Claire´s Cottage

(Když jí odpoví že ano, udělá mu ten samý jako sobě a podá mu hrníček. Potom si nandá do mističky salát a vezme si z příborníku vidličku, začne ho pomalu jíst. Nevadí jí jíst ve stoje, je zvyklá.) No, je pravda že Jackson toho má hodně na práci. Musí řešit hodně věcí a problémů a-. No, prostě je to teď komplikované. Tak to ti nevěřím. Spát v autě je hrozné. (Má s tím vlastní zkušenosti. Ušklíbne se a potom jí něco napadne.) Můžeš bydlet několik dní tady u mně v chatce, dokud si to s Jacksonem nevyřešíš. Bydlím tu sama a místa je tu pro oba dva dost. (Koukla se na něj a strčila si do pusy další sousto, které rozžvýká a spolkne. Brzy má prázdnou misku kterou položí na linku a napije se čaje. Cítí jak jí tělem prostupuje příjemné tělo. Oblízne si rty a pousměje se na Tobyho.)

(Vezme si od ní čaj a trochu se napije. Cítí, jak ním prochází teplo, aspoň se trošku ohřeje, venku totiž nebylo zrovna největší teplo.) Díky. (Kývl na ní s úsměvem na tváři a pak hrníček trošku odstrčil dál od něho. Nechce do něj náhodou strčit a vylít. Poslouchá jí, jak mluví o Jacksonovi, ví jaký je a tak ho to ani moc nepřekvapuje. Sice netuší, o co přesně jde. Akorát ví, že Jackson chce mít vše pod kontrolou a proto toho má tolik. Nechce se k tomu nijak moc vyjadřovat a tak jen smutně kývne.) Není to sice nejlepší, ale zvládám to. (Zasměje se. Nebylo to tak příšerné, aby si musel stěžovat. Není to ten typ, co se vyžívá v tom, když ho někdo lituje.Koukne se na ní a poslouchá co říká, jen zakroutí hlavou a ani o tom, co dál řekne nepřemýšlí.) Ne, to po tobě nemůžu chtít. Já to v tom autě zatím zvládám. (Znovu zakroutil hlavou, ale nakonec se mírně usmál. Napadlo ho něco podobné teda ne, že by hned bydlel u ní, ale spíš u někoho. Jako, že by se k někomu na chvíli nastěhoval a platil mu. Z jeho cest po Americe má několik peněz, sice to není příliš, ale pořád to je něco. Sice neměl nějakou práci, ale umí toho dost a tak opravoval potrubí, nebo tak podobně. Plus ještě někdy prodával své obrazy. Teď moc nemá prostor, kde by mohl malovat a trochu mu to chybí.) Vážně to není třeba. (Znovu jí přesvědčil a usmál se.)

(Venku je dnes opravdu ošklivo a tak se jí ani za mák nechce do práce, avšak ten mustang jí tak magicky přitahuje. Koukne se na hodinky. Ještě má dvě hodiny. Přemýšlí zda mu řekne co se tu teď děje, nakonec uváží za vhodné to nechat na Jacksonovi. Nespokojeně se zamračí a zavrtí nesouhlasně hlavou.) Hele, mně by to nevadilo. Stejně tu netrávím moc času, takže u mně rozhodně není problém. Jak říkám, místa je tu dost a bylo by to jenom prozatím. Takže se sem můžeš klidně teď hned nastěhovat. Pokud se mně nebojíš. (Ušklíbne se a dopije čaj. Hrnek položí do dřezu a i s miskou a vidličkou ho umyje, utře utěrkou a uklidí. Sice se znají jen chvilku, ale věří v to že by jí nic neudělal. Má ale na paměti, že už se podobně ošklivě spálila. Velice ošklivě. Ještě dodnes má velké jizvy. Tedy fyzicky ne, ale všichni vědí jak to myslí. Nad touhle myšlenkou se pozastaví a přemýšlí nad tím. Nevděky se začne mračit a svírat ruku v pěst. Zavrtí hlavou aby se té myšlenky zbavila a povolí sevření v ruce a uvolní se. Lehce se pousměje a koukne se na Tobyho.)

Opravdu? (Ujistí se nakonec a koukne se na ní tázavě) Možná by to nebyl nejhorší nápad. Ale kolik bych ti musel dát? (Zeptá se rovnou, aby to nemusel řešit pak. Nad tím co řekla pak, se jen zasmál.) Rozhodně se tě nebojím. Neměla by jsi se spíš bát ty? (Svraští obočí a spojí rty v úzkou linku. On sice není žádný úchyl, nebo tak, ale i přes to by měla být velmi opatrná. Vypadá velmi přátelsky a on nějak nechce, aby se spálila. Jistě nemyslí zrovna o něho, ale spíš o někoho jiného. Sleduje jí, jak se tváří naštvaně a tiskne pěst.) Jsi v pořádku? Claire? (Postavil se a přešel k ní, jemně jí chytil za ramena a díval se za ní.)

Jistě. (Kývne hlavou a usměje se.) Nic, jen by jsi občas jezdil na nákup a třeba mi i s něčím pomohl. (Zasmála se a mrkla na něj.) Já ti nevím. Měla? (Pozvedne tázavě obočí a našpulí rty a pak se zazubí. Ještě hodně toho o ní neví. Hodně. Třeba to že jí je přes 900 let. Vlastně, Claire už ani pořádně neví kolik jí je let. Jestli jen 20, nebo 920, nebo jak se to počítá. Když jí jemně chytí za ramena, projede ní zvláštní vlna pocitů. Jemně se na něj podívá.) Ano, jen jsem si na někoho vzpomněla. (Ujistí ho pevně a dívá se na něj.) Tak co? Jdeme pro ty tvoje věci? Za dvě hodiny mám být v práci a zabývat se jedním krasavcem. (Ušklíbne se, Toby určitě neví že mluví o autu. Ale co, krasavec to opravdu byl.)

