Woods

Ano, to jistě. Ale nepolemizuj nad tím, co by kdyby a s kým by ses zhádal. To se nestane. Myslím, že teď víc než kdy předtím musíte držet při sobě a tohle zvládnout společně. Já jsem Hayley slíbila, že jí pomůžu s tím, aby tady ve městě byl takový klid, aby mohla přívést zpět svou dceru. A to hodlám dodržet. I když, až mě ovlivníš, tak moje motivy pro to, aby tady byl klid, budou trochu jiné než to, aby tu mohla žít Hope. Ale to už je jedno. Jsem na to připravená a Hayley si to prostě tak přeje. (pousměje se a poslouchá Kola dál. Docela ji potěší, když řekne, že on ji vlastně bere něco jako rodinu, protože ona patří k němu. Ještě, že neřekl, že ona patří jemu, protože to by se s ním poté, co s ním zažila to peklo, když byl uřknutý, asi byla schopná dost hádat. Teď byla na slova, že je něčí, nebo že někomu patří, opravdu háklivá. I když pochybovala, že to od Kola tehdy slyšela naposledy. Je si jsitá, že to ještě použije. Víc k tomu už ale neřekl, takže opustí svoje představy o tom, že by jí vlastně nevadilo, kdyby byla jeho snoubenkou a později i manželkou. Ale Kol je spíš takový volnomyšlenkář a ona? Ona vlastně taky nikdy nemyslela na to, že by se vdala. Tedy samozřejmě, že jejím snem bylo kdysi vzít si hodného manžela a založit s ním rodinu, ale to se s Benem a pozdějším dohodnutým sňatkem s Oliverem, dost změnilo. Od té chvíle chtěla být prostě jen nezávislá. Na jeho větu o ovlivňování jen kývne a pak už si nepamatuje nic o tom, kde figurovala Hope. Hope pro ni byla prostě mrtvá.) Dobře, takže nemám potlačovat tu čarodějku ve mně. Takže ji tedy potlačovat nebudu, ale bude pro mě těžké vyrovnat se s oběma stránkami, ale Hayley to taky nějak zvládá, tak proč ne já. (pokrčí nakonec rameny. Ano, Hayley to jde, jí to půjde taky. Možná jí to bude trvat déle, ale ona to prostě pokoří. Víc už se k tomu nevyjadřuje. Ani nemusí. Kol prostě věděl, že ona nikdy nebude žádný beránek, nemusí mu to odsouhlasit, je mu to jasné, sám to řekl. Jakmile chtěl ale vědět, co za incident se jí stalo, musela se kousnout do rtu a přešlápnout na místě.) To Jackson. (Začala a na chvíli se odmlčela, než pokračovala.) Málem jsem ho dnes zabila. Ale nedal si říct a nebránil se a já se kvůli tomu cítila tak mizerně, hrozně to uvnitř bolelo a.. (vydechne. Pak k němu přistoupí a chytne ho. Upírství mělo jednu stejnou vlastnost jako čarodějnictví. Mohli jste druhému ukazovat své vzpomínky a pocity. Díky síle sugesce. Takže teď před Kolem probíhá celý ten incident, to, jak acksona varovala několikrát, ale on se jí ještě vysmíval a rýpal a pak samotná akce a to, jak mu to potom všechno vyčetla. Prostě všechno mu ukázala... i pocity, co při tom měla.) Takže tohle se stalo. (poodstoupila zase od něj a pak se musela zasmát.) Ano, hovno.... pokusím se, ale nic ti neslíbím. (potom se znovu podrbe ve vlasech a trochu se ušklíbne, když začne mluvit o Thomasovi.) Noo, on by asi i chodil, kdyby měl příležitost. (Podívá se na něj a nasadí výraz anděla, který jaktěživ nic neprovedl. Ona mu prostě utíkala. A rozhodně neslibovala, že když to na ni přijde, nebude utíkat i Kolovi.) No, víš, dneska už toho bylo přeci jen dost. Takže možná bys mě mohl prostě vyprovodit do hotelu, kde teď bydlím. V mém bytě totiž žije moje dcera a tam já jít prostě nemůžu. Takže pokud mě tedy doprovodíš, budu ráda. (podívá se na něj a čeká, co na to řekne)

(Celé ráno strávil na policejní stanici s papírováním. Odpoledne měl konečně hotovo, a proto se vydal opět do lesa na místo, kde našli vyhořelé auto s dvěma obětmi – ženu a muže. Případ byl uzavřen jako nešťastná nehoda, ale jemu na tom všem něco nesedělo. Od doby, kdy mu zabili snoubenku, se zaměřoval na podivné úmrtí, které byli vždy předčasně uzavřeny jako nehody nebo útok zvířete, ale on to nikdy nenechal být. Chtěl vědět více a to i teď. Jenže v hlavě mu neležel jen tento případ, bylo jich více. Bylo tu spousta nevyřešených vražd. A jedna mu ležela v hlavě nejvíce. Sedm mrtvých osob z toho dvě ženy, čtyři muži a jeden chlapec, ale celé to vypadalo jako slepá ulička, což rozhodně neznamená, že to jen tak nechá být. Ale zrovna teď měl volno a jen ve volnu mohl pracovat na této nehodě. Celá ta nehoda se mu nezdála jako nehoda. Mladý pár uhoří poblíž lesa v autě, které není ani jejich a necelé dva kilometry od nehody se najde jejich krev. Jak se tam dostala a proč? Jeho nadřízený mu říkal, že takové nehody se stávají. Mladý pár si zajede na odlehlé místo, aby se pomuchlovali, jeden z nich si zapálí cigaretu, nedává pozor a ani se nenadějí a auto je v plamenech. A on by tomu věřil, kdyby se nenašel tu krev v lese, která se shodovala s DNA obou obětí. Samozřejmě i tohle mu nadřízený vysvětloval. Šli na procházku, zakopli a poranili se. Jenže oba dva na stejném místě? To už je dost podezřelé. Nevěřil tomu, že to byla jen nehoda, ale nemohl to nijak dokázat. Hasiči přijeli na místo činu pozdě, kdy už byli mrtvoly naprosto ohořelé, že se nemohla provést ani pitva a jen díky zubům mohli určit, kdo ti lidé byli. Dojde až na místo, kde se našla jejich krev a opět to tam začne prozkoumávat, zda mu něco neuniklo.)

(Od Finna šla rovnou do nějaké kavárny, protože i když si dala hodně krve, cítila se divně. Jako kdyby toho nebylo dost. Jako kdyby jí nějaká odleželá krev nestačila. Ona chtěla čerstvou. Ale musela to nějak ovládnout, protože si opravdu nebyla jistá, že by to zvládla, aniž by zas někoho zlikvidovala. Dala si velmi silné kafe. Vypila ho skoro hned a čekala, jestli to s ní něco udělá. Rozproudilo to její tělo, ale chuť a potřebu mít čerstvou krev to nepřekonalo. Snažila se dovolat Kolovi, ale ten jí to zrovna nebral. Věděla, že se musí buď někde uklidnit, nebo prostě zaútočit. Obojí by šlo dobře v lese. Takže se vydala do lesa jako tenkrát v noci, když zabila ten mladý pár. Buď tu někoho odchytí a nasytí se i za cenu, že zase skončí mrtvý, nebo se tu prostě bude procházet, než se uklidní, nebo než jí Kol zavolá zpět. Jak tak šla cestou, kterou mířila i minule, uviděla nějakého muže, který se nakláněl nad místem, kde ona zabila ty dva. No, ne, že by z toho měla dobrý pocit.) Promiňte, hledáte něco? Mohu s něčím pomoct? (osloví ho a dojde až k němu a doufá, že jen něco ztratil a neohledává tu místo činu. Zatím se ovládá, protože jí zaujal, i když v tom špatném, ten fakt, že je na místě, kde ona zabila ten mladý pár. Ale pokud by se třeba i on sám zranil, asi by to bylo dost špatné.)

(Jak se tak kouká po zemi a hledá nějaké další důkazy, nevšimne si, že někdo pomalu došel až k němu. Stále nic nenašel jako každý jiný den. Kdyby aspoň našel kousek nějaké látky nebo něčí krev, která nepatřila ani jedné oběti. Jenže stačilo by to na přezkoumání případu? Nadřízený by mu jistě řekl, že to může být z jiného dne. Lidé přeci denně chodili do lesa na procházky a tam se člověk mohl ranit snadno. Stačilo o něco zavadit a malá ranka je na světě. Narovná se a podívá se na ženu, která se ocitla před ním.) Detektiv Carter. (Odrhne si kabát a ukáže jí odznak, který měl připevněný na opasku u kalhot. Pak si ho zas zakryje.) Chodíte sem do lesa na procházky často? (Neodpoví jí přímo na její otázku. Pokud by mu odpověděla kladně na otázku, tak by mu vlastně pomoct mohla. Třeba tu byla i v ten den "nehody" a mohla něco vidět. Stačilo by mu cokoliv, čím by se přiblížil k odpovědi, jak se to všechno stalo. Opravdu doufá, že zrovna ona by mu mohla pomoct. Chytá jakékoliv naděje na vyřešení tohoto případu, i když úředně už vlastně byl vyřešený. Jenže jemu to prostě nestačilo. Nevěří na nehody a už vůbec ne v New Orleans. A nevěří svému nadřízenému. Začíná mít pocit, že kapitán zakrývá všechny podivné úmrtí. Začíná mít pocit, že někoho kryje a je to jen zkorumpovaný polda. Ale on jednou přijde na to, co se tu děje a stáhne ho na dno.)

(Jakmile jí ten můž ukáže svůj odznak, tak vduchu zakleje, protože tohle ona rozhodně nepotřebovala. Aby se v tom případu někdo šťoural víc, než bylo nutné. A jak bylo vidno, tenhle se šťoural. Věděla, že ten případ toho páru byl uzavřený jako nehoda. Prostě nešťastná náhoda, jak říkal Kol, ale teď tady stojí a je tu s detektivem, kterému se zřejmě něco nezdá. A ona se mu ani nediví. Zřejmě je nezkorumpovaný a o nadpřirozenu vůbec neví. No, ale pro ni by rozhodně nebylo dobré, aby napadla poldu nebo ho dokonce zabila, takže bude muset být se svým apetitem opravdu opatrná. Musí se držet na uzdě. Ten zvláštně svíravý pocit, že jestli do sebe nedostane čerstvou krev, tak asi umře, bude muset nějak překonat. Vsadila by se, že má asi abstinenční příznaky, protože ona pila čerstvou krev ze žíly každý den a teď pár dní nic. Párkrát dokonce neměla krev celý den.) Detektive. (Kývne hlavou, snad aby ho pozdravila a pak se zamyslí a zakroutí hlavou.) Ne, neřekla bych, že tudy chodím často, ale párkrát jsem tu byla, to ano. (Nelže mu. Byla tu, když se to stalo, protože ty dva zabila. A ještě tu byla párkrát, když pobývala v zátoce.) A co tady vlastně hledáte? (podívá se kolem, jako by se divila tomu, co tady chce v téhle pustině najít za důkazy.)

(Když se konečně dočká odpovědi na svou otázku, má naději. Třeba tu byla ta žena i ten den, kdy se to stalo. Třeba viděla ten pár, jak se prochází po lese, ale ten oheň už neviděla. Popravdě by byl rád snad i za tu nejmenší stopu k vyřešení.) Nebyla jste tu náhodou 21. prosince večer nebo někdy v noci, slečno...? (Podívá se jí přímo do očí. Naštěstí žena stojí pár metrů od něj a on nemusí sklánět hlavu dolů, aby jí viděl do tváře. I když ona sama nebylo nijak malá, jen on byl moc vysoký. Když tak nad tím přemýšlí, tak je to docela divná otázka, zda tu byla v noci. Co by taky mladá žena mohla pohledávat v noci v lese, kde se jí mohlo cokoliv stát?) V ten den se tu stala... (Jak to má nazvat? Nehoda? Jenže on to nebral jako nehodu, ale nemohl to nazvat ani jako vraždou, když k tomu neměl žádné důkazy.) Nešťastná nehoda. (Řekne nakonec.) Hledám důkazy, které by mohli objasnit pár otázek. (Neřekne jí přímo, co hledá a proč. Nemá vlastně důvod jí to nějak podrobně vysvětlovat. Ona byla civilista a tohle bylo policejní záležitostí, i když už to byla vlastně spíš jeho osobní posedlost, ale to ona nemusela vědět. A pokud to není svědek, tak jí ani nic přibližovat nebude. Nikdo nemusí vědět, že na tom pracuje na vlastní pěst. Ještě by se to dostalo k jeho kapitánovi a on by mu nařídil osobní volno a možná by ho ještě na nějakou dobu mohl suspendovat a to on nebude riskovat. Jenže jak tak přemýšlí, tak tahle nehoda byla vlastně v novinách a označili to jako uzavřený případ. Třeba bude mít štěstí a tato žena noviny nečetla nebo se v tom nebude tolik šťourat.)

(Založila si ruce na hrudi a dívala se na něj. Byl opravdu větrný den a její vlasy jí v tomhle ohledu opravdu začaly štvát, protože ji vůbec neposlouchaly a stále někde vlály ve větru. Neposedné pramínky, které jí padaly do obličeje si dala za uši.) No, víte. 21. jsem se zrovna vrátila z Paříže. Byla jsem tam skoro dva měsíce a po tom vyčerpávajícím letu jsem opravdu neměla pomyšlení na to, abych se někdy v noci procházela po lese. (Pokrčí rameny. Lhala mu vlastně jen napůl. Opravdu se vrátila z Paříže, ale v noci tady byla, protože ty dva ona zabila a pak s Kolem zametly stopy. Bohužel je nezametly pořádně a teď tady čmuchá tenhle polda, kterému se nezdá, že tohle byla nehoda, a chce z toho vytřískat něco víc. Na druhou stranu je docela hezké, že v New Orleans ještě nejsou všichni zkorumpovaní. Ale tady jde teď o ni. Ona věděla, že neumí lhát, ale tohle se opravdu snažila nějak zastřít a zamluvit do toho, že je přeci nemožné, aby se někdo, kdo sotva přiletěl, chtěl jít procházet po lese.) Aha. Tak to o tom jistě byla nějaká reportáž v televizi. (kývne hlavou) Ale já televizi nesleduji, takže jsem vážně netušila, že se tu něco stalo. To místo tady vypadá tak nějak normálně. Vůbec ne podezřele. (Ušklíbne se. Proč by taky mělo vypadat podezřele? Bylo ot poklidné místo, kam si 21. prosince vyšel na procházku mladý pár, který rozhodně nečekal, že ten den zemřou. A postarala se o to ona. Cítila se opravdu ještě víc mizerně za to, co udělala. Ale hlad je hlad.)

(Strčí si ruce do kapes. Nebýt toho větru, tak by snad i mohlo být teplo, ale takhle mu začínala být zima a v lese byla ještě větší, než někde mezi domy. Poslouchá jí, když mu odpovídá na otázku. Stačilo by, kdyby řekla, že tu prostě nebyla. Nemusela mu to takhle podrobně vysvětlovat. Proto měl pocit, že tu něco nesedí. Přimhouří oči.) Chápu. Já bych se nejspíš ani normálně neprocházel v noci po lese. Mam raději parky. (Poslední dobou mi připadá naprosto všechno podezřelé a dokonce teď i ta žena. Jenže teď nemůže vsadit na svůj instinkt a začít se jí vyptávat. Byl tu na vlastní pěst a potřeboval by víc než jen instinkt, aby jí mohl zadržet a vyslechnout na policejní stanici. Možná se mýlil a tato žena mu vůbec nelhala. Jenže on prostě už nikomu nevěřil. Nejraději by z každého dostal nějaké odpovědi.) Všechny místa činu vypadají naprosto normálně. Vraždy se stávají i na takových místech, kde by jste řekla, že jste v naprostém bezpečí. Kdekoliv se vám může něco stát a nehody to většinou nejsou. (Pokrčí rameny. A vlastně lesy jsou nejlepší místo, kde může vrah udeřit. Je to celkem daleko od města. Nikdo neslyší volání o pomoc a může se to hodit na divoká zvířata. Jak dokonalé místo pro vraždu.) Nebudu vás zdržovat. Určitě jste si jen vyšla na poklidnou procházku a já vás tu obtěžuji zbytečnými otázkami. Přeji vám příjemný den a dávejte na sebe pozor. (Mile se pousměje a kývne hlavou na rozloučenou. Sám popojde jen několik kroků dále a skloní se k zemi. Něco ho zaujme na zemi, tak se pro to natáhne. Jednou rukou se opře o studenou zem a druhou rukou chce sebrat kousek látky, kterou vidí. Jenže zakolísá a řízne se o kámen do ruky.) Sakra. (Napřímí se a začne hledat v kapsách kapesníky.)

(Už by možná i raději šla, ale nechtěla vzbuzovat nějaké přílišné podezření, tak raději vyčkávala, dokud jí ten policista sám od sebe nepropustí. Opravdu nevěděla, jestli ta její lež o tom, že tu nebyla, zabrala, ale ten policajt ji stejně nemohl zabásnout jen proto, že on má nějaký pocit, že ona lže. Kdyby tak věděl, že opravdu stojí tváří v tvář vrahovi, který zabil ty dva nevinné. Když se zmíní o tom, že on by se v noci neprocházel v lese, že má raději parky, trochu povytáhne obočí. Rozhodně tu není proto, aby se s tím detektivem nějak sblžovala skrz večerní procházky. Nic na to tedy nepoví.) Ano, tak teď se opravdu cítím velice klidně, detektive. (Řekne to trochu jako výtku, že ji tu straší, aniž by o to ona stála a snad se i nervózně rozhlídne kolem sebe a pak se podívá na toho detektiva, jako by si snad jen na policistu měl hrát, ale ve skutečnosti je vrah, který si ji tu takhle vyčíhl a odchytil. Samozřejmě tím spíše chtěla přispět svému výzoru naprosto nevinné ženy, která teď prostě dostala jen strach z toho, co jí tu ten muž vykládal. Jako by to snad mělo zabrat, ten policista se s ní najednou začal loučit. Usmála se na něj trochu rozladěně.) Jistě, detektive. Děkuji. Tak ať něco vypátráte. (pousmála se znovu, ale v duchu se modlila, aby nevypátral vůbec nic. Už se chystala otočit a odejít, ale on se najednou řízl o kámen a ona ucítila krev. Její obličej se ihned změnil na ten upíří, ale stačila se včas otočit. Začala ale zhluboka dýchat. Věděla, že se eď chová divně, tak se to snažila policistovi vysvětlit.) Nesnáším pohled na krev. Dělá se mi špatně. Sand abych opravdu šla. (Udělá pár kroků, i když její chuť na čerstvou kev ji začíná přemáhat. Normálně by se už na toho chlapa vrhla, ale je to policajt.)

(Jeho instinkt mu říkal, že na té ženě něco nesedí, ale na nic dalšího se nevyptával. Nemohl jí dále zdržovat, i když pravdou bylo, že to ona na něj první promluvila a on jí položil jen pár otázek. Začal jí pak vykládat, že se jí může stát kdekoliv cokoliv. Jemu to nepřišlo, že by jí strašil, ale jí nejspíše ano, podle jejích slov. On jen prostě upozorňoval na fakta. Stačilo se občas podívat na zprávy nebo do novin a věděla by, že vraždy se stávají dokonce i v autobuse, kde je plno lidí. Vrazi jsou prostě šílenci a on by je posílal na doživotí za mříže nebo na smrt. Nic jiného si nezasloužili.) Omlouvám se, pokud jsem vás nějak rozrušil svými slovy. (Omluví se jí zcela upřímně. Nechtěl v ní vyvolávat strach nebo paniku. Všimne si jejího nervózního pohledu. Snad si nemyslela, že by jí zabil nebo něco? On byl jen policista, který bojoval za spravedlnost. Pak se s ní už rozloučí a hledí si svého. Jenže při tom se řízne do ruky a krev mu začíná stékat po prstech a kapat na zem. Ani si nevšiml, že ta žena ještě neodešla. Když hledá kapesníky, všimne si jí. Byla otočená zády k němu.) Chápu. (Odpoví jí na její poznámku. Prohrábne si všechny kapsy, ale žádný kapesník nenajde. Koukne se opět na tu ženu a přistoupí k ní blíže, ale stále tak, že jí nevidí do tváře.) Nemáte náhodou kapesník? Vždycky nějaké u sebe nosím, ale dneska jsem je musel zapomenout v práci a nechci tady chodit se zakrvácenou rukou. (Ani neví, jak nebezpečný krok právě udělal a že toho bude brzy litovat.)

(Chtěla co nejrychleji zmizet a teď litovala toho, že nemůže použít svou upíří rychlost. Proto se chystala trochu víc přidat aspoň do kroku, ale ten policista ji požádal o kapesník. Chtěla mu říct, že žádný nemá a hledět si svého, jenomže on k ní přistoupil a ona ještě víc ucítila pach jeho krve. Její žilky pod očima ještě víc vystouply. Jako by naprosto zapomněla na to, že toho policistu napadnout nechtěla, protože by z toho byly ještě větší problémy. Ale touha po krvi ji ovládla, znovu. A to ji Kol přesvědčoval, jak už to jistě bude dobré, když se tehdy ovládla. Ne, není to dobré, protože jednou jste prostě nahoře, ale podruhé zase dole a ona se dneska celý den cítila divně. S Finnem to ještě tak hrozné nebylo, ale stále se to stupňovalo a stupňovalo a ona teď čelí policajtovi se zraněnou rukou. A ta jeho krev voní opravdu náramně. V rychlosti se otočila a ten chlap ani nemohl pochopit jak. Svůj obličej už neskrývala. Teď byl ten muž její kořist a byl tak blízko ní, že jí stačilo jen rukou chňapnout po jeho krku a už v něm byla zakousnutá a spokojeně pila. Vůbec si neuvědomovala, že napadnout policistu opravdu nebyl dobrý nápad a že by se jí to mohlo vymstít. Znovu se vůbec neovládala, možná i proto, že věděla, že by ten policajt mohl něco vyčmuchat. Bude tedy lepší, když prostě zemře a ona jeho smrt nějak zakryje. Tentokrát líp než ty dva. Stále nepřestává pít.)

(Čeká na její odpověď, ale ona neřekne ani slovo. Chápe, že se jí dělá špatně při pohledu na krev, ale teď to přeci neviděla. A odpovědět mu mohla i takhle. Dokonce i ten kapesník mu mohla podat zády k němu. Stále čeká, třeba se jen potřebuje vydýchat. Dá jí tedy nějaký čas. Najednou se ta žena otočila a on to ani skoro nepostřehl. Najednou jí prostě hleděl do tváře. Do tváře, na které měla vystouplé žíly. Bylo to přímo děsivé a to za svůj život viděl mnoho věcí, ale tohle bylo jiné. Její tvář nepřipomínala nic lidského, jako by snad ani nebyla člověk. Byl naprosto v šoku. Jeho srdce vynechá několik úderů a nemůže ani dýchat. Co to sakra je? Chtěl tuto větu vyslovit nahlas, ale nedokázal to, jako by mu snad někdo vytrhl hlasivky. Všechno se seběhlo tak rychle. Najednou ucítil ostrou pálivou bolest ve svém krku a cítil jak slábne. Co mu to dělala? Nechápal nic. Ale jeho pud sebeobrany se naštěstí projevil rychle. Rukou nahmatá svou zbraň a uvolní jí z pouzdra. Vytáhne a v rychlosti odjistí. Přiloží hlaveň pistole na hruď té ženy a vystřelí. Kulka jí prolétne přímo hrudí až do srdce a zastaví se o žebro. Nepřemýšlel nad tím, co dělá a prostě to udělal. Byla to sebeobrana. Ona ho napadla a on se jen bránil. Ale jak tohle vysvětlí na stanici? Že se mu zakousla do krku a vysála mu krev? Co vůbec byla? Tohle nešlo normálně vysvětlit. Stále byl v šoku, ale ucítí, že její stisk povolil a on se tak mohl vymanit z její blízkosti. Couvne několik kroků dozadu a přitom zakolísá, ale stále se drží na nohou. Zbraň stále drží v ruce a míří s ní na tu ženu.) Nepřibližuj se! (Jak to, že je stále živá? Pomyslí si. Tohle bylo šílené. Třeba to byl jen sen. Noční můra. Srdce mu bije jako o závod a má zrychlený dech.)

(Už to vypadalo, že za chvíli jí prostě Steven bude ležet bezvládně v náručí a bude mrtvý, ale najednou ucítila palčivou bolest v hrudi. Odlepila se od krku Stevena. Skoro se až nemohla nadechnout, jaká hrozná bolest to byla. Vpálil jí kulku přímo do srdce. Kdyby jí prolítla, nebyl by to až takový problém, ale ona se jí zasekla o žebro, takže ven se nedostala. Rána se tedy nemohla zahojit a její srdce vynechávalo údery. Nemohla zemřit, ale byla to pro ni nevyslovitelná muka. Samozřejmě ústa měla od Stevenovi krve. Její tričko jí nasáklo její vlastní krví. Podlomily se jí kolena a ona se poroučela k zemi. Teď byla na místě činu i její DNA, protože na zemi tak zůstala malá loužička její krve. Ovšem ona se hned jala vstát. Podívala se na Stevena, který na ni stále mířil zbraní a jistě se hodně divil, že ona není mrtvá. Ano, nejraději by se k němu opravdu nepřibližovala a nebo by mu rovnou zakroutila krkem, ale ona se k němu potřebuje jen dostat, aby ho mohla ovlivnit. Použije svou upíří rychlost, aby ho tím překvapila, ale zjistila, že to nebyl nejlepší nápad, neboť díky té kulce se o ni pokoušejí mrákoty. Potřebovala ji ze sebe dostat, ale to nebude tak snadné. Ona sama to rozhodně nezvládne. Teď se ovšem musela soustředit na ovlivňování. Podívala se tomu poldovi do očí a začala.) Nebudeš si pamatovat vůbec nic, co se tady stalo. Půjdeš domů a budeš si myslet, že jsi tenhle den volna strávil někde v parku pěknou procházkou, protože sis musel dát trochu oddych od své práce. (Potom se kousne do zápěstí a dá mu napít, aby se mu zhojila ta rána na krku.) Nebudeš si vůbec pmatovat tu cestu z lesa domů. Prostě jako bys byl v tranzu, ze kterého se probudíš až u sebe doma. (Potom odtamtud zmizí, ale je to pro ni opravdu těžké, protože každou chvíli musí zastaovat, aby si odpočala. Potřebuje se dostat ale na Plantáž.)

(Vystřelil ze své zbraně a pak se konečně dostal od té ženy pryč. Sledoval každý její pohyb, aby si byl jistý, že už se k němu nepřiblíží. Aby si byl jistý, že lehne na zem a už se nezvedne. Ale ta žena jen spadla na zem, ale neumřela. Nechápal, jak je to možné. Začal uvažovat, zda opravdu trefil srdce nebo ne. Jenže ani kdyby netrefil, tak normální člověk by se po střelné ráně do hrudi nehnul. Během chvíle by nejspíše vykrvácel. Pak se stalo ještě něco nemožného. Ona vstala. Zamrkal, aby se přesvědčil, zda nemá halucinace. Neměl. Najednou stojí hned naproti němu a on opět nepostřehl, jak se to stalo. Jenže, než stačil něco udělat, tak na něj začala mluvit a on nebyl schopný mluvit nebo něco dělat. Její oči ho naprosto hypnotizovali. Nevnímá nic okolo sebe jen její hlas a oči. Polkne, když mu k ústům přiloží její zápěstí a do úst se mu dostane její krev. Začne pociťovat, že se mu rána na krku i ruce hojí, ale pořádně to nevnímal. Kývne pak hlavou a z ničeho nic zamíří k sobě domů. Celou cestu nad ničím nepřemýšlí a prostě jen jde. Jakmile vstoupí do svého domu, tak začne vnímat okolní svět. Byl na procházce v parku to ví, ale proč si nepamatuje, co viděl? Nejspíš byl opět zahloubaný do nějakého případu, že nic nevnímal. Dojde do koupelny s tím, že se osprchuje. Postaví se před zrcadlo a začne si svlékat bundu, ale pak upoutá něco jeho pozornost. Krev. Měl krev na své košili a bundě. Přiblíží se více k zrcadlu a začne to zkoumat podrobněji. Nedává u smysl, jak se na jeho věci dostala krev. Zvedne ruku, aby si odhrnul límec košile od krku, ale pak uvidí krev i na své ruce. Sklopí pohled a uvidí ještě krev na bundě v okolí břicha. Vytřeští oči. Co se to sakra děje? Měl na sobě krev a vůbec si nepamatoval odkud a proč.)

(Skoro vůbec se zatím tady ve městě neprojevovala. Kdyby nebylo té namyšlené upíří nádhery, tak by o ní opravdu ani nikdo nevěděl. Ona byla agresivní a byla rváč, ale jen když to bylo potřeba. Jinak si radši žila někde zalezlá a byla ráda, že nepřitahuje pozornost a ostatní si ji nevšímají. Ale když už byla někde ve společnosti, chovala se spíš hlučně než nenápadně. Ovšem začala jí chybět vlčí kůže. A tak se prostě jednoho večera sebrala z té zavšivené ubytovny, kde přebývala, a zamířila k místním lesům. Už jen jak do nich vstoupila, tak se musela usmát. Příroda jí vyhovovala a ona by nejraději žila v lese, ale věděla, že tohle je teritorium jiné smečky. Cítila to. Ovšem to by nebyla ona, aby si trochu nezariskovala a neužila si adrenalinu. Potrebovala se proběhnout. Cítila to v kostech. Brzy zkrátka neodolá a prostě si zaběhne někam hlouběji do lesa a tam se promění. Jde tedy chvíli po vyšlapané cestě, nez se oddělí a jde více hlouběji do lesa. Pach Alfy je tam mnohem silnější ne na kraji lesa, ale ona prostě bude spoléhat na to, ze ji tam osamocenou nikde zádný vlk nepotká. Ona se stejně nemíní nikomu podrizovat. Mozná je omega a měla by si dávat větší pozor, ale ona je hlavně šamanka a je dost silná a ambiciozní a nedovolí jen tak někomu, aby ji porazil. Ona se dokáze postavit komukoliv. Svlékne si ze sebe všechno oblečení, pak jde na všechny čtyri, zavre oči a začíná se odproštovat od svého lidského těla. Začíná myslet jako vlk. Začíná lépe slyšet, cítit, její zrak je taky mnohem lepší. Za chvíli je na místě místo zeny vlčice. Rychle vyrazila ze svého stanoviště a začala běhat po lesích. Mozná by si mohla i zalovit. Milovala lov. Snazila se taky vyhýbat co nejvíc teritoriím, kde byl pach smečky opravdu dost silný.)

*Od té doby, co přesídlil do města a přebývá o samotě v starém rodinném domě, ztratil trochu kontakt z přírodou. Také se ještě nepřiměl k tomu, aby se oficiálně ukázal v Zátoce a převzal si zpět svou vůdčí pozici. Když tam byl naposledy na skok na Vánoce za Eve a Claire, tak zjistil, že jeho zástupce to zvládá poměrně dobře. V Zátoce byl od té doby, co byl Benjamin zabit, klape poměrně dobře a zdejší vlkodlaci zde žijí v klidu a v pohodě. Naprosto se distancovali od těch, co přijali měsíční prsteny a odešli do města. Neměl proto důvod něco narušovat. Chce se nejprve postarat o zrádce ve městě a vypráskat odtamtud Francescu a její smečku. Je to již několik dnů od setkání v Abattoir, kde ke svému překvapení mimo jiné zjistil, že Genevieve není mrtvá, ale stala se z ní upírka, která si nyní chce od všech držet odstup, ale i to, že se chce Hayley zapojit do řešení vlkodlačí situace ve městě. Tehdy mu řekla, že se sejdou a proberou to. Dala mu tím jeden z málad důvodů, proč ještě nadále zůstává v New Orleans. Čeká, až bude mít čas a budou si moct promluvit. V opačném případě by se patrně hned po usmíření s Claire zase sebral a odjel pryč. Ve městě ani v Zátoce ho již nic nedrželo.
Tento večer více, než kdy jindy ho to táhne do přírody, do lesů. Chce si protáhnout svaly, proběhnout se, protože cítí, že to už hodně dlouho potřebuje. Vypnout, přestat myslet na problémy a nechat se vést prostou vlčí myslí, jejíž priority jsou mnohem jednodušší a snazší zvládnout. Svým způsobem, si během kletby na vlčí život zvykl a jsou chvíle, kdy mu chybí.
Jelikož není úplněk, musí použít moc prstenu. Proto ho stáhne z řetízku a navleče si ho na prst levé ruky. Převlékne se, vezme si se sebou ještě náhradní věci, které uloží v autě. Zamkne dům, nasedne do vozu a rozjede se do Zátoky. Obydlené části se zdaleka vyhne. Zastaví daleko od ní na jedné odlehlé lesní cestě, která je téměř nepoužívaná. Vypne motor, vystoupí z auta, které zamkne a klíče schová, aby si je později mohl zase vzít. Vydá se pak do lesa. Když najde pro něj vhodné místo, zastaví, sundá si oblečení, které si schová u jednoho stromu. Po té se pomocí prstenu promění ve vlka.
Hned na to ho přestanou tížit všechny starosti, které otravují jeho mysl. Cítí, jak mu ve svalech přímo hraje nadbytek energie, kterou chce a potřebuje ze sebe dostat. Rozběhne se po lese. Míří hlouběji, co nejdále od veškeré civilizace, která se na takovém místě může vyskytnout. Chce se dostat až k moři a proto pokračuje oním směrem, odkud k němu slabý vítr přináší vůni slané vody. Jako vlk rád sedával na útesech a pozoroval moře.*

(Dostává se dále do lesů, ale pesto si drí odstup od úzkého teritoria smečky. Do jejich lovné zony by opravdu nerada vnikla, protoze by to pro ni znamenalo jen větší problémy, protoe tam má mnohem větší šanci,ze tam někoho potká. Ale to ona nechce. Ovšem ucítila pach jakési zvěre. Nebyl to vlk samozejmě, ale mohla to být dost dobre její korist. Našlapovala opravdu tiše, její tělo se ladně propínalo. Čenichá a větrí, protoze pach je čím dál intenzivnější. Zároven si hlídala taky vítr. Nesměla dovolit, aby se otočil tak, ze ji její korist ucítí. Uviděla lan, která stála uprostred mýtiny. Bohuzel uz moc dlouho zít nebude, protoze ona je pripravená k tomu, aby zautočila. Našla si výhodnou pozici naproti pár desítek metrů od té laně. Byla skrytá mezi stromy, take ji lan nemohla vidět a nemohla ji ani vycítit, protoze jí vítr hrál do karet. Zaujala útočnou pozici a vyrazila proti lani. Lan ji zamerila az pozdě. Ona po ní prostě skočila, strhla ji na zem a usmrtila ji. Vše, co ted cítila, byl pach krve a vůbec si neuvědomila, ze se k ní blízí jiný vlk.)

*Běží lesním podrostem, zpočátku bylo v jeho kroku vidět nedočkavost, hravost, ale postupně, jak se dostává dále do lesa je mnohem pozornější, opatrnější. Našlapuje tiše, zná v těchto lesích velmi dobře každý kámen, každý kořen stromu, který se odvážil doplazit dále a přehradit některou z lesních pěšin. Zanedlouho pozná, že se blíží k místu, kde matka příroda vytvořila jakýsi menší skalnatý útvar, ve kterém je i pár jeskyní vhodných pro přespávání ve vlčí podobě. Vydá se tím směrem a tak se odkloní ze svého směru více na západ. Uběhne sotva pár desítek metrů, když ho přes čumák doslova praští závan čerstvé krve. Okamžitě zpozorní. Zastaví se a znehybní v jednom křoví. Větří a nasává vzduch, který k němu přináší mimo čerstvé krve, také vlkodlačí pach. Je si tím jistý, ale také si je jistý tím, že se s ním setkává poprvé. Vydá se po stopě, která ho zavede k mýtině. Uvidí na ni hodovat vlka. Ještě o dost zpomalí a plíží se podrostem k mýtině. Naštěstí vítr vane stále jeho směrem, a tak o něm vlk na mýtině dosud nemůže mít ani tušení. Navíc je ponořený do své hostiny.*

(Lan zabila rychle. Nemela zapotrebi, aby se nejak vic trapila. Ted uz si na ni v klidu hodovala. Samozrejme; ze nema sanci ji sezrat celou. Ani to nemela v umyslu. Jeji mrsina tady zustane, dokud se nerozlozi. Ona se takhle ale jeste vic priblizuje k vlkovi, ktereho jako lidska zena nosi uvnitr. Nekterym vlkodlakum vadi lovit, kdyz jsou ve vlci podobe. Ona to povazuje za prirozenost, coz take je. Ona byla schopna poddat se svemu vlkovi uplne. Jeste lip by na tom byla, kdyby mela smecku, protoze pro vlka byt osamoceny znamena skoro jistou smrt. Odpadlici se netolerovali. Ale ona nebyla jen tak obycejny odpadlik. Kdyz se dostatecne nasytila, otocila se tak, ze ucitila pach jineho vlka. Brzy toho vlka nasly i jeji oci. Najezila se, vycenila zuby a zacala vrcet. Vubec ji nezajimalo, ze je nedalrko ni Alfa a ze ona by se spis mela polozit na zada ve znameni rezignace. Ale ona nerezignuje.)

*Ze svého stanoviště cizího vlka pozoruje, jak si hoduje na vysoké. Nějde v jeho nitru zabublá zlost, že si zde někdo, jen tak loví na území jejich smečky. Dlouho žádného nepotkal. Krev, ale velmi příjemně voní, zvláště, když ještě nestačila vychladnout. Dostane na hlad, ale nikdy by se nesnížil k tomu, jenom tak se přidat k hostině. Přesto se tiše zvedne a přiblíží se ještě více k mýtině. Má silné nutkání skočit po cizinci a zakousnout se mu do krku a pořádně jím zatřást. Jako by k tomu vše směřovalo. Sotva se chce ze svého místa zvednout a zaútočit, cizinec jeho přítomnost zaregistruje. Otočí se a místo toho, aby vyklidil pole začne vrčet. Jako by mu tím vléval do žil ještě více zlosti a potřeby zaútočit. Už se, ale neskrývá. Zvedne se ze svého místa a vstoupí na mýtinu. Prohlíží si cizinku, neboť až teď pozná, že je to vlčice. Ať už on nebo ona, nezná ji. Její agresivita ho rozčiluje. Odpoví jí na pozdrav taktéž vrčením a připravuje se k útoku, pokuď se chování vetřelkyně nezmění.*

(Chvili tam na sebe jen vrci. Ona agresivne ceni zuby jeste vic, ohrnuje horni pysk a opravdu dost slinta. Cenich ma jeste od krve, jak pred chvili hodovala. Jakmile se k ni vlk priblizi vic, okamzite na ni zacne pusobit jehomoc Alfy, ale ona zdarne odolava. Nutno rict, ze setkani ji a alfy jeji minule smecky probihalo podobne. Sila alfy jeji byvale smecky byla ale mnohem silnrjsi, nez sila tohohle vlka. Ta sila ji doslova tlacila k zemi a vybizela k tomu, aby se podvolila, coz tehdy taky udelala. Ale ted? Tohle je pro ni slaby Alfa, kteremu se podvolit nehodla ano, mohla by se otocit a odejit, ale to neudela, nechce byt napadena zezadu. Nakroci. Jeste vic se skrci a zaujme utocnou polohu. Nenecha se, i kdyz vi, ze kdyz ji Alfa zrani, jeji rana se bude hojit dlouho, takova uz je magie Alfy. Ona tomuhle rozumela vic nez kdokoliv jiny.)

*Chování vlčice před ním by ho nejspíše udivilo, kdyby byl v lidské podobě. V takovém případě by nejspíše ani neměl potřebu na ni útočit. Už dlouho nepotkal na tomhle území někoho nového, cizího. Navíc vycítil, že tohle je vlčice samotář. Omega - poslední člen smečky.
Její vrčení a agresivní chování jej dráždí a provokuje a on tak nechce nic víc, než aby byla ticho a ještě líp, aby mu šla z cesty. Přibližuje se pomalu, ale obezřetně k ní. Cení při tom zuby a neustále mu z hrdla vychází nyní varovné vrčení. Možná jí dává poslední šanci ustoupit. Je o něco vyšší, než ona a tak na ni kouká z vrchu. Oči mu zlatě září. Ve vlčí podobě nikdy neměl s vůdcovstvím problémy. Ty začaly až po zlomení kletby, Oliverovou zradou. Nyní je ve vlčí podobě už dost dlouho na to, aby si ten pocit připomněl a nyní se ho nehodlá vzdát.
Vlčice je stále více útočnější, agresivnější. Když na něj zavrčí a připraví se ke skoku, na nic nečeká, jeho vrčení přejde v útočné a v ten moment po ní skočí. Díky tomu, že po ní vystartoval bez dalšího varování, podaří se mu ji zaskočit a povalit na zem. Zakousne se jí z boku do krku a jeho zuby, jen těsně minou tepnu.*

(Vedela, ze dojde ke stretu. Ale oba udelala tu chybu, ze mu naznacila, ze hodla utocit. On ji totiz nenaznacoval vubec nic. Proste vystartoval proti ni a nez se ona stacila srovnat a vratit uder, lezela na zemi a jeji krk zalila obrovska bolest. Jackson se ji zakousl do krku. Jako Alfa byl Jackson velikostne samozrejme naprosto velikostne nesrovnatelny s Nailou. Ona byla mensiho vzrustu a jeji barva byla hodne raritni. Tedy v techto mistech se rozhodne jen tak nevyskytovala. Byla cerna jako uhel. Jeji oci ji tak jeste vic svitily. Krev na jeji srsti moc videt nebyla, ale i kdyz nebyla zasazena tepna, nemela by to zraneni brat na lehkou vahu. Snazila se vyhoupnout zpet na nohy nebo ho alespon zasahnout svymi drapy. Trochu ho skrabla, ale ne dost na to, aby to s nim neco udelalo. Jeho stisk byl pevny. A ac jeho magie Alfy nebyla tak silna, porad to byl Alfa a ona s tim zranenim bude mit problem. Zaknuci. Bolesti i tim, ze se ocitla tak rychle v poli porazenych. Jemu uz jen zbyvalo, aby do ni zatal zuby jeste o neco vic. Potom by byla mrtva. Citila zaroven, jak ji duch vlka opousti. Jeji vedomi zacalo vic uvazovat lidsky nez jako zvireci predator. A ona se mu najednou pred ocima promenila zpet do lidske podoby. Samozrejme tim jeho stisk musel povolit a on ted zuby objimal cely jeji krk. Rana od nej ji silne krvacela a jen tak se ji nezbavi. Hlasite oddechovala. Ukazala se mu v cele sve zenske krase, ale ona se nestydela. Patrilo to k tomu. Zde nebyl prostor pro stud.)

*Jeho neočekávaný útok vlčici patrně překvapí, neboť se na nic vážného nezmůže. Pocítí, jak mu drápy přejela po boku, ale nijak jej to neodradilo od toho, co měl v úmyslu. Dát jí za vyučenou, protože ho neměla provokovat. I tak, jí nechce zabít. Jeho kousnutí proto nasměruje podle toho. Je bolestivé a krvácí, ale u vlkodlaka se zrychleným hojením by to neměl být problém. Když jí zaboří zuby do jejího krku, ještě krátce třepne hlavou, jako by s ní chtěl zatřást. Je to instinkt, který ho k tomu vede téměř automaticky. Jakmile jeho sluchu dolehne její kňučení, pozná, že jeho výpad byl úspěšný a měl na ni takový účinek, jaký chtěl. Chce povolit sevření a rychle se stáhnout, protože jí nevěří. Jaké je jeho překvapení, když se v jeho držení najednou promění do lidské podoby. Na vlkodlaky nemá většinou důvod útočit, pokud ho nevyprovokují. Povolí sevření a stáhne se přesně tak, jako chtěl. Pozoruje ji, zůstává ve své vlčí podobě, lehce ji obchází a z hrdla mu vychází vzteklé vrčení.*

(Vlk, ktery ji jeste pred chvili skoro rozsapal hrdlo, se ted stahnul a krouzil kolem ni s varovnym vrcenim. Narovnala hlavu. Cast jejich blondatych vlasu byla slepena krvi od te rany na krku. Ta rana se dost dobre nehojila, vlastne se nehojila vubec. Vlivem jeho magie vudce a take toho, ze ona neni vlkodlakem v tom pravem slova smyslu. Neumi se hojit rychleji jako klasicti vlkodlaci. Ona se ztotoznuje s roli vlka. Kdyz je vlk, netaha do toho jine veci. Zadne efekty navic. Tohle je pro ni jiste nevyhoda. Jackson se sam jiste mohl divit jak je to mozne. Taktez na sobe nema opravdu absolutne nic, zadny magicky prsten, nic takoveho. Meni se zcela samovolne bez niceho. A kdyby nenosila v lidske podobe ten nahrdelnik se zuby Alf, ani jako clovek by nemela zadnou nadprirozenou silu. Narovna se do sedu. Jeji nadra zakryvaly jeji vlasy a spodek si tak nejak dokazala zakryt slozenim nohou. Nebude se mu tady vystavovat naporad. Ted by se rada dostala ke svym vecem, ale dokud bude kolem ni krouzit, udela to jen tezko. Prejede si prsty po svem zraneni. Je to hluboke, stale z toho tece krev. Potrebovala by to zasit. Jednou rukou nahmata na zemi vetsi klacek a kdyz je zrovna vlk pred ni, machne tim klackem a bouchne vlka pres cumak. Pres cumak to vzdycky pekelne boli. Vyuzije jeho rozptylenosti, zvedne se a zacne utikat lesem ke svym vecem. Je rychla, ale kdyby ji chtel vlk dostihnout, udela to snadno. Zvlast, kdyz ona je zranena a po pachu krve se jde dobre.)