Woods

*Prochází se dál kolem vlkodlaka, který na sebe vzal až příliš rychle lidskou podobu. I když je zraněná, právě to v něm vzbuzuje ostražitost. Obhlíží si ji, jako by někde na těle mohla mít napsáno, co mu na tom všem nesedí. Jelikož se mu to celé nezdá, nepospíchá s proměnou. Navíc chtěl ve vlčí podobě strávit zbytek dne a domů se vrátit až příští den. Tahle ženština mu tak trochu překazila plány. Ať si ji prohlíží sebevíc, nenajde na jejím prstě žádný prsten, který by mohl nazvat měsíčním. Nemá na sobě ani žádný náramek či řetízek, kde by mohla kámen mít. Je tou prohlídkou tak zaujatý, že poleví v ostražitosti. Nečeká od neznámé ženštiny nic podobného, čeho se vzápětí dočká. Zahlédne, jak sahá pro klacek, i jak se jím napřahuje po něm, ale nestačí v čas uskočit. Dostane tak po čumáku, což chtě nechtě, "okomentuje" bolestivým zakňučením. Rychle se stáhne, sedne si na zadek a začne si packou neohrabaně přejíždět po čenichu. Párkrát se olízne. Mezitím se neznámá dá na útěk. Možná by ji nechal jít, možná by se za ní dal už, jen ze zvědavosti. Jelikož od ní, ale schytal dost bolestivou ránu, nehodlá jí to nechat projít tak snadno. Ještě jednou se olízne a vyskočí na všechny čtyři a rozběhne se za ní. Netrvá mu to dlouho, než ji zahlédne před sebou. Na moment se zastaví a mávne ocasem. Její odhalené tělo je v tmavém lese velmi dobře viditelné. Vydá ze sebe jakýsi zvuk, něco mezi ňafnutím a štěknutím. Každopádně jí tím upozorní, že jí ta rána tak snadno neprojde. Znovu se za ní rozběhne. Několika skoky jí snadno doběhne, a jak se tak před ním míhá její pozadí, zaměří se na ně. Odrazí se a předními tlapami ji přejede po zadku a slabě ji škrábne. Rozevře při skoku tlamu a stejně tak jí po kůži na pozadí přejede špičkami. Nechá jí tak na něm po sobě pěknou památku. Teprve pak se stáhne. Přestane ji pronásledovat. Zpomalí až se zastaví. Zůstane stát a dívá se za ní. Párkrát si pro sebe spokojeně máchne ocasem. Tohle pronásledování a následná "msta" pro něj stala zábavnou hrou, kterou si nakonec docela užil.*

(Ten vlk ji samozrejme pronasleduje. Nemuze uverit tomu, ze se takhle necha nahanet. Ale bohuzel to tak je. Samozrejme, ze ho slysi ve svych patach a kdyz si k tomu jeste povzbudive stekne, tak je ji hned jasne, ze nebude trvat ani tak dlouho a on ji dostihne a kdo vi, co ji udela. Ucitila najednou skrabnuti na zadku a zasycela. Kdyz pak do toho prisly jeste zuby, tak vypiskla a povyskocila. Ten hajzlik ji prave stipnul do zadku. Vysmiva se ji. To snad neni ppravda. Ji se prece nikdo vysmivat nebude. Citi, ze jeji rana na krku neprestala krvacet, ale k vykrvaceni ma jeste daleko. Ovsem s tou ranou se neco musi udelat, aby ji nezhnisala. Ten vlk se zastavil a ona si dobehla pro sve obleceni. Bylo nedaleko, takze kdyz se oblekala, dobre na toho vlka videla. Pak, kdyz byla oblecena a mela svuj nahrdelnik ze zubu, se vracela k tomu vlkovi. Ten si jiste musel myslet, ze je to troufalost. Prisla az k nemu a nahnula se, ale o nej zajem nejevila. Objevila tam bylinu, ktera by ji pomoci svych stav mohla zastavit to krvaceni na krku. Roumelni mezi prsty par listu, odhrne si vlasy a prilozi si je na ranu. Pak se podiva na Alfu, ze ktereho si evidentne nic nedelala.) co cumis? Nevidel jsi snad nikdy v zivote zenskou? (obori se na zvire)

*Zůstane sedět a sleduje divoženku, jak před ním utíká. Z toho škrábnutí a štípnutí do jejího pozadí má chvilku docela dobrý pocit. Patrně ve své lidské podobě by si něco takového nedovolil, ale co by vlk odhodil své lidské zábrany a zkrátka si s ní pohrál a skvěle se z její reakce pobavil. Sleduje ji pak, když se mu vzdaluje. Má z toho dobrý pocit. Nezůstal jí nic dlužen a tak jí už nepronásleduje. Patrně čeká, až se mu ztratí z očí, aby mohl pokračovat původním směrem a uskutečnit svůj záměr, strávit zbytek noci na útesech sledováním moře a východu slunce. Neznámá, ale nedaleko něho zastaví a jak zjistí ke své nelibosti, začne se oblékat. Sleduje ji, jak své tělo zahalí do oblečení a přestane být tak zářivá. Něco ho kousne za uchem, tak zvedne zadní tlapu a podrbe se na tom místě. Frkne a oblízne se. Když se k němu divoženka vydá zpět, všimne si stále krvácející rány na jejím krku. Nedává mu to smysl. Uvidí i ozdobu na jejím krku. Něco takového je pro něj nezvyklé. Zvedne se a na všechny čtyři, vycení zuby, stáhne uši dozadu a varovně na ni zavrčí, udělá pár kroků vzad, ale nespouští z ní oči. Tahle ženština se mu zkrátka ani trochu nezamlouvá, i když s ní před chvílí byla docela zábava. Po té, co si cizinka utrhne rostlinu kousek od místa, kde před chvílí seděl, přestane vrčet a trochu se zklidní. Zůstane stát na místě máchá ocasem ze strany, na stranu a kouká, co s kytkou dělá. Když se na něho tak "mile" oboří, olízne si čumák, ňafne a pak si na celé kolo zívne a ukáže tak celému širému okolí své ostré krásně bílé zuby.*

(Na vlkovi je ocividne videt, jak moc se bavil tim, co ji prave provedl. Normalni vlk by ji uz zabil, ale vlkodlaci i ve sve vlci podobe dokazi uvazovat trochu jinak. Zvlast, kdyz je jejich premena rizena a neni vyvolana instinktivne. Pokud ve vlkodlakovi prevladne instink, kazdy by se od nej mel klidit. Ona se ovladat ve vlci podobe neumi. Je proste vlk se vsim vsudy a jakmile zacne opoustet vlci vedomi, znamena to pro ni navrat do lidskeho tela. Bude chvili trvat, nezse jeji krvaceni zastavi, takze si k tomu sedne. Jackovo vrceni ignorovala. Ted tedy sedi oprana o kmen, ale vlk je stale s ni. Ovsem neutoci. Ted spis vypada jako stene. Co je tohle za Alfu? Jiny by ji davno zakousl, ale tohohle se ona proste neboji. Magie Alfy je velka vec, ale tenhle Alfa ma bud malou smecku nebo ma jeho smecka problemy. Kdyz je moc Alfy slaba, mohlo by to vybudit jine vlkodlaky k tomu, aby ho vyzvali na souboj. Podiva se na toho vlka a povytahne oboci. Pak jen zakrouti hlavou. Tohle se ji snad zda.)

*Když dozívá, zavře tlamu. Zůstane stát na místě dost daleko od divoženky, aby ho zase něčím nepřetáhla, ale zatím se k odchodu nemá. Stále si ji zvědavě prohlíží. Zkrátka mu její existence nedává smysl a mate ho. Na jednu stranu ho to k ní táhne, ale při tom ho to nutí být v pozoru a držet si od ní odstup. V téhle podobě se jí na nic zeptat nemůže. Tak jí jen sleduje, pozoruje a snaží se zjistit něco alespoň tak. Když si cizinka ošetří ránu a posadí se ke stromu, tak ji i se stromem začne obcházet. Chvílemi se zastavuje a větří. Občas si po té frkne nebo kýchne. Máchne ocasem jednou tam, jednou sem. Obejde ji takhle jednou dokola. Stále mezi nimi udržuje odstup několik metrů. Když dokončí svůj kruh, tak si lehne do podrostu, hlavu si položí na přední pracky a udělá si z ní svůj hlavní pozorovací objekt. Z jejich posunků si nic nedělá.*

(Nemuze si nepovsimnout, jak ji ma neustale na ocich. Mozna by ji to snad melo vykolejit, ale s ni to opravdu nic nedela. Jen si tam dal vklidu sedi a ma prilozene ty listy ke krku, nez ji to krvaceni opravdu prestalo. Potom se podiva na toho Alfu. Najednou nevypada vubec nepratelsky, ale spravne by byt mel. Mel by hlidat a chranit smecku a mel by byt autoritou. Tenhle se zdal spis trochu jako backora. Ale nejak ji k nemu ten pristup tahl. Klekne na vsechny ctyry a opravdu pomalu se zacne priblizovat. Je klidna. Nechce utocit. Tentokrat ne. V rezervaci, kde provazela, zila smecka normalnich vlku a vsichni ji obdivovali, ze si s nimi muze delat prakticky vse. Dokonce i Alfa ji bral. Ano, jako by byla soucast smecky. Ted se pomalu priblizuje k lezicimu vlkovi a kdyz je tesne pred nim, tak taky zalehne a divaji se z oci do oci a ona se skoro dotyka nosem jeho cenichu. Ted ho rozhodne neprisla napadnou. Pak opravdu pomalu zvedla ruku a podrbala ho za uchem. Povytahla oboci) Co ty jsi za Alfu...

*Nejspíše se z toho stalo vzájemné pozorování. Nejen, že on má neustále na očích divoženku, ale i ona jeho téměř nespouští z očí. Nějak mu to nedává smysl, potom všem. Nejdříve na něj zaútočí, pak chce utéct a nakonec si tady klidně sedí a ošetřuje jeho kousanec na krku, jako by se nechumelilo a ještě k němu má ty své poznámky. Absolutně to nedokáže pochopit. Stejně tak jako vzápětí její další chování. Všimne si, že jí rána na krku po ošetření rostlinou přestane brzy krvácet. Místo toho, aby se prostě zvedla a odešla, a on se mohl vydat dál, tak se skrčí na všechny čtyři a začne se k němu přibližovat. Od první chvíle, co se začne blížit je ve střehu. Zůstane sice ležet, ale nepřetržitě ji sleduje. Při tom se celý naježí. Něco v jejím chování ho přiměje, prozatím zůstat a nijak proti ni nic nepodnikat. Zkrátka čeká, co má za lubem. Když se k němu po té přiblíží tak, že na svém čumáku cítí její dech a lehne si naproti němu, přestane se ježit, a ačkoliv leží docela klidně v jeho pohledu je vidět stále ostražitost a jistá nedůvěra. Kousek se od ní pošoupne dozadu. Když ona k němu zvedne ruku sleduje ji jako ostříž. Zvedne horní pysky a odhalí jí své zuby, jako by ji chtěl připomenout, že jestli něco zkusí, tak je bez váhání použije. Po té, co ho podrbe za uchem, mu unikne slabé zakňučení, které zní smutně, až žalostně. Po jejich slovech se stáhne. Jako by udeřila svými slovy na citlivé místo. Zvedne se z lehu do sedu a ze své polohy ji ještě pár okamžiků sleduje. Pak se zvedne, otočí se a rozběhne se od ní pomalu pryč. Po několika metrech se na moment zastaví, otočí jejím směrem hlavu. Krátce se na ni zadívá. Pak vydá něco mezi ňafnutím a táhlejším zakňučením. Možná to mělo být jeho rozloučení... Na to se od ní otočí a rozběhne se pryč. Míří znovu na jih k moři.*

