Claire´s Cottage

(Nedokáže si nevšimnout jejího úsměvu. To co řekne pak pro něho nemá zas takový význam.) Prosimtě. Ty mě tu zas necháváš bydlet. A to jídlo bylo rychlovka. (Usmál se na ní. Opravdu to pro něj nemělo tak velký význam. Dřív to bral, jako samozřejmost Teda, jako v dobách kdy cestoval. Potkal nějaké kamarády a u nich bydlel, vařil jim, pomáhal a za to tam mohl žít. A proto je už zvyklí vařit.) Děkuji. (Trochu se usmál a čekal na její otázku. Tušil, že se na to rozhodně zeptá. Mohl by jí klidě lhát, ale je radši upřímný. Sice o tom opravdu nerad mluví, ale musí to občas říct. Počká než se posadí a pak začne mluvit. Chvilku se díval na její boty a pak se podíval k ní.) Ona je vlastně ten důvod, proč jsem vlkodlakem. Byla to moje první, pravá láska (odmlčel se) Zabil jsem jí. Bylo mi asi 17 let a byl jsem opilý.. (Ztichne a zatím nic neříká. Těžce se mu o tom mluví, řekl to jen pár lidem a nikdy ani nemusel. Ale cítí, že Claire to říct může.) Jel jsem k ní domů a ona zrovna přebíhala přes silnici. Já už jsem nestihl zabrzdit.. a . (Už dál nic neříká, ví, že to určitě pochopí. Zmlkne a už nic neříká. Najednou přestal mít chuť k jídlu. Cítí z Claire cigarety, netušil, že je kuřačka, ale neměl proti tomu problém. Kouření mu nikdy nevadilo a tak by nemělo ani teď.)

(Hledí mu do očí, je na něm vidět že to nebude hezké a tak se její pohled obměkčí soucitem a pochopením. Jakmile se odmlčí, chytne ho za ruku a jemně mu jí stiskne, nechce aby se cítil sám. Všichni mají své kostlivce schované ve skříni, někteří jich mají mnohem víc než ostatní. Vidí jeho řeč těla, pohled, jako by mohla cítit tu bolest která je uvnitř a volá o vysvobození. Už neřeší zápach cigaret, večerní pití a neklidné můry. Řekl jí kus svého příběhu, a ona má neuvěřitelné nutkání mu říci kousek svého příběhu. Zhluboka se nadechne, a pak vydechne. Podívá se na něj, pustí jeho ruku a stáhne jí k sobě. Kolena si přitáhne k sobě a obejme si je rukama. Zadívá se mu do očí.) Řekl jsi mi část tvého příběhu, teď ti řeknu kousek já svého. Nevíš o mně skoro nic, vlastně vůbec nic. Taky jsem měla první lásku. Měl světlé vlasy, hravý úsměv a úzký nos. Vždy mi nosil čerstvě natrhané kytky z louky, která se rozprostírala několik kilometrů za naší chatrčí. Milovala jsem ho tak vroucně, že jsem úplně přehlížela, čím vlastně byl. Nestárl, byl tichý, byl nesmrtelný, upír. Sliboval mi věčnou lásku a že se vezmeme. Všechno to byli lži. Měl jen svůj úkol, vyvraždit mojí rodinu. Asi se ptáš proč? Macecha byla čarodějka, otec lovil upíry. Otec nebyl vlkodlak, ale má biologická matka ano. Ale zpátky k příběhu. Nasliboval mi hory doly, ale nic z toho nebyla pravda. Potřeboval jen informace. V den, kdy jsme se měli brát, mně překvapil. Pamatuji si jen jeho úšklebek, jak mně povalil na zem a začal do mně bodat tak dlouho, dokud jsem nezemřela. Nevěděl však, že jsem se den předtím ošklivě zranila a otec mi dal upíří krev, která mně uzdravila. Nedělal to rád, ale neměl na výběr. Tím se ze mně stala zrůda, něco co jsem nenáviděla. Bylo mi jasné že se určitě stalo něco hrozného i zbytku rodiny. Už před chatkou byli roztrhaná těla macechy a otce, uvnitř jsem našla svého bratra bez hlavy, která visela v mém pokoji, nad tělem mé sestra, které podřízl hrdlo až na kost. (Snažila se být klidná, avšak dělal se jí v krku větší a větší knedlík, hruď se jí zvedala žalem, dělalo se jí na zvracení. Tohle neřekla nikomu. Do očí jí vhrkly slzy které si našli velice rychle cestu ven. Otřela je, popotáhla a odvrátila od něj pohled. Bolelo to tak moc, cítila jak jí to drtí orgány, špatně se jí dýchalo. Neví proč, ale Tobymu věří, chtěla mu to říct a tady to je. Vidí před sebou jen svou sestru, Eleanor, tak mladou a krásnou, s blonďatými vlasy, co se třpytí na světle. Znovu vzlykla, zatřásla se a snažila se potlačit další vzlyk, který bude následovat.)

