řekl, aby nějak vysvětlil, proč ho má.* Potřeboval jsem něco zařídit a tenhle prsten mi k tomu pomohl. *Dodá nakonec.* Proto jsem si ho půjčil. *Dodá ještě. Přál by si, aby to Claire stačilo a nevyzvídala. Nechce jí lhát, ale nehodlá o tom ještě s nikým kromě Genevieve mluvit.* Nemáš za co. *Odpoví pak na její díky. Má z jejího chování náhle pocit, že by měl jít. Chce, ale ještě slyšet její odpověď. Proto zatím ještě zůstává.*

(Oplatí mu úsměv. Je víc než ráda, že se neptá na její rodinu. Jeho otázka jí vyvede z míry. Proč jí tak zajímá? Ona sama neví. Podívá se na něj a pak na ten prsten.) Zajímá mně spíše ten nerost. Vyskytoval se tam, kde jsem vyrůstala. (Podívá se na něj, to mu jako vysvětlení musí bohatě stačit. Ovšem, jí teď mnohem více zajímá, proč se on tolik zajímá o to, proč se o něj zajímá.) Aha. (Dodá a usměje se. Více se už neptá, nechce být nezdvořilá, stejně by se to od něj nedozvěděla. Nebo z něj má takový pocit. Podívá se na něj, jestli něco nechce vědět. Potom se na něj podívá.) Nechceš si zahrát karty? Tedy, pokud už nebudeš muset jít. (Koukne se na něj, zajímalo by jí, co jí na to odpoví. Usměje se. Ráda hraje karty. A ještě radši vyhrává. Domnívá se však, že Jackson bude chtít jít. Potřebují se trochu uvolnit. Tedy, hlavně ona. Celou tu dobu je nervózní.)

*Čeká, co mu Claire odpoví. Když mu řekne, že se zajímá více o ten kámen v něm, tak jeho podezření trochu poleví a více se uvolní. Chápavě přikývne, hlavně, když dodá, že se s nim setkala v dětství. Napadne ho, že to muselo být už strášně dávno. Má silné nutkání říct jí, co o tom kameni ví, ale pak to nakonec neudělá. Ne, že by jí to chtěl tajit, ale tenhle prsten a vše kolem něj. Nechce, aby získala nějaké podezření, které by se mohlo třeba nedopatřením donést k uším někoho, kdo by věděl, jak to s těmi prsteny je. Odmítá takové komplikace.* Ten přívěšek. *Trošku se nahne na židli dopředu a nakloní ke stolu. Rukou při tom ukáže na ten přívěšek, který jí dnes dal.* Měl by být se stejným nerostem. *Dodá. Při tom se slabě pousměje. Napadlo ho, koupit takový, neboť třeba jednou budou moct mít na sobě i jiné věci s kyanitem, aby jim to pomohlo ovládat kletbu. Chce se na to při nejbližší příležitosti zeptat Genevieve, jestli je to možné. Když si vzpomene na Gen dojde mu, že stále od ní nedostal žádnou zprávu. Mobil má u sebe a nic mu za celou dobu nepřišlo. Teď už je pevně rozhodnutý, že za ní ráno zajde. Psát už jí nehodlá. Z toho důvodu se rozhodne tohle dnešní setkání s Claire ukončit.* Promiň, Claire. Dnes už půjdu. Chci ráno brzy do města. Půjdu se na to vyspat. *Odpoví jí tak na její nabídku hraní karet. Mrzí ho, že jí zase musí odbýt, ale v tuhle dobu zkrátka musí některé věci ustoupit těm důležitějším.* Ty by si měla taky. Blíží se jeden ze zlomových okamžiků ve tvém životě. Měla bys načerpat sílu. *Připomene jí blížící se úplněk.* Děkuji za večeři. Přeji ti dobrou noc. *Rozzloučí se s ní a pak vstane. Kývne jí na rozloučenou a po té se vydá ke dveřím a chatku opustí. Vydá se pak svižným krokem zpátky k sobě.*

