Rousseaus Bar

*Přikývne na náznak, že jeho slova bere na vědomí. Takže ho odhadla dobře. Má předsudky vůči ženám a přikládá to tomu, že s nimi má špatné zkušenosti a možná jedna, možná více žen ho v životě zklamaly a proto je takový jaký je. Rozhodně mu to nemá za zlé, tohle je normální lidský obranný postoj vůči cizím lidem. Sice se jí nelíbí, že právě k ní zvolil takový přístup, protože to on je tady v té pozici, co něco chce, ale asi má štěstí, že jedná právě s ní. Jiní by nemuseli být tak vstřícní jako ona a už dávno by odešli, protože by si nenechali takové jednání líbit. Naštěstí ona má i pro případy jako je Damien jisté pochopení a byla by asi špatný budoucí psycholog, kdyby si to brala moc osobně a byla by na něj nepříjemná. Ne, právě, že ona má porozumět lidskému chování, najít důvody, proč takový ten člověk je a tak s ním i jednat. A to se snaží dělat nejenom u něj, ale i u ostatních lidí. Ovšem ne vždycky jde své emoce kontrolovat a to především v čase, kdy vás plně ovládají. Raději tohle téma už nechá za nimi a nevrací se k tomu. Mohla by to více rozebírat, mohla by se ptát, ale nechce ho nějak vyděsit a nebo ještě hůř - nějak popudit. Jen, co se dostanou k tématu, že je lovec, tak v první chvíli je překvapená, možná trochu vyděšená tím, že neví, co si přesně pod tím představit. Zanedlouho se to však změní, protože se z ní snaží udělat hlupáka. Ne, ani tohle ji nerozhodí a zareaguje na to pozitivně a vysvětlí mu, proč se ho podle něj, tak hloupým způsobem znovu zeptala. Jenom chtěla, aby jí to objasnil. Spíše ji ze všeho nejvíce znervózňuje to, že se tváří pořád stejné. Jako kdyby ani neměl žádné mimické svaly. Zavrtí hlavou při jeho slovech, nelíbí se jí to označení "monstra" ne všichni takový jsou, ne všichni si tohle označení zaslouží.* Ne, to neříkám jenom jsem nevěděla, že se tito lidé nechávají nazývat lovci, jako kdyby snad lovili nějakou zvěř. Zrovna čarodějka se přeci nemůže nazvat zvířetem, stále je to člověk. Máte předsudky nejen vůči ženám, ale i nadpřirozeným bytostem. *Odpoví mu s poklidem. Vlastně mu ihned vysvětlí, že mu nehodlá jenom tak dát přístup ke složkám, vlastně nehodlá mu ho dát vůbec. A taky mu velmi jasně objasní proč, když si to vyžádal. Nemůže ji mít přeci za zlé, že to nechce udělat a očekává, že jemu se to líbit nebude. Jenomže jak už zjistil, tak není pitomá a nedala by takovou mocnou zbraň do rukou někomu, koho nezná, kdo nadpřirozené bytosti zabíjí a mezi nimi jsou hlavně lidi na kterých jí záleží a ne málo. Hned by jich dokázala spoustu vyjmenovat a vlastně ani není člověk, co by jenom tak někoho poslal přímo na popravu. Zabíjení je špatné a ne všichni mohou za to, čím jsou. Přikývne, když jí pochopí, ale ví, co se odehrává v jeho nitru. Nelíbí se mu to.* Děkuji. *Odpoví mu jednoduše. Co se týče toho, zda má k některým sympatie, tak mu odpoví, ale ne úplně přímo. Povzdychne si u jeho slov a poposedne si trochu.* Nevím, co se vám stalo, že máte tak velké nesympatie k těmto stvořením, ale je to tak. Ne všichni jsou monstra, ne všichni jsou vrazi. Já nejsem příznivcem zabíjení. *Sjede pohledem k jeho ruce, která odsune sklenici dál od sebe. Znovu se Damienovi podívá do očí.* Předpokládám, že tohle je asi všechno, co jste mi chtěl říct. Omlouvám se, že vám nemohu vyhovět tak jako Kieran. *Stále se na něj dívá a neodvrací od něj pohled. Neví, zda chce už odejít, ale dle toho, co před chvíli udělal si myslí, že je už na odchodu, protože ví, že mu nedá to kvůli čemu přišel.*

(Nemělo cenu jí říkat, že proti ženám nic nemá. Camille se zdá jako člověk, kterého nelze jenom tak lehce obelhat. A navíc tohle nebyla věc, kterou se nějak tajil. O tom svědčilo i jeho chování. Camille se zdála, že to nebude nijak dál řešit a nebude mu tu vyčítat, že dělá blbost. Nebude mu říkat, že předsudky jsou špatné. Nechala to být stejně jako on a tím se mohli se tak přesunout k něčemu jinému. Přesněji k tomu, že je lovcem. Camille očividně netušila, že existují lidé jako je on. Neměl jí to za zlé, ale musel si prostě rýpnout. Byl už takový. Nepříjemný. Jeho pohled se snad od začátku jejich rozhovor nezměnil. Pořád se tváří stejně a ano, může se to zdát děsivé. Nakonec trochu změní jeho postoj a poví jí, co vlastně dělá. Pořád jí ale neříká, že loví pouze čarodějky. Nazval je pouze monstry. Je mu jasné, že jí se tohle rozhodně nelíbí. Je to na ní hodně vidět a nediví se tomu. Lidi, kteří byli nějak spjati s nadpřirozenem a ne způsobem, jakým je on, neradi slyšeli to slovo monstrum.) A vy si myslíte, že někteří nejsou zvěř? Neřekl jsem, že lovím čarodějky. Lovím něco jiného. (Na další odpověď se zhluboka nadechl.) Budete mi tu dál vykládat proti všemu mám averzi? Protože já to totiž moc dobře vím. (Jeho výraz ve tváři se konečně změnil. Trochu se...pousmál. Jeho krátký úsměv, ale nebyl milý. Spíše takový sarkastický a hlavně velmi krátký. Poslouchá jí, když mu vysvětluje, že mu nedá přístup k těm složkám. Chápe to, hlavně potom, co mu skoro řekla, že má nějaká vztah k nadpřirozenu. Bojí se o "lidi", na kterých jí záleží a sám to chápe. Ale i on se bojí o lidi a opravdu o lidi. Jenže tohle ona nechápe. Ona proto nebyla narozena. On žije jenom proto, aby zničil Původní upíry. To je cíl jeho života. Nakonec ze sebe vydá poněkud milá slova, kde poví, že chápe její rozhodnutí. Přikývl na její dík.) Takže mi chcete říct, že jste už potkala nějakého nadpřirozeného člověka, který ještě někoho nezabil? (Zeptá se jí a zadívá se jí do očí. Prázdnou sklenku odsune dál od sebe. Ano, už chtěl odejít. Nemělo žádnou cenu tu zůstávat.) Ano. Bohužel mi nejste tak užitečná jako váš strýc. Možná se ještě uvidíme. Prozatím ale nemůžu říci, že mě těšilo. (Ne, v této situaci vážně nemohl říct, že byl rád za jejich setkání. Není to jako, když potkal Stevena. V tu chvíli byl rád, že toho člověka poznal, jelikož on sdílel, alespoň podle něj, stejné nesympatie k nadpřirozenu. Vstal ze židle chvíli po Camille, ta šla k baru zaplatit a on jí následoval. Zaplatil určitou částku peněz a pak odešel od baru. Oba dva vyšli z Rousseau's a přede dveřmi se rozešli každý jiným směrem. Ona k sobě domů a on do svého malého bytečku.)

(Po tom včerejším rozhovoru je pořád v takové zvláštní náladě. Ano, pořád je naštvaný a při zmínce jména Klaus se v něm začne vařit voda. Moc dobře ví, že jednou se tak naštve a vybouchne, že půjde rovnou za Klausem a něco mu udělá. Je mu jasné, že by to bylo velmi neuvážené, hloupé a riskantní. Ale to by mu v tu chvíli bylo jedno. Kdyby mu ruply nervy, byl by schopen i této sebevražedné mise. Dneska ráno se nachystal, že se půjde projít alespoň trochu po městě. Sice jenom by mu bodlo trochu čerstvého vzduchu a hlavně by mohl trochu vypustit. Ne, být zavřený doma. Sice je to místo, kde se jedině dokáže upřímně usmát, protože tam je Davina. A ta je teď snad jediná, která ho dokáže vážně přinutit k úsměvu. Chvíli se tedy procházel po městě, ale snad jako vždycky mu to nevyšlo. Zalezl do Rosseau, věděl moc dobře, že Cami tu teď nebude a, že tu možná tak potká Sophie. Ale Camille rozhodně ne. Nechtěl jí teď vidět, vážně ne. Akorát by mu začaly praskat žilky. Usadil se na barovou židli a nijak se nerozhlížel, díval se jenom před sebe a později do skleničky kvalitního bourbounu.)