Tak fajn. Platí. A děkuju, Claire. (Usmál se na ní. Je rád, že aspoň tohle má teď z krku a nemusí dál přespávat v autě.) Myslím si, že nejsem žádnej úchyl, takže se být nemusíš. (S úsměvem se na ní podíval. Je fakt, že o toho osobě moc neví. Ale tak časem se snad lépe poznají. A navíc je někdy lepší vědět míň, než víc.) Tak, teda fajn. (Trošku si jí změřil, nechtěl tomuhle nějak moc věřit. Ale zase se jí do toho nechtěl nijak srát, je to sice jenom její věc a pokud nestojí o to, aby to věděl, tak se ptát nebude. Trošku se zarazil nad tím, co řekla potom. Musí se zabývat nějakým krasavcem? probleskne mu v hlavě a trošku kroutí hlavou. Nechce to moc rozebírat, protože mu do toho stejně nic není.) No, já toho stejně ani moc nemám, takže to zvládnu sám. (Usmál se na ní a vytáhl si klíčky od auta z kapsy.)

Neděkuj. Ráda jsem ti pomohla. (Usměje se a lehce se kousne do rtu. No, to se ještě uvidí. Probleskne jí hlavou. Vidí jeho pohled, ale bohužel tohle byla pravda. Stejně by to Toby nikdy nepochopil.) Tím krasavcem myslím auto. Mustanga. (Vysvětlí mu a usměje se. Mohlo to vyznít jako že je kurva. A to by fakt nerada.) Pracuji v autoopravně. (Koukne se za hodinky. Ten čas tak rychle utíká.) Takže, chovej se tu jako doma. A ještě jedno pravidlo. Nepij můj alkohol pokud ti to nedovolím. (Usměje se a vezme si klíčky od auta. Obuje se a vezme si pár věcí.) Kdyby mně tu hledal Jackson, řekni mu že se k večeru vrátím, že jsem v té malé autoopravně. (Pousměje se, naposledy se na něj koukne a s "Zatím se tu měj, uvidíme se večer." odešla z domečku, došla k autu, nastartovala a jela do práce svým lamborginim.)

(Se sladkým úsměvem přikývl, byl opravdu rád, že nemusí spát v tom hloupém autě. A navíc tady se bude cítit skoro jako doma.) Aha, děkuji za objasnění. (Zasměje se. Samozřejmě si o ní nemyslel, že dělá nějakou kurvu a nebo tak. Spíš jenom nevěděl o čem to mluví a teď to ví, takže je v klidu a nemusí se ničím trápit.) Tak fajn. Dobře, já stejně alkohol moc nepiju. (Ujistí ji a ještě přidá přikývnutí.) Jasně, tak se měj a užij si to v práci. (Popřeje jí milým hlasem a chvíli po tom co odjede, sám jde do svého auta. Vyndá si pár krabic a začne je nosit do chaloupky. Když už to všechno odnosil, šel sotva 3x, protože toho nemá tolik, na chvilku se posadil. Pak přešel do místnosti, která byla prázdná. Viděl, že tam je, ale postel a skříň. Přenesl tam své krabice a začal si vybalovat. Oblečení si dal do skříně a pak někde pověsil svoje obrazy. Svůj nejoblíbenější pověsil kousek ode dveří, je na něm znázorněna jeho první láska, ale trochu zvláštně. Není to jen tak normální portrét. Nakonec si položil fotky svojí rodiny na noční stolek a pak hodil svůj oblíbený polštář na postel. Jako úplně poslední tam měl nějaké hrníčky, které si koupil. Rád pije čaj, takže má asi 4 hrníčky. Zatím si je položí na noční stolek, protože neví, zda to může dát do kuchyně. Když už to všechno má, tak složí krabice a položí se na postel. Netrvá to ani 5 minut a už spí, je velmi unavený a tak si dá šlofíka)

*Dojde k domku Claire. Uvnitř slyší slabý šramot a tak zaklepe na dveře. Dovnitř nejde. Čeká, až se Claire ozve. Doufá, že ji zastihne. Potřebuje s ní pár věcí probrat.*

(Spal sotva hodinku, ale i přesto to stačilo. Vstal z postele a převlékl se do jiného oblečení, protože tohle už nevonělo jako vanilka. Zrovna když se dooblékl, tak uslyšel ťukání. V tu chvíli netušil co má dělat a tak jen chvíli stál před dveřmi, ale nakonec je otevřel. Člověk, kterého tam spatřil, ho docela překvapil) Jacksone. (Konstatoval jeho jméno.) Asi jdeš za Claire, že ? Ta bohužel příjde až tak za hodinu. (Odpověděl a zkontroloval čas na mobilu. Ano ta hodinka by tomu tak odpovídala. Nevěděl jestli ho má pozvat dál a nebo ne. Vlastně by se mu i hodilo s ním mluvit.) ..Hm. Nechceš jít dál? (Trochu víc pootevřel dveře, aby mohl když tak projít.)