(Je opravdu obezretna, kdyz se k nemu priblizuje. Neujde ji jeho najezeni, ale ona pozna, pokud by slo do tuheho. Kdyz na ni vyceni zuby, taky si z toho nic nedela. Pokracuje proste dal ve svem pohybu a kdyz ho podrbe, vlkovi ujde z tlamy zaknuceni. Opravdu ted nevi, co si ma myslet, protoze tenhle Alfa, to je naprosto neco jineho, nez s cim se setkala. Ujede ji ta poznamka a Alfa se od ni zacal vzdalovat. )No, no, ty jesito urazlivej. Zavola za nim jeste a pobavene se usklibne. Pak si sbali svych par svestek a zamiri na ubytovnu, kde si ty kousance jeste poradne vydesinfikuje a pak si se zatatymi zuby sama zasije ranu.)

(Jeho ego jistě utrpělo, ale pro ni to byla příjemná výhra nad vlkodlakem, který si myslel, že mu celý svět včetně ní padne k nohám. Pletl se. Ona mu k nohám jen tak nepadne, i když prohrála souboj v očním kontaktu, dalo by se říct, že fyzický souboj vyhrála. Byli zase vyrovnaní, i když vlastně věděla, že jim dvěma ani tak o dominanci mezi s sebou nešlo. Dalo by se říct, že byli rovnocenní a věděli to. Jen se škádlili. Ale tady utrpěla opravdu Lorentova pýcha, i když se to snažil zamaskovat. ) Na to zapomeň. Nejsem laciná a vlastně ani prodejná. Budeš si asi muset hledat v jiných vodách. (Zpraží ho pohledem, ale pak už nestačí nic dodat, protože ji Lorent najednou popadne a přehodí si ji přes rameno. Naštvaně zakleje a trochu i leknutím zavýskne.) Okamžitě mě koukej pustit, Lorente. Nikam s tebou nepůjdu a už vůbec ne takhle. Já do tvé chatky nechci ani omylem. Pusť mě! (Snaží se mu nějak vysmeknout, párkrát ho i pěstmi pořádně bouchne do zad. On to jistě bral jako legraci a ona by to možná taky brala s rezervou, kdyby Lorent neřekl, že si ji odvede do chatky. V zátoce je hodně vlkodlaků a ona netouží být viděna a už vůbec ne takhle, protože by to přitáhlo pozornost. Nechtěla, aby někdo další věděl, že je ve městě šaman a opravdu jen doufala, že to Jackson nerozšířil dál. Vlastně se bála jít do zátoky a on ji tam právě vedl.) Lorente, dej mě dolů! (Řekne opravdu vážně, nedělá si legraci. Nechce do zátoky, nesmí do zátoky, nesmí na oči vlkodlakům. Lorent, ať si tam klidně žije, ať si je součástí smečky, ale ona prostě včas odjede. Nevěděla, že Lorent ji má v plánu mrštit do listí a do chatky vlastně ani nedojít. Ale v tu chvíli měla opravdu divný pocit, že by k tomu mohlo dojít a jejich legrácky se najednou změnily v něco, co jí nebylo příjemné. Pak jen ucítí, jak žuchla na zem a ví, že je stále v lese. Cítí pod sebou listí a pak vidí Lorenta, jak se nad ní naklání. Dívá se mu do očí, když říká ty svoje rádoby vtipné řeci, ale ona je vážná a rozhodně se nesměje.) Nech mě být. (Zavrčí a snaží se vstát z toho měkkého listí, i když to není tak snadné. Hlavně, to listí má všude, i zapletené ve vlasech. Opravdu se nebavila.)

