The Abattoir

*Bohužel Jacksonovi položila hovor ještě před tím, než stihl dokončit větu. Možná to takhle neměla dělat, možná ho tím přivádí do rozpaků. Ale tohle zrovna byla její nejmenší starost, kterou měla. Postarala se o Hope a taky se postarala o svůj nezkrotný hlad. Už jenom na nádvoří vyčkává na Jacksona, který by měl každou chvíli přijet. Poslouchá v pokoji svou dceru, jak nepravidelně oddechuje a klidně spí a přitom dokáže vnímat i to, že k Abattoir přijelo auto, které určitě patří Jackovi. A potom se zaposlouchá do jeho kroků. Zanedlouho už ho uvidí před sebou. Na její tváři se na chvíli mihne okamžik štěstí a potěšení, že ho vidí a hlavně živého a zdravého. Za chvíli to ale zase zmizí, protože momentálně vůbec nepoznává momenty štěstí, pokud nepočítá tedy to, kdy je s Hope. A přes to stále musí myslet na to, že za chvíli ji bude muset dát k někomu jinému a ona ji tak ztratí na nějakou dobu a nebude ji moct vychovávat, nebude ji moct pozorovat jak roste. Nemá Jackovi za zlé to, jakým stylem si ji prohlíží. Nemůže ani tušit, jak moc změnila.* Ahoj, Jacku. *Pozdraví ho tichým hlasem a stále stojí na místě. Jakmile ji obejme, tak zůstane chvíli strnule stát a zavře bolestivě oči. Jak mu to má všechno říct a vysvětlit? Potom ale dá ruce okolo něj a nadechne se zhluboka.* Taky tě ráda vidím, hlavní je, že jsi naživu. *Řekne zase o něco tišším tónem a potom se hned odtáhne a chytne ho za ruku.* Není to tady pro tebe bezpečné. *A tak s ním jde potom do jedné z místností. Zavře za nimi okamžitě dveře. Po tom, co se stalo má obavy, že by Elijah nebo Rebekah svou momentální nevraživost k vlkodlakům dostávali pod kontrolu obzvlášť, když je to tak čerstvé. Otočí se opět na něj.* Nemáš vůbec ponětí o tom, co se stalo, že ne? *Pozvedne obočí. Nechce chodit kolem horké kaše. Bude mu to tak či tak muset říct. Musí vědět, co se stalo a hlavně jak moc špatná situace právě je. A taky by měl vědět o tom, co z ní je. Že je monstrum, že už není jenom vlkodlak, ale taky upír. Někdo ke komu vlkodlaci mají od začátků jisté nesympatie.*

*Pocítí zvláštní úlevu, když drží Hayley v objetí. Přesto z její strany registruje jakousi strnulost. Po celou dobu, co jí sledoval, když se k ní blížil, neušlo mu, jak se tvářila. Nahlas to neřekne a zakryje to za jeho překvapený, nechápavý výraz. Upřímně se, ale zděsí. Ať už před tím měla Hayley jakékoliv starosti a problémy, nikdy ji takhle neviděl. To, že už nenosí svou dceru pod srdcem, to jak se tváří. Ticho kolem nich. Vše to vypadá až moc divně. Neodhaduje se hádat, co se stalo za tu dobu, co byl pryč. I když Hayley tiskne mírně k sobě musí na to neustále myslet.* Co se stalo. *Běží mu hlavou. Hayley jeho objetí opětuje až po nějaké chvíli. Přesto i za ten opožděný projev je upřímně rád.* Já jsem v pořádku, Hayley. *Ujistí ji, když slyší její slova. Samozřejmě jí nebude povídat o poslední Kolově návštěvě v Zátoce, a jaký průběh to mělo. Není si sice jistý, jestli se to nějakým zázrakem k Hayley už nedoneslo, ale i kdyby on to sám rozebírat rozhodně nezačne. Jakmile pocítí, že se Hayley odtahuje, pustí ji. Tázavě se na ni podívá. Vezme jí za ruku a následuje do místnosti.* Já vím, Hayley, ale příliš dlouho jsme se neviděli. Musím s tebou o něčem mluvit. *Poví jí cestou. Ví, že pokaždé dost riskuje, když ji zde navštíví, ale netuší, že se toho tolik změnilo. Její chování ho stále více znepokojuje. Otočí se k ní, když zavírá dveře. Sleduje stále znepokojivěji její tvář, její chování.* Nejdříve, ale chci vědět, co se stalo... *Pokračuje, sotva se na něj Hayley otočí. Dává tak najevo, že to jeho počká. Přimhouří mírně soustředěním oči, po té, co mu položí svou otázku.* Byl jsem teď tři dny mimo město, Hayley. Přijel jsem před chvílí... *Odpoví jí, aby si udělala obrázek o jeho místě pobytu během posledních dnů. Během svých slov jí nespouští z očí. Za tu dobu zcela zvážní a v jeho výrazu naroste znepokojení, obavy.* Co se stalo, Hayley? *Zeptá se teď rovnou. Obavy z toho, co se dozví, zaznívají i z jeho hlasu. Postoupí k ní kousek blíže. Je mezi nimi místo zhruba pár desítek centimetrů.*

*Ano, vypadá zcela v pořádku a jeho ujištění ji uklidňuje, ale je to jenom mírné uklidnění pod tím náporem bolesti a všeho, co teď prožívá. Každopádně je to jedna z věcí, která ji teď dělá alespoň trochu radost. Potřebuje, aby byl Jackson v pořádku a co nejvíce se držel dál od tohoto sídla. Nebude tady vítaný a obzvlášť, když je to bratr Olivera, který je znovu zradil. Ještě teď živě vidí, jak na něj křičí a potom už ji sebrali čarodějky a čarodějové a on nehnul ani brvou. Ani ho to nezajímalo, jenom ho zajímalo to, jak zničit Původní a všechny upíry. Upozorní ho na to, že to je tady pro něj nebezpečí a Jack nemá ani tušení o tom, jak moc je to nebezpečné místo pro něj. Mezitím, co ho táhne do místnosti, kde by si měli v klidu promluvit poslouchá to, co má na srdci. Jistě, že ji zajímá, co chce říci, ale bude trvat na tom, aby mu ona objasnila první celou situaci. Rozhodně o tom musí vědět co nejdřív a potřebuje mu to říct teď, aby si uvědomil celou tu vážnost. Zavře za nimi dveře a otočí se na něj. Přikývne souhlasně na to, že chce nejdřív on vědět o tom, co se stalo. Rozhodně chtěla začít mluvit jako první, i když je to pro ni tak těžké. Sepne ruce k sobě a na moment se podívá do země. Pozvedne zrak, když znovu promluví. Bylo dobře, že byl mimo město. Možná on to tak nebude vnímat, ale pro ní je to značná úleva. Vyhnul se tomu masakru, ví, že on by stál na její straně, kdyby viděl, co se dělo a to by pro něj nebyla dobrá volba. Při otázce znovu sklopí zrak a pohlédne na něj až ve chvíli, co k ní přistoupí o něco blíže. Dívá se mu upřeně do očí. V těch jejích se zračí bolest, i když navenek vypadá neskutečně silně, tak její oči říkají něco jiného. Nadechne se zhluboka. Musí mu to říct po částech. Nebylo by nejlepší, kdyby na něj hned spustila se vším. Tu zprávu o Genevieve si nechá až nakonec. Přesto to nechce nijak detailně rozebírat a tak by měla mluvit velmi jasně, aby se příliš nemusel ptát.* Proběhl další útok na sídlo, Jacku. Když jsme byli odhodlaní zbavit se Benjamina jednou provždy, tak jsme nevěděli, že se spřáhl s vlkodlaky a Francescou. A tak proběhl další útok při kterém zemřeli všichni upíři ze sídla a Rebekah byla díky vlkodlačím kousnutím na tom velice špatně. Benjamin se snažil zničit Klause a naopak. *Jméno Klause se jí vyslovuje tak těžce. Dříve se jí to vyslovovalo těžce proto, že jí to nešlo přes krk, jak na něj měla několikrát zlost. A teď? Teď to nemůže vyslovit, aniž by necítila jakousi prázdnotu, kterou po svém odchodu zanechal. Po chvilkové pauze znovu pokračuje.* Jenomže byl připravený. Vlkodlaci se postarali o všechny upíry a musím říct, že v čele stál i Oliver. Nechápu, jak jsem mohla být tak pitomá a bránit ho, když znovu podlehl Francesce. Jestli toho idiota v brzké době uvidím, zřejmě mu zlámu pár kostí v těle. *Řekne poněkud rozzuřeně, ale i zranitelně. Vážně nerozumí tomu, proč se takhle zachoval. Vždyť to všechno mohlo jít i jinak. Určitě tady byla i jiná cesta, jenomže Oliver si vybral tu špatnou.* A potom přišly čarodějky, které mě unesly. Mezitím jsem zažila nejhorší porod v dějinách při kterém jsem zemřela. *Dívá se na něj trochu ostražitěji. Jistě si domyslí, co to znamená. Zemřela a přesto tady před ním stojí. Polkne na sucho a kousne se do spodního rtu. Trochu se obává jeho reakce.* Stal se ze mě hybrid, Jacksone. *Na chvíli zase sklopí zrak. Jako kdyby se cítila naprosto zahanbená tím, čím teď je. Pravdou je, že to nenávidí, nenávidí ty nové pocity, nenávidí tu krvežíznivost. Teprve poznala to, co je být opravdu vlkodlakem a najednou? Najednou je hybrid. Jediný na světě, tedy společně se svou dcerou a nikdo nemůže vědět jak těžké to je zvládat dvě stránky osobnosti.* A potom...*Nadechne se zhluboka a semkne rty pevně k sobě. Musí mu to říct, i když je to pro ní těžké. Oči má trochu zalité slzami, ale ani jedna ji neukápne.* Čarodějky a čarodějové dostali to, co chtěli. Smrt dítěte, které považovali za hrozbu. Při její ochraně zemřel...zemřel i Klaus. *Řekne rázně a dívá se na něj. Je to vážně pro ni těžké o tom takhle mluvit zrovna teď. Má co dělat, aby mu tady nezačala brečet, ale nechce. Na to bude mít dost času potom a hlavně o samotě.* Benjamin je taky mrtvý, ale za jakou cenu. *Zavrtí hlavou z jedné strany na druhou a podívá se někde za Jacka. Takže tohle má za sebou, vlastně skoro všechno to má za sebou. Ještě mu ale musí říct i o smrti Genevieve. Znovu se na něj podívá. Nerada mu lže, strašně nerada to dělá, ale nemá jinou možnost.*