*Šramot za dveřmi zesílil a začal se hýbat. To mu napoví, že uvnitř Claire bude. Čeká, až mu otevře. Dovnitř by bez pozvání nevešel. Když se otevřou dveře, tak se už nadechuje, že Claire pozdraví, ale na chvilku se zarazí a kouká na mladého muže před sebou. Trvá mu, jen okamžik, než si jeho tvář zařadí a dojde mu, koho má před sebou.* Toby?! *Rozšíří překvapením oči, když ho má před sebou. Ví, že odjel sotva byla zrušena jejich kletba. Netušil, že je zpátky. Ještě ho v Zátoce neviděl. Zároveň ho i potěší, vidět starou známou tvář. Nakonec roztáhne rty do krátkého upřímného úsměvu.* To je překvapení. Rád tě vidím. *Uvítá ho. Přemítá při tom, kdy se mohl vrátit. Přistoupí blíže k němu a položí mu ruku na rameno a stiskne mu ho. Při tom si ho zkoumavě prohlíží. Napadne ho, kolik už toho ví. Vypadá bezstarostně. Poslechne si o Claire.* Ano, tenhle domek by měla obývat Claire. *Poznamená s pobaveným pousmáním.* Můžu na ni počkat. *Přikývne a využije pozvání.* Hodina mě snad nezabije. *Pomyslí si při tom. Vejde dovnitř. Otočí se za Tobym.* Jak se máš? Kdy jsi přijel? *Zajímá se okamžitě.*

(S úsměvem na tváři sleduje jeho radostné překvapení.) Ano, jsem to já. (Přikývl a trochu radostně se usmál. Konečně po dlouhé době vidí člověka, který ho opravdu rád vidí. A on Jacksona vidí taky rád, dřív to byli vcelku dobří kamarádi a on by chtěl, aby to tak bylo i nadále.) Taky tě rád vidím. (Podívá se na svoje rameno a pak zpátky na něho. Přikývne na to, co řekne pak. Má naprostou pravdu, má tu být Claire, ale právě teď to tu obývají oba dva. Zatím tu je sotva pár hodin, ale docela se mu tu líbí. Je to rozhodně lepší než auto.) To by měla a taky že obývá, ale teď je v práci a dneska mi nabídla ať tu chvíli zůstanu. (Krátce mu vysvětlil to, proč vlastně oxiduje v jejím domě. Nechce,aby si myslel nic špatného a nebo tak podobně. Zavře za ním dveře a ukáže na gauč, který je poblíž.) Posaď se. (Příjde mu vtipné, že se už tu chová jako doma, ale tak co. Bydlí tu. Jeho další otázky ho vlastně ani nezarazili, čekal to.) No..Vlastně se mám skvěle, cestoval jsem po Americe a věř mi, není to tak skvělý, jak všichni říkají. (Podotkl s úsměvem a pak se posadil na gauč.) Bude to už pár dní. Chtěl jsem za tebou zajít hned ten první den, potkal jsem i Claire a ta měla namířeno právě sem. Tak jsem poznal, že je jedna z nás a no pak jsem se s tebou chtěl setkat, ale asi si měl moc práce. Taky se nedivím vzhledem k tomu, jak to tu vypadalo když jsem přijel. (Mluvil o tom útoku na zátoce, přijel sice den po tom, ale stále to tu nevypadalo nejlépe.) A když jsem za tebou chtěl jít dneska, tak jsi tu nebyl a tak jsem šel za Claire. No a ta mi nabídla ať tu u ní zůstanu, než si to s tebou všechno vyřídím. (Vcelku krátce mu to všechno vyřídil a pak mu nechal prostor.)

*Pousměje se a kývne. Rozhodně už má jasno, že je to Toby.* Takových je teď málo. *Poznamená na to, když Toby řekne, že ho rád vidí. Trochu se u toho ušklíbne. Poslechne si o tom, proč je Toby u Claire a přikývne. Jeho vysvětlení mu přijde zcela důvěryhodné.* Proč si se nenastěhoval do svého? *Koukne na něj tázavě. Je si jistý, že jeho domek je jistě také obyvatelný. Nic mu, ale nevytýká.* Claire je tady také sotva pár týdnů. *Poznamená, že Claire je nováček. Zajímalo by ho, jestli Claire Tobymu řekla o tom, že ještě nedávno patřila mezi upíry. Ptát se ho, ale nebude. Tohle nechá na Claire. Když tak se zeptá později jí. Přejde ke gauči a posadí se. Poslechne si o Tobyho cestování a nepatrně se pousměje, když mu sděluje své dojmy. Zase zvážní, když slyší, že Toby přijel před pár dny a on se s ním setkává až teď. Poslechne si Tobyho až do konce a pak na něj omluvně koukne.* Posledních pár dnů tady bylo náročných pro všechny. *Povzdechne si.* Začalo to tím útokem, ale bohužel od toho dne se to táhne dál. *Pokračuje vážně a dívá se na Tobyho.* Teď čas mám. *Ujistí ho. Na Tobyho si chvilku udělá.* Takže povídej, co potřebuješ. Po té ti povím já, poslední novinky, které nejsou zrovna nejpříjemnější. *Pobídne ho.*

Tomu se mi nechce věřit. (Nevěřícně zakroutí hlavou, ale trochu se usměje. Jacksona měl vždycky rád a byl vždycky vcelku milý člověk, tak proto nechápe, že by ho někdo nerad viděl. Když se ho zeptá, proč nebydlí ve svém trošku se zarazí. Nechtěl se sem bez jakéhokoli pozvání nacpat a ne rovnou do jeho bývalé chatky.) Nechtěl jsem, se sem jen tak nacpat. (Krátce mu to vysvětlí, i když to asi nebylo zrovna nejlepší vysvětlení. Ale pro tu pointu to určitě stačilo.) Opravdu? No je vlastně fakt. Říkala, že nemá moc zkušeností s přeměnou o úplňku. (Vzpomene si na jejich konverzaci, když tu byl poprvé.Ten den byl plný vzpomínek. Ne jen těch dobrých, ale i špatných. Ty špatné se sice snažil vytlačit, ale i tak tam byly.) Viděl jsem. Je to hrozné, co se tu děje. (Sice netuší, co přesně se tu stalo a kdo to všechno má na svědomí. Ale i přesto, ví jak to pro všechny muselo být těžké. Určitě ztratili několik lidí.Táhne dál? pomyslel si. Doufá, že se to teď už všechno, co zatím neví, doví.) No. Chtěl jsem se tě zeptat, zda se sem můžu vrátit zpátky. Nevěděl jsem, jestli na mě třeba nejsi naštvaný. Víš, že jsem tam rychle zmizel. Ale teď bych se rád vrátil zpátky a žil tu s vámi. (Jemným hlasem mu řekl, co má na srdci. Doufal, že mu to povolí a nebude nijak moc naštvaný. Chybí mu zátoka a život v ní.)