(Opravdu začínala pomalu panikařit, že ji Lorent zavede do zátoky a díky tomu, že ji nese na zádech jistě neprojdou jen tak bez povšimnutí. A navíc poznají, že je to vlčice a taky budou vědět, že mezi ně nepatří. Začnou se o ní více zajímat. Nakonec dospějí k tomu, co je zač a to by nemuselo vypadat pěkně. Vlastně se docela modlí za to, aby Jackson neprozradil své smečce, co se od ní dozvěděl. Věděla totiž, jací dokáží vlkodlaci být, když jim jde o něco, co tak moc chtějí. Před očima jí vyvstala vzpomínka na to, jak se jí dvořil jeden vlkodlak, chtěl ji, ale chtěl ji taky Adam, a to byl alfa, nebezpečný a nevyzpytatelný, pravý vůdce. Adam toho vlkodlaka zabil a ukázal tak ostatním, že chtít si nárokovat něco, co je alfovo, se nevyplácí. Tím si jen potvrdil, že Nailah byla jeho. Bohužel na lovce nestačil, i když věděla, že celá smečka bojovala statečně, lovců muselo být příliš mnoho. Chvíli na to všechny protesty, které měla, vzdá, takhle se mu neubrání a on si s ní teď může dělat, co chce. Zase prohrála. On ji pak ale hodí do listí a ona pozná, že chatka se nekoná. Ulevilo se jí, i když ty jeho oplzlé řeči zrovna nebyly nic extra. Možná by to brala jinak, kdyby nebyla naštvaná, kdyby se neobávala svého prozrazení u dalších vlkodlaků. Když chtěla vstát, tak ji Lorent zadržel. Snažila se být tedy klidná, i když u ní seděl a mohl by si zkusit vlastně cokoliv. Dalo by se říct, že teď je v opravdu hodně nevýhodné pozici a její dominance je ta tam, protože leží, Lorent je nad ní, jeho postavené je vyšší. A ona ještě k tomu ukazuje svoje břicho. Vzdává se, i když to neměla v úmyslu. Lorent je tu prostě teď pánem a ona s tím nemůže nic udělat. To ji možná štve ještě víc. Pak se na něj podívala, když jí požádal, ať mu něco řekne, nevěděla, co po ní bude chtít a pak sledovala jeho ruku, když jí odstraňoval lístek a dával jí pramen za ucho. Po jeho otázce na něj jen nevěřícně koukala.) Vážně? Zajímá tě vůbec taky něco jiného? (Ušklíbne se a zakroutí hlavou. Stále leží na zemi pod ním.) Tohle nemá s tvými avantýrami a sexem nic společného. Nechtěla jsem do zátoky. Je tam až moc vlkodlaků, co by se mohli pídit po tom, kdo jsem. (Vysvětlí mu a stále tak trochu nemůže uvěřit tomu, na co se jí zeptal. Jemu jde asi opravdu vždy jen o to jedno. Ale ona není holka na jednu noc.)

(Opravdu nechápala, kde přišel na to, že by se jí on příčil. O sexu nic neříká, ten s ním opravdu netuží mít, protože přesně dokáže odhadnout, jaký je Lorent typ. Vlastně i díky tomu, že se takhle zeptal, je jí to jen všechno čím dál tím jasnější. Balí jednu za druhou, k něčemu je vždycky využije, pak si s nimi užije a jde o dům dál. Kdyby si tohle nechala od něj udělat, tak by mohla spíše nesnášet jen sebe samu, že mu podlehla a nechala se. I když teď je jasné, že Lorent už bude vždycky v hierarchii nad ní, protože tohle byla poslední kapka k tomu, aby mu byla zcela podřízená, rozhodně to neznamená, že když zatouží po jejím těle, tak ona půjde. Má svou hrdost.) Ne, to by se mi jistě nepodařilo. Ale způsob, jakým bychom oba přišli, by jistě přilákal pozornost. Nepůjdu do zátoky, pokud by to nebylo nutné, což z mé strany rozhodně nutné nebude nikdy. Takže se v zátoce odmítám ukazovat a vůbec. (Ještě jednou připomněla, že opravdu nemá zájem na tom, aby navštívila zátoku, ať už by se jednalo o cokoliv. No a do jeho lože v zátoce už nepůjde vůbec. Byl opravdu tak sebevědomý a myslel si, že dostane každou, kterou si zamane? Tak to byl na omylu. Využije toho, že jí podá ruku, aby mohla vstát. Když se tak stane, tak se opucuje od listů a prohrábne si vlasy. Má je plné listí a sama si je takhle asi nevyndá, ne všechny. Teď opravdu vypadá jako divoženka, jak jí nazývá Jackson.) Žádné příště nebude, i kdybys mě chtěl pašovat podzemím. Já se v tvé chatce nikdy neukážu. Budeš si na to muset najít někoho jiného. Nejsem někdo na jednu noc. (Podívá se na něj a pak si začne čistit vlasy od listí. Alespoň od toho, na které dostane a které cítí.)

(Protočila oči a pomyslela si, jestli je opravdu tak natvrdlý. Samozřejmě, že by na něj koukali, ale na ni by koukali s ním, takže opravdu neví, co tady řeší, když je to jasné. Možná chce jen upozornit na to, že on je v zátoce teď taky vetřelec. Ale to ona moc dobře ví, proto taky říká, že by se vlkodlaci mohli chtít pídit po tom, kdo je ona. Dva vetřelci najednou, to asi není moc dobré.) Ano, to by si uvědomili, proč asi myslíš, že tu říkám, že by se zajímali o mě? Protože tě neznají a ty bys tam najednou přišel s ženskou přes rameno. Asi by ses měl co nejdřív sejít s alfou a zařídit si místo ve smečce, ať na tebe už tak nekoukají. (Pokrčila rameny, tohle dohadování ji už pomalu přestávalo bavit. Pak poslouchala to jeho plkání o tom, jak by mohla být jeho návštěva a že by ale měla raději počkat, až si to opravdu v chatce zařídí a možná ještě líp, až bude mimo zátoku.) Ty chceš být ve smečce, ale nechceš žít s nimi? Tak to tě asi nebudou mít moc rádi. I když jejich alfa to zřejmě taky tak praktikuje. Ale bůh ví, jestli vůbec ještě respektují jeho, i když asi ano, protože jinak by měli již jiného alfu, (zauvažuje a pak jen čeká, až jí tak nějak vybere ty listy z vlasů, když už se do toho pustil. Ona byla až moc vytočená na to, aby měla trpělivost si ty listy pořádně vybírat.) Změnit. Kolik lidí si tohle už říkalo, nebo to tvrdili někomu jinému, ale je to právě o tomhle. Začít. To ty asi nesvedeš nikdy, ale pokud bys opravdu jednou takovou našel, která s tebou vydrží, dej mi vědět. Tu ráda poznám. Musela by mít totiž dost tuhý kořínek, aby to dala. (Ušklíbla se a když už má toho vybírání listí od něj dost, slabě ho plácne přes ruku, aby toho nechal.)