(Cítí dotek na jeho ruce, podívá se a zjistí, že ho Claire chytla. Je docela rád, že to mohl někomu říct a nemusel dál skrývat své pocity. Cítí z ní vřelou energii, která ho v tuhle chvíli opravdu podporuje. Slyší její hluboký nádech a když pustí jeho ruku, nechá jí tam kde byla. Stále je trochu v šoku, ne z toho, co řekl, ale spíš z toho, že někdo k němu projevil city. Sleduje její řeč těla a mimiku. Zrovna chtěl říct, že mu to nemusí říkat, že pokud je to těžké, nemusí, ale to už se ona pouštěla do řeči. Tak tedy jen seděl a mlčel. Poslouchal její příběh a pomalu se do něj vžil. Představoval si, jak asi vypadal a díky jeho skvělé představivosti a kreativitě, ho už viděl jako obraz. Mladý, urostlý, světlovlasý mladík. Všechno si to zatím představoval, jako šťastný příběh, ale to jen do té doby, než zmínila, že byl upír. Pomyslel si, že měla velmi zajímavou rodinku. Taková pěkná směsice, samozřejmě to nemyslel nijak špatně. Jak to, že přežila? probleskla mu tahle otázka hlavou, ale skoro hned dostal odpověď. Byla upírem. Možná jí není tolik let, na kolik se zdá. Bohužel si právě začal představovat ta mrtvá těla. V jeho představě to vypadalo, jako velmi pěkný obraz, ale nikdy by ho nemohl namalovat. Nemohl by způsobit tolik bolesti. Sleduje jí, jak pláče a netuší co dělat. Obejmout jí? Chytit za ruku? Soucitně se na ní podívá.) Claire. (Řekl její jméno klidně a potichu. Přisunul se k ní blíž.) Je mi to tak líto. (Soucitným hlasem pověděl a pak se k ní naklonil. Obejmul jí.)

(Víří v ní teď tolik pocitů vzpomínek, člověk si řekne že za 900 let ta bolest odstoupí, nahradí ji radost, avšak opak byl pravdou. Bolelo to čím dál více, bolest se stupňovala, měnila se na vztek, ze vzteku na nenávist k sobě i ostatním, vypnutím emocí, zdlouhavému zapnutí a pak zase dokolečka. Byl to začarovaný kruh, ze kterého nešlo jen tak vystoupit. Obrátila k němu svůj zrak a mlčela. Nemohla mluvit, jen pouhý pohyb pro ní představoval palčivou bolest. Cítila jak jí v hlavě tepá, chce se toho zbavit, usmát se a dělat že se tohle nikdy nestalo, smazat bolest, všechny ty špatné pocity. Začít od znovu, být někým jiným. Jeho pohled by jí měl podpořit, jenže v ní vyvolává další a další smutek. Zármutek jí stahuje hrdlo, jako dobře utažená oprátka. Její jméno jí přijde jako jed, cítí se jakoby umírala. Chtěla by na chvíli přestat existovat, ne umřít, jen na chvilku nebýt. Chvíli ho jen pozorovala a když jí objal, zasténala. Nezněla jako člověk, znělo to spíš jako sten osamoceného vlka. Objala ho kolem krku a přitiskla se k němu. Obličej se jí stáhl do bolestné grimasy a ještě chvíli plakala. Byla mu hrozně vděčná za jeho pochopení, že si jí vyslechl. Byla to naděje, na lepší zítřek, jako lano, kterého se chytla když se topila a nechce se ho pustit. Jistě že Tobyho bude muset někdy pustit, ale ten pocit, že tu není sama, ten byl tak příjemný, stejně jako teplý čaj, který vás zahřeje když je venku krutá zima. Nepatrně se od něj odtáhla, avšak ho stále objímala. Nechtěla ho tím nějak odradit, nebo něco takového.) Děkuju. (Tiše mu zašeptala do ucha, stále šlo na jejím hlase poznat, že před chvílí vzlykala.)

(Už z ní necítil tolik vřelých pocitů, spíše už to bylo všechno zmatené a nebo smutné. Naprosto jí chápal. Nechal jí ať se vybrečí. Cítil, že se trošku odtáhla, ale nebylo to moct. Ještě chvíli ji objímal a když mu poděkovala jen se usmál. Samozřejmě to neviděla, ale usmál se. Po chvíli se opatrně odtáhl a utřel jí slzy z obličeje. Jednu ruku jí položil na lícní kost a koukl se jí do očí) Bude to v pohodě, ano? (Usmál se na ní a opravdu přesvědčivým hlasem řekl. Vážně věřil v to, že se to stane. A taky byl sice z toho, co se jí stalo smutný, ale byl šťastný, že v tom smutku už nemusí žít sám. Odložil tác na stolek a vstal.) Jdeme dělat něco zábavnějšího. (Podal jí ruku a čekal, co na to řekne.)

(Jakmile se odtáhl, lehce neochotně ho pustila, cítila to tak, ale nedala to nijak najevo. Pousmála se když jí setřel slzy, trochu přitiskla svou tvář k jeho ruce. Vnímala jak měl teplé ruce, projela jí zvláštní vlna příjemných pocitů, když se dotkl její klíční kosti. Přikývla, jednou určitě bude, ale ne hned. Promnula si ruce, na které se jí udělala zima a uvolnila napjaté svaly, i její výraz byl příjemnější.) To zní jako dobrý nápad. (Usmála se, ještě to nebylo ono ale jí to stačilo.) Jo, to by jsme měli, jinak se z toho brzy zblázním. (Ochotně přijala jeho ruku a jediným ladným, rychlým pohybem se vyhoupla na nohy. Rychle si nazula boty a pomalu zamířila z jeho pokoje ven. Počkala na něj u futer, o které se opřela, a nadechla se, ne žalostně, ale spíše nadějně.)

(Konečně už na ní viděl její krásný úsměv, sice to nebyl ten, na který je zvyklý, ale zatím mu stačil. Ujistil ho v tom, že bude v pořádku. Přikývl na to, co řekla.) To nedopustím. (Zakroutil hlavou a pomohl jí vstát. Pomalu šel za ní k futrům a pak se zastavil. Podíval se na sebe a uvědomil si, že na sobě stále nemá triko. A ani žádné kraťasy, má jen trenky.) Asi bych se měl obléknout. (Zasměje se a jde ke skříni. Obleče si jedno zelené tričko a pak jedny černé tepláky. Ještě vzal tác a za pochodu dojedl lívance.) Můžeme. (Přikývl a mířil spolu s ní do kuchyně. Položil tam ten tác a dopil čaj. Na jogurt se nějak vyprdl a dal ho do lednice. Začal mít nádobí a koutkem oka koukl na Claire.) Tak co spácháme? (Usmál se.)

(Hledí na něj, jeho svaly a úplně všechno, co je vidět, když jde. Musí se pro sebe pousmát. Všechno ta bolest pomalu odchází, a to jen díky němu a toho, že jí rozptyluje. Soustředí se tak výhradně na něj a ne na sebe. Až teď si uvědomuje jak je Toby pohledný a urostlý muž. ) Mně to nevadí. (Zazubila se na něj, no co, on už ji taky viděl v pyžamu. Došla s ním do kuchyně a sledovala ho jak myje nádobí. Teď by bylo hezké ho zezadu obejmout a nasát jeho vůni. Vyhoupla se na linku, na kterou se posadila a houpala nohama. Dávala však pozor aby Tobyho nekopla.) Já nevím, dnes jsem chtěla jen tak lenošit. Ta toho mustanga jsem dostala hodně peněz takže jsem si vzala na pár dní volno. (Po očku ho sledovala trochu laškovným způsobem. Celkem by se jen tak prala, nebo blbla, jako malá. Ona je fakt hrozný člověk. Protáhne si ruce a vzpomene si na Tobyho malby.) Toby, myslíš že by jsi mi mohl udělat portrét? Z tohohle století mi chybí a chci aby byl hezký, protože to bude zřejmě můj poslední. A ty kreslíš opravdu krásně. (Myslela to vážně. Svá slova přitvrdila tím, že přikývla na souhlas.)