Klidně věř. *Zasměje se krátce nahlas pobaveně. Tobyho nevěřícnost ho upřímně pobaví.* Myslím, že to za chvilku pochopíš. *Odvětí už vážně. Tohle z jeho pohledu není moc k pobaveni hodné.* Jasně, chápu. *Ujistí ho, že se nic neděje. Tobyho postup mu nevadí. Málem zapomněl, když vidí známou tvář na své nové zásady. Kvůli Oliverovi už sem, jen tak nikoho nevezme. Rozhodne si promluvit i s Tobym o všem, co se událo. Bude od něj chtít také slyšet jeho názor. Podle toho ho sem přijme zpět nebo ne.* Tento úplněk byl pro Claire první. *Prozradí na ni. Doufá, že to jí vadit nebude.* Chtěl jsem jí pomoct, ale bohužel jsem se do Zátoky nestihl vrátit zpátky. *Pokračuje dále a tváří se teď zachmuřeně. V očích se mu párkrát zablýskne zlostí, když si vzpomene na toho původního magora.* Musela si tím projít sama. *Povzdechne si. Dále už o tom, ale nemluví. Koukne po Tobym a poslechne si jeho poznámku.* Povím ti, co se tady stalo i jaké to má a ještě bude mít následky. *Odpoví mu na to.* Pokud se domluvíme, tak tu zůstat můžeš. *Pokračuje a krátce na něj zkoumavě pohlédne.* Naštvaný na tebe nejsem. *Ujistí ho pak s pousmáním.* Je toho trochu více, tak poslouchej. *Rozhodne se říct Tobymu vše pěnkně od začátku, aby všechno, co nejdříve pochopil.* Začalo to zhruba před měsícem. Tehdy se ve městě objevil čaroděj Benjamin Rousseau. Objevil. Oživili ho předci čarodějek. Na svátku požehnání se uvedl tím, že celému městu vyhlásil válku a zabil většinu vlkodlaků a upírů, kteří se té slavnosti zúčastnili. Od té doby se všichni snaží přijít na to, jak se ho zbavit. Naneštěstí je velmi mocný a vychytralý. Vše má dobře rozmyšlené takže ani původní, proti němu toho zatím moc nezmohli. *Začne pomalu Tobymu líčit, co se ve městě událo.* Tenhle čaroděj stejně jako předci čarodějek, chtějí stále a opět zabít dítě, které čeká Hayley. *Upřesní, o co Benjaminovi ve skutečnosti nejvíce jde.* Krátce po té za mlou přišla Genevieve. Je to čarodějka a Benjaminova sestra. Řekla mi o kameni - černém kyanitu - který se dá očarovat a pomůže nám vlkodlakům ovládnout šelmu v sobě. Když ho máme při sobě, nemusíme se za úplňku měnit ve zvíře a po celou dobu můžeme využívat sílu, rychlost, bystré smysly, dokonce jed ve slinách proti upírům. Domluvili jsme se, že když dáme dohromady všechny potřebné přísady ke kouzlu a kameny, že jich očaruje tolik, kolik má naše smečka členů. Nabídl jsem jí, že se o kameny i to další postarám, aby měla Gen čas a prostor zabývat se svým šíleným bratrem. Myslel jsem, že to s těmi kameny dělá hlavně proto, aby měla pro něj něco v záloze. Ona to, ale chtěla udělat bez ohledu na to, jestli Benjamina do té doby porazí nebo ne. Zkrátka chtěla naší smečce usnadnit návrat a život ve městě. Přesně tohle si pro své lidi přeji i já. *Popíše Tobymu stručně, na čem se s Genevieve dohodli.* Můj bratr bohužel pořád a stále celou dobu prahl po pomstě a nechtěl nic jiného, než ovládnout město a ostatní frakce si podrobit. *Když popisuje Oliverovu ideu, tak se jeho tvář zachmuří a v očích se mu zlostně zablýskne.* I když jsem s ním o tom mluvil a snažil se ho přimět k tomu, aby od toho upustil, byl uvzatý, neústupný. Bohužel se rozhodl jít si za svým. Zatímco já se dohodl s Genevieve a naneštěstí, protože jsem Oliverovi věřil, řekl jsem mu o těch kamenech. On se, ale mezitím spřáhl s Francescou z klanu Guerrera, která se ovšem vydávala za člověka a zastupovala lidskou frakci. Nikdo netušil, že je ve skutečnosti pomstychtivý vlkodlak. *Opět se mu zablýskne v očích, tentokrát se však v nich mihne zlatá barva.* Aby získali na svou stranu i lidi ze Zátoky, tak to Oliver a Francesca přichystali útok na Zátoku. *Znovu se téměř nepříčetný zlostí, když si se svým příběhem, který Tobymu vykládá oživuje a připomíná nedávné události a Oliverovu zradu.* Umírali tady vlkodlaci a jen kvůli Oliverově touze pomstít se upírům a čarodějkám a moci ovládnout město. Naneštěstí se mu svou plamennou řečí podařilo zlákat lidi pro to, co chystali. Sledovali nás s Genevieve v den, kdy očarovala kameny a měla mi jich pár na zkoušku pro nejvěrnější a nejspolehlivější lidi dát. Tehdy nás společně s Francescou přepadli. Tehdy se projevila její pravá podstata. Chtěli nás zabít. *V očích mu zazáří opět zlatá barva, jak opět jen ztěží zůstává v klidu.* S Genevieve se nám podařilo utéct, ale z kamenů se mi podařilo zachránit, jenom jeden. *Pokračuje a zlost z něj pomalu vymizí. Zůstane, jen pocit viny, zklamání a smutek z Oliverových činů.* Ještě v ten den zaútočili na Marcelovo sídlo a pozabíjeli spoustu jeho upírů. *Pokračuje dále.* Je to místo, kde teď žije i Hayley. Naštěstí v době útoku v domě nebyla, ale i tak. Nemůžu pochopit, že na tomhle se podílel Ollie. *Posteskne si na závěr svého povídání. To zásadní Tobymu vypoví. Když domluví, tak na něj pohlédne v očekávání toho, co na tohle všechno čekne.* A to ta Guerrerovic krysa prozradila Benjaminovi plán, kdy ho chtělo pár jedinců zabít. Chtěli vlkodlaky přesvědčit, že ten útok byl Benjaminova práce. *Vzpomene si ještě na jeden detail.* Genevieve nám tady přijela pomoct se zraněnými. Okamžitě to vyloučila. Tak to samozřejmě můj "milý" bratr hodil na Marcela a jeho upíry. Téměř polovina naší smečky se nechala Oliverem strhnout. *Dopoví a povzdechne si. Uhne pohledem. Zadívá se někam na podlahu před sebe.*

