Claire´s Cottage

(V poslední době trávil dny v nějakém levném hotelu a nebo byl, co nejvíc práci. Vydělal si docela dost, ale stejně to nebylo na to, aby se mohl ubytovat v hotelu, kde bude téct teplá voda po celý den. Ale nevadilo mu to. Vlastně ani netušil, proč tu pořád zůstával. Nic ho tu už nedrželo. Jasně možná Claire, která mu začala chybět, ale vztek byl větší, než smutek. Ani nevěděl, jestli by s ní mohl vůbec mluvit. Už jen pohled na ní, by mu ublížil. To, že ho povedla a lhala mu do obličeje. Nesnášel ji za to, ale pořád věděl, že k ní něco cítí. Dneska trávil den na pokoji, kde se jenom poflakoval. Uvědomil si, že si u ní zanechal ještě nějaké věci a svoje obrazy. V tom momentě ho žádný obraz nezajímal a tak ho tam nechal. K večeru přijel do zátoky, pozdravil se s pár lidmi a pak šel rychle do chatky. Chtěl to mít hned za sebou. Doufal, že jí tam nepotká, ale trochu by jí i rád viděl. Vylezl po schodech a uviděl, že se tam svítí. Nechtělo se mu už vracet zpátky a tak sebral odvahu. Zhluboka se nadechl a zaťukal na dveře.)

(Seděla a přemýšlela nad tím, co udělá se svým životem, který jde pěkně do kopru. Ne že by kopr neměla ráda, třeba taková koprovka, to bylo něco. Když dojedla salát a šla umýt misku. Když v tom někdo zaťukal. Měla mokré ruce a tak jen houkla.) Dále, je odemčeno! (A pokračovala v mytí. Podle chůze a vůně zjistila, kdo se jí rozhodl navštívit. Začala být nervózní. Co byla ale hlavně, překvapená.) Toby. (Vydechla jeho jméno a podívala se mu do očí. Odložila misku a otřela si ruce do utěrky. Došla k němu blíž a opřela se o linku. Zhluboka se nadechla. Tohle nebude hezké a ona to věděla. Byla z toho celá nesvá a nehodlala to skrývat.) Potřebuji s tebou mluvit. A nepočká to. (Řekla mu, co potřebovala. Teď se jistojistě začnou hádat. Musí mu to říct nějak opatrně, aby jí tu nezačal vyvádět. Ještě aby. Začíná se potit a svírá pevně okraj linky.) Prosím, posaď se. (Koukla se na něj. Buď klidná, říkala si. Jedna, dva, tři, výdech, nádech. Klid Claire, všechno bude dobré. Ty to zvládneš holka. Jsi přeci silná. I Kol ti to říkal.) Něco se stalo. A já potřebuji, prosím tě, aby jsi byl klidný. (Koukne se mu do očí.)

(Když zaslechl její hlas, tak tam zůstal stá zkoprnělý. Nakonec se ale konečně pohl a sáhl na kliku. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Zahlédl v kuchyni Claire, která pravděpodobně myje nádobí. Zatím nemluvil a vlastně ani nechtěl. Chtěl si jenom jít pro svoje věci a pak vypadnout. I když s ní chtěl trochu mluvit. Chtěl jí říct, jak jí hrozně nesnáší, ale asi by to nedokázal. Nadechl se, když řekla jeho jméno.) Ano, to je moje jméno. (S křivým úsměvem na tváři pověděl. Udělal jeden krok, protože chtěl jít do svého bývalého pokoje. Nechtěl s ní teď mluvit, protože ví, že se akorát zase naštve. Zastavil se tedy a zvídavě se na ní podíval. Pokrčil ramena a otočil se na ní. Nechtěl si sedat, chtěl stát, protože tak může, co nejrychleji odejít. A on cítí, že bude rád, když odsud rychle vypadne.) Tak mluv. Ale nejdřív ti chci říct, že s tebou nebudu mluvit o tom, co jsi udělala. Nikdy ti to neodpustím. Ať je to, co mi chceš říct sebevíc důležitý. (Kupodivu zněl klidně, ale uvnitř se v něm vaří stovky pocitů. Ani netušil, jestli říká pravdu a nebo jen polopravdu. Věděl jen, že se mu trochu ulevilo.)

(Poslouchala jeho chůzi. Byla nevyrovnaná a hodně vypovídala o jeho rozpoložení. Povzdechla si a složila ruce na hrudi, když na ní promluvila udělal na ní ne zrovna příjemný obličej. Chytla se za kořen nosu a promnula si ho, aby se trochu uvolnila. Tohle je zlé. Nečekala však, co nastane jako další. teď mu dá na výběr. Zůstane s ní a s jejich dítětem, nebo jí opustí a ona mu z života udělá peklo. I když by tak nějak radši tu druhou verzi, kvůli sobě a svému ego, pro ještě nenarozené dítě, si přála tu první verzi. Nebude však procházka růžovým sadem a ona to ví. Bude to dlouhý a únavný boj. Začíná se již předem připravovat. Zamračila se na něj a lehce zavrtěla hlavou. Povzdychla si a spustila ruce podél těla. Jeho řeč přejde a hned se chystá to na něj všechno vychrlit. Ať si to taky užije. Alespoň bude vědět, jak se konečně cítí. Udělala krok k němu a zadívala se mu do očí.) Nosím pod srdcem tvoje dítě. (Řekla to velmi prostě, ale její hlas byl až nezvykle jemný a ladný. Byl jako med. Tímhle tónem vždy zpívala sestře před spaním. Nechává ho to strávit. Pozoruje ho velmi bedlivě, takže jí neunikne nic, co udělá. Je jako ostříž. Normálně by toho už nechala, ale tohle je důležité. Nejen pro ni, pro všechny.)

(Mírně ho překvapilo, že k tomu vůbec nic neřekla. Ale on jí přece ani neznal a tak nemohl posoudit, jaký typ člověka je. Na chvíli se koukl k zemi a pak se jí díval do očí. Stála u něho velmi blízko. Slyšel by její slova i kdyby je šeptala. Jenže ne. Ona to říká s klidem. S obřím klidem mu řekne, že je těhotná. Hned jak mu to došlo, tak se mu zastavilo srdce. Cítil se jako, kdyby ho někdo škrtil a nebo topil. Do plic se mu nedostával žádný kyslík.) A jsi si jistá, že je to moje? (Konečně vydechl. Nedokázal si odpustit tuhle poznámku. Kdyby věděl, že se vyspala s Kolem, alias původním upírem, tak se na takovou blbost nezeptá. Ale vlastně by se jí i zeptal. Kdo ví kolikrát ho podvedla. Nervózně si promnul prsty a pak si ruce strčil do kapes.) Jak dlouho už jsi.. těhotná? (Svraštil obočí a zadíval se jí do očí. Kroutil hlavou, protože mu to vůbec nedávalo smysl. Jasně spali spolu, ale že by z toho hned bylo dítě. Mohl by s ní mít dítě? Mohl by se na to dítě jenom podívat? Mohl by jí nakonec odpustit?) Ne.Ne.Nene.Ne. (Odpověděl si vlastně na svoje otázky, říkal to tichým hlasem, ale rozhodně ho mohla slyšet. Otočil se k ní zády. Chytil se za hlavu a pak se na ní zase otočil. Už nemluvil. Jen se na ní díval a propíjel jí pohledem.)