*Sleduje Hayley a její znepokojení a obavy ve tváři. Čím déle je v tomhle domě, tím hůře to na něj působí. Cítí jak jeho nervozita a strach z toho, co mu ušlo, a co se zanedlouho dozví, stoupají v jeho nitru. Zdá se mu to nekonečné, než se přesunou ze dvora do místnosti a Hayley se odhodlá k odpovědím. Hned tím prvním, co pronese mu vyrazí dech. Zůstane na ni upřeně hledět. Z toho, co slyší se mu hrůzou a nevěřícností rozšíří oči. S každým dalším slovem má pocit, že je to všechno nějaký špatný vtip, který musí v příští chvíli skončit. Poslouchá, jak to probíhalo. Fakt, že se vlkodlaci opět rozhodli zaútočit na sídlo je pro něj sám o sobě zdrcující. Vědomí, že se i Oliver spolčil kvůli své touze po pomstě a moci se samotným Benjaminem. Nemůže domu věřit. Čím více poslouchá tím hůře mu je. Jestli během té doby od Oliverovy první zrady bratrovi byl ochoten prominout a smířit se s ním, po tomhle cítí jen další bolest, zklamání a hlavně to nedokáže pochopit, jak něčeho takového mohl být Oliver schopen. Hlavně potom, co se mu při jejich nedávném setkání dušoval, že by Hayley neublížil. Opět bratrovi uvěřil, alespoň v tomhle. Dělá se mu z Olivera neskutečně zle. Kdyby ho měl teď po ruce, nejspíš by mu zakroutil krkem. Zdá se ovšem, podle Hayleyiných dalších slov, že těch zlých zpráv není ještě dost. Dále na ni kouká nevěřícným rozšířeným pohledem a snaží se vnímat vše, co mu povídá. Zamračí se, když přejde k čarodějkám a nechápavě pootevře pusu, po té, co mu řekne, že během porodu zemřela. Je patrné, že v tomhle okamžiku nedokáže uvažovat natolik v souvislostech, aby mu došlo, co se stalo. Hayley mu to naštěstí objasní a i když to, že se z Hayley stal hybrid není to nejpříjemnější, co by chtěl slyšet, v celém tom příběhu mu to zní neskutečně. Jako zázrak. Je vděčný za to, že je Hayley naživu, že je tady. Na krátkou chvíli tak v jeho očích zasvítí stopa úlevy a jakéhosi štěstí z toho zjištění. Mírně si oddechne a v tu chvíli si není jistý, jestli dosud po celou dobu svůj dech nezadržoval. Nedovede si to zpětně vybavit.* Hayley, je štěstí, že si to přežila... *Poznamená. Ta úleva je nyní znát i jeho tónu. Momentálně se vyjádří, jen k tomu pro něj pozitivnímu. Ještě není schopen mluvit o zradě jeho bratra a zbytku lidí z jeho smečky. Z toho je mu neskutečně bídně. Zarazí se a znovu se mu v očích mihnou obavy, když se zdá, že Hayley ještě neskončila. Ztichne a upře na ni své tmavě hnědé oči. Když se dozví o smrti její dcery, v očích má opět hrůzu, zděšení a také bolest. Něco takového nečekal ani v tom nejhorším možném snu. Nemůže věřit tomu, že Hayley o své dítě, o svou holčičku přišla.* Hayley... *Zašeptá zdrceně její jméno. Zavrtí bezradně hlavou a na chvíli přeruší jejich oční kontakt a pohlédne k zemi.* Vím, že neexistují slova, která by tě mohla utěšit, ve kterých bys našla, alespoň trochu úlevy. *Pokračuje dále tiše.* Neskutečně moc mě to mrzí. *Zvedne k ní zničený pohled. Fakt, že zemřel Klaus je pro něj také neuvěřitelné, ale tím se teď už nedokáže zabývat. Neustále mu v hlavě zní, že Hayley ztratila své dítě. Velmi ho to mrzí, svírá jeho nitro. Z toho, co mu pověděla ho nikdo nepřesvědčí o opaku, že na tom měli velký podíl vlkodlaci. Její vlastní lidé, ti, co pokládala za rodinu. Stejně tak to dává za vinu sobě, že nedokázal Olivera zastavit dříve, než k tomu došlo. Když slyší, že Benjamin nakonec zemřel také, sice se mu uleví, ale není to nic v porovnání s tím, jak mizerně se cítí kvůli Hayleyinu dítěti a zradě vlkodlaků. Udělá úkrok do strany. Pravou ruku si dá v bok a druhou si vjede do vlasů. Ruku v nich chvíli nechá. Zadívá se někam před sebe na stěnu. Na moment zavře oči. Ztěžka si povzdechne.* Genevieve má, alespoň konečně pokoj. *Poznamená, ale zní to stejně bezradně, zničeně, jako se cítí.* Nevíš, kde je? Nemůžu ji najít. Nebere mi telefon... *Nakonec se na Genevieve zeptá přímo, i když původně nechtěl. Prohrábne si prsty vlasy a nechá ji pak klesnout k tělu. Druhou drží v bok, ale zdá se, že to nějak nevnímá. Otočí hlavu k Hayley.*

*Pozoruje jeho výrazy ve tváři a vůbec se jim nediví. Všechno, co se stalo se semlelo neskutečně rychle a bylo toho moc. Určitě to pro něj není jednoduché, co se tedy týče hlavně vlkodlaků. Je pravda, že jeho to jako alfu musí velmi ničit a obzvlášť fakt, že Oliver byl vůdcem toho všeho. přidal se k nepřátelům a jak to dopadlo? Nepřeje si ho vidět, ať ji ani nechodí na oči. A pokud ano, tak si vážně v tomhle rozpoložení není jistá, že by ho nezabila za to všechno. Upřímně ji mile překvapí jeho reakce na to, že je hybridem. Myslela si, že ji za to bude nenávidět, že vůbec dokončila přeměnu. Že se mu bude příčit to, že už není jenom čistý vlkodlak, ale teď půl na půl. Je za to upřímně ráda, ale nedokáže tu radost a jisté potěšení z toho dát najevo. Jeho slova ji o něco uklidňují, ale stále nedokáže být klidná. Hlavně musí ve své řeči pokračovat a přichází jedna z nejhorších částí. Alespoň pro ni a je si jistá, že vědění o smrti její dcery mu nebude příjemná. nedokáže mu na to ani odpovědět, ale může číst z jejich očí, že je mu za to neskutečně vděčná a potěšil ji jeho reakcí. Asi je i ráda, že téma Oliver a vlkodlaci neprobírají. Akorát by ji přepadal neskutečný vztek na Francescu, které se za tohle pomstí. Kdyby nebylo jí, tak se nikdy nic takového nestane. Za tohle zaplatí životem a o to se sama postará. Jakmile začne vyprávět o Hope, tak jí to jde velmi těžce. Už jenom z toho, že musí lhát a zrovna Jackovi. Pozoruje bolest v jeho očích a v tenhle moment si přeje říct, že je naživu, ale že ji stejně musí dát pryč, protože je tady pro ní příliš nebezpečno. Ale její zásada udržet Hope v tajemství a hlavně v bezpečí je silnější, než cokoliv jiného a je si i jistá, že Jackson by pochopil proč tohle dělá a za jakým účelem. Nechá ho vyjádřit se k tomu. Nejraději by o tom vůbec nemluvila. Sklopí zrak ve stejnou chvíli, co on a dívá se do země. Na moment zavře oči. Je to pro ni tak těžké a bojovat s tím je pro ni s jejím novým já o moc těžší. Možná Hope není mrtvá, ale zanedlouho ji ztratí a ví, že ji to neskutečně zlomí. Podívá se poté opět na něj.* Prosím, nemluvme o tom. *Požádá ho a její hlas je zdrcený. Určitě to pochopí, proč se o tom nechce bavit a nechce, aby ji vyjadřoval svou lítost. Akorát je to pro ni všechno ještě horší. Je mu vděčná za to, jak se o ni stará, jak chce, aby byla šťastná a všechno bylo v pořádku. Bylo ji také jasné, že o Klausovi se dále bavit nebudou, což bylo pro ni opět dobře. Věděla, co si tak může o jeho smrti myslet a nepotřebovala nic slyšet nahlas a ani si to stále dokola a dokola připomínat. Stačilo jí to, že ten okamžik jeho smrti měla ještě teď před obličejem. Zmínka o Genevieve ji zaskočí a polije jí v tomhle momentě horko. Musí mu říct i o její smrti, musí ho informovat a ví, že Jacka to zlomí. Má na něj příliš moc informací a všechny jsou bolestivé. Ale je to silný muž a věří, že to časem zvládne. Všichni potřebují čas, ale kolik? Ani Hayley si není jistá sama sebou, že to po odchodu její jediné, milované dcery zvládne. Pozoruje jeho postoj a tak si říká, jak by se taky mohla Gen ozvat, když už nikdy nebude moct zvednout telefon? Jackson už nikdy neuslyší její hlas a nebude ji mít ve své blízkosti. Jak mu má říct, že člověk, kterého zřejmě miluje je mrtvý? Probodává Jacka pohledem a opět se kousne do spodního rtu. Chvíli si ho zuby drží, než stisk povolí a odhodlá se k tomu, aby mu to konečně řekla.* Když jsme se po tom všem vrátili do sídla, tak jsem viděla Genevieve. *Dá si pramínek vlasů za ucho a nadechne se zhluboka. I ztráta Genevieve ji zdrcuje, protože to byla její potencionální kamarádka, vlastně jediná, když nepočítá Rebekah.* Genevieve je taky mrtvá, Jacku. Kol ji přinesl do Abattoir, zřejmě byl s ní ve chvíli, kdy zemřela. Mluvila jsem s ním o tom a nevydržela už to, jak přes ní přecházeli všichni, kteří zemřeli. Vždycky to byla silná žena, ale tohle bylo příliš. Je mi to líto. *Dívá se na něj a neuhýbá pohledem. Určitě ho tohle zraní, naprosto srazí na kolena. Ji nejvíc mrzí to, že Genevieve odešla ve chvíli, kdy jí Hayley neřekla příliš pěkné věci a teď toho lituje. Bohužel to takhle mělo asi být.*