(Ani ho to nijak moc nepřekvapilo, myslel si, že to bude její prví úplněk. A taky ho nepřekvapilo to, že jí chtěl pomoct. Jackson mu vždycky přišel, jako ten typ, co se pro svoje lidi klidně i rozkrájí. Sleduje jeho naštvaný výraz a trochu se zajímá, co ho tak naštvalo. Asi to má co do činění s tím útokem.) Věřím, že to nějak zvládla. Vypadá jako silná žena. (S velkou upřímností v hlase poví. Vážně v tohle věří, už ten její postoj a všechno.) Dobře. (Zajímá ho, o co tak asi jde. Jistě to musí být něco závažné, když sem lidi už nepouští jenom tak. Přikývl na něho a začal poslouchat všechno, co mu říká. To, co mu říká o tom čaroději, ho trošku naštve. Nikdy je moc neměl rád a teď se ještě dozvěděl, že povraždil několik vlkodlaků? Ti upíři ho zas tak moc neštvou, ale i přes to, je to hrozná věc. Hayley? Co je zač a proč se tak zajímají o její dítě?, pomyslí si. Netuší o koho přesně jde, ale i tak ho to štve, sice jenom podle toho, jak o ní Jackson mluví, je jedna z nich. A kdyby mu řekl její jméno, pod kterým jí zná, tak by hned určitě věděl. Ale pod jménem Hayley si nikoho nevybaví. O tom kamenu už slyšel, občas se ptal čarodějek, ale netušil, že to je pravda. Myslel si, že to jsou fámy, ale ona je to pravda. Překvapí ho, že ta čarodějka měla dobré úmysly. Sice jenom to její druh na ně uvalil kletbu, ale existují vyjímky. Opravdu hodně ho, ale překvapilo to, co řekl o jeho bratrovi. Kroutil nevěřícně hlavou. Dokonce se i chystal něco říct, ale nechtěl do toho Jacksonovi skákat. Vážně ho tím Oliver zklamal, vždycky si o něm myslel, že je stejný, jako Jackson. Ale očividně není a jde dokonce i proti svému bratrovi. Dál se dozvěděl, kdo způsobil ten útok. On si nejdřív myslel, že za to můžou upíři, ale tohle ho překvapilo ještě víc.Jak někdo může jít proti vlastním lidem? A jen proto, aby je obelstil? , nevěřícně kroutí hlavou. Vidí na něm, jak je každou chvíli víc a víc vzteklejší. Ani se tomu nediví, sice jenom na něj jeho vlastní bratr zaútočil a jen kvůli tomu, že chtěl vládnout tomuhle městu? To mu nejde ani trochu do hlavy. Moc dobře ví, kdo je Marcel a tak když se o něm zmíní, trochu se naštvaně zamračí. Pomalu si to všechno v hlavě dával dohromady. Příjde mu hrozné, že se stalo tolik za tu chvíli, kterou tu nebyl.) Děkuji, že jsi mi to všechno řekl. (Kývl a sledoval ho, jak se dívá na zem) Sice nesnáším upíry, ale nechápe Olivera. Jak může zradit svého vlastního bratra, jen kvůli pomstě a nějaké nadvládě? (Nevěřícně kroutil hlavou) Je mi to opravdu líto, Jacksone. (Přikývne a opře se o opěradlo gauče.) Kdo je Hayley? (Vzpomenul si na to a tak se rovnou zeptal. Kdo je Francesca už věděl, je z klanu Guerrea, ten zná moc dobře. Ale o Hayley neví ani ň, teda aspoň si to myslí.)