(Viděla na něm, že se mu moc do toho rozhovoru nechce. A vlastně se mu ani nediví. Kdo by chtěl být členem nějaké pochybné smečky? Na druhou stranu, když si v té smečce zajistí dobrou pozici, i když to bude muset učinit tím, že vyzve nějakého vlkodlaka na souboj a pokud vyhraje, zastane jeho místo, mohl by mít ve smečce opravdu dobrou pozici a kdo ví, třeba by mohl mít i vliv na alfu. I když to by potřeboval jistě nejdřív získat jeho důvěru. Nebo by mohl alfu vyzvat sám, ale to neví, jestli je nejlepší nápad. I když co jí je po tom. Ona z tohohle města co nejdřív zmizí, až bude mít informace, které potřebuje.) A kdo říká, že se o tvé bydlení zajímám a chci tě vůbec navštívit? (povytáhne obočí a zkoumavě se na něj podívá. Opravdu by ji zajímalo, jestli taky umí Lorent někdy brát něco vážně a jestli dokáže být jeho konverzace oproštěna od nějakých náznaků toho, že by ji chtěl svést a dostat do postele. Zatím to ale nijak neřeší, protože on se zeptá na to, jak si myslí, že je alfa u smečky vážený.) To já nevím, Lorente. (Zakroutí hlavou a podívá se na něj.) Jen je mi jasné, že ta část, které se nelíbilo, jak je smečka vedena, odešla ze zátoky pryč a žijí ve městě. Ti, co stáli při Jacksonovi, zůstali v zátoce. Ale Jackson tam s nimi není. Asi se jim to moc nezamlouvá, ale co já vím, jak moc chtějí nebo nechtějí Jacksona jako alfu. Ty žiješ teď v zátoce, ne já. (Namítne a vydechne vzduch z plic. Ty otázky jsou trochu zavádějící. Opravdu by snad Lorent chtěl být alfou smečky? Pak se ale vrátí k tomu, že se asi jen těžko změní, když to stále odkládá a stále s tím ještě nezačal.) Zkus ze své konverzace vymazat všechny poznámky o sexu a svádění a možná ti to někdy uvěřím, pokud se potkáme, protože se tady v New Orleans nemíním usadit napořád. (Pomalu se rozejde lesem zpět k baru, kde zůstala její motorka.)

Ach ták. (Pokýve hlavou a mírně našpulí rty. Ano, ego mu rozhodně nechybělo a dokáže si to přiznat. Ví o sobě, že je sebevědomý, až to pěkný není, ale možná právě taky na tohle balí svoje jednodenní románky. Ale ona nebude jedním z nich. Vlastně by to nemohla udělat i kvůli památce Adama. Ne, že by si ráda nezašpásovala, ale ne takhle. A není to tak dlouho, co Adam zemřel a ona k němu cítila úctu, měla ho ráda. Tohle by mu nemohla udělat. Lorent se pak zmíní o tom, že se sváděním od jejich příštího setkání končí. Opravdu je zvědavá na to, jak to dodrží. Podle ní si stejně nebude moci pomoct. Je to prostě v něm, nezmění to. Někomu to přijde vtipné, jinému otravné, někdo těm jeho řečem ihned podlehne. Ona byla tou první možností. Spíš si z jeho řečí utahovala, než aby je brala poněkud vážně. Takže vlastně ani neví, jestli je Lorent vážně myslí, nebo je to opravdu jen součástí jeho balící techniky. Cesta jim uběhla opravdu docela rychle. Ani nevěděla, že jsou tak blízko baru, kde včera večer popíjeli pivo. I když s ním ten den a noc byla opravdu příjemná, až na ten incident s tím, jak ji chtěl vzít k sobě do zátoky, byla opravdu zralá jít do své vlastní postele. Byla už unavená a opravdu se těšila, až se vyspí, protože zítra jde do práce. Postaví se ke své motorce a otočí se k němu čelem, aby mu viděla do tváře.) To ano. Za chvíli už zase bude večer. A já se opravdu těším, až zalehnu do své postele a budu spát. (Pousměje se a pak na chvíli zkoumá jeho výraz, protože je zvláštní. Najednou k ní přistoupí ještě blíž a dívá se jí do očí Neví, co od toho čekat, ale jestli udělá něco podle ní nevhodného, tak to rozhodně schytá. Znervózňoval ji. Ale asi ne tak, jak by si mohl myslet. Znervózňovalo ji to, jak je moc blízko. Neměla žádný osobní prostor. I když ji pohladil, stále na něj bez hnutí koukala a čekala, kdy ho bude moci praštit. Jeho rty se k těm jejím přibližovaly a ona už zatínala pěst. Nechybělo málo a opravdu by jednu schytal, ale on se najednou vyhnul a něco jí zašeptal do ucha. Znovu se pousmála.) Není zač. (Povolila svou pěst a pak už se jen za ním dívala, jak odchází. Když jí zmizel z dohledu, vzala si na sebe přilbu, pak konečně nastartovala motorku, nasedla na ni a odjela.)