*Vnímá, jak je pro Hayley všechno to, o čem mluví těžké. On to, jen slyší a má pocit, že každou chvíli zešílí. Ona to musela všechno prožít, přežít, smířit se s tím, že ztratila dceru a nejspíš i muže, který byl jejím otcem. Mimoto jí zradila vlastní rodina. Navíc musela zemřít a zrodit se jako kříženec, aby mohla žít dál. Jak by jí on mohl něco takového vyčítat nebo se na ni za to zlobit. V tom všem, co dosud slyšel je její přežití to jediné dobré, co ho snad ještě drží na nohou. Když ho pak Hayley žádá o tom už nemluvili nemá proč, by jí nevyhověl. Sám tomu zatím, jen stěží dokáže uvěřit. Pořád doufá, že je to všechno zlý sen a on se každou chvíli probudí a vše bude zase v pořádku. Přesto se neprobouzí a ta šíleně neuvěřitelná skutečnost trvá. Další věc, která ho dokáže, alespoň zčásti utěšit je ta, že Genevieve bude mít konečně klid od svého psychopatického bratra a bude moct začít žít podle sebe. Neskutečně jí to přeje. Záleží mu na ni. Hodně. Genevieve patří k těm, kteří pevně přirostli k jeho srdci. I když ví a od první chvíle tuší, že mezi nimi žádná zářná budoucnost není, je rád za každou chvíli v její přítomnosti. Genevieve mu neuvěřitelně prozařuje jeho ne právě příjemný život. Chvilku se zaobírá myšlenkami na ni, a přemýšlí, kde je, co dělá. Jestli truchlí nad bratrovou ztrátou nebo naopak někde oslavuje. Ani si v první chvíli neuvědomí, že je Hayley najednou zticha. Dojde mu to, když se probere. Podívá se znovu na ni a v očích mu zasvítí trocha naděje, že uslyší, alespoň něco dobrého. Jak tak Hayley pozoruje, její mlčení se mu zdá ohlušující a příliš dlouhé. Zůstane na ni hledět a je vidět, že v něm opět začínají narůstat obavy. Hayley je tím, co řekne, že ji viděla na krátký moment rozežene. Nelze přehlédnout tu úlevu, ale pak znovu znejistí. Něco se mu nezdá. Proč mu neřekne, kde Genevieve je. Proč to tolik natahuje.* Hayley, kde je Gen? *Zeptá se jí přímo, protože má pocit, že jestli nezjistí, co se stalo, a kde je Genevieve, nejspíš opravdu zešílí. Není si jistý tím,jestli by mu to Hayley pověděla i bez jeho otázky nebo ne takhle vzápětí, každopádně při její další větě, má dojem, že všechno, v co doufal, věřil, žil se tímhle posledním, co od Hayley slyší, definitivně rozpadlo na prach, který vzápětí rozfoukal vítr. Do jeho výrazu, očí se opět vrátí šok, bolest, které doplní jakási rezignace. Když slyší, že s Genevieve byl v jejich posledních chvílích Kol, patrně už nic dalšího horšího, těžšího slyšet nemůže. Má pocit naprostého selhání. Ve všem. I když v tu chvíli hledí na Hayley, jeho pohled je rozostřený, zastřený bolestí a smutkem, kterou právě prožívá. V danou chvíli má pocit, že jeho život ztrácí veškerý svůj smysl. Všechno jeho úsilí, snaha, naděje sny dopadly katastrofálně. On nyní nemá sílu, energii, chuť pokračovat dál. Jediným jeho světlem na konci tunelu je Hayley. Nejspíš je v tuhle chvíli jediná, která ho momentálně drží nad vodou. Má, ale před očima neustále její bolest, ztrátu, za kterou se cítí odpovědný. Nedokáže se proto radovat ani z toho. Všichni ostatní, kterým věřil ho zradili nebo jsou mrtví. V tuhle chvíli netuší, co dělat. Probere se trochu ze své agónie a zvedne nepatrně pohled k Hayley.* Kde ji najdu, Hayley? *Zeptá se jí tiše. Jeho hlas je bez života. V jeho očích se zalesknou slzy, ale udrží je tam.*

*Je mu vděčná za to, že se dále už nezaobírají s tím, co se přesně stalo v sídle, potom její smrt a následně na to hřbitov. Má už toho dost. Je z toho přímo unavená, potřebuje se z toho nějak vzpamatovávat a ne o tom mluvit. Nejraději by měla celý tenhle nepříjemný rozhovor za sebou, ale ještě ji čeká jedno oznámí a to je nejbolestivější pro Jacksona. Po jeho slovech ohledně Genevieve se do toho pomalu pustí, i když ne hned úplně přímo. U jeho otázky se na chvíli zasekne, když se jí zeptá, kde je. Hned na to mu oznámí, že Genevieve je mrtvá a tak nepovažuje za potřebné mu říkat, kde vlastně Genevieve je, tedy spíše její tělo. Sama o tom nemá nejmenší tušení. Od doby, co Kol oznámil, že se postará o její tělo, tak s ním nijak v kontaktu nebyla. Samozřejmě, že se na to hodlá zeptat a až teprve potom může dát Jackovi vědět. Pozoruje jeho výraz ve tváři a nic neříká. Nechá mezi nimi to příšerné ticho, které tam právě nastalo. Ale začíná si na to v posledních hodinách zvykat, protože i Abattoir je od té katastrofy takhle tichý. Nechává ho, aby tuhle informaci alespoň trochu vstřebal, pokud to vůbec jde. Promne si ruce a na chvíli sklopí zrak. Dívá se do země. Je pro ni bolestivé už i to, že musí pozorovat jeho bolest. Ztratil člověka, který ho tady držel, jeho smečka se rozpadá. Není to pro něj jednoduché období. Po chvíli ale k němu opět zvedne zrak a pozoruje jeho tmavě hnědé oči. U jeho další otázky jenom zavrtí hlavou na náznak, že mu v odpovědi vážně vyhovět nemůže.* Já nevím, Jacku. Musím se na to zeptat Kola a jedině pak ti mohu dát vědět. *Řekne soucitně. Možná se mu to nebude líbit, že zrovna ta informace bude pocházet od Kola, ale jení možnost ani není. Jako kdyby to byl vážně osud, když jí zrovna zazvoní mobil. Vytáhne ho z kapsy a přečte si sms od Kola. To je dost, že se vůbec uráčil napsat, ale znejistí teď, když ví, že se blíží k sídlu a Jack je tady. Kol není a nebude v dobré náladě a taky by nebylo dobré, kdyby se setkali.* Právě mi píše, tak se ho mohu na to zeptat a dát ti vědět. Potřebuji s ním mluvit. Je na cestě do Abattoir a asi by nebylo vhodné, kdybyste se tady potkali, Jacku. Nechci si nikoho dalšího připisovat na černou listinu. *Povzdychne si nad tím. Nechce ho vyhánět, ale potřebuje s Kolem vážně mluvit a taky se potřebuje vrátit už za svou dcerou nahoru. Je to pro ní dost těžké být od ní tak daleko. Jak to zvládne po tom, co bude pryč?*