(Sleduje ho tak bedlivě, že si všimne úplně všeho. Jeho lehce překvapeného výrazu, jak se podíval na zem. To všechno jí mohlo alespoň lehce napovědět, co bude pokračovat. Viděla, jak je ohromený. Došla k němu ještě blíže než doposud byla a klidně se na něj dívala. Vlídně, až moc, na to, že to byl Toby. Přikývla.) Ano, jsem si stoprocentně jistá, že je to tvoje dítě. (Nechtěla o tom mluvit jako o věci. Bylo jí to nepříjemné. Vyvíjí se v ní nový život. Nový člověk, nemohla o tom dítěti mluvit, jako o věci. To prostě nemohla. Byla u něj velmi blízko a dívala se mu do očí. Jemně a velice opatrně mu položila ruce na ty jeho. Pohladila ho po jeho teplé a jemné kůži, která je zdobená chlupy. Vezme jeho dlaně do těch svých. Hned si vzpomene na Kola a na všechny ty jejich hezké chvíle. Nedá to na sobě však nijak znát. Jednou rukou ho hladí po ruce a druhou mu opatrně zajela do vlasů. Opřela si svoje čelo o to jeho a dívala se mu do očí.) Už měsíc. (Zadívala se mu do očí. Jemně se pousmála, chlácholivě. Snažila se Tobymu pomoct se s tím nejlépe postarat. On ještě neví, že pokud špatně rozhodne, už nebude tak milá a hodná, ale přeladí se na mód chladné svině, která udělá všechno, aby vás srazila k zemi.) Chci, aby to dítě bylo šťastné. Chci pro něj jen to nejlepší, Toby. (Pohladila ho po vlasech a dívala se mu do očí bedlivě ale zároveň měkce.)

(Byla u něho až moc blízko na to, že se ještě nedávno hrozně pohádali. Pravděpodobně už se přes něho přenesla a tak jí nedělá problém být u něho tak blízko, a nebo jenom být s ním v jedné místnosti. Zhluboka dýchal po celou dobu a ani se to nezměnilo, když řekla, že je to jeho dítě. Nechtěl s ní mít děti. Vlastně nechtěl mít vůbec děti. Nikdy neměl děti v oblibě. Jenom přikývl a dál k tomu nic neříkal. Vzal to v potaz a tvářil se pořád stejně vyděšeně. Ucítil její poměrně studené ruce na těch jeho. Nechá ji, ať ho chytne za dlaně a zatím se nijak nebrání. Když mu však zajede do vlasů, tak hlavou uhne pryč. Nestál o to, aby ho vískala ve vlasech. Až moc by mu to připomínalo staré časy.) Měsíc? (Potichu řekne a následně si povzdechne. Odtáhne se od ní rychle a odejde o krok dál. Ten její úsměv mu přišel hrozně ironický. Otočí se na ní, když promluví a zoufale se zasměje.) Jestli chceš, aby bylo šťastný, tak to dej pryč. Vzdej se toho. (Nehodlal o tom mluvit jako o člověku, pro něj to byla jenom věc. Otočil se k ní zády a šel pomalu ke svému pokoji.) Mě se tohle netýká, je to tvoje dítě. Já jsi jdu jenom pro svoje věci. (Otevřel do pokoje a začal si balit věci do krabice, kterou vytáhl z pod postele. Hodil do ní obrazy a pak nějaké oblečení, které si tu nechal.)

(Jeho pohled byl nevyzpytatelný. Jakmile ucítí jeho odpor, zbystří a zamračí se. Narovná se v zádech a založí si ruce na prsou. Její pohyby jsou rychlé, ladné, plné síly. Hrubé síly, kterou se Claire nebála použít. Pomalu a skoro vůbec, přikývne. Jeho smích je pro ní tak dráždivý, že musí zavrtět hlavou. Přijde si jako býk, proti kterému stojí Toby s rudým kusem látky a snažil se jí vytočit. A taky že se mu to brzy povedlo, jeho slovy. Ve svých představách mlátí do Tobyho pěstmi, kope do něj kanadami s železnými špičkami, střílí do něj, dělá všechno, aby mu ublížila. Zvenku je však úplně klidná. Neukazuje mu nic jiného, než svou chladnou a křehkou tvář. Jakmile jde do "svého" pokoje, klidně se na něj dívá, ve své hlavě mu však ubližuje těmi nejhoršími způsoby. Musí si teď dobře rozmyslet, jak se zachová ve své situaci. Jestli si myslí, že odsud jen tak bez úhony odejde, tak to se šeredně plete. Ode dneška bude zase ta špatná. Již teď spřádá nápady, jak Tobyho dohnat k šílenství. Nechce ho zabít. To by bylo až moc jednoduché. Promne si prst, na kterém má nasazený prsten a v očích se jí žlutě zablýskne. Už ví, že do svého plánu zatáhne alespoň jednu čarodějku. A možná, že si na pomoc přizve nějakého upíra. Další věc bude právník. Tedy, pokud si dítě nechá, bude po Tobym vyžadovat sakra vysoké alimenty. A k mohla by k tomu zahrát chudinku, že k tomu otěhotnění došlo znásilněním. Chladně, až děsivě klidně na něj promluvila.) Je to i tvoje dítě, ale předpokládám že víš, jak dochází k otěhotnění. V tvém případě bych se vlastně nedivila, kdyby to bylo naopak. Přeci jenom, v posteli jsi hrozný prkno. (Jakmile se na ní otočí, zlomyslně se na něj ušklíbne a ukáže mu svoje tesáky. Než stačí však Toby mrknout, skočí po něm, přišpendlí ho u zdi, zadívá se mu pobaveně do očí a tvrdě otočí jeho halvu tak, aby měla volný přístup k jeho krční žíle. Nesnaží se být jemná, proč by měla. Tak trochu si tím připomíná staré časy a také se cítí silná, jako kdyby nebylo snad nic na světě, co by jí mohlo zastavit. Zakousne se do jeho krku a začne z něj pít. Není to tak skvělý pocit, jak když jste upír, ale i tohle mělo něco do sebe. Užívá si tu moc, co má nad ním. Po chvíli, kdy už jí silněji odstrčí, pustí ho a odstoupí od něj. Vezme jeho hlavu a bouchne s ní o stěnu chatku. Je to něco jako varování. Pustí ho a dojde ke dveřím. Na obličeji se jí vyjímá jeho krev a usmívá se. Musí vypadat dost šíleně.) Dala jsem ti na výběr. Vybral jsi si špatně. Teď ti udělám z života peklo. bude to zábava, že? Když tohle je jen začátek. Drahoušku. (Podívá se mu do očí. Ten jeho výraz je k nezaplacení.) Vezmi si ty věci, nebo tě zabiji hned teď. (Mávne na něj rukou a oblízne si mlsně ret a ladně, provokativně se před ním projde. Nastavuje mu záda, ale bedlivě ho poslouchá, je připravená každou minutu vystartovat a oddělit mu hlavu od jeho těla. Právě teď by jí to nedělalo problém. Hlavu jí zatemnil vztek a nenávist.)

(Otočí se na ní, když přijde do pokoje a čeká, co pěkného mu ještě zdělí. Hrozně ho urazila tím, co mu teď řekla. Zakroutil jen hlavou a rty spojil úzkou linku. Ano možná není v posteli nejlepší, ale bude to tím, že nespí s každým jako Claire. Ta musela spát už snad s půlkou New Orleans.) Tak promiň, že nemám tolik zkušeností jako ty, protože nespím se vším, co se hýbe. (Přehnaně mile se na ní usměje. Ale úsměv mu hned zmizí, protože na něho skočí a narazí s ním na zeď. Samozřejmě, že se schyluje k násilí. Je totiž ubohá a nic jiného než násilí nezná. Snaží se na sobě nedát znát to, jak špatně se teď cítí. Nejen, že ho bolí celé tělo od toho nárazu, ale cítí se i trapně, protože tu s ním mlátí po zdi ženská.) Jsi stejně nemocná jako ti upíři. (Potichu poví, protože to ani hlasitě říct nemůže. Odsává mu krev z celého těla jako, kdyby byla upírem. Jenže ona není. Je to vlkodlak a chová se takhle. Jako blázen a psychopat. Snaží se jí odstrčit, ale moc mu to nejde. Chvíli toho nechá a snaží se nabrat síly. Konečně jí silněji odstrčí a ona ho následně i pustí. Snaží se nějak vzpamatovat, ale to už s ním ona hází na zeď. Přijde si jak v nějakém filmu, ale tohle je bohužel realita. Realita, kde mu zadek nakopala ženská. Sjede na zem a jen tak tam bezmocně leží. Otočí se na ní. Vypadá šíleně a nejenom protože má na obličeji krev, ale je to tím výrazem v očích. Nikdy si toho dřív nevšiml.) Budeš to dítě taky takhle mlátit, když si vybere špatně? Budeš perfektní matka, psychopatko. (Řekl velmi vážným hlasem. Vstal a chtěl sáhnout po svých věcích a odejít, jenže ne. On jen tak neodejde. Ještě jí něco řekne.) Zabít? Tak si mě klidně zabij. Jenom, řekneš tomu dítěti, (zhnuseně řekl slovo dítěti.) že jsi mu zabila tatínka a nebo si něco vymyslíš? Lhaní ti jde docela dobře, takže předpokládám, že budeš lhát. (Se stejným zhnusením řekl i tatínka. Přitom se ale zlomyslně usmíval. Užíval si to, protože věděl, že jí to určitě ublíží. A to on právě teď chtěl. Chtěl jí, co nejvíc ublížit, protože ona už mu dávno ublížila. A on věděl, že už se o něho nezajímá a jediné, co jí teď zajímá je to dítě. Určitě bude stejně nemocné jako je ona. Pokud ho teda vychová Claire. Nedokáže si jí představit jako matku, matku, která chová svoje dítě a je s ním vzhůru do noci, protože nemůže spát. Ne ona není ten typ, určitě ne.)