(Stále má před očima, co se stalo. Nemůže to vstřebat. Je to pro ni stále novinka. Ona nebude matkou. A jak řekla její macecha, nikdy neměla být. Nebyl to její osud. Možná, že je to kletba. Za to, co všechno jsi udělala, nebudeš nikdy šťastná. Všechny ztratíš. Nezbude ti v životě nic a nikdo, ne čem by ti záleželo. Je jako duch bez těla. Mlčí, nevydává žádné zvuky a je co nejtišeji jak může být. Na sobě má šedé vytahané triko a černé legíny, co jí dali v nemocnici. Její oblečení bylo na cáry a celé od krve a tak jí dali alespoň tohle. Vlasy má stále slepené od krve, stejně tak je stále špinavá. Nad obočím má několik železných sponek, které jí dali doktoři a obvázanou ruku. Hojí se docela rychle, ale nemůže si to sundat. Nezvládla by to. Ne psychicky, kdy ji bolí každý pohyb a nádech. Její skelný výraz vypovídá o tom, jak se cítí. Jako kdyby právě umřela. Nevšímá si svého okolí. Hned když otevřeli, vešla sem, sedla si k baru, na kraj a začala do sebe nalévat alkoholické nápoje. Jednu sklenku za druhou. Pila, aby zapomněla. Ale na co? Na to, že byla těhotná? Že zase přišla o svůj smysl života? Že bude muset znovu pohřbívat své milované. Ani si nevšimla, že si vedle ní sedl, jí moc dobře známý, člověk. Vlasy měla rozpuštěné, zrzavé, záda skroucená a působila jako ublížené štěně. Právě si dávala Bourbon a cítila se o maličko lépe. Stále se jí však chtělo zemřít. Natáhla se rukou, která se jí klepala pro sklenku a opatrně jí přiložila k ústům. Nechala lahodnou kapalinu, aby jí stékala do krku a zvyšovala množství alkoholu v její krvi. Bude ráda, když vstane a nehodí sebou na zem. Po chvíli sklenku odložila prázdnou a podívala se svými chladnými oči na barmana. Měla kruhy pod očima a její výraz napovídal tomu, že má dost.) Hele, já myslím, že by to stačilo. Sedíš tu už od otvíračky. (Koukl se na ní a rukou jí naznačil, že má jít domů. Claire si oblízla suché rty, vražedně se na něj podívala, chytla ho za ruku, kterou mu stiskla tou největší silou a pohlédla mu do očí.) Nalij mi, nebo za chvilku nebudeš mít čím nalívat. (Pustila ho a usadila se tvrdě na židli. Barman se tedy lehce neochotně dal do práce a za malý moment jí na stole přistála sklenka Bourbonu.)

(Je to jako včera, kdy tu seděl s tím nejzářivějším úsměvem na tváři a vedl zábavný rozhovor s Cami. V tu chvíli dokázal zapomenout na ty špatné věci a chvíle v jeho životě. Měl pocit, že s ní by mohl najít nějaký ten klid a i přes to všechno, co se tu dělo. Jenže věci se pro něho vyvinuly jinak a on to musel vzít. Samozřejmě, že to nemohl vzít a přejít to s naprostým klidem. Jeho reakce se mohla vlastně i popsat jako klidná, ale to, co se udávalo v jeho těle, mělo ke klidu daleko. Ještě má pořád pocit, jak mu pomalu praskají žilky, když si jen na ten rozhovor vzpomene. Pozvedl sklenku ke svým rtům a doufal, že na něho alkohol zapůsobí stejně jako vždycky. Ale to by musel místo jedné sklenky vypít alespoň jednu flašku. Nalil si celý obsah do úst a s tichým prásknutím položil prázdnou sklenku na dřevěnou desku. Měl chuť se tu opít do němoty, ale už sám ví, že alkohol není řešení. Jenže to by měl asi vykládat té slečně, která tu podle slov barmana sedí už od otevíračky. Pouze se nad tím usmál. Tyhle slova si klidně barman mohl odpustit, vždyť musel vědět, že žádný člověk by neodešel jen kvůli jeho slovům. Neměl tušení, co za alkoholika kousek od něho sedí a v tu chvíli ho to ani nezajímalo. Chtěl si jen vypít pár skleniček a pak zase jít o dům dál. Nejlépe o několik ulic dál. Ale ve chvíli, kdy slečna alkoholička promluvila, věděl, o koho se jedná. Otočil se na ní a jeho pohled byl zmatený. Toto má být Claire? Zničená, špinavá a navíc ještě zrzavá? To ho šálí zrak a nebo tu před ním vážně sedí zrzavá Claire? Jak jen mohla? Vždyť to byla tak krásná ženská a ona si nahodí barvu ďábla. Nikdy by ho nenapadlo, že zrovna ji uvidí v tomto stavu. A ne, teď nemyslel opilou. Myslel její vlasy od krve, špinavý obličej, její obočí bylo ozdobené nějakými sponkami a ruku měla v obvazu.) Nikdy mě nenapadlo, že tebe uvidím takhle. (Zvýšil jeho hlas a stále se díval na Claire. Na tváři nebyla ani známka po úsměvu, který na své tváři nosil snad pořád. Dalo by se i říct, že úsměv nosil častěji než trenky. Ale ne, teď nemá náladu na úsměv. Ne potom, co prožil. Ne potom, co ho Cami odkopla kvůli tisíc let starému hybridovy, který je posedlý kontrolou. Nejradši by všechny kontroloval, ovládal je a často se mu to i daří.)

(Stále se topí ve svých pocitech. Ano, vypadá hrozně, ale jí ji teď na ničem nezáleží. Ani neví, co bude zítra, nebo pozítří. Neví, co bude dělat. Zda stále bude hledět na své bříško, které bude ubývat, místo narůstat. Stále bude mít před očima malou ručičku jejího chlapečka a pach nemocnice. Vidí ho. Měl vyrůst v krásného mladíka, plného energie, najít si družku a zestárnout. Místo toho pro něj již kopají hrob. Vedle svého otce. Jaká to ironie. Nahání jí to slzy do očí, a ona ví, že by měla brečet, ale nemůže. Je na to až moc slabá, než aby byla schopná brečet. Trochu si pohodí vlasy, jelikož í spaly do sklenky a zadívá se do čiré tekutiny. Jako kdyby v ní hledala odpověď na svoji zoufalou otázku. Všimne si, že si vedle ní někdo přisedl. Také zaznamenala, že se na ní otočil. Ovanula jí jeho vůně a ona ho v tom momentu poznala. Nepohlédla na něj, jako kdyby byl neviditelný.) Marceli. (Vydechne jeho jméno bezvýznamně, jak kdyby nebyl nic, co by zasloužilo nějaký podtón či zabarvení hlasu.) A já se nikdy necítila hůř. Ale to horší je, že teď už je to trochu utlumené, díky alkoholu. (Teď se na něj podívala a nepatrně, skoro až nepostřehnutelně šlo vidět malinký sarkastický záblesk v jejích očích. Jinak byl její pohled stejně prázdný a výraz neměnný. Nadzvedla sklenku Bourbonu a kopla jí do sebe naráz. Objednala si hned na to další. Tedy, barman jí rovnou sám nalil. Marcel zřejmě nemá ani ponětí, co se stalo. Ale brzy se dozví, až napíchne hlavu toho hajzla na špičku kostela v New Orleans. Jak poetické to bude. Oko za oko, zub za zub, život za život… Třeba má ten dotyčný děti. To by bylo mnohem více poetické a dostal by, co zasloužil.)

(Jeho nálada je mizerná snad jako v každém posledním dni. Krom tedy včerejška, kdy se dokonce i usmíval. Byl rád za ten den. Bylo to pro něho velmi důležité. Znovu se o něco více sblížil s Davinou a jejich vztah se více stmelil. Ta věc se Sophie vlastně byla dobrá. Marcel se ujistil, že u Daviny má pořád nějaké to své místo a, že tam snad bude ještě dlouhou dobu. Taky se i dozvěděl, že Davina je schopná udělat téměř cokoliv, aby ho pomstila. I kdyby měl vlastní dítě, nikdy by nebylo tak skvělé jako je Davina. Ona je jednoduše jeho světlý bod a pokud by i tento bod zhasl, jeho život by už byl jen plný tmy. Stal by se monstrem. Klausem. Ano, pro něho by ztráta Dee byla velmi, ale velmi bolestná a nejen psychicky. Naštěstí on tohle prozatím řešit nemusí a doufá, že k tomu nikdy nedojde. Otočí se za známým hlasem a spatří před sebou trosku. Tedy Claire. Ta jen prázdně pronesla jeho jméno. Vypadala velmi zničeně a jistě jí trápilo něco mnohem horšího, než co potkalo jeho. Jenže ani i kdyby se teď dozvěděla, že přišla o své dítě a, že je má nějakou rakovinu, alkohol nepomůže. On už v tomhle má zkušenosti a ví, že alkohol to vše akorát zhorší. Jistě, člověk na tu chvíli zapomene. Je šťastný, ale vše to je iluze a rychle to přejde. A rozpomenutí je to nejhorší, co člověka, který je tak utrápený, může potkat.) Jistě, protože alkohol řeší vše.. (S kroucením hlavy řekl. Jeho hlas byl prázdný a pohrdavý. Seděl tři místa od Claire, tudíž nemělo cenu vstávat a přisedávat si ještě blíže. Už na tuhle vzdálenost cítil, jak z ní páchne alkohol a ještě něco, co rozhodně nebude normální pach. Nelíbí se mu ten pohled na zničenou Claire. Viděl ji v mnoha situacích, ale tohle je snad ta nejhorší.) Co se ti ksakru stalo? A kdy jsi se dala na styl Genevieve? (Pohledem ukáže na její vlasy, které právě teď nevypadají zrovna přitažlivě. Ona celkově Claire nevypadá jako dobrý úlovek. Spíše už vypadá jako stará, zničená, nemocná zvěř, kterou by bylo lepší zabít, než jí nechat trápit se.)