*Dívá se s jakousi nadějí na Hayley, že zodpoví jeho otázku a on tak bude vědět, kam se může jít s Genevieve alespoň rozloučit, když u ní nemohl být před tím. Její odpověď ho, ale nepotěší. Opět zcela zvadne. Už se nesnaží nijak přetvařovat. Nechá bolest, aby zaplnila jeho nitro a zcela ho pohltí. Zavrtí pak nepatrně hlavou.* Nemusíš, Hayley. *Vydechne tiše. Má obavu, že svému hlasu nyní nedokáže moc poroučet. Chystá se odejít. Chce se ztratit, někam do klidu, do samoty, kde se nebude muset ovládat před svým okolím. Chce se s Hayley rozloučit, když jí zapípá mobil. Když slyší, že sem jede Kol a ona ho nabádá, aby odešel, výraz jeho tváře vypadá stále stejně zničeně, zlomeně. Navenek to nepřizná, ale někde v nitru by nyní smrt uvítal. Nevěří, že by byl bolestnější, než tohle peklo, které zrovna prožívá.* Neboj, Hayley, já už půjdu. Nechci tě zdržovat. *Odvětí pak. Jeho hlas je o něco silnější, ale zní cize, chladněji, odměřeněji. Není to, kvůli Hayley. Jen nad ním nemá kontrolu a nechce stále šeptat.* Chci být sám. *Dodá ještě. Když na Hayley chvilku kouká, jeho výraz na chvilku roztaje a zjemní. Přes svou bolest si, jen těžko uvědomuje, jaké má štěstí, že je Hayley v pořádku. Před tím, než chce místnost opustit si to, ale uvědomí. Proto k ní znovu přijde blíže a opět ji sevře v objetí. Přivine si ji, co nejpevněji k sobě.* Dávej na sebe pozor, Hayley a opatruj se, prosím. *Požádá jí naléhavě.* Kdyby se ti něco stalo, nepřežil bych to. *Dodá ještě.* Sbohem. *S těmi slovy ji pustí. Po té rychle zamíří ke dveřím, vyjde na dvůr a pak pomocí prstenu z domu rychle zmizí. V jakémsi transu se dostane až do auta. Nasedne, nastartuje a vydá se někam rovnou za nosem.*

*Následující den strávil pohroužený do své prázdnoty a bolesti, která pohltila jeho nitro s bratrovou smrtí. Většinou se toulal po domě. Chvíli strávil v Klausově pracovně, chvíli v jeho pokoji. Obklopoval se jeho věcmi a vzpomínal na ta dlouhá léta jejich společného života, která jsou teď pryč. Když toho na něj bylo až příliš, hledal trochu útěchy v pokoji Hope ve společnosti její a Hayley. Jen její drobná tvářička a živá očka ho dokázaly na chvilku zbavit jeho bolesti a smutku. Byl zamyšlený, zamlklý. Prohodil sotva pár slov. Mimoto ještě opět zavolal na pár míst, aby mohl dvůr vypadat jako před bitvou. Vždy v něm bylo pár stolů a míst k sezení. Během bitvy z těchto věcí nic nezůstalo, tak zajistil, aby se brzy opět na dvoře mohly vyskytovat. Když nastal večer a po té noc, zavřel se ve svém pokoji. Od bratrovy smrti nespal. Nedokáže zavřít oči aniž by před sebou neviděl jeho hořící tělo rozpadající se v prach. Aby to nebylo tak zbytečné, snaží se v těch momentech soustředit na bratrova vraha. Vidí ho, ale stále stejně nepřesně. V tom okamžiku si ho prostě nevšímal. Noc prosedí na balkoně, kdy sleduje okolní ulice nebo nebe. Když se začne rozednívat, vstane ze židle a zamíří do pokoje. Na chvíli zmizí ve sprše, kde se opláchne a vezme čisté oblečení. Jeho oblečení je teď vždy černé, kromě košil. Ty nyní nosívá bílé. Když se převlékne, rozhodne se zajít někde na kávu. Krev si dá ještě před odchodem v kuchyni. Zajistil, aby ji měli dostatek. I kvůli Hayley. Když vyjde časně ráno před dům a rozhlédne se, zaujme ho auto, které stojí před vchodem. Chvíli na něj nechápavě hledí, než mu konečně dojde, že auto, které ho tak zaujalo patří Sophie a je to totéž auto, které si "vypůjčil" před hřbitovem, protože stálo nejblíže. Nechápe, že na to přišel až teď. Dva dny potom. Zamíří proto rovnou k autu. Nasedne do něj, aby ho zavezl majitelce.*

Netrvá to dlouho, a Kol zastaví se svým autem nedaleko Sídla. Vystoupí, zamkne ho a svižným krokem se vydá k domu. Jak čekal, před Sídlem nebyli žádní upíři, Marcel si asi ještě nestačil obstarat nové. Vezme za kliku vstupních dveří a vejde dovnitř, kde je taky úplné prázdno, až na jednu osobu, co stojí na nádvoří. Kol poznal, že je to Hayley. Pomalu se rozejde k ní, tak schválně, co od něj potřebovala? Bylo to něco důležitého, nebo mu chtěla promlouvat do duše, jako většina lidí? Ne, to určitě ne. Ale není si jistý, že by mu Hayley svěřila nějaký důležitý úkol, takže vážně neví, co od ní čekat. "Hayley," osloví ji a pokývne hlavou na pozdrav. "Co jsi ode mě potřebovala?" koukne se na ni tázavě, nebude přece chodit kolem horké kaše. Chce vědět, proč ho vytáhla z postele takhle (alespoň pro něj) brzy ráno.

*Ani se nedivila Jackovi, že chtěl být sám. kdo v této době raději nechtěl být sám po tom všem, co se stalo? Ani ho nemusela "vyhánět ze sídla", protože by stejně tak či tak rád odešel sám. Jenom to pokládala za nutné zmínit, že každou chvíli se tady objeví Kol. Přikývne proto souhlasně a dál nic neříká. Ani jeden z nich nemají příliš náladu na mluvení a ona už začíná přemýšlet nad tím, co přesně řekne Kolovi a bude doufat, že její prosbu neodmítne. Jenom vyčkává na okamžik, kdy Jack opustí místnost. Podívá se do země, ale potom zaslechne jeho kroky, které se k ní blíží. V okamžiku, kdy je v jeho objetí mu hned položí ruce na záda a nechá se k němu přivinout. Zavře na chvíli oči. Opora teď pro ni tolik znamená, ale nežádá si ji. Působí navenek tak, že ji vlastně vůbec nepotřebuje, ale její srdce křičí po tom, aby někdo byl s ní.* Budu na sebe dávat pozor, ale ty musíš taky, ano? *Řekne mu na oplátku a jeho slova ji vážně potěší. Odtáhnou se od sebe a pozoruje ho.* Zvládni to. *Řekne místo rozloučení a dívá se poté, jak odchází. Chvíli na to vyjde z pokoje a zavře za sebou dveře. Objeví se opět na pustém nádvoří a rozhlíží se okolo. Je to tady tak divné, tak prázdné. Bez života. Zabraná do svých myšlenek si ani neuvědomí, že Kol už přijel. Až v momentě, co na ni promluví se vzpamatuje. Podívá se na něj a je ráda, že se nesetkal s Jacksonem.* Kole. *Osloví ho a taky přikývne hlavou na pozdrav.* Pořešíme to nahoře, co ty na to? *Ani nečeká na jeho odpověď a rozejde se nahoru směrem k pokoji Hope. Jakmile k němu dorazí, tak otevře dveře, nechá ho vejít dovnitř a hned za nimi zase zavře. Přijde k postýlce Hope a opatrně ji z ní vyndá. Pár kroky přijde ke Kolovi a začne mu Hope podávat.* Chci, aby ses s ní rozloučil a měl možnost si ji ještě pochovat před tím, než odjede. A taky mám na tebe malou prosbu. *Ve skutečnosti je to velká prosba, ale nebude si teď příliš hrát se slovy.*

Všimne si, že je Hayley nějak moc zahloubaná do sebe, až tak, že si ho nevšimla. Tedy aspoň do té doby, co na ni promluvil. Když řekne, že to spíš pořeší nahoře, jenom pokrčí rameny, že je mu to jedno. Teď začíná tušit, že by to (možná) mohlo být něco důležitějšího. Ale proč? Proč by měla něco svěřovat jemu, když mu asi ani nevěří? Neměla ho ráda, protože chtěl zabít toho jejího Jacksona. Jackson... Při tom jméně se mu pořád vaří krev v žilách. Jde s ní nahoru a následuje ji až k pokoji malé Hope. Když otevře dveře, vejde dovnitř a všimne si své malé neteře, jak leží v postýlce. Trošku se pousměje, když vidí Hayley, jak si jde z postýlky Höpe vyndat. Myslí si, že si ji bude chovat ona sama, a ne, že mu ji bude podávat. "Já... nevím, jestli je to dobrý nápad," začne protestovat, ale to nemlže dlouho, protože nestačí ani mrknout a už drží drobounkou Hope ve své náruči. Je to něco nezvyklého. Drží ji tak jemně, ale zároveň pevně a ochranářsky... Je rád, že mu ji Hayley půjčila, alespoň na chvilku. Sám by si o to neřekl. Možná, že to tušila, a proto mu ji dala na pochování ona? "Už víš, kam ji pošleme?" podívá se na ni tázavě. "Jakou prosbu?" pořád se na ni dívá, ale to si začne Hope hrát s jeho přívěsky na krku. Musí se pousmát, když vidí ty její malé pacičky. Jednu jí vezme a ona si jeho palec schová do své ručičky a pořádně mu ho mačká. A že má ta holka páru. No, ještě aby ne, je to přece Mikaelsonová.

*Podívá se na něj stylem "No tak, vždyť je to tvoje neteř". Možná i rozumí tomu, proč si ji nechce pochovat, asi má strach z toho, zda mu to půjde a nebo, aby jí něco neudělal. Všechno jí to ale přijde stupidní. Rozhodně trvá na tom, aby si ji pochoval, než Hope odejde pryč. Nebude mít potom už možnost návratu a mohl by později litovat, že to neudělal, když měl tu možnost.* Kole, vždyť ona tě nezničí. *Řekne poněkud sarkasticky a sama se diví tomu, že vůbec dokáže takhle mluvit. Možná za to může přítomnost Kola. Nemají spolu nejlepší vztah, ono by se dalo spíše říci, že spolu nezačali dobře. Předtím se nijak zvlášť nevídali a potom za situací, kdy on chtěl zabít Jacksona a nebo ji při uřknutí málem zabil. Naštěstí tohle bylo za nimi a Hayley nechtěla a nehodlala řešit staré křivdy a už vůbec ne dnes. Prostě mu Hope dá do náruče, aby nijak nemohl protestovat. Pozoruje ho, když ji má u sebe a je za to vlastně ráda. Navíc ví, že někdo jako on by si ani o to neřekl a Hope potřebuje být v blízkosti každého člena rodiny. Všichni ji milovali a za to ona byla neskutečně šťastná. Měla milující rodinu, to, co pro ni vždycky chtěla, ale bohužel s ní ta rodina nemohla být. Nakloní hlavu trochu do strany a podívá se Kolovi do tváře.* Vidíš, jak ti to jde. Můžeš ji i přebalit. *Pokrčí nevinně rameny a je jasné, že to bylo myšleno jako vtip, i když momentálně zrovna vtipkovat nedokázala. Bylo pro ní zvláštní mluvit s Kolem nějak vážně. Za dobu, co se znají toho příliš spolu nenamluvili.* Ještě přesně nevím, ale dál odtud. Musím se zeptat otce Kierana na nějaké rodiny a odjedu s ním na nějakou chvíli pryč, abych vybrala vhodnou. Dozvíte se to hned, jak nějaké místo vyberu. *Bylo pro ni těžké a velmi bolestivé o tom mluvit. A taky to bylo ke všemu nezbytné.* Chtěla bych...*Zarazí se, jelikož si stačí všimnout toho, co Hope dělá a jí to vykouzlí úsměv na tváři. Přeci jenom je to její dcera, která ji dělá radost a tohle vidět je něco úžasného. Dívá se na ni s tak velkou láskou, jak může jedině matka. Za moment se vrátí pohledem ke Kolovi.*...chtěla jsem tě požádat o to, zda by jsi mohl sehnat v porodnici nějaké mrtvé dítě, Kole. Já vím, že žádám asi o hodně, ale budeme ho potřebovat jako důkaz, že Hope je mrtvá. Francesca a ostatní musí být přesvědčeni, že zemřela na tom hřbitově. Možná by jsi ho mohl poslat vlkodlakům, Oliverovi. Vím, že to zní hrozně, ale chci udělat všechno proto, abych měla naprostou jistotu, že nikdo o ní neví a tudíž ji ani nikdo hledat nebude. *Potom se odmlčí a vyčkává na jeho odpověď. Upřímně je z toho trochu nervózní, protože pokud odmítne, tak bude muset požádat o to někoho jiného.*

Neunikne mu ten její pohled. Kdyby si ji nepochoval, jistě by ho pohledem několikrát probodla, protože se zdá, že vážně stála o to, aby si ji pochoval. Asi chtěla, aby si s ní každý člen rodiny užil co nejvíc společných chvilek, než odejde. Když už s ní nemohl být Klaus, tak s ní budou ostatní lidi, kteří ji mají moc rádi a kteří by za ni položili život. "Ona mě ne. Ale neříkej, že tobě nepřipadá tak strašně drobná. Vždyť..." podívá se na Hope, jednou rukou ji pevně drží a druhou ji položí do vzduchu nad obličej. "Podívej. Je strašně maličká, vždyť má hlavu stejně velkou jako mám já dlaň," řekne a trošku se zasměje, poprvé za dlouhou dobu se od srdce smál. Je sice pravda, že Kol měl docela velkou ruku, vlastně to byla vážně velká pracka, ale to je jedno. Jistě, za svůj život už viděl mnoho dětí, ještě menších, ale tohle bylo něco jiného. Byla to jeho neteř a měl potřebu ji chránit. Byla tak malá, bezmocná a nemohla se bránit... "Asi budu přirozenej talent," řekne a ušklíbne se na ni, jako by tím snad dával najevo, že mu to jde dokonce líp než samotné mamince. "Hahaha," koukne se na ni s úšklebkem, když řekne, že ji může klidně i přebalit. Nene, od toho měl mámu, strýčkové a tety tu byli od toho, aby rozmazlovali. Potom začne Hope trošku houpat v náručí a evidentně se jí to dost líbí. Poslouchá, co mu Hayley řekne o tom, kam ji chce poslat. "Řekl bych ti, ať si s sebou vezmeš třeba Elijaha, Beku.. A nebo někoho. Ale teď, když jsi hybrid, to nebude nutný. Dokážeš ji ochránit i sama." Teď už věř tomu, že jeho z toho nevynechá. Bude vědět, kde Hope je, a je za to rád. "Chtěla bys co...?" pobídne ji trošku a pak jen poslouchá, s obočím trošku pozvednutým, protože upřímně, nepřemýšlel nad tím, že by tohle mohlo Hay napadnout. "Takže si to shrneme... Chceš po mně, abych v nemocnici ukradl nějaké mrtvé dítě, novorozeně, které jistě budou chtít rodiče pohřbít. A potom ho mám poslat jako 'dárek' těm zpropadeným vlkodlakům? Ty víš, komu si říct o pomoc, viď?" Samozřejmě musela vědět, že Elijahovi i Rebecce by se tohle dost příčilo, jen on byl takový, že to bez problémů udělá.

*Upřímně ji Kol rozesmíval alespoň trochu tím, jak mluvil. Hope si ho získala hned jak šlo vidět a to jí na tom přišlo to nejúžasnější. Měla okolo sebe rodinu, která ji milovala a i když by se dalo říct, že nikdy nevěděla, zda Kolovi věřit nebo ne, tak teď ji přesvědčoval o tom, že co se týká její dcery a jeho neteře, tak mu věřit sto procentně může. Pozoruje ho, jak dává svou dlaň nad její obličej a pobaveně se u toho ušklíbne, hned na to zavrtí hlavou a oblízne si rty. Podívá se znovu na Kola a trochu se usmívá, není to nic, o co by se musela snažit. V tuhle chvíli to jde samo.* A nebo ty máš tak velkou a nepřirozenou ruku. Počkej? No jo. Máš. *Taky se trochu zasměje a nemohla si to odpustit, aby si do Kola nerýpnula. Vždyť je to naprosto logické, že Hope bude maličká, ale aby ho jednou nepřerostla. No, tohle si teda nechce představit. Kol je už tak dost vysoký a mít po něm geny? Napadne jí, že by mohla Kola s ní vyfotit při tomhle okamžiku, jenomže to by nebylo správné. Neměly by po ní zůstávat žádné důkazy, že by mohla být naživu a nebo, že vůbec přežila tu událost na hřbitově. A proto to hned zavrhne a tohle zůstane jenom v její paměti.* Jo, taky bych řekla, že to máš v rukách. Očividně si to ode mě odkoukal. *Řekne na jeho poznámku. Zdá se, že tohle rýpaní jeden do druhého si ani jeden z nich neodpustí. A Vlastně to pro ně bylo i takové vytrhnutí z reality, alespoň na chvíli. Naslouchá mu a čekala, že něco takového řekne. Vlastně Rebekah nepřipadala příliš v úvahu, když je na tom špatně ještě díky vlkodlačím kousnutím. Nad Elijahem hodně přemýšlela, ale něco jí říkalo, že by měl zůstat a postarat se o Sophie, vlastně ho o to i požádala, takže to šlo taky stranou a Alisea byla těhotná. Jediný, kdo přicházel v úvahu byl Kol, ale pro něj taky něco má a tak to nepřicházelo v úvahu. Zbyla na to sama a byla si jistá, že to zvládne a že by to zvládla i za stavu vlkodlaka.* Vždycky jsem se o sebe uměla postarat a o ni bych se postarala ještě lépe. *Doplní. Možná to může znít všechno nevěřícně, ale její bezmoc v nějakých ohledech se začala ukazovat až v době, kdy se zapletla s Původními. Poté už zasvětí Kola do plánu, který pro něj má. Nakloní hlavu do strany a přikyvuje na jeho slova, když jí řekne celé shrnutí toho, oč jej žádá.* Kole, pokud bych něco takového někomu svěřila, tak by jsi to byl ty a proto tě i o to žádám. Vím, že se ti to nebude příčit tak, jak by mohlo ostatním a věřím ti v tom, že to zvládneš bez žádného problému. Takže mohu s tebou počítat? *Pozvedne opět obočí. Pokud jí to odsouhlasí, tak může ještě dnes s Hope odejít z města a postarat se o její novou rodinu. Čím více by to oddalovala, tím méně by byla schopná ji dát pryč. Potřebovala to udělat, co nejdříve.*

Byl rád, že viděl v tváři Hayley úsměv. Přece jenom, ztratila Klause, otce své dcery a i Genevieve, kterou měla ráda. Vlastně se Kol divil, že i on se dokáže krátce po té ztrátě docela bavit, a zvlášť s Hayley. S tou vlkodlačicí, se kterou se nikdy moc nemusel. Ale třeba se to teď všechno změní a oni se spolu začnou bavit víc, to přece nikdo nemohl vědět. Copak by si někdo řekl, že se bude naprosto bez problémů bavit se Sophie, kterou se dokonce jednou pokusil zabít, a málem se mu to povedlo? Kol byl plný překvapení a nikdo nikdy nevěděl, co přesně od něj čekat. Když řekne to o té ruce, neubrání se zasmátí. "Taky jsem do nich měl celých tisíc let, co brát. Nebyly to děti, ale spíš něco, co patřilo jejich maminkám," ušklíbne se a jí muselo být naprosto jasné, co tím myslí. Tohle byl Kol, jeho rýpání do Hayley a trošku nemístné poznámky. "Myslím, že já ti ji budu chovat, a ty potom můžeš zastat tu míň příjemnou práci. Hope už svoje asi odpracovala," trošku se zasměje, protože to vypadá, že Hope má v plenkách nadílku. Ještě si ji ale nechává u sebe, vždyť ho to nezabije, ještě chvilku držet svoji malou, naprosto dokonalou neteř. "Jistě, že by ses o ni postarala ještě lépe, ale ani to asi nestačí, když je tady pořád v nebezpečí." Nikdo nevěděl, kdy přijde další zrada, a od koho. "Byl bych to já, protože já jsem dost velký blázen na to, abych to udělal. A navíc, vlkodlaci tomu uvěří víc, když uvidí, že to udělal ten zlý Mikaelson. A přiznejme si to, Elijah ani Rebeka by na to neměli," ušklíbne se, udělá pár kroků k ní a pomalu jí Hope podá. "Už půjdu, zdá se, že toho mám ještě dost na práci," dívá se na Hayley a potom se podívá na svou neteř, která mu stále drží palec. Jemně jí ručičku druhou rukou rozevře a usměje se na ni. Potom se otočí směrem ke dveřím a odjede ze sídla, zamíří si to k nemocnici.

*Při jeho zasmání se ani ona neubrání širokému úsměvu při kterém se jemně kousne do rtu. Bylo zvláštní, že se teď spolu dokázali bavit jako dva staří přátelé a ještě k tomu vtipkovat. Možná proto, že je i na jednu stranu spájela ta bolest ze ztráty Klause a Genevieve, dá se říci že i Hope i přes to, že byla naživu. U jeho poznámky se ušklíbne, jako kdyby jí to bylo naprosto odporné, ale přesto se prostě musí zasmát a zavrtí hlavou na náznak, že je to vlastně úplný idiot.* Tenhle blbý humor máte v rodině. Ale jsem si jistá, že sis vždycky ty dvojčata milerád potěžkal. *Usměje se pobaveně a hned na to se opět trochu ušklíbne. Ani snad nebylo možné, že právě oni dva tady spolu vtipkují a baví se tak, jako kdyby se znali několik let a nikdy se mezi nimi nic špatného nestalo. Byla ale za to ráda, že s ním nemusela řešit jejich dřívější nevraživost ohledně Jacksona. U jeho další poznámky jenom protočí oči a musí dát Kolovi za pravdu, protože to jde vážně cítit, že jí tam Hope něco nechala v plenkách. Tohle byla asi jedna z nejméně radostných věcí na péči o dítě, ale brala to jinak, když to byla její dcera. Trochu ji překvapuje fakt, že si ji stále nechává v náručí, ale nemíní mu Hope odebrat do té doby, dokud jí Kol tu maličkou, okouzlující holčičku nedá.* Ano, já vím. Tady bohužel nestačí nic. *Řekne už poněkud vážněji, jelikož se tím jejich téma začíná i ubírat. Ty slova, které právě Kol řekl jako kdyby jí to kradl z úst. Právě proto ho tím pověřila a on si byl toho vědom a tak jenom souhlasně přikývne.* Od tebe to bude nejdůvěryhodnější. Elijah by snad s nimi ještě vyjednával, no, i když v tomhle rozpoložení...*Pokrčí rameny. Pokud někdo sáhl na jeho rodinu, tak si mohla být jistá, že nebude znát žádnou milost ani Elijah. Raději to dál nerozebírá. Převezme si od něj svou dceru nazpět a na chvíli se na ni podívá. Potom opět vzhlédne ke Kolovi, když promluví.* Děkuji, Kole. Určitě ti to jednou budu muset splatit, znám ty dohody s Mikaelsonovými. *Usměje se na nad tím.* Hodně štěstí. *Dívá se na něj, jak pomalu opouští její pokoj a tváří se o něco lépe, tedy alespoň do doby, než si uvědomí, co má teď za práci. Byla vážně Kolovi vděčná za to, že to přijal a že ji navštívil. Jde rychle přebalit Hope a dobalí i její poslední zbytky oblečení a věcí, které bude potřebovat do tašky. Taky tam dá dopis, který pro ní napsala. A jako nejdůležitější věc...vloží do jedné z kapes přívěsek Klause, který po něm zbyl. Hope ho musí mít u sebe, vlastně je to dědictví po otci, kterého už bohužel nemá. Znovu ji přepadne smutek, ale teď nemá čas truchlit. Potřebuje zařídit spoustu věcí. A tak jde za Rebekou a vysvětlí ji, že už je na čase, aby Hope odvezla do bezpečí. Rebekah se s Hope rozloučí a Hayley je z toho neskutečně těžko. Cítí se zase na dně. Převezme si Hope od ní nazpět a potom už vyrazí k autu. V pravé ruce svírá autosedačku, kde leží Hope a cumlá dudlík. Naloží věci do auta, připásá Hope na zadním sedadle a zrcátko si hlavně natočí tak, aby na ni viděla. A potom vyrazí za Aliseou. Všechno dělá tak, aby nikdo neměl šanci je zahlédnout.*

*Elijahova odpověď.*

kód:

Nejdražší Hayley, přeji vám hodně štěstí a vím, že nakonec budete úspěšní. Mrzí mě, že jsem se nestihl rozloučit. Zulíbej za mě maličkou Hope, prosím. Šťastnou cestu a vrať se, jak budeš moci. Elijah. P.S. Budu s napětím očekávat každou tvou novou informaci.

*Noc stráví venku, touláním se po městě i mimo ně, ponořený do svých myšlenek. Nikam nepospíchá, používá tedy lidskou rychlost. Nachodí tak během noci kilometry. Během toho přemýšlí nad jeho návštěvou u Alisey a nad jejich rozhovorem. Čím déle si ho v hlavě přehrává a uvažuje nad ním, jeho podezření, že mu Alisea neřekla pravdu, roste a sílí. Neví přesně, proč a co mu to tají, rozhodně to, ale neshledává pro ni moc vhodným. Ona jemu téměř neustále vytýká, že v jejich rodině panuje nedůvěra. Jako by se jí to netýkalo. Její neupřímnost a nedůvěra vůči ostatní je, ale o to větší a zajímalo by ho, jak si tohle vlastně ona představuje. Co očekává. Když se začne blížit nový den a obloha na východě pomalu blednout, nasměruje své kroky k Abattoir. Dojde k němu, když už je světlo. Projde podloubím do dvora. Je stejně prázdný a tichý, jako celý dům. To ticho mu připadá ohlušující. Marcelovi upíři mu rozhodně neschází, ale jeho sourozenci a Hope rozhodně ano. Sídlo je bez nich smutné, prázdné. Zamíří rovnou do kuchyně. U dveří si sundá kabát, přehodí ho přes opěradlo jedné z židlí a přejde k lince. Vytáhne z lednice sáček s krví a nechá ho na stole ohřívat. Během toho si připraví černou kávu. Než se mu uvaří voda, zapípá mu v kapse saka mobil. Vytáhne ho z ní a s mírnými obavami, kdo a co mu píše si ji přečte. Zjistí, že mu píše Alisea. Z její zprávy vyčte, že se Rebekah nakonec rozhodla proměnu podstoupit. K její smůle se nepovedla a ona tak nadále zůstává upírem. Nijak ho ta nepotěší. Má u toho stále stejný pocit, jako když večer zjistil, pro co se Rebekah rozhodla. Kdyby kouzlo fungovalo, byla by nyní člověk. Nevadilo jí být upírem po celých tisíc let, kdy žil jejich bratr. Sotva, ale zemřel, rozhodla se tuhle rodinu opustit. Tohle od ní nečekal. Je to pro něj těžká rána, ze které se, jen tak lehko nevzpamatuje. Mrzí ho to a jen posílí jeho bolest ze ztráty bratra a nyní svým způsobem i sestry. Oba pro něj znamenali mnoho a oba ho opustili. Vařící voda utne jeho temné myšlenky, které ho ovládají. Naplní jí hrnek. Zbytek vyleje do dřezu. Vezme hrnek s kávou i sáček s krví a odnese si je ke stolu, ke kterému se posadí. Zatímco čeká, než se mu krev ohřeje a káva trochu ochladí, na jeho oblíbenou teplotu, jeho myšlenky se znovu rozutečou všemi směry. Nyní u něj hraje prim jeho dohoda se Sophie a povinnost dodržet nebo se postarat o to, aby byla dodržená z jeho strany. V tuhle chvíli pro něj největší hrozbu představuje Hayley. Ostatní sourozenci v jeho očích nemají potřebu mstít se bezhlavě na všech, kdo se znelíbí jejím očím. Neví, ale jak k tomuhle bude možné přimět Hayley. Nejprve si s ní o tom potřebuje promluvit. Zpráva, že je Hope v bezpečí u náhradní rodiny mu přišla již předchozí den. Předpokládá,že Hayley už bude brzy zpátky. Vytáhne znovu svůj mobilní telefon s úmyslem napsat jí zprávu.*

kód:

Nejdražší Hayley, potřebuji s tebou mluvit. Týká se to mé domluvy se Sophie a ochrany Hope. Prosím, ozvi se mi, co nejdříve. Přes den budu v Abattoir. Je to naléhavé. Elijah.

*Zprávu odešle. Zatímco čeká nějakou reakci, nechá telefon ležet na stole. Sáhne po lžičce a vloží ji do hrnku. Začne míchat černou tekutinu v ní.*

*Nějakou chvíli byla pryč, protože se potřebovala postarat o Hope. Když se vrátila nazpět do New Orleans, tak vysadila Kierana u kostele a ovlivnila ho. Potom už se o něj dále nestarala, jenom doufala, že se najde něco, co Kieranovi ohledně jeho uřknutí pomůže. Samozřejmě, že informovala Elijaha o tom, jak se má věc ohledně Hope, ale domů se ještě nevracela. Potřebovala být sama, chtěla být sama se svou bolestí, protože nic jiného necítila. Kromě bolesti a krvežíznivosti ji bylo všechno cizí. V noci byla na jednom kopci New Orleans a dívala se na město, proseděla tam skoro celou noc a také probrečela, protože ztráta Hope ji naprosto zničila. Musela to ale udělat, aby její holčička byla v bezpečí. Nad ránem se vydala za řeku, kde také zahlédla skupinu čarodějek a čarodějů. Pro ní to byla potrava, kterou chtěla zabít. Všichni se podíleli na smrti její dcery a taky jejího otce. A i když s Klausem měla hodně komplikovaný vztah, vinila ho za spoustu věcí, tak cítila bolest z jeho ztráty. Začne okolo nich běhat upíří rychlostí, aby je zmátla a potom jednu čarodějku chytne za lem bundy a zmizí s ní někde mezi stromy. Opře ji o strom a všechno se to seběhne během pár vteřin. Poč očima se jí objeví žílky a očí ji zežloutnou dozlatova. Vycení tesáky a zakousne se čarodějce do krku. Prakticky během chvíle ji zabije. Odhodí její mrtvé tělo na zem a jazykem si přejede po rtech, jelikož tam má ještě zbytky krve. Hodlala je všechny potrestat smrtí za to, co udělali. Vyruší ji v tom ale sms od Elijaha a proto vytáhne z kapsy kabátu mobil a přečte si sms. Netuší, co by mohlo být tak důležitého, protože to nejdůležitější už probrali. Nehodlá nějakou domluvu uzavírat se Sophie, akorát ji tohle ještě více rozruší, že vůbec diskutuje o něčem s tou čarodějkou. Uvažuje nad tím, zda má vůbec odepisovat, jelikož ji to na jednu stranu přijde zcela zbytečné. Nakonec mu ale v rychlosti odepíše.*

kód:

Elijahu, za chvíli budu doma. - Hayley.

*Nepotřebuje mu vypisovat toho více. Jenom si na cestu vezme ještě nějakou svačinu a potom se může vrátit do Abattoir. Upíří rychlostí se proto přesune nazpět, vezme si další čarodějku a zmizí s ní do Abattoir. Když už je doma, tak ji přitiskne na zeď a zakousne se jí do krční tepny. Ve chvíli, co čarodějka slábne a umírá se od ní odtrhne a zlomí ji vaz. Nechá její bezvládné tělo spadnout na zem. Je si jistá, že ji Elijah už musel zaslechnout, trochu udělala nepořádek. Ještě v tom není tak zdatná jako ostatní. Chytne kapuci bundy a táhne čarodějku po zemi, aby ji odklidila. Samozřejmě, že má v sobě ten odporný pocit, že někoho chladnokrevně zabila, že tak lehce může někomu vzít život, ale jsou tady jiné pocity, které převládají. A nenávidí to, nenávidí to, čím teď je.*

*Domíchá kávu, lžičku z hrnku vyndá a odloží na stůl. Pak vezme hrnek za ucho, zvedne k ústům a trochu ochutná. Chuť je dobrá, jen teplota ještě trošku vyšší, než by chtěl. Postaví hrnek zpět na stůl a vezme sáček s krví. Otevře ho a během krátké chvíle ho vyprázdní. Nová krev zažene trochu jeho únavu z absence spánku. Už ani neví, kdy v noci v klidu spal. Chybí mu to, ale raději si ho odepře, než mít před očima neustále bratrovu smrt. Prázdný sáček nechá ležet na stole a sáhne opět po hrnku s kávou. Zapípá mu telefon ležící na stole před ním. Stočí k němu pohled a přečte si Hayleyinu odpověď. Po té dokoná pohyb s hrnkem vzhůru a znovu ochutná a vyzkouší teplotu. Nyní už je tak akorát. Dá se do popíjení a čeká při tom na návrat Hayley. Přemýšlí teď, co jí řekne a více, než nad tím, uvažuje, jaká bude její reakce. Má z toho obavy. Sotva dopije poslední doušek, okamžitě zpozorní. K jeho uším dolehnou z venku podezřelé zvuky a vzápětí také ucítí čerstvou krev. V mžiku je v pozoru a soustředěný. Nečeká ani vteřinu. V dalším momentě se upíří rychlostí přesune z kuchyně ven. Objeví se kousek od místa, kde Hayley právě zabíjí jemu neznámou ženu. Je pro něj nezvyklé, vidět Hayley takhle. Ví, že byla vždy schopná a odhodlaná ke všemu, už jako vlkodlak. Tohle tady a teď je pro něj, ale něco nového, jiného. Když vidí zbytky krve na její tváři i na oblečení a mrtvou ženu u jejich nohou, v jeho tváři, když trochu opadne jeho pozornost, protože neshledá v danou chvílí pro ně žádné nebezpečí v blízkém okolí, je vidět překvapení, ohromení, a hned po té znepokojenost a obavy. Zachmuří svou tvář, protože neví, koho to Hayley právě zabila. Shlédne z Hayley na ženu ležící na zemi a pak od ní zpátky k Hayley. I když je o něco klidnější, když překoná prvotní překvapení, v jeho výrazu zůstává jakási ostražitost.* Hayley... *Osloví jí opatrně. V hlase má starostlivost o ni, která stoupne, když zahlédne výraz v jejich očích. Už normální rychlostí k ní o kousek popojde. Nespouští z ní pohled.*

*Ve chvíli, kdy zabíjí tu ženu si ten pocit neskutečně užívá. Je to jako euforie, jako kdyby vám něco úplně zatemnilo mysl a vy jste chtěli víc a víc. Potřebujete to, cítíte to v každém koutku těla a v každé kosti. Ale co potom, až to přestane? Po tom nastane ten pocit, kdy nevíte, kdo vlastně jste, proč to děláte. Nechá mrtvé tělo spadnout na zem a nevnímá to, že Elijah už je teoreticky u ní. Prostě se skloní, chytne kapuci bundy a až se rozejde směrem ke sklepu, aby tam odhodila tělo té ženy, tak si ho všimne. Zastaví se a dívá se mu upřeně do očí. Vidí ten jeho pohled, to, jak se na ni teď díval. Vidí tu změnu, jak se na ni díval předtím a jak teď. Jistě, teď je monstrum. Nikdy zřejmě nebude moct přijmout její novou stránku, protože vidět jí takhle? i jí samotnou to děsí, odstrašuje a nenávidí to víc, než cokoliv jiného. Ty nové pocity, nová osobnost, dvě odlišné stránky spojené v jedno. Všechno cítit tak naplno je příliš bolestivé, až otupující. Pozvedne bradu a nasaje vzduch do plic, protože ho potřebuje ve velké dávce.* Ať je to cokoliv, co mi chceš říct o Sophie Deveraux, tak říkám ne, Elijahu. *Neřekne to naštvaným tónem, mluví v klidu a hlavně tiše. V jejích očích jde vidět to, co právě teď prožívá, jak moc bojuje s tím, co je, jak moc trpí. Rozejde se znovu směrem ke sklepu a když k němu přijde, tak otevře dveře a odhodí tam tělo čarodějky, poté hned dveře zavře. Postará se o to později, teď by si měla jako první věc umýt obličej. Přičemž přejde o něco blíže k Elijahovi a podívá se mu znovu do očí.* Doufám, že si ty vzpomínky na Hope vymaže. *"A pokud ne, tak ji budu muset zabít" pomyslí si. Tohle nahlas ale neřekne, protože nemá tu potřebu se s Elijahem hádat, i když si myslí, že k hádce stejně brzy dojde. on bude opět stát na straně Sophie a bude jí chtít co nejvíce vyhovět a Hayley se buď podřídí a nebo ponese následky ze strany Elijaha za to, že nechce uposlechnout. Pokaždé, když dojde na téma Sophie Deveraux, tak se pohádají, protože jemu na ni až příliš záleží, zatímco ona by ji nejradši viděla mrtvou a nebo odstěhovanou z tohoto města. Pravdou je, že její neteři tak trochu vděčí za život Hope, ale to se týká čistě její neteře a ne Sophie. Ani neví, jak dlouho bude schopná se mu dívat do očí a přitom překousnout to, jak se na ni teď dívá. Jako kdyby byla chodící bomba, kterou je potřeba každou chvíli hlídat, aby nevybouchla a nenadělala ještě více škody. Problémem je, že si nedokáže ani trochu představit, co se s ní teď děje.*

*Pozoruje Hayley stále stejným pohledem. Je v pohotovosti, protože opravdu netuší, co od ní může v jejím stavu a rozpoložení očekávat. Zároveň má právě proto o ni strach, obavy. Moc by ji chtěl pomoct, překonat to, co prožívá, čím si prochází. Nemá, ale jasnou představu, jak to provést. Nikdo ho nepřesvědčí o tom, že tady teď s ní měl být jeho bratr. V tuhle chvíli by jí jako jediný v tomhle městě mohl porozumět, pochopit jí a říct to, co Hayley potřebuje slyšet. Proběhne mu to hlavou, zatímco ona se rozhodne odtáhnout mrtvé tělo ke sklepu. Nelze v jeho pohledu vidět smutek z toho všeho, co je potkalo a na co Hayley doplácí. Než si vůbec promyslí, co jí říct po té, co ji osloví, ona promluví první a svými slovy mu, jen potvrdí to, čeho se obává od samého začátku, co mu Sophie předestřela své podmínky,za kterých na Hope zapomene. V táhne rychleji vzduch do plic a pootevře ústa, jako by se chystal něco říct. Když Hayley pozoruje,tak přijde na to, že je bezradný a netuší, co říct, co udělat. Pomalu opět vydechne a pusu zavře. Trochu skloní hlavu k nohám Hayley a na mrtvou, teď už předpokládá, že je to čarodějka. Jen doufá, že žádná ze Sophienina covenu. Jestli ho Hayleyina reakce nějak zklamala nebo zarmoutila, nedá na sobě nijak znát. Kouká se na ni stále stejně. I když v jeho očích teď spíše převládá starost o ni. Ať už je vlkodlak nebo hybrid, strach o ni má stejně. Jen to nebezpečenství, které jí nyní hrozí, přijde mu, že nyní je její největší hrozbou ona sama. Přemýšlí po celou dobu, co říct. Pozoruje ji při tom, jak táhne a "uklízí" mrtvolu do sklepa. Když se k němu Hayley vrátí, docela klidně opětuje její pohled. Na její další poznámku konečně zareaguje.* Má jednu podmínku. *Odpoví jí. Jeho hlas je klidný, ale věcný. V tuhle chvíli, jen vyřizuje to, co Sophie Hayley vzkazuje. Vyčkávavě Hayley sleduje.*

*Ušklíbne se hned na to, když se zmíní, že Sophie má nějakou podmínku. Poté mírně našpulí rty a zavrtí hlavou, jako kdyby říkala "No, jistě. Slavná čarodějka ze čtvrti si určuje podmínky". A ten noblesní, hodný Elijah jí to samozřejmě dopřeje, protože jí prostě vyhoví ve všem. Ať už by udělala cokoliv, vždycky jí vyhoví. Začíná jí to vadit čím dál více, ale své vnitřní rozpoložení nedá navenek vůbec znát. Otočí se na podpatku k němu zády a zamíří do kuchyně. Doufá, že ji Elijah bude následovat, protože si vážně potřebuje opláchnout obličej a možná to udělá i proto, aby neviděl, že v tenhle moment chce akorát zaskřípat zuby a protestovat. Jakmile přijde do kuchyně, tak okamžitě přijde ke dřezu, kde otočí kohoutkem a do rukou si nechá napustit trochu vody. Opláchne si obličej a smyje tak z něj zbytky krve od čarodějek. Otočí se potom pohledem zase na něj.* Co má za podmínky? *Možná by byla lepší otázka "Co má zase za problém", ale s jejím novým já, tedy alespoň teď to umí nechat v sobě, ale i tak její oči mluví za všechno. Opře se zadkem o kuchyňskou linku a založí si ruce na hrudi. Proč prostě to nemohl vyjednat jenom s ní, aby to šlo mimo ni? Proč jí to musí dělat ještě horší a v těchto dnech se o tom s ní bavit? Nemá toho už dost? Potřebuje se ještě rozhádat s ním? Ani by se nedivila, kdyby k tomu došlo. A vždycky stejně bude na vině ona, tohle je totiž naprosto typické.*

*Všechny Hayleyiny posunky a další chování, kterým reaguje na jeho slova o žádosti Sophie, přejde klidně a mlčky. Pamatuje teď více, než kdy před tím, že to nemá jednoduché a on jí to nechce ztěžovat. Netěší ho, že musí Hayley znovu zatěžovat pro ni tak nenáviděnou Sophie. Je to pro něj jako za trest. Tahle podmínka se v jeho očích týká v tomhle období hlavně Hayley. Nemá tedy na vybranou. Čeká, jestli Hayley bude chtít slyšet něco dalšího nebo jí to bude muset říct i přesto. Když se k němu otočí zády, povytáhne s mírným úžasem obočí, ale to ona nemůže vidět. Dívá se za ní, kam se chystá. Jakmile pochopí, že míří do kuchyně, vydá se za ní. Pohybuje se docela tiše. Vstoupí do kuchyně za ní. Chvilku ji ve dveřích pozoruje, jak si omývá tvář. Po té, ale zalétne pohledem k místu, kde ještě před chvíli seděl a "snídal". Zůstal po něm na stole prázdný hrnek, lžíčka a sáček od krve. Přes opěradlo jedné židle je přehozený jeho tmavý kabát. Přestane postávat ve dveřích a vydá se ke svým věcem. Při tom si vybaví den, ne tak vzdálený tomu dnešnímu, kdy tady trávil čas s Hayley, připravoval jí snídani, pak je navštívila Genevieve. Zdá se mu v tuhle chvíli hrozně dávno. Jako by od té doby uplynula věčnost. V jeho případě to byly poslední šťastné chvilky. Když na to vzpomíná cítí, jak jeho bolest na srdci roste. Tak rád by to vrátil zpět. Zasáhne ho to tak silně, že má chvilku problém to ustát navenek pokud možno klidně. Zůstane při tom stát u stolu a koukat nepřítomně na desku. Pomalu se vydýchává z té silné prudké bolesti. Když to trochu přejde, tiše vydechne. Pak teprve vezme lžičku, dá ji do hrnku, sebere ho ze stolu společně s prázdným sáčkem a odnese jej do smetí a s hrnkem zamíří k lince. Když se Hayley k němu otočí se svou otázku, dojde zrovna ke kuchyni a postaví se vedle ní. Akorát je čelem k lince a k místnosti zády. Je mezi nimi vzdálenost sotva pár desítek centimetrů. Postaví hrnek na desku. a pak jí pohlédne zblízka do očí. Na chvilku se v nich ztratí a zapomene na to, co se ho ptala. Probere ho až její pohyb, kdy se opře o kuchyň a založí ruce na hrudi. Krátce k nim sklopí pohled, aby našel ztracenou nit. Za moment je opět zase soustředěný na jejich rozhovor.* Nechce, aby někdo z naší rodiny ublížil "jejím" čarodějkám. *Nakonec zase odpoví stručně a co nejjednodušeji. Není si jistý, jestli ho Hayley takhle pochopí a tak aniž by jí dal možnost k reakci, pokračuje dále.* Zrádci byli vyhoštěni za řeku. Na ně se to nevztahuje. Jen na ty, co zůstali v covenu a v téhle čtvrti. *Upřesní. Chvilku na Hayley kouká, jako by chtěl ještě něco říct. Je vidět, že váhá. Zvažuje, zda-li jí má povědět, co tím Sophie podmíňila, ale nějak si v danou chvíli není jistý, jestli to Hayley nenaštve ještě více a neohrozí tím Sophienin život. Rozhodne se o tom prozatím pomlčet. Dokud to v jeho očích nebude nezbytně nutné, nechá si to pro sebe.*