Woods

(Vážně nebyl potěšen tím, že se jeho studentka dozvěděla o jeho druhé kariéře. Proč to nemohl být nějaký pobuda, který tu jenom tak bude procházet? Proč to musela být zrovna studentka, která mu může několika slovy zničit život? To má až takovou smůlu? Nejdříve se mu nedaří vymanit složky z Camille a teď ho ještě načape jeho studentka při tom, jak střílí po stromech. Možná si měl najít úplně jinou práci. Nějakou kancelářskou, kde bude schovaný v kutlochu a nebude se muset moc potkávat s lidmi. Ale ne. On si prostě musel najít práci, kde je skoro každým dnem středem pozornosti. Ale tahle práce ho vážně bavila, naplňovala ho a jednoduše byl rád, když přišel do té třídy. Sám sobě si přišel, že ho jeho žáci mají rádi, už jen proto, že mu nedělají takové naschvály. Všechno se zdálo, že by bude fajn. Ale dneškem se to změnilo. Respektive tímhle se to změní. Určitě to nebude stejné jako před tím. Nic neříká na její slova a pouze přikývne. Jistě, že si toho je vědoma. Všichni si toho museli všimnout. V tomhle městě není lehké přežít a asi nikdy nebude. Tohle město je plné mrtvol. A pouze slepí lidé si toho nevšimnou. Ani turistům, kteří tu umírají snad nejčastěji, to nepřijde divné. V jeho hlase rozhodně nepřevládá milost a radost, ale spíše rozhořčení a nelibost. A ještě aby ne, když je v sázce možná jeho život. Na rovinu jako ona se jí zeptá, co je vlastně zač. Samozřejmě, že mu neodpověděla tak, jak si přál. Co taky mohl čekat od puberťačky, která je pravděpodobně v šoku, že její učitel dějepisu je lovcem.) A velmi mimořádná. Ale na to jsme se neptal a vy to víte. (Pohlédne do jejích očí. Ze začátku zněl trochu mile, jelikož říkal pravdu, ale pak se jeho hlas změnil. Zajímalo ho, co přesně je zač a, s kým má to do činění. Poslechne si její radu a přikývne. Nemůže přeslechnout s jakou nechutí mluvila o Původních. Docela se mu líbilo, jakým stylem o nich mluvila.) Vím, že jsou rychlí, ale na tohle místo většinou upíři nechodí. Ti se spíše v nočních hodinách courají po městě a hledají oběti, které následně vysají. (Poví jako, kdyby mluvil z vlastní zkušenosti. A vlastně ano. Jeden upír se ho pokusil vysát, ale díky tomu, že pije sporýš, tak mu jeho krev moc nechutnala. Byl oslaben a tudíž měl Damien možnost najít nějakou zbraň, kterou ho pak zneškodnil. Vrátí se zpátky na zem a podívá se na Davinu, která mu položila otázku. Ne, nechtěl jí odpovídat. Proč by měl, když ona také odmítla? Nebude jí tu přece něco vykládat, když ani neví, co má očekávat.) Jsi snad nějaká Willow, abych ti říkal, co lovím a, co ne? (Narážel na její slova o tom, že je Buffy v mužské verzi. Na jeho tváři se zjevil pichlavý úsměv, který hned ale zmizel.)

*Její tvář o pár odstínů potemní a přestane se usmívat. Místo toho trochu našpulí rty a pozvedne bradu. Upírá na něj zrak a měří si ho pohledem, jako kdyby snad každou chvíli čekala, že vytáhne nějakou zbraň a bude se jí snažit zničit, protože nemá tušení, co je zač a ani mu to nehodlá jenom tak ihned říct. Bylo by to zvláštní, kdyby se mu jenom tak prostě přiznala, že je čarodějka. Stále netuší, co má od něj očekávat a to hlavně díky jemu chladnému přístupu. Jenomže to on to tak nastavil. Snažila se to brát tak nějak s nadhledem a dát mu najevo, že mu nehodlá nějak ublížit. Tedy alespoň ne teď, když nebude ohrožovat ty, které miluje, tak s ním nebude mít žádný problém a klidně jeho malé tajemství zachová. Ovšem pokud to bude jinak, tak bude podle toho muset postupovat. Tohle byla na jednu stranu noční můra a ona si tak strašně moc přeje, aby se probudila, aby to byl opravdu jenom sen a tohle se nedělo. A hlavně, aby byl její dejepisář naprosto normální a ne týpek, co nosí v tašce dřevěné kolíky, několik zbraní a bůh ví, co tam všechno přechovává. Pokrčí rameny. Ví, že se na tohle neptal a její odpověď nebyla pro něj dostačující, ale nijak zvlášť ji to netrápí a asi ani nebude. Dá mu hned na to takovou malou radu, aby na sebe dával lepší pozor, přičemž její tón hlasu není příjemný, když se zmiňuje o Původních.* Nikdy nevíte, kde se kdo objeví. *Raději nechce dále rozebírat toto téma, co upíři dělají a co ne. Ona si už na ně zkrátka přivykla, ale to neznamená, že se jí snad líbí, že vysávají lidi. Ne, tohle jí taky nepřijde správné, ale copak může někoho odsuzovat, když s jedním upírem žije a za nic na světě by ho nevyměnila? Marcela navíc bere jako rodinu a on měl upíry jako taky svou rodinu, takže nemůže ani s Damienem táhnout za jeden provaz, pokud se to netýká Původních. Teď jí to vracel stejnou mincí, přesně tak, jak očekávala. Ušklíbne se, ale přitom jí trochu cukne koutek do stran, jako kdyby se snad chtěla pousmát. Nelíbí se jí, jak s ní jedná. Jak to asi teď bude mezi nimi ve škole? Určitě si na ni zasedne ale tak co pořád má Marcela a ten to může vyřešit raz dva.* Neptám se jenom tak pro svou zvědavost, ale i proto, abyste se nezapletl do nějakého průšvihu. Vypadám snad jako někdo, kdo zabíjí lidi? *Řekne trochu nevěřícně. Baví se s ní, jako kdyby snad měla v plánu na něj poslat armádu upírů, čarodějů a vlkodlaků. Rozhodně ani jedno nebo druhé nemá v plánu. Docela se jí to dotklo, že se s ní baví právě takhle. To on by měl být ten, kdo by měl být zdvořilejší, ale pravda, pořád o ní neví, že je vlastně čarodějka ze Sklizně. Přešlápne z jedné nohy na druhou.* Myslím, že už raději půjdu. A vy můžete nadále pokračovat ve své činnosti.*Pořád neví, zda se má o něm Marcelovi zmínit a nebo ne. Je tak trochu z toho na rozpacích.*

(Stále se dívá do jejích očí, všimne si té změny v jejím obličeji. Nikdy jí takhle neviděl a ani, když jí utekla dobrá známka o bod a on jí stejně nepřilepšil. Tenhle pohled je jiný. Úplně jiný a to samé je i jeho pohled. Tvářil se velmi nepříjemně i přes to, že by měl využít toho, že Davina se snažila ze začátku mluvit klidně a s nadhledem. Ale on si nemohl pomoct, cítil se v ohrožení, což se mohlo zdát vtipné, jelikož před ním stojí poměrně mladá dívka. Ale život ho naučil jedno a to nikoho nepodceňovat. Davina by mohla být klidně nějaká mega-mocná čarodějka. Nebo třeba dcera někoho mocného, člověk nikdy neví, co se skrývá za tím sladkým, nevinným úsměvem. Navíc v tomhle městě není nikdo, za koho se vydává a Davina jistě nebude výjimkou. Zeptá se na otázku, na kterou rozhodně nedostane dostačující odpověď. Jistě, že se mu nelíbilo být v nejistotě. Raději by byl, kdyby měl potuchy, s čím si tu právě povídá. Tedy krom toho, že je to jeho sedmnáctiletá, inteligentní studentka. Poslechne si její radu a následně jí na to odpoví.) To samé bych mohl říct já vám.. (Dále už k tomu nic neříká. Ani Davina nevypadá, že by chtěla rozebírat upíry a jejich záležitosti. Neví, co s nimi má společného a samozřejmě, že ho to zajímá. Je velmi zvědavý a hlavně ohledně všechno, co se týká upírů, speciálně těch Původních. Vrátil jí to podobným stylem jako ona jemu a pichlavě se u toho usmál. Davina se na něho jenom zašklebila a nevypadala, že by se jí líbilo jeho jednání. Ani on sám tím nebyl potěšený. Vždyť tímto se může všechno naprosto změnit. Davina může být klidně nějaká dcera, sestra, cokoliv někoho velmi mocného a jeho život bude najednou v troskách. Nebo ještě hůře, bude někde viset či snad bude mít hlavu na nějaké tyči jako odstrašující příklad.) Víte, slečno Claire, v tomhle město nikdo nevypadá jako špatný člověk, ale čas vše ukáže. (Jeho hlas je teď o něco klidnější. Stále se dívá do jejích očí, ale už se rozhodně neusmívá. Jemně se kousne do jazyku, jelikož začíná být nervózní. Nelíbí se mu žít ve slepotě, netušit nic.) Davino.. (Krátce poví její jméno a v jeho hlase je trochu znít zoufalost.) Co s tím uděláte? (Jednoduše se jí zeptá a doufá, že alespoň tohle mu řekne a kdyby ne, tak by mu mohla říct aspoň trochu. Vážně nechce skončit s touto prací, chce dál pokračovat jako učitel, jako lovec.)