(Zpozorní když zmíní přívěsek, který jí dal. Podívá se na něj. Je opravdu moc hezký. Ani si nevšimla, že je ze stejného minerálu. Až teď, když jí to řekl. Bříškem prstu ho pohladí, po celé své délce a pak se znovu podívá na Jacksona a usměje se. Hodí se jí k tetování. Přikývne. Určitě toho má hodně na práci.) To je v pořádku, chápu to. (Podívá se na něj pohledem, že mu nic nezazlívá. Koukne se na hodiny, ten čas uběhl jako voda. Souhlasně kývne na všechno, co jí říká. Má totiž pravdu. Přeměna jí ubere hodně sil, musí se na to připravit.) Já taky děkuji, za nádherný přívěsek. Dobrou. (Zvedne se od stolu a dojde s ním ke dveřím, které za ním zavře. Jakmile odejde, nahlas si oddychne. Pomalu začne uklízet nádobí a jídlo, až je nakonec vše v původním stavu. Poté se osprchuje, převlékne, odlíčí, vyčistí si zuby a lehne si do postele, s novou knížkou, kterou si nedávno koupila. Je zvědavá, jestli bude tak dobrá, jako psali v recenzích. Čte si velice dlouho, až když jí víčka klesají opravdu hodně, odloží knížku a usíná. Topí se v nočních můrách.)

(S křikem se probere. Nejde se jí uklidnit, musí odsud pryč, navlékne na sebe rychle černé triko, džíny, kabát a kozačky a vezme klíčky. Jde rychlým krokem k autu, nasedne a odjede. Po cestě se snaží vzpamatovat, avšak moc jí to nejde. Propadá depresi a za cesty brečí.)

(Dojde do chatky kde znovu zvrací. Svléká ze sebe všechno oblečení a hází ho do koše na prádlo. Dává si pořádnou dlouho sprchu. Následně se oblékne do pohledného oblečení vezme si nějaké prášky, aby zahnala kocovinu a všechno okolo. Něco málo sní a znovu si zalepí krk. Poté se znovu vydá do zátoky a pomáhá se vším, s čím je potřeba.)

(Přišla domů a během pár minut usnula. Měla krásný, bezesný spánek, po dlouhé době. Ráno se probudila plná energie. Udělala ranní hygienu, oblékla se, namalovala, učesala a šla si udělat snídani. K její smůle však zjistila, že jí došlo kafe, takže se najedla a vyrazila do města pro kávu.)

Tak to to pak chápu a stejně tady se nekrade...Teda nekradlo. (Zasměje se a vzpomíná na to dobu, kdy tu ještě žil a ne jako vlk, ale člověk. Tedy vlkodlak.) Promiň, že si nedám, ale snažím se vyhnout alkoholu. Zvlášť když je úplněk takhle blízko. (Svůj hlas změnil v poklidný, protože už se necítil tak ohrožený. Ve městě se prostě cítil nesvůj. Určitě je to tím, že ještě nedávno musel žít jako vlk v lese. A museli se omezovat upíry a bát se jich. No a v něm ten strach trochu přetvrval, ale spíš vztek. Celou dobu tak trochu sledoval zem, tudíž si ani nevšiml, že si k němu Claire přisedla. Všiml si toho až, když na něho promluvila. Otočil se na ní a měl trošku zaskočený výraz.) A co bych ti měl, asi tak říct? (Pobaveně se na ní podívá a nakonec se jenom pohledem vrátí k zemi. Ruce si opře o kolena a proplete si prsty. Není toho tu o něm tolik. Víc než tolik, spíš nic.)

(Přikývne, může s ním jen souhlasit.) No, něco ti o sobě prozradím. Tohle je můj první úplněk kdy se přeměním. (Kopne do sebe zbytek sklenky.) Takže já to potřebuji. (Zašklebí se a uvelebí se na gauči. Usměje se. Je tu hodně věcí, co by jí zajímalo, ale chce začít pozvolna. Nerada by ho naštvala nebo něco takového. Lehce se k němu nakloní.) Tak třeba... (Zamyslí se.) Jaká je tvoje oblíbená barva? ( Usměje se a vlídně se na něj dívá. Je jí jasné že v sobě skrývá hodně vzteku a bolesti, ale to ona také. A každý den jí schovává, ukrývá, tak dobře, až jí to mnohdy velice vyečerpává. Ale o ní tu teď řeč není, jen o Tobym.)