(Zasmál se nad její poznámkou. On už jí sice taky viděl, ale nechtělo se mu tu běhat polonahému. Domyl poslední talíř a pak se koukl na Claire. Poslouchal, co má na srdci. Uvědomil si, že vlastně pracuje v autoopravně.) Tak můžeme lenošit.. (Přikývl a smyl si z rukou pěnu. Vypustil vodu z umyvadla a pak si utřel ruce do osušky. Přešel ke 'Claire a opřel se o linku. Promyslel si její nabídku, samozřejmě už věděl jak odpoví, ale spíš už vymýšlel, jak jí vyobrazí. Otočil se na ní a prohlédl si jí.) Děkuji. A vlastně proč ne, stejně moc nevím, co bych měl kreslit. (Usmál se a přemýšlel, zda má takové barvy. Nakonec ale přestal přemýšlet a podíval se do lednice. Našel tam nějaký džus a pak se koukl na Claire.) Tak klidně můžeme jít na to. (Přikývl a čekal až vstane. Potom s ní šel až do svého pokoje.)

(Usmála se a lehce naklonila hlavu na stranu. Už se těší, až portrét uvidí v konečné podobě. Koukla se jak si z poloprázdné ledničky vzal džus. Seskočila z linky a šla s ním do jeho pokoje. Moc neví co a jak a tak to všechno nechá na umělci.) Teď nechám vše na tobě. Posaď mne kam chceš, řekni mi jak se mám tvářit a jak si to vše představuješ. (Pousměje se a lehce ho dloubne do žeber. Ne moc, jen tak aby to nebolelo. Pak už jen čeká na jeho pokyny a následně udělá vše, co jí Toby řekne. Když už je vše připraveno, jen sedí a nechává ho dělat to co ho baví.)

(Došel pomalu do pokoje a džus položil na stolek. Přešel ke stojanu a dal tam větší plátno. Rozhodl se, že se nebude plácat s nějakými barvami a jen to nakreslí černobíle. Podívá se na Claire, která stála někde u dveří.) Posaď se na postel. A koukej se na mě. (Počkal až splní jeho úkoly a pak jí rozpustil vlasy. Trochu jí je načechral, aby vypadali živě a pak začal malovat Celý obraz netrval moc dlouho. Sotva uběhlo 20 minut a on už se blížil ke konci. Obraz nakonec vypadal nějak takto: http://images6.fanpop.com/image/photos/32700000/Megan-Fan-Art-megan-fox-32729511-500-664.jpg . Postavil se před obraz a koukl se na Claire.) Tak a hotovo. (Usmál se a čekal až vstane, nemohl obraz zvednout a podat jí ho ať se koukne, ještě musel schnout.)

(Pozorovala ho, jak pokládá plátno a usmála se, když jí vybídl aby se posadila na postel, pohodlně se tedy usadila a koukala se na něj. Jakmile jí rozpustil vlasy, ucítila příjemnou vůni jejího šampónu na vlasy. Zasmála se když jí je načechral, bylo to příjemné ale zároveň to lechtalo. Byl hotový brzy, ani ne třiceti minutách byl hotový. Vstala a nedočkavě došla k obrazu. Byl nádherný. Vydechla úžasem. Otočila se na něj.) Je to nádherné. (Na obličeji se jí rozlil spokojený výraz. Podívala se na obraz, na něj a prohlédla si jeho výraz. Potom se k němu naklonila a jemně, lehce, políbila na tvář. Byl to pro ní význam díku, takový spíše přátelský polibek. Usmála se a odtáhla se od něj.)