*Pokrčí už nad tím jenom rameny a nechává tohle téma za nimi. Bude lepší se už o tom více nebavit. Ona moc dobře ví, jak moc je New Orleans nebezpečné a co všechno je v něm za lidi. A má za to, že on o tom nemá ani sebemenší tušení, protože by tady jinak nestál. Nemyslí si, že by trénoval v lese, kde může být takovým vlkodlakům docela dobře na očích, ale raději by si zařídil něco soukromého. Nechce ho však poučovat a to už jenom z toho důvodu, že je to její učitel a ona je poměrně mladší, než on. Vypadala by to zvláštně, ale ví, že toho ví více, než on a taky toho více má zažitého. O nebezpečí v tomhle městě si je velmi dobře vědoma a ne jednou ho okusila. Upíry taktéž rozebírat nechce a má k tomu své vlastní důvody, které právě on vědět nemusí, možná si to však díky tomu odvodí. Raději se tomuto tématu vyhýbá, spíše ho už více nekomentuje a tak je to i lepší. Ne právě příjemným hlasem mu oznámí, že není žádný vrah a jeho odpověď ji už vůbec nepotěší. Pokud se jí dotkl předtím, tak teď rozhodně více. * Já nejsem vrah. *Odsekne mu nepříjemně. Kdyby někoho musela zabít, tak by k tomu měla opravdu dobrý důvod, ale takhle co si o ní myslí? Vždyť je jí sedmnáct a nevypadá jako upír, kdyby byla, tak by už po něm dávno vystartovala, takže tohle i on mohl zavrhnout. Nikoho by jenom tak nezabila, nechce lidem brát život, jedině vy výjimečných případech. Dokonce ani toho psychopata bez emocí nechce zabít, jenom mu dát lekci. Jde vidět, že je od něj teď odtažitá více, než kdy předtím a proto taky usoudí, že by měla už odejít. Necítí se v jeho společnosti vůbec ne dobře a teď pro ni bude nepříjemné chodit na jeho hodiny, když ví, co je zač pod tou jeho maskou. Už se chce otočit a odejít, ale on ji osloví a tak se k němu znovu otočí a on tak získá její plnou pozornost. Jeho otázka ji poněkud zarazí a na chvíli sklopí zrak směrem k zemi. Povzdychne si a znovu hlavu pozvedne, aby se mu dívala do tváře.* Já nevím...je to komplikované. *Pokrčí u toho rameny.* Nechci, aby se stalo něco vám, ale taky nechci, aby se stalo něco těm na kterých mi záleží. Ne všechny monstra jsou monstra. *Její hlas je o něco klidnější, starostlivější. Samozřejmě, že se jí dotklo, co řekl, ale teď neví, co přesně mu má odpovědět.* Ne všichni mají možnost výběru toho, čím budou. *Teď už musí být jasné, že je buď čarodějka a nebo vlkodlak, protože tyto dva druhy se s tím rodí, není to získané třeba tak, jako být upír. S tím člověk prostě nic neudělá, vlkodlak se nemusí přeměnit, ale vždy bude mít podstatu vlkodlaka a čarodějka se prostě s mocí taky narodí. Pokud to není nějaký mutant.*

(Ano, tohle město je velmi nebezpečné a on si toho byl dobře vědom. Mohlo se zdát, že dělá velkou blbost, jelikož tu trénuje na veřejném místě. Ale on už sem chodil dlouhou dobu a ještě tu nikdy nikoho nepotkal, až tedy doteď. Na tohle místo žádní upíři jistě nechodili, možná tak vlkodlaci, ale ani ty tu neviděl. Možná měl vždycky jenom štěstí a vlkodlaci sem často chodí. Kdo ví jak to vlastně je? Třeba ho vlkodlaci už dávno viděli, ale nic neřekli. I tohle je možné. Tady je totiž už možné naprosto všechno. Poví jí pár slov k její otázce o tom, zda snad vypadá jako vrah. Tyhle slova nemyslel přímo proti její osobě, spíše tak celkově. Jistě, že ona nevypadá jako vrah, ale jak může s jistotou říct, že jím není? Damien taky nevypadá jako nějaký lovec. Člověk většinou nevypadá na toho, kdo doopravdy je.) Fajn. Tak tedy nejste vrah.. (Zvedl ruce do obranné pozice a pak je zase volně pustil podél svého těla. Ještě jí neviděl takhle rozhořčenou. S člověkem asi udělá hodně obvinění z toho, že jste vrah. A nebo je to ještě tím, že právě zjistila jeho pravou profesi? Možná obojí. Díval se do jejích očí takovým prázdným pohledem jako, kdyby byl úplně duchem jinde. A taky trochu byl. Přemýšlel nad tím, jak to s ním teď bude. Umře bolestnou smrtí? Bude mít zničený život? A nebo mu rychle někdo utrhne hlavu? Všimne si, že se chová mnohem více odtažitě a ani se nediví. Kdo by taky byl stále milý a přátelský, kdyby zjistil, že jeho učitel je lovec upírů? Ještě před tím, než nadobro odejde a možná mu zničí život, položí jí otázku. Pohlédne do jejích očí a čeká na odpověď. Bedlivě jí naslouchá a rozhodně si ani nedovolí jí do toho skočit. Z jejích úst i to slovo monstrum zní jako kladný popis. Všechno to podává tak klidněji, starostlivěji. Potěšilo ho, že nechce, aby se mu něco stalo. Dokonce se chvíli zdálo, že se i usměje, ale nakonec to přešel a dál jí poslouchal. Právě teď mu svým způsobem řekla, že je buď vlkodlak a nebo čarodějka. Už od začátku si myslel, že bude jedno z toho. Nebo v to spíš doufal, jelikož by bylo vážně nepěkné zjištění. Sice nezabíjí upíry, ale rozhodně je nemá rád a Davinu měl doposud rád. Vždycky to byla jeho oblíbená žákyně a teď sám neví, jak to je a bude. Samozřejmě, že se bude muset, pokud bude mít šanci, nadále chovat jako před tím. Na několik vteřin sklopí zrak a pak se zase podívá Davině do tváře.) Omlouvám se, že jsem vás nazval vrahem.. (Omluví svá slova, která před několika minutami řekl. Vyznělo to blbě, ne tak jak to přesně myslel. Přemýšlí, zda jí má říci, zda loví i ostatní nadpřirozené bytosti a nejenom upíry. Prozatím si to ale nechává pro sebe, protože pořád netuší, jak z tohohle všeho vyvázne.)

*Samozřejmě, že ne ní vrah a musí se ušklíbnout, když s tím "souhlasí". Ví, že ho k tomu donutila, aby s tím souhlasil, neříká to proto, že si to myslí. Rozumí tomu, že jí nevěří, že nevěří lidem v New Orleans, protože jim se ani nedá věřit. Tady nelze věřit skoro nikomu, jenom sobě samému. Tohle dokáže pochopit, ale uráží ji, když ji hned automaticky škatulkuje a nazývá ji vrahem. Nikdy nikoho nezabila, ne, že by na to nepomyslela a že by právě teď klidně nezabila jednoho Původního, ale stále se tak nikdy nestalo. Má za to, že nejlepší bude odejít, ale on se ji zeptá, zda to hodlá někomu říct a to ji přinutí zůstat. Na tuhle otázku si odpovídala už předtím, co s tím udělá a přizná se mu, že nemá sebemenší tušení. Nechce jeho smrt, ale taky nechce smrt ani nikoho ze svých blízkých. Dost mu naznačí, že musí být buď čarodějka a nebo vlkodlak, tak doufá, že si spíše z toho odvodí tu čarodějku, i když se teď zatoulala do lesa. I když on sklopí pohledem směrem dolů, tak Davina se mu nepřestává dívat do tváře a jeho odpověď ji trochu překvapí. Vážně se ji omlouvá za to, že ji nazval vrahem? Trochu pozvedne bradu a vydechne dlouze, než se rozhodne mu na to nějak odpovědět. Jako kdyby ho schválně nechávala čekat, zda vůbec jeho omluvu přijme a nebo ne.* Omluva přijata. *Odpoví mu a zdá se, že je to k tomu všechno, ale ještě něco k tomu dodá.* Ale jedině za předpokladu, že z dalšího testu dostanu jedničku. *Koutky úst ji cukají do stran, jako kdyby se chtěla smát, ale za každou cenu to držela v sobě. No není to vtipné, když vlastně by se dalo říct, že vyhrožuje svému učiteli? Samozřejmě, že to nemyslí vážně, takže poté zavrtí hlavou.* Ne, omluva vážně přijata. Tu jedničku nepotřebuji. *Podívá se na něj opět vážně. Opravdu není tak pitomá, aby se snažila vyhrožovat svému učiteli a navíc to tak nemělo ani vyznít, spíše to mělo být myšlené jako vtip, možná nějaká ta provokace, když teď na něj má docela slušnou páku.* Ale stále nevím, jak s tím naložit. Takže...lovíte jenom upíry? *Zkusí tu otázku znovu. Potřebuje vědět, zda by byl v ohrožení i někdo jiný, než jenom Marcel.*