(Její ruce se lehce klepou a ani barva její kůže nenasvědčuje tomu, že je ve skvělém stavu. Jak by také mohla být v pořádku? Jistě, kdyby to dítě nechtěla, tak budiž, ale takhle. Bylo to něco nepředstavitelného. Bylo to jako kdyby na ní někdo hodil obrovský kámen a ona byla donucena ho nést. Přerývavě dýchala. Hruď se jí zvedala nepřirozeně vysoko a vypadala, jako kdyby snad i pohubla. Věděla, že jí alkohol nepomůže, ale ona neměla co dělat. Nevěděla, kam jít, co dělat. Jak to ze sebe vy ventilovat. Bolelo to tak moc. Ale alkohol jí pomáhal. A pomůže jo, když se jí každý zeptá, co je s jejím dítětem. "Je mrtvé." Bude tak těžké říct to nahlas. Stále má pocit, že se to nestalo. Že je to jen nějaké nedorozumění. Když pronese svou větu, nijak nezareaguje. On nikdy nepochopí její bolest. Jak by mohl? Ani nemá odvahu říct, co se stalo. Jen zakroutí zničeně hlavou a sklouzne pohledem dolů. Skousne si ret. Do očí se jí nahrnou slzy. Zavře rychle oči a na obličej si položí dlaně. Zakryje si ho celý. Nechá několik slz stéct a následně se podívá na krátkou dobu, na Marcela.) Já... Já nemůžu, Marceli. (Vyhrnula si triko a ukázala mu tak ránu na břiše, která ještě nebyla zcela zahojená. Nemůže to říct. Propukla by v pláč a když by začala brečet, již nikdy by zřejmě nepřestala. Spustila triko a setřela si rychle slzy.) Ty vlasy měly být na falešný pas. Chtěla jsem zmizet, a nikdy se nevrátit, neudělala jsem to. Kdybych to udělala, možná by... možná by... (Zasekla se. Nemohla pokračovat dál. Zavrtěla hlavou a znovu do sebe obrátila obsah svojí sklenky. Marcel nikdy nebude muset pohřbívat své dítě, které se ani nestihlo narodit. Je jí jedno, co si Marcel a ostatní myslí. Ona má na mysli jen jednoho. Jejího syna.)

(Všimne si, jak nepřirozeně dýchá. Je to totiž vidět, ale i moc dobře slyšet. Dýchá tak ztěžka jako, kdyby se jí při každém nádechu zlomil kus žebra. Netušil, co všechno se odehrává v její hlavě. Netušil, jakou bolestí si prochází a vlastně ani nevěděl, jestli to v tu chvíli chce vědět. Ale nakonec se zeptal. Možná, že pokud bude vědět, co se jí stalo, jeho žalostné problémy na chvíli zmizí. Jeho mysl bude zaměstnaná něčím jiným a on si konečně trochu oddychne. Vyčkává, zda z ní dostane nějakou tu odpověď. Dívá se do jejích očí, které se pomalu plní od slz a ty následně stékají po jejích tvářích. Na chvíli uhne pohledem a, když poví svá smutná slova, otočí se zpátky. Podívá se na její břicho, které je ještě trochu od krve, ale to není to hlavní. Hlavní je ta velká rána na břiše. Jistě. Claire přišla o své dítě. Jak ho to nemohlo napadnout. Vždyť byla těhotná a teď tu v klidu popíjela. Teda v klidu. Tohle rozhodně nebylo klidné popíjení. Nemělo cenu říkat, jak nesmírně líto mu to je. Tyto slova jí jistě nepomohou. Ani jemu by v takové chvíli nepomohli. On má jediné štěstí, že nikdy nepozná, jaké to je pohřbívat vlastní, nenarozené dítě. Bylo by to pro něho utrpení. To zajisté. Odvrátí pohled už od zahaleného břicha a začne jí poslouchat, jak mluví o jejích vlasech.) Nemůžeš se tu takhle trápit. Jistě to nebyla tvoje vina a to, že tu budeš popíjet nic nezmění. Zhorší se to, Claire. Musíš vstát a snažit se s tím srovnat.. (Mohla mu teď klidně říct, že nemá ani tušení, o čem to tu mluví. A ano, je to tak. On o tomhle netuší nic a nikdy ani nebude. Ale sám ví, jaké to je přijít o lidi, které miloval a ví, co by s tím měl dělat. Snažit se to přejít, ale ani nikdy to není dostatečné a člověk je už tak zničený, že se schýlí i k věcem, které už dávno zařekl. Jako třeba Marcel. Byl by schopen pomsty, na kterou má svůj názor. Pokud by mu vztek zatemnil mozek, klidně by šel do Abattoir a rozmlátil by tomu bastardovi obličej. Vztek s člověkem dokáže divy. Vstane ze židle a odsune od ní prázdnou sklenku. Zakroutí nesouhlasně na barmana, který se k nim hrnul s flaškou.) Claire, vstávej. Musíš jít domů. (Pohlédl do jejích očí a vyčkal na její reakci.)

(Nikdy si nepomyslela, že se takhle bude cítit. Na dně, bezmocná, zoufalá, zhrzená. Nevnímala, že by snad ostatní mohli mít také problémy, soustředila se jen na sebe a na svou bolest. Přišlo jí to ještě horší, než když přišla o celou svou rodinu. Několik dní potom bezhlavě vraždila, užívala krve a drog, pila jako utržená ze řetězu a odmítala něco cítit. Někdo by řekl, že to bylo její nejtemnější období, ale ona to tak nevnímala. Byli zde i horší období, mnohem temnější a bolestivější. A když všechny ty návykové látky odezněli, a ona si myslela, že už se bude cítit jen lépe, nestalo se tak. Cítila se stejně hrozně, ba i hůř, díky vině, kterou cítila. Stále měla na jazyku její trpkou chuť a nemohla se jí vůbec zbavit. Až časem to všechno odeznělo. Čas staré rány zahojí, ale ne zcela, zůstanou po nich škaredé velké jizvy. Bylo jich tolik, že celá její duše byla jedna velká jizva, na které se hromadily další a další jizvy, nové a čerstvé rány. Konec konců, 900 let je přeci jen dlouhá doba. A právě teď dostala podpásovku. Byla to nečekaná rána, která ji zasáhla a zcela pohltila. Vyrazil jí dech a ona balancovala, jen tak tak se držela na nohách, aby neupadla, protože potom by už nikdy nevstala. Vždy bylo těžké, odlepit se ode dna, vzlétnout. Někdy to bylo snaží, někdy těžší. Někdy to šlo, a jindy už vůbec. Bylo to vždy ale těžké. Jakmile si prohlédne její břicho, neví, zda se má cítit lépe. Ani neví, jak chce, aby Marcel zareagoval. Jedno ví ale jistě, nemůže a nechce o tom mluvit. Není to tak lehké jako „Čau kámo, co novýho?“ „Ale, jen mi umřelo dítě, nic moc, co ty?“. Ne, jistě, tohle nebylo ono. Tohle by nebyla nikdy schopná vypustit z úst. Podívá se na něj, trochu s pohrdáním a trpkými slovy mu dopoví.) Nemohla? Ani jsem nebyla připoutaná! A ten parchant zdrhnul! Nechal mě tam, abych si klidně umřela. Možná, že by to tak bylo lepší. (Povzdechne si a svěsí hlavu do dlaní. Tiše zavzlyká. Musí přestat hned. A nechce, aby jí někdo viděl plakat.) Nemůžu, Marceli. Já… Kdybych tamtudy jela… Je tam moc věcí, co by mi to připomínalo… Musím, pryč… (Podívá se mu prosebně do očí, jako dělají lidé, kteří moc trpí a prosí o smrt.) Jen potřebuji, aby ta bolest zmizela... (Vydechne tiše a položí si křečovitě ruce na stehna. Částečně se o ně opře. Nebyla teď schopná ničeho. Nedokázala by se ani umýt, natož spát. Nespala už několik hodin a operace a všechno to hojení, žádná potrava, jen alkohol, jí dost oslaboval. Kdyby se teď postavila, dopadla by na zem a zřejmě by tam ležela do té doby, dokud by jí někdo nezvedl. Lidé by na ní šlapali, způsobovali jí modřiny a podlitiny, možná i zlomeniny a ona by jen stále ležela. Oblízla si spodní ret. Měla příšernou žízeň a hlad. Ale kdyby do sebe zkusila nasoukat něco jiného, než alkohol, zřejmě by se hned pozvracela. Už teď měla pocit, že bude zvracet během chvíle. Podívala se znovu na Marcela a dala mu tak trochu souhlas, aby jí někam uklidil, hodně daleko, kde si bude v klidu trpět a brečet zbytek svého života.)