Musela. Nemohl jsem tady s ní být. *Odvětí.* Také, kdyby to vyšlo podle plánu, mohl jsem jí té proměny ušetřit úplně. *Pokračuje sklesle dál.* S kamenem by ho přečkala normálně a do příštího úplňku bychom měli čas na to, aby se mohla připravit. *Říká Tobymu svou představu, jak to měl pro Claire vymyšlené. Zastává totiž názor, že pokud už jednou je spuštěná vlkodlačí kletba, tak by si měl proměnou každý, projít a ne jednou. Chtěl na to Claire, ale připravit. Vše, nakonec dopadlo jinak.* Ale už to má poprvé za sebou. *Poznamená. Pak už se ke Claire nevrací. Pozoruje během svého vyprávění Tobyho.* Není za co. *Zavrtí hlavou na jeho díky.* Měl bys být v obraze, abys věděl, co od tebe budu chtít. *Poznamená.* A nejen od tebe. *Pohlédne ke dveřím Claireina domku.* Každý vlkodlak, který má podobný pohled na věc, jako ti zrádci s mým bratrem v čele opustí Zátoku. V příštích dnech budu chtít slyšet stanovisko každého z vás. *Naznačí Tobymu, jaké změny hodlá podniknout. Při tom na něj od dveří na chvilku krátce pohlédne. Když se Toby pozastavuje nad Oliverovým jednáním, jen na něj mlčky hledí. Z jeho výrazu, je patrné, že tohle on také není schopný pochopit.* To, ale není vše Toby... *Začne a chce mu ještě říct o tom, jak to chce vyřešit. On se, ale zeptá na Hayley. Při jeho otázce na Tobyho trochu překvapeně koukne. Měl za to, že o Hayley ví.* Nejspíše ji budeš znát pod jejím pravým jménem. Hayley je Andrea Labonair. *Odpoví mu a předpokládá, že zbytek mu dojde. Z jeho hlasu během toho, co mluví o Hayley zaznívá jakési smíření, prázdnota. To, že je Hayley jeho snoubenka a to, že to zjistila v době, kdy už byla těhotná s Klausem. Není to pro něho právě nejveselejší. Svým způsobem se už smířil s tím, že ji ztratil dříve, než se vůbec mohl pokusit si ji získat.* Nějakým mně nepochopitelným řízením osudu se stalo, že čeká dítě s Klausem Mikaelsonem. Původním hybridem. *Nastíní ještě to o jejím dítěti.* Teď ještě k následkům Oliverových činů. *Dlouho se u Hayley nezdržuje. Přejde hned k tomu, co chtěl před tím.* Měl jsem obavy, že bude chtít Marcel i Klaus pomstu za své upíry a bál jsem se, že to odnesou lidé v Zátoce. Byl jsem proto včera ve městě, abych se s nimi pokusil sejít a domluvit. Naštěstí už byli obeznámení s tím, kdo a proč zatím útokem byl. Podařilo se mi s nimi jakž takž dohodnout. V Zátoce nikomu nic nehrozí. *Povídá dál.* Chci, ale aby za svou zradu Francesca i Oliver byli potrestáni. Stejně tak ostatní bývalí členové smečky, kteří se přidali k Oliverovi. Chci jim vzít kameny, které jim nepatří. Klan Gurrera vyhladit do posledního člena. Pro Olivera mám něco jiného, stejně tak pro zbytek. Obávám se ovšem, že Klaus už je rozhodnutý všechny je zabít. *Načrtne Tobymu to, co by rád i to, co se nejspíše doopravdy stane.* Nevím, jestli tomu dokážu zabránit. *Zavrtí pak nad Oliverovým osudem bezradně hlavou.* Nevím, co si od toho sliboval, idiot. *Zavrčí si pod nos. Pak se podívá na Tobyho.* Nejspíše už tedy víš, co od tebe chci slyšet. *Pokračuje.* Samozřejmě pokud si to chceš promyslet, nějaký čas, tak ti ho dám. Nebude to, ale moc dlouho. *Dodá a nespouští z něho zkoumavý pohled.*

(Na to, co říkal o Claire, jen kývl. Dál se k tomu už nevyjadřoval. Chápal jeho postoj v tuhle chvíli, ale bylo mu ho líto. Pořád vypadá, ta klidně a skoro se vším smířený, ale uvnitř ho to určitě žere. ) Labonair. (Zopakoval její příjmení. Vzpomenul si na to, jak slýchal o její rodině a taky na to, že si jí Jackson měl vzít. Zněl smířeně, sice nevěděl s čím, ale byl.) Mikaelson? Páni. Ani se nedivím, že jí chtějí zabít dítě. Bude určitě hodně mocné. (Konstatoval. Sice neví nic moc o Klausovi, ale pokud je to hybrid a taky z několik historek o něm, bude to dítě velká hrozba. Ale i kdyby byl sebevětší hrozba, je to jenom dítě a ty by se neměli vraždit. Přikývl a poslouchal ho, co říká o Olliem. Překvapí ho, že Marcel, pomsti chtivý Marcel, se nijak nechce pomstít. Na druhou stranu je zase rád, že nebude lidem, které zná už od svého mladého věku, nebude ubliženo. Tedy až na ty jedince, co je všechny zradili. Uklidnilo ho to, že nechce zabít i Ollieho, trošku by ho to zklamalo, ale pochopil by, kdyby to tak musel udělat.) Chci ti říct, že ti rozhodně pomůžu. Sice nenávidím upíry, ale nechápu, že by mohl tohle někdo udělat, jen aby dosáhl své pomsty. A můžu tě ujisit, že bych se k nim nikdy nepřidal. (Zakroutil hlavou a sledoval JAcksona. Věří mu a chce mu být loajální, tak jako byla jeho rodina kdysi dávno té jeho.)