(Tohle rozhodně není večer, který si představoval. Potkat svojí studentku při tom, jak střílí a pak být nařknut z toho, že je lovcem, není zrovna dvakrát nejlepší. Proč si to jednou nemohl odpustit a jít jenom do tělocvičny? Proč musel jít do terénu a ještě na místo, kde ho kdokoliv může vidět, i když dnes se to stalo poprvé? To má vážně tak velkou smůlu? Ano, svým způsobem tu právě nazval svojí studentku vrahem, protože to špatně vyložil. Ale zase nepopírá, že jím není. Vždyť ne všichni vypadají jako vrazi. Snad každý se snaží vypadat jinak, maskovat své pravé já za vrstvou přetvářek. Davina už chtěla odejít, ale on jí tu ještě zdržel svojí otázkou. Jistě, že jí nechtěl nechat jenom tak odejít s takovou informací a netušit, jak s ní naloží. Davinu mu ale řekne, že vlastně ani sama netuší. Následně mu ale naznačí, že je buď vlkodlakem a nebo čarodějkou. Moc netuší, k čemu by se měl více přiklánět, jelikož se sama prochází v lese. Prozatím se k ničemu moc nepřikláněl a nechal to tak. Udělal něco, co měl možná udělat ze začátku, byl milejší. Omluvil se jí za to, čím jí nazval. Žije v tomhle městě až moc dlouho a naučil se, že by nikomu neměl věřit. A to může být chyba, začíná být až moc paranoidní a skoro v každém vidí špatného člověka. Ta pauza mezi jeho omluvou a její odpovědí je skoro nekonečná. Jako kdyby ho schválně nechávala čekat, aby si to pořádně užil. Trochu si oddychl, když přijala jeho omluvu. Nad jejími dalšími slovy, o kterých si myslel, že ani nepřijdou, tázavě pozvedne obočí. Dívá se na ní pohledem, zda to jako myslí vážně. Rozhodně by nebyl rád, že se ho jeho studentka snaží nějak vydírat. Ne, to opravdu ne. Jenže slečna Claire zakroutí hlavou a tím mu naznačí, že si jen dělala srandu. Jistě, že jedničku nepotřebuje. Ona je velmi inteligentní a jedničku by dostala i bez vydírání. Jeden koutek mu vyskočil do úsměvu, aby to nevypadalo, že nemá žádný smysl pro humor. Jasně, že vůbec neměl chuť se teď smát, ale zase tu nemůže stát a tvářit se jako kakabus. Pouze přikývne a nadále k tomu už nic neříká.) Dalo by se to tak říct.. (Ne, rozhodně neměl v plánu jí říct, že loví a nebo se o to aspoň snaží, Původní. V tomhle městě totiž člověk neví, kdo je s nimi za dobře a, kdo zase není.)

*Začíná mít z něj opravdu rozpačité pocity. Už jenom proto, že její humor příliš nevzal, i přes to, že mu koutek úst ucukl do strany. Proto se rozhodne, že je vážně na čase odejít, jelikož tato celá situace začíná být tak trochu trapná, bohužel. Celou dobu z něj však nespouští zrak a potom jenom dlouze vydechne. Když se ji zeptá, zda loví jenom upíry, tak ji jeho odpověď nepotěší, ale nemusí se tak obávat třeba o Sophie, že by snad šel i po čarodějkách. Má za to, že by už vážně měla jít a stejně se už začíná stmívat. Rozhodně nemá strach ze tmy, to vážně ne, ale kdyby někdo viděl ji a učitele v lese, večer a osamotě, co by si tak asi někdo pomyslel? Vždyť jde jasně vidět, že je o několik let starší, než ona. Zastrčí si ruce do kapes kabátu.* Uhm...myslím, že už půjdu. *Udělá krok vpřed, ale prozatím se k němu neotáčí zády.* Hezký zbytek večera, pane učiteli. *Pokýve na to hlavou a potom se už konečně otočí a vydá se zase tím směrem, kterým přišla. Ujde ale sotva pár kroků, než se zastaví a zůstane chvíli stát na místě. Avšak se poté otočí a zadívá se ještě jednou na svého dějepisáře.* Neřeknu to nikomu, pokud však někdo z mých blízkých neskončí zraněný. Potom se vám nemohu zaručit za to, že se něco nestane. Vážně se nepovažujte jít po Marcelovi, protože jakmile jdete po něm, tak jdete i po mě. *Nevyhrožuje mu. Spíše mu tím dává velkou radu po kom by neměl jít. Vlastně je to takový výměnný obchod. Ona ho neprozradí, když on nepůjde po Marcelovi. Jistě už o něm musel slyšet, pokud loví upíry, tak Marcela znát musí a nebo o něm alespoň slyšel. Není to ani žádné vyhrožování, právě, že to myslí dobře. Chce být s ním za dobře, nechce žádné problémy, ale jedinému, komu z upírů nesmí být ublíženo je právě Marcel. Ještě pár sekund se na něj dívá, než se opět otočí a zmizí někde mezi stromy. Cestou domů nad tím přemýšlí, jelikož ji přibyla tímto akorát další starost.*

(Za jiných okolností by se asi i zasmál a nebo aspoň více pousmál, ale ne teď. Ne v této pořád divné situaci. Stále se dívá do jejích očích a vyčkává na to, co se bude dít dál. Odpoví jí na její otázku, všimne si, že jí to nějak nepotěšilo, tudíž má vztahy s upíry. Nebude jí tu vykládat, jak jsou upíři nebezpeční a, že by jim neměla věřit. Pokud si myslí, že je s nimi v bezpečí, nechá jí si to myslet. Už se docela dost začalo stmívat a on by měl také už pomalu jít. I když je vlastně pátek a před ním je až moc krátký víkend. Přikývne na její slova o tom, že by měla jít.) Děkuji. Dobrou noc, slečno Claire. (Poněkud mile jí popřál a pak už jí jenom pozoroval, jak od něho pomalu odchází. Natočí se na ní, když se zastaví a čeká, co k tomu ještě řekne. Přikývne na její varování. Rozhodně ví, kdo ten Marcel je. Každý kdo má nějaké ty zkušenosti s nadpřirozenem ví, kdo je Marcel Gerard. Jednu chvíli to byl vůdce upírů, ale teď už spíše žije někde v postranní a nebo se spíše už tak neukazuje.) Marcel Gerard není zrovna můj cíl.. (Poví k jejímu obličeji. Byl poněkud potěšen, že to nikomu nepoví a tak jí ujistil, že po něm rozhodně nepůjde. Ne, Marcel není a snad nikdy nebude jeho cílem. Hlavním cílem pro něho jsou Původní. Ještě chvíli se na ní dívá a pak už jenom pozoruje, jak její záda mizí v dálce. Vezme si tašku a projde to okolo stromů, do kterých střílel. Spíše jenom tak letmě zkontroluje své výsledky a pak už jenom zamíří domů. Celou cestu je ale úplně mimo a přemýšlí jenom nad tím, co se mu událo.)

*Ticho, příjemná vůně lesa, čerstvý vzduch a mírný chlad. Tohle všechno jí obklopuje, tohle všechno cítit. Pod packami ji praskají větvičky a vítr se jí opírá do kožichu. Ano, právě teď je znovu ve své vlčí podobě. Hlavu má sklopenou směrem dolů a čichá okolo sebe, jako kdyby něco hledala, jenomže ona nehledá. Spíše si jenom dává do paměti různé pachové stopy, dalo by se říct, že tak vylepšuje své hybridní schopnosti. Ví, že její čich je tak dokonalý, že může někoho vystopovat a takhle si to trénuje, dalo by se říct. Občas je tato podoba pro ni lepší, jelikož není tak úplně tou Hayley, kterou ji všichni znají. Ale v kožichu je prostě vlkem, predátorem. Zastaví se pod jedním stromem a tam si lehne na zem. Položí si hlavu na ťapky a rozhlíží se okolo sebe, spíše jenom naslouchá tomu tichu, které ji obklopuje. Když takhle rozjímá po nějakou dobu, dostane se skoro do spánku, ale to by jí nesměl vyrušit nějaký zvuk. Okamžitě se zvedne a aniž by zjišťovala o koho přesně jde, tak si odběhne tam, kde má své oblečení. Promění se nazpět na člověka a v rychlosti se obleče. Zapne si do poloviny bundu, spíše to má jenom tak, aby to nevypadalo zvláštně, jinak zimu vlastně nepociťuje. Zaposlouchá se do okolí a rozejde se poté tím směrem. Vyjde zpoza stromu a zahlédne někoho, koho už jednou viděla a moc dobře si ji pamatuje. To je ta bloncka, co jednou přivezla Jacka za ní do sídla. Založí si ruce na hrudi a začne stát na místě. Už předtím poznala, že je to vlkodlak a už předtím se ji nezdála příliš sympatická.* Procházka v lese? *Pozvedne obočí a nakonec se rozejde směrem k ní.* Mimochodem...když už jsem na tebe narazila. Nevíš, kde je teď Jack? *Potřebovala by s ním mluvit a možná má o něm více informací, než ona sama. Sjede ji pohledem. Ne, rozhodně nepatří k nim, tohle jí je jasné. Zajímalo by ji, co tady dělá a co tady v NO vůbec chce.*

(Dneska byla v práci pouze ráno, a to z toho důvodu, že její kolegyně si potřebovala zajít k lékaři. Vlastně bylo dobré takhle vyjít někomu vstříc, protože u něj pak máte nějakou tu protislužbu. Přinejmenším to, že za vás půjde do práce, když to budete potřebovat zrovna vy. Městský ruch jí ale místy vadil a ona se ráda uchylovala právě do lesů. Byl tam klid, naprosté ticho, které sem tam protkal zpěv ptáků nebo nějaký kolemjdoucí, ale s městem se to nedalo vůbec srovnávat. Ráda po lesích běhala ve své vlčí podobě a s tímto úmyslem sem zavítala i dnes odpoledne. Zašla dost hluboko do lesů na to, aby se mohla proměnit a nerušeně běhat po lesích. Když ale přišla na místo, které by pro to bylo vhodné, ucítila energii jiného vlka. Byla to silná energie a ona věděla, že se jí rozhodně nevyplatí se teď přeměňovat. Možná by si měla najít jiné místo, kde nebude pach vlků tak očividný. Nevěděla, jestli tu někde pobíhá někdo, kdo má sluneční prsten, nebo je tu opravdový vlk, ale rozhodně by tu neměla zůstávat moc dlouho, protože přeci jen, ona je samotář. Rozhodla se tedy, že půjde na druhou stranu lesů, ale udělala sotva pár kroků a viděla před sebou Hayley. Teď už jí bylo jasné, čí je ten pach. Viděla ji jen jednou a to ještě krátce, když Jacka vyhazovala u nějakého nóbl sídla. Teď už věděla, co je zač. Hybrid, Jacksonova snoubenka, která si ho asi nikdy nevezme, protože je to tam komplikované. Tohle jí ale mohlo být celkem jedno.) Ano, chtěla jsem se trochu proběhnout, ale mezitím jsem narazila na tebe. (Ušklíbne se a chvíli si ji jen tak prohlíží, jako by si ji chtěla mnohem lépe zapamatovat. Když se jí zeptá, kde je Jackson, jen pokrčí rameny.) Nejsem jeho chůva, nehlídám ho. Ale mám ten pocit, že se snad vrátil do zátoky, nebo se tam vrací. (Nevěděla, jestli Hayley ví o tom, že Jackson vlastně nebyl se svou vlastní smečkou.)

*Pozvedne při jejich slovech jedno obočí. Jako kdyby snad les nebyl dost velký na to, aby si tady mohla zaběhat a přitom se s ní nemíjet, ale...počkat. Chtěla být ve vlčí podobě, takže to je jeden z vlkodlaků, co slouží Esther? Ihned sjede pohledem směrem dolů a snaží se vyhledat na její ruce prsten, který by ji v tom akorát utvrdil. Jenomže bohužel nic, ani žádný prsten, ani žádný kámen. Tak jak je zatraceně možné, že se může proměňovat, aniž by nebyl úplněk? Pozvedne zrak znovu k její tváři. Je to zvláštní, rozhodně z ní necítí hybrida, to by poznala. Navíc Tyler dělat hybridy nemohl, jedině Klaus, ale ten by zase potřeboval k tomu krev té dvojnice z Mystic Falls, což se taky nedalo uskutečnit a potom tady byla Hope. Ale to je naprosto nemožné, takže nemá sebemenší ponětí, co je vlastně tahle žena zač, ale zajímá jí to. Už jenom z toho důvodu, že chce pro své vlkodlaky přeměňovat se, mít nad sebou kontrolu bez těch pitomých prstenů. Zeptá se jí ihned na Jacka, jelikož by si s ním opravdu potřebovala promluvit. Dlouho se neviděli a když se viděli naposledy, tak jenom na chvíli. Poté se však ušklíbne a zcela ignoruje to, jak si ji prohlížela. Koneckonců prohlíží si jedna druhou.* Jackson byl mimo Zátoku? *Zeptá se poněkud nevěřícně a přešlápne z jedné nohy na druhou. Její pohled není právě příjemný, ale není to směrované k ní, nýbrž k Jackovi.* Kde tedy byl? Myslela jsem, že je po celou dobu se svou smečkou. *Myslela si, že se je snaží dávat dohromady a nějak sjednotit, zatímco ona je v sídle. A právě to je možná ta chyba. Ona je v sídle, ale měla by být i tady v Zátoce a dávat taky nad místními vlkodlaky dohled, aby nepřecházeli k Esther. A jak je vůbec možné, že ona o Jacksonovi tolik ví? Její nevědomost v tomhle směru sahá opravdu hluboko. Prozatím ignoruje tón jejího hlasu, který není nijak zvlášť přátelský. Má však na tuhle ženu docela dost otázek, ale neví, zda se jí na to zeptá přímo teď a nebo až později. A vlastně je ráda, že na ni narazila, alespoň se tak dozví to, co ji nikdo pravděpodobně nechtěl říct. Jen by chtěla vědět ke komu vlastně patří, protože zatoulaní vlkodlaci na tom nejsou většinou vůbec dobře. Zná to ze své vlastní zkušenosti, naštěstí se o sebe vždycky dokázala postarat.*

(Věděla, že Hayley musí být jistě zmatená tím, že jí řekla, že se chce proběhnout. U vlkodlaka slovo proběhnout rozhodně neznamenalo, že by si chtěl dotyčný zlepšovat svou fyzičku tím, že by běhal jak šílený po lese. Pro vlkodlaky to znamená proměnit se a teprve pak šíleně běhat. Milovala tu volnost, kterou cítila, když byla vlkem, ale jak to tak vypadalo, dneska se asi nepromění. Byla si jistá, že Hayley ji jen tak asi nepustí. Zvlášť, když viděla ten její výraz, jakmile se zmínila o tom, že Jackson se vrací. Takže to opravdu nevěděla. No, zdá se, že jeho snoubenka o tom nevěděla hodně věcí. Neptala se Jacka, jak to mezi nimi opravdu vlastně je. Byla mu zaslíbená a kdyby chtěl, byla by jeho. Ale on z nějakého důvodu nechce, aby se Hayley stala jeho ženou, i když by tím mohl zajistit to, že by se smečka mohla měnit, kdy by chtěla. Obě jsou na tom s přívětivostí asi stejně. Ani jedna zjevně neměla zájem být přílišně milá k té druhé, ale na druhou stranu to rozhodně ani od jedné nebyl útočný tón, nebo nějaká známka toho, že se mají chuť servat. Opravdu by ji zajímalo, jestli je Hayley tedy ve smečce, nebo jakou že to roli opravdu zastává, protože tahle neworleanská smečka se jí zdála čím dál tím divnější. Oblízla si rty a vydechla, když se jí Hayley dále vyptává na Jacksona.) Žil ve městě a nechal tady smečku žít si svým vlastním životem. Abych pravdu řekla, k alfovi se mi tenhle přístup moc nehodí, ale jak jsem poznala New Orleans, vlastně se asi nemusím ani čemu divit. Jackson se smečkou nebyl, měla jsi buď špatné informace a nebo jsi opravdu jen myslela a víš, co se říká o tom, když někdo myslí. (Podívá se na ni s mírně povytaženým obočím. Samozřejmě to nebyla žádná urážka na Hayleyin účet. Byl to obecné známý fakt, kdo moc myslí, tak prostě hovno ví. Jackson se rozhodně v posledních možná i měsících nesnažil dát smečku dohromady. Spíš by řekla, že se snažil dát dohromady sám sebe.) Jeho smečka se rozpadla na dvě části, řekla bych, že o sobě začal pochybovat ještě víc, než pochyboval do té doby. A prostě zdrhnul od svých povinností. No, snad to teď trochu vylepší, když už se tedy vrací. (Nakrčila nos. Jacksonovo alfovství pro ni opravdu bylo záhadou.) takže předpokládám, že když jsi o tomhle nic nevěděla, tak ti asi neříkal o rituálu. (Povytáhne obočí. Proč by jí to vlastně nemohla říct? Mohla by tu smečku zachránit, je to hybrid.)

*Dívá se na ni docela šokovaně, když ji zasvěcuje do toho, co Jackson dělal. Takhle může na ní vidět, že nevěděla vůbec o ničem a že to, co jí říká ji nemile překvapuje. Takže on si jenom tak odešel ze Zátoky a nechal smečku smečkou? Vždyť je to jejich Alfa a oni na něj spoléhají, myslela si, že se opravdu snaží a dělá něco pro to, aby tuhle záležitost vyřešili. Ano, nemá moc toho, co by mu mohla vyčítat, protože ani ona jako Alfa toho moc prozatím neudělala a taky je pořád v sídle, ne tady v Zátoce a taky ještě nenašla způsob, jak osvobodit vlky od těch zpropadených prstenů, ale Jackson má tady pořád větší váhu a rozhodně by se měl starat o své vlkodlaky. Smečka je silná jedině tehdy, když je spojená a ne rozpadnutá na několik kousků jako právě teď. Nelíbí se jí to, vůbec se jí to nezamlouvá a o to víc, že ví o Jackovi více tahle divoká bloncka, než ona sama. vrhne po ni ne právě přívětivým pohledem, když si vlastně rýpne do ní a do celé jejich smečky. Ano, možná má v něčem pravdu, ale nemá právo na to, aby měla takhle před ní proříznutou pusu.* Dávej si pozor na to, co vypustíš z té své pusy. . *Upozorní ji hned pro začátek, aby s ní jednala trochu jiným stylem. To ona je tady ta, která by ji mohla během chvíle zlomit vaz a tahle drzá pusa by nestihla ani zvednout ruku.* Možná to tady není tak, jak by mělo být, ale jsou k tomu jisté důvody, proč je právě teď situace v Zátoce velmi špatná. *A vlastně ji ani nemusí nic vysvětlovat. O ničem neví a ani k nim nepatří, takže by se neměla vůbec plést do vedení jejich smečky a do jejich záležitostí. Vlastně by se měla mít ona sama na pozoru před jinými. Popojde trochu do strany a poslouchá, co ji nadále říká. Chápe, že to Jack neměl lehké, ale taky by se měl vzchopit a dát to do pořádku společně s ní. Oba by se měli spojit a začít to už vážně nějak řešit, alespoň si s vlkodlaky promluvit.* Asi se vy dva hodně znáte, když máš o něm tolik informací. *Ušklíbne se při tom. Ani tohle se ji nelíbí a aniž by chtěla, tak to dává najevo. Myslela si, že se s Jackem budou informovat, ale od doby, co je hybridem, tak je to prostě špatné. Zarazí se, když se zmíní o nějakém rituálu. Možná má trochu prořízlou pusu, ale za to mluví a něco se dozví. Zatímco od Jacksona neví vůbec nic.* Ne. Opravdu se mi zapomněl zmínit o nějakém rituálu. *Našpulí mírně rty a na chvíli odvrátí zrak. Proč jí z toho vynechává? Začíná být na něj naštvaná a má taky proč. Pohledem se vrátí nazpět k Nailah.* Co je to za rituál? *Zeptá se jí zvědavě a doufá, že ji odpoví a zahrne ji do toho více. Když už to nakousla, tak pravděpodobně jí nebude dělat žádný problém, aby to dokončila. Jedině tehdy, kdyby ji chtěla výhradně provokovat a něco takového by jí nedoporučovala. Je zklamaná z toho, jak Jack jedná, že ji nic neříká a musí se to dozvědět od jiných a ještě čirou náhodou. Kdyby ji nepotkala, tak ani netuší, že byl pryč.*

(Viděla na ni, že je opravdu v šoku z toho, co slyší. Vlastně se jí ani nedivila. Alfa by měl stát za svou smečkou, měl by s ní být, ať se děje, co se děje. Alfa by měl být silný jak vůlí, tak slovem, tak fyzicky, protože jinak se smečka může cítit dost nejistá. Řekla by, že se tak právě stalo, když se smečka rozdělila. Jedna skupina nevěřila, že je Jackson dokáže doopravdy vést k cíli, který chtějí. Druhá skupina spíše doufala v to, že se jejich alfa ukáže jako pravý vůdce. Ale jak slyšela, i teď odcházejí další a další vlkodlaci za lepší nabídkou od někoho, kdo ani není vlkodlak. Jackson nechal svou smečku stát ladem a ta se chopila příležitosti, kterou měla, protože se nemohla spolehnout na svého alfu. Pomalu ale jistě zůstávali snad jen ti, kteří buď stále slepě věřili, nebo jim vyhovovalo pohodlí zátoky, kde se o ně nikdo nestaral a nemluvil jim do jejich životů. Jenomže tohle všechno bylo špatně a smečka byla v naprosto dezolátním stavu.) Z pusy vypouštím jedině pravdu a ty to víš soudě podle tvého výrazu. (Podívá se na ni a chvíli jen mlčky sleduje její mimiku ve tváři.) Ne, opravdu to tady není, jak by mělo být. Problémy jsou všude, záleží na tom, jak se řeší. A já bych řekla, že se Jackson možná tak trochu ztratil sám v sobě. Tohle bych mu samozřejmě říct nemohla, ale můžu to říct tobě. Nevěří si, to je sakra problém, když jste alfa. Vlastně se proto vůbec nedivím, že jeho smečka dopadla takhle. Ale měl by se buď vzchopit a být vůdcem, nebo by se měl svého postu vzdát, protože tohle nezvládá. Smečka je slabá i díky němu. (Ano, dost tu kritizuje, ale neříká nic, co by nebyla pravda. Neviděla život v zátoce, ale ví, jak to tam vypadá. Neviděla strukturu smečky, ale přesně ví, jak to v ní chodí. A to vše jen díky tomu, co vycítila z Jacksona. Šamani se dokáží naladit na vlnu smečky, ale ona neviděla nic, na co by se naladit chtěla. I proto váhá, jestli se vůbec chce ke smečce přidat, i kdyby tady měla zůstat.) Hodně známe? (Trochu se pobaveně zasměje a zakroutí hlavou.) Ale kde že. I když je pravda, že o něm něco vím. Dokážu mnohé vycítit a něco jsem se dozvěděla ve městě. Třeba taky to, že prý jsi jeho snoubenka, i když jsou tam jisté překážky. (Ušklíbne se.) A proč jsem zmínila zrovna tohle? (Podívá se na ni s otázkou, kterou ale hned míní zodpovědět, takže ani nedá Hayley šanci se vyjádřit.) Protože to souvisí s tím rituálem. Ty jsi hybrid, můžeš se měnit, kdy se ti jen zachce. Ten rituál spočívá v tom, že by se vlkodlaci mohli tak měnit též a stejně tak by získali i další tvoje schopnosti, které máš, fyzické schopnosti tím myslím. (Samozřejmě, když si alfi brali šamany, tak všichni vlkodlaci nebyli tím úderem šamani, protože duchovní schopnosti se předávat tímhle stylem nemohly.) Ale je v tom háček. Takže asi vím, proč se ti o tom Jackson nezmínil. Musela by sis ho vzít. (Podívá se na ni hned, jak jí to poví. Opravdu nechodí kolem horké kaše.)

*Ano, moc dobře ví, že jí tady říká pravdu, ale nepotřebuje to poslouchat od někoho, kdo ani není s nimi nějak spjatý. Měla by se raději starat především sama o sebe a ne rýpat do jejich záležitostí. Ale nemůže nic popřít, nemůže říct, že to tak není, protože pravda je přesně taková jak říká. Sleduje ji velmi pozorně a v jejích očích jde vidět, že i když se plete do věcí do kterých by ji nic nemělo být, tak ví, že má pravdu. Ráda by s tím něco udělala, ale má příliš velké závazky a hlavně žije v sídle. Vlkodlaci ji už neberou tak, jako předtím protože ať chce nebo ne, tak je teď jenom polovičním vlkodlakem. Pro ní je to o dost náročnější, ale i přesto jim chce pomoct. Možná by měla zůstat na nějaký čas v Zátoce, ale až po tom, co si konečně promluví s Klausem ohledně Hope. Přejde to ušklíbnutím, nemá ji co k tomu říct. Hádat se s ní o něčem, co moc dobře vědí? Ne, to dělat vážně nebude.* Jackson toho příliš mnoho ztratil, ale nemyslím si, že se nedokáže vzchopit a postavit se čelem svým povinnostem. *Přihmouří přitom oči. Nechce se s ní zrovna o tom bavit za Jacksonovými zády, ale raději by mu to všechno vmetla do tváře, jak vůbec může v těchto dnech opouštět svou smečku.Může na ní vidět, že z toho začíná být rozčílená a hlavně nesvá. Potřebuje, aby to dali do pořádku a potřebuje pomoct Jacka. Bez něj, bez smečky se Hope nebude moct vrátit domů a tohle je přeci jenom jediný cíl. Chce svou dceru co nejdříve doma, čím déle je pryč, tím více ztrácí čas, aby vyrůstala po boku své rodiny, po jejím boku. Rozhodně by si nepřála, aby se Jackson svého postu vzdal, jelikož by mohl připadnout někomu u koho by to právě nechtěla. Jacksonovi věří a věří, že kdyby se dozvěděl o Hope, tak by ji chtěl taky ochránit, tohle prostě nemůže dovolit. Ruce má založené na hrudi a sleduje ji velmi pečlivě. Čím dál víc ji začíná zajímat, kdo vlastně je, protože ví toho opravdu hodně.* Kdo vůbec jsi? *Zeptá se jí na to a zkusí tak své štěstí. Buď jí to vyklopí a nebo si bude muset počkat na to, až se to od někoho dozví. Ale jak může teď na někoho spoléhat a hlavně na Jacksona, když on jí neříká vůbec nic? Jako kdyby snad neměli jasnou domluvu. Vždyť mají táhnout za jeden provaz, ale nezdá se, že by tomu tak bylo. Spíše oznámí, že Jacka dost zná, když ví tolik informací. Při jejím smíchu jenom povytáhne obočí, ale stále nic neříká. Nemůže vědět, jak moc jsou si blízcí, koneckonců tahle žena ví toho momentálně více, než ona sama. Proto má takový dojem a proto usoudila, že se pravděpodobně budou lépe znát. Ona ji však vytrhne ihned z omylu a už vůbec se ji nelíbí to, že ji připomíná jeden důležitý fakt - je Jackova snoubenka. Nad tím se jenom ironicky pousměje a nakloní hlavu do strany. Nehodlá se o tom s ní bavit, jelikož ani s Jacksonem nikdy tuhle záležitost neřešili.* Ano, zřejmě si umíš sehnat velmi dobře informace. *Nelíbí se jí, že je taková šťouralka. Taky může k někomu patřit. Jak může vědět, že to není další poskok Esther? Možná by ji prostě měla rovnou zabít a nezjišťovat to. Každý neznámý je pro ni teď nepřítel. Zarzí se, když se zmíní o nějakém rituálu, který ji nic neříká. Jen, co začne znovu mluvit, tak se nadechne, aby něco řekla, ale ona příliš rychle mluví a tak ji neskáče do řeči. Potřebuje zjistit, o co přesně jde. To, co jí tady povídá zní velmi zajímavě a jí to opravdu zaujalo. Ovšem ten poslední fakt ji zaskočí a na chvíli to vypadá, že zamrzla, přestala dýchat. Jenom nevěřícně vykulí oči a až po nějakých pár sekundách se nadechne a sklopí pohled dolů. Takže jediná možnost, jak zachránit jejich smečku je ta, že se s Jacksonem vezme. Musí si ho vzít, aby zachránila smečku. Pořád si to opakuje v hlavě a není to právě to, co hledala a co chtěla. Jackson se jí o tom nezmínil jistě z důvodu, že ví, že má city k někomu jinému a že něco takového není právě její styl. Ale je to zase jediná možnost, jak pomoct vlkodlakům. Je naštvaná, že ji neinformoval, přímo to v ní pění. Má chuť hned teď vzít mobil a napsat mu ne právě pěknou sms. Nejlépe by se s ním chtěla teď hned vidět a vyříkat si to s ním. Až po nějaké době zvedne bradu a podívá se na Nailah. Rty má semknuté pevně ks obě do doby, než se rozhodne promluvit.* Odkud tyhle informace vůbec máš? Je prokázané, že tento rituál funguje? *Možná to jsou jenom nějaké bláboly, jak vůbec může vědět, že něco takového funguje? Má chuť odtud co nejdříve vypadnout a nechat si to všechno projít v hlavě.*

(Měla pravdu. Alfa toho asi mohl ztratit víc, než kdo jiný, ale od toho je to alfa, od toho byl zvolen, protože se předpokládalo, že ztráty dokáže odsunout stranou tak, aby se mohl soustředit na smečku. Alfa si nemohl dovolit se ztratit v sobě, nemohl si dovolit ztratit směr. O to těžší to bylo. O to zodpovědnější a pracnější. Někdo, kdo na to neměl, by se prostě alfou neměl stát. Někdy vycházelo alfovství z rodového postavení, jindy si zas alfa své místo musel vybojovat. To druhé řešení bylo jistě lepší, ale tady uznávali autoritu trochu jinak. Tady byly dva rody, které měly své vůdce. A Jackson byl zřejmě potomkem jedním z nich. Musel být, pokud už tedy ty rody nevymřely a on nebyl jakýmsi zástupcem. Ale Jackson byl až moc hodný a až moc se potápěl ve svých problémech. Nebyl to alfa, jaký by měl být. Zajisté to byl dobrý člověk, o tom nepochybovala, ale jeho síla byla mizerná.) Každý někdy něco ztratil a bylo jen na něm, jak se z toho dostal. Problémem alfy je, že on si nemůže dovolit tápat, i kdyby toho ztratil sebevíc. Chápu Jacksona jako člověka, ale nemůžu ho chápat jako alfu. On není alfou, jakého by si tahle smečka zasloužila. Ne, že by byl Jackson něco méně, to vůbec ne. Ale ta smečka si zřejmě myslí, že je právě něco víc. Jackson ji nezvládá. Takový je můj pohled na věc. (Zhodnotí to, ale pokračuje dál, protože si je jistá, že by Hayley mohla zase něco namítat.) Vím, že nepatřím do smečky, ale možná taky proto tohle všechno můžu vidět objektivně. A tvoje energie, i když neberu v potaz tvoji upíří část, mi napovídá, že ve smečce máš vysoké postavení. Konec konců tomu napovídá i to, že jsi Jacksonova snoubenka. A možná i proto ti to říkám. Cítím z tebe sílu a Jackson ti jistě dokáže naslouchat. Měla bys... mohla bys ho trochu popostrčit. Aby se sebou něco dělal, s tím vším okolo něj. (Podívá se na Hayley. Myslí to naprosto vážně. Možná nechce být součástí té smečky, ale rozhodně by byla ráda, kdyby se za pár měsíců, až bude pryč, někde dozvěděla, jak si smečka vede a že je vše mnohem lepší než kdy předtím.) A kdo jsem? (Vydechne a oblízne si rty.) Prostě vlk samotář.(Odpoví jí na její otázku. Je to vlastně pravda. Je vlk samotář, ale váže se k ní ještě úplně jiný příběh, který si zatím nechává pro sebe. Ona a Hayley nebudou kamarádky, to dokázala vycítit, ale nemusely být ani nepřátelé. A stejně je tohle všechno jedno. Nemíní tu zůstat napořád. Hayley má podezřívavý pohled. vlastně se jí nemohla divit. nemohla vědět, jak je možné, že se tu chtěla přeměnit a pobíhat si jen tak po lese. Postřehla taky předtím, že si Hayley prohlíží, jestli nemá náhodou prsten. Ne, nic takového. Ona ho nepotřebuje a potřebovat nebude. Pak začne mluvit o rituálu a vidí na Hayley, že je dost překvapená a zmatená. A tenhle dojem se ještě víc navýšil, když jí řekla o tom, že by si měla Jacka vzít. Teď v ní jistě zasadila semínko pochybností a ona začne uvažovat o tom, že by smečku zachránila. Ať už je mezi ní a Jacksonem cokoliv, smečka je důležitá a ona viděla na Hayley jakýsi stín zodpovědnosti za ni. A znovu ty otázky. Jak to ví, jestli to funguje. Rozhodne se, že půjde s pravdou ven.) Dobře, řeknu ti jeden příběh, ale musíš mi slíbit, že se žádnému vlkodlakovi o tom nezmíníš. Kdysi dávno tady na území dnešního New Orleans žil kmen, který uměl změnit svůj stav mysli. Byli to šamani, kteří se dokázali měnit ve vlky a nepotřebovali k tomu úplněk. Měli velkou duchovní sílu. Kolem byly dvě osady lidí, kteří toužili po tom, aby byli stejní jako šamani. Přesvědčili je, ale rituál, který šamani provedli, se zvrtl a z lidí se stávali vlci jen, když nastal úplněk, a to ještě za velikých bolestí. Bylo to tak pro ně spíše prokletím, ale chtěli ho sami. Ty rody tady zůstaly a zřejmě tady jsou dodnes a Jackson patří do jednoho z nich. (Poví jí, co tu ví možná každý vlkodlak, ale považuje to za pohádku.) A ten rituál funguje, na to vem jed. (Potvrdí jí, ale víc jí k tomu neřekne.)