(Ještě že dneska učil jenom jednu hodinu, děti se dneska vážně chovaly, co nejhůř jenom mohly. Ano, umí si je srovnat, ale pokud už je to prostě nebaví, tak se nedá nic dělat. Vlastně se jim ani nedivil, že je to nebavilo. Poslední hodina, pátek a ještě k tomu nudný dějepis. Hned jak došel z práce, něco málo si dal k jídlu. Na krátkou chvíli se zase vrátil k prohrabávání různých spisů, ale ani to mu moc dlouho nevydrželo. Zůstal u toho tak do pěti a pak si začal hledat něco na počítači. Napadlo ho, že když už je tam tolik věcí, tak by tam mohlo být i něco více o tom přívěsku těch šamanů. Jenže jako vždy jeho hledání bylo k ničemu. Vzdal to tedy všechno a rozhodl se, že si půjde trochu zatrénovat do lesa. Vzal si větší tašku, do které naházel nějaké zbrani. Všechny samozřejmě s dřevěnými náboji. Ty, které byly namočené ve sporýši si nechal doma. Nemá cenu je plýtvat. Hodil tam i pár dřevěných kolíků, jelikož i s těmi musí trénovat. Hodil si tam i pití s kapkou, s poněkud větší kapkou, sprorýše. Hodil na sebe teplejší bundu a s taškou v ruce se vydal do lesa. Cestu si zkrátil přes ne zrovna pěkné uličky, jelikož se mu nechtělo obcházet celé město. Konečně se dostal na silnici, která vede ven z města. V dálce mohl vidět blýskající se nápis Opouštíte New Orleans, šťastnou cestu.. Přešel přes poněkud rušnou cestu a zašel do lesa. Je ještě docela světlo a tudíž musí jít o pár metrů dál než obvykle. Když je konečně v dostatečné vzdálenosti, pohodí tašku na zem a vytáhne z ní jednu pistoli s delší hlavní. Tašku nechá volně ležet o pár metrů dál a začne střílet na stromy. Pokaždé střílí na jiný a vždycky si představuje nějakého toho Původního. Jeho pohled je téměř prázdný a hlavně zamyšlený.)

*Dnes byl konečně pátek a co to pro ni znamenalo? No, přece volný víkend před sebou a nechození do školy. Ono je sice pravda, že jeden den zanedbala, protože se jí nechtělo, ale tak či tak teď měla volno. Takže jenom co přišla domů ze školy, tak hodila tašku do svého pokoje a vzala Marvina do parku vyvenčit. Byla tam s ním nějakou dobu, než ho zavedla nazpět domů. Ani se tam nezdržovala, jelikož ani Marcel nebyl doma, tedy neslyšela ho a kontrolovat ho nebude. Takže zase ihned z bytu odešla a šla za jednou ze svých kamarádek. Bohužel jejich setkání muselo být ukončené dříve, než se očekávalo kvůli rodinným problémům. Jí se ale vážně nechce domů, co bude dělat doma? Sedět u telky může i později večer. Takže se rozhodne, že si zajde na procházku. Ruky si dá do kapes kabátu a dívá se sobě pod nohy. Občas kopne do jednoho nebo dvou kamínků a nechá její myšlenky, aby ji přímo pohltily. Za prvé stále nemůže uvěřit tomu, co se stalo. Nechce, aby se Marcel takhle trápil. Za druhé musí vymyslet zbraň na Původního, musí prostě Klause poslat tam, odkud se vrátil a nebo při nejlepším ho nechat vážně trpět, protože to je přesně to, co si nejvíce zaslouží. Další její starostí byl Kai, vlastně nebyl už se o něj postarala, ale stále byl v New Orleans, stále je nebezpečný, i když už nemůže kouzlit a netuší, co má od něj čekat. Když takhle po cestě přemýšlí, tak se dostane až k cestičce, která vede k lesu. Chvíli přemýšlí nad tím, zda se má otočit a vrátit se, ale nakonec se rozhodne jít do lesa. Rozhlíží se okolo sebe a nasává do plic čerstvý vzduch. Pod nohami ji občas praskne nějaká ta větvička, když na ní šlápne. Vlastně ani netuší, kam přesně jde, prostě nechává své nohy, ať jdou kam chtějí. Zanedlouho však zaslechne nějaký zvuk a tak se zastaví a chvíli poslouchá, jenomže takhle nemůže nic identifikovat. A tak pomalu jde za zvukem, než dorazí na místo, kde stojí nějaký muž a střílí do stromu. Popojde velmi potichu o něco blíže a trochu do strany, aby mu trochu viděla do obličeje. Jeno, co zahlédne svého učitele dějepisu, tak vykulí oči a pootevře ústa. Nechce se jí věřit tomu, že vidí právě jeho. Stojí pár kroků od tašky ke které se podívá a ihned k ní přejde, stále tak, aby si ji nevšiml, pokud nemá velmi dobrý sluch. Nahlédne do ní a nelze si nevšimnout plné výbavy, kterou tam má. Tím jí dojde, co je vlastně zač a velmi těžce se ji věří tomu, že její učitel zabíjí upíry a nebo hůř...všechny nadpřirozené bytosti. Přesto se rozhodne promluvit.* Myslela jsem, že jste můj učitel dějepisu...*Pozvedne tvář a zadívá se na něj, i když je k ní otočený zády. Vytáhne ruce z kapes, kdyby náhodou musela zasáhnout kouzlem.*...a ne sériový vrah. *Dokončí větu, přičemž se na něj stále dívá a může jenom doufat, že se nelekne a nevystřelí po ní.*