(Její výraz, když poprvé uviděla obraz, ho dostával. Konečně vypadá zase šťastně, jak je zvyklí.) Není to nic dokonalého, ale myslím si, že jsem měl dokonalou modelku. (Usměje se na ní. Musel uznat, že se mu to moc nepovedlo, je zvyklí na lepší výkony. Ale i přes to, že s tím není stoprocentně spokojen, je obraz nádherný a to už jen kvůli té modelce. Spolu s ní se podívala na obraz a sledoval ho. Cítil dech na jeho tváři a chvíli po tom i rty. Trošku strnul a jen stál Jistě, že to myslela jako dík a přátelský polibek, ale pro něho to bylo nezvyklé překvapení. Otočil se na ní a trochu se usmál) Rád jsem ti udělal radost. (Už vezme obraz a jde na chodbu. Čeká až příjde Claire a pak jde do jejího pokoje.) Tak kam ho chceš? (Usmál se. Rozhlížel se po nejlepším místě, kam svítí nejvíce světla.)

(Musí se pousmát, když jí složí kompliment.) Nepřeháněj. (Dloubla ho boku, ale ne moc velkou silou, spíše tak škádlivě. Pochoduje s ním do jejího pokoje, kde má na posteli rozházené spodní prádlo a ponožky a položený notebook. Nevzpomíná si jak se to stalo, ale asi v noci něco hledala. Rychle to uklidila, nechtěla aby si o ní myslel něco špatného. Koukla se na něj.) Nebude to egoistické, když tu budu mít vyvěšený svůj vlastní portrét? (Ušklíbla se a dělala prsty že měří zeď nad postelí. Její pokoj byl hrozně malinký, stejně jako ten Tobyho. Kdyby se však zbourala ta zeď, která dělí jejich pokoje, bylo by tu hned více prostoru. Tedy pokud by to nebyla nosná zeď. Proč o tom vlastně přemýšlí? Jsou jen přátelé, nic víc. Usmála se na něj, vyskočila na postel, tedy předtím si sundala boty a sedla si do tureckého dřepu. Nebylo tu moc místa kam obraz dát.)

Nepřeháním. (Zasmál se a chytil se za bok. Dělal, že trpí hroznou bolestí.) Auu.. (Hraně řekl a pak se znovu zasmál. Rozhlédl se v jejím pokoji, ani si nevšiml toho rozházeného prádla, jelikož Claire byla rychlejší.Trochu nad tím, co řekla zapřemýšlel. Možná má trochu pravdu, ale kam jinam ten portrét dát.) Možná trochu, ale trochu egoismu člověka ještě nezabilo. (Zasměje se a kouká se na ní, jak leze na postel. Trochu se rozhlédne a pak uvidí jedno místo. Je to naproti skříni a vedle postele. Nemá tam skoro nic a celá zeď vypadá prázdně. NA zkoušku tam položí obraz a pak se koukne na Claire) Co myslíš? (Stále držel ten obraz a usmíval se. Čekal co řekne a pak přemýšlel, že má docela hlad a, že je už i čas oběda.)

(Pobaveně se na něj podívala když hrál, jak moc ho to bolelo.) To máš pravdu. (Zapřemýšlí a potom se v tom utvrdí přikývnutím a pousmáním. Někdy je to opravdu potřebné. Hledí na něj jak našel výborné místo a opravdu to tam vypadá moc dobře, přikývne.) Myslím, že je to perfektní místo pro tenhle obraz. (Lehce se kousne do rtu, který si potom oblízne a zašklebí se na něj. Vstane a dojde k němu.) Ukaž, já ho podržím. (Když jí podával obraz, dávala velký pozor na to, aby s emu něco nestalo, nebo ho nepustila a tak se omylem dotkla jeho ruky, která byla tak neuvěřitelně teplá. Přešla to pousmáním a zahleděla se znovu zasněně na obraz. Opravdu se jí moc líbil.)

(Radostně kývl, těšilo ho, že vybral dobré místo.) Tak super. (Kývl a ještě chvíli obraz držel. Dokud mu neřekla, že ho podrží. Opatrně jí ho podal a cítil její dotek. Měla vcelku studené ruce, ale moc to nijak nevnímal usmál se. Otočil se na ní.) Minutku, zajdu pro hřebík a kladívko. (Rychle doběhl do svého pokoje a vytáhl z pod postele tašku. Měl v ní nějaké nářadí, které si koupil když byla na cestách. Vzal jeden hřebík, který byl dostatečně dlouhý a pak kladívko. Došel do místnosti. Postavil se ke zdi. Sledoval obraz, tak aby si zapamatoval, kam má bouchnout hřebík.) Můžeš ho dát pryč. (Položil si tam prst a pak hřebík. Bouchl párkrát do kladívka. Nakonec si kladívko dal do kapsy a vzal ten obraz. Opatrně, aby neprotrhl plátno, pověsil obraz. Poodstoupil a zkoumal, zda je rovně.) Tak co? (Otočil se na ní a usmál se.)

(Držela obraz a čekala až přinese kladívko a hřebíček a zatluče ho do zdi. Když jí řekl že obraz může dát na stranu, udělala přesně to co řekl a následně mu obraz podala, aby ho mohl pověsit na již zatlučený hřebík.) Jo, je to... rovné. (Zasmála se a podívala se na hodinky.) Co kdybych něco uvařila a k večeři dojíme zbytky? (Zkoumavě se na něj podívá a vyčkává na jeho odpověď. Uvařila by zřejmě rajskou s masovými kuličkami a těstoviny. To uměla docela dobře.)

(Usmál se když ho ujistila, že je to rovně. Raději to zkontroloval a pak se na ní otočil.) To zní jako moc dobrý plán. (Zasmál se a pomalu vyšel z pokoje. Když vyšla i Claire, zavřel dveře. Nakonec šel až do kuchyně a opřel se o linku. Sledoval jí.) A co to bude? (Skoro až hladově se na ní koukl. Přešel k umyvadlu a natočil si vodu do sklenky. Odešel zase dál od Claire, aby se jí tam nepletl. Její kuchyň není zrovna nejvíc obrovská)

(Vyšla z pokoje a pokračovala do kuchyně, začala to všechno připravovat. Usmála se na něj.) Nech se překvapit. (Mrkla na něj a začala vařit rajskou omáčku, těstoviny a masové kuličky. Pustila si k tomu hudbu a zpívala si. Vždycky to tak dělala, sem tam se zavrtěla do rytmu, udělala otočku a usmívala se. Když bylo všechno hotové, nandala jemu i jí na talíř adekvátní porci, vzala příbory a došla s tím ke stolu. Talíř s Tobyho porcí postavila před něj a usmála se, podala mu příbor a následně položila talíř před ní, usadila se a s přáním dobré chutě se pustila celkem hladově do jídla. Docela se jí to povedlo, ale uměla i lepší. Po nějaké době kdy dojedla, počkala na Tobyho a osvěžila si krk čerstvou vodou natočenou z kohoutku do skleničky. Poté talíře umyla, usušila a uklidila a uklidila do lednice omáčku, těstoviny a masové kuličky které zbyli. Došla k Tobymu, usmála se na něj a klidně se mu dívala do očí.)

Fajn. (Zasmál se a přešel ke stolu. Posadil se na jednu židli a sledoval Claire, jak si tancuje a zpívá. Usmíval se u toho jako nějaké sluníčko. Dnešek pro něho byl plný pocitů a to je za ním teprve polovina dne. Pořádně do sebe vtáhl tu krásnou vůni a usmál se.) Voní to nádherně. (Pověděl zrovna když to nandavala. Po chvíli už před ním stálo jedno dobré jídlo. Popřál jí dobrou chuť a usmál se. Začal jíst a chvíli po ní to dojedl. Vzal si do ruky svojí sklenku a napil se.) Bylo to moc dobré. (Pochválil jí její kuchařské dovednosti a pak jí sledoval, jak myje nádobí. Ani mu to nijak už nepřišlo divné. Trochu si na to začal zvykat. Pomalu vstal ze židle a koul se na ní.) Tak co teď provedeme? (Zasměje se a pomalu se otočí ke dveřím. Zdálo se mu, že něco zaslechl, ale asi to bylo jen nějaké zvíře. Otočil se zpátky na Claire)