(Dneska ráno vstane hodně brzy. Vykoná každodenní ranní hygienu, převlékne se a lehce upraví. Poté sejde dolů do baru, protože jí v bytě došlo kafe. Aspoň tam bude moct pořádně uklidit, než přijdou zákazníci. Udělá si kafe a s ním zapluje do kuchyně, kde si začne všechno poklízet a přerovnávat. Do otevíračky zbývala asi hodina, takže má ještě dost času. Pustí si nahlas rádio a pozpěvuje si u uklízení melodii písní, které hrajou. Pořád jí vrtá hlavou ten incident mezi Adamem a Elijahem. Vůbec jí nenpadá způsob, jak by ti dva mohli aspoň trochu spolu vycházet. Adam jí sice slíbil, že bude Elijaha ignorovat, až ho někde uvidí, ale nemůže s jistotou vědět, co se stane až se ti dva opět setkají. Má v hlavě taky pořád ten Adamovo nápad, aby ho představila jinému upírovi a uvidí se, jak Adam bude reagovat. Pro tuto příležitost jí samozřejmě hned napadla Genevieve. Je to její nejlepší kamarádka a navíc rozhodně milejší než Marcel. Marcelovo chování se ne každému zrovna zamlouvá a mohl by jeho slova vzít jako urážku. S Marcelem to raději riskovat nebude. Pomalu už dokončuje úklid kuchyně a chce se přesunout přímo do baru.)

(V posledních týdnech nijak moc neprokazovala svou činnost. Chtěla dát svým dětem čas na to, aby vše vstřebaly a dobře si rozmyslely, jak jí odpoví, až za nimi zase přijde. Tedy, jak za kým. Za Kolem rozhodně nemá v úmyslu chodit, ten už její nabídku tvrdě odmítl dvakrát. U něj to udělá úplně jinak a bude ještě rád, když mu opravdu dopřeje tělo čaroděje a ne jen obyčejného člověka. Taky věděla, že Genevieve tělo nevěnuje, ne hned. Byla to vlastně její pojistka proti Kolovi, kdyby jí náhodou Kol chtěl v něčem odporovat, stále Genevieve může použít. V upířím těle je zranitelná. Ona moc dobře ví, že Genevieve se jako upír nesnáší, ale její hrdost jí nedovoluje, aby snad chtěla přijmout její nabídku. Ale její prořízlá pusa teď způsobí něco jiného. Řekla dost jasně, že nesmí nikomu nic říct. Ale ona to nedodržela. Přišel čas na to, aby se zase dala do práce a tentokrát na to půjde přes Sophie. Genevieve si asi už jen těžko myslela, že ona o všem ví. Teď ji vyvede z omylu. Trošku Sophie pochroumá zdraví, ale nezabije ji. Chce, aby dostala Genevieve varování. Přijde do baru a kouzlem zamkne. Ještě není otevřeno, což se jí opravdu hodí. Nebude ji nikdo rušit při své práci.) Dobré ráno, slečno Deveraux. Dovolte, abych se představila. Mé jméno je Esther Mikaelson. Jistě jste již o mně slyšela, i když nevím, v jakém světle. Důležité je, že tu s vámi mám nějakou práci. Vaše přítelkyně Genevieve má až moc prořízlá ústa. (Zamračí se, jako by s tímhle stavem ale vůbec nebyla spokojená. Je to vlastně jedno takové divadlo.) Já jsem ji před tím varovala, ale ona mých rad nedbala. (Vydechne a zakroutí hlavou, jako by jí to snad mělo být líto. Mezitím odřízla Sophie od její moc, takže Sophie proti ní nemůže podniknout nic.)

(Akorát utírá stůl uprostřed kuchyně, na kterém si připravuje jídlo. Všechno má konečně dokonale uklizené a srovnané na svém místě. Když uslyší otevírání dveří ani nevzhlédne, kdo přišel. Zákaznící sem občas zabloudí ještě před zavíračkou a ona většinou nechává dveře odemčené, tak je to zmate. Nejspíše jsou prostě líní si přečíst ceduli, kde stálo, že je zavřeno.) Máme zavřeno. Vraťte se za hodinu. (Jenže místo toho, aby uslyšela opětovné otevírání dveří, uslyší kroky. Vzhlédne a svraští obočí. To byl ten člověk opravdu tak blbý nebo hluchý? Podívá se na ženu před sebou a popojde blíže k ní. Zastaví se ve dveřích vedoucí z kuchyně do baru. Ihned pozná, že žena před ní je čarodějka, ale v životě jí neviděla. Nesustředí se natolik, aby mohla poznat podobnou energii, kterou má Alisea. Povytáhne obočí, když žena vysloví její jméno. Nechápe, co tu chce a jak zná její jméno, když ona sama jí vůbec neznala. Jenže pak uslyší to jediné jméno, které slyšet zrovna nechtěla. Polkne na sucho. Couvne o dva kroky dál. Nemůže říct, že by jí Esther naháněla hrůzu, ale byla si dobře vědoma toho, že Esther je o dost mocnější než sama Sophie. Možná by jí dokázala nějak lehce ublížit, ale rozhodně by jí nepřemohla. Poslouchá mlčky její slova a pozorně sleduje každý její pohyb. Dojde jí po jejích slovech, co tu chce. Genevieve jí upozornila na to, že jí Esther varovala, aby nikomu nic neřekla, jinak ublíží Sophie nebo Kate. Jenže Genevieve to řekla Hayley.) Vypadá to, že vás poslouchá jen Finn a nikdo jiný. (Ušklíbne se. Lehce zvedne ruku s tím, že chce Esther prohodit oknem ven, ale nic se nestane. Bezva, takže před ní stojí Esther a ještě jí znemožní praktikovat magii. Jaká byla teď její šance na přežití? Nejspíše nulová. Sáhne v rychlosti na stůl pro nůž a hodí ho po Esther, přičemž míří přímo na její hruď. Tohle byla její poslední možnost něco udělat, když svou moc nemůže použít.)

(Vypadá to, že Sophie bude stejně tak drzá jako její budoucí snacha Genevieve. Jistě toho o ní hodně slyšela a tipla by si, že to nebylo zrovna v tom nejlepším světle. Ano, nikdo ji tak nebral. Ale ona měla své důvody, proč tohle dělat. Samozřejmě, že ji mrzelo, že její děti ji nenávidí, ale ona pro ně chtěla udělat to nejlepší, co si myslela, že pro ně je. Oni ji mohli proklínat až do morku kostí, ale jen ona věděla, co za tím vším je, chtěla jim pomoci, ale oni to nedokázali ocenit. Ale to nevadí, stejně udělá, co uzná za vhodné. Ale nejdříve se musí postarat o to, aby se jí Genevieve nepletla se svým mizerným upířím životem do cesty. Musí se trochu kysele pousmát, když řekne to o Finnovi. Kysele proto, protože věděla, že Sophie tohle rozhodně nemyslí v dobrém. Chtěla tím jejího syna potupit, ale jenom jeden její syn si dokázal řádně vážit toho, co pro ně ona chtěla. Finn chápal její postoj a byl dobrým synem. Finn vždy stál při ní a věděla, že stát bude. Teď měl tělo čaroděje a začíná tak znovu. Samozřejmě, že mu pomáhá cvičit magii, aby se s ní sžil. Sophie před ní couvala, což bylo dobře. Věděla, jaká pověst Esther předchází a ona se tomu musela usmát. Když proti ní letěl ten nůž, ani se k ní nestačil dostatečně přiblížit, když se v letu otočil a mířil rovnou zpět na Sophie. Opravdu si snad myslela, že by tohle na ni mohlo nějak platit? Ne, právě si to vlastně zhoršila. Bude ji to akorát víc bolet.) Tohle bylo ale opravdu zbytečné. (Zakroutí hlavou.) Zbytečnosti se nevyplácí. (Řekne ještě předtím, než Sophie nůž škrtne o její bok.)