Vážně ? Tvůj první? (Docela ho to překvapilo, ale ani vlastně moc ne. Je to na ní trošku vidět, je nervózní a tak podobně. On už si tím sice párkrát prošel, ale je pořád nervózní, teda nedává to najevo, ale je. Uvnitř se toho pořád bojí a byl by rád, kdyby to šlo zastavit a nebo nějak obejít.) A i když je to tvůj první úplněk, nedoporučuju alkohol, ale to je jenom moje zkušenost. (Usměje se, protože jí do toho nějak nechce kecat. Naprosto to chápe, chce to zapít, aby se toho tolik nebála. Ale jo to tím horší, teda u něho bylo. Neví jak to má popsat, ale alkohol to zhoršoval.) Moje oblíbená barva? (Zoopakuje její otázku, aby měl nějaký ten čas na přemýšlení.) Asi to bude zelená, ale spíš taková barva trávy a nebo modrá, jako nebe po slunečném ránu. (Pousměje se a možná jí to teď bude připadat divný. Normální chlap by normálně řekl zelená a modrá, ale tím, že rád maluje a žije tím, tak jsou pro něho barvy důležité.) Nejsem gay, kdyby jsi si myslela. Jenom rád maluju. (Raději jí to hned objasní a pak se na ní usměje)

(Rozpačitě kývne a pousměje se.) Dobře, dám na tebe. Stejně jsem to chtěla omezit. (A to byla pravda. Pila až moc, a pak se děly takové ty věci např. s Marcelem. Na tu noc si moc nevzpomíná, skoro vůbec. Když se rozpovídá, jenom o barvě, je trochu zaskočená, neřekla by to do něj. Nad jeho poznámkou se musí zasmát.) Ještě že jsi to uvedl na pravou míru. No, já třeba ráda hraju na klavír, nebo zpívám. (Pousměje se a podívá se mu do očí. Je ráda že si může po dlouhé době s někým popovídat o normálních prostých věcech. Je to fajn, velice příjemné. Možná že budou přátelé.)

Tak to jsem rád. (Zasměje se a sleduje jí jak dává flašku pryč. Snaží se to omezit? To je jako nějaká alkoholička? To bych do ní neřekl, pomyslí si a sám sobě se zasměje.) Asi to znělo divně, co? (Otočí se na ní a usměje se. Docela ho překvapí, že ráda hraje na klavír a zpívá. Docela se mu tu začalo líbit. Odpadl z něho aspoň trochu ten stres a cítí se mnohem líp.) Možná, by jsi mi někdy mohla zahrát. (Zasměje se a pak se sladce usměje, ale nakonec se raději dívá do země. Nechce to s úsměvi přehnat. Nakonec se na ní, ale podívá) Nemáš něco k pití? Teda krom alkoholu. (Usměje se na ní a čeká na její odopověď)

(Dělá že přemýšlí, lehce kývne hlavou ale pak jí v trochu nesouhlasně zavrtí.) Ani ne, potkala jsem už horší. (Usměje se na něj. Ano, už potkala i muže, kteří o barvách a všemožných detailech a bůh ví o čem ještě, dokázali bavit dlouhé hodiny. To bylo zajímavé, ale většinou dost nedné.) Když se dostanu ke klavíru tak klidně. (Usmála se a vzpoměla si na to, jak hráli s Marcelem, nebo na to, jak hrála před Kolem v té prodejně, kam se vloupali.) Jo. (Zvedne se a dojde se podívat do lednice. Nic moc tam nemá.) Můžu ti dát vodu, nebo džus, nebo uvařit kafe nebo čaj. (Vykoukne zpoza dveří od lednice a kouká na něj, pro co se rozhodne.)

Vážně? (Trošku překvapeně se na ní podívá a nakonec se jenom usměje. Horší než on? To mu se těžko věří. Podíval se znovu po místnosti.) Tak to budu jedině rád. (Přikývne a pak jí jen sleduje, když kráčí do kuchyně. Hned jak mu dává něco na výběr, vstane a jde za ní. Ještě chvíli nad tím přemýšlí a pak se opře o futra) Voda stačí, děkuju (Přikývl a čekal, než mu jí donese. Vezme si skleničku a napije se z ní. Po chvíli jí, ale rovnou dopije a pak položí sklenku na pult. Zkontroluje si svůj mobil a pak se nakonec podívá na Claire) Už raději půjdu, ale ještě se někdy uvidíme. (S úsměvem se na ní podíval a bez dalších slov se vydal ke dveřím. Otevřel je a koukl se na Claire, kývl na ní místo pozdravu a pak vyšel ze dveří ven. Zavřel za sebou a pomalu šel ke svému autu.)

(Když včera odešel Toby, seděla na posteli a prohrabovala se krabicemi, kde měla své deníky, fotky, portréty, svojí minulost. Snažila se připravit na to, co jí v nejbližších hodinách čekalo, a snažila se vzpomenout na bratrovi rady. Na nic si však nemohla vzpomenout. Jakmile nastal ten pravý čas, vydala se hluboko do lesa, nahá, tedy vlastně na sobě měla jen dlouhé volné triko. Na jedné si lehla na trávu a přemýšlela, kde je asi tak Jackson. Slíbil jí, že jí pomůže, jenže se na ní vykašlal. Byla z toho zklamaná, stejně tak jako naštvaná. Při přeměně si zlámala všechny kosti v těle a bolestně křičela a sténala. Nebyl tu nikdo, kdo by jí s tím pomohl. Byla sama, svíjela se na studené zemi v bolestech. Proklínala Jacksona, za jeho sliby, když už něco slíbil, měl by to splnit. Zůstalo po ní jen roztrhané tričko a vlčí stopy, které vedly někam do neznáma. Byl to krásný pocit, běhala po lese, byla volná, nespoutaná, silná. Užívala si to. Když úplněk skončil, vrátila se na mýtinu kde se přeměnila zpět na člověka a nahá se rychlou chůzí dostala k sobě do chatky, tak aby ji pokud možno nikdo neviděl. Tam se osprchovala, oblékla, najedla a šla si lehnout. Usnula až po pár minutách civění do zdi. Avšak její spánek nebyl klidný, znovu.)

*Zpráva od Jacksona Claire.*

kód:

Ahoj Claire, jsi v pořádku? Už je to celý den, co jsi Kola odvezla. Jak jste na tom? Ozvi se, prosím. Jackson.

(Do zátoky dojede velice pozdě večer, protože ještě šla pro Jiskru, musela zaplatit a zkontrolovat jí. Taky tam byl její pomocník, a tak si řekla že se aspoň seznámí. Zapovídali se a on jí rovnou všechno ukázal a vysvětlil. Bavili se spolu opravdu dlouho a Claire zjistila že je to milý chlapík. Dohodla se s ním, že zítra půjde do práce, a že spolu opraví toho krásného vylepšeného mustanga. Byl opravdu nádherný a ten zvuk. Přijela do zátoky, zaparkovala a šla rovnou k sobě do chatky. Udělala potřebnou hygienu, osprchovala se, převlékla a šla spát. Byla tak unavená, že měla krásný, bezesný spánek.)

(Sedí ve svém autě někde ve městě, pár dní už v něm spal. Stále si nenašel žádný byt, ani nic podobné. Vlastně ani nepřemýšlel nad něčím takovým. Ještě neví, jestli tu vůbec zůstane, vlastně se ani nedomluvil s Jacksonem. Spíš s ním od té doby, co tu je nemluvil. Napadlo ho, že dnešek by mohl být dobrý den a tak svým autem mířil do Zátoky. Vystoupil z auta a ptal se po Jacksonovi, jenže dostal samé negativní zprávy. Většinou nikdo ani netušil, kde je. Vzdal to optávání, přešel k chaloupce, která patří Claire. Zaťukal na dveře a doufal, že ještě nespí.)

(Probudilo jí klepání a tak jen rozespale křikla.) Dále. (Večer se zapomněla zamknout a dveře neměli kouli takže se sem mohl kdokoliv jednoduše dostat. Je jí jedno že je ještě v pyžamu, rozespalá a všechno ostatní, myslí si že je to Jackson a tomu to jistě vadit nebude. Pomalu se posadí na posteli, protáhne se, zívne a promne si oči. Ještě má na sobě peřinu, jakmile vyleze ven, bude jí zima.)

(Zaslechl rozespalé křiknutí a tak vešel dovnitř. Rozhlédl se po místnosti, nikde jí neviděl a tak trochu popošel, aby mohl najít ložnici. Nakonec vešel dovnitř a opřel se o futra. Na posteli vidí Claire jen v pyžamu, právě vstala a tak vypadá velmi roztomile a hlavně rozespale.) Promiň, že jsem tě vzbudil.. (Podívá se na ní trochu smutně) Mám jít pryč? Aby jsi se mohla převléct.. (Dodal rychle a jen čekal na odpověď.)

(Když uvidí místo Jacksona Tobyho, je lehce překvapená. Nečekala ho tady ale nějak jí nevadí. Je ráda že ho znovu vidí pohromadě. Určitě neví o tom co se teď děje a nechce ho tím zatěžovat. Navíc, Toby vypadá jako rozumný muž. Jako pyžamo má černé tílko a světle zelené kraťasy s mašličkou. Mávne rukou že jí to nevadí.) To je v pohodě. (Lehce se pousměje a přehodí si neposlušné vlasy na záda.) No, pokud ti vadí moje pyžamo, tak já se tedy převléknu. Můžeš se posadit do obýváku a třeba si pustit telku. (Zasměje se a vstane z postele a protáhne si záda. Pomalu přejde ke skříni, kde má oblečení a vyndá z něj šedivou košili, tmavě zelené kraťasy, které jsou na koncích potrhané, spodní prádlo a ponožky. Úplně zapomněla že včera odhodila na křeslo luk s toulcem s šípy. Dnes ráno chtěla cvičit. Začne se celkem rychle převlékat, a tak se rovnou učeše a udělá co nejrychleji ranní hygienu. Netrvá jí to moc dlouho protože se nemaluje ani nic podobného.)

(Na její mávnutí rukou, reagoval mírným úsměvem.) Tak fajn. (Prohlédl si, jak vlastně vypadá. Nad jejími kraťásky s mašlí, se jen sladce uchetl, vypadala velmi roztomile. Chtěl zrovna něco říct, ale to ona už vstávala a šla ke skříni.) Chtěl jsem říct, že mi to nevadí. Ale když už jsi vstala, nechám tě tu. (Usměje se a pak rychle, než zahlédne něco, co by vidět neměl, odejde. Posadí se na gauč a čeká, než vyjde Claire z ložnice. Rozhlíží se po místnosti a kouká se na všechno, co tu má. Když už konečně Claire jde, tak se na ní usměje) Nechtěl jsem tě vzbudit, promiň. (Omluví se jí ještě jednou a mírně na ní kývne. Znovu si jí prohlédne a pak už jen radši sleduje její oči.)

(Pousměje se a zajde za bar si uvařit čaj.) To je v pořádku. (Koukne na něj a potom na čaj.) Dáš si taky čaj? (Počká na jeho odpověď a zatím postaví vodu na čaj. Vyndá si z lednice ovocný salát a znovu se na něj koukne.) Dáš si ovocný salát? (Zasměje se. Kručí jí v břiše a chce se najíst. Přišlo by jí nevhodné kdyby mu nenabídla. Vlasy má rozpuštěné, ale jelikož jí vadí, několika rychlými tahy udělá ledabylý culík, ze kterého jí vypadlo několik pramenů.) Už jsi mluvil s Jacksonem? (Pohlédne na něj a pousměje se.)

(Přikývl a byl rád, že není nijak naštvaná, zdá pár lidí, kteří by ho kvůli tomu zabili. Chvilku na ně vzpomíná, ale pak ho z toho vyvede Clairin hlas. Otočí se a na chvilku se zamyslí.) Vlastně proč ne. Rád si dám. (Usměje se a sleduje jí, jak připravuje vodu.) Ne, to je v pořádku, ten si nedám. (Zakroutí hlavou. Vstane a přejde do kuchyně, opře se o linku. Zakroutí hlavou když se ptá na Jacksona) Bohužel jsem u něho ještě nebyl. Dneska jsem se pta, zda tu někde je a nikdo o něm nic moc neví. Asi nemá moc času, takže za ním zajdu až bude mít čas. Spát v autě je vlastně vcelku pohodlné. (Zasměje se a vzpomene si, jak se v tom autě kroutil. Sice není nejmenší, ale pořád to není pohodlné jako postel. Promne si krk, chvilku jí sleduje, jak jí salát.)