(Pousměje se a otočí se na něj. Začne přemýšlet co by mohli dělat. Tak trochu jí napadlo že celý den byli vevnitř, že by mohli jít ven. Počasí dnes ovšem nebylo moc příznivé, a tak by si nejradši zalezla do postele a jen tak se válela, pila čaj a četla si. Vzpomněla si na Marcela, ani nevěděla jak, ale vzpomněla. Už je to za ní, musela se z toho dostat už jen kvůli ní, ale také kvůli smečce a tomu všemu. Bylo to spíše úsměvné. Měli spolu hodně hezkých chvil a sex s ním byl prostě skvělý, ale teď jí čeká něco nového, někdo nový, který třeba bude lepší než on. Protáhla se a zívla. To počasí bylo fakt hrozné.) Toby. (Došla k němu a podívala se mu do očí.) Chci od tebe něco slyšet. (Koukla se mu vážně do očí a přiblíží se k němu, jak kdyby tu bylo spoustu lidí co by je mohlo slyšet.) Brzy půjdeš za Oliverem, a budeš se chovat že toužíš po pomstě. Co když ti to nevyjde a oni tě odhalí? Tihle rozhodně slitování mít nebudou. Co uděláš? (Měřila si ostražitým pohledem. Zajímalo by jí, co jí odpoví.)

(Kouká se na ní, když říká jeho jméno.) Ano. (Kývl na ní a čekal, co řekne dál. Přikývl a pomalu se připravoval na nejhorší. Je u něho velmi blízko, cítí její krásnou vůni.) Ano, to půjdu. (Souhlasil, vlastně nad tím ani nepřemýšlel.) Budu bojovat. Rozhodně už neuteču. (Přesvědčil ji velmi rázně a pak se jí podíval do očí. Vážně už nikam nebude utíkat, utíkání už bylo dost. A pokud na to příjde, klidně rád umře s pocitem, že udělal dobrou věc. A určitě to nezjistí hned ze začátku a i kdyby ano, umře s tím, že pomohl svým lidem. A života už si užil dost.)

(Přikývla a skousla si ret, nadechla se a poté promluvila.) Dobře. Hlavně se nenech zabít, jasné? Slib mi to, Toby. (Přiblížila se k němu o milimetr, jako kdyby z něj mohla číst jako z otevřené knihy, avšak ona do něj skoro vůbec neviděla. Sleduje ho pronikavým pohledem. Už nechce další mrtvoly, a bylo by tu prázdno, ticho, bez něj. Po té chvilce co se znají si k němu vytvořila silnou a velice zvláštní citovou vazbu. Dívala se na jeho plné rty, do jeho očí a všímala si všech, i těch nejmenších detailů na jeho obličeji. Malinké jizvě na bradě, světle modrých očích, které jí hypnotizovali, unášeli jí daleko odsud, probouzeli v ní zvláštní pocit, jakoby už nikdy nemělo být nic normální. Lehce se jí zvedly koutky do úsměvu a naklonila se k němu o milimetr blíže. Ještě chvíli si vychutná tenhle pocit a potom se od něj odtáhne. Nechce aby to vypadalo divně.)

(Trochu se nad tím pousmál. Přišlo mu hrozně milé, že se o něho tak zajímá. I když vlastně o něm neví nic moc. Možná tak jen jeho příběh, ale to jaký je vlastně ani moc neví.) Zkusím to. (Zasměje se a ujistí ji. Je u něho velmi blízko, že její prsa tlačí na jeho tělo. V tuhle chvíli byl nejblíž k dívce za těch několik let, co se jim vyhýbal. Její oči, které se dívali do těch jeho, ho překvapovali. Viděl v nich tolik vášně a přitom tolik vzteku, spolu se smutkem. Nějaké jiskřičky štěstí také zahlédl. Podíval se na její rty a nutilo ho, to udělat jednu věc. Okamžitě ztuhl a znovu sledoval její oči. Když se trochu odtáhla zesmutněl. Věděl, že teď musí něco udělat. Cítil to ve svém srdci, ale přitom věděl, že dělá možná chybu. Neví, zda je připravený něco cítit. Neví, zda to zvládne a bude toho schopen. Jenže teď jeho mozek jde stranou a rozhoduje srdce. Zvedne ruku a odsune jí vlasy z krku. Chytne jí za lícní kost, jemně a pak se k ní nahne. Usmál se na ní a položil jeho rty na ty jeho. Po chvíli ji nakonec políbil a zavřel oči.)