*Sleduje Tobyho i jeho reakce na to, co mu povídá. Když už se na Hayley dále nevyptává, tak pochopí, že už mu nejspíše došlo, o kom je řeč.* Předci čarodějek potom malém... malé, jdou od samého začátku. *Odvětí a nesouhlasně se zamračí. Když se Toby už na nic dalšího k tomu, co mu vyprávěl nevyptává, předpokládá, že je mu již vše jasné. Po té, co zareaguje na jeho žádost o vyjádření svého postoje a názoru na daný problém, pozorně se mu zadívá do tváře a sleduje jeho oči. Je soustředěný a chce zjistit, jestli je k němu Toby upřímný. Není to, kvůli tomu, že by mu nechtěl věřit. Bohužel je to následek Oliverova podrazu, který ho nutí k takovým opatřením.* Dobře, Toby, děkuji. *Odpoví pak. Zatím nemá důvod mu nevěřit.* Pokud se na to díváš, takhle, pak by mezi námi neměl být problém. *Pokračuje.* Až na jednu věc. Některé věci se budou muset změnit, abychom spolu mohli pak ve městě žít. Než se objevil Benjamin, byla sepsána jakási mírová dohoda. To znamená žádné násilí mezi jednotlivými členy frakcí. Upíry ani čarodějky nikdy v lásce mít nebudu, ale pokusím se je tolerovat a vycházet s nimi. Pokud to bude vzájemné. *Povídá mu.* Marcela nemůžu ani cítit a přesto jsem se s ním dokázal domluvit a shodnout na více věcech, než s mým zrádným bratrem. *Pokračuje.* Možná, kdybych měl tuhle snahu dříve, nemusely se některé věci vůbec stát nebo možná nic z toho. Přesto mě to přimělo zamyslet se nad tím vším. *Když domluví, koukne na hodinky. Zjistí, že uběhlo mnohem víc času, než tady chtěl strávit.* Já budu muset jít. *Vstane z gauče.* Vyřiď, prosím tě, Claire, že s ní chci mluvit. Budu někde v Zátoce. *Požádá ho.* Měj se, Toby. Jsem rád, že jsi zpátky. *Rozloučí se s ním. Slabě se na něj pousměje a paj domek opustí.*

(Přikývl na to, co mu říká o dítěti, které v sobě právě nosí Andrea, tedy Hayley. Příjde mu to vcelku kruté, zabít malé dítě. Sice to je pěkná hříčka přírody, ale i přes to je to jenom malé dítě. Jacksonův pohled, ho trošku znervózňuje ne, protože by třeba lhal, ale jeho oči vypadají, jako malé lasery.) To jsem opravdu rád. (Radostně kývl a trochu si oddechl. Když mu řekl, že tu je ještě něco, jeho úsměv trošku ztuhl. Opřel se o gauč a poslouchal, co mu Jackson říká. Mír mezi vlkodlaky a upíry? , pomyslel si a zakroutil hlavou. Pochopil by mír mezi čarodějkami a vlkodlaky, ale takhle nemůže uvěřit tomu, že to funguje. Teda asi ze strany upírů fungovalo, ale tím, že to porušili vlkodlaci možná už nebude. Trochu se v tom, co říká dokáže najít. Pokud je to nutné, tak vydrží je tolerovat a nebude zbytečně vyvolávat nějaké hloupé a špatně končící hádky. To s Marcelem ho vážně překvapilo, netušil, že by hrozný člověk, jako je právě Marcel, by byl schopen něčeho takového, jako je dohoda.) Pokud jde tedy jen o tohle, tak ti slíbím, že se budu držet dál a nebudu vyvolávat konflikty. (Ujistil ho.) Tak dobře. Ano vyřídím. (Přikývl na jeho žádost a také se postavil.) Taky jsem tě rád viděl, Jacksone a ještě jednou díky. (Zavřel za ním dveře a pak si šel dát sprchu, doufal, že s tím nebude mít Claire problém. Ale on už se potřeboval vysprchovat. Po té se převlékl a přešel ke stojanu na obrazy, který tam přinesl dneska ráno. Načmáral tam zatím jen pár tahů, protože neměl žádnou inspiraci. Vyšel z pokoje a podíval se na hodiny, napadlo ho, že se půjde projít po Zátoce a třeba potká pár známých tváří.)

(Po nějaké době vylezla, osušila se, vytrénovala si vlasy a omotala kolem sebe osušku. Došla do svého pokoje a tam se převlékla do svého pyžama, kraťasů a tílka a přehodila přes sebe pončo. Nasadila si tlusté ponožky. To už se chaloupkou linula krásná vůně a teplo. Došla do kuchyně a usmála se na Tobyho.) Voní to krásně. Budu si moc vzít? (Položila mu svou ruku na jeho a nakukovala mu přes rameno do trouby. Tenhle večer končí velice pěkně. Pozorovala jak Tobyho tak lahodný pokrm uvnitř trouby.)

(Slyšel, že už Claire vylezla z vany. Pomyslel si, že právě v čas. Každou chvílí to už bude hotové. Podíval se na ní, jak k němu přichází, usmál se a prohlédl si jí Její následný dotyk na jeho ruce, ho trochu vyvedl z míry.) Jasně. (Nakonec řekl a podíval se do trouby.) Ještě pár minut. (Poodešel od trouby a šel přiložit do krbu. Hodil tam jen pár polínek, ale zatím to stačí. Nakonec se zase vrátil k troubě. Vyndal z ní pekáč a nandal Claire na talíř.) Tady máš. Já si dneska nedám, jsem docela unavený, ale doufám, že ti bude chutnat. (Usmál se na ní a položil Claire talíř prozatím na linku. Pekáč nechal v troubě, kde se určitě špagety nezkazí.)Dobrou. (Sladce se usmál a došel do svého pokoje, lehl na postel a hned usnul.)

