Woods

*Přestane sledovat čas a tak nedokáže přesně říct, jak dlouho už s Genevieve vysedávají v lese. Je si, jen jistý, že den už postoupil do další své části. Pozoruje dál trochu starostlivě, trochu tázavě Gen. Napadne ho, že v tomhle městě snad neexistuje nikdo, kdo by neměl komplikovaný život. Když Genevieve začne povídat, pozorně ji poslouchá. Párkrát jí dlaní pohladí po zádech. Chce ji utěšit, povzbudit.* Ty to zvládneš, Gen. *Odpoví jí přesvědčivě a při tom na ni kouká.* Potom všem, čím si musela projít... *Zavrtí slabě hlavou.* Je toho moc i na někoho, jako ty. *Pousměje se slabě. Myslí to jako kompliment. V jeho očích je Gen neuvěřitelně silná a statečná.* Chtělo by to trochu klidu. *Dodá, co by jí z jeho pohledu pomohlo. Netuší, ovšem, jak jí ho dopřát. Nespokojeně se nad tím mračí.* Původních se nedá tak snadno zbavit... *Zavrčí si podrážděně pod nos. Pak toho, ale nechá. Nechce se jimi teď zabývat. Přitáhne si Gen zase blíže k sobě, když si stěžuje, že je unavená.* To bude zase dobré, Gen. *Ujistí ji. Kvůli ní tomu chce věřit a tak to zní docela přesvědčivě. Znovu si posune ruku na její paži a začne jí po ni hladit.*

Jo, vím, že to zvládnu, protože mi prostě nic jiného nezbude, než to tak udělat. (pokrčí rameny) Ale mám pocit, že už to může jít jen pomaleji a pomaleji, že veškerá moje energie už se vyčerpala dávno a nestíhá se obnovovat tou rychlostí, jakou se vyčerpává. (podívá se na něj a posmutněle se pousměje. Podle toho, jak na ni Jack kouká, ji hodnotí možná až moc idylicky. Ale ona ví, že je do ní zamilovaný a zamilovaní lidé nedokáží moc dobře kritizovat a vidět toho druhého tak nějak víc reálněji. Možná se mu teď zdá křehká, možná, že v tuhle chvíli taky je, ale ona dokáže zatnout zuby a dokáže se zakousnout do masa nepřítele ale dokonce i lidí, na kterých jí záleží. Umí od sebe odhánět, umí se držet stranou, umí ze sebe dělat necitelnou mrchu, které na nikom nesejde, i když to není pravda. Ona má mnoho tváří, ale Jack, jak se zdá vidí jen tu jednu, jen tu, která je nevinná, ale tu v sobě zase nevidí ona. Podívá se na něj a chvíli na něm drží pohled. Vnímá každý jeho dotek na svém těle. Není jí to nepříjemné. Prostě se odvrátí od toho tématu, u kterého teď byli, protože se jí teď už nezdálo důležité, nechtěla ho probírat.) Jacku, já nejsem ta světice, kterou ve mně vidíš. (zakroutí hlavou a stále se na něj dívá)

*Mírně se pousměje tomu, když s ním Genevieve souhlasí, ačkoliv k tomu má výhrady. Nevymlouvá jí to. Svým způsobem jí rozumí. To, co se v New Orleans v poslední době děje je náročné pro všechny. I on má chvílemi pocit, že to, o co se snaží nemůže nikdy vyjít. Vlkodlaci nikdy nebudou mít ve městě trochu klidu a prostor pro život. Vždy se najde nějaký Diego, který bude dělat problémy. Upíři jsou v tom ve výhodě. A on, nemá nic, čím by své lidi ochránil, jak by jim pomohl. Ještě k tomu má na krku dva naštvané původní. Přemýšlí nad tím, zatímco Genevieve mluví. Ucítí na sobě její pohled a tak k ní více otočí hlavu. Může si všimnout ještě odeznívajících myšlenek, které nyní rychle nechává zase zmizet v jeho hlavě. Jeho výraz se rychle vyprázdní. Zůstane, jen lehce podmračený nad tím, co musejí zažívat. Vypadá, ale v celku klidně. Přemýšlí, co jí k tomu říct, ale nějak se mu v posledních momentech, co je teď s ní v lese, nedostává něčeho, co by chtěl vypustit z pusy. Raději proto mlčí. Její pohled opětuje. Takhle blízko ji měl u sebe naposledy v domku, když sem přijeli. Chvilku na ni ještě kouká, ale přijde mu z její strany dost intenzivní. Nakonec pohled sklopí dolů. Poslechne si její další poznámku a oči k ní znovu zvedne. Vypadá nyní trochu překvapeně.* Gen, jak víš, co v tobě vidím? *Zeptá se docela se zájmem. Trošku se odtáhne, aby na ni lépe viděl. Paži z ní, ale nespouští.*

(Když sklopil pohled, tak se podívala někam jinam, do strany, aby ho moc svým pohledem nepřiváděla do rozpaků. Podívá se na něj až tehdy, když se on sám svým pohledem na ni vrátí. Je na něm vidět, že takovou její reakci nečekal. Ale ona ví, co říká. Jackson v ní viděl něco, co ona není. Tedy alespoň ona sama to v sobě neviděla.) Protože to na tobě vidím, Jacksone. Na způsobu, jakým se na mě díváš. (přimhouří oči a zakroutí hlavou.) Svou nevinnost jsem už dávno ztratila. Nejsem tou, kterou si myslíš, že jsem. Nejsem křehká, nejsem ... (vydechne a musí se trochu pobaveně pousmát, protože vážně nečekala, že by někomu něco takového říkala. Pak se znovu na Jacka podívala.) Jacku, jsem zkažená, stejně zkažená jako tohle město, Klaus, můj bratr. Neštítím se dělat věci, které by tebe ani v životě nenapadli, že bys je udělal. (zatváří se ztrápeně) Už jen to, jaký mám vztah k Původním, o tom něco vypovídá. (mírně se ušklíbne)

*Pozoruje Genevieve potom, co jí položí svou otázku. Svým způsobem ho tím, co si Gen myslí i pobaví, ale snaží se, nedat to na sobě příliš znát. Čeká, co mu odpoví. Slabě se po jejím úvodu pousměje. Zůstává, ale dál potichu a nechá Genevieve pokračovat. Tváří se stále stejně, možná, jen slabé pobavení v jeho očích postupně vymizí.* Gen, známe se teprve chvíli. O tvé minulosti vím tolik, co jsi mi pověděla a něco málo z doslechu. *Odvětí pak po chvilce, kdy přemýšlí, jak jí odpovědět.* Z toho mála se asi nedá moc vyvodit. Podle tebe. *Pokračuje. Chvilku pozoruje její tvář, její oči, ale vypadá spíše soustředěný na to, co jí povídá.* Já, tě, ale hodnotím ne podle tvé minulosti a vztahu k ostatním v tomhle městě. *Povídá dále. Docela tiše, klidně. Nezdá se, že by si z toho, co mu právě pověděla o sobě, z jejího pohledu něco dělal.* Dívám se na tebe podle toho, co bylo a je mezi námi. *Mírně se pousměje.* Udělala si toho hodně pro mé lidi, i pro mě. Nikdy si mě nehodnotila podle toho, co jsem zač, ale jaký jsem já jako osoba. K tomu ti nemám, co vytknout. S tebou mi bylo vždy příjemně. *Doufá, že to, co Genevieve říká, že ho správně pochopí.* Hodně si mě ovlivnila. Přiměla mě více, přemýšlet nad tím, co bylo, je a může být. *Pokračuje.* Jsi jedna z mála, kterým důvěřuji a věřím. Záleží mi na tobě, Genevieve. Mám tě rád. Jsem rád ve tvé společnosti. *Když jí to povídá, dívá se jí do očí. Měla by z jeho výrazu pochopit, že to nemyslí, jen jako lásku muže k ženě. Ale myslí to i z pohledu přítele. Ví, že to Gen nemá s Kolem jednoduché a nechce jí to komplikovat. Vypadá klidně, v pohodě. Své city má v tomhle směru, právě v daný moment pod kontrolou.* Chci, aby si byla spokojená, šťastná. Žít s tím, že ti každý den nejde někdo po krku, že ti nejde o život. *Vypadá, že to mu v jejím případě dělá starosti. Zachmuří se nad tím.* To, jak na tebe koukám… je jen tvá práce, Gen. Jsem rád, že jsme se potkali a poznali. Nelituji ani jedné minuty strávené ve tvé společnosti. Naopak. *Vrátí se k tomu, co vlastně chtěl. Když jí oznámí, že si za to vlastně může sama, znovu se mu po tváři mihne letmý úsměv.* Budeš si na to muset zvyknout. *Pokrčí nepatrně rameny s nevinným úsměvem.* Ale myslím si, že bychom měli změnit místo našeho povídání. *Změní po té téma. Strávili v lese docela dost času a nastává večer. Proto vstane, a pak se k Gen skloní a za ruce ji vytáhne na nohy.* Povídat si můžeme i cestou zpátky. *Dodá.*

(Poslouchá jeho argumenty a jeho vyprávění o tom, jak ji on bere. Vlastně má opravdu svým způsobem pravdu. Ona mu nedala moc prostor pro to, aby on o ní pochyboval, aby ji bral jako někoho, kdo opravdu není jen hodný a všem pomáhá. Jenomže to zrovna ona u vlkodlaků dělala. Pomáhala jim, pomáhala Jacksonovi, chtěla, aby i vlkodlaci zažili, co je to normální život, protože věděla, že mají Alfu, který není zaslepený jen mocí a vládou. Jacksona opravdu měla prohlédnutého za pár minut. Uměla dobře odhadovat lidi. Bohužel, někdy o nich neměla takový přehled, aby dokázala zabránit něčemu špatnému. Ze začátku si z Jacksona docela utahovala, protože jí k tomu dával dobrý prostor. Dobírala si ho, ale jak bylo vidno a i z toho, co jí řekl, on si z jejího rýpání vzal opravdu hodně. Nečekala, že by si někdo dokázal vzít její kopance a rýpance tak k srdci a řídit se podle toho, co od ní kdo slyší. Vlastně ji to docela překvapilo. Ale Jackson si opravdu bral její rady a slova k srdci a na jednu stranu ji to opravdu potěšilo. Musela se občas při jeho proslovu pousmát, protože někdy to, co říkal, by si o sobě nikdy nemyslela. A když jí řekne, že by si opravdu přál, aby byla šťastná a mohla žít v klidu, musí se usmát opravdu široce. Jackson byl vážně hodný člověk. Na ni možná až moc.) Já taky nelituji toho, když spolu trávíme čas, Jacksone. (zakroutí hlavou, aby mu také dala najevo, že rozhodně sdílí tyhle pocity s ním.) Ale já jen chci, abys věděl, že tohle rozhodně není jediná moje stránka. Tedy stránku osiny v zadku už jsi taky poznal (mírně se ušklíbne), ale tuhle teď zrovna nemyslím. (vydechne a Jack jí potom pomůže na nohy. Zvedne se a kývne hlavou na to, že půjdou. Pomalu se rozešla směrem, kterým se vydal i on sám.)