(Pevně drží zbraň ve svých rukách, prst má neustále na spoušti, kterou stále mačká. V této zbrani má několik nábojů tudíž nemusí stále nabíjet. Jeho postoj je pevný i přes to, že se stále otáčí na jiný strom. Ani už nepřemýšlí nad tím, kam by se měl trefit. Prostě se vždycky otočí, vystřelí a tak to opakuje pořád. Je tak zabraný do sebe a do toho střílení. Myslí mu putuje i jeho dnešní rozhovor a i ten s Cami. Je na ní naštvaný, ne že ne. Ale nemůže s tím nic dělat, je to jen a jen její rozhodnutí. On proti tomu nemůže nic říci. Může se zdát, že je Damien tak zabraný, že by ani nepostřehl, že se k němu někdo blíží. A přesně tak to je. A to je chyba, obrovská chyba, která by ho mohla stát i život. Nechal si otevřenou tašku, tudíž kdokoliv, kdo je s touto profesí trochu obeznámen, zjistit, co je zač. Jenže on v tu chvíli na tohle nemyslel. Myslel jen na to, jak jednou zabije nějakého toho Původního. Vystřelí na břízový strom, který od něho byl asi 5 metrů a zrovna ve chvíli, kdy míří na jeden dubový, někdo promluví. Okamžitě se otočí za hlasem a s pistolí v ruce míří na tu osobu. Hned jak zjistí, o koho jde, odjistí zbraň a volně jí drží v ruce, kterou si dá podél těla. Nad jejími slovy se trochu pousměje, protože by jeho vážný výraz nepomohl. Akorát by si myslela, že je právě ten sériový vrah.) Nemusíte se bát slečno Claire, nejsem sériový vrah. (Obejde jí a přejde ke své tašce, hodí do ní zajištěnou zbraň a doufá, že se do tašky nepodívala. A pokud ano, tak v případě, že tuší něco o lovcích, bude vyvádět. A pokud o nich nic neví, tak bude také vyvádět.) Co tu vůbec děláte..Takhle pozdě. (S tázavým pohledem se na ní podíval a vyčkával na odpověď. Bylo mu jasné, že si bude muset připravit nějakou tu výmluvu, protože ona bude mít jistě hodně otázek. A tím, že se jí zeptá jako první, získá nějaký ten čas sám pro sebe.)

*Kolik lidí by mohlo říct, že jejich učitel dějepisu je zabiják? Ona rozhodně ano a přijde ji to velmi zvláštní. Tahle informace ji ze začátku šokuje, vlastně po celou dobu je šokovaná když ví o koho jde, ale chce zjistit více. Pokud jde po upírech, tak rozhodně to není pro ni dobré, protože Marcel je upír a nedovolila by, aby se mu někdy něco stalo a nechtěla by právě se svým dějepisářem mít nějaké velké spory a nebo hůř, že by ho snad musela zabít. To rozhodně nechce, ale pokud půjde po Marcelovi, tak je schopná všeho. Na druhou stranu by jí třeba vůbec nevadila Původní rodinka, akorát ti by dříve zabili jeho a určitě by je nezabil obyčejným dřevem. Možná je v tom začátečník, tohle vážně netuší, ale hodlá to zjistit. Právě proto se rozhodne na něj promluvit, když stojí u jeho tašky s nádobíčkem. Zvedne ruce ihned do obranného gesta, když se na ni otočí a míří směrem k ní tou puškou. Dívá se na něj šokovaně, ne, že by se ho jako čarodějka měla bát, ale to, že je čarodějka neznamená, že je nesmrtelná. Stáhne své ruce podél těla až ve chvíli, kdy na ni začne mluvit a vydá se jejím směrem. Pozorně ho mlčky pozoruje a nakloní hlavu do strany, přičemž nezapomene zavadit pohledem opět o tu tašku plnou různých věciček. Pozvedne zrak a zadívá se mu do očí.* Není zase tak pozdě, alespoň můj čas na mobilu ukazuje něco okolo půl sedmé. *Poodstoupí asi o krok dozadu, aby mu lépe viděla do tváře. Takhle by musela zaklánět hlavu a to se jí zrovna nechce. Přeci jenom ona je oproti němu vážně malá, ale oproti komu není, že ano?* Na to samé bych se vás mohla taky zeptat, co tady děláte...ale vzhledem k tomu, že jsem to viděla, tak tuhle otázku vynechám. *Natočí hlavu do boku a sjede v rychlosti pohledem stromy na které střílel, než se otočí zpětně k němu.* Vy jste Buffy přemožitelka upírů, akorát v mužské verzi, že ano? *Zeptá se ho přímo. Nelíbí se jí to, rozhodně se jí to nelíbí, že někdo takový tady je. Teď už jen vyčkává na jeho odpověď.*