*Přijde jí to, jako kdyby ji tady Nailah poučovala a to se ji právě nezamlouvá. Není zase pitomá a není to tak, že by o vlkodlacích a smečkách nic nevěděla. Možná mezi nimi nevyrůstala, možná byla vlk samotář a dalo by se říct, že něco v ní z toho vlka samotáře zůstalo, ale za tu dobu, co odešla od adoptivní rodiny, vlastně lépe řečeno byla vykopnutá, tak stihla toho poznat hodně a dozvědět se spoustu věcí. A nemá ráda, když jí někdo poučuje a hlavně od vlkodlaka, co k nim ani nepatří. Nepotřebuje se s ní o tom bavit nějak více do hloubky, ale ona si to pravděpodobně nemůže odpustit. Během jejího vyprávění si špičkou jazyka několikrát přejede o vrchní patro a nebo si přejede po vrchní řadě zubů. I když je na Jacka naštvaná, přesto nedovolí, aby někdo neznámý a kdo je tady jenom chvíli shazoval před ní jeho autoritu. Ne, rozhodně chce, aby Jacksona ostatní vlkodlaci uctívali a tak by to mělo být. Nadechne se zhluboka, aby řekla na to svůj názor. Může z ní vycítit, že se svými slovy to už přehání a ona to nehodlá jenom tak nechat. jenomže ji nedá ani prostor k tomu, aby něco řekla. Jistě, může jí skočit do řeči, ale z nějakého důvodu ji nechá mluvit a místo toho poslouchá, co má ještě ta bloncka na srdci. Překvapí ji její slova, když se zmíní o tom, jak moc velkou sílu z ní cítí. Vážně netuší, kdo je tahle osoba zač a dalo by se říct, že ji svým způsobem lichotí, ale to nic nemění na tom, že před ní bude nějak shazovat Jacksona. Na tohle by ji měla velice rychle upozornit a to taky hodlá udělat, jenom tím, co řekla trochu zmírnila její rozhořčení, ale není to tak, že by si snad získala její náklonnost jedním malým komplimentem.* Přesně, jak jsi říkala. Nepatříš do smečky a tudíž by sis měla dávat pozor na to, co říkáš. Už jednou jsem tě upozorňovala, cizinko. *Zastrčí si pramínek vlasů za ucho a ještě trochu popojde směrem k ní, avšak stále od ní má udržený jistý odstup.* Jackson je ten nejhodnější chlap, kterého znám a možná se mu teď nedaří, možná těžce zvládá všechno, co se okolo něj děje, ale nedělá to z něj špatného vůdce. Jsi teprve chvíli tady na to, aby jsi ho mohla takhle soudit. *Nemůže se jí divit, že ho brání. Jack je pro ní důležitou osobou a ona ho bere jako vůdce, možná má své mouchy, možná je to teď na nic a nejde mu to, ale ona v něj věří. Věří, že se dokáže vzchopit a dát věci do pořádku, že dokáže zkrotit vlkodlaky a uhlídat si alespoň to, co má.* A co se týče mě, tak jsem poslední z rodu Labonair, což mě dělá druhým Alfou. A nemusíš mít žádné obavy. Já už si to s Jacksonem vyřeším. A to zasnoubení jsme si nevybrali, bylo nám spíše přiděleno. *Uvede ji na správnou míru a jde na ní poznat, že dál už to s ní rozebírat nebude. Možná si teď bude myslet, že když má takové postavení, tak je vlastně taky k ničemu, že se stále nic neděje. problém je, že ona o ní a jejím životě neví nic, nic neví o tom, že žije s Původními, že stále má svou dceru. Má teď toho o mnoho více, než Jackson, ale i tak chce s touto situací něco dělat. Musí se jí zeptat na top, kdo je. Až příliš toho ví, tvrdí, jak z ní dokáže cítit sílu. Zajímá jí to s kým má tu čest. Nedá se říct, že jí její odpověď stačí, ale vidí v ní trochu sebe před pár lety. Až na to, že ona je poměrně starší a vyspělejší, ale prezentovala se vlastně úplně stejně. Jenom pozvedne bradu a přikývne na její slova. Nehodlá to z ní teď tahat, ne, když se dozví něco, co jí šokuje a z čeho je opravdu překvapená. Neví, jak s tou informací naložit, nechápe, jak jí Jackson nemohl říct o něčem tak důležitém. Opravdu jí to zarazí a ještě hůř...nemá příliš na výběr. Jediný způsob, jak se distancovat od kamenů a Esther je to, aby si vzala Jacksona. Jenomže její city patří k někomu jinému, možná kdyby poznala Jacksona dřív, možná, kdyby spolu trávili více času od doby, co tady přišla, tak by nemusela ani nad něčím takovým přemýšlet. Ví, že Jack by jí udělal šťastnou, že by byl skvělým manželem, že je to nejideálnější chlap a že by ji dokázal dát vše, po čem touží. Má k němu velmi blízko, opravdu ho má ráda, ale ty silnější city má k někomu jinému. Potom však chytne pochybnosti o tom rituálu. Nemusí to být vůbec pravdivé a mohou to být jenom povídačky. Jak si může být něčím takovým vůbec jistá? Proto ji položí otázky a vyčkává na odpověď. Semkne rty k sobě a dívá se jí po celou dobu do očí. Povytáhne obočí, nechápe, proč by měla něco takového držet v tajnosti, co na tom může být tak zajímavého, ale nakonec souhlasně přikývne, že se o tom nezmíní. Pozorně naslouchá jejímu příběhu a na konci přihmouří oči. Když si to tak spojí všechno dohromady, když si vezme její znalosti a to, že nemá prsten kvůli kterému by se přeměňovala, tak jí hned napadne jedna věc.* A ty jsi jedna z nich, že ano? Přeměňuješ se bez prstenu, znáš tyhle příběhy a pokud tvrdíš, že jsou pravdivé, tak jsi to už musela zažít a nebo ti o tom vyprávěli tví předci - šamani. *Řekne to jako hotovou věc. Ani nepotřebuje její odpověď, vždyť je to jasné. Vydechne dlouze a opět se zadívá směrem do země. Chtělo by si to ověřit ještě u někoho, kdo by o tom mohl taky něco vědět, ale je v jejich smečce někdo takový? Podívá se zpětně na ni.* Zůstane to u mě a každopádně jsem ti vděčná za to, že jsi mi řekla to, co Jackson neměl v plánu. Až ho potkáš, nemusíš se mu o tom zmiňovat, že to vím. Já si už s ním vyřídím. *Ohlédne se za sebe a jelikož je stále rozhořčená a má o čem přemýšlet, tak se rozhodne k odchodu. Obrátí se k ní.* Měj se na pozoru. Jsem si jistá, že se nevidíme naposledy. *Řekla jí to spíše tak, aby si dávala pozor na ostatní, ne rozhodně tím stylem, že by si měla dávat pozor na ni. Rozhodně ji nevěří, ale taky to není tak, že by ji přímo chtěla ublížit. Nemá k tomu důvod, koneckonců jí byla nápomocná, dalo by se říct. Zdá se, že není přítel, ale ani nepřítel, jenomže si ničím jistá být nemůže. Ještě naposledy se na ni podívá a pak zmizí upíří rychlostí pryč.*

(Byla opravdu obezřetná a snažila se, aby nevzbudila až moc velkou a nevyžádanou pozornost. Respektive věděla, že si jí Lorent všimne, ale nechtěla působit tak, aby to vypadalo, že ho míní nějak ohrožovat. Nechtěla, aby na ni hned Lorent zaútočil. Ale pravda byla, že teď vlastně riskovala. Byla tady s vlkem, který se neuměl ovládat jako ona. Lorent nepřemýšel jako Lorent, teď přemýšlel jako vlk a řídil se svými instinkty. Chtěla se k němu přiblížit blíž, ale on začal vrčet. Vlastně nepředpokládala ani nic jiného. Lorent byl úchvatný vlk. Statný, silný, ale taky agresivní, i když nevyvolával konflikty, když nemusel, to bylo poznat z jeho postoje. Varoval ji, ale útočit nechtěl. Zatím. Snad to tak i zůstane, ale ona nemůže udělat chybu. Podívá se mu do očí opravdu jen na chvíli, aby to snad nevypadalo, že h vyzývá. Teď před ní stál opravdový alfa, který by ji smetl svou mocí, kdyby chtěl. Mohl by si ji podmanit hned a ona by věděla, že proti němu nemá šanci. Ale nechce, aby na ni Lorent použil svou moc. I když je sám, byl silný, jeho magie byla silná. Byl starý, tím to bylo. Jeho magie sílila s jeho stářím a on je opravdu hodně starý. Věděla, že kdyby ji přelil svou magií, tak by se i ona mohla přestat ovládat. Mohla by přestat vnímat tak, že si všechno pamatuje. Mohla by se začít nekontrolovat. To rozhodně nechtěla. Chtěla mít sebe samu pod kontrolou, proto se rozhodla, že se mu podmaní raději sama, než aby to udělal on. Sklopila hlavu k zemi, pak si lehla a nakonec se převalila na záda. Vystrčila břicho a nastavila krk. Tak dávala najevo, že je zranitelná. Vlastně se mu vydávala všanc, vzdávala se. Mohl ji zabít, pokud by chtěl, ale vzdávající se zvířata ani šelmy většinou nezabíjí, protože přiznají svou podřazenost.)

(Poddala se mu, protože opravdu takhle nechtěla riskovat svůj život. Měla z něj naprosto jiný pocit než z Jacksona, když ho potkala poprvé. A navíc u Jacka věděla, že se kontroluje, protože úplněk nebyl. Lorent o sobě nevěděl. Opravdu se stal prostě vlkem, který neuměl uvažovat tak, že by ji snad znal. Znal ji jako člověka, ale jako vlka nikoliv. Na druhou stranu, když se mu už poddala, jeho vlk si bude už vždycky pamatovat, že je jí nadřazený, že se od ní nemusí obávat žádných hrozeb. Bude to vědět i sám Lorent, až se probudí. To, jak si předtím hráli na dominanci, to bylo jen haštěření. Tohle je vážné a ona už si navždy musí zachovat to, co udělala teď. Už vždycky mu bude podřízená. Něco v jejich vztahu se změní, až se probere. Ucítí to i jako člověk. Energie mezi nimi bude jiná. Když se Lorent nakonec rozhodl, že ji nezabije, za což byla samozřejmě ráda, protože takhle by skončit nechtěla. Popoběhl o něco dál. Ona vstala, protože věděla, že ani od něj jí už nic nehrozí, pokud tedy ona neudělá nějakou botu, což nehodlá udělat. Štěkl na ni, vlastně jí tím rozkazoval, aby ona šla za ním, že chce, aby šla taky. Musela poslechnout, i kdyby nechtěla, což u ní v tuhle chvíli ani nehrozí. Ona se toužila proběhnout. Držela se ale v uctivém odstupu od něj a hlavně se držela vzadu, za ním. Kdyby ho předběhla, mohlo být taky zle. Doběhli takhle spolu až k té studánce, o které mu říkala prvně. Zstavila se a nechala ho, aby se napil. Teď na tu studánku neměla nárok, ne když je tam on. On se ale potom vzdálil, aby se mohla napít i ona. I když byl alfa a vůdce a ona mu byla poddaná a vlastně vůbec nepatřila k němu, byl ohleduplný. Nechal ji, aby si taky došla ke studánce a napila se. A ona tak udělala. Budou pobíhat lesem ještě nějakou dobu a nechtěla trpět žízní. Když se napila, rátce se pak na něj podívala, jako by ho chtěla vyzvat k tomu, že může jít dál, že může určovat směr. Dneska byla jeho, slíbila mu, že s ním bude běhat. I když on nevěděl, kdo teď je.)

(Když jí cákne voda na čumák, tak prudce uhne, protože jí to nebylo zrovna příjemné. Lorent jí tím ale jasně říkal, že pití vody už stačilo. Chtěl jít dál, i když ona by ještě klidně chvíli rozjímala tady u studánky. Ale bylo jí jasné, že krajinu Lorent zrovna v tomhle stavu mysli moc neocení, takže nakonec sice neochotně, ale vydala se za ním, protože nechtěla mít problémy. Chtěla, aby dneska všechno proběhlo naprosto v pořádku. Taky cítila, že v blízkosti je vlk, ale taky kořist. Bylo jí jasné, že Lorent je cítí taky a vyrazil tím směrem, což znamenalo, že si chtěl zalovit. Ona se mu do toho nemínila montovat. Byla prostě opodál a čekala, až jak se to vyvrbí. Samozřejmě by kdyžtak Lorentovi v lovu pomohla, kdyby se něco dělo, kdyby jelena nemohl nahnat. Ve vícero členech se loví rozhodně lépe. Ale nechce se mu montovat do jeho lovu, pokud to vyloženě nebude chtít. A jak se zdálo, tak on si mínil vystačit sám. Ale taky věděla, že ten druhý vlk je hodně blízko. Byl opravdu hodně cítit a věděla, že ti jeleni začali taky něco cítit. Byli nervózní a najednou se dali na útěk. Nevěděla, jestli je ten druhý vlk tak zoufalý, že chce lovit zrovna, když je po větru, nebo byl takovej blbec, ale vlastně tím nahnal jeleny k Lorentovi, který pak jednoho ulovil. Jakmile se ale objevil ten druhý vlk, tak zpozorněla a napjala se. Nezasahovala, protože znovu bylo lepší, když si to ti dva vyřeší mezi sebou. Oni se alespoň rychle zahojí, ona by to schytala na plno. Už takhle jí stačila jizva na krku od rány Jacksona nebo několik jizev v brišní části těla, kde se do ní zakousl Adam. To ji ještě nechtěl za družku. To byla ještě taky sama a nabourala jeho teritorium, i když to tehdy nevěděla, protože to bylo na okraji a alfova pochová a i energetická stopa byla sotva znatelná. Ale Adam ji tam tehdy načapal a nebyl moc přívětivý. Kdyby teď byla v lidské kůži, tak by se asi ušklíbla. Jak to nakonec všechno dopadlo. Ona měla být adamovou družkou, ale dřív, než se tak stalo, přišli lovci. Rozhlížela se a větřila kolem, kdyby se k neznámému vlkovi chtěl ještě někdo přidat, aby ho ona sejmula a Lorent tak neměl práci navíc. To se ale nestalo a i Lorent vyšel z boje vítězně. Nechala ho, aby se najedl. Třeba jí k tomu jelenu pak taky pustí, až bude mít sám dost. Tak se taky stalo. Bylo to opravdu zvláštní. Jako kdyby i Lorentův vlk chtěl vlastně celou tu dobu společníka. Jen mu musela prokázat, že se jí nemusí bát a že on je jí nadřazený. Najedla se do syta a pak ještě dál pobíhali lesem, než se dostali zpět k místu, kde se vlastně přeměňovali. Ona si tam lehla. Už nechtěla jít dál. Chtěla se na chvíli prospat. Zavřela oči a opravdu usnula.
Ráno otevřela oči, protože uslyšela šustění listí v okolí. Byla zase v lidském těle a dokonce na sobě měla přeozenou mikinu, aby nedráždila svým obnaženým tělem. Otočila se ještě na zemi v tom listí a spatřila Lorenta, který seděl na tom malém skalnatém útvaru. Usmála se a pak zhluboka nasála vzduch do plic.) Dobré ráno. (Narovnala se do sedu. Vlasy měla na jedné straně, mikina z ní samozřejmě spadla, ale jí to nevadilo. Nahota mezi vlkodlaky opravdu nebyla žádná věda. Bylo to přirzené. Ona to tak brala. Lorent tak mohl vidět jak její jizvu na krku, tak docela velkou jizvu na břiše. Bylo jasné, že na obou místech ji někdo pokousal, i když jizva na krku byla čerstvější záležitost. stočila se ke svému oblečení a začala se na zemi oblékat. Když na sobě měla spodní prádlo, tak se zvedla ze země a teprve potom si na sebe vzala zbytek. věděla taky, že ona je teď Lorentovi už opravdu podřízená.) Pamatuješ si vůbec něco z minulé noci? Vlastně jsem se nikdy normálního vlkodlaka na tohle nezeptala. Jestli si pamatuje, co zažil, když byl vlk. Vím, že vlk si nepamatuje své lidské já, když se mění o úplňku, ale jak je to zpětně... (Pokrčí rameny, chvíli se na něj dívá, ale pak pohledem uhne. Takhle to už prostě zůstane.)

(Už oblečená čekala na to, co jí Lorent odpoví. Opravdu se zajímala, jestli si to pamatuje, nebo si nepamatuje nic, nebo jen něco. Ale s tou otázkou dominance, to je jí jasné. Už teď cítila tu změnu mezi nimi. Lorent jistě musel taky. I když je pravda, že ona jako šaman tohle vnímala o něco intenzivněji. Ale stále si myslela, že tohle Lorent prostě ví. Když jí pak řekne, že čím víc se vlkodlak přeměňuje, tím víc si toho pamatuje, tak kývne hlavou. Konečně už tedy ví to, jak to s vlkodlaky opravdu chodí. Lorent byl sice stará vlkodlak, ale větší dávku těch let strávil někde na druhé straně barikády, takže si jistě nepamatoval úplně všechno. On jí potom potvrdí její domněnku. Pamatoval si hlavně pocity a dojmy. Byly docela trefné, co jí tak řekl a dokonce se zajímal i o to, jestli nebyla zraněná ona. Mohla být. Jistě, že mohla. Kdyby se mu nepodvolila, tak by to jistě schytala, možná by ji byl i zabil, to nevěděla, ona se docela ráda rvala, tedy nevzdávala se, ale teď tu nebyla proto, že by se rvát chtěla nebo musela. Slíbila Lorentovi, že si s ním o úplňku zaběhá, i když celkem moc dobře věděla, že se mu bude muset poddat. Bylo zajímavé, že jí to nijak zvlášť nevadilo. Cítila se s ním v bezpěčí, to nemůže popřít.) Ano, to běhali. A narazil jsi na stádo jelenů, chtěl jsi lovit, ulovil jsi jelena, ale objevil se další vlk. Setřásl jsi ho a pak ses mohl v klidu nasytit. Vlastně musím říct, že jsi jako vlk docela ohleduplný, když už víš, že ti nehrozí nebezpečí. (Myslela tím samozřejmě to, že se mu musela podvolit, jinak by ji bral jako vetřelce.) Taky jsem se do syta najedla. Ale chvíli jsem myslela, že prostě nezastavíš a budeš chtít snad běhat až do doby, než se přeměníš zpět. Tak jsem si tady prostě lehla a i kdybys ty šel dál, tak já už rozhodně ne. (Zakroutila hlavou.) A jo, řekněme, že to vlastně bylo fajn. (Přizná, že i ona si to vlastně užila.) Možná bych už měla jít, slib jsem dodržela, zaběhala jsem si s tebou jako vlčice v lese. (Ale tak nějak se ještě nerozchází. Pořád stojí na místě.)