*Pozoruje a vnímá v průběhu jeho slov reakce Genevieve. Neujde mu tak, že ji něčím nejspíše překvapí a zdá se mu, že něčím jí i dovede potěšit. Moc rád vidí na její tváři klid a úsměv. Mnohem raději, než slzy a další negativní emoce a pocity.* Takhle ti to sluší víc. *Poznamená se spokojenějším výrazem, když na její tváři zaregistruje širší úsměv, způsobený nejspíše tím, co jí pověděl. Gen ho rozhodně také potěší, když od ní slyší, že jejich setkání rovněž nelituje. Je, jen málo věcí, situací, zpráv, která ho dovedou potěšit, a tohle patří na žebříčku na přední místa. Na chvilku zvážní, když Genevieve pokračuje. Nepatrně přikývne, že to bere na vědomí. Tak jako téměř vše, co mu říká. Když, ale pokračuje a vzpomene to její popichování a rýpance, neubrání se krátkému zasmání.* Víš, Gen, stále mám v paměti, že jsi byla čarodějka. *Poznamená. To už nesedí, ale pomalu se vydají zpátky k obydlené části Zátoky. Docela se již ochladilo, a tak si cestou sundá bundu a přehodí ji přes ramena Genevieve.* O čarodějkách nemám stejně tak jako o upírech žádné valné mínění. Všeobecně jim nevěřím, nedůvěřuji a nevím, nejspíše se to nikdy nezmění. Jednotlivce se, ale snažím vnímat jinak. *Pokračuje cestou v povídání.* Čarodějky jsou podle mně schopné všeho, pro uskutečnění svých cílů. A čarodějky v New Orleans nezajímá nic, než větší moc. Takže ani o tobě jsem zpočátku neměl zrovna hezké názory. *Povídá dál a trochu se nad tím ušklíbne, protože to nechce nijak rozebírat, ale chce Gen ujistit, že stojí nohami na zemi,co se týká i jí.* Něco se mi doneslo, něco jsem zažil na vlastní kůži, hlavně v souvislosti s původními. *Mluví a stále se u toho mírně ušklíbá. Původní opravdu v lásce nemá a nemá ani v úmyslu to skrývat. Genevieve by se mu nemusela divit.* Ale dokážu se nad to povznést a neřešit to, když jsem s tebou. Myslím na to hezké, co mi tvá přítomnost, společnost přináší. *Pokrčí rameny a přestane se mračit, když přestane rozebírat původní. Když kráčejí lesem, tak je ve střehu, kdyby Gen náhodou klopýtla na zrádném povrchu a hrozil jí pád. Je připravený.*

(Když jí řekne, že takhle jí to sluší víc, tak ji to nutí ještě do většího úsměvu. Samozřejmě to není křečovitý úsměv, ale takový lehký a upřímný. Pak její úsměv ale zmizí, když jí připomene, že byla čarodějka. Ano, on to v tu chvíli myslel jinak, ale jí opravdu vadilo slovo BYLA. Asi si na to nikdy úplně nezvykne. Nikdo nemůže vědět, jaké to je, když ztratíš součást sebe samého, než to sám nezažije. A ona se opravdu cítila dost neúplná a nesvá. Ano, v tomhle u ní nastala změna a ona se změnila i tím, že je z ní kotva. Už možná nebyla tak výbušná, protože si to prostě nemohla dovolit, i když by ráda.) Ano, to jsem byla. (sklopí na chvíli zrak) Ale zdejší coven nikdy nebyl mojí rodinou. Tedy abych to upřesnila, coven si na rodinu vždy jen hrál, ale hodnoty rodiny ho nikdy nezajímaly. Jak říkáš ty, coven zajímala vždy jen moc, hlavně tedy předky, ale moc se odvíjí od předků. Nikdy jsem se necítila dobře v tom kolektivu, ale pak jsem se stala Starší a chtěla jsem to změnit. Chtěla jsem změnit chápání covenu. Vlastně jsem byla něco jako otec Kieran dneska. Ale byla jsem naživu bohužel moc krátkou dobu na to, abych něčeho většího dosáhla. Ale co jsem já začala, to po mně dokončila Gloria, Starší, co nastoupila po mně. V době prohibice tady mezi frakcemi vládlo příměří a byly to opravdu zlatá léta. Škoda, že jsem se toho já nedožila, ale co. Můj záměr byl alespoň na nějakou chvíli vyplněn. Pak to ale zase všechno padlo příchodem Mikaela. (jdou dál lesem a ačkoliv je už tma, ona vidí, protože se na cestu docela soustředí, aby někde nespadla.) No, jsem ráda, že alespoň nějaké to rozptýlení pro tebe tvořím. (pousměje se a podívá se na něj... v ten moment zakopla o nějaký kámen, ale naštěstí rovnováhu udržela. Podívala se pod sebe a zasmála se.) Fajn, od teď už se koukám jen na cestu.

*Netěší ho, že Genevieve na tváři její úsměv nevydrží dlouho. Tuší, co to vyvolalo a teď ho trochu mrzí, že s tím začínal. Mírně si povzdechne. Na Genevieveinu proměnu z čarodějky na kotvu druhé strany, má svůj názor. Má v úmyslu ho Genevieve říct, ale ona se rozpovídá a tak to odloží. Kráčí vedle ní cestou, ale většinou necestou. Dívá se většinou před sebe, ale její přítomnost ho svádí stále častěji koukat jejím směrem. Poslouchá ji a možná si to Genevieve neuvědomuje, ale svými slovy, jen potvrzuje to dobré, co si o ní myslí. Neubrání se tak krátkému pousmání. V té tmě si ho, Gen, ale nemusí všimnout. Některé informace o minulosti, mu znějí až fantasticky a neuvěřitelně.* Mír mezi frakcemi. To bych chtěl někdy zažít... *Poznamená si spíše pro sebe, ale řekne to dost hlasitě, aby to neušlo i uším Genevieve. Je rád, že se během toho, co mu povídala trochu rozptýlila a netrápí se tím, o co ji Benjamin připravil. Koukne na ni s pousmáním, když slyší, že ji těší být jeho rozptýlením. Hned na to Gen zakopne a tak se jejími slovy nemůže moc těšit. Rychle ji chytí za paži aby neupadla. Genevieve se nakonec podaří udržet stabilitu. On už, ale nechce riskovat a tak místo, aby ji pustil a pokračoval dál vedle ní, dá jí paži znovu kolem ní. Tentokrát jí ji, ale položí kolem pasu. Přitáhne si ji tak blíže k sobě.* Chtěl jsem ti, jen říct. *Dostane se k tomu, co chtěl říct už před tím, než se rozpovídala ona.* To, že jsi teď kotva druhé strany, a ne čarodějka, je podle mě, jen dočasně. Až se zbavíme tvého bratra a bude tady klid, najdeš způsob, jak si vrátit zpátky svou moc. Tím jsem si jistý. *Seznámí Gen se svým pohledem na tenhle problém. Během toho si ji dál pomalu vede lesem zpět. Při tom střídavě sleduje Genevieveinu tvář a cestu před nimi.*

Mír nikdy nevydrží dlouho, bohužel. (pokrčí rameny a dál se k tomu nevyjadřuje. Minulost je prostě minulost, ale oni by měli žít spíš zítřkem než minulostí. Nebo přinejmenším dneškem, tím, co je teď, co je tady. Možná by ani tak neměli myslet na zítřek a na budoucnost, jako nad tím, co mohou udělat zrovna teď, čím by si zpříjemnili momenty, které zrovna prožívají. Když klopýtla, on ji svou paží ještě zachytil, takže měla snazší cestu, jak udržet balanc. Potom si ji přitáhne k sobě a ona se nad tím musí pousmát. S Jacksonem se cítila dobře. Byl to opravdu její dobrý přítel a možná by mohl být něčím víc, kdyby si to dovolila, kdyby si dovolila být zase spokojená, protože s Jacksonem se tak cítila a věděla by, že by se s ním měla dobře. A dokonce i v Zátoce, protože to místo opravdu bylo uklidňující. Takže se prostě stalo to, že ho bezděky také vzala kolem pasu, jako by to měla být v ten moment ta nejpřirozenější věc.) Možná, ale je tu ještě jeden háček. To upírství. Když přestanu být kotva, bude ze mě upír. (podívá se na něj) Ale to je teď jedno. Nezabývejme se tím. Nebudeme si tuhle chvíli kazit. (řekne s upřeným pohledem na něj a dává tak najevo, že se opravdu nechce bavit o ničem, co by její náladu mohlo rozptýlit do těch záporných hodnot)

Hmm... *Zahučí si pod vousy.* Ale chtěl bych ho zažít. *Dodá. Nejdříve válka, potom prokletí, a sotva se kletby zbaví, rozhoří se ve městě další boj. Tady v Zátoce sice klid je, ale i tak to dění ovlivnilo. Vlkodlaci se vzbouřili a dělají ve městě ještě více problémů. Přál by si prožít trochu klidu. Když o tom Genevieve přestane mluvit, už v tom rovněž nepokračuje. Když Genevieve drží kolem pasu, jde se mu o něco lépe, protože už ji nemusí hlídat. V Zátoce se on sám vyzná moc dobře. Když mu dá Genevieve také ruku kolem pasu, má jistotu, že nyní už jí žádná nehoda cestou k domku nehrozí. Poslouchá její obavy. Tváří se tak, jako by to pro ni snad nebylo nic mimořádného.* Gen, neznám mocnější a chytřejší čarodějku, než jsi ty. Jestli si s něčím takovým dovede někdo poradit, jsi to ty. *Odmávne to, jako samozřejmou věc. Povzbudivě se na ni usměje. Zanedlouho už k jejím očím i uším dolehnou večerní zvuky a světla táboraků a přípravy k večeři. Trochu zvolní tempo.* Teď ano. *Přikývne. Nemá problém Genevieve vyjít vstříc a nechat si problémy a starosti na další den a s ní si nyní užít příjemný večer. Doufá, že jim ho nikdo nebude chtít narušit.* Víš, že jsi mi slíbila společnost u oběda a nedočkal jsem se? *Nenápadně s pobaveným zajiskřením v očích, připomene to, co si domluvili, když zde Genevieve byla první den. Pomalu směruje jejich kroky k místu, kde má Gen svůj domek.* Jak si se zabydlela? Nepotřebuješ něco? *Zajímá se. Tázavě se na ni cestou podívá.*

(Ani neví jak, ale dostala se až do lesů. Celou cestu vůbec nevnímala, takže pro ni bylo překvapením, když před sebou najednou viděla stromy. Byla už pořádná tma, ale jí to nevadilo, viděla dobře. Začínala mít zase hlad. Sice měla Jacksonovu krev před pár hodinami, ale ona je jednak nový upír a druhak ta konverzace v baru ji rozrušila natolik, že si to prostě musí něčím vykompenzovat. A to něco je samozřejmě krev. I když tady v lesích. Nebyla si jistá, že tu někoho najde a rozhodně nebude pít ze zvířat. Možná by se měla vrátit někam do města. Ale na druhou stranu, pokud by zůstala chvíli v lesích, možná by se pak uklidnila a nemusela by lovit a krmit se. Zašla tedy na lesní cestu a procházela se při svitu měsíce. Pak ale slyšela hlasy. Jeden patřil ženě a druhý muži. Musel to být nějaký pár. Ale zrovna si nevybral moc dobrou chvíli na procházku. Teď už věděla, že lovit bude. Upíří rychlostí se skryla a počkala, až bude pár procházet kolem. Když se tak stalo, objevila se před nimi a ovlivnila je. Nikam jí tak nemohli utéct. Hlad jí naprosto ovládl a jí se objevily žilky pod očima. Nejdříve vysála dosucha toho muže. Jeho hlava jí zůstala v rukách. Odhodila ji stranou. Pak se pustila do té ženy. Tu nevysála do sucha, ale stačilo to na to, aby jí v náručí zemřela. Měla špinavá ústa od krve. Nebyla nijak šetrná. Zůstala tam stát a dívala se na ta dvě mrtvá těla. Pomalu se začla uklidňovat. I když její vnitřní já křičelo, že znovu někoho zabila. Tentokrát dokonce dva lidi naráz.)

Jakmile viděl, že Genevieve už nemá žádný zájem se s nimi bavit a odchází, podíval se na Sophie a potom na Claire k baru. Viděl, jak se baví s Kate. Snad nenastanou žádné komplikace v podobě Rebeky, protože on odsud musí vypadnout, musí jít za Genevieve. Omluvně se podívá na Elijaha, že tu s ním nezůstane déle, ale nešlo to. A navíc by s ním nebyla žádná řeč, ani kdyby zůstal. Dovede si představit, o čem by rozhovor s bratrem byl. Určitě by se s ním chtěl bavit o tom, jak se teď cítí, jestli je v pořádku... A ne, to se mu vážně nechtělo, ne dnes. Dnes bude mít rozhovor s Gen, jen tak mu neuteče. Zamíří rychlým krokem ke dveřím a vyjde ven.
Venku ještě zahlédl zrzavé vlasy Gen, ale vzápětí mu někam zmizela. Rozběhl se upíří rychlostí za ní a doufal, že má pořád její stopu, protože absolutně netušil, kam by teď mohla chtít jít. Za chvíli doběhne až do lesů a před očima se mu naskytne něco, čeho by nejradši nebyl svědkem. Vlastně by mu nevadilo, kdyby to udělal kdokoliv jiný, ale Gen? Až si uvědomí, co za hrůzu udělala, sebere ji to. Přemístí se před ní upíří rychlostí, pevně ji chytne za ramena a trošku s ní zatřese. Není to moc, není hrubý. "Gen, co to s tebou do háje je?" dívá se na ni s očima upřenýma do jejich očí. "Právě jsi zabila dva nevinné lidi, tohle nejsi ty." Ruce mu sjedou po jejich pažích až k dlaním a on ji za ně jemně chytne.

(Stojí nad těmi mrtvými těly a než se naděje, uslyšší kroky. Otočí se a spatří Kola. On ji sledoval? Svraští obočí, když ho vidí, protože ho tady rozhodně nečekala. Myslela si, že bude nerušena a že se prostě někde zbaví těch těl a všechno zamete pod koberec. Ale to se jí nepodaří, protože byla přistižena při činu. Kol ji viděl, jak tu zabíjí nevinné. Vždycky to Kolovi vyčítala, když někoho zabil pro potravu a teď to dělá sama. A vyžívá se v tom, protože se nemůže nabažit krve.) Kole... Co tady děláš? To mě sleduješ? Musíš za mnou chodit jako ocas? Zmiz odsud. Nestojím o tvoje kázání, ani nic jiného. (Řekne poněkud rozčíleně, jako by ji snad měl Kol vyrušit při nějaké její oblíbené činnosti.) Co se mnou je? (pokrčí rameny) Já ti nevím... třeba to, že jsem upír. Krvelačná bestie a neumím se ovládat, protože mě vždycky v nějakém bodě ovládne hlad a já pak prostě lovím. A je mi jedno, jak to dopadne. (podívá se na něj a pak na ty dvě mrtvoly. Ano, nenávidí se za to, že to dělá, ale na druhou stranu si nemůže pomoct. Jako by byla schizofrenik. Jako by měla víc osobností, ve kterých se nevyznala a nedokázala je ovládat.) Já se prostě nedokážu ovládat, prostě jsem nepřijala to, co jsem a podle toho to vypadá. A že to nejsem já? Copak já vím, co jsem? Mám pocit, že jsem to zapomněla a nemůžu si to vybavit. Vlastně ne, jsem čarodějka. Ano. Vnitřně jsem čarodějka a to mi brání v tom, abych byla plnohodnotný upír a naučila se s tím pořádně žít. Já nechci přijmout to, že jsem upír. Proto to vypadá, jak to vypadá. A myslím, že to dlouho neskončí, takže kdybys byl od té dobroty, prostě vypadni. Nechci, abys tu se mnou byl. (Podívá se mu zblízka do očí a vysmekne se ze sevření jeho dlaní.)

Gen právě teď vypadala jako dítě, které přistihnete, když dělá něco, co mu rodiče zakázali. Výhodou je, že to dítě dostane na zadek a příště to už neudělá, ale s Gen to bohužel tak nešlo. Byla upír a tomu nestačilo říct jenom to, aby to už příště nedělal, protože to nemusí ovládnout. Touha po krvi je mnohdy silnější než cokoliv jiného, zvlášť ze začátku. "Jo, sleduju tě, protože jsem tušil, že chceš udělat něco takovýho, ale bohužel jsem tomu nemohl zabránit. A asi by sis měla zvykat na to, že za tebou budu zase jako ocas lízt, když mě od sebe budeš neustále odhánět. Na to mě znáš až příliš dobře - víš, že se jen tak nevzdávám." Má zvýšený hlas, protože teď na Gen prostě nebude žádné ťuťuňuňu, to na ni teď rozhodně působit nebude. "Krvelačnou bestií zůstaneš napořád, jestli od sebe hodláš odhánět lidi, co máš ráda. Chceš mi říct, že chceš přijít o nejlepší přítelkyni? O svojí dceru, kterou jsi nedávno znovunalezla? Chceš přijít o mně? A chci slyšet upřímnou odpověď. A nebo ne, nechci slyšet nic, protože stejně vím, jak to cítíš. Nechceš přijít ani o jednoho z nás, ale zase se děláš nepřístupnou, abys nám nemohla ublížit. Nebo se snad mýlím?" podívá se na ni tázavě a potom pokračuje: "Znám tě moc dobře a vím, že tuhle tvojí masku zase jednou sundat dokážu, ať už dřív nebo později, ale povede se mi to. A seš strašně naivní, jestli si myslíš, že ne," celou dobu se na ni dívá a teď se dokonce trošku zasměje, protože tohle všechno se mu zdá absurdní. Proč to zase Gen dělá? "Já ti pomůžu. Naučím tě všechno, už nebudeš tolik lačnit po krvi a nebudeš zabíjet nevinné lidi, to ti slibuju." Nevěřícně zavrtí hlavou, když od ní slyší, že nechce, aby tu byl. "Tohle ti nevěřím," řekne přesvědčeně a potom jí vezme obličej do dlaní a přiblíží se k ní. "Zvládneme to, stačí, aby ses aspoň trošku snažila. Přišel jsem o bratra a myslel jsem si, že i o tebe, ale ty ses vrátila..." mírně se na ni pousměje.

(Cítila se opravdu provinile, zvlášť, když to tady předvedla před ním. Vlastně by se jí to příčilo, i kdyby ji viděl kdokoliv jiný, koho měla ráda. Zvlášť by se opravdu styděla před svou dcerou. A tak je vlastně na druhou stranu ráda, že je tu právě Kol a ne třeba ona. Poslouchala Kolův proslov k ní a snad by se i chtěla usmát, když jí říká, že za ní bude lézt, že on se přeci jen tak nevzdává. Ale neusměje se. Jen ho pozoruje. Obezřetně, jako kdyby to snad měl být její nepřítel, který chystá útok a ona si musí dát pozor, aby ten útok odrazila. Potom popojde pár kroků od těch těl a zadívá se kamsi do lesa. Měsíc jim svítil nad hlavou, takže bylo docela hozky vidět na prozářený les.) Já jsem nebezpečná, Kole. (Otočí svůj zrak od lesa zase zpátky k němu.) Neumím se ovládat a ano, mohla bych ublížit svým blízkým, což bych opravdu nechtěla. Možná, že v tu chvíli by mi to bylo jedno, protože bych byla posednutá krví, ale pak? Pak bych si to nikdy neodpustila. Jo, prostě vás od sebe odstrkuju, protože je to pro mě lepší řešení, než kdybych se opravdu jednou urvala ze řetězu a udělala něco, čeho budu jednou opravdu hodně litovat. A co se tebe týče? (popojde směrem k němu, aby mu byla blíž, aby mu líp viděla do očí) Já tě nechci stáhnout zpět tam, kde jsi byl. Nechci, to. A vím, že jsi k tomu náchylný. A já tě prostě nechci stáhnout zpátky na dno. (kousne se do rtu a podívá se na chvíli do země, než zase zvedne zrak. Zamračí se a musí na protest zakroutit hlavou) To ale není maska.Tedy z většiny ne. Někdy mám prostě takové stavy. Jako bych byla v naprosté agónii, kdy mi je všechno jedno a cítím se jako kus ledu. A někdy to dělám schválně, to ano. Ale většinou ne. To upírství si se mnou dělá, co chce a já nevím, jak na to. A celé ty dva měsíce jsem se na to snažila nějak přijít, ale nepřišla. Já nejsem upír. ne uvnitř. Moje mysl to popírá. Ale moje tělo dělá naprosto něco jiného. (Pak ho chvíli pozoruje, když říká, že jí pomůže. Že by ho přeci jen nestáhla s sebou na dno? Že by jí opravdu dokázal pomoci? Byl by jí dobrým mentorem? Možná ano, protože on sám zažil, co je to opravdová žízeň a někdy zabíjel jen tak pro zábavu. Možná, že by jí dokázal vysvětlit ty rozdíly a ona by to pak nedělala. Ale možná by ho prostě taky jen stáhla s sebou a on by byl tam, odkud se vyhrabal před časem díky ní. Je to docela ironie, že by ho měla dostat zpátky tam, odkud se díky ní dostal. Když jí vezme obličej do dlaní, tak zavře oči. Jako by si chtěla připomenout, jaké to bylo před časem, když spolu byli šťastní. Začal ji přesvědčovat o tom, jak to zvládnou, spolu. Ale tohle bylo něco jiného. Nepřesvědčoval ji o tom, že by snad kdy měla být znovu čarodějka, že se to vyřeší. Přesvědčoval ji o tom, že může být plnohodnotný upír bez toho, aby se tak hodně trápila. Pak oči zase otevře. Jsou s Kolem opravdu blízko sebe.) vrátila...

Chvilku neví, co od Gen čekat, hlavně po tom, co řekl. A zvlášť, když se otočila a podívala se někam hluboko do lesa. Chtěla mu snad zase pláchnout? Nebo tu s ním chtěla být? Chtěla se s ním dohadovat o tom, že se všechno spraví, že bude všechno v pořádku? Když se otočila zpátky, tak usoudil, že se rozhodla zůstat. Tedy aspoň v to doufal. Genevieve byla ženská pořádně od rány, takže kdyby byla v ráži (což po tom, co se dělo v baru, jistě byla), rozhodně by jí nedělalo problémy mu zakroutit krkem, aby se ho na pár hodin zbavila. Protočí oči, když slyší, co zase říká. "V tomhle městě může být nebezpečná i osmdesáti letá babička o berlích. Tady narazíš na každém rohu na nějakou nebezpečnou čarodějku, vlkodlaka a nebo upíra. A jsem si jistý, že bys nedokázala ublížit ani Kate, ani Sophie, protože na to je máš moc ráda. Prostě by se ti v hlavě udělal blok, který by ti to nedovolil." Potom jenom čeká, co řekne o něm, potom nechápavě zavrtí hlavou a zasměje se. "Vážně si ymslíš, že tohle mi pomůže, abych se nedostal zase na dno? Díky tobě jsem se dokázal od toho dna odrazit, a jestli si myslíš, že jsem to tady bez tebe ty dva měsíce zvládal nějak hodně dobře, pleteš se. Nevím, co by se dělo po pár dalších týdnech bez tebe. To vědomí, že tě už nikdy neuvidím, to bylo příšerný." Následně poslouchá znovu to, co říká Genevieve. "A od toho jsem tady já, abych ti s tím pomohl. Hodně nových upírů skončí špatně, protože se nedokážou ovládat a hodně brzy je vypátrá nějaký lovec upírů. Vlastně buďme rádi, že ještě žiješ, protože pokud jsi tohle dělala častěji,..." na chvíli se odmlčí a podívá se na ty dvě mrtvoly. Nakonec tu větu ani nedokončuje, nemá to cenu. Doufá, že ji nějak dokáže přesvědčit, aby se aspoň trošku snažila být zase v pohodě. DOufá, že přijme jeho pomoc a nebude se k němu chovat tak ošklivě chladně... Vezme jí obličej do dlaní a ona zavře oči. Neví proč, možná snad, že vzpomíná na staré časy? A nebo se prostě odhodlává k tomu, aby hlavou ucukla? Tahle situace přímo vybízí k tomu, aby ji políbil, a přesně to právě teď udělá. Není to dlouhý polibek, není si totiž jistý, jak bude reagovat. "A přece by ses nevracela, kdybys neměla ke komu..."

Osmdesátiletá babička o berlích? (podívá se na něj stylem, jestli mu náhodou nepřeskočilo, ale bylo to vlastně docela vtipné, jen se tomu neměla náladu smát. Ne teď, ne v téhle situaci. Ale jo, kdyby ta babička zvedla hůl a někoho jí švihla, jistě mohla být nebezpečná. Pak musí sama nad sebou zaroutit hlavou, že vůbec nad něčím takovým uvažuje. Když Kol řekne, že si je jistý, že by nebyla schopná ublížit Sophie ani Kate, tak se jen kousne do rtu. Ona ví své. Dneska to zažila s Jacksonem. Toho má taky ráda a i přesto ho napadla a udělala si z něj svou kořist. Měla by to Kolovi říct? Možná ano, ale nebyla si jistá, jestli by mu to měla říkat teď. Ne, nechá si to na jinou chvíli. Teď už bylo těch věcí kolem dost. Nic mu na to tedy neřekne, ale myslí si svoje. Možná, že kdyby to Kol věděl, to, co dnes prováděla Jacksonovi, tak by tohle neříkal. Ona totiž ví, že když se přestane kontrolovat, je schopná ublížit i někomu blízkému.) Já... ano, myslela jsem si to. Vlastně jsem sem původně vůbec nechtěla jezdit, ale tak nějak to vyplynulo. Hayley mě poprosila. (podívá se na něj a pka pokýve hlavou ještě, než on stačí něco říct.) Ano, Hayley věděla, že jsem naživu. Kontaktovala jsem ji kvůli vrahovi Klause. Chtěla jsem... chtěla jsem se prostě něčím zabavit, abych nemyslela na tu krev a na zabíjení lidí. Tak jsem se soustředila na nalezení a zabití jednoho jediného. Ale nepomohlo to napořád. Jak vidíš, zase řádím, protože když to na mě přijde, neovládám se. Jako bych měla naprosté zatmění. A pak se jen dívám na to, co jsem napáchala. A myslela jsem si tedy, že bude lepší, když nebudeš v mé blízkosti, protože tě tak nebudu svádět k zabíjení. (Řekne mu naprosto upřímně. Teď je klidná. Naprosto se nasytila a uklidnila se. Ale za akou cenu? Za cenu dvou nevinných životů. Tohle prostě nemůže pokračovat dál.) Žila jsem v Paříži. Nebyla jsem tam sama, samozřejmě jsem měla mentora, který po mně zahlazoval stopy. Ale spíš si se mnou nevěděl rady, než věděl. I když se snažil. To spíš já jsem mu to rozhodně neulehčovala. A nebudu to ulehčovat ani tobě, Kole. (Podívá se na něj. Mluví teď opravdu naprosto upřímně a klidně. Ví, že by se měla snažit, ale v tomhle případě to pro ni není snadné. Cítí se být někým jiným, než je. Je to spor osobností, a to je špatně, protože pak z toho vzniká tohle. Dva nevinní lidé mrtví na chladné zemi. Když má zavřené oči a on ji pak měkce políbí, trochu se zamračí a přitom ušklíbne. Pravdou je, že všechno v ní je teď několikanásobně zmocněné a stojí ji velké úsilí to v sobě držet. Kdyby to nedělala, vybuchovaly by v ní gejzíry hormonů, protože před ní stál někdo, koho milovala. A teď to navíc bylo ještě trochu víc pudové, takže měla sto chutí na něj skočit a vzít si ho rovnou tady v lese, ale to by bylo torchu nemístné, protože tu jsou hned vedle dvě mrtvoly. Na chvíli od něj poodstoupí a prostě se jen tak podívá nad sebe na měsíc. A uvidí na stromě něco, čemu se musí trochu zasmát) Hele, jmelí. (musí se tomu pobavěně ušklíbnout.)

"Mhm, no... Chápej, i takováhle stará elegantní dáma se dokáže tou holí pořádně rozmáchnout a jednu ti natáhnout. Teda myslím, neznám to z vlastních zkušeností," pokrčí rameny a ušklíbne se. "A nebo to je prostě stará čarodějka, taky možnost. V New Orleans vlastně málokdy narazíš na někoho normálního, bez nadpřirozených schopností. Když teda nepočítáme O'Connellovi. Ti jsou tady něco jako Donovan v Mystic Falls. Toho vlastně nemůžeš znát. To je jedno," mávne nad tím rukou, nějak se rozpovídal o úplných zbytečnostech, ale to byl prostě on. Taky to už nechal být i kvůli tomu, že na něj Genevieve koukala doslova jak na nějakého debila. Snad to, že je upírka, neznamená, že se nebude smát jeho 'vtipům'? Nene, ona se snaží být jenom teď vážná, kdyby se takhle bavili před pár měsíci, už by se smála. Určitě. Když slyší, že Hayley o všem věděla, neubrání se mírnému úsměvu. "Tak že by se zrovna z vás dvou začaly stávat přítelkyně? Nějak se mi tomu nechce věřit. Každopádně musím Hayley poděkovat, že tě sem přitáhla," řekne a trošku se zasměje. "Kdybys jen věděla, kolik jsem toho za ty roky napáchal já... Tohle je oproti tomu nic." Gen třeba neví, že před sto lety vyvraždil při nedělní mši celý kostel jenom kvůli jednomu člověku, který se tam nacházel. Tedy, myslel si, že to neví a doufal v to, protože to byla jedna věc, na které takhle zpětně nebyl vůbec pyšný. "Kdo ho zabil?" podívá se na ni nakonec naprosto vážně a tázavě. Samozřejmě, že měl na mysli Klause a byl si jistý, že jí to dojde. Chce vědět, jaký zmetek mu zabil bratra. Chce vědět, jestli ho někdy viděl, jestli s ním mluvil... Škoda, že ho nemohl zabít sám. Kéž by mu tak mohl zakroutit krkem svýma vlastníma holýma rukama... Když mu řekla, že si myslela, že by ho tím sváděla k zabíjení, jenom zavrtí hlavou, že ne. Tedy, možná by si s ní občas mohl zalovit, ale nezabíjet. To Gen neměla ráda a trápilo ji, když se to dělo. A zvlášť, když to dělala ona sama. "Já si tě pohlídám," ušklíbne se na ni. Chtěl by vidět toho jejího mentora. Jistě to byl nějaký mladíček, co si ji nedokázal pohlídat. Ne, ne, Kol byl jiný. "A nemusíš být upírem navždycky. Magie je dost zvláštní věc, a to ty víš. Jistě existuje něco, jak z tebe udělat zase čarodějku," pousměje se. Když ji políbí, nemůže vidět, jak se zamračí a jak se ušklíbne, protože má při tom zavřené oči. Jenom od něj poodstoupila... 'Fajn, mohlo to být i horší,' řekne si v duchu a trošku se sám pro sebe ušklíbne. V první chvíli se diví tomu, čemu se směje, ale ona mu to hned objasní. "Ty si ale dokážeš vybrat místo," ušklíbne se, pomalu jde k ní a ten úšklebek se cestou mění v úsměv. Dojde až k ní a chytne si ji jemně za pas. "Je pár dní před Vánoci, ty ses vrátila, právě tu stojíme pod jmelím... Náhoda? Nemyslím si."

(Stále se na něj dívá trochu jako na blázna, o čem to tady vlastně diskutuje. Možná se lae prostě jen snažil odlehčit situaci. Ne, že by se mu to nepovedlo. Musela se i kousnout do rtu, aby se nezačala smát. Kol vypadal tak roztomile, kdy žvanil úplné nesmysly. To ale stejně neměnilo fakt, že kousek od nich leží dvě mrtvoly lidí, které před chvílí zabila, aby se nasytila.) A nebo tady prostě žvaníš úplné nesmysly. (Dodala k těm jeho nebo variantám a zakroutí trochu nevěřícně hlavou. Odlepí od sebe rty a neubrání se malému úsměvu, ale nerozesměje se. Kontroluje se.) Proč se tomu všichni tak diví? Tedy, já jsem nikdy neměla s Hayley problém a ona ho neměla se mnou. Ano, možná jsme nebyly kamarádky na smrt až na věky věků, ale tolerovaly jsme se a tak nějak jsme se chápaly vždycky. I když pravda, před mou smrtí jsme neměly zrovna nejklidně jší rozhovor, ale to bylo tím, že ona bránila Elijaha. (Teď zas měla pocit, že zabíhá do detailů zbytečně ona, tak jen oblízne svoje suché rty a zakroutí hlavou) No, to je jedno. Prostě jsme se my dvě spojily. (Jo, možná by taky měla nakonec Hayley poděkovad, že se přeci jen, na její popud, vrátila sem do New Orleans. I když... možná je na to ještě příliš brzy. Zatím to tady nezvládá moc dobře. Spíš je z toho tady na nervy a to se odráží na tom, že za těch pár hodin, co je zpátky, napadla Jacksona a zabila dva lidi. No, tomu se říká tedy slušná bilance.) Nic? (musí se trochu hořce s výdechem zasmát. I když je to spíš takový výdech zoufalství) Pro mě je to až až. Za ty dva měsíce jsem zabila tolik lidí, že jsem tohle kóre neměla ani za svůj celý dosavadní život. A pokud to bude pokračovat, kdo říká, že bych nemohla být druhá ty před lety. Neovládám to Kole. Příčí se mi to a přesto, když to na mě přijde, nejde tomu odolat. (Sklopí zase zrak, jako by byla malé dítě, které rozbilo okno a te´d je mu to líto a zpovídá se svému rodiči. Jenomže ona nerozbila okno. Ona zabila lidi. Vzala několik lidských životů bez mrknutí oka. Když měla hlad, nepřemýšlela. Co když tihle dva měli rodinu? Nějaké malé dítě? A ona je zabila. Vzhlédne až při Kolově otázce. Ví, o kom mluví. O Klausovi a jeho vrahovi. Nadechne se a zase vydechne, než začne mluvit. Dívá se přitom na Kola.) Jeden čaroděj. Patřil do Sophiina covenu, ale všechno kolem něj bylo tak trochu obestřeno záhadou. Spíš bych řekla, že někdo využil tělo mladíka z covenu pro své vlastní účely. Možná by ti k tomu mohla něco víc říct Alisea. Byla přímo zděšená, když viděla hlavu toho dotyčného a vrhala po mně dosti nenávistné pohledy. Řekla bych, že ta ví mnohem víc. Důležité pro mě je, že ten vrah za to zaplatil životem. A já tak měla alespoň na chvíli nějaký cíl. (Hlavou jí probíhalo to, jak se pídila po vrahovi, jak každý den byla blíž a blíž, až nakonec vypátrala i díky různým kontaktům, kde se skrývá. Kontakty jsou ve světě nadpřirozena možná ještě cennější než v obyčejném světě lidí. Trochu nervózně se pak rozhlédla kolem sebe, když řekl tu větu, že si ji pohlídá. Pohledem rychle sjela na něj a chvíli si ho zkoumavě prohlížela. Nebyla si tím tak jistá, Tedy stále si myslela, že by Kol mohl sklouznout k tomu, že by nakonec vesele zabíjeli spolu. Ale možná se opravdu plete. Pokud se díky ní změnil, možná by v tom mohl pokračovat a pomoct změnit se teď zase jí. Pohlídat ji a dávat na ni pozor. Radit jí, pomoci jí nějak pochopit, jak být upírem tak, aby jí to nezžíralo zevnitř. On byl přeci taky čaroděj, který se změnil na upíra. Svitlo jí a na chvíli pookřála, ale pak se zase zachmuřila, protože Kolova pověst po staletí nebyla valná a on si přímo užíval zabíjení. Možná právě proto, aby si tím nějak vykompenzoval magii. Ale co když ona takhle skončí taky? Co když nebude moci přestat? Na tyhle myšlenky zase rychle zapomněla.) Ne, prosím, tohle neříkej. Nedávej mi tu falešnou naději, že ze mě zase bude to, co chci. Ty jsi byl taky čaroděj a kolik století už jsi upírem? (Podívá se na něj tázavě. Samozřejmě to byla řečnická otázka. Pak ale zahlédla to jmelí a opravdu ji zaujalo.) Ano, zřejmě si dokáži vybrat místo. (pousměje se, pak se podívá na něj, ale on už je u ní a chytil ji za pas.) A co by to bylo jiného než náhoda? (povytáhne obočí a pár vteřin se dívá do jeho očí, než je zavře a nahne se k němu a políbí ho. V těle se jí rozlije opravdu blažený pocit. Takový, jaký ještě nikdy nezažila. Ano, všechno je pro ni zesílené a ona má pocit, že jí z toho za chvíli pukne hlava. Polibek si ale vychutnávala. Byl to přeci vánoční polibek pod jmelím, to mělo váhu.)

Kol na ní pozoruje, že se vážně musí dost ovládat, aby se náhodou nezačla smát. To bylo dobře, vyvolat v ní emoce. Nějaké pozitivní, jen ať se mu směje, jaký je to blázen. Vlastně tu žvaní strašné ptákoviny, kdyby ho slyšel někdo jiný, zřejmě by vůbec netušil, co to mele. Jen by se smál, protože by byl Kol k smíchu. On si upřímně těch mrtvol ani nevšímal. Samozřejmě, že nezapomněl, že tu leží na zemi dva mrtví lidé. Taky věděl, že se jich bude muset později zbavit, ale teď měl něco příjemnějšího k řešení. Mluvit s Gen. A rozesmívat ji. Někdo by si řekl, že se ani nemusí snažit, že je to zbytečné, ale nebylo. Čím víc takových emocí u ní vyvolá, tím lépe. "A nebo tak, no," pokrčí nevinně rameny a zaculí se. Potom se i usměje, když vidí na její tváři maličký úsměv. Potom ji poslouchá, co říká. Tak jestli teď Kol mlel tak trošku nesmysly a mluvil úplně o zbytečných věcech, to samé teď dělala i Gen. "Jo, jasně, nikdy jste spolu nějaký velký problémy neměly, ale ani jedna nejste zrovna ten typ, který by se najednou skamarádil. Takže jo, je to docela zvláštní. Že zrovna jí jsi dala vědět, že jsi naživu," pokrčí rameny. "Vlastně ani já bych neřekl, že se ještě někdy budu bavit úplně v pohodě se Sophie? A nebo třeba právě s Hayley? Nevím, jestli ti to říkala, ale svěřila mi docela důležitou věc." Vlastně to zní tak, jako když malé dítě přijde k mamince s tím, že dostal od paní učitelky pochvalu. Ano, znělo to tak, že se Kol vychloubá, že mu konečně někdo svěřil něco důležitého, že ho někdo požádal o pomoc. "A taky jsem se konečně nějak pořádně seznámil s tvojí dcerou. Milá," záhadně se usměje, je jen na Gen, co za tím úsměvem bude hledat. Snad by si ale nemyslela, že.. Ne, to ne. Tedy ne, že by nebyla hezká, to měla po matce, ale pořád to byla její dcera. "Jo, nic. Pokud v tomhle nebudeš pokračovat, o což se postarám, zůstane to u docela malého množství obětí. Tohle je vážně nic, oproti tomu, co jsem dělal já. Rozdíl je v tom, že já jsem nikdy nenašel nikoho, kdo by mě držel tak trošku na uzdě. Až doteď. A ty máš štěstí, že jsi někoho takovýho našla dost brzo. A ne nějakýho mladýho nezkušenýho upíra, co ti pomáhal s ovládáním v Paříži a nezvládal to. No, dejme si ruku na srdce, s tebou to umí málokdo, co?" ušklíbne se na ni, pozvedne obočí a nakloní trošku hlavu do strany. Podle něj bylo málo lidí, co to s Gen uměli a on mezi ně patřil. Potom čeká, co uslyší o tom zmetkovi, co zabil Klause. "Upřímně je mi jedno, kdo to byl, protože ten někdo se postavil proti Mikaelsonům, a dopadlo to tak, jak to dopadnout mělo. A o to ses postarala ty. Ale přece jenom se možná později Alisey zeptám, kdo to byl a proč jí to tak vadilo. Třeba to byl někdo, ke komu měla nějak blízko, kdo ví. Já jenom doufám, že se do toho všeho nezapletla taky..." Upřímně, nevěděl by, co dělat, kdyby se dozvěděl, že Alisea se nějakým způsobem podílela na bratrově smrti. On by ji asi nezabil, ale co Elijah nebo Beka? Ti dva měli ke Klausovi blíž. "Já si myslím, že tvůj cíl byl i trošku to, aby ses zase vrátila sem. Podle mě tě nad vodou drželo to, že se máš kam vrátit, a hlavně za kým. Zabití bratrova vraha a dovezení ho sem, to byla dobrá záminka k tomu se vrátit," ušklíbne se na ni a potom se na ni jenom dívá. Jen ať si ho Gen prohlíží. Ale jako by ho neměla prohlídnutýho už úplně celého. "Celá ta století jsem upír, protože jsme nevěděli o kouzlu, který může z upírů udělat zase lidi." Věděl, že na to asi odpověď žádnou nechtěla, ale přesto ji dostala. Potom trošku pozvedne obočí, když ji drží za pas. "No já nevím, třeba ta věc, které se říká osud? Noooo... a nebo jsi mě prostě chtěla vidět a z toho baru jsi odešla jenom proto, abychom mohli být sami?" znovu pozvedne obočí a zaculí se na ni. Potom už se jí jenom dívá do očí a Gen ho políbí. 'Tak tohle šlo rychleji než poprvé,' pomyslí si a usměje se do polibku. Přitáhne si ji k sobě ještě víc, než byla doteď a nepřestává ji líbat. Jednu ruku jí položí zezadu na krk a trošku si tím její hlavu tlačí ještě blíž, čímž se polibek, který pořád protahuje, zintenzivňuje.

(Teď s Kolem si byla poprve jistá tím, že byla hloupost od sebe odháně svoje blízké, i když to dělala teprve pár hodin. No, vlastně to ale nebylo ani tak pár hodin, jako spíš skoro pár měsíců. Nikomu nic neřekla, kromě svojí dcery a nálsedně Hayley, se kterou byla víc v kontaktu, jak se svou dcerou. Prostě to možná opravdu celé zbabrala, ale ona si chtěla být jistá, že opravdu nikomu nic neudělá. Čímž si nemohla být jistá stále. Ale Kol by jí opravdu mohl pomoci, protože on je silnější než ona, takže ona by mu asi těžko mohla nějak ublížit. I když, pokud by byla opravdu v ráži, proč by nemohla porazit Kola. Ale nejspíš by to nehrozilo. Takže, co teď? Má tu s Kolem zůstat, má se podvolit jeho žádosti, aby tu servala a on jí pomůže? Nebo má nasednout na nějaké letadlo a prostě zmizet? Neví. Právě teď opravdu neví. K jeho plácání nesmyslů se už nevrací. Spíš budou asi ještě dále rozebírat ji a Hayley. Bylo jí jasné, že se toho Kol jen tak nepustí, protože popravdě, ony dvě byly neobvyklá dvojka, to nemohla nikomu vymluvit. Ale obě mají docela dost společného. Hlavně co se jejich dcer týče. Hope. Vzpomněla si na to, o co ji Hayley žádala. A teď tady byla s Kolem. Možná by to mohl zařídit teď. Byla si jistá, že on o Hope ví. Byl tehdy s ní, když umírala a Klaus o ní mluvil a ona řekla nahlas její jméno. Kol tedy jistě věděl o Hope, a tak by jí teď mohl pomoci taky zapomenout, i když ji to opravdu mrzelo. Ale chápe Hayley. Pokud chce, aby to zůstalo jen v rodině, nemůže jí to dávat za zlé.) Ne, neříkala mi, jakým úkolem tě pověřila, ale jistě to bude opravdu něco důležitého, když se s tebou o tom byla ochotná bavit. (mírně se ušklíbne) Ale je tu vlastně jedna věc, o kterou požádala ona mě a kterou ty můžeš vykonat. (podívá se mu do očí a zvážní) Požádala mě o to, jestli bych se nenechala ovlivnit a zapomněla tak na to, že je její dcera naživu. Požádala mě o to, abych se nechala ovlivnit a myslela si, že její dcera nepřežila. A já teď tedy žádám tebe, abys to udělal. Abys mě ovlivnil. (chvíli na něm nechá pohled a pak vydechne. Je na ní vidět, že z toho není až tak moc nadšená, ale musí to udělat. Slíbila to.) Seznámil ses s Kate? (povytáhne obočí a chvíli si ho měří. Vypadá tak zvláštně, když to říká. Ale nijak víc to nekomentuje, jen prostě pokýve hlavou.) Jo, možná to bude tím. Našla jsem někoho, kdo se chce postarat o to, abych už s tímhle přestala, ale to chtěl Thomas taky. (poprvé vlastně řekne jeho jméno před Kolem. Ano, byl to muž, překvapivě.) Je ale prada, že k Thomasovi rozhodně nemám takový vztah jako k tobě, možná by to s tebou opravdu mohlo fungovat líp. (usoudí nakonec, i když i nadále zůstává skeptická. Ale když to nezkusí, nikdy se to nemůže ani pokazit, ale ani vyjít. Takže by to opradu asi zkusit měla.) Ano, přiznávám, ne každý to se mnou umí. Vlastně to spíš se mnou skoro nikdo neumí. Málokdo se mi dostane pod kůži natolik, že bych ho opravdu chtěla a měla poslouchat. A i s těmi, co se mi pod tu kůži dostali, mám někdy problém pořádně vyjít a dohodnout se na něčem. Takže jo, je to se mnou těžké a lidé to se mnou maí těžké. (Kývne hlavou a semkne rty k sobě. Snad to s Kolem povede k nějakým výsledkům, protože čím víc ji tu o tom přesvědčoval, tím víc to opravdu chtěla zkusit a zapomenout tedy na to letadlo někam do ciziny a zůstat tady. Snad to bude opravdu dobré rozhodnutí. Ale stejně se chtěla spíše stranit blízkých lidí, kterým by mohla ublížit. Takže prostě podstoupí s Kolem jakýsi nápravný program a když si bude jistá v tom, že to opravdu zabírá a ona už není tak krvelačná a dokáže se ovládat lépe, možná opravdu půjde za Sophie, půjde za svou dcerou a omluví se za vš, co jim způsobila tím, jak se chovala a taky tím, že Sophie nechala věřit, že je mrtvá. Ale teď ne.) Upřímně. I kdyby to byl samotný papež, skončil by stejně, takže ano, mně je taky jedno, kdo přesně to byl. Je mrtvý... a to je hlavní. (Podívá se na něj a tímhle vlastně to téma ukončí, protože k tomu nemá co víc říct. Vrah Klause byl mrtvý. Jeho to sice nevrátí, ale alespoň byl pomstěn, když už nic jiného.) Samozřejmě, že jsem v Paříži myslela na New Orleans a na všechny tady, ale bála jsem se sem vrátit. A pak zavolala Hayley, že by potřebovala, abych přijela. A popravdě se mi nechtělo, ale zároveň jsem netoužila po ničem jiném, než se sem vrátit. Ta touha nakonec zvítězila, ale nutno říct, že každou minutu pochybuji o tom, zda to rozhodnutí bylo správné. (Svěří se mu se svými obavami. Zvlášť dnes po tom incidentu s Jacksonem o tom začala pochybovat ještě více.) Nikdy jsi nepřemýšlel nad tím, že by ses stal znovu čarodějem? Myslím teď, když víš, že to kouzlo existuje. I když mě zaráží, že ho vaše matka nepoužila, když ho vymyslela. Mohla vás změnit zpátky. Leda... leda by v tom byl něaký háček. Například, že to kouzlo není určeno Původním, ale obyčejným upírům. (uvažuje, ale pak jen pokrčí rameny) No, ale mně stejně nepomůže, protože kotvou být zpětným procesem nemohu. Takže opravdu může trvat klidně i několik století, než se vymyslí něco, co by mi pomohlo. Takže na to prostě raději myslet nebudu. Raději bych se srovnala s tím, že jsem tím upírem. I když mi to nepůjde tak snadno. Už jsou to skoro dva měsíce, co budu upírem a stále jsem se s tím nesrovnala ani trochu. Jsem nevyrovnaná. A je to hodně znát na tom, že se neovládám. (Zaanalyzuje nakonec sebe samu a vydechne. Kol ji ale rozmluvil, jen co je pravda. Má na ni dobrý vliv, i když teď by ho nejradši viděla spíš svlečeného, někde pod ní, klidně tady v lese... rychle zakroutí hlavou, aby ty myšlenky zahnala. Jsem hrozná. Jak můžu myslet zrovna na tohle? Pravdou bylo, že teď pro ni spíš bylo všechno pudové a Kola milovala a chemie pracovala a hormony se bouřily, ale snažila se to uržet na uzdě. Zvlášť, když mluví o takových vážných tématech. A pak se konečně zasměje, když řekne Kol svou poslední větu) Zas tak moc si nefandi. (ušklíbne se na něj... a pak už se jen líbali a ona nechtěla dělat nic jiného ještě dlouhou dobu. A taky že ne. Ten polibek byl hodně dlouhý a intenzivní. Kol si ji k sobě ještě více přitáhl a ona se nechala. V tuhle chvíli ji brní celé tělo. Všechna nervová zakončení v jejím těle se probudila a pracují. Po několika minutách se od něj konečně odlepila a poodstoupila o pá kroků.) Je to divné, líbat se vedle mrtvol. Pojď se jich zbavit. (Navrhne. Ta těla ji opravdu znervózňovala a pak, až je odklidí, budou moci s Kolem dělat, co se jim zamane.)

Kol už tak nějak doufal, že Genevieve přesvědčil, aby tady zůstala. Snad pochopila, že jí budou všichni pomáhat, a rozhodně ji od sebe nebudou nějakým způsobem odstrkovat, jako to dělala ona. A pokud chtěla mít jistotu, že neublíží Kate, mohla hrát pořád tu chladnou a nepřístupnou maminku, která o svoji vlastní dceru nejeví žádný zájem. Ale ke Kolovi už se bude chovat normálně, to ví. Pomaloučku (vlastně to bylo docela rychle) se začínala chovat zase normálně. Jistě, ze začátku se snažila na něj hrát, že nemá zájem, že ho u sebe nechce, vyháněla ho pryč. Ale on doufal v to, že ho Genevieve pořád miluje, a že to s ní dokáže udělat pořádné divy; a za chvíli zjistil, že to s ní vážně divy dělá. Nevypadá to, že by mu zrovna teď chtěla někam pláchnout, takže usoudí, že tady s ním zůstane. Když už na ty jeho blbosti, co řekl, nic neříká, trošku se mu uleví. Přece jenom, nemusel ze sebe dělat debila pořád, že ano. Když řekla, že to muselo být jistě něco důležitého, to, o co ho Hayley požádala, jenom přikývl. Klidně by jí řekl, o co šlo, ale nevěděl, jestli ví o Hope. A on slíbil, že bude mlčet, a to dokonce i před Gen. Mělo to zůstat jen v jejich rodině, a i když měl k Gen opravdu blízko, rodina Hayley a ostatních to vlastně nebyla. Když řekne, že je tu další věc, se kterou by mohl pomoci, zpozorní a pozorně ji sleduje. Nakonec z ní vypadne to, že by ji měl ovlivnit. Popravdě, tváří se trošku překvapeně, že to po něm Gen chce, protože on se zapřísáhl, že ji nebude nikdy ovlivňovat... Pokud to tedy ovšem nebude nutné, a teď to nutné je. Věděla o jeho neteři a Hayley nechtěla, aby to věděl někdo jiný, než rodina. "Víš, že bych tě nikdy neovlivnil, kdybych nemusel, ale v tomhle musím dát za pravdu Hayley... Ona chce, aby to zůstalo jen a jen v rodině, a i když tebe jako rodinu brát můžu, u ostatních to asi nebude stejné. Takže ano, ovlivním tě, ale doufám, že je to naposledy, protože z toho vážně neskáču dva metry do stropu." Jakmile to dořekne, dojde pomalu k ní, chytne ji za ramena a podívá se jí do očí - je potřeba to udělat, a pokud možno co nejdříve. "Zapomeneš na to, že víš o tom, že Hope Mikaelson je naživu. Pravda je totiž taková, že zemřela. Její otec se ji snažil zachránit, dokonce obětoval vlastní život, ale zbytečně, protože ta malá zemřela. Teď pro ni celá rodina truchlí a často jí chodí zapalovat svíčky, aby si ji alespoň takhle připomněli..." dodá k tomu ještě pár věcí, aby bylo opravdu jisté, že na ni Genevieve zapomene, potom ji pustí ramena a udělá krok zpátky. Hotovo, Gen od teď neví o tom, že je maličká Hope pořád naživu... Kývne, když se zeptá, jestli se seznámil s Kate. Zeptala se tak zvláštně... Snad si o něm nebude myslet bůhvíco, protože to vážně nebyla pravda, až takový Kol nebyl. "Jistě, že ti s tím chtěl ten tvůj Thomas pomoct, ale koukni se na to z jeho pohledu... Najednou se mu ozvala stará známá s tím, že potřebuje pomoct, protože se stala novopečenou upírkou. Jistě, pomůže ti, ale pak ho to začne nudit a už se nesnaží tak jako ze začátku, protože i on má svůj život a nemůže ztrácet čas s tebou. A ten čas mám, a vůbec mi nevadí, že ho budu ztrácet právě s tebou." Kol to s ní nevzdá; doufá, že to vyjde, že Gen bude zase taková jako dřív. Ale co když ne? Co když se nebude pořád ovládat a bude zabíjet? Pořád je tu ta možnost, že ji ovlivní, aby se dokázala ovládat, ale to nechtěl. Doufal, že to zvládne svojí silou vůle, a jakože ji měla vážně silnou. Gen byla vážně silná žena. "Já doufám, že jsem se ti pod kůži dostal dostatečně na to, aby se to povedlo, a abys mi při tom moc neodmlouvala, protože pokud mi odmlouvat budeš, nepřej si mě," chvíli se na ni vážně dívá, ale potom se trošku zasměje. Na vraha Klause už nic neříká, nemá co. Je rád, že ho Genevieve zabila, ale přece jenom chce vědět, jaký zmetek to byl, takže zajde za Aliseou. Asi o tom nebude chtít mluvit ráda, ale on to z ní dostane, i kdyby nechtěla. Když Kol něco chce, vždycky to dostane. Včetně Gen. "Doteď jsi celou dobu váhala, jestli to bylo správné, ale vsadím se, že jakmile jsi viděla svoji dceru, Sophie, a možná i mě, začínala sis říkat, že jsi ráda, že ses vrátila. I když to tak tedy nevypadalo...," ušklíbne se na ni. Když se ho zeptá, jestli už uvažoval nad tím, zda by se stal znovu čarodějem, chvíli mlčí. Po chvilce se na ni pozorně podívá a začne: "Samozřejmě, že jsem o tom přemýšlel, když jsem to zjistil. Naskytla se konečně možnost zase ve svém těle cítit proudění magie... Ale já nevím, Gen. Možná někdy jindy, ale teď ne. Myslím si, že teď je v New Orleans tolik problémů, že jsem jako nesmrtelný Původní užitečnější, než smrtelný čaroděj. Sice mocný čaroděj, ale smrtelný." Když Gen řekne, že by v tom mohl být nějaký háček mírně se zamračí. "Prosímtě, nestraš. Co když bych chtěl být čaroděj? Tohle by byl krapet problém..." Protočí oči, když zase začne říkat, že jí to nepomůže. "Hele, pokud vím, ty máš pořád vědomosti čarodějky, stejně tak jako já. A já mám Aliseu, ty Sophie. Něco se vymyslí, věř mi. A je jen otázka času, než se s tím srovnáš. Věřím tomu. Za chvíli si spolu dáme někoho v parku, ale jen tak decentně, hned ho necháme zase běžet. Uvidíš," mrkne na ni a povzbudivě se usměje. Potom se trošku tázavě podívá, když zničehonic zavrtí hlavou. "Copak, nesouhlasíš s něčím, co jsem teď řekl?" Napadá ho jenom tohle, netuší, na co Gen právě myslí, neumí číst její myšlenky. A kdyby uměl, asi by už se ty myšlenky neodehrávaly jen v její hlavě. "Beztak je to kvůli mně," dostane ze sebe ještě než se začnou líbat. A že se líbají vážně dlouho. Když se od něj odlepila, musel ji chtě nechtě pustit úplně. "No tak fajn," řekne a je slyšet že se mu do toho vůbec nechce. Na okamžik zmizí Gen z dohledu a vrátí se s tím, že ten pár přijel autem. V ruce měl kanystr s benzínem a nadšeně s ním zamával na Genevieve. Každý z nich potom vzal jedno tělo a došli až k autu. Těla dali dovnitř, muže za volant a ženu vedle něj na místo spolujezdce. Kolovi to připomnělo to, jak se zbavoval mrtvol policistů, které měla na svědomí Claire... Auto polije benzínem, prázdný kanystr hodí někam k autu a vytáhne z kapsy zápalky. Jednu vyndá, škrtne s ní a hodí ji na auto, které okamžitě vzplane. Naštěstí auto stálo na cestě, která byla z obou stran obklopena loukou, takže nebyla velká pravděpodobnost, že by les chytl. "Bude to vypadat jako nehoda. Páreček, který si jel zřejmě někam na chatu užít. Ale nějak to nemohli vydržet, hupsli na to už v autě a jeden z nich, nepozorný kuřák zavinil to, že auto začalo hořet a vybuchlo. Jak smutné a zároveň krásné, že zemřeli spolu," ušklíbne se a potom se pomalu vydá zase tam, odkud s Gen přišli.

(Kdyby tu stáli dva normální lidé, jistě by jim tu byla zima, protože tu už s Kolem nějakou tu chvíli strávili a nebyli zrovna nějak extra teple oblečení. Ale jsou to upíři, takže je zima opravdu nijak neobtěžovala. To byla možná jedna z výhod upírství. Nemusela se strat o to, co si vezme na sebe, nikdy jí nebude zima. Druhá věc je, že by tak mohla na sebe zbytečně upozorňovat, ale dneska jsou lidi schopní chodit v zimě i v minisukních, takže to možná zase taky divné nebude. Čeká tedy na jeho reakci ohledně Hayley. Opravdu by nejradši byla, kdyby věděla o tom, že Hope je živá, kdyby věděla, že všechno, co kdy dělala pro Hayley a tu malou, nepřišlo vniveč, ale ona si přála něco jiného a jí nezbývalo nic jiného, než to respektovat, protože by od ní opravdu nebylo vhodné, aby to odmítla. Hayley je matkou Hope a ona by teď měla rozhodovat o tom, co se kdo dozví, kde malá bude a co se s ní bude dít nadále. Čeká taky na to, jak na to bude reagovat Kol. A ten jen potvrdí slova Hayley. Samozřejmě. Ani on není tak pošetilý, aby něco takového neakceptoval. Kývne hlavou) Ano, řekla mi, že chce, aby to zůstalo jen a pouze v rodině. A nemůžu se jí divit. Je to tak bezpečnější. Já sama bych zvolila ještě radikálnější způsob. Udělala bych to tak, aby o tom věděla maximálně jedna osoba. Ale je pravda, že rodina Mikaelson je opravdu rozvětvená a že byste si to pak, až to tady bude bezpečné a Hope se vrátí sem, mohli jeden druhému vyčítat, že ten to věděl a ten další ne. Proto je asi lepší, že to víte celá rodina. A já do ní nepatřím, to je pravda. Nepatřím do tvojí rodiny a zřejmě asi nikdy nebudu. (pokrčí rameny... opravdu nepředpokládá, že by jí kdy Kol požádal o ruku, i když ona sama by se tomu nijak nepříčila. Možná, že by tu žádost i přijala, ale to je opravdu jen polemizování, protože Kol rozhodně není ten typ, který by se chtěl ženit, i když má po svém boku ženu, kterou miluje. Její výraz je ale v tu chvíli, kdy to říká, celkem výmluvný. Možná, že je na ní poznat, že by možná tou součástí být chtěla, ale ona sama na sebe nevidí, takže nemůže soudit a Kol možná není tak všímavý... a možná je.) A vím, že bys mě nikdy jen tak neovlivnil. (I když v tu chvíli si vzpomene na to, jak ji ovlivnil, když byl uřknutý, ale to byl právě celkem mimo sebe. Ale ty vzpomínky se jí vybavily až moc živě, proto je hned zase zahnala. Pak už jen pozorně stojí a nechá se ovlivňovat. Vše odkýve a když Kol skončí, jako by na ni dolehl další splín. Nepodařilo se zachránit malou Mikaelsonovou. Usilovala o to, aby se to povedlo, chtěla porazit Benjamina, ale ten vyhrál. Bylo jí z toho zvláštně smutno.) Nebylo to tak, že by na mě kašlal. Spíš já jsem ho nechtěla nějak zvlášť poslouchat. Měl to se mnou těžké. Nemohl prolomit tu bariéru ve mně. Přesněji řečeno, nemohl prolomit tu čarodějku, co mám v sobě. Jsem paličatá. A teď, když jsem upír, tak je to na mě znát ještě víc. Takže odmlouvám, opravdu hodně odmlouvám. (podívá se na něj a mírně pozvedne obočí) No, nemůžu ti slíbit, že s tebou budu jako beránek, i když mi tady vyhrožuješ, ať si tě nepřeji. (našpulí mírně rty a pak si prohrábne vlasy. Vlastně měla docela představu, jak to bude probíhat. Zřejmě bude Kolovi možná odmlouvat ještě víc, protože oni ona jsou pěkné palice.) Váhám stále, Kole... (zase mírně víc zvážní a podívá se na něj) Dneska se stal takový incident, který mě v mém váhání akorát usvědčil. (Samozřejmě teď mluvila o Jacksonovi a o tom, jak ho v odpoledních hodinách dneska málem zabila. Ale koledoval si o to, nicméně to by nebyla zrovna dobrá výmluva pro to, jak by pak vysvětlovala jeho smrt. Naštěstí se na poslední chvíli dokázala ovládnout.) Samozřejmě, kdo by zahodil výhodu být nesmrtelným Původním. I když vzhledem ke Kalusově smrti můžeme i docela polemizovat o slově nesmrtelný. (ušklíbne se... kdo by byl čekal, že zrovna Klaus Mikaelson skončí mrtvý. A přesto se tak stalo. Byl probodnut kolíkem z bílého dubu. Doufá, že ten kolík je teď v držení rodiny Původních a nekoluje nikde v rukách nepřátel.) Fajn, fajn. prostě dáme hlavy dohromady a třeba z toho něco vyleze. I když předpokládám, že to bude velký a hnědý... (ušklíbne se zase, protože moc nevěřila tomu, že by se to řešení našlo nějak rychle. Možná za pár let, ale možná taky za pár století.) Aha. Takže mi chceš říct, že spolu budeme chodit lovit? Takže mě vlastně budeš hlídat i takhle. Když budu chtít potravu, budeš tam, abys mě mohl usměrnit. To vlastně nezní jako špatný nápad. (Musí uznat, že je to rozhodně lepší než v Paříži, kdy chodila na lov sama. Tedy spíše utíkala na lov sama. Thomas z ní byl opravdu na nervy. Když se pozastavil nad jejím rychlým pokývání hlavou jen výmluvně pokrčí ramena.) Ne, ne to nic. Jen pár myšlenek, které moc nezapadaly do kontextu. (uculí se nevinně. Potom, co se dolíbali se tedy s Kolem společně zbavili těl. Když poslouchala to jeho vyprávění, jak ten pár zemřel, tak mírně naklonila hlavu a dívala se na hořící oheň.) Připomíná mi to táborák. Dostala jsem chuť na špekáčky. Jsem divná. (ušklíbne se sama nad sebou a pak se radši otočí a jde od hořícího auta pryč, aby se zbavila tak pitomých myšlenek.) Takže, co teď? (podívá se na Kola) nějaký nápad?

"Je to přesně tak, jak jsi řekla... Třeba mě by dost naštvalo, kdyby mi tajili, že moje neteř žije a znáš mě... Já bych byl schopný se kvůli tomu s nima i rozhádat. A když bych se mohl hádat s Klausem, pravděpodobně by to byla Hayley nebo Rebekah. Vlastně možná i Elijah, proč ne? Proč ho pořád šetřit a vylívat si zlost jenom na Rebecce? On je citově stabilnější, takže by bylo možná lepší se hádat a vyříkávat si věci s ním," ušklíbne se. Jak nad tím tak přemýšlel, bylo by to možná lepší. Elijah byl Elijah, s tím se pohádá a za chvíli je to dobrý, ale Beka? To byla ženská, nikdy nikdo nevěděl, na jak dlouho se zašprajcne a jak dlouho se s ní, nebude bavit.. "Kdyby bylo jenom po mém, klidně ti to řeknu, protože to tak beru, že patříš ke mně, a tudíž už máš co dočinění s rodinou Mikaelsonů." Nějak mu ani nedojde, že by tou větou snad mohla narážet na to, že by se ráda vdávala. Nikdy by si nemyslel, že ona je takovýhle typ, a pravda byla taková, že ani Kol na tohle nebyl. Jistě, bylo by to krásné, vystrojit svatbu a nosit na prstu snubák na znamení toho, že jsou už svoji, ale není to zbytečné? Vždyť jsou šťastní i takhle... Takže ne, ani díky jejímu výrazu ho nenapadne to, že by se nejradši viděla před oltářem v krásných bílých svatebních šatech... "Možná bych měl dodat, že bych tě nikdy neovlivnil bez tvého vědomí, když bych byl v pořádku..." Dojde mu totiž, že si Gen určitě vzpomněla na to, jak ji ovlivnil, když byl uřknutý. Když se nad tím ale člověk zamyslí, bylo dobře, že to udělal. Kdyby ji neovlivnil, neproměnil by ji v upíra a tím pádem by teď nebyla naživu... "Já ale nechci, abys čarodějku v sobě prolomila, to ne. Musí to v tobě zůstat, protože je to pořád součást tebe, nejde to jen tak vymazat. Já jsem to ze začátku nechtěl potlačovat, ale stalo se, stal jsem se naplno upírem. Ale věřím, že kdybych to tenkrát v sobě dokázal uchovat, aspoň trošku, tak bych neudělal ty hrůzy. A jo, jsi strašně paličatá. A já taky. Dva paličáci spolu, to musí nahánět docela strach," podívá se na ni a trošku se zasměje. "Nemyslím si, že bys byla jako beránek. Vlastně nikdy a nikde ses v mojí přítomnosti jako beránek nechovala," zaculí se na ni a potom nechápavě zavrtí hlavou, když řekne, že pořád váhá, ale nic k tomu už neříká. On ji dneska přesvědčí tak, že váhat už nebude. "Jaký incident?" tázavě pozvedne obočí a dívá se na ni, tohle si chce poslechnout a doufá, že se mu s tím Gen svěří. "No tak pokud vím, kolík z bílého domu má teď u sebe Elijah, a nebojím se, že ten by ho neuklidil někam na bezpečné místo. Chtělo by přijít na to, jak ho zničit, abychom už si nemuseli dělat starosti. Musí se zasmát při výroku Genevieve, že předpokládá, že to bude 'velký a hnědý...' "...hovno." dokončí za ni a z plna hrdla se zasměje. "Ale ne, nemyslím si to. A ty bys taky neměla, prostě tomu aspoň trošku věř, jasný?" podívá se na ni a prostě čeká na to, že bude souhlasit, nic jinýho podle jeho výrazu ve tváři nehodlá připustit. "Jo, přesně to chci říct. Cožpak on s tebou lovit nechodil? Nechal tě lovit samotnou? To byl teda fakt učitel na dvě věci..." nechápavě zavrtí hlavou a složí si ruce na prsou. "Tak fajn, když nic," pokrčí rameny. Zdálo se mu, že Gen se snaží něco prostě zamluvit, a daří se to, on se k tomu už více vracet nebude. Když se zbavili těl a Gen zaperlila, musel se zasmát. "Tak to dobrou chuť. Nevím sice, jak moc se ti s příchodem upírství změnil apetit, ale já bych si špekáčky s příchutí benzínu fakt nedal." Potom se spolu s ní vydá od hořícího auta pryč a když na něj promluví, otočí se na ni. "No, nápady by tu byly... Můžu tě začít učit ovládat se, ale to by bylo asi docela k ničemu, když jsi teď měla dost vydatnou večeři... Taky bychom se mohli vrátit na párty, jistě se to tam teprve teď pořádně rozjíždí. Nebo tě klidně můžu odvést domů, jak chceš," pokrčí rameny a pořád se na ni dívá. "Ale tak pořád můžeš mít nějaký nápady ty, povídej." Na chvíli se zastaví a postaví se naproti ní, protože při chůzi, a ještě k tomu ve tmě, se konverzace nevedla moc dobře.