(Pousmála se a oblízla. Měla opravdu velký hlad a už se na to nesmírně těšila. V chaloupce už začínalo být příjemné teplo a tak se nemusela tolik choulit k sobě. Když jí nandal, postavila se na špičky, a natáhla se pro ten teplý pokrm. Vonělo to skvěle. Jakmile si vzala talíř, hned ochutnala.) Je to výborné. Dobře, dobrou. (Usmála se a odnesla si jídlo do obýváku, kde si ho snědla a potom talíř umyla a uklidila. Následně si vyndala staré deníky jejího bratra a jejich rodinou a probírala se nimi. Hledala něco co by jí mohlo v nejbližší době nějak pomoct. Krb a praskající dřevo jí toho tolik připomínalo. Nevděky při tom usnula že knihy měla rozložené v klíně a nohy skrčené do tureckého sedu. Dnes jí její noční můry pronásledovali více než obvykle. Jsou až moc reálné.) Ne, ne, prober se... Neumírej mi... (Mumlá ze spaní žalostně. Je to však velice potichu, takže jí to nevzbudí. Až její hrdelní výkřik, který byl přiškrcený žalem, jako kdyby se jí z hrdla drápalo divoké zvíře. Vytřeštila oči, cítila na sobě svůj pot, knedlík v krku, knihy spadly na zem a teď si Claire přidržuje ruku u pusy. Doufá že nevzbudila Tobyho. Prudce vstala z postele a sebrala knihy, uklidila je a pomalu se uklidňuje. Došla si do kuchyně a vyndala si lahev Danielse. Zhluboka se napila a odložila ho na linku. Párkrát to opakovala a potom si šla lehnout. Aspoň tohle trochu pomohlo uklidnit její sny. Avšak moc se nevyspala, probudila se brzy ráno, celou noc se převalovala. Když vstala, převlékla se do černých džínsů a do červeného trika s výstřihem V. V chaloupce bylo dostatečné teplo, takže nemusela mít mikinu. Uklidila alkohol který tam večer nechala a udělala potřebnou hygienu. Potom si vlasy zapletla do dvou copů, které jí splývaly na hrudi. Vyšla ven, Toby stále spal a zapálila si cigaretu. Počkala až to z ní vyprchá a přemýšlela. Vrátila se do chatky s úmyslem že Tobymu udělá snídani do postele. Doufala že mu to bude vyhovovat. Nejdříve se nasnídala ona a potom začala dělat snídani jemu. Lívance s ovocem a bílým jogurtem a čaj. vše úhledně naskládala na tác a potichu s ním vešla do jeho pokoje. Položila ho na jeho noční stoleček a rozhlédla se po místnosti. Měl tu krásné obrazy. Žasla nad jeho talentem. Zastavila se u jednoho velice zajímavého. Byl to velice zvláštní portrét jedné mladé ženy, která byla velice krásná. Opatrně se ho dotkla, jako kdyby mu chtěla porozumět. Potom se podívala na Tobyho. Bylo to zvláštní, sledovat někoho kdo měl tak klidný spánek. Co se mu asi zdá?)

(Celou noc spal velmi klidně a tak se ani neprobudil, když večer Claire křikla. Trochu se provaloval, sice jenom je to jeho první noc. Zdálo se mu o tom, jak jako vlk běhá v lese a není sám. Běhá s někým, zatím neodkázal poznat, kdo to je, ale něco mu říkalo, že moc dobře ví. Ráno, ho probudil krásný příval vůně. Slyšel, že k němu i někdo jde do pokoje, nijak moc ho to nezrušovalo, takže ještě trochu pospával. Nakonec se už, ale probudil a koukal se na Claire, která se právě dívala i na něho.) Dobré ráno. (Usmál se na ní a posadil se. Neměl na sobě žádné triko, tudíž bylo vidět jeho svalnaté tělo. Rozhlédl se po místnosti a koukl se na noční stolek.) Páni. Děkuju, ale nemusela jsi se tím patlat. (Rovnou se napil čaje a pak poukázal na ten obraz.) To je můj první obraz. Můj první obraz na plátno. (Upřesnil. Jistě, že kreslil už před tím, ale na plátno se to dlouho nepokusil. Pocitu, že musí malovat víc a víc, nabil až po té nešťastné události. Musel ze sebe nějak dostat frustraci a malby zní jako přijatelný plán. Dvakrát poplácal na deku.) Nechceš si sednout? Ať tam tak nestojíš. (Usmál se a vzal si tác. Položil si ho na nohy a začal pomalu jíst)

(Prohlížela si ho velice detailně a když otevřel oči, usmála se na něj.) Ahoj. (Pro ní takhle noc ani ráno nebylo nejlepší tak to ani nechtěla říkat. Přišlo by jí hloupé říct jen "ráno". Na chvíli zatajila dech když se ukázal že má větší svalovou hmotu než předpokládala. Jen se jí nepatrně zvedly koutky. Mírně pokrčí rameny a mávne rukou, že to ani nestojí za řeč.) Ty jsi mi zase včera večer udělal večeři. (Zazubí se na něj, nemá ráda když má k někomu nesplacený dluh, jako k Jacksonovi, kde jich je opravdu hodně. Podívá se znovu na obraz když o něm začne mluvit. Je celkem zvědavá a tak počká až domluví, jen mu na to kývne a pak mu položí svou otázku.) Je nádherný. Doufám že se tě ta otázka nějak nedotkne, ale kdo je ta žena? Je překrásná a ten obraz je velice zvláštní, plný emocí, jako kdyby měl svůj vlastní život. (Zasněně na hledí na obraz a až po chvíli se otočí na Tobyho. Pousmála se a pomalu došla k jeho posteli, skopla ze sebe boty a posadila se naproti němu do tureckého sedu. Doufala že z ní neucítí cigarety, nechce aby si o ní myslel špatné věci.)