(Slyšela už toho o Esther mnoho. Ví, že je schopná čehokoliv, aby dosáhla svého. A nejspíše by se jí měla bát a už vůbec by neměla být drzá v její přítomnosti, protože si to akorát může jen zhoršit, ale nemůže zapřít svou povahu. Neměla respekt z osoby, která si to nezasloužila. Tahle žena v ní neprobouzela nic víc než znechucenost. Díky takovým jako ona, neměla ráda Sophie dříve magii a svůj druh. Neměla strach o svou vlastní maličkost. Jí Esther mohla ublížit jedině prostřednictvím osob, které má ráda. A to už se vlastně stalo, když Genevieve kvůli ní nemohla přijímat potravu. Jenže to už byla minulost a jí by zajímalo, zda Esther vůbec ví o tom, že kouzlo je zlomené a může za to právě ona a Alisea. Nebylo by to jejich „náhodné“ setkání ještě horší, kdyby si toho Esther byla vědoma? Tento fakt raději nijak nezmiňuje, protože se pak Genevieve mohlo stát ještě něco horšího než doposud a to opravdu nechce. Vysloví svou poznámku o poslušnosti Finna a ušklíbne se. Dříve se snažila Finnovi nějak pomoct a překonat tu nechuť nad jeho stavem. Taky hlavně chtěla zabránit v návratu Esther, i když jak se ukázalo to bylo naprosto zbytečné. Finn zabil Sage, když vypnul svou lidskost a Esther se i tak vrátila mezi živé. Tuhle babiznu opravdu nezastaví nic, dokonce ani smrt. Teď Finnem akorá pohrdá. Vrátil se ke svému starému zvyku. Pomáhat své milované matince a zradit své sourozence. Horší rodinné vztahy než u Mikaelsonnů snad člověk ani nemohl nalézt. Sophie před Esther couvne snad jen kvůli pudu sebezáchovy a snaží se proti ní použít magii, ale zbytečně. Pochybuje, že by jí v tuto chvíli pomohli nějak předci. Ona byla přeci jenom ta neposlušná a jistě by jí rádi viděli mrtvou. Tak proč jí pomáhat proti Esther, které pomáhali v jejím cíli? Vezme do ruky nůž a hodí ho po Esther, ale i to se ukáže zbytečné. Naivně si myslela, že by mohla Esther nějak překvapit. Sleduje, jak se nůž v letu otočí a letí zpátky k ní. Stačí trochu uhnout, ale ne dostatečně. Ostří nože jí prořízne bok a ne jen tak povrchově. Bolí to jako čert, ale zadrží bolestný výkřik a raději se kousne do rtu. Podlomí se jí kolena, ale nějak udrží rovnováhu a zůstane stát na nohou. Ucítí, jak se jí teplá krev řine z rány na boku. Chytne se za něj ve snaze zmírnit krvácení. Začne zhluboka dýchat, přičemž má tvář zkřivenou bolestí. Naštvaně přimhouří oči a podívá se na Esther.) Co vůbec chcete? Dokázat Genevieve, že porušení vašich podmínek se trestá? Myslíte, že vám to nějak pomůže dosáhnout toho, co chcete? (Zavrtí hlavou s pobavením. Co si vlastně tahle mrcha myslela? Že může ovládat životy všech? Jen tak si sem přijít, nabídnout svým dětem nová těla a očekávat, jak jí budou líbat nohy?) Akorát docílíte toho, že vás ostatní budou ještě více nenávidět. (Docela se diví sama sobě, že ještě dbá na nějakou tu slušnost a vyká Esther. Normálně už by přešla k tykání bez nějakých okolků. Pochybuje, že takový Klaus nebo Hayley by Esther nenáviděli ještě více kvůli Sophie, ale Elijah a Genevieve nejspíše ano. Jenže stále netuší, zda Esther ví o přátelském vztahu mezi Elijahem a Sophie, proto raději použije slovo „ostatní“ než vyjmenovávat osoby.)

(Věděla, že ji samozřejmě v tomhle městě nikdo nepřivítá, i když by od některých rozhodně čekala více pokory a toho, že si budou dávat pozor na svá slova. Zdálo se ale, že New Orleans si žije svým vlastním životem, který ona asi jen tak nepochopí. Byla vlastně ze staré školy, teď se zdálo, že si lidé jen tak něčeho neváží. Nejhorší na tom bylo, že si ani její děti nevážily toho, co pro ně chce udělat. Zajisté k tomu přispělo i to, že to ona usilovala o smrt své vnučky, což Genevieve taky moc ráda všem připomínala. Ta holka dělá vše proto, aby ji opravdu neměla zájem opravdu uvítat do rodiny. Ale ona musela svou vnučku nechat zabít, protože pak by přišla ona - její sestra Dahlia. Udělala to pro dobro všech, ale nikdo to samozřejmě nechápal. A ani nepochopí. Ona nechce, aby někdo věděl o Dahlii, protože pak by se všichni dozvěděli o tom, že neztratila jen jednu dceru, ale rovnou dvě. Freya, její nejstarší dcera byla odvlečena její starší sestrou. A ona nechce, aby se tohle stalo znovu, proto Hope musela zemřít, proto bude muset zemřít i její druhá vnučka. Je to pro dobro všech. Ale teď tady byla kvůli něčemu jinému. Musela ukázat, že se opravdu nevyplácí porušovat její pravidla. Její budoucí snacha je ale porušila a ona ji varovala, co se stane, když ji neuposlechne. Opravdu se až divila, že si snad mohla myslet, že to byly jen plané výhrůžky, protože jinak opravdu nechápala, proč vystavila své blízké nebezpečí. Ale ona vše uvede na pravou míru a ukáže, že Esther Mikaelson nemluví jen tak na zmar. To, co řekne, myslí opravdu vážně a je tady, aby dostála svého slibu, že se stane něco nepěkného, když Genevieve porušila podmínku. Co že chce? Sophie se jí ještě ptá?) Ano, to přesně chci ukázat, protože já nejsem někdo, s kým je dobré si hrát. Tvá přítelkyně porušila podmínku, kterou jsem jí dala. Musí tedy poznat, že to, co jsem jí řekla, že přijde, pokud to udělá, nebyly jen plané řeči. A je mi úplně jedno, kdo si co o mně pomyslí. Já plním to, co slíbím. (Podívá se na ni. Mluví docela v klidu, nenechá se vytočit, ale když na ni letěl ten nůž, tak věděla, že Sophie dneska určitě nevyvázne jen tak se zlomenou rukou. Tohle dělat neměla. Bylo to jen škrábnutí, které nůž Sophie uštědřil, ale i tak měla samozřejmě zakrvácené oblečení. Začala něco zaříkávat a Sophie se začala dusit vlastní krví. Mohla ji nechat, ať se udusí, ale ona chtěla poslat jen jakési varování. Když měla téhle části dost, začaly se na Sophiině těle objevovat otevřené řezné rány. Jako by ji někdo bodal a řezal neviditelným nožem. Věděla, že bude vyčerpaná a bude na prahu života, protože ztratí hodně krve, ale ona věděla, jak dosáhnout toho, aby Sophie trpěla, snad si myslela, že zemře, ale ve skutečnosti bude žít. Ale rozhodně se z toho jen tak nevylíže, to jí může zaručit. Zařídila to, aby ji upíří krev nevyléčila. Bude muset do nemocnice a bude tam muset být nějakou chvíli, než se zotaví natolik, aby se o sebe tak nějak dokázala postarat. Ale rozhodně nechtěla, aby na ni přišel někdo tady a teď. Proto kouzlem zase odemkla dveře a v tu chvíli se jí tam nahrnulo pár vlkodlaků, kteří k ní byli loajální. Otočí se k nim a promluví k nim autoritativním hlasem.) Odneste ji někam do doků, ať není tak na očích a nenajde ji někdo hned. Jen ať si myslí, že zemře sama. (S těmito slovy se ještě jednou otočí na těžce zraněnou Sophie. Je spokojená. Ukáže tím všem, že se nevyplácí si s ní hrát. Pak odejde z baru se vztyčenou hlavou.)

(Popravdě už nečekala, že by jí Esther ublížila kvůli tomu, co Genevieve řekla. Myslela si, že spíše půjde po Kate, ale ta odjela naštěstí pryč a nic už jí nehrozilo. Pokud ví, tak naposledy byla za Elijahem a pak byl od ní na nějakou dobu klid. Hlavně pro to její návštěvu rozhodně nečekala a nedávala si moc pozor. Jenže, jak by jí vlastně v tomhle zabránila? Esther byla mnohem silnější a snad každé její kouzlo by prolomila. A Sophie nemůže být stále zavřená ve svém bytě, aby byla chráněná před Esther. A hlavně pořádně nemyslela na své zdraví a ochranu. Pro ní byli důležitější její blízcí. Teď když tu tak stojí bez své moci, si je jistá, že to neskončí dobře. Buď umře nebo skončí opravdu vážně zraněná. Hlavně se jen modlí, aby Jack nepřišel do práce dřív a neudělal nějakou hloupost. Nechce, aby Esther ublížila ještě někomu jinému. Rána na boku jí pálila jako čert, ale ještě to bylo snesitelné. Přeci jenom to nebyla její první řezná rána. Dokáže něco snést, ale tu ránu si rozhodně potřebuje vyléčit, jenže to nemůže, protože nemá přístup ke své moci. Naštvaně se na ni podívá a prmluví k ní. Pak poslouchá zase ji. Ušklíbne se a zavrtí hlavou.) Jste šílená. (Couvne ještě o jeden krok dál. Zbývalo jí už jen pár kroků a dostala by se k zadním dveřím, kterými by mohla snad utécet. Pár kroků, strčit do nich a rozběhnout se pryč. To zvládne. Je si totiž jistá, že další útok by byl jen zbytečný. Jenže dalšík krok vzad už nestihne udělat. Ucítí železitou chuť ve svých ústech a poté začne plivat krev. Ale u toho to rozhodně neskončilo. Krev se jí z úst začala přímo řinout a sevřelo se jí hrdlo. Předkloní se. Po chvíli díky tomu nemohla ani dýchat. Má pocit, že pokud se v brzké chvilce nenadechne, tak se udusí. Nebo utopí? Tak či tak to bude díky její vlastní krvi, která jí měla udržovat naživu a ne zabíjet. Najednou to přestane a ona padne vyčerpáním na kolena. Zhluboka se nadechne, ale hned na to vykřikne bolestí. Tohle už se nedalo vydržet a to už jen kvůli tomu, že neměla sílu na zadržení výkřiku. Během chvíle má celé tělo pokryté řeznými ránami. Jsou sice jen povrchové, ale jejich mnoho. Už ani neví, která část těla jí bolí nejvíce. Bolelo a pálelo jí naprosto celé. Všechno oblečení má od krve a na podlaze jí rozhodně nebylo málo. Nedokáže už dál snášet tu bolest. Vytrysknou jí slzy z očí a pak to z čista jasna ustalo. V tu chvíli Sophie upadla do bezvědomí.)

