The Abattoir

*Nakonec se zabývají jenom nejstarším bratrem Finnem, a co se s ním stalo. Napadne jej, jestli jejich zvláštní den už skončil. Vzhledem k tomu, že už se setmělo, vstane z kašny a přejde k vypínačům, díky kterým na nádvoří rozsvítí světla, aby nemuseli debatovat po tmě. Během toho se ozve Genevieve a i přes vážnost tématu se neubrání krátkému pousmání. Pouze pro sebe, protože v tu chvíli je trochu stranou u jedné ze zdí, takže se to dalo snadno přehlédnout. Ten úsměv u něj vyvolala vzpomínka na podobný rozhovor, který vedl ne tak dávno se Sophie na stejné téma v podobné situaci. Když se pak vrací k nim, zvláštním zkoumavým výrazem si chvilku Genevieve prohlíží. Zastaví se nedaleko kašny. Cestou si strčí ruku do kapsy kalhot. Přemýšlí a žasne nad tou podobností. Úsměv ze rtů už mu dávno zase zmizel. Kolovy poznámky, kdy se podivuje nad tím, že nedokáže pochopit chování jejich bratra mu na čele vyrýsují vrásky. Vrhne po něm sice klidný, ale varovný pohled. Nemá chuť tohle od něj poslouchat. Stále totiž nedokáže pochopit jednu věc. Co se stalo mezitím, co se k Finnovi vrátila Sage a okamžikem, kdy se mu Finn přišel pomstít do sídla. Ví, že mu uniká nějaká důležitá část, bez které ten hlavolam neposkládá. I proto je trochu podrážděnější při Kolových slovech. Když je Genevieve nabádá ke zdrženlivosti a aby se neunáhlovali ve svých rozhodnutích a Kol naopak už téměř "pohřbívá" Finna, kterého před tím probodli kolíkem z bílého dubu, rezignovaně si povzdechne. Zvedne ruku k obličeji a dlaní si přetře čelo. Pohlédne z Genevieve na Kola a zpět.* Když jsem s ním naposledy mluvil. *Promluví pak. Svá slova nyní směřuje více Kolovi, ale jsou samozřejmě určená i Genevieve. Rád to probere i s ní.* Dohodli jsme se, že když se vrátí Sage, tak přestane usilovat o domluvu s Benjaminem, aby oživil Esther. *Nyní se Kol patrně prvně dozvídá něco, co do té doby vědělo, jen pár osob. Dalo by se říct, že jen Genevieve, Sophie a on.* Nedokáže mi, ale odpustit, že jsem ho nechal zavřeného v rakvi s probodnutým srdcem devět století. *Posteskne si s povzdechnutím. Vypadá u toho provinile, posmutněle, neboť tuhle výtku od Finna nese na svých bedrech těžce. Je si, ale vědom, že to mohlo být dnes možná všechno jiné, kdyby se snažil mnohem dříve ho z té bedny dostat. Vyjde tak najevo další část jeho posledního normálního rozhovoru s Finnem.* Přesto jsme si v klidu promluvili, rozešli v míru a měl jsem dojem, že je to nejhorší za námi. *I když opožděně, přijde mu užitečné jim o tom říct, i Genevieve. Může si tak nakonec poslechnout, jak to probíhalo, po té, co za ním s tím problémem poprvé přišla sem do sídla.* Je pravda, že pak už jsem ho neviděl, dokud se neobjevil během útoku vlkodlaků tady v sídle. *Promlouvá dál. Popojde pak několik kroků kolem kašny. Vytáhne ruku z kapsy kalhot a položí ji na okraj přejede po kamenném povrchu. Zastaví se a zvedne k nim hlavu.* Finn nikdy nebyl pomstychtivý. Ale tehdy mu to doslova křičelo z jeho tváře. Než mě bodl. *Pro změnu strčí do kapsy druhou ruku.* Musel být ve spojení s Benjaminem. Kde by jinak přišel k Tundeho dýce. *Zavrtí krátce hlavou.* Nejsem si, ale jistý, že od něj Finn něco získal. Podle mně ho, jen využil. *Zvedne ruku od kašny k hlavě a palcem a ukazováčkem se chytne za spánky. Prostě uvažuje nahlas a přemýšlí nad tím, co se stalo. Když od Kola slyší, jaké potíže v ráji měli Sage s Finnem, tak se více zachmuří. Usoudí, že tyhle problémy mohly vést k tomu, co Finn nakonec udělal. Ani tak si není jistý, proč. Spustí ruku z čela a opře se konečky prstu o kamenný okraj fontány.* Když vypnul emoce, stal se z něho nebezpečný šílenec. *Pokračuje věcně dále. Nyní jako by reagoval na slova Genevieve.* V takovém stavu je schopen všeho a my nemůžeme riskovat. A pokud své emoce zapne, nebude to o moc lepší. *Poznamená s pochybami.* Až zjistí, co udělal Sage, upne se znovu k oživení Esther a to mu nesmíme dovolit. *Poví Gen své stanovisko. Ačkoliv z toho není nadšený. Netěší ho, o čem tady mluví. Nevidí, ale jinou možnost.* Jak bys chtěla původnímu zabránit v něčem takovém, Genevieve? *Zeptá se jí. Klidně, ale se zájmem. Je vidět, že stale hledá nějaké východisko, i když už je připravený na nejradikálnější řešení. Tentokrát to nebude žádná dýka, ale kolík z bílého dubu. Definitivní konec. Mezitím, co nechává Gen prostor k vyjádření, obrátí se ke Kolovi. Zavrtí krátce hlavou.* Ne, naznačil mi, co mě čeká. *Odpoví mu na jeho dotaz. Otočí se pak ke kašně opět zády a svým pozadím se opře o okraj.*

(Samozřejmě, že Kol ihned odsoudí Finna ke smrti, aniž by nad tím nějak víc uvažoval. Ale pokud by tu byla reálná šance, že by Finn měl dát pokoj i bez toho, aniž by ho někdo musel zabíjet, ona by tu možnost zkusila. Jenomže momentálně ani neví, kde se Finn nachází. Kol by ji asi zabil, kdyby věděl, že začíná uvažovat o tom, že Finna vyhledá a zkusí to s ním nějak probrat. Možná to nepůjde dobře, pokud má vypnuté emoce, ale teď mají alespoň něco společného. Oba jsou upíři, aniž by to chtěli. To by je nějakým způsobem mohlo spojit alespoň na tu jednu konverzaci, co že se to vlastně stalo. Pak nechá mluvit Elijaha. Poslouchá ho, samozřejmě, že ho poslouchá, a to velice pečlivě, protože každá informace je pro ni dobrá, co se týče jejího plánovaného setkání s Finnem. a on je odhodlaná se s ním sejít, i kdyby měla udělat neví co. Možná, že tu zprávu tak nějak roznese oparně po New Orleans. Když to po někom pošle, ten to řekne dalšímu a nakonec se to dostane až k Finnovi a třeba ji vyhledá. I když na druhou stranu doufá, že se to nedonese k někomu, ke komu by nechtěla. Jako Kol nebo Elijah, protože tohle udělá za jejich zády a zpraví je o tom, až to s Finnem bude mít za sebou. Tedy, Kola možná ani radiš ne, ale Elijaha ano. Jak tedy tak Elijaha poslouchá, tak si od Kola vezme tu krabici, kterou jí konečně podal a otevře ji. Chvíli se do ní dívá a přečte si i ten vzkaz.) No, mám to ale štěstí, že už nejsem čarodějka. (ušklíbne se, zavře to a podá to zpět Kolovi. Ani tohle jí ale neubralo na odhodlanosti se s Finnem sejít.) Takže se muselo stát něco mezi vaším rozhovorem a tím, než přišel do sídla. Něco, proč změnil názor. Ano, je dost možné, že mu někdo něco nakukal, ale nejsem si jistá, že by Benovi jen tak věřil. Za tím bude ještě něco víc. (začne o tom přemýšlet, ale opravdu se nemůže dobrat nějakého výsledku. Pak se podívá na Elijaha a zamračí se, protože zjistí, že Elijah to již s Finnem také vzdal a též ho chce zabít. Kousne se do rtu. asi se pokusí si s Finnem promluvit hned zítra.) Jak bych chtěla Původnímu v něčem takovém zabránit? No, zatím nevím, hádám, že zmrzlina jako bolestné asi nepomůže. (pokrčí rameny a dál se k tomu nevyjadřuje. Ona má svůj vlastní plán. A ten hodlá udělat.)

Když se Elijah rozpovídal o Finnovi, jenom ho pozorně poslouchal, neskákal mu do řeči. Však on to, co má na srdci, řekne hned potom. "Tak to enchápu, co ti zase nakukal za kecy, Elijahu. Když jsem s ním mluvil naposledy já, nevypadalo to zrovna tak, že by se svojí milované maminky jenom tak vzdal. Sice měl svoji Sage, to ano, ale stále mezi těmi dvěmi váhal, a to je co říct. Dokonce bych řekl, že litoval toho, že místo Sage nepřivedl Esther. Ale to už je jedno, co říkal předtím. Hlavní je to, co udělal teď. Zase nás zradil. Už poněkolikáté, i když tobě slíbil, že když dostane Sage, nechá toho. Nevěřím mu už hodně dlouho a tímhle se ta nedůvěra ještě víc prohloubila. Vždycky to byl zrádce, nejdřív jsem nebyl pro to ho hned zabíjet, ale teď, když udělal tohle?" zavrtí nechápavě hlavou, ale už nic dalšího neříká. Poslouchá ji a absolutně nechápe. Pořád má totiž pocit, že se ho zastává a neví proč. Ještě předtím jí ale podá krabici s dárkem a čeká na její reakci, která je kupodivu docela klidná. Jeho to rozčililo a chtěl si to s Finnem vyřídit, protože tohle si jen tak líbit nenechá. Ne od něj. "A nebo za Benjaminem prostě přišel sám. Měli ten samý cíl - zbavit se nás, upírů, největších monster co kdy běhala na téhle planetě," ušklíbne se a už mlčí. Tahle diskuze ho přestává bavit, protože je úplně jasné, co je Finn zač. "Myslím, že jsme se zdrželi už dlouho, Elijahu. Je už docela pozdě a o tomhle si můžeme promluvit někdy jindy... Rád jsem tě viděl," rozloučí se s ním, kývne na Gen a společně odejdou ze Sídla, nastoupí do auta a odjedou na Plantáž.

*Když se vypovídá z toho, co má o Finnovi na srdci i o tom, co mu kvůli němu vrtá hlavou, dělá to hlavně kvůli Genevieve. U Kola si je jistý, že už se dávno rozhodl a vynesl nad bratrem ortel smrti. On sám sice také, ale protože neví, co si s Finnem dále počít. Rád by tomu přišel na kloub. Pochopil, co se Finnovi stalo, že se rozhodl pro tohle. Nyní může s Gen spekulovat. Nejvíce ho mrzí, že neví o způsobu, jak si svou teorii potvrdit, vyvrátit, či získat skutečnou verzi. Benjamin jim to už nepoví a od Finna bez emocí se také nic kloudného nedozví. Když ho přejde prvotní rozčarování, zklamání a zlost na Finna, uvažuje pak vždycky trochu jinak. Stejně tak to má i dnes. I když je na Finna maximálně naštvaný a nejraději by mu zakroutil krkem, stejně ho to nutí uvažovat, proč a co k tomu Finna vedlo.* To asi nemáme jak zjistit. *Pohlédne na Gen, když poznamená, že jim něco ve Finnově případě uniká.* Finn to, jen těžko poví. *Poznamená.* Pokud vůbec něco takového existuje. *Ušklíbne se nad tím mírně. Zakrývá tak tím, jen to, jak těžko tuhle Finnovu další zradu nese. Nemůže se zbavit dojmu, že to bylo tentokrát osobní a netuší proč. Uhne pohledem do strany a trochu ho skloní k zemi. Pohlédne pak na Kola, když se díky němu dozví zase něco nového, o čem neměl tušení. Podmračeně stáhne obočí. Vytáhne ruce z kapes a založí si je na hrudi. Mlčí při tom a spíš nad těmi novinkami přemýšlí.* Jestliže Sage nesplnila jeho očekávání, které si pro ně vysnil... *Poznamená po té zamyšleně někam do prostoru.* Nejspíš uvažoval, jak to změnit k jeho spokojenosti. Pokud to Benjamin nějak zjistil, mohl toho využít a zlákat Finna na to, po čem toužil. *Opět nechá proudit myšlenky svými ústy ven.* Podle toho, co jsem tam, pak slyšel, ho, ale jen využil pro své plány. Finn za něj udělal špinavou práci. *Cituje Benjamina. Ještě dnes mu to stále zní v uších.* Myslím, že si to uvědomil, ale bylo pozdě. *Mračí se soustředěním, jak se snaží vybavit si, co vnímal, i když za ztížených podmínek. Z jeho soustředění ho naprosto vytrhne Genevieve tou svou poznámkou. Nevěřícně k ní zvedne pohled. Zrovna v tuhle chvíli od ní něco takového nečeká. Mračí se ještě stále, jen možná trochu pohoršeně teď na ni, ale nakonec usoudí, že se tímhle Genevieve rozhodně nemusí zabývat. Proto už nic dalšího k bratrovi neřekne. Kol se již stejně rozhodne pro taktický ústup a tak rozplete paže a postaví se.* Děkujeme za návštěvu i za tu skvělou novinu. *Poděkuje jim i za Hayley, protože si myslí, že by to tak chtěla.* Bylo mi potěšením. *Svou rozmrzelost z Finna nechá zmizet. Zase se tváří o dost vlídněji, vřeleji.* Užijte si zbytek večera a noci. *Popřeje jim s potutelným pousmáním, když už jsou na odchodu. Zkrátka si nemůže pomoct.
Po té když Genevieve s Kolem opustí sídlo, konečně se rozhodne zlikvidovat mrtvé tělíčko nemluvněte. I v tuto sváteční hodně pozdní hodinu vezme mobil a zavolá na pár míst. Chce se pokusit zjistit, odkud to dítě Finn vzal a jakým způsobem. Když vyřídí, co potřebuje, vezme si "svůj dárek" a zamíří po schodech do svého pokoje. Cestou to vezme přes kuchyň, kde si vezme sáček s krví. Zaposlouchá se cestou po schodech do zvuků v domě. Zaslechne tak Hayleyin hlas v družném rozhovoru s Aliseou. Zamíří tedy rovnou k sobě. Občerství se krví, pak si dopřeje dlouhou horkou sprchu a nakonec si jde lehnout. S dobrým pocitem nakonec usíná.*

*I když šel do postele a usínal dost pozdě, je vzhůru brzo. Otevře oči do sšeřelého pokoje. Ještě se nestačilo za okny rozednít. Chvíli zůstane ležet a promítne si v myšlenkách poslední dny a hlavně ten poslední. Navzdory všemu u něj přetrvávají ty pozitivnější dojmy a pocity. Po posledních mnoha týdnech si udržuje docela snadno ten lepší pohled na svět a pozitivní myšlení. Netuší, co přinese nový, ještě stále sváteční, vánoční den. Vstane, ale pln očekávání. V koupelně se osprchuje, po té se oblékne. Mezitím se snaží sluchem zjistit, co se odehrává v domě. Přetrvává v něm, ale převážně ticho. Buď ještě další obyvatelé, i když jich není mnoho, spí nebo jsou pryč. Přemýšlí, jestli je Hayley zase celý zbytek noci mimo domov, tak jak to dělávala od Klausovy smrti a vzdání se Hope téměř každou noc. Z tichého domu to nedokáže nyní ze svého pokoje posoudit. Po té, codoladí poslední detaily ke své spokojenosti vyjde ven. Zamíří po schodech dolů. Chce si dne svou krev dát ráno, takže projde nádvořím, kde ještě stále vidí ležet poslední dárek od jejich bratra. Stáhne podmračeně obočí a přemýšlí, proč pokaždé musí někdo z rodiny téhle rodině dělat problémy. Zamíří do kuchyně, kde si k sáčku krve uvaří ještě kávu. Zatímco čeká, než si bude moct dát teplejší krev a horkou kávu, přemítá nad programem dnešního dne. Nemá nic určitého. V myšlenkách zalétne k Alisee. Docela rád by zjistil, jak postoupila se svým kouzlem na záchranu Klause. Možná se za ní ještě dnes kvůli tomu zastaví. Vrátí se i k jejich večernímu rozhovoru o Finnovi. Při nejlepší vůli si nedokáže představit, jak se s bratrem vypořádat jednou a pro vždy po dobrém. Nečiní mu potěšení, vědomí, že opět usiluje o jeho život. Během toho si otevře sáček s krví a vypije ho. Prázdný obal vyhodí do koše a chce si vzít kávu a pochutnat si na ni. Zaslechne ze dvora nějaký zvuk. Zpozorní a slyší, že tam někdo s něčím šustí a chrastí. Nepřijde mu to nijak podezřelé a tak se posadí ke stolu i s hrnkem. Stačí se párkrát napít, než se zvuk na nádvoří stane mnohem vtíravější a téměř se dožaduje jeho pozornosti. Zaslechne podezřelou ráno a zvuk rozbíjejícího se nábytku. Rychle vstane a upíří rychlostí se přemístí na nádvoří. Zastaví se pár metrů od Rebekah. V mžiku přelétne pohledem dvůr. Finnův rozbalený dárek - rozrušená Rebekah - rozbitá židle ležící nedaleko zdi. Nemusí se ptát, je mu to jasné.* Rebekah. *Pohlédne znepokojený starostí o ni na sestru. Promluví na ni tišším hlasem. V jeho oslovení, který lze brát jako pozdrav je zároveň i otázka. Chce vědět, co přesně ji rozrušilo - tedy, co našla v dárku.*

*Pohlédne v rychlosti krátce za druhou židlí, kterou se Rebekah snažila kompenzovat svůj vztek z dárku. To mu bylo jasné. Nepatrně se zamračí. Ten zvuk mu není právě nejpříjemnější. Přesto na to Rebekah nic nepoví. Soustředí se na ni a na to, co se mu pokouší dost neúspěšně říct. Pohlédne od žídle na její tvář, a když se zmíní o dárku, koukne směrem, kde leží, a kterým se na chvíli zadívá i ona. Čím déle sestru sleduje, tím více je znepokojený z toho, co v tom dárku bylo. Pohne mírně prsty na rukou. Pak přejde několika kroky ke krabici a nahlédne dovnitř. To, co v ní najde je v jeho očích stejně zvrácené, kruté a morbidní, jako v případě "dárku" pro Hayley a Aliseu. Semkne pevněji rty a přimmhouří krátce oči. Dotyčného si pamatuje z Mystic Falls. Párkrát se tam s nim setkal. Když se Finn rozhodl poslat Rebekah jeho hlavu, pochopí, že pro ni musel něco znamenat. Patrně další sestřina láska. Další, která za své city k jeho sestře zaplatila životem. Tentokrát zatím, ale nestál Niklaus, který to podle jeho slov dělával, aby sestru chránil a ušetřil bolesti. Udělal to Finn, ale jeho důvody ani zdaleka nebyly tak ušlechtilé. Chtěl Rebekah ublížit. Něčeho takového by Finn rozhodně nebyl, za normálních okolností, schopen. Zbavený citů a emocí, to bylo něco zcela jiného, odlišného. S povzdechem krabici zavře.* Je mi to líto. *Otočí se pak k Rebekah, na tváři účastný výraz. Přemýšlí, jak jí o Finnovi říct, protože to není tak jednoduché, jak se může zdát.* Bohužel náš bratr Finn, s vypnutými emocemi. *Odpoví jí pak nakonec, co nejstručněji, ale aby to bylo pochopitelné.* Nejspíš o sobě chce dát vědět, abychom s ním počítali. *Pokračuje dále. Mluví klidně, ale z hlasu mu zaznívá trpkost z takového průběhu. Již se s těmi "dary" od předchozího dne trochu smířil.* Nejspíš je to začátek... *Dodá ještě a pozoruje při tom reakci Rebekah.*

*Přemítá nad jejich bratrem, který jako by se nyní rozhodl převzít štafetový kolík po jejich rodičích, a místo nich nyní usiluje o klid a pohodu jejich rodiny. Rebekah se mezitím posadí a podepře si rukami hlavu. Přestane věnovat pozornost dárku a přejde od něho o něco blíže k ní. Znepokojeným výrazem se na ni dívá. Na to, co se stálo, neví, co jí k tomu říct. O Finnovi už toho napovídal dost. Sice ne s Rebekah, ale i tak má pocit, že všechno další teď nic nezmění. Přejde nakonec až před židlí, kde Rebekah sedí a dřepne si k ní.* Řekl bych, že Finn bude jeden z posledních dovětků Benjaminova působení v New Orleans. *Poznamená věcně, ale s nádechem smutku nad chováním bratra i nad tím, jak se to vyvinulo.* To, že Finn vypnul své emoce, byla Benjaminova práce. *Dodá ještě. Tím si je jistý. Byl u toho.* Finn bude svých činů jednou litovat. *Poznamená na Finnovu adresu. Nijak to nerozvádí, jestli má na mysli něco konkrétního. Sám teď ani neví. Nechce to s Rebekah rozebírat. Hlavně teď, když je rozrušená.* Mám se o něj postarat? *Změní téma. Kývne při své otázce hlavou ke krabici. Neví, jestli si to chce vzít na starost Rebekah nebo to má udělat sám.*

(Sms Elijahovi.)

kód:

Ahoj, sejdeme se? Pozn. urgentní.

*Když si před Rebekah dřepne, tak má jako na dlani její tvář. Neujde mu tak nic, co se v ní odehrává. Ostražitěji, než by bylo nejspíše nutné ji pozoruje. Zakrývá to, ale za znepokojený, starostlivý bratrský výraz. Nepatrně se zamračí, když od ní slyší, že se chce postarat o to, aby Finn litoval svých činů. Přimhouří mírně oči a ještě soustředěněji se na Rebekah podívá. Nelíbí se mu, co vidí v její odhodlané tváři.* To nebude nutné, Rebekah. *Zavrtí po krátkém přemýšlení hlavou a upře na ni svůj pohled.* O Finna se postaráme my. *Oznámí jí. Má na mysli Kola, ale nespecifikuje to před Rebekah. Jen Kolův záměr s Finnem se přibližuje k tomu jeho. I když to bere, jako nutné zlo, které je třeba vykonat. Říká jí to také proto, aby se ona sama nepouštěla do něčeho, co jí nic dobrého nepřinese. Touha po pomstě Rebekah Matta nevrátí a nebude se potom cítit lépe. Navíc si je vědomý, že důsledek Finnova chování pramení z toho, že cítí křivdu za devět století pobytu v bedně s probodnutým srdcem. S tím, ale nehodlá Rebekah zatěžovat.* Jen buď opatrná. Finn je teď ještě nebezpečnější, než dříve. Nechci, aby ti ublížil. *Vrátí se ze svých úvah a zaostří pohled na svou sestru, před sebou. Když jí poví, co má na srdci, tak se postaví. Chvilku ještě stojí a shlíží k Rebekah. Když nechá starost o dárek na něm, krátce kývne a rozejde ke krabici. Zatím ji uloží k ostatnímu od Finna do jedné kóje ve sklepení. Možná chce nechat Rebekah čas, kdyby si to během příštích dnů rozmyslela a chtěla jeho ostatek nějak pohřbít. Než ke krabici dojde, zapípá mu v kapse saka mobil. Když ho vytahuje, uvažuje, co se stalo a kdo mu píše. Je to zpráva od Sophie. Velmi stručná a výstižná, ale nic neříkající. Svraští nad tím obočí, protože nemá ponětí, co se stalo. Vybaví se mu, jak rychle reagoval minule na její výzvu. Rozhodne se jí proto ještě napsat.*

kód:

Ahoj Sophie, budu u tebe do hodiny, Elijah.

*Zprávu odepíše. Dnes jí schválně nechá časový údaj, kdy ho má čekat.
Rebekah mu po té položí svou otázku. Otočí se od krabice k ní se zamyšleným výrazem.* Finn "obdaroval" nás všechny, včetně Hayley. *Odpoví jí. Když jmenuje, ženu, která mu ukradla jeho srdce, tak má v hlase zvláštní vřelost.* Bohužel vyšlo najevo, jak velmi je Finn bez emocí morbidní a zvrácený. *Dodá ještě.* Teď mě, prosím omluv. Musím jít. *Rozloučí se s Rebekah pro tuhle chvíli. Vezme krabici. Upíří rychlostí se s ní přemístí do sklepení, kde ji přidá k Hayleyinému a Aliseynu dárku a tomu svému. Pak se ještě v rychlosti zastaví ve svém pokoji pro kabát a vydá se do města a pak za Sophie.*

kód:

Na pár dnů jedu do Mystic Falls. Rebekah

kód:

Kouzlo je hotové, zítra ráno ho provedeme tady v sídle. -A

Pro Kola:

kód:

Kouzlo je hotové, zítra ráno ho provedeme v sídle. Nezapomeň přinést vlka, nejlépe uspaného. -A

Pro Sophie:

kód:

Kouzlo je hotové, zítra ráno ho provedeme v sídle. Ještě k tomu ale budu potřebovat Tundeho dýku, tak ji prosím přines. Po kouzle si ji zase můžeš někde schovat. -A

Všechny zprávy napsala na papírky, které pak pomocí kouzla rozeslala daným majitelům.*

*Elijahova odpověď Alisee. Krátce na to.*

kód:

Dobře, sestřičko, já budu připravený. Uvidíme se zítra ráno, Elijah.

Poslouchá Elijaha, ale už nic neříká. Elijah i Kol měl na Finna zřejmě jiný názor. Kol mu už neodpustí, co udělal, že je podrazil a snažil se je zabít. Vždycky ho bude podezírat, že něco zase chystá? Ale co dělá Elijah? Zdá se, že jakmile se dozvěděl, že za to nemohl sám Finn, změnil názor a už se ho zbavit nechce. Přitom on by měl být ten, kdo by se ho měl chtít zbavit nejvíc, zneškodnil ho a i s jeho pomocí Benjamin dosáhl toho, čeho dosáhnout chtěl. Nemůže se jen tak zapomenout na to, co udělal předtím. Kdyby to byla nějaký prkotina, tak možná, ale tohle? Kdyby to Finn nechtěl alespoň trošku udělal, do Elijaha by tu dýku určitě nevrazil. "Dobrou noc," rozloučí se s ním jenom a když odejde, podívá se na ty nové hodinky, co dostal od Claire k Vánocům. Bylo už hodně hodin, a tak se s Gen rozhodli, že si půjdou lehnout.
Ráno se musel probudit docela brzy, protože mu před pár hodinami přišla esemeska od Alisey, že je kouzlo hotové. Sice by si mohl přispat, ale to jen v případě, že by neměl na starosti toho vlka. Vstal a potichu se oblékl, aby neprobudil Gen, která pořád ještě spala. Vzal kousek papírku a napsal jí vzkaz, že se vydal za Aliseou do Sídla. Dole si dal ještě jeden pytlík s krví, potom nasedl do auta a rozjel se k neworleanské zoologické zahradě.
Za chvíli už parkoval před ZOO. Netrvalo dlouho a našel člověka, který se stará o tamější vlky. Ovládl ho, aby jednoho z nich uspal. Jistě, Kol si někde mohl sehnat pušku s uspávacími náboji a uspat ho sám, ale nechtěl si hrát na Ramba. A proč to dělat složitě, když to jde jednoduše? Vlk už byl za malou chvíli v kufru jeho auta. Ošetřovatel mu řekl, že takhle ten vlk vydrží několik hodin, doufal v to. Nebylo by moc příjemný, kdyby se mu v kufru probral vlk. Určitě by si s tím poradil, ale byla by to menší komplikace.
Do Sídla moc nespěchal, jel v klidu, protože měl ještě čas. Bylo brzo ráno, nedivil by se, kdyby si Alisea ještě přispala, vzhledem k jejímu stavu. Na sedadle spolujezdce měl pro ní připravený dárek. On tedy na vymýšlení dárků moc nebyl, ale malá pozornost, která byla velmi drahý parfém, nikdy neuškodila. Vlastně měl dárky dva, ale ten druhý byl spíš pro toho prcka, co se co nevidět narodí. Bylo v něm kojenecké bodyčko, a nebylo obyčejné. Ještě aby bylo, když to byl dárek od Kola. Nejdřív chtěl sehnat nějakou panenku, ale došlu mu, že na ni asi bude mít ještě chvilku čas. Za chvíli dojede k Sídlu, vejde dovnitř a na dvoře uvidí Aliseu. "Říkal jsem si, že si možná ještě přispíš, spletl jsem se," ušklíbne se a přejde až k ní a pousmeje se na ni. Potom se rozhlédl, co už tam stihla všechno připravit.

*Když se vrátil z plantáže, po cestě se nakonec trochu uklidnil a vychladl. Šel si pak hned lehnout. Chtěl se na další den trochu vyspat.
Ráno vstane brzy. Dopřeje si sprchu, oblékne se a sejde dolů, do kuchyně na svou snídani. Vytáhne si z lednice sáček s krví. Než se trochu ohřeje, vrátí se v myšlenkách k jeho návštěvě Gen a Kola. Hned na to přejde k Finnovi. Sáhne po mobilu a najde si jeho číslo. Přemýšlí, jestli mu má napsat hned nebo počkat až bude po kouzle. Nejraději by bratra kontaktoval hned, ale netuší, jak dlouho bude dnes nedostupný, kdyby se mu Finn náhodou ozval. Nechce ho nechat případně dlouho čekat. Nakonec se rozhodne nechat to na potom. Zatímco přemýšlí, krev se mu ohřeje a tak ji vypije. Během toho zaslechne na dvoře nějaké zvuky. Vyhodí prázdný obal od krve, vstane a vydá se na dvůr. Tam objeví Aliseu uprostřed příprav, a Kola.* Dobré ráno, sestřičko. *Pozdraví ji. Vlídně se na ni pousměje. Projde po dvoře a posadí se na jednu z židlí, které se na nádvoří nacházejí. Na Kola se zadívá krátce, mlčky. Pozdraví jej kývnutím hlavy. Ačkoliv už vycladl, nemá potřebu se s ním vybavovat.*

(Ráno ji probudí budík, který si nastavila kvůli tomu oživování Klause. Nejraději by zůstala doma celý den. Necítila se zrovna nejlépe. Necítila se celá a jak by taky mohla, když jí chyběl kus její moci? Jenže musí do sídla, když to slíbila a navíc Klaus už neměl moc času. Proto se zvedne z postele a odejde do koupelny, kde se trochu omyje a upraví. Rána na čele nebyla tak velká, hlava už jí nebolela a tak si to ani nevyléčila. Jen si přehodila vlasy, tak aby to nebylo vidět. Poté si oblékne kalhoty, tílko, svetr a obuje si kozačky. Ze skříně ještě vezme Tundeho dýku, kterou si schová do boty. Po cestě z bytu si ještě oblékne kabát a vyrazí do sídla. Po cestě tam si koupí kafe sebou. Za chvíli už prochází průchodem na dvůr Abattoir a naskytne se jí pohled na Aliseu, Kola a Elijaha. Pro ni bylo velké překvapení, že tu je i Elijah. Jenže pak jí dojde, proč chtěla Alisea i tu dýku. Chce čerpat sílu i z Elijaha. Zaslechne i poslední její větu.) Vaše čekání je u konce. (Ušklíbne se lehce. Ne, dnes opravdu neměla zrovna nejlepší náladu. Přistoupí k nim a pozdraví je.) Dobré ráno. (Dobré rozhodně nebylo, ale nebude se tvářit jak hromádka neštěstí. Podívá se kolem sebe a pak na Aliseu.) Asi můžeme začít ne? (Povytáhne obočí. Už to chce mít za sebou. A teď také hlavně doufá, že Alisea nepozná, že nemá veškerou svou moc a nebude se na nic popřípadě ptát. Nechce, aby to teď věděl Elijah a dělal si starosti. Dneska se mu nejspíše vrátí jeho bratr a to by pro něj měla být šťastná událost. Nechce ho zatěžovat jinými problémy.)

Pousměje se, když si začne Alisea stěžovat, že si nemohla pořádně přispat kvůli tomu, že malá kopala. "Třeba z ní bude slavná fotbalistka, co ty víš," ušklíbne se. "Ty si ale moc nepospíš dost dlouho. Pár měsíců rozhodně, protože já furt hlídat vážně nebudu," znovu se ušklíbne a potom se zasměje. Narozdíl od včerejška má docela dobrou náladu. "Já jsem tady sice byl, ale dárek jsem zapomněl doma, takže ti ho taky dám teď," pousměje se, vezme si od ní dárek a hned jí předá ten svůj. "No to nevím, jestli to vydržím, když je to flaška nějakého hodně dobrého alkoholu. Vždyť mě znáš.." uculí se. Potom už přijde Elijah, a Kol na něm vidí, že je na něj asi naštvaný za ten včerejšek. Nevěděl důvod, proč se Kol takhle choval, tak ať je klidně uražený dál. Kývne mu na pozdrav a potom se podívá na Aliseu, když řekne, že čekají jen na Sophie. Ta vzápětí přijde. Pousměje se na ni a rozejde se směrem k východu. "Asi je na čase, abych přinesl toho vlka," řekne, kddyž už stojí zády k nim. Dojde až do auta, ale ještě předtím, než vezme vlka, si dárek od Alisey dá na sedadlo spolujezdce. Potom otevře kufr, vezme do náruče toho vlka, který byl ještě pořád uspaný a jde zpátky do Sídla. Tam mlčky přijde a vlka položí na zem.

*Když se usadí na židli, tak se chvíli dívá na Aliseu a Kola. Pak zaslechne blížící se kroky, k jejich domu, na to se zrovna po sestřině poznámce obejví na dvoře Sophie. Když vejde, tak ze svého místa vstane.* Dobré ráno, Sophie. *Přivítá ji. Zůstává vážný, ale jeho pohled se nepatrně rozjasní. Prohlédne si ji, když míří k ním. Doufá, že bude pak mít chvíli na to, aby jí pověděl, co zjistil od Genevieve. Mlčky po té přelétne ostatní. Sleduje Kola, když se vydá na chvli ze sídla pryč. Jakmile se vrátí zpátky s uspaným vlkem, zkoumavě si ho prohlédne, stejně tak, jako pak ještě jednou přelétne očima nádvoří. Nakonec spočine tázavě pohledem na Alisee. Čeká, co bude ještě potřebovat.*