(Její koutky se zhnuseně roztáhnou do úšklebku nad jeho poznámkou.) No tak, zlatíčko, neříkej, že žárlíš. A navíc, nemáš právo o mně tak mluvit. Vůbec mně neznáš. (Nakloní se k němu a lehce mu nakloní halvu ke straně.) Mýlíš se. Upíři prahnou po krvi a zabíjí kvůli ní. Já to dělám kvůli - já ti ani nevím, pro dobrý pocit? Nebo, abych tě donutila se cítit jak já? Aby jsi věděl, jaké to je. Chci tě dohnat k šílenství, potopit tě na samé dno a nebudu se bát si při tom zašpinit ruce. (Varovně mu zasyčí do ucha tyhle slova. U ní je však zvykem, že je horká halva. Něco udělá, a druhý den toho lituje. Možná, že to u tohohle bude stejné, možná že se to však změní. Možná, že bude litovat toho, že ho nezabila, nebo bůh víc co. Dojde k němu, klekne si k němu a dívá se mu do očí.) Co tě to zajímá? Řekl jsi, ať si s ním dělám co chci. A ne, nikdy bych úmyslně neublížila nikomu, koho miluji. To je hlavní rozdíl mezi námi dvěma. A další rozdíl. Dokážu obětovat hodně. I svůj život, pro blaho lidí, na kterých mi záleží. Další rozdíl. Nikdy bych neopustila svoje dítě, pokud bych si to dobře nerozmyslela, a neuvážila tak za nejlepší možnost pro něj, nebo ní. Mám pokračovat? (Koukne se mu do očí a rozhodí rukama, že je jí to jedno. Postaví se a otočí se na něj. Teď už nebude svůj vztek schovávat.) Zavři už kurva, tu svojí nevymáchanou hubu! Nic nevíš! Jen soudíš a soudíš! Víš co bych mu řekla? Že jeho otec byl posraný srab, který ho opustil jenom kvůli jeho velkolepému egu. Řeknu mu o tobě úplně všechno! Nebudu mu lhát, jako jsem nikdy nelhala tobě! Budu ho milovat bezmezně a neskrytě! Budu se za něj prát, daruji mu svůj život! Pro tebe bych to dříve také udělala! Nechtěla jsem ti ublížit. Už se ti ale nebudu omlouvat, stejně o to nestojíš a já už na to nemám. Udělala jsem chybu, no a co? Každý dělá chyby! Koukni na sebe, na Jacksona, na každého! Dělat chyby je lidské, Toby! Ty jsi taky udělal chybu a já ti tu pořád nevytýkám! Jediné, co jsem kdy chtěla, bylo být milovaná! To bylo jediné, co jsem kdy chtěla a ty jsi mi to očividně, nikdy nechtěl ani zdaleka nabídnout. (Nejdříve na něj křičela, zdůrazňovala každé slovo, aby jí rozuměl. Všechno to byla pravda. Byla rozpálená a vytočená doběla. Zatínala ruce v pěst a rozhazovala rukama. Dělala kroky blíže k němu a zase zpátky. Ke konci zněla trochu klidněji, spíše zklamaně, zlomeně. Sem tam jí hlas přeskočil. Teď už nevěděla, jak pokračovat. Nemohla, v krku se jí dělal knedlík a jí se chtělo zvracet. Toby o ní toho nevěděl hodně. Neznal jí, jaká může být. Jaká byla. Hodná, milá, veselá dívka, která se radovala ze života, chodila tančit na louku a milovala to všechno, co byl její život. Do očí se jí nahrnou slzy. Jsou horké a hořké. Hořké hněvem, okořeněné bolestí. Zavře oči a slzy jí kápnou z očí na tváře, po kterých se začnou kutálet. Podívá se mu do očí, narovná se v zádech a v jejích očích jde vidět odhodlání bojovat.)

(Pobaveně zakroutil hlavou.) Neboj se. Nemám sebemenší důvod žárlit. Není na co. Kdo by stál o použité zboží? (Pokrčil ramena.) Ano. Neznám tě, to máš pravdu. (Přikyvoval. Nezná jí, netuší, jaký typ člověka ona přesně je. Nikdy ani neměl šanci jí poznat.) Jak ty se prosím tě můžeš cítit? Říkáš to jako, kdyby si snad trpěla. (Pobaveně se pousměje. Snaží se nedát najevo to, jak mu vlastně ubližuje. Její slova ho trochu děsila. Ne, že by se jí bál, ale spíš ho děsilo to, že by ona snad někdy měla vychovávat dítě. Ne, že by mu na něm záleželo. Není to jeho dítě, teda teoreticky je, ale on ho jako dítě nikdy brát nebude. Poslouchá jí, jak mu tu říká rozdíly, které jsou mezi nimi. Jenom kroutil hlavou a křivě se usmíval. Netušil, co by jí na to tak měl říct. Maximálně to, že s ní vůbec nesouhlasí. Jenže to ona určitě ví. Dosáhl přesně toho, čeho dosáhnout chtěl. Naštval jí a hodně. To je na ní vidět a hlavně slyšet v jejím hlase. "Jako jsem nikdy nelhala tobě" tahle slova ho nutí se rozesmát. Ona, že mu nelhala. Lhala mu do obličeje. Nechtěl to znovu vytahovat, protože už nechtěl říkat nic. Měl jí akorát tak dost. Jenže ona ho znovu vyprovokovala k tomu, aby jí znovu nějak urazil.) Jsi psychopat! Víš to? Řekneš mi, že ''spolu'' čekáme dítě a pak, když jsem se rozhodl, že se o to dítě nezajímám, tak mě chceš zabít? Opravdu inteligentní. Jsi vážně psychicky nevyrovnaná. V jednu chvíli jsi na mě ''milá" a v té druhé mě házíš po zdi. Opravdu tomu dítěti přeji hodně štěstí. Žít s psychopatem a být vychován psychopatem. (Naznačuje uvozovky. Klade velký důraz na všechno, co říká. Je na ní nesmírně naštvaný a hlavně je naštvaný na sebe. Měl jí rád a možná i víc, než jenom rád. Oplodnil ji a nakonec se nechal podvést. Líp už si vybrat nemohl. Sledoval jí, jak naštvaně chodí po místnosti a jen si jí prohlížel. Její řeč těla a její výrazy. Vzal krabici, ve které už byli jenom pouhé cetky, které sice nebyly cenné, ale pro něho měly určitou cenu. Prošel okolo ní a šel ke dveřím. Krátkým, ale rázným krokem. U dveří se zastavil a otočil se směrem ke Claire.) Snad to nebude taková děvka jako jsi ty. (Chladným hlasem řekl a pak se otočil ke dveřím. Sáhl po klice a otevřel dveře dokořán. Vyšel ven ze dveří a pak udělal další krok. Normálně by pokračoval, jenže měl rozvázanou tkaničku a bohužel si na ní šlápl. A to znamenalo pád. Okamžitě spadl a přeletěl pár schůdků. Měl ještě takové štěstí, že hlavou spadl do bláta. Takže neměl obličej od krve, ale i od bláta. Rychle vstal a jen se na Claire na chvíli otočil, pak už  pokračoval ladnou, ale extrémně rychlou chůzí pryč.)

(Rozmrzele se na něj dívá, když mluví. Její pohled je pohrdavý, avšak zklamaný. Nezná jí a soudí jí. Tohle se jí hodně příčí. Promne si kůži na prstech a snaží se na sobě nedat znát, jak jí ubližuje. Na jeho slova nereaguje. Nemá jak. Cítí, jak se propadá. Přijde jí, že nemá pevnou půdu pod nohama. Jak kdyby se všechno okolo ní točilo. Je to stejný pocit, když vás někdo začne hrozně rychle točit na kolotoči. Až na to, že se necítíte potom tak krásně, během chvíle se pozvracíte a jelikož ležíte na zemi, dávíte se svými zvratky. Dívá se mu do očí, kdyby uhnula, znamenalo by to slabost. Tedy, ona teď vypadá slabá už dost, takže to nemusí dokrmovat ještě dalšími gesty. Jakmile domluví, otevře pusu a nadechne se.) Okamžitě odsud vypadni. Vezmi si ty svoje krámy a vypadni! Hned! (Zavře oči a rozpřáhne ruce. Stále je uslzená a v obličeji úplně rudá. Co si teď jen počne? Sesune se s žuchnutím na zem a ruce si dá před pusu. Ani neví proč to dělá. Je zmatená. Neví, co má dělat. Má brečet? Být naštvaná? Cítí se ztracená a zlomená. Jako když vám někdo zlomí obě nohy a potom vám dá povel, aby jste běželi, jinak zemřete. Snažíte se, trpíte bolestí, ale nejde to. Neuběhnete ani metr. Je to pocit bezmoci. Nejde za ním, už se na něj nedívá. Nedokáže se na něj už ani podívat. Dala mu šanci a on jí promarnil. Teď za to bude trpět. Dveře zůstaly otevřené, takže sem proudí ledový vzduch, který Claire nasává nosem do plic. Nedívala se na jeho pád, byla moc zaměřená na sebe samotnou. Možná, že by se i začala smát, ale ona slyšela jen žuchnutí a ostatní zvuky doprovázené k tomu. Těkala pohledem po celé chatce. Několik hodin tam tak jen seděla a tiše trpěla. Nebyla schopná ani zavřít dveře. Když tedy procházel nějaký vlkodlak okolo, došel k ní a ustaraně se na ní podíval.) Jsi v pořádku? (Jen se lehce pousmála a přikývla. Nechtěla ho tím zatěžovat.) Dobře, tak já tedy půjdu. Kdyby něco, já jsem Max, bydlím o kousek napravo od tvé chatky, tak kdyby jsi něco potřebovala. (Začala se pomalu sbírat ze země a koukla na něj.) Dobře, díky. Já už to sama zvládnu. (Koukl se na její husí kůži. V chatce byla už opravdová zima a tak se rozhodl, že jí ještě zatopí, než odejde. Claire byla mimo a tak mu jen poděkovala. Necítila se o nic lépe. Dala si tedy horkou koupel a poté šla spát. Její sny si nepamatovala, ale znovu se probudila upocená a převalená na zádech, jelikož se pořád převalovala.)

*Jacksonova odpověď Claire na její zprávu dorazí až další den po ránu.*

kód:

Ahoj Claire, bydlím teď ve městě. Můžeme se někde sejít nebo se můžeš zastavit u mě. Napiš, kdy ti to vyhovuje. Jackson.

(Claire sfoukla svíčku s jediným přáním, které jí utkvělo v hlavě. Přeji si, být šťastná. Přesně tohle si říkala v hlavě, když sfoukávala svíčku. Jakmile dojedli a rozhodli se, že půjdou, Kol ještě nechal zabalit dort. Claire se mezitím oblékla a potom se společně vydali do auta. Když jeli do zátoky, povídali si, smáli se, poslouchali písničky z rádia, a když Claire nějakou znala, sem tam zazpívala pár slok, které si pamatovala. Jakmile zastavili, počkala, až jí Kol pomůže vystoupit a potom ho sleduje, když něco štrachá z kufru. Jakmile jí dá dárek, nerozbaluje ho, jen Kola pevně obejme, co největší silou může a chvíli si ho u sebe podrží. Nasaje jeho vůni a potom se mu podívá do očí. Jakmile jí dal pusu na tvář, tak se zeširoka usmála. Tohle pro ni hodně znamenalo.) Díky. (Koukne se mu do očí. Potom si od něj z kufru vezme svoje dárky na Vánoce a nakonec jí Kol vnutí i dort, co zbyl. Nakonec mu vlepí pusu na čelo, pro kterou se musela pořádně natáhnout, aby mu jí vůbec dala.) Ahoj, a dobrou noc! (Rozloučí se s ním a odejde k sobě do chatky. Sedne si na postel a rozbalí dárek od Kola. Úžasem vydechne. Byl to náhrdelník a byl nádherný. Nádherný bylo slabé slovo, byl božský. V chatě na Aljašce má taky takový, má tam toho hrozně moc, ale takový náhrdelník tam má jen jeden. A ten je hodně starý. Ihned ho rozepnula a nandala si ho na krk. Jediné, co k tomu nepasovalo, byl její outfit a také druhý řetízek, od Jacksona. Proto řetízek od Kola sundala a řekla si, že si ho zítra vezme na sebe, s nějakými pěknými šaty. Nakonec se osprchovala, odkopala krabice od postele, aby mohla lépe projít, zalezla si do postele a usnula.)

(Seděla a pozorovala ty dva, jak si předávají dárky. Potom obdaroval i Kol jí. Byla to obálka. Byla dokonce hezky ozdobená, ale ona nějak neměla chuť jí otvírat. Celou dobu se na ně snažila dívat minimálně, nějakým způsobem jí to ubližovalo, vidět ty dva spolu, šťastné. Byla z toho celá nesvá a rozrušená, že obálku ani nerozbalila. Rozbalí si jí doma, v klidu. Potom sleduje Kola při rozbalování jeho dárků od Genevive. Nad jeho skoro až dětskou radostí se musí pousmát. Jakmile jí řekne, ať si s ním jde zahrát, neprotestuje. Potřebuje si tenhle večer nějak vylepšit, tak proč ne hraním videoher? Nakonec se ten večer celkem vydařil. S Kolem se hodně bavili a hlavně tam nebyla ta zrzavá mrcha. Když už bylo velice pozdě večer, a ona už byla unavená, tak jí pak Kol pomáhal s kožíškem, a nabídl se jí, že jí sveze. Ona ale nechtěla. Rázně mu řekla, že se o sebe dokáže postarat sama, jako vždycky. Nad jeho omluvami jen kývla hlavou a řekla něco ve smyslu, že se to moc nepovedlo, ale že ho na jednu stranu chápe. Když jí řekl, aby jela opatrně, jen se na něj sladce usmála a řekla mu, že ona jezdí vždy opatrně. Potom jen nasedla do auta a odjela. No, on si její dárek také nerozbalil, ona jeho také ne, jsou si tím pádem kvit. Domů přijede unavená a první co spatří, je dárek pro Jacksona. Jen si lehce povzdechla, svlékla se, udělala každodenní hygienu a zalezla si do postele. Vzala si k sobě obálku od Kola a opatrně jí rozbalila. Uvnitř spatřila dva lístky na její oblíbenou kapelu v tomhle století.) Ty blázínku. (Vydechne s úsměvem na tváři. Na jednu stranu jí to přináší radost, ale také jí to tak trochu mrzí a štve. Zřejmě to Kol myslel tak, že pojede s ní. To si ona ale ještě dobře rozmyslí. Nakonec odloží lístky na noční stolek a usne. Stále doufá. Kéž by věděla, co se dnes večer stalo na plantáži. Ale ona se to brzy dozví.)

*Vánoce jsou svátky klidu a míru. Mělo by se zapomenout, odpustit to špatné a žít pro to dobré. Rozhodne se tím řídit. Proto k večeru na Boží hod, vezme to, co chce Claire dát, nasedne do své auta a vydá se do Zátoky. Je to pro něj trochu změna. Většinou jezdil ze Zátoky do města. U dávno, ale pochopil, že život je změna a tak bere to, co mu přináší a staví do cesty. Zlost na Claire už ho dávno přešla. To zklamání, hořkost z toho, že neobstála při jakési zkoušce loajality u něj, ještě přetrvává. Dnes, chce zapomenout na pozice ve smečce. Nyní není Alfa. Jen ten, kdo se vydává za osobou jemu blízkou, na které mu záleží a chce urovnat to, co se mezi nimi stalo. Doufá cestou, že se mu to nějak podaří.
Do Zátoky dojede už po setmění. Ještě se zastaví u Eve, aby jí pozdravil a předal drobnost, kterou jí koupil na Vánoce. Krátce u ní pobude. Popovídají si. Ona mu řekne nejnovější novinky ze Zátoky, on jí něco o tom, co dělal po dobu své nepřítomnosti. Po té se s ní rozloučí. Vrátí se do auta pro balíček a zamíří pak k chatce Claire. Díky světlu, které vidí za oknem ví, že je doma. Dojde až na verandu a po ni až ke dveřím. Krátce zaklepe na dřevěné dveře. Dostatečně hlasitě na to, aby ho bylo slyšet.*

(Dnes si pospala opravdu dobře a dlouho. Tak kvalitní spánek slouho dobou neměla a chyběl jí. Potřebovala to. Po nějaké chvilce se posadila a spustila nohy na ledovou zem. Něco se jí o ně otřelo. Byl to její kocour. Tedy, on nebyl její, ona si ho tak nějak přivlastnila. Tedy, on si tak nějak přivlastnil ji. Sklouzla pohledem dolů na zem a spatřila ho. Seděl vedle krabice a mlsně se oblizoval. Usmála se na něj. Po chvíli se ale zamračila. Nevěděla, zda má v balení pokračovat, nebo si vybalit zase zpátky. Udělala to jednoduše. Krabice naházela do rohu pokoje, aby jí nepřekážely a později s tím něco udělá. Ještě neví, co. Svlékla ze sebe pyžamo a natáhla na sebe studené, silnější legíny, bílé upnuté tílko a teplý šedivý svetr s velkými oky. Následně udělala ranní hygienu. Přemýšlela o tom, že by se nechala přebarvit. Ale to by zvládla i sama. Po každodenní hygieně tedy prohrabala její zásoby a našla barvu na vlasy. Měla jich hned několik, ale nejvíce ze všech se jí líbila hodně tmavě červená. Odložila jí na stůl v obýváku, a nasnídala se. Potom už na to nějak zapomněla, když vybalovala zpátky krabice.
Během chvíle se den nachýlil k večeru a jí na stole stále ležela středně velká, červená krabička ovázaná bílou stuhou. Byl pro Jacksona. Chtěla by to, co se mezi nimi stalo, urovnat. Ale nechce mu volat. Přišla by si potom špatně. V tom někdo zaklepe na dveře. Přemýšlí, kdo by to mohl být. Přelétne pohledem pokoj. Na stole stále leží rudá barva na vlasy, v jejím pokoji jsou roztahané krabice, ale jinak je zde uklizeno. Nechá to tak a pomalu se rozejde ke dveřím. Opatrně je otevře a koukne se, kdo se jí to rozhodl navštívit. Toho, koho před sebou spatří, tu čekala nejméně. Je překvapená, a nesnaží se to nějak skrývat. Ráda ho vidí. I když, trochu se obává toho, co jí tak asi chce.) Jacksone. (Vydechne jeho jméno tiše, ale slyšitelně. byl to tak trochu i pozdrav. Ale ona ho opravdu nečekala. Ustoupí od dveří a vytvoří mu tak dost místa, aby mohl vejít. Když vejde, zavře za ní dveře. Venku je zima a ona to dost dobře pociťuje, jelikož jí chlad a mráz přistály na kůži hned, jak otevřela. Lehce tázavě se na něj podívala a oblízla si dolní ret.) Mám uvařený čaj, pokud chceš. Nebo ti můžu dát něco jiného. (Vyklopí ze sebe najednou a koukne se mu do očí. Byla to její verze "Nepotřebuješ něco?". Kývne hlavou, aby se u ní posadil.)

*Když stojí za dveřmi Claireiny chatky, tak přemýšlí nad tím, co jí chce povědět. Moc nemá představu. Chce to s ní, jen urovnat. Usmířit se s ní, protože nechce přijít o její přítomnost v jeho životě. Nemá nic vymyšleného. Možná s ním ani Claire nebude chtít mluvit, potom všem. Připravuje se i na takový scénář. Moc tomu, ale nevěří. Za dveřmi domku uslyší zanedlouho po zaklepání šramot. Dárek, který se sebou pro Claire má, schová do kapsy u bundy. Nechce zatím, aby ho viděla.
Nakonec se dočká uvítání v podobě otevření dveří a Claire stojící v nich. V očekávání její prvotní reakce na ni pohlédne. Netváří se ani naštvaně, ani nijak podobně. Nevypadá na to, že by se sem přijel hádat. Přelétne ji pak rychle zkoumavě pohledem, aby se ujistil, že jí nic nechybí, že je v pořádku. Zvedne pohled k její tváři, po jejím oslovení/pozdravu.* Ahoj, Claire. *Pozdraví ji potichu. Zůstane na ni chvilku koukat. Než si stačí rozmyslet nějaké pokračování, tak Claire ustoupí od dveří. Pochopí, že ho tím zve dovnitř. Na rtech se mu objeví slabý úsměv. Bere to jako dobré znamení. Nenechá se pobízet a vstoupí dovnitř. Ustoupí tak, aby Claire dveře mohla zavřít. Prohlédne si místnost. Ticho se mu zdá moc dlouhé a tak se nadechne, že něco poví, ale Claire ho předběhne a nabídne mu čaj. Zatím na to nezareaguje. Popojde blíže k ní a koukne na ni smířlivě.* Claire, minule se toho stalo tolik. Nechal jsem se unést. Jako by to byl vrchol všeho toho, co mě dosud během poslední doby potkalo. Nečekal jsem to. Nenapadlo mně, že se to může stát. *Rozpovídá.* Mluvil ze mě většinou zlomený, zhrzený a zrazený alfa. *Pokračuje dále.* Za sebe. *Zvedne ruku a položí si ji do středu hrudníku.* Ti chci, žíct, že to, co si udělala není tak nepochopitelné. Rozumím ti v tom až moc dobře. *Povídá dál. Ruku nechá chvilku na hrudi, ale pak jí nechá klesnout dolů.* Prostě jsem s tebou počítal a věřil tomu, že společně se nám podaří vlkodlaky zkrotit a srovnat do latě. *Mluví dál. Po celou dobu kouká na Claire a sleduje její reakce. Mluví tiše, smířlivým tónem.* Příliš jsem na to spoléhal a výsledek jsem tak najednou nedokázal snést, potom všem. *Skončí jakési své vysvětlování, odůvodňování jeho předchozího výstupu.* Můžeš na to zapomenout? *Pozvedne na konci věty hlas v otázce.* Navzdory tomu všemu tě nechci ztratit, Claire. *Pokračuje dál.* Moc by mě to mrzelo. *Dodá. Vydechne a zase se nadechne, když následně pokračuje.* Dnešní den mi přijde naprosto dokonalý ke smíření. *Poví jí svůj názor.* Tady... *Sáhne nakonec do kapsy a vytáhne odtamtud plochý obdélníkový balíček zabalený v bílém papíře a převázaný zlatou stužkou.* Něco pro tebe. *Natáhne ruku s balíčkem ke Claire a podá jí ho.* K Vánocům.
*Uvnitř najde krabičku na šperky a v ní řetízek, který je stočený v kruhu a v jeho středu je položený její měsíční prsten, který mu před pár dny vrátila.*

Odteď je prostě tvůj, Claire. *Koukne pak na ni.* Bez žádných závazků či očekávání. *Pokračuje.* Nechci, aby sis musela procházet bolestivými proměnami. *Dodá na vysvětlenou.* I když vím, že teď tě to bude chvíli míjet. *Pousměje se nepatrně na závěr.*

(Jeho pohled jí ujistí, že to dnes chce vyřešit v klidném duchu. Je ráda, že se sem nepřijel hádat. Jsou Vánoce a to by měli být svátky klidu a míru. Ona to chce také vyřešit bez zbytečných hádek, ale neví, jestli se jí to tak úplně podaří. Bude jí stačit, aby jí Jackson nějak zbytečně neprovokoval nebo jí k hádce nedal důvod. Nad jeho pozdravem se jen velmi lehce a nepatrně usměje, a pořádně si ho prohlédne. Je stále stejný. Taky aby nebyl, když se před pár dny viděli. Na její otázku s čajem nedopověděl, ale ona mu stejně začala nalévat do červeného hrníčku. Jakmile k ní přijde blíže, založí si ruce na prsou a zatáhne prsty do svetru. Není to tím, že by se ho stranila, to ne, je jí prostě jen chladno. Bedlivě ho poslouchá, každé jeho slovo si pečlivě ukládá do paměti. Nechá ho domluvit. Tak trochu jí rozhodil. Nad jeho otázkou se lehce zamračí. Jistě, že na to zvládne zapomenout. Její výraz po chvíli povolí a ona spustí ruce podél těla. Opravdu na ní jeho řeč a to všechno zapůsobilo. Dotklo se jí. Ne tak jak je to obvyklé, ale vyvolalo to v ní určité pocity a hněv ani nenávist to nebyla. Jeho věta, kterou však řekl potom, ji opravdu zasáhla. Bylo to jako nečekaný polibek, který dostanete po dlouhé době od osoby, kterou bezmezně milujete. Najednou si oproti němu přijde hrozně malinká. Jeho dalším gestem jí dostane na kolena. Jakmile jí podá balíček, jemně a opatrně si ho od něj vezme. Začne ho pomalu rozbalovat, a když spatří, co v něm je, do očí se jí nahrnou slzy. Slzy štěstí, nebo smutku, komu na tom záleží?) Je nádherný, Jacksone. Děkuji. (Vydechne tiše a pohladí náramek. K prstenu se nijak nevyjadřuje. Odloží krabičku na linku, popojde k němu a z ničeho nic ho silně obejme. Přitiskne ho k sobě, co nejvíce může a v tom momentě se rozpláče. Slzy jí pomalu začnou stékat po tvářích a bradě. Úlevně vydechne. Je ráda, že ho teď může mít u sebe, takhle blízko. Věděla, že by to nevydržela. Jackson se jí prostě dostal určitým způsobem pod kůži. Cítí jeho vůni. Tak příjemnou, připomínající domov, les.) Zapomenu na to, když ty také. Možná, že to někdy nejde vidět, ale záleží mi na tobě, víc než si myslíš. A chci, abys věděl, že při tobě budu stát, ať se děje cokoliv. (Jackson pro ni byl něco jako rodina. Opravdu o něj nechtěla přijít. Až po opravdu dlouhé době ho pustí a koukne se mu do očí. Po jejích slzách není ani památky, jelikož stihli během té doby uschnout.) Také pro tebe něco mám. (Lehce se usměje a vezme krabici, kterou měla položenou v obýváku a podá mu jí. Uvnitř se nachází kožený náramek, s přívěskem tří malých vlků, vlastnoručně vyřezaných do dřeva, každý byl z jiného materiálu a jinak proveden. Vypadal hodně staře, a také že byl. Je k tomu jistý příběh, který Jacksonovi chce říct. Mimo to je u toho láhev hodně kvalitního bourbonu a oblek od Armaniho, který doufá, že mu bude. Ale měl by. Koukne se mu do očí.) Ten náramek patřil kdysi jednomu vlkodlakovi, který se stal Alfou smečky velmi mladý. Musel čelit spoustě problémům, ale největší problém pro něj byli upíři, kteří ohrožovali jeho smečku. Nejdříve několikrát selhal a přišel o spoustu lidí, ale později se poučil ze svých chyb a byl tím nejlepším Alfou, kterého kdy smečka měla. Všichni ho uznávali a obdivovali. Dokonce se mu povedlo sloučit tři smečky dohromady. Alfové mu později vytvořili tenhle náramek, na znak věrnosti, loajálnosti, soudržnosti a autority jejich smečky. Vlk uprostřed byl vyřezán právě tím vlkodlakem, který ho později nosil. A teď je tvůj. Bude ti připomínat, že nejdříve musíme čelit pádům, než se naučíme létat. Že i ty, můžeš být tak dobrý, ba i lepší, než byl on. (Usměje se na něj a opře se o linku.)

*Během svého proslovu ke Claire, který je spontánní a říká jí to, co mu zrovna jeho myšlenky vyšlou na jazyk, stíhá i sledovat její reakce. Zpočátku si není jistý, hlavně, když si Claire založí ruce na hrudi. Přesto se tím nenechá odradit a pokračuje dále. Jeho vytrvalost je zanedlouho odměněná. Vidí na ni, jak postupně tají všechny ledové kry, které si vystavěla proti němu. Jak se její výraz mění, a on díky tomu pozná, vycítí, že se mu podařilo uspět. Samozřejmě mu to pozvedne hned náladu a cítí se o dost lépe. Dnes si nepřipouští žádné problémy. Jeden se mu právě podařilo urovnat. Na jeho tváři se po hodně dlouhé době objeví upřímný, spokojený úsměv. Pozoruje pak s ním, jak si Claire rozbaluje dárek i následnou radost. To jeho úsměv rozšíří natolik, že odhalí své zuby, což je u něj málem na svátek. Hlavně v posledním období. Možná to bude oním svátečním dnem nebo už spíše večerem.* Jsem rád, Claire. *Odpoví, na její díky za dárek. Kouká trochu nevěřícně na slzy, které se jí objeví v očích. Než na ně stačí nějak zareagovat, Claire k němu přejde a obejme ho. Je to v danou chvíli od ní to nejupřímnější gesto. Obejme ji rovněž a přivine si ji k sobě. V tuhle chvíli je rád, že má Claire u sebe. Jednu svou ruku má níže nad jejím pasem a druhou výše. Dlaň jí položí mezi lopatky. Když se Claire rozpláče, tak jí začne hladit dlaní mezi lopatkami, jako útěchu a svou podporu. Drží ji v náručí a přejíždí dlaní po zádech tak dlouho, dokud se Claire zase neuklidní a po té neodtáhne. Během toho, když ji držel mu neušlo jak studená Claire je. V domku se mu zdá docela chladno. Pohlédne na ni. Poslechne si teď on ji. Znovu se mírně pousměje. Přikývne souhlasně i chápavě hlavou. Při tom na moment skloní pohled k zemi, patří to k tomu kývnutí.* Já to vím, Claire. *Pousměje se pak na ni. Jeho hlas je vřelý, upřímný. Myslí to tak, jak to říká.* Jinak bych tady teď nebyl, kdybych o tom pochyboval. *Doplní. Trochu při tom zvážní, aby to znělo důvěryhodně. Je rád, že to nakonec urovnali.* Ty máš pro mě dárek? *Pousměje se pak udiveně, ale i svým způsobem pobaveně, protože měli oba vlastně stejný nápad a to se mu líbí. Když si rozbalí krabici, tak docela kouká, co tam v ní všechno najde.* Páni, já musel byl moc hodný. *Poznamená v legraci a prohlíží si postupně, co dostal. Má pocit, že jeho dárek je ve srovnání s těmi Claireinými nic. Nechá si to, ale pro sebe, jen si to uloží do paměti, pro příště.* Děkuju, Claire. *Odloží na chvíli krabici s dárky a přistoupí teď pro změnu on k ní a na znamení díků a vděčnosti obejme a přitiskne k sobě. Pamatuje, ale na její jiný stav. Tu láhev si schová na dobu, kdy si ji bude moct vychutnat s Claire. Oblek... musí vymyslet něco, kam Claire pozve, aby ho vůbec měl důvod obléct. Většinou se obléká trochu jinak. Ten náramek ho v danou chvíli zaujme nejvíce. Vezme ho do dlaně a prohlíží si ho. Líbí se mu sám o sobě. Pohlédne na Claire, když mu pak vypráví ten příběh. Trochu mu to připomíná jeho lapálie s vůdcovstvím a smečkou, která je rozdělená. Zatváří se trochu rozpačitě a mírně mu zrůžoví tváře, během jejího dalšího vypravování. Příběh je zajímavý a líbivý až do konce i s tím poučením, co mu dá Claire nakonec. I když si teď při tom připadá trochu jako malý kluk, kterému jeho starší a moudřejší sestra povídá pověsti z minulosti, nakonec se pousměje.* Ještě jednou děkuju, Claire. *Koukne na ni.* Moc si toho vážím. *Poděkuje jí a pak s prosbou v očích naznačí, jestli by mu ten náramek nepřipnula na zápěstí. Vybere si pro něj levé.*

(Stojí tam prosti sobě a ona věnuje všechnu svoji pozornost Jacksonovi. Nevšímá si ani krabic, ani čaje, který před chvílí nalila, ale nepříjemného chladna, které je v její chatce. Nikomu ani ničemu jinému, než Jacksonovi. Je vidět, že je k ní upřímný a ona mu věří vše, co jí říká. Je ráda, že dnes přijel. Je ráda, že se rozhodl jí odpustit, dát jí druhou šanci. Že jí nezavrhl jen tak. A mrzí ji, co mu předtím řekla. Bylo to ale v návalu vzteku a on to musí pochopit. Jakmile vidí jeho úsměv, lehce mu ho oplatí. V jejích očích jde vidět radost. Když odhalí i svoje zuby, taky se zářivě usměje, snad ještě více, než on. Jeho slova snad ani nezaznamená, pro ni jsou již nepodstatná. Je jedno, co řekne, ona mu už odpustila. Tohle je pro ni opravdu jedna z nejvíce emocionálně vypjatých momentů s Jacksonem. Cítí jeho teplo, které se jí pomalu dostává přes oblečení ke kůži a způsobí jí lehkou husí kůži. Jeho doteky jí uklidňují, jsou velmi příjemné. Kéž by bylo takových momentů v jejím životě více. Ale to určitě ještě přijde. Tedy, doufá v to. Jakmile řekne, že ví, že jí na něm záleží a tak dále, je ráda, že si to uvědomuje, jak je pro ní cenný. Nad jeho otázkou, jestli pro něj má opravdu dárek, se lehce začervená a zasměje. Následně ho pozoruje, jak rozbaluje dárky a čeká na jeho reakci, se kterou je více jak spokojená.) Taky že jsi byl. (Přitaká a lehce kývne hlavou. Byl, až na jejich poslední hádku, kdy hodný z nich nebyl ani jeden, ale to ona tam byla ta špatná a už to Jacksonovi všechno odpustila. Jakmile jí tentokrát objeme on, je z toho trochu překvapená. To ona vždy šla a objala jeho, jestli si to dobře pamatuje. Pohladí ho po jemně po zádech. Chce tím říct, že to nestojí ani za řeč. Po chvíli se do něj odtáhne, vlastně spíše on od ní a ona mu pohlédne do očí.) Jsem ráda, že se ti líbí. Není za co, Jacksone. (Zářivě se usměje, a když jí očima vybídne, aby mu ho pomohla zapnout, neváhá ani chvilku a vezme náramek do dlaně, a potom ho Jacksonovi připne na levou ruku, jak si sám vybral. Když ho zapne, pomalu ho pohladí částečně po náramku a zajede bříšky prstů i na jeho kůži na zápěstí. Potom mu koukne do očí a vezme do ruky náramek od něj a podá ho Jacksonovi se slovy.) Pomůžeš mi prosím? (Koukne se na něj, otočí se k němu a nadzvedne si vlasy. Může tak spatřit, že má na krku od něj již jeden přívěsek, ten s vlkem, co jí kdysi dal. Teď už bude mít opravdové dilema, co si kdy vzít na sebe. Zda vlka, nebo tento řetízek, nebo řetízek od Kola. Je zvláštní, že se jí ani Jackson nezeptal, kdo byl ten vlkodlak, ale je za to ráda. Pohlédne mu do očí. Kdyby teď byli v nějakém romantickém filmu, byla by to přesně ta chvíle, kdy by se měli políbit. Ale nevisí nad nimi jmelí, to má pověšené o několik metrů dále. Komicky se nad tím lehce ušklíbne.)

*Během toho, co drží Claire v objetí tak si mimo jiné stačí všimnout, že je docela studená. Ona i domek je prochladlý. Claire topení zřejmě moc nedá. Není si jistý, jestli je to úmyslné nebo, co si o tom má myslet. Odtáhne se s úmyslem se zeptat, ale ona mu předá svůj dárek, takže se chvíli věnuje jemu, rozbalování a prohlížení si věcí. Neubrání se úsměvu, když od Claire slyší, že byl podle ní hodný. Docela ho to potěší.
Po té si poslechne příběh o vlkodlačím vůdci, ale nenapadne ho, že by to mohl být někdo konkrétní. Pořád si chvílemi neuvědomuje, kolik toho Claire už prožila, a že je mnohem starší, než on. I tak se mu její pověst líbí a poslouchá ji se zájmem.* Je úžasný. *Přikývne, když je Claire nakonec rád. Natáhne pak k ní ruku a nechá si od ní náramek připnout. Sleduje při tom její ruce, když mu ho zapíná. Ucítí její prsty na kůži, ale nějak ho opět zaujme jejich teplota.* Není ti zima, Claire? *Zvedne k ní oči od náramku.* Máš tady docela chladno. *Poznamená.* Jistě. *Kývne hned na to. Vezme si od ní řetízek, obejde jí, dá ji řetízek kolem krku a vzadu jí jej připne. Obejde jí zase zpět, prohlédne si její nyní už dvě ozdoby od něj. Potěšeně se nad tím usměje. Je rád.* Děkuju za ten čaj, Claire. *Poděkuje jí, teprve nyní si konečně všimne hrnku, který pro něj Claire naplnila horkou tekutinou. Natáhne se pro něj a vezme ho do dlaní. Ohřívá si tak o něj ruce.*

(Je opravdu moc ráda, že se mu její dárek líbil. Nad jeho otázkou se lehce podiví. Zima jí trochu byla, ale nebylo to nic, ve srovnání se zimou, kterou zažívala jako dítě. Její tělo bylo zvyklé na velkou zimu. Lehce se pousměje.) Je mi chladno, ale není to nic hrozného. (Koukne se na něj smířlivě.) Ano, dnes jsem moc netopila, ale já jsem na zimu zvyklá. (Pousměje se a zahledí se mu do očí. Nechá ho, aby jí připnul řetízek a potom si vlasy spustí na svá ramena.) Není zač. (Řekne ledabyle. Opravdu nebylo za co děkovat. Následně si nalije čaj i sobě a koukne se na hodiny. Už je hodně pozdě. Koukne se lehce starostlivě na Jacksona.) Jestli chceš, můžeš tu zůstat přes noc. Mám jeden pokoj volný. Sice je malinký, ale to ti snad vadit nebude. (Pousměje se. Doufá, že si nemyslí, že na něj něco zkouší. Ne že by jí Jackson nebyl sympatický, nebo jí nepřitahoval, to vůbec, ale jen si nemyslela, že by byl dobrý nápad jejich vztah nějak pozměňovat, nebo posouvat jiným směrem. Láska byla krásná, ale jí nikdy nepřinesla nic dobrého. Jedině rýhy v srdci a bolest. Další důvod byl ona. Nebyla by pro něj dost dobrá. Znovu se na něj mírně podívá. Nemá cenu přemýšlet o takovýhle věcech. Jeho společnost si užívá. Přijde si šťastná.)

*Když se Claire zeptá na ne zrovna vhodnou teplotu za daného období v domě, je zvědavý, co od ní uslyší. Ujišťuje ho, že to nic není, a že je zvyklá. Přimhouří mírně oči a přeměřuje si, jak moc tomu může věřit. Nějak se s tím neztotožňuje, ale protože nechce dnešní den, teď už večer, kazit nějakými pochybami, či hádkou, tak se to rozhodne prozatím neřešit. Krátce přikývne. Napadne ho, že možná na zimu zvyklá je, ale teď už to není, jen ona, koho jí vystavuje.
Když mu Claire následně nabídne, že může zůstat přes noc, tak s díky a smíchem odmítne. Nevadilo by mu to. Claire by klidně dělal společnost. Nechce, ale zůstávat v Zátoce, dokud se nepodaří získat zpátky město pod kontrolu od vzbouřených vlkodlaků. Zatím, ale domů nespěchá a tak si s Claire vypije čaj a popovídají. Proberou jak to, co se událo před těmi několika málo týdny. Poslechne si Claire a sám jí chce k tomu také něco říct. Z jejich předchozí hádky mu v hlavě uvízla ta část, kdy poukazovala na to, že Rebekah ji napadla a zůstala nepotrestána, zatímco ji odsuzuje. Claire to nejspíše netušila, protože o tom s ní nemluvil. Dnes jí, ale vysvětlil, že ten útok Rebekah na ni, chtěl použít při vyjednávání s Niklausem o Oliverův život. Když tvrdil tehdy tvrdil, že si jeho bratr zaslouží smrt, jen proto, že mohl ohrozit život Hayley a Hope. Chtěl slyšet Klausův názor na to, když bude pak požadovat život Rebekah za to, že ohrozila a málem zabila Claire. Bylo to v době, kdy byl ochotný Oliverovi ještě dát šanci. Bylo to, ale před tím, než vlkodlaci zaútočili na sídlo podruhé. To už nerozebíral. Jen nechtěl, aby Claire žila v domnění, že to, co se stalo jí přešel tak lehce, jak se možná zdálo. Probrali toho, ještě dost. Když pak dopili čaj, tak se zvedl k odchodu. Posbíral si dárky, ještě jednou jí poděkoval a ujistil, že je mezi nimi zase všechno v pořádku. Nakonec pozdě večer se s ní rozloučil, nasedl do auta a vydal se domů.*

(Dneska přišel do baru, ale ne z důvodu, aby se opil do němoty, zapomněl na veškeré jeho problémy. Přišel si sem trochu vyvětrat hlavu. Vždyť Rosseau's by se dalo považovat jako jeho druhý domov. On tu býval hodně často a asi tu vždycky bude často. Sice to bude těžké, protože se bude muset ze začátku vyhýbat Cami, jelikož už jen myšlenka na ni je bolestivá. Vážně ho ranilo, že zrovna ona byla tohoto schopna. Samozřejmě jí to nějak nemůže vyčítat. Jí ne. Ale někomu jinému ano. Klausovi. Může mu vyčítat naprosto všechno, co se mu stalo. A taky to tak dělá a jednou se mu nějak pomstí. Nebude na to sám, to ví už teď jistě. Klaus si za dobu, co je na tomto světe, udělal více nepřátel než Hitler. Dalo by se říci, že Klaus je vlastně takový nadpřirozený Hitler. Až na to, že on stále žije. Jenže nikdo nežije napořád a ani ne ten "všemocný" Původní hybrid. A i kdyby sice jenom nenašel žádnou pomoc, stále někoho má. Davinu, a ta je schopna mu pomoci se vším. Vzpomíná si na jejich rozhovor, na to zapálení v jejích očích, když mluvila o pomstě a tom, jak Klausovi seberou, co není jeho. Ano, ten rozhovor mu dal hodně. Nejen ho obohatil o jednu novinku, ale dozvěděl se, že je vážně důležitý článek v Davinině životě. Vrátí se ze svých myšlenek zase zpátky do baru. Pohlédne na již odhalené břicho Claire. Ve chvíli, kdy spatří velkou, hnusnou ránu, dojde mu, že Claire prožila to nejhorší, co člověka může potkat. Ztratila své dítě. Je to snad i horší osud než ztratit někoho vám blízkého, kamaráda, bratra. A jistě to musí být ještě horší pro ženu, která to dítě nosila několik týdnů. Cítila, jak se v ní pohybuje a teď necítí nic než jen prázdnotu, bolest a utrpení. Vzhlédne k jejím očím a zadívá se na ni. Všimne si jejího pohledu a je mu jasné, že slova, která teď přijdou nebudou extra pěkná. Neměl chuť jí tu vymlouvat, jak by se měla nad svými slovy zamyslet, že takhle by člověk mluvit neměl. Ale ona právě trpí a člověk, který se utápí v takovéhle bolesti jenom tak neřekne "Fajn, máš pravdu. Hodím to za hlavu.". Jenže to na ní měl jenom tak zírat? Musel ze sebe přece něco vydat.) Claire, no tak. (Ne, vážně ze sebe nemohl dostat nějaká ta uklidňující slova. Nevěděl, co má říct, jak má reagovat, jaký má být. Netušil nic. Přejde k ní o něco blíže, odrhne její zrzavé vlasy ze tváře.) Ty ale musíš. Nemůžeš se tu jenom tak opíjet, snažit se zapomenout! Musíš to vzít, pobrat to. Ano, umřelo ti dítě, ale to, že se budeš chtít upít do němoty či snad k smrti, není řešení. (Zakroutí hlavou a dál pokračuje ve své řeči.) Tohle..Tohle není ta holka, kterou jsem miloval. Tohle nejsi ty a já nechci, aby jsi skončila jako nějaká troska, o kterou pak zakopnu, když půjdu vyhodit smetí. Musíš se sebrat, přijmout to, co ti život nadělil, protože teď je to tvojí součástí. (Všechno to ze sebe vydal. Jeho hlas byl občas rázný, ale většinou byl hlavně povzbuzující. Tohle bylo jeho. Ne žádné to zacházení v rukavičkách. Sice se to může zdát trochu nesoucitné, ale on jí tu nenechá se utápět ve vlastních slzách smíchané s alkoholem. Tahle holka se musí zase postavit na nohy, ať to bude jakkoliv těžké. Všimne si jejího souhlasu v pohledu. Vyndá větší obnos peněz a hodí to barmanovi na bar. Bylo to jistě o mnoho víc než, co tu Claire utratila. Ale člověk, který to tu s ní vydržel, si to zaslouží. Chytne jí za ruku a pomůže jí ze židličky. Dobelhá se s ní ke dveřím, které otevře a pomalu vyjde ven. Po celou dobu si jí podpírá tudíž ona jenom jemně došlapuje na nohy. Vezme jí za roh a vezme si jí do náruče. Všechno dělá tak pomalu a ohledně jako, kdyby zacházel s porcelánem. Upíří rychlostí s ní doběhne do Zátoky. Claire z toho moc asi ani nepostřehla a možná se tak akorát z toho poblije, ale aspoň to z ní půjde ven. Pomůže jí se zase postavit na nohy, jsou jen pár metrů od zátoky. Jistě by šel rovnou dovnitř, ale bohužel netuší, kde přesně se nachází její chatka a rozhodně se tam nechce moc courat. Ne všichni vlkodlaci by ho viděli tak rádi jako třeba Jackson.)