(Netušila, co se tady v baru stalo včera, nevěděla, že Sophie je zraněná a leží v nemocnici. Kdyby to věděla, asi by se vykašlala na nějakou svou službu a ihned by se vydala za ní. A je si téměř jistá, že Cami by udělala to samé. Ale sladká nevědomost zapříčinila, že se na svůj první den v baru opravdu těšila, a to i za cenu, že tam nebude se Sophie. Konečně zase bude něco dělat. Něco, co ji bude bavit, v čem nešlape nově. Tohle byl kdysi bar její rodiny a ona sem ráda chodívala. Někdy tu i dokonce zpívala u klavíru, ale to byly docela jiné časy. Teď už v baru klavír není. Přijde před bar a tam stojí vývěsní tabule. Kousne se do rtu, protože má opravdu sto chutí napsat tam něco. Nakonec opravdu vezme křídu, která je schovaná na parapetu. Sophie ji za tohle snad nezabije a mohlo by to přitáhnout nějaké nové tváře a mlsouny. Skloní se k tabuli a napíše na ni: Dnes domácí sýrové placky. Už dlouho je nedělala a mohla by je udělat do placu i k snídani sobě a Cami. Tabuli otočila tak, aby byla dobře vidět a kolemjdoucí se mohli zastavovat. Pak si odemkne bar. Klíče dostala od Sophie už tenkrát rovnou. Vejde dovnitř. Ještě tam nikdo nebyl. Byla taky skoro hodina před otevřením. Zavřela za sebou dveře a zamířila si to rovnou do kuchyně, i když nejdřív si za bar práskla kabelku. Naštěstí si opravdu byla jistá, že Sophie má sýra dost, takže se hned pustila do práce s vyráběním sýrových placek. I když osmažila jich zatím jen pár, aby měla ona a Cami snídani.)

*Už si se Sophie domluvila svůj návrat do baru. Aby byla upřímná, tak se jí po tom i stýskalo. Přeci jenom je zvyklá tam pracovat a je to pro ni další domov, dalo by se říct. Navíc právě tady vždycky může utéct před Kaiem. Teď s ním strávila až příliš času doma. Nejhorší je to, že se teď s ním něco děje, něco, co ona nemůže zastavit a to jí dělá opravdové starosti. Nepotřebuje pohřbívat dalšího člena rodiny, i když co se jejich rodinných vztahů týče, tak je to mezi nimi opravdu zvláštní. Ví, že u ní se to začíná měnit, ale taky ví, že Kai to bere úplně jinak a není tam kvůli ní. Kráčí po ulici a když už se přibližuje k baru, tak si začne z kabelky po cestě vytahovat klíče. Je ráda, že Genevieve se přidala k jejich týmu a že s ní má dnes službu. Už spolu vycházejí o moc lépe a díky tomu bude mít šanci ji poznat ještě více, takže jí osobně to těší. Být s nimi i Sophie, tak věří tomu, že by mohly tvořit velice zajímavou partu a zcela jistě by se při službě pobavily. Tím si vzpomene na to, že si musejí někdy vyjít ve třech, jak se o tom bavily na silvestrovské party. Nemá ani sebemenší tušení o tom, že Sophie je teď v nemocnici. Pravděpodobně by s Gen sehnaly za ně náhradu a obě by ji šly navštívit. Zastaví se u vyvěsené tabule a s úsměvem pozvedne obočí, když si přečte nápis, který dřív tady rozhodně neviděla. Usuzuje tak, že Gen už bude v baru, ale netušila, že bude pracovat v kuchyni. Spíše byla toho dojmu, že bude za barem. S úsměvem vejde do baru a zavře za sebou dveře. Už - už chce pozdravit, ale nikde Gen nevidí. Za to ji začne šimrat velmi lahodná vůně v nose, která vychází z kuchyně. Rozejde se proto ihned do kuchyně, otevře dveře a hned uvidí Gen za plotnou, která právě dělá ty sýrové placky, které mají jako dnešní specialitu.* Dobré ráno, Gen. *Pozdraví ji a přijde pár kroků k ní blíže, přičemž si začne rozepínat knoflíky na kabátu.* Takže ty dnes budeš za barem a ještě i v kuchyni? Začínám mít pocit, že jsi multifunkční. *Usměje se na ni zářivě. Stejně tak jako Sophie, ví, že umí výborně vařit, ale taky to umí skvěle i za barem. Někteří lidé jsou prostě talentovaní už od přírody.* Mimochodem voní to skvěle. Nebude ti vadit, když nějakou z nich ochutnám? *Podívá se na placky, které tam už má osmažené. Vlastně má docela hlad, dnes ráno nesnídala. Trochu si přispala a tak nestihla svou ranní kávu, ale na tu má čas i teď.*

(Rozpálila pánev. Rozhodla se udělat ty placky dneska opravdu speciální. Jednu várku nechala čistě jen sýrovou, do druhé přisypala bylinky, aby podtrhly chuť sýra, do třetí várky přidala česnek, sýr s česnekem přeci ještě nikdy nic nepokazil. Čtvrtou várku se rozhodla udělat trochu na sladko. Do sýrové směsi přidala brusinky. Ne všichni vědí, že brusinky se k sýru hodí naprosto výtečně. Když placky udělala, většinu z nich dala do misek, zakryla potravinářskou folií a dala je do velké lednice. Obalovat a smažit je bude až v případě, že si je někdo objedná. Venku nechala osm malých placiček. Od každého druhu dvě právě pro ni a Cami. Byla si jistá, že Cami určitě přijde co nevidět, takže začala pomalu ale jistě placky smažit. Šlo jí to všechno opravdu pořádně od ruky, i když už dlouho nic nevařila. Dlouho vlastně neměla proč vařit. Byla upír a s jedním žila i v domácnosti, takže její kulinářský um poslední dobou pokulhával. I proto je ráda, že se do toho zase dostane díky tomu, že pracuje v baru. Uslyší kroky i přes to, jak prskala pánev s olejem. Předpokládala, že Cami přišla a když kroky směřovaly směrem do kuchyně, tak už si byla naprosto jistá. Vzhlédne od pánve, aby vyhledala toho, kdo za chvíli otevře dveře. Opravdu to byla Cami. Usmála se na ni. Byla ráda, že tyhle dvě společně vychází už mnohem lépe, i když to nejsou zrovna ty nejlepší kamarádky. Ale dokázaly si obě udržet profesionální přístup a tak nějak se srovnat s tím, že by spolu vlastně mohly vycházet. Ale to všechno začalo až díky té terapii. vlastně by v ní pravdu ráda pokračovala.) Dobré ráno, Cami. (Podívá se na pánev, když řekne, že začíná mít pocit, že je multifunkční.) Vařit jsem uměla ještě předtím, než jsem se naučila pořádně čarovat. A tyhle placky zrovna nejsou žádná věda, jen mi hodně zachutnaly, když je dělala moje babička, takže jsem je ráda dělala a stále dělám. (Vysvětlí jí, že udělat ty placky opravdu není nic těžkého, ale málokdo je takhle zná. I když nepopírá, že umí i další kulinářské skvosty, které už jen tak někdo neumí. Hlavně proto, že dobou se recepty trochu měnily a ona ještě měla v paměti ty staré.) Samozřejmě, že nebude, tuhle várku dělám pro nás. Poprosím tě ale o jednu věc. Klidně nám k tomu běž do baru udělat kafe a usaď se tam, za chvíli to přinesu. (Pousměje se a podívá se znovu na pánev, kde placky otočí a čeká, až se dodělají. Když se tak stane, tak od každého jednu dá na dva talíře, příloha k tomu nebyla žádná potřeba, jen k tomu nakrájela trochu zeleniny, ať je ta strava rozmanitější a pak už s talíři kráčela za Cami do baru, kde je položila na bar, přinesla ještě dva příbory a usadila se.)

*Jen, co se na ni Gen usměje, tak ji to taktéž nutí do úsměvu. Už to pro ni nebyla ta čarodějka, která měla problém s ní a její rodinou, protože byli zkrátka O'Connellovi, ti, co se pletli podle ní do věcí po kterým jim nic nebylo. Vlastně se to změnilo od toho sezení, ale už dříve v ní viděla opravdu silnou osobnost. Je dobře, že nemají ten vztah, co měly předtím, jelikož by to nebylo právě dobré, když teď mají spolu pracovat. Teď je ráda za to, že mají jako posilu týmu právě ji a že bude mít tu příležitost k tomu, aby ji mohla více a lépe poznat. Hned ji pozdraví a vzápětí se dočká i od ni pozdravu. Na tváři ji stále pohrává úsměv. Přistoupí k ní blíže s tím a dívá se na její přípravu placek. Opravdu jí to překvapilo, co tam bylo napsáno. Většinou prostě dostane z kuchyně rozpis, co mají napsat na tabuli a více se o to nestará, ale dnes to bylo neobvyklé. A tohle bude dobrým lákadlem a ještě k tomu, když to připravuje právě jedna ze servírek. Chvíli pozoruje tu přípravu, než se znovu podívá Gen do tváře. Ani se nediví, že se naučila dobře vařit, když vyrůstala převážně se svým bratrem a tudiž jistě musela zastávat tu pozici hospodyňky. Něco z jejího života ví a tak je jí jasné, že se starala hodně sama o sebe a okolnosti ji donutily k tomu, aby se spoustu věcí naučila. Je to zvláštní, že se především baví s lidma, kteří jsou o dost starší, než ona, kteří by v této době normálně už nebyli a hlavně mají neskutečné vědomosti.* Tak já mohu osobně říct, že jsem je ještě nezkoušela. *Pousměje se u toho. A ani v kulinářství není rozhodně nejlepší. Není to tak, že by neuměla vařit, to umí, když se stará o sebe už nějakou tu dobu, ale nemyslí si, že by to bylo něco v čem by vynikala a chtěla se jako kuchařka živit a nebo snad někde prezentovat své kuchařské dovednosti. Ne, to vážně raději bude za barem, kde má v tom jistou praxi a nebo bude dělat psychologa, jenomže to nejdříve potřebuje dostudovat. Dostane na ty placky i chuť, když je takhle vidí a proto se zeptá, zda by je mohla ochutnat. Usměje se a přikývne při její odpovědi.* Dobře, jdu na to. *Usměje se a pak se otočí k ní zády. Po cestě do baru si sundá kabát, který si odloží pod bar společně s kabelkou a potom se vrhne na přípravu latte. Připraví si dvě vyšší sklenice a udělá si zvlášť do jedné konvičky kafe a do druhé si zase našlehá mléko. Nalije mléko společně s pěnou do sklenice a poté tam pomaluje nalívá kávu, aby to pěkně drželo. Vezme si potom špejli a začne kreslit po pěně. Nakreslí jí tam kytičku i se stonkem. Tak přeci jenom se jí ten baristický kurz vyplatil. Poté položí obě kávy na barovou desku. Obejde bar a posadí se na jednu z volných židlí, než dorazí za ní Gen, tak si stihne ještě osladit kávu. Zamíchá si to a pozoruje ji, když k ní přichází i s jejich snídaní.* Děkuji. *Řekne, jen co před ni položí talíř plackami. Vezme si nejdříve tu s brusinkami a zakousne se do ní. Musí uznat, že je to vážně výborné. Spolkne první sousto a otočí se na Gen.* Dnes to budu každému doporučovat. Uvidíš, že budeme mít velkou tržbu a taky velké dýška. *Uchechtne se u toho. A pokud to bude chutnat hodně lidem o čemž nepochybuje, tak se to jistě stane populární a tudíž to Gen bude asi muset připravovat častěji. Znovu se zakousne do placky a po chvíli má tu jednu hned v sobě. Neměly možnost si předtím popovídat, jelikož po silvestru se už neviděly. Když se už nadechuje, že něco řekne, tak si na jejím prstu všimne něčeho, co se krásné blýská, má to nádhernou modrou barvu a je to na prstu, kde se dává zásnubní prsten a tohle určitě je zásnubní prsten. Trochu se napřímí a těká pohledem mezi očima Gen a mezi prstenem. Tam a nazpět a na tváři má široký úsměv. Nakonec se zastaví u její tváře a usměje se ještě víc, což už snad ani není možné.* Gratuluji...*Vyhrkne hned ze sebe, přičemž se nedokáže přestat šťastně usmívat.*...to je úžasné. Od kdy jsi zasnoubená? *Zeptá se zvědavě. Proč se jí o tom Klaus nezmínil, že jeho bratr si bude brát Gen? Tedy alespoň, co ví, tak Genevieve právě randila s Kolem a nedoneslo se k ní něco takového, že by se to snad změnilo. Je nadšená z toho, že Genevieve je zasnoubená.*

(V hlavě jí hned vířilo, že by se s Cami mohla domluvit na nějakém tom dalším sezení, ale nevěděla, jestli tím má jitřit rány, které uštědřila, když zemřel její strýc. Vlastně se to všechno stalo kvůli ní. Ona byla u Cami na sezení, jejímu bratrovi se to nelíbilo, vyhrožoval Cami, ale ona na to přišla a vybouchla. I když se jí Cami snažila zastavit, ona v tu chvíli myslela jen na to, aby šla za svým bratrem a už mu víc nedovolila, aby se jí montoval do života. Jenomže to, co udělala, byla chyba. Jednala tak nerozvážně a životem za to zaplatil Kieran. Vlastně teď na ni dolehla všechna ta tíha toho vědomí, že má pracovat s někým, komu vlastně zabila strýce. Nezabila ho přímo, ale její rozhodnutí ano. Jak mohla od Cami vůbec něco po tomhle všem žádat? Vířilo jí to v hlavě a rozhodla se, že o sezení ji teď nepožádá. Spíše se jí u snídaně zeptá na to, jak to všechno teď snáší. Možná by na oplátku teď mohla udělat terapeutku ona jí. I když se zdálo, že Cami je dneska naladěná opravdu dobře. Pravděpodobně už nesnesla ten pocit, jak je stále doma, protože tam se tím užírá rozhodně víc, než když bude něco dělat. Ale na druhou stranu, nevypadá to, že by ji snad z něčeho obviňovala. To by se k ní jistě chovala naprosto jinak. A ona je milá. Zřejmě jí to za vinu nedávala, i když ona sobě ano. Kieran, přes všechny jejich problémy, které byly spíše rodového rázu než zcela osobního, byl dobrý člověk a ona si ho svým způsobem vážila, protože si to zasloužil. Pak se ale začnou bavit o kulinářských schopnostech a ona ji pošle, aby udělala kávu. Do nového pracovního dne se musí pořádně najíst a kafe k tomu jenom prospěje. Ani to nemusí být černá káva. Měla ráda třeba i latté nebo capucino, ale muselo to být prostě nějaké kafe. Když měla hotovou snídani pro obě dvě, ihned s tím šla do baru, kde už viděla, jak Cami dává na baru dvě kávy. Zatím ani netušila, že jí na vršek nakreslila z pěny kytičku. Oba talíře naservírovala a pak si sama sedla a podívala se na kafe. Musela se vesele usmát, když uviděla tu kytku.) Děkuji, kytička potěší, i když já bych tohle asi s kafem neuměla. (Podívala se na ni pobaveně.) Každý máme něco. (Osladila si kávu a pak ji zamíchala, i když tak kytička zmizela. Taky se pustila do placky. Stejně jako Cami si jako první vybrala tu s brusinkami. Bylo to to nejlepší pořadí, nejdříve sladká, pak obyčejná, pak s bylinkami a nakonec ta s česnekem. Snad jim nebude moc páchnout z úst, ale pro všechny případy se tady žvýkačky najdou.) To si piš, že budeme mít velkou tržbu a ty si na dýškách taky přijdeš na svoje. (Zasměje se. Ona sama žádná dýška nepotřebovala. Klidně je přenechá Cami nebo je bude dávat do té společné sklenice na dýška. Přemýšlela, jestli se jí tedy má zeptat na to, jak se cítí, ale ona promluvila jako první a tím, co řekla, ji docela zaskočila, protože zprvu nevěděla, k čemu jí to vlastně gratuluje. Až posléze si uvědomila, že těká pohledem z jejího prstenu k jejímu obličeji. No jistě, zasnoubení. Svými slovy jí to potom i potvrdila. Vlastně ani ona sama netušila, kdo to všechno ví a kdo ještě ne.) Děkuji. (Pousměje se.) Nejsem na to zvyklá. Tedy po těch všech gratulacích bych si zvyknout mohla, ale stejně. Taková pozornost není moc pro mě. Jednu chvíli jsem i uvažovala o tom, že ten prsten budu nosit na řetízku, ale zase jsem nechtěla urazit Kola, aby si náhodou nemyslel, že se za něj stydím nebo tak něco. (Rozpovídá se. Tohle vlastně ani Cami nechtěla slyšet, jen se jí ptala, od kdy. Ale ona tak nějak sama od sebe prostě začala mluvit. Možná jí to naskočilo do toho módu terapeut a pacient, i když sama sebe nerada nazývala pacientkou.) Jsme zasnoubeni od Štědrého dne. Kol mě tím docela překvapil. Nečekala jsem, že by si mě kdy vzal. (Přizná popravdě. Pak se tedy konečně osmělí zeptat.) A co ty? Jak to vše zvládáš? (Podívá se na ni a v jejích očích je poznat soucit nad tím, co Cami v poslední době potkalo.)

*Odloží obě kávy na barovou desku a potom se posadí na jednu z volných židlí. Podívá se znovu na placky a pousměje se pro sebe. Krásně to voní, dobře to vypadá a je si jistá, že jí to bude i chutnat. Poděkuje jí za servis a pousměje se u její poznámky.* Nic těžkého. Kdysi jsem se rozhodla, že si udělám baristický kurz a tady to alespoň využiju. *Pokrčí trochu rameny a zamíchá si znovu kafe, aby se jí rozpustil cukr. Vlastně si ho dělala spíše ze začátku tak pro zábavu, aby měla nějaký kurz, jelikož vždycky chtěla něco mít. Nepočítala s tím, že by jednou pracovala v baru, ale teď to tady může uplatit. I když ne vždycky to dělá, protože když má moc lidí, tak si s tím opravdu nehraje, aby zákazníci příliš dlouho nečekali na objednávku a jí by to stejně akorát bralo čas. Zmíní se i o svých kulinářských schopností a jenom souhlasně přikývne. V tomhle musí s ní souhlasit, každý má talent na něco jiného a roky se může ten talent rozvíjet. Vezme si jednu placku s brusinkami a začne jíst. Vonělo to úžasně a taky to tak i chutnalo. Ihned ji musela pochválit její dílo a taky i trochu zavtipkovat, i když to vlastně myslela vážně. Mohlo by jim to udělat dobrou tržbu a třeba potom i dobré dýška. Za dýška je každý rád, ale tak či tak Sophie platí dobře, tedy alespoň jí a je si jistá, že i ostatní jsou s platem spokojeni. Zasměje se při jejich slovech, ale nic na to neříká, protože si dá další kousek placky. Pak si všimne však něčeho, co jí trochu vyrazí dech, překvapí jí to, ale všechno jenom v tom dobrém slova smyslu. Netušila, že Gen je zasnoubená, že si bude brát Kola. Velmi ji to těší, ale prvně je v takovém tom šoku, když vidí ten nádherný prsten na její ruce. Hned jí pogratuluje, přičemž ještě párkrát se podívá na ten prsten. Opravdu je nádherný, jde vidět, že Kol má velmi dobrý vkus. Uchechtne se, když jí zasvětí do toho, že nemá ráda příliš pozornost a chtěla by ten prsten nosit na řetízku.* Takový krásný prsten by bylo škoda nosit na řetízku. Za prvé by tam nevynikl a za druhé by to ztratilo svůj význam. Kol je jistě rád, že sis ho nechala na prstu. *Usměje se. Byla by vážně škoda, kdyby si ten prsten sundala a nosila ho na krku, než na ruce. Ze začátku na tom jistě bude velká pozornost, ale přeci jenom i tohle časem opadne. Potom přijdou jenom ty otázky, kdy bude svatba a podobně. Když tak nad tím uvažuje, tak by se taky mohla zeptat, ale raději ne teď, možná později. Dostane odpověď na svou otázku a v tu chvíli se na ni podívá stylem "Vážně?" ale v tom smyslu, že se jí to velice zamlouvá. Musely díky tomu mít ještě úžasnější Vánoce a takový dárek je přímo fantastický. Pravděpodobně Kol má i hodně smyslu pro romantiku, což je jenom pro Gen dobře. Tohle by se líbilo každé ženě.* To vymyslel dobře přímo na Štědrý den. *Usměje se na ni.* A není to právě to dobré na tom vztahu? Nikdy nevíš, čím tě druhá polovička překvapí. Vidí v tobě někoho s kým chce být...ve vašem případě věčně. *Normální lidé se berou proto, že spolu chtějí strávit zbytek života, ale taky proto, že se milují, chtějí něco víc. Bohužel ne vždy to dopadne tak, jak si to slíbí, ale u upírů to musí být něco jiného, netuší, jak vážně to berou, ale jelikož jsou prakticky nesmrtelní, tak jistě musí myslet na věčnost, než do konce svého života. Každopádně je za Gen a Kola ráda. Ani ji nepřekvapí, když se jí Gen zeptá jak to zvládá. Její tvář o něco zvážní, ani neví, co jí má přesně na to říct. Protože nejde jenom o Kierana, ale i o Kaie, který ji tu situaci dělá ještě těžší.* Pořád to bolí...*Přikývne hlavou.*...Kieran byl úžasný člověk a rozhodně si smrt nezasloužil a už vůbec ne takhle, ale nikdy nevíme, co nás potká. A mně nezbývá nic jiného, než se pohnout dál. Člověku nezbývá nic jiného, než to přijmout a překonat to. Chce to hlavně čas. Do toho mám ještě pár starostí se svým bratrancem, které se snažím vyřešit, takže to není všechno jednoduché, ale stále se držím. Stále jsou tady i ti, kteří při mě stojí. *Koutek úst ji cukne mírně do strany na pár sekund. Bohužel s Marcelem to nevypadá dobře, ten je na ni naštvaný, teď více lidí ztrácí, než získává, ale pořád jsou tady někteří, kteří za ní stojí. Když už se dostali k tomuto tématu, tak se musí na něco zeptat.* Nevíš, jak je na tom Sophie? Neměla možnost jsem si s ní promluvit a ujistit ji, že to, co se stalo bylo nezbytné. Kieran už nebyl Kieranem a já bych zemřela bez její pomoci. Nechci, aby si to nějak vyčítala. *Svěří se jí.Opravdu jí záleží na tom, aby Sophie věděla, že se vůbec za to na ni nezlobí. Kdyby si musela zachránit život, pravděpodobně by ona sama neměla na výběr a to to byl její strýc. Myslí si, že Gen už mluvila o tom se Soph.*

(Uznale pokývá hlavou, protože netušila, že má nějaký baristický kurz. Vlastně měla u ní celkem obdiv za to, že studuje a přitom ještě takhle usilovně pracuje. Zajisté potřebovala peníze, v dnešní době byly peníze důležité, ale obdivuje ji, jak obě dvě věci zvládá opravdu bravurně.) Nevěděla jsem, že máš kurz. Samozřejmě, že se to hodí, zrovna při takové práci. Já jsem se práci za barem učila za pochodu. Tenhle bar byl vlastně kdysi i můj, i když to byla vždycky spíše záležitost širší rodiny. Ale když už jsem zbyla jen já a Ben a když jsem na to měla dostatečně vyvinuté mozkové buňky a hlavně jsem byla od Bena pryč, tak jsem se starala, aby tenhle bar šlapal dobře, i když moje práce byla vlastně absolutně jiná. Byla jsem zdravotní sestra, kdysi. Teď už bych se ale asi bála do někoho zapíchnout i jehlu. (Zasměje se. Takže pro ni byl bar vlastně v dnešní době mnohem lepší volbou, než zdravotnictví. Vlastně i díky tomu, jak zemřela. To opravdu nebylo příjemné a ona od té doby zdravotnická zařízení nesnášela a opravdu nerada je sama navštěvovala, i když se jí to už několikrát poštěstilo. Chvíli se obě dvě věnovaly jídlu a pití. Nebo by se spíše dalo říct, že když jedna mluvila, druhá jedla a pila a naopak. Pak už si ale Cami všimla toho prstenu. Vlastně si ani neuvědomila, že to ona ještě neví. Nějak to nekontrolovala. Prostě jí buď lidi gratulovali, nebo už to věděli předtím. Gratulací už dostala až až, ale ne všechny z nich byly upřímné a nadšené.) Ano, to by byla jistě škoda, ale vyhnula bych se tomu všemu povyku, hlavně tomu neupřímnému. (Ušklíbla se. Finn jí k tomu řekl svoje, Esther k tomu taky měla svoje, i když ta se tvářila, jak bude nejšťastnější, když to vyjde, ovšem bude k tomu mít tunu svých připomínek a ani by se nedivila, kdyby jim i mluvila do toho, co a jak mezi nimi bude. No a pak tu byl samozřejmě Klaus, který se vyjádřil. Pokud tedy počítá ještě prvotní reakci Jacksona, tak je těch negativních ohlasů možná víc než těch pozitivních. No to je nádhera.) I když to, že jsme zasnoubení vlastně ani tak neznamená, že jenom cukrujeme a plánujeme svatbu. Teď máme dost jiných starostí a zrovna v tomhle momentě jsme rozhádaní. Ale není to tak, že bych si řekla, že už ho nechci nikdy nikdy vidět, do téhle fáze to naštěstí nedošlo. (Opravdu se nějak rozpovídá, jako by si potřebovala s někým popovídat. Jako by už dlouho hodně věcí dusila v sobě. A hodně jich ještě dusí. Opravdu by s Cami ráda začala tam, kde předtím skončily, tedy od jejího útěku od Bena, ale teď se to prostě nehodí.) No, myslím, že měl štěstí, že to právě vymyslel na konec toho dne, protože jinak bych mu asi děkovala za pokažené vánoce. Pozval svou nejlