Rousseaus Bar

*Doma nedělala po celý den už nic jiného, než jenom seděla u knih a snažila se najít něco, co by Kieranovi mohlo pomoct. Hledala i na internetu různé léčby, rady odborníků, ale co tak může dát do vyhledávače? "Jak se zbavit uřknutí od čaroděje?" To by bylo asi trochu hloupé. Pravda ale je, že byla naprosto v koncích a tak všechno, co se jí honilo hlavou nemělo vždy naprostý smysl. Později večer se už chytne za hlavu a opře se o opěradlo křesla. Zakloní hlavu dozadu a přemýšlí nad tím, co všechno bude muset udělat, co všechno bude muset ještě prohledat, aby našla něco efektivního. Když je tak ponořená do svých myšlenek, tak se jí vybaví na mysl Sophie. Sice už za ní Kieran byl, ale možná pokročila, možná potřebuje nějakou pomoc s hledáním. Potřebuje vědět, jak na tom je a taky si potřebuje s někým nutně promluvit. A Sophie byla takhle jediná její kamarádka, jestli by se to tak dalo nazvat. A proto se rychle zvedne z křesla a nechá všechno tak, jak je. Jenom si vezme kabelku, obleče si kabát a okolo krku si dá šálu. Potom už jenom zhasne z bytu, opustí ho a zamkne. Cestou do Rosseau's přemýšlela nad tím, že by si dala kávu, jenomže ona teď potřebovala spíše flašku bourbonu, než kofein. A proto tu myšlenku hned zavrhla. Nemá to příliš daleko od baru, když se k němu z protější ulice blíží, stačí si všimnout, že to vypadá, jako kdyby bylo zavřeno. A proto se podívá na displej mobilu, aby zjistila, kolik přesně je hodin. Avšak stále se tam svítí, takže očekává, že Sophie tam bude, alespoň v to doufala. Mohla jí napsat zprávu, že se chce za ní zastavit, ale na to si vůbec nevzpomněla. Zamíří proto k zadnímu vchodu, kde je naštěstí otevřeno. Snad se nebude na ni zlobit, že použila tento vchod. Otevře dveře a vejde rychlým krokem dovnitř. Za chvíli se objeví v baru a hned zahlédne Sophie. Povzdychne si a pár kroky k ní přijde.* Omlouvám se, že jsem tady tak vpadla, Sophie. Ale potřebuji s tebou mluvit. *Vzhledem k tomu, jak moc rozrušeně působí, tak si Sophie může domyslet, že už o Kieranovi ví. Svleče si kabát a šálu, obě věci přehodí přes židličku, ale neposadí se ještě na ni. Kabelku si položí na bar.* Dám si něco k pití, dáš si se mnou? Protože já vážně potřebuji něco, co mi alespoň na chvíli otupí mysl. *Mluví docela rychle a ani si neuvědomuje to, že prostě vejde za bar, vytáhne si skleničku a hned si do ní nalije panáka bourbonu, který do sebe hned kopne. Zavře na moment oči a poté se na ni znovu podívá. Pro ni je to tady jako druhý domov a snad se Sophie nebude za to zlobit. Samozřejmě, že má v plánu to zaplatit.*

(Už podruhé za jeden den si vůbec nevšimne příchozí osoby v baru. Hlavně, když ta osoba přijde z kuchyně jako duch. No ne úplně jako duch. Kdyby nebyla zahloubaná do myšlenek a začtená do knihy, tak by si jí nejspíše všimla, ale takhle ne. Naštěstí se tentokrát tolik nelekne, aby opět něco shodila na zem. Zvedne hlavu a podívá se na Cami. Podle jejích slov jí dojde, že už je informovaná o Kieranovo stavu a tak se jí ani nediví, jak se chová. Nestihne se ani oklepat z překvapení, že tu Cami je a už si vyslechne další její proslov, který působí rozrušeně. Kdo by také nebyl? Ona sama je také docela rozrušená kvůli Kieranovi, ale mísí se to i s jinými pocity, takže to není tak zřejmé. Nemá Cami za zlé, že se tu tak objevila, ale Sophie nechtěla, aby jí viděla v tomhle stavu. Je otupená bolestí, v hlavě má zmatek a vypadá jako oživlá mrtvola. No nejspíš vlastně je mrtvá. Aspoň si tak připadá uvnitř. V pořádku Cami. Tuším, že už za tebou byl strýc. A ano, dám si také něco. Klidně sem vezmi celou flašku. (Odloží si propisku na poznámkový blok, který už byl popsaný a pokreslený různými symboly. Zatím nevymyslela žádné kouzlo, ale psala si jen nějaké poznámky z různých kouzel a třeba, když jich spojí několik dohromady, tak to vyjde. Ale to byla jen domněnka. Na sto procent to nevěděla.)

*Všimne si její pobledlé tváře, ale není to schopná úplně vnímat. Pořád musí myslet na Kierana a na to, jak mu pomoct. Je ráda, že ji Sophie nepošle hned domů, že na ní nemá čas. Ale vypadala unaveně, možná ji měla nechat dělat si své. Jenomže ona toužila po tom, potřebovala s někým mluvit. Potřebovala slyšet, že se něco najde, i kdyby to pro tuhle chvíli byla lež. Bylo to čerstvé, velmi čerstvé. Na slova ohledně Kierana jen souhlasně přikývne a vezme další skleničku do ruky. V té druhé svírá flašku. Obejde bar a sedne si přímo k Sophie. Nalije jí do sklenice bourbon a sobě taky. Jemně ťukne svou skleničkou o tu její a vydechne dlouze.* Ještě jednou se omlouvám za to, že jsem taky vpadla takovým způsobem. Obvykle to nedělám, jen...*Zavrtí hlavou ze strany na stranu a rozvíří si tak vlasy. Uchopí sklenici do pravé ruky a přiloží si ji ke rtům. Napije se tekutiny, která ji po chvíli způsobí chvilkové teplo v těle. Sklenici zase odloží před sebe a otočí hlavu směrem k Sophie. Až teď si plně uvědomí, že není až tak v pořádku a rozhodně by se neměla v tuhle chvíli zajímat jenom o sebe.* Zdá se, že toho máš na svých bedrech taky hodně. *Sklopí zrak k listům a nějakým "omalovánkám", co tam má. Samozřejmě, že pozná, že jsou to nějaké znaky a symboly, ale v čarodějnických věcech číst zrovna neumí. Nakloní hlavu trochu do strany a mlčky si to prohlíží, než k ní znovu zvedne pohled.* Chtěla jsem se tě zeptat na Kierana. Informoval mě o tom, že to kouzlo, které na něj Benjamin dal je příliš silné. Snažila jsem se hledat v knihách, snažila jsem se hledat v lékařských věcech. Přemýšlela jsem o šokové terapii. Není to úplně prokázané, že ta léčba funguje, ale...i když je to kouzlo, všechno se to přece odehrává v mozku a v jeho hlavě. Možná by tímto způsobem to šlo podstoupit, nemyslíš? Nějak zlomit to, co ho nutí být uřknutý. *Možná, že to, co Cami právě říká zní naprosto bláznivě a pravdou je, že to taky bláznivé je. Ale jde vidět, že je opravdu v zoufalé situaci a zoufalá situace si i někdy vyžaduje zoufalé činy. I přes to, kdyby se na to nevyjádřila zrovna kladným dojmem, tak by to měla zkusit. Vyzkouší všechno, jenom proto, aby ho zachránila a nebo věděla, že udělala vše pro jeho záchranu. Je to ten nejhorší pocit vědět, že se musíte vzdát posledního člena rodiny. Uchopí láhev a přilije si další várku do skleničky, hned na to se i napije. Je jí jedno, kolik toho dnes vypije. Je jí jedno, zda na druhý den se bude cítit mizerně kvůli alkoholu. Alkohol je ale momentálně to jediné, co ji trochu může pomoct otupět její myšlenkové pochody. Asi je to poprvé, co takhle se Sophie sedí v baru po zavíračce a povídá si s ní. Jenom doufá, že ji příliš nezatěžuje svými problémy, když se zdá, že ona jich taky má hodně. Snad ale ví, že pokud bude chtít, tak se ji s tím může svěřit, ale nepředpokládá to. Za tu dobu, co ji už tak trochu zná, tak ví, že Sophie není zrovna člověkem, který by se příliš otvíral a jenom tak někomu.*

(Podívá se na Cami a vezme si sklenku s bourbonem, kterou jí přinesla Cami. Ťukne si s ní a lehce se napije. Nechce toho vypít hodně a hlavně nechce opět sklouznout do situace, v které byla po té, c se jí Monique pokusila zabít. Ona se teď musí soustředit na mnohé a ne se užírat bolestí, která jí uvnitř spaluje.) To je v pořádku Cami, opravdu. Jsi v těžké situaci. Na tvém místě bych taky nebrala ohledy na zdvořilostní pravidla. (Položí sklenku na stůl před sebe a pozoruje Cami. Mrzí jí, že si tímhle musí procházet. Mrzí ji, že si tím musí procházet Kieran. Byli to jen obyčejní a hodní lidé, kteří si nezasloužili trpět kvůli nim. Kvůli nadpřirozeným osobám a nekonečným sporům. Vydechne, když Cami zmíní, že ani ona toho nemá málo. Neví, jestli jí má teď říkat o všem, co se stalo. Monique neznala. S Genevieve nebyly zrovna kamarádky, ale věděla o jejich sezení. A pak tu byl Klaus a Hope. Hope sice neumřela, ale právě teď musí předstírat, že ano. Pak už si to bude myslet také. Jenže vážně to chce Cami říkat právě teď? Dozvěděla by se to tak či tak. Raději na to půjde pomalu. Nejprve zmíní tu dobrou zprávu.) Benjamin je konečně mrtvý. (Jenže v jejím hlase nezní žádná radost z tohohle konce. Chtěli Benjamina porazit takovou dobu a konečně dostali, co chtěli, ale prolité krve bylo mnoho a to jí vůbec nedělala radost. Říká se, že válka se nedá vést bez prolité krve. Jenže ona chtěla opak. Chtěla prolít krev jen toho hajzla a nevinní lidé měli zůstat živí. Benjamin sebou stáhl i jiné. Znovu se napije ze sklenky a koukne na Cami. Poslouchá její nápady.) Ano, je hodně silné. Zkusila jsem na něj použít kouzlo, které odstranilo uřknutí z Kola, ale nevyšlo to. Nikdy jsem neslyšela, že by šoková terapie fungovala. Myslím, že to ani ještě nikoho nenapadlo, ale opravdu nevím, zda to bude fungovat. Zkouším dávat dohromady pár kouzel. Třeba pomůže spojené kouzlo na oduřknutí s léčivým kouzlem. Možná bych mohla ještě přidat kouzlo na zapomnění. Nejspíš musíme zkusit všechno možné. (Možná by to všechno mohli spojit dohromady. Šoková terapie a pak kouzlo. Kieran po tom sice bude naprosto odrovnaný, ale pokud to pomůže, tak to stojí za to.)

*Je Sophie vděčná, že má pro ní pochopení, co se týče této situace. Taky si stačí všimnout, že se nevyjádří příliš k její poznámce, že i ona toho má hodně. Položí si obě ruce na bar a sepne je k sobě.* Sophie, pokud si chce o něčem promluvit, víš, že můžeš. je to jenom na tobě. *Nabídne jí pomocnou ruku, dalo by se říci. Chce lidem pomáhat. Snažila se pomáhat Genevieve a zdálo se, že ji to pomáhalo a klidně si vyslechne i to, co tíží Sophie a bude se snažit jí taktéž pomoct. Ale ani nějak nečekala, že by Sophie přijala její nabídku, spíše to řekla hlavně proto, aby o tom věděla a nemusela se bát o dané situaci mluvit. Už není tak zbrklá jako ještě byla před chvílí. Teď, když popíjí alkohol a sedí vedle ní, tak ji to částečně uklidňuje, i když uvnitř sebe má pocit, že když bude dlouho příliš v klidu a nic nedělat, tak se z toho za okamžik zblázní. Jenomže už kvůli Soph nechtěla být příliš roztěkaná, očividně by jí to moc nepomáhalo. U její zprávy ohledně Benjamina se na ní podívá šokovaným výrazem. Není na chvíli schopná vůbec žádných slov. Netušila, že bude mrtvý a nerozumí tomu, proč to říká hlasem ve kterém není vůbec žádná radost. Vypadá to, že ji neříká všechno a je za touhle "radostnou" zprávou schované více, bolesti. Na chvíli se podívá před sebe, ale za pár sekund se pohledem vrátí nazpět k ní.* Když je mrtvý, tak jak je tedy možné, že to kouzlo na Kieranovi stále trvá? Nemělo by to zmizet společně s jeho smrtí? *Pozvedne obočí. Očividně to ale tak nefungovalo, jenomže jí to nedávalo příliš smysl. Přece nemohl dělat další škody, když už nebyl mezi živými. Muselo se toho udát hodně a opět o ničem neví. Nebylo to nic nečekaného, nikdy o ničem nevěděla a určitě se to dozvídala jako poslední. Pravda je, že ji ale teď nejvíce v hlavě ležel Kieran. Už se chystá říct potom něco dalšího, ale odpoví ji na její předchozí teorie, takže to nechá na chvíli být a vyjádří se až potom. Vlastně to neznělo vůbec špatně, že by to mohlo zkombinovat nějak všechno dohromady. Tuší, že Kieranovi to přinese neskutečnou bolest a hlavně ta šoková terapie by nebyla příjemná, jenomže musejí vyzkoušet všechno. Nemohou ho nechat jenom tak zemřít. Byla pyšná na svého strýce za to, jaký respekt a obdiv si vybudoval u jiných lidí. Byl to dobrý člověk s velkým srdcem a stále je.* Upřímně, ani já neslyšela toho příliš o šokové terapii. Vím, že je to riskantní a není to ani medicínsky ověřené, ale pokusy už byly. A já musím něco dělat, musím najít nějaký způsob, jak to z něj odstranit. Seanovi jsem pomoct nemohla a neuplyne den, kdy si to nebudu vyčítat a budit se potom i s pocitem, že jsem to nezvládla ani u svého strýce? To prostě nemohu dovolit. *Znovu zavrtí hlavou a dolije i Sophie do skleničky trochu bourbonu. Znovu se napije a odloží sklenici s mírným ťuknutím na desku baru.* Přemýšlela jsem, že se zastavím i za Klausem. Možná bude něco vědět nebo bude mít nějaké knihy, které by mě mohly zavést k určitému výsledku, cokoliv. *Promne si krk a udělá krouživý pohyb hlavou. Neseděla u všeho zrovna v dobré poloze a teď jí bude akorát všechno bolet. Podívá se Sophie do očí.* Stalo se něco důležitého, co bych měla vědět? Jestli ano, tak mi to prosím řekni, Sophie. Zemřel Benjamin...a ty nejsi bledá rozhodně z toho, že by ti chybělo sluníčko. *Vyčkává poté na její odpověď a trochu se obává, co přijde.*

(Na chvíli zavře oči při její nabídce, že si s Cami může promluvit, o čem chce. Bylo pro ni těžké říkat tyhle věci nahlas. Svěřovat se někomu a pak se dívat na tu lítost v očích jiných lidí. Nestála o lítost a soucitné řeči. Nezmění to fakt, že ztratila milované osoby. Nebude se kvůli tomu cítit lépe. Existovaly jen dvě věci, které by jí pomohli. Vrácení Monique a Genevieve a čas. Věří, že časem to bude o něco lepší. Nezapomene a nezaplní tu ztrátu, ale překoná to. Do té doby se jen musela zabavit prací a pomoct lidem, kterým ještě pomoct mohla. Otevře oči a zadívá se na Cami. Nic neřekne. Prostě teď o tom nechce mluvit.) Některá kouzla vydrží i po smrti původce. Kdyby snad umřel Benjamin ještě ten den po Kieranovo uřknutí, tak by nejspíš zmizelo. Ale takhle ne. Kouzlo v něm už zakořenilo a váže se na Kierana. Magie je občas dost složitá. (Ale pořád snad měli čas, aby Kieranovi pomohli. Musí přeci existovat způsob, jak to odstranit. Žádné kouzlo není nepřemožitelné. Každé se dá nějak zlomit, obejít. Jen musí přijít na správný způsob. A snad na něj přijde brzy.) Já toho o šokové terapii vím snad méně než ty. Pokud by se to nějak zvrtlo, tak včas zasáhnu, aby to snad nezašlo moc daleko. Cami, víš, že Seanovi jsi pomoct nemohla. Nevěděla jsi o tom. A pokud nebudeme moct pomoct ani tvému strýci, tak musíš vědět, že to tvá chyba nebude a není. Za tohle může jedině Benjamin a jeho zvrácené myšlení. (Podívá se jí do očí. Nebude jí lhát, že určitě Kieranovi mohou nějak pomoct. Nic nebylo stoprocentní a jisté. Musela se prostě připravit i na možnost, že Kieran umře. Zarazí se pak po jejím dalším nápadu. Klaus. Povzdychne si.) Je tu ještě jedna věc, kterou bys měla vědět. Ten den neumřel jen Benjamin. Klaus také. Snažil se zachránit svou dceru. Beznadějně. (Zavrtí hlavou. Vlastně jí tím řekne, že umřela i ta malá. Brzy se to roznese po celé čtvrti. Každý si bude myslet, že je mrtvá. Jen doufá, že jí to opravdu uchrání. Protože pokud ne, tak tohle bylo naprosto zbytečné. Nakonec se přeci jen rozhodne svěřit Cami s tím, co se stalo. Nemůže říkat, že se nic nestalo a vypadat takhle.) Všechno se zvrtlo. Benjamin zničil mnoho životů a mnohé vzal. Všichni upíři umřeli při útoku na sídlo. Zůstal jen Marcel. Má neteř je mrtvá. A… (Zasekne se hned na začátku věty. Musí se pořádně nadechnout, aby jí neselhal hlas.) Genevieve to také nezvládla. (Kopne do sebe zbytek bourbonu a pomalu pak odloží sklenku zpět na stůl. Zatím to nerozebírá detailně. Cami už se musela zabývat Kieranem a určitě jí zrovna nepomůže, když se bude ještě zabývat tím, co trápí Sophie. Jenže, jak znala Cami, stejně bude chtít vědět, co přesně se stalo. Bude chtít Sophie pomoct, i když sama potřebovala pomoct s Kieranem. Byla stejně dobrá duše jako její strýc. Sophie Cami důvěřovala. Vždy z ní měla pocit, že by se jí mohla svěřit s čímkoliv. Jenže nikdy toho zrovna nevyužila. Nepotřebovala, aby si ještě dělal starosti někdo jiný než ona.)

*Její mlčení ohledně věcí o kterých nechce mluvit rozumí. Nebude to z ní nijak tahat a ani to dělat nechce. Pokud jednou Sophie bud chtít mluvit sama, tak bude moct. Ona ji ráda vyslechne a případně nějak podpoří či pomůže. Byl to jenom návrh a stejně tak nějak povědomě tušila, že s tím neuspěje. Nemusela ji znát dokonale, aby odhadla a viděla na ní, že je to pro ní těžké a očividně nebude chtít o tom hovořit. Přikývne na náznak, že tomu rozumí, i když jí ta pravda hodně bolela. Možná, kdyby prostě zemřel v eden, kdy se to Kieranovi stalo, tak se nic z toho nemuselo dít. Jenomže to byla už prostě smůla v rodině O'Connelových. Smrt si pro ně chodila, kdy chtěla a i ve velmi brzkém věku. Což i nasvědčovalo tomu, že lidé, kteří tady měli stále být ještě s ní už nebyli. Nemělo žádný smysl k tomu něco dál říct. Nemohla změnit to, co změnit už nešlo.* A to hlavně v situacích, které jsou velmi závažné, co? *Povzdychne si u té myšlenky a začne si pohrávat se sklenici. Sklopí k ní zrak a rukou otáčí po směru hodinových ručiček. Nevydrží jí to dlouho a opět sklenici položí na dřevěnou, barovou desku. Pohledem se vrátí znovu o čím Sophie a řekne ji své další myšlenky a nápady, co dělat dál a přidá i k tomu to, co ji stále užírá svědomí. Poslouchá Sophie a zavrtí hlavou, snad proto, že si dovoluje tak úplně nesouhlasit.* Kdybych tenkrát poslechla Kierana a odjela z města, nikdy by se to nestalo. Je to moje vina, Sophie. Snažím se pomáhat lidem a kde jsem skončila? Ještě kvůli mě začnou umírat. *Sophie měla pravdu s tím, že Seanovi nemohla pomoct, protože nevěděla o ničem, co se tady dělo a děje. Jenomže tenhle pocit nemohla znát, který měla ona. Byl to její bratr, její dvojče. Od sebe byli oddělení až tehdy, co přijel do New Orleans a i přesto tady jezdívala ho navštěvovat. Nebyla s ním ve chvílích, kdy jí potřeboval a nikdy to už nepřekousne. Naučí se s tím žít, naučí se v klidu usínat a probouzet se s klidným pocitem. Ale nikdy na to nezapomene, vždycky jí to vevnitř bude užívat a vždy se najde podmět k tomu, který ji její bolest ze ztráty bratra, možná brzy Kierana a zbytku rodiny připomene. Jen, co se zmíní o Klausovi tak rozhodně nečekala, že ji Sophie seznámí s něčím takovým. Zatají se jí dech při slovech, že Klaus zemřel, když se snažil ochránit svou dceru a taky jí dojde, že i ona, to malé nevinné dítě musí být mrtvé. Oči se jí prakticky hned zalesknou a není schopná ze sebe vydat jediné slovo, ani hlásku. Jako kdyby úplně oněměla. Hlavu otočí na stranu a začne se dívat před sebe někde na místo, kde jsou vystaveny za barem flašky s alkoholem. I přes to, že se s Klausem viděli párkrát, tak spolu měli velmi zajímavé rozhovory na úrovni a jeho poslední návštěva byla pro ní hodně speciální. Od té doby ho už bohužel neviděla a nedokáže si momentálně představit, že ho už nikdy neuvidí. Bylo jí to líto, byl pro ni unikátním dalo by se říci a velmi ji mrzí i to, že přišla o život i jeho dcera. Co tohle za zrůdu může udělat? Zabít nevinné dítě a jejího otce? Pro jeho rodinu to musí být příšerná bolest a ztráta. I když ona mlčí, tak Sophie pokračuje dál a v ten moment se na ni znovu podívá. Teď už pochopí, proč je Sophie v takovém stavu. Přišla o svou neteř a dokáže si představit její bolest ze ztráty někoho na kom jí záleželo a hlavně to byla rodina. Bylo dobře, že Marcel byl naživu. Když chce něco říct, tak ji zaskočí s tím, že zemřela i Genevieve. To už je úplný vrchol všeho. Možná se s Genevieve příliš neměly v lásce, ale dokázala zjistit, že přes všechno byla Genevieve silným a dobrým člověkem a něco takového si nezasloužila. Zavře oči na chvíli a snaží se vydýchat všechny ty strašné informace, které ji právě oznámila. Až po chvíli oči otevře a nalije jim oboum do skleniček pití. Pozvedne jednu a otočí se k Sophie.* Na tvou neteř, Genevieve a Klause. *Nemůže vědět, jaký přesně vztah měla s Klausem ale dle ní si to taky zaslouží, protože ona s ním špatný vztah neměla. Spíše...dokázali spolu poklidně konverzovat a bylo to něco jako na přátelské úrovni.* Ať najdou klid. *Poté vypije celý obsah sklenice a odloží ji na bar. Pozvedne pravou ruku a přiloží ji Sophie na rameno, které ji na náznaky podpory jemně stiskne.* Upřímnou soustrast. Je těžké ztratit rodinu obzvlášť, když už ti jich moc nezbývá. Potom hledáš způsob, jak tohle všechno zvládnout a jít dál. *Nadechne se zhluboka a podívá se znovu na Sophie.* Jsi dobrý a hodně silný člověk, Sophie. Jenom čas zahojí to, co je teď zlomené, ale nikdy už nespraví ty jizvy, co život napáchal. Vím, že slova útěchy ti teď nepomohou a ani lítost, protože v takových chvílích nedokáže pomoct nic. Pokud budeš cokoliv potřebovat, svěřit se o tom, co cítíš nebo s něčím pomoct, tak se můžeš na mě obrátit. *Podívá se na ni trochu povzbudivěji, i když jí samotné je velmi těžce za to, co se právě dozvěděla. Všichni okolo ní mizí a nestihla Genevieve ani pořádně pomoct. Nečekala, že se dozví něco tak strašného.* Bude to znít z mých úst divně, ale doufám, že Benjamin shoří v pekle za to, co napáchal a kolika lidem vzal život.

Přesně tak. Někdy by člověk potřeboval, aby kouzlo drželo i po smrti původce a naopak. Kouzla jsou ošemetná, někdy křehká a někdy moc silná. Stačí jedna malá chyba a všechno se může zhoršit. Potřebujeme zázrak právě teď. (Jenže zázraky neexistovali. Podle ní ani neexistoval žádný bůh. A pokud ano, tak neměl srdce. Stejně jako předci. Jen se díval na tuhle zkázu a nic s tím neudělal. Takže bůh je buď hajzl, nebo výmysl. Svraští obočí a nechápavě koukne na Cami. Nedávalo jí to smysl. Jak by pomohlo, že by odjela pryč? Co by tím změnila?) Nemůžeš za to přeci. Kdybys odjela, tak tím nic nezměníš. Navíc Benjamin dělal všechno, protože chtěl. Myslím, že k spoustě činům neměl ani důvod. Byl to prostě psychopat, který měl rád jen sebe. No možná nějakým zvráceným způsobem i Genevieve. A věřím, že i svpu dceru. (Ani vlastně neví, jestli Cami ví o Kate nebo ne. Teď už bylo jedno, kdo o tom věděl. Benjamin byl pryč a Kate už nemohl kvůli němu nikdo zneužít. Nechce, aby se Cami užírala tím, že to je její vina, i když není. Znala ten pocit a byl strašný. Sama se obviňovala z mnoha věcí. Člověku to rozhodně nepomáhalo a ani to nebylo zdravé pro mysl. Někdy prostě člověk nemůže ovlivnit věci kolem sebe. Nemůže ovlivnit, kdo bude žít a kdo ne. Nemůžou všechny zachránit. Vidí na Cami, že jí zpráva o Klausovi a Hope sebrala. Neví, jak moc Klause znala, ale podle reakce ho znala více než po jednom náhodném setkání v baru. V další chvíli jí zasype dalšími informacemi. Tohle už na ní bylo asi moc. Ona sama ten den byla naprosto mimo ze všeho, co se stalo. Viděla umřít Klause, viděla umírat svou neteř a viděla mrtvou Genevieve. Kdyby všechno jen zjistila až poté, nejspíš by z toho nebyla v takovém šoku. Ale rozhodně by si neodpustila, že by Monique umřela sama. Obklopená cizími čarodějkami, které by se jen dívaly, a nic neudělali. Bylo pro ni strašně vidět jí umírat a nemoct jí pomoct, ale aspoň umřela v náručí někoho, kdo jí měl upřímně rád. Zvedne sklenku, kterou jí Cami dolila.) A na tu malou, Hope. (I když má být mrtvá, tak nějaké jméno mít musela. I kdyby jí třeba Hayley pojmenovala až pak. Vlastně neví, kdo jí dal to jméno. Mohla ho dostat před narozením nebo po narození. To už vlastně bylo jedno. Mrtvá nebo živá, dostala jméno. Přikývne na její další větu. Ano, snad opravdu všichni najdou klid. Pro Monique a Genevieve si to přála z celého srdce a Klaus si to jistě taky zaslouží. Vypije, stejně jako Cami, celý obsah sklenky na jeden zátah a položí sklenku zpět na stůl. Po tomhle jistě bude spát jako malá, až lehne do postele, ale ráno nebude nejspíš to nejlepší. Ucítí na svém rameni její ruku a podívá se Camido očí. Opravdu vystihla to, co Sophie cítí a myslí si. Na náznak díků lehce kývne hlavou.) Děkuji. Vlastně už nezbyl nikdo tak nějak. Sestra je sice stále živá, ale pryč. Je to skoro stejné, jako by umřela i ona. Nechci se v tuhle chvíli soustředit na to, co cítím. Na to, co se stalo. Chci prostě už jen ochránit ty, kteří mi zbyli a k nim patří i tvůj strýc. Vždycky jsem ráda chodila do kostela. Každou neděli na mši a poslouchala každé slovo, které vyslovil. Chodila jsem tam i v týdnu a prostě jen seděla a užívala si to ticho. Bylo to místo, kam jsem mohla kdykoliv utéct od mého života a předstírat, že jsem normální člověk, který se přišel pomodlit. Ráda jsem si s Kieranem vždy povídala a věděla jsem, že bych se mu vždy mohla svěřit s čímkoliv. Jako malá jsem si přála, aby můj otec byl aspoň z poloviny jako on. Někdy jsem si i přála, aby byl Kieran můj otec. (Zavrtí hlavou a lehce se pousměje při těch vzpomínkách. Když umře Kieran kostel už nebude tím místem, jakým býval. Bude to jen kostel. Po dalších jejích slovech se krátce a opravdu tiše zasměje.) Jo ať shoří v pekle.

Možná je dobře, že tomu příliš nerozumím. Ale právě teď v tuhle chvíli bych si vážně přála, abych tomu rozuměla a mohla najít nějaký způsob, jak to zastavit. *Povzdychne si. Měla pravdu, potřebovali nějaký zázrak, ale existovaly vůbec? Obzvlášť v tomhle světě? Přála si, aby to tak bylo. Přála si víc, než cokoliv na světě najít něco, co by pomohlo Kieranovi. V tuhle chvíli ji nepomohou ani modlitby k Bohu, nic ji nepomůže. Jenom pokusy a nebo kouzlo, které to zastaví. Takže zázrak by bylo nějaké takové najít a nebo ještě lépe vynalézt. V tomhle se mohla spolehnout ale jenom na Sophie. Sama by v těch jejích knihách to moc nevyčetla. Ale věřila jí, věřila v ní a pokud nic nenajde, tak se na ni nehodlá zlobit, to vůbec ne. Nebyla to její vina a věří, že dá do toho všechno, co může. Už teď odvádí velkou práci za kterou jí je vděčná tak moc, že nebude schopná ji ani dát najevo, jak velmi si toho váží. Hodlá vysvětlit Sophie to, proč si myslí, že odjezd by tomu možná zabránil.* Protože jsem Genevieve nabídla pomocnou ruku a to se nelíbilo Benjaminovi. A teď to za mě bude odnášet Kieran. Proč si prostě tu zlost nemohl vylít právě na mě? *Po chvíli se ale zarazí a přihmouří mírně oči směrem k Sophie.* Jeho dcera je naživu? *Zeptá se úžasle. Tedy věděla o té dceři, protože se jí o tomhle Gen stihla zmínit, ale netušila, že je naživu. Taky měly jenom jedno sezení a za to sezení jí nemohla odkrýt všechno, co ji tížilo a vlastně i všechna svá tajemství, dalo by se říci. Možná má pravdu, měl rád sebe a Genevieve nějakým zvráceným způsobem a očividně i Kate, ale proč mu tohle nestačilo ke štěstí? Vždyť je to jediné štěstí, které prakticky mohl mít a jediné na čem opravdu záleží. Smutné je, že spousta lidí si neuvědomuje hlavní priority v životě. Poté už se dozví o smrti Klause, jeho dcery, neteře Sophie a taky Genevieve. To všechno ji svým způsobem zasáhne a hned z různých důvodu a u každého je to jiný. Hlavně jí to mrzí i kvůli Sophie. Měla jednu slabost a to byl soucit, to bylo její největší slabostí. Vždycky měla soucit k ostatním a proto se snažila v nich vidět to nejlepší a i to nejlepší z nich dostat. Nalije jim oboum do skleniček a navrhne, že si na ně připijí, ať odpočívají v pokoji. Přikývne hlavou souhlasně.* Samozřejmě, taky na Hope. *To jméno ji vykouzlí jemný úsměv na rtech, protože je krásné a je vlastně i hezké, že ji pojmenovali. Poté už se napije a odloží tak nějak společně prázdnou sklenici na stůl. Obě to potřebovaly, potřebovaly se něčeho napít. Hlavně Sophie teď někoho potřebovala po takové ztrátě. Pronese k ní pár dalších slov. Dívá se po celou dobu Sophie do očí. Její slova ohledně Kierana ji nahrnou slzy do očí. Tím si uvědomuje, že nejenom ona ztratí člena rodiny, ale celá komunita ztratí někoho ke komu vzhlíží a kdo je pro ně důležitým. Potěší jí to a proto se i trochu pousměje.* Taky jsem milovala kostel, přesně kvůli tomu tichu o kterém mluvíš. Je to místo naplněné takovým zvláštním duchem, který tě uklidňuje a dodává ti sílu překonat všechno, co se ti v životě stalo. Byla jsem hrdá na to, že Kieran se postaral o znovuotevření kostela a měl Seana pod svými křídly a potom se stala ta nehoda a já...pokaždé, když přijdu do toho kostela si musím představovat, jak hrozné to muselo být, co se tam stalo. Vsadím se, že kdyby jsi mu tohle řekla, tak se uteče schovat někde ke kostelním zvonům, jak moc z toho bude polichocen. *Pousměje se mírně na Sophie. Opravdu jí to těšila, všechna ta slova. Je i ráda, že zaslechla potom její smích, což ani v tuhle chvíli neočekávala.* Sophie? Pokud nebudeme schopni mu pomoct, chtěla bych tě požádat, zda by po pohřbu mohlo být takové rozloučení s "ním" tady v Rosseau's. Nechci předbíhat, ale bohužel nemohu předstírat, že se to nemůže stát. A taky ti děkuji za to, že se snažíš mu pomoct. *Podívá se na láhev a neví, zda si má nalít další skleničku a nebo už ne.* A myslím, že by ti i prospělo trochu spánku. Takže...dáme si ještě jednu na spaní? *Podívá se opět na ni. Vlastně je to poprvé, co si takhle se Sophie povídá a je za to ráda. Potřebovala to si s někým promluvit.*

Já také Cami. (Opravdu chce najít způsob, jak to zastavit. Snad něco vymyslí. Třeba pomůže ta šoková terapie spojená s kouzlem. Prostě vyzkouší všechno možné. A pokud nic nezabere, alespoň se snažili a nečekali, až přijde konec. Začne dokonce uvažovat, zda by pomohla smrt. Mohla by na něj uvalit ochranné kouzlo, zabít ho a třeba by se probudil zdravý. Ale to byla jen teorie. Fungovat to nemuselo a Kieran by si akorát prošel zbytečně smrtí. Poslechne si pak důvod, proč se z toho Cami viní. Až teď to pochopí, ale nemění na tom nic, že Benjamin byl blázen. Ona neudělala nic špatného.) Genevieve mi o tom sezené říkala. Ale ani tak neměl Benjamin právo, aby kvůli tomu něco provedl Kieranovi. Byl to život Genevieve a ona si mohla dělat, co chtěla. Ty ses jen snažila pomoct. Nemohla jsi vědět, že Benjamin bude natolik proti, že provede něco takového. (Pořád se snaží Cami ujistit, že to nebyla její vina. Nemůže za to, že Benjamin byl takový, jaký byl.) Ano, je. Kate, ta barmanka, kterou jsem přijala v září. (Řekne jí, kdo je dcera Benjamina. Možná i ví, že to je dcera Genevieve. Aspoň podle toho, jak podala tu otázku, si to myslí. Věděla o ní, ale nevěděla, že je naživu a kdo to je. Opět musí myslet na Kate a její ztrátu. Ona bude dělat všechno, aby jí pomohla. Postará se o ni, ale její ztrátu nezaplní. Nemohla by nahradit Genevieve a ani nechce.
Říkala si, že alkohol nechce pít, že to nic nevyřeší, ale nakonec jí to pomohlo se trochu uvolnit. Samozřejmě hned zas nezačne pít alkohol po flaškách, ale v přítomnosti Cami začínala být uvolněná. Bylo jí vlastně o něco lépe. Nejdříve rozhovor s Elijahem a teď s Cami. Byla ráda, že má ještě kolem sebe osoby, s kterými je jí dobře. Neztratila všechny a všechno. Stále kolem sebe měla lidi, které měla ráda a oni jí. Jen neměla ty nejdůležitější.
Je ráda, když uvidí, jak se Cami pousměje. Kieran je prostě hodný člověk a nedá se o něm mluvit jinak než v dobrém.) To kouzlo kostela tomu dodává Kieran. Je mi líto, co se stalo se Seanem. Věřím, že to pro vás muselo být hrozné. A jistě to muselo být hrozné vidět, co se stalo pro Kierana. Já jsem o tom jen slyšela a četla článek. Až pak mi došlo, co udělala Agnes. (Povzdychne si.) Nikdy jsem ho neviděla v rozpacích. Nejspíš by mi to vyrazilo dech. (Pousměje se při tom. Přimhouří oči, když Cami začne se svou žádostí. Bylo hrozné přemýšlet takhle dopředu, ale mohlo se stát, že mu nepomůžou.) Jistě. Bude mi ctí, aby se rozloučení konalo tady. Pokud dojde k nejhoršímu, pomůžu ti s čímkoliv. A nemáš za co. Mám ho ráda, takže bych mu pomohla snad s čímkoliv. Nemůžu jen sedět a dívat se, co se s ním děje. (Jen opravdu doufá, že to k něčemu bude. Teď už jí opravdu nic jiného nezbývá, než doufat a hledat.) Myslím, že budu spát i po tom málu, ale ano dáme. (Vezme flašku a nalije jim obou. Vezme do ruky sklenku a naposled si s Cami ťukne.) Na Kierana. (Poté do sebe hodí obsah sklenky a prázdnou ji položí na dřevěnou desku. S tím se i zvedne ze židle. Poznámkový blok položí na knihu a na něj kapesník, který jí půjčil Elijah a klíče od Johnova auta. Podívá se na Cami.) Ráda jsem tě viděla a popovídala si s tebou. Škoda jen, že to nebylo za lepších okolností. Až budu mít to kouzlo, tak ti dám vědět. (Mírně zvedne koutky úst.) Zamkneš, že ano? Dávej na sebe pozor. (Rozloučí se s ní a pak odejde nahoru do svého bytu. Tam si odloží věci na stůl v ložnici a dojde se umýt. Převlékne se do oblečení na spaní a zaleze do postele. Není ještě zcela unavená a tak si na notebooku pustí film, při kterém nakonec usne.)

*Přikývne na souhlas. Vážně doufala, že nějaký způsob najdou, ale druhá její část počítala i s tím nejhorším. Nemohla přece doufat jenom v záchranu a potom být zklamaná. Ale vzdát to rozhodně nechtěla. Chtěla bojovat, chtěla Kierana z toho dostat za každou cenu. Jenom musela počítat i s druhou možností. Ani ji nepřekvapuje, že se jí Genevieve zmínila o tom sezení. Byly nejlepší kamarádky a tak nějak trochu očekávala, že Sophie o tom bude vědět. Každopádně slíbila Gen, že o tom nebude nikomu nic říkat. A přeci se jenom o tom tak trochu zmínila, sice neřekla úplně sezení, ale jenom, že ji nabídla pomoc.* Je jenom pro mě těžké přijmout to, že to zašlo tak daleko a nechtěla jsem nikomu ublížit. *Řekne na uzavření tématu. Nemělo to smysl dál rozebírat, protože i kdyby to úplně nebyla její vina, tak se přeci jenom nějak bude cítit vinně. Udiveně se na Sophie dívá a pokýve hlavou. Tak tohle vůbec nečekala, že Kate a ještě k tomu barmanka odtud je dcera Genevieve a Benjamina. To je pro ní další novinkou a je z toho...no, rozhodně je překvapená. Musí to být pro tu dívku hrozné, když ví, že ztratila vlastně oba rodiče. Netuší, jaký vztah měla s Benjaminem, ale tak či tak to byl její otec a ztratit oba rodiče v jednom dni a hlavně matku? Muselo to pro ni být vážně hrozné. Atmosféra se začne po chvíli o něco uvolňovat, ale stále to napětí tady je. A rozhodně jenom tak nezmizí, protože obě toho zažívají až moc na to, aby se cítily dobře, šťastně a spokojeně. Nejde jinak, než na další slova přikývnout. Ani netuší, jak dlouho už tady přesně se Sophie sedí, ale její společnost jí je milá a tak čas ani nijak nevnímá.* Ano, tomu věřím. To, co se stalo ohledně Seana. Bylo to komplikované. Já a Kieran jsme se vzdálili, protože mě to hodně zasáhlo, nejsem na to pyšná, ale trochu jsem ho vinila za to, že nechal mého bratra zemřít a potom to, jak přede mnou všechno tajil. Ale naštěstí jsme se přes to přenesli, jenom už asi napořád budeme nést následky za Seana, tím, co způsobil a přitom to nebyla ani jeho vina. Muselo to být pro něj hrozné a nejhorší na tom je, že by se mu mělo stát to samé. *Poté Sophie požádá o jednu laskavost a je ráda, že to přijala, i když jak ji zná, tak si ani moc nemyslela, že by to snad mohla odmítnout. Vděčně se na ní usměje. Její vztah ke Kieranovi je vážně něco potěšujícího a jak ví, tak i ostatní k němu mají takový respekt a úctu, možná ho mají stejně tak rádi jako Sophie. Vážně toho tady hodně dokázal a vybudoval. Nesmějí to s ním vzdát, musejí mu pomoct.* Ale i tak ještě jednou děkuji, Sophie. *Potom se lehce zasměje, když řekne, že i po tomhle bude spát. Měla pravdu, zřejmě i ona brzy a lehce usne po takové dávce. Převezme si od ní poté skleničku a přiťukne si s ní.* Na Kierana. *Zopakuje po Sophie a kopne to do sebe. Odloží sklenici na bar a ušklíbne se. Tak jo, určitě už pro dnešek měla dost a bude vážně čas jít spát. Není moc zvyklá pít a za tu dobu, co tady sedí jich pár už měla. A není dobré pít příliš mnoho skleniček po sobě, pak jí to akorát stoupne do hlavy a trochu se jí to bude motat. Nechtěla by být nijak opilá, ale možná i to by jí pomohlo. Sleduje potom Sophie, jak se zvedá ze židle a pousměje se na ni.* Taky jsem tě ráda viděla, Sophie. I já ti dám vědět, kdybych náhodou na něco přišla, ale myslím si, že ty budeš úspěšnější. zamknu, neměj obavy. Ty taky a dobrou noc. *Pozoruje Sophie, jak odchází potom pryč. Ještě chvíli tam sedí, ale potom se zvedne, umyje skleničky, dá je na jejich místo a schová flašku. Dá tam peníze Sophie za to, co vypily a potom zhasne a opustí bar. Samozřejmě, že nezapomene zamknout. Cestou se spíše loudá ke svému bytu, ale když přijde, tak vážně na sobě pocítí únavu. Osprchuje se a potom zalehle do postele. Zanedlouho usne.*

*Ani ne čtyřiadvacet hodin po té, co tady byl naposledy ho jeho kroky zavedou znovu do Sophienina baru. Cestou městem, jej napadlo, že jí dá vědět, jak to s Hayley proběhlo - ten rozhovor o její podmínce. Rád by, aby byla v obraze a také, aby se přestala strachovat o své lidi. Až, když už je, jen kousek od místa, kde bar stojí, napadne jej, že mohl Sophie dát vědět, že se zastaví. Nějak ho to dříve nenapadlo. Jeho myšlenky jsou opět rozutečené do všech možných stran. Nejvíce ho teď zaměstnává Hayley, ta zpráva a její náhlý odchod. Přehrává si ten okamžik před očima, jako by mu to mohlo pomoci odhalit něco, co mu prvně uniklo. Kvůli tomu také narušuje tohle témá, jeho setkání s Aliseou a její tvrzení, že neví, kdo to Klause zabil. Při tom do té chvíle byla tak přesvědčivá a jistá, že ho pozná. Prolíná se mu to v hlavě navzájem. Je tak soustředěný a zachmuřený. Nakonec Sophie nenapíše. Rozhodne se to risknout. Se svým podmračeným výrazem vstoupí do baru. Je celý v černém, neboť i jeho kabát má takovou barvu. Je bledší, než obvykle, neboť opravdu již nějakou dobu nespal a vypadá tak unaveněji, přešleji. Ještě více to podtrhuje utrpení, kterou mu do tváře vepsala bolest ze ztráty bratra, z toho, že zemřelo tolik dalších lidí, Hayley se musela vzdát Hope a nyní si prochází těžkým obdobím. Pohroužený do svých myšlenek se v baru moc nerozhlíží. Zamíří k barovému pultu. Kabát si cestou rozepne. Vyhoupne se na jednu zvolných židlí. Zvedne ruku k obličeji a dlaní si promne unavené oči.*

*Když si promne rukou oči a spustí ji dolů, k jeho uším dolehne známý hlas. Ví hned, že patří Kate, ještě dříve, než zvedne hlavu a pohlédne směrem, kterým k němu dolehl. Zdá se trošku překvapený. Nejspíše nečekal, že by jí zde mohl touhle dobou potkat. Po zjištění, že přišla o své rodiče a hlavně o svou matku, Genevieve, by ho nenapadlo, že bude dál klidně pracovat v baru. Zadívá se na ni. Teď, když už ví, že je dcera Genevieve, nepřekvapuje ho ta podobnost mezi nimi. Všimne si, že se tváří docela klidně, až moc na to, jaké byl průběh jejich posledního setkání, a jak se po něm "rozešli". Samozřejmě tuší, že od té doby již zjistila, co a jak. Od jeho bratra, když ji potřeboval na dokončení plánu. Proběhne mu to krátce v mysli, když se na ni zadívá. Své překvapení nechá rychle zmizet za svůj typický výraz. Po těch událostech jsou v něm vepsány stopy smutku, bolesti ze ztrát. Přesto je klidný.* Kate... *Osloví jí místo pozdravu. Její jméno spíše vydechne v tom doznívajícím překvapení.* Já, přišel jsem za Sophie. Chci jí něco říct. Je tady? *Odpoví jí, zatímco si ji dál měří, teď už spíš zkoumavě, v jakémsi očekávání.*

*Když kouká na Kate a čeká na její odpověď, případně nějakou další reakci, má možnost si ji tak lépe prohlédnout. Tentokrát v klidu, bez toho, aniž by byla vystrašená z toho, co se bude dít. V její tváři vidí podobný výraz, jako tam vepsaný i on. Chápe, že nyní prožívá stejně těžké období a chvíle, jako všichni ti, kteří kvůli Benjaminově pokusu získat po čem toužil, přišli o své blízké. Z jeho myšlenek nad tím vším ho pak probere Kate svou odpovědí. Poslechne si ji. Jeho výraz trochu povadne, ale příliš dlouho ho Kate neukazuje. Skloní hlavu níže a pohlédne na desku před sebou. Přemítá, co tedy bude dělat, když tady Sophie není. Mohl by jí napsat, ale nechce se mu ji vyrušovat, obzvláště tak brzy potom, co tady spolu předchozí den rušili. Kate vzápětí pokračuje v mluvení a tak na ni znovu pohlédne, protože nechce, aby si myslela, že ji ignoruje, že se namáhá zbytečně. Způsobem, jakým zahrne Sophie do nabídky nápojů a jídel ve zdejším baru si u něj vyslouží nepatrný záblesk pobavení v očích. Jeho výraz tak na tu chvilku získá trochu živější nádech. Poslechne si ji až do konce. Pak se nepatrně pousměje.* Možná bys mi mohla něco doporučit... *Navrhne jakýsi kompromis. Nemá myšlenky na nějaké občerstvování, ani to nepotřebuje. Když už tady, ale narazil na Kate, bere to jako znamení. Stejně doufal, že si s ní někdy bude moct o tom všem, co se událo, promluvit. Zde v baru to sice není nejpříhodnější místo, ale bere to jako možný začátek, o to nebo alespoň pokus. Ví, že si Genevieve a Niklaus byli blízcí a jemu na Kate záleželo, i když ji takhle využil pro své plány. Ublížit jí nechtěl a nevěří, že by dopustil, aby se jí něco stalo. Když jsou oba mrtví, tak už Kate nemá moc těch, kteří by na ni dávali pozor. Kvůli bratrovi, ale i Genevieve, a protože se tak nevhodně rozdělili jejich cesty, dal si to za úkol sobě. Dohlížet na ni a případně pomoct, kdyby nabyl dojmu, že je to potřeba. Samozřejmě se s tím nikomu nehodlá svěřovat. Nechává si to pro sebe, ale jedná podle toho. Možná se mu i teď naskýtá příležitost a on ji nehodlá propásnout. S očekáváním pak pozoruje Kate a její další reakci.*

*Ví, že Kate svou odpovědí moc neusnadnil její případná doporučení, ale nemá ve zvyku předstírat něco, co není pravda. V tomhle období skutečně neřeší jídlo ani pití. Kávu si dává, vždy, jen ze zvyku a krev, protože by bez ní dlouho existovat nemohl. Všimne si jejího pokašlávání, i její nelibosti nad jeho odpovědí. Zůstává vážný, jen jeho pohled je nepatrně jasnější, jak ho tím baví. Samozřejmě si dává pozor, nechce, aby to vypadalo,že se jí vysmívá nebo něco podobného. Pozoruje ji, a jen zpozorní, když Kate zareaguje. Nad její nespokojeností se na ni omluvně pousměje, ale zatím mlčí a poslouchá dál. Než si stačí rozmyslet, jestli by měl či neměl ochutnat zdejší pivo, když ho Kate doporučuje, ona už zase mluví dál, tak od toho upustí. Nyní už je vážnější. I z jeho očí se vytratí náznak pobavení. Skutečně by si něco takového dal, ale šampaňské mu nyní nepřijde nijak vhodné, vzhledem k jeho smutku a víno. V daný okamžik také nemá chuť.* Šampaňské se hodí spíše na oslavy nebo něco podobného. Tady, ale nemáme, co slavit. *Zareaguje nakonec až na to poslední. Při tom se na Kate vážně, trochu posmutněle, ke konci svých slov podívá.* Martini, prosím. *Požádá ji nakonec o to, co si chce teď dát. Udělá přestávku. Než se dočká své objednávky, přemýšlí nad dalšími slovy.*

*Při Kateině zmínce o Benjaminově smrti a o tom, že by se měli Mikaelsonovi radovat se na ni podívá. Vypadá docela klidně, ale rozhodně v jeho výrazu není ani náznak nějaké radosti či uspokojení. Chvilku přemýšlí, jestli na to má vůbec reagovat. Nakonec tak přeci, jen učiní. Spíše, ale z toho důvodu, že neví, co si o tom má myslet. Z jejího výrazu, jaký u toho má, není moc moudrý.* Kate, pro mě žádná smrt nikdy není důvodem k radosti. *Poznamená nakonec docela tiše a úplně klidně. V hlase má náznak smutku, který v něm všechny události vyvolaly.* Kvůli tvému otci zemřelo v tomhle městě příliš mnoho lidí. Někteří ještě byli naprosto nevinní.*Povzdechne si spíše pro sebe. Pohlédne posmutněle při tom někam za barový pult.* Včetně tvé matky. *Pohlédne na ni při tom krátce. V očích má upřímnou lítost a smutek.* Vím, že ta slova nic nezmění a nejspíš mi to ani nebudeš věřit. *Pokračuje a trochu hořce se ušklíbne, když zmiňuje její nedůvěru, kterou mu dávala najevo už v Marcelově „zahradě“, když ji tam musel držet a přimět ji uvěřit, že ji chce zabít.* Ale je mi to líto. *Dodá pak už normálně. S upřímnou lítostí v hlase. Sleduje ji pak mlčky, když mu připravuje drink.* Díky. *Poděkuje s krátkým pohledem do jejich očí, než ho sklopí před sebe do pití. Zvedne ruku, chytí sklenku za nožku a přitáhne si ji blíže k sobě.*

*Když si skleničku se svým drinkem přitáhne blíže k sobě, chvilku se dívá, jak se tím mírně rozvlní hladina. Kate se mu zdá v ten okamžik příliš tichá, ale cítí na sobě její oči. Pomalu zvedne hlavu o něco výš a pohlédne na ni. Zaznamená její zmatený výraz. Patrně neví, co si má myslet, co od něho, možná od celé jeho rodiny očekávat. Bohužel si pro návrat do svého rodiště, Kate nevybrala nejvodnější dobu. Nenahrával jí rovněž fakt, že Benjamin byl její otec a ohrožoval jeho rodinu, jeho nenarozenou neteř a Hayley. Za jiných okolností by patrně vše probíhalo zcela jinak. Opětuje její pohled delší chvíli. Čeká, jestli má na srdci něco, s čím se bude chtít svěřit nebo zůstane, jen u těch nechápavých pohledů, kterými si ho měří. Nabude dojmu, že už nic neřekne a tak znovu shlédne ke svému pití. Sotva tak udělá, Kate si odkašle a spustí vodopád svých slov. Když tak lehkovážně uprostřed dne v baru, kde nejsou sami, používá některá názvosloví, přiměje ho to k ní zvednout pohled trochu rychlejí. Výraz v něm je o něco ostřejší a varovně se mu zablýskne v očích. Tohle místo ani čas mu nepřijdou vhodné, pro rozebírání takových témat. Přesto zůstává jinak v klidu a soustředěně ji poslouchá. Její slova, jen potvrdí jeho předchozí domněnky. Nechá jí vypovídat. Když Kate vzpomene jeho bratra, po tváři mu přelétne stín smutku. Jako by se tím dotkla nějaké jeho citlivé části. Také to tak je. Každá zmínka o bratrovi mu připomíná tu smutnou zkutečnost, že už tady není. Opustil je a jemu na něj zůstanou, jenom vzpomínky a navzdory tomu množství - tisíc let je hodně dlouhá doba - se mu zdá, že jich je žalostně málo. Nezasahuje Kate, ale nijak do jejich slov. Když na konci začne o škatulkování a popisuje mu její představy o upírech, trochu nevěřícně až pobaveně nad tou absurdností, se na ni zadívá. Není si jistý, jestli to míní vážně nebo je to nějaký vtip z její strany. Jen těžko totiž dokáže uvěřit naivitě jejich představ. Kdyby nepatřila mezi nadpřirozenou komunitu, nejspíš by to chápal, ale v jejím případě moc ne. Jeho klid a trpělivost,ale již obstála nad mnohem těžšími zkouškami. Tohle ho rozhodně nijak z míry nevyvede.* Kate, nežiješ v žádné pohádce, tohle je skutečný svět. V něm není nic černobílé. Nic a nikdo. *Pronese k ní v první řadě.* Navzdory všemu, se snažím se svým okolím vycházet podobrém. Nelibuji si v násilí ani zabíjení. *Prozradí jí něco málo o sobě.* Když jsem ti tehdy říkal, že mě mrzí, za jakých okolností se poznáváme, myslel jsem to vážně. *Připomene jí něco málo z jejich rozhovoru v Marcelově zahradě.* Nic z toho, co jsem tam předstíral mě nijak netěšilo. *Pokračuje dál. Hlas trochu ztiší a nespouští z ní oči.* Byla to nezbytná nutnost. *Dodá. Udělá přestávku. Skloní pohled ke svému drinku. Vezme skleničku do ruky a trochu se napije. Svlaží své hrdlo. Skleničku postaví zpět na stůl. Přelétne očima místa u baru.* Můj bratr už ti nebude nikdy vyhrožovat ani nic podobného. *Promluví opět. Dívá se při tom, ale ne na Kate, ale někam rovně před sebe.* Byli si s Genevieve velmi blízcí, svým způsobem. Rozuměli si. Dokázali spolu vyjít. Proto si myslím, že ani on z toho neměl žádné potěšení. Benjamin ohrožoval ty nejkřehčí a nejzranitelnější z naší rodiny. Chtěli jsme ho zastavit, zabránit mu v tom. *Pokračuje. Během toho k ní občas zvedne oči, ale většinou ho má upřený někam před sebe. Na konci svých slov si mírně povzdechne.* Naneštěstí jsme nebyli úspěšní... *Dodá.* Nakonec tvůj otec dosáhl toho, o co od samého počátku usiloval. *Vydechne. Svůj hlas udržuje po celou dobu, nějakým zázrakem ve stejné tonině. Je slyšitelný pouze Kate. Nyní Kate, pouze zprostředkuje všechno tohle z pohledu svého a jejich rodiny. Emoce má pod kontrolou. Potom všem čeho dosáhli, to nemůže brát jako vítězství. Radovat či slavit. Jak si Kate nejspíše představuje. Ztratili toho mnohem více, než získali. Když domluví, skloní pohled opět ke svému martini a pak se napije.*

*Když Kate během svých slov pozoruje, má dojem, že nemluví zbytečně. Zdá se mu, že na ni mají docela pozitivní vliv. Není se, co divit. Nic nepředstírá. Vše, co říká myslí upřímně. Kdyby se nejprve potkali za podobných podmínek a mohli spolu klidně mluvit, jak teď. Nejspíše by si na něho udělala jiný názor. On by ho sice narušil během to Klausova plánu a musel by začínat znovu. V daném případě dostává první pořádnou příležitost až nyní. Nedovede určit, která z obou variant by byla lepší. To se už, ale nedozví. Proběhne mu to hlavou krátce před tím, než Kate zareaguje na to, co jí pověděl. Dozví se tak od ní něco nového o jeho bratrovi. Během toho, ji pozorně poslouchá. Zdá se, že tohle zjištění o Klausovi pro něj není zrovna příjemné, ale nevypadá překvapeně. Trochu se zachmuří, jak o něčem přemýšlí. Během toho se znovu trochu napije.* Můj bratr byl kdysi dávno jeden z nejlepších lidí, jaké jsem poznal. *Promluví po té, co postaví skleničku zpátky na barový pult a pohlédne na Kate.* Byl dobrý, starostlivý, milující svou rodinu. Pak se toho událo strašně moc a jeho a nejen jeho, nás všechny to poznamenalo. Můj bratr se velmi změnil. Napáchal tolik zla, způsobil hodně bolesti. Nadělali jsme si hodně nepřátel, když jsme se "seznamovali" s tím, co z nás matka vytvořila. *Poví Kate něco z jejich minulosti. Během toho kouká na ni nebo je jeho pohled chvílemi nepřítomný, protože před sebou má výjevy z minulosti. Dává si, ale pozor. Nepoužije nic, co by mohlo napovědět někomu náhodně naslouchajícímu v okolí, co je ve skutečnosti zač.* Rodina pro něho vždy znamenala hodně. I když to někdy dával najevo zvláštními způsoby. Vždy jsme se snažili držet při sobě. *Pokračuje dále. Je toho hodně, co by mohl Kate říct. Nemá v úmyslu ji, ale unudit k smrti, tak vybírá, jen to, pro něj v danou chvíli nejpodstatnější, nejdůležitější.* Přál jsem si pro bratra, aby našel něco, co ho učiní opět šťastným a probudí v něm zase to dobré. Když se dozvěděl, že bude otcem, myslím, že to bylo to, co potřeboval, pro tu změnu. Postupně v něm procitalo to, co bylo pohřbené hluboko v jeho nitru. *Už zase začíná mít pocit, že se nechává moc unášet. Proto trochu změní směr svých slov.* Je možné, že ze začátku by neváhal, a šel přes mrtvoly všech, aby ochránil svou dceru před Benjaminem. V případě Genevieve o tom, ale silně pochybuju. Je trochu rozdíl v tom, co říká, že udělá, a čeho chce při tom dosáhnout, aby si okolí myslelo. Genevieve mu v minulosti hodně pomohla. Nemohl by se jí "odvděčit" něčím takovým. Hlavně ne tehdy, když měli oba stejný cíl,co se týkalo tvého otce. *Řekne Kate svůj názor na Klause a jeho postoj, chování. Vypadá při tom zamyšleně. Nenutí jí ho. Jsou to jeho myšlenky. Krátce k ní po té,co domluví zvedne oči a sleduje pozorněji její výraz. Udělá přestávku, kdyby k tomu měla, co říct. Zase se napije ze skleničky. Zdá se mu z její reakce, že o smrti Hope neměla zdání. Když mu nad tím vyjádří kate svou lítost, nepatrně pokývne hlavou, jako výraz poděkování, za její účast.* Jak už jsem řekl před chvílí, Kate. Je jedno, co můj bratr zamýšlel nebo ne. Osud k němu byl krutý. Ačkoliv mu poskytl naději, že bude otcem, nedopřál mu ten pocit příliš dlouho. *Promluví pak. Je to prvně, co je v jeho podtónu slyšet smutek a stopa bolesti. Zadívá se do poloprázdné skleničky, když pokračuje.* Můj bratr zemřel. *Pronese to tiše a vnímá, jak ho ta slova uvnitř trhají na kusy.* Zabili ho, když se snažil zachránit svou dceru. *Pomalu k ní opět zvedne oči, ještě je v nich vidět bolest, kterou se snaží,co nejrychleji potlačit a ukrýt za svůj normální výraz.* Už se ho nemusíš bát. *Dodá a dostane se tak k tomu, co jí chtěl říct. Sleduje jí po té, co se mezi nimi rozhostí ticho, než ho Kate přeruší svým kašlem. Trochu nelibě to sleduje.* Jsi v pořádku? *Zajímá se po té, co se její kašel uklidní.*