(Ne rozhodně se mu nezamlouvalo, že ho jeho žákyně našla v takovéhle situaci. Jistě se jí to nebude líbit a určitě se to nebude chtít nechat pro sebe. Pokud nějak tuší, že upíři vážně existují a nejsou to pouhé fiktivní postavy od Brama Stokera, který napsal Drákulu, nebude mlčet. Určitě ve chvíli, kdy si bude jistá, že je vážně lovcem, poběží za prvním člověkem, kterého potká a řekne mu to. Nebo ho tu skolí sama, podle toho, co je zač. Jestli je to pouhý člověk, tak někam odběhne, ale jestli je to třeba čarodějka, která sympatizuje s upíry, udělá, co bude moct, aby ho přemohla. Upír to jistě nebude, toho by si všiml. Nenosí žádný příšerný prstýnek a nebo řetízek s tím modrým kamenem. Může to být klidně i vlkodlak, ale ten nemá skoro žádnou moc, pokud tedy není úplněk. Ne, tahle situace se mu ani trošinku nezamlouvala. Spíše se cítil nesví a hlavně se bál, že nějak bude muset ohrozit slečnu Claire, která byla doposud jeho nejoblíbenější žačka. Její oblíbenost klesla ve chvíli, kdy se objevila vedle tašky s jeho zbraněmi a s ne zrovna pěknými řečmi. Vrátí se ke své tašce, do které si hodí zbraň a tašku zapne. Postaví se naproti Davině a položí jí jednu otázku. Ona na něho ale hned obratem vychrlí odpověď, ačkoliv to tedy nebyla odpověď na jeho otázku.) Možná není tak pozdě, ale v tomhle městě je nebezpečno i za dne. (Pozoruje jí, jak od něho jeden krok odstupuje. Neví, jak to má brát, ale nijak se tím dlouho nezabírá, jelikož má teď naprosto jiné myšlenky. Poslouchá její slova a rozhodně se netváří tak přívětivě jako ve škole. Jeho pohled je spíše mrzutý a naštvaný, ale v tuhle chvíli byl naštvaný hlavně na sebe. Byl neopatrný, nedbalý. Stejně jako ona pohlédne na stromy, po kterých střílel. Ani se nestihl podívat na to, jak dobře střílel. Znovu se otočí na Davinu a dívá se jí do očí. Zatím nic neříká, ale ve chvíli kdy zase promluví, zakroutí hlavou. Takže o tom všem ví a její pohled svědčí o tom, že tím není nějak extra potěšená. Tudíž asi má mezi svými přáteli nějaké ty upíry. To se vážně všichni přátelí s těmi stvořeními? Co na nich lidé vidí? Ne, rozhodně se mu nelíbí to její označení Buffy přemožitelka upírů v mužské verzi. Neochotně přikývl, nemá cenu tu lhát, jelikož co jiného by vysvětlovalo dřevěné kolíky a náboje v tašce. A taky vodu se sporýšem, o které možná ještě neví, ale to nevadí.) Dalo by se to tak říct.. Takže co jste vy, slečno Claire? (Od tašky, na kterou krátce pohlédl, se otočí zpátky na Davinu. Musel se zeptat, protože jeho zvědavost by mu pak neodpustila, že se nezeptal.)

*Jako kdyby jí to nebylo jasné, že je v tomhle městě velmi nebezpečno a jak za dne, tak i v noci. Pravděpodobně teď ví, že něco znamená, že ví o nadpřirozenu a ani se mu s tím nemusela přiznávat. Dívá se na ni ostražitě, stejně tak jako ona na něj, ale pořád si zachovává ten milý tón. Vždyť je to proboha její učitel. Její učitel dějepisu, nejvíc sexy učitel na škole, taky nejmladší a pro ni nejoblíbenější. Když si vzpomene na to, jak se s holkama o něm baví snad před každou jeho hodinou a nebo dokonce i během ní, když se k nim otočí zády a něco píše na tabuli a teď? Teď tady s ním stojí a zjistí, že je nějaký lovec upírů a bůh ví, zda vůbec upírů a nebo i ostatních nadpřirozených bytostí, což by pro ni rozhodně nebylo dobré. Proč se tohle musí dít právě jí? Proč ji život pořád háže klacky pod nohy a nenechá ji jenom na chvíli vydechnout? Vlastně na chvíli klid měla, dokud to nezačalo znovu na novo. Jednou jí chce zabít bláznivý coven, podruhé čaroděj bez emocí, teď je její učitel lovec nadpřirozených bytostí. Už to nebude jako předtím a to ji asi děsí nejvíce. Nechce mít dalšího nepřítele, ale pokud půjde po Marcelovi, tak se bohužel nedá nic dělat.* Ano, toho jsem si vědoma. *Přitáká souhlasně a potom od něj o krok poodstoupí. Může to vypadat, že si od něj udržuje odstup, protože neví, co má teď čekat, ale není to tak. Nebojí se ho a ani z ní nějaký strach nevyzařuje. Spíše je stále šokovaná tím, co se dozvěděla. Snaží se ale udržet takovou tu přátelskou úroveň a proto to podá odlehčeněji. Jde z něho přímo cítit ta nelibost a tak si nad tím povzdychne. Když chce, aby tento rozhovor byl nepříjemný, tak bude s ním hrát jeho hru. Doteď se snažila to podat nějak jemně, ale nebude se snažit zbytečně. Přihmouří trochu oči u jeho otázky.* Sedmnáctiletá studentka. *Založí si ruce na hrudi, proč by mu vlastně měla říkat, že je čarodějka? Je asi pravda, že se to jednou tak či tak dozví, ale záleží na tom? Ona mu nechce ublížit, jenomže netuší, co on má v plánu.* Měl byste si lépe hlídat záda. Upíři jsou docela rychlí a hlavně ti Původní. *Podle toho jakým tónem to říká může usoudit, že zrovna s Původníma upírama právě nesympatizuje.* Lovíte i ostatní nadpřirozené bytosti, pane učiteli? *Předpokládá však, že jí na tuhle otázku nebude chtít odpovědět už jenom proto, že ona mu neřekla, kdo vlastně je. Takže pravděpodobně přijde řada na velmi známou hru - něco za něco. Ona mu odpoví a i on jí odpoví. Pořád jí v hlavě zní "Proč můj učitel?". Měla by o tom říct Marcelovi a nechat si to pro sebe? Jenomže co když by ho chtěl zabít? Tohle riskovat nemůže a zase když to řekne Marcelovi, tak ten mu půjde okamžitě utrhnout hlavu. Takže co má teď asi tak s tím vším dělat? Měla jít rovnou domů, vůbec tady neměla chodit a všechno by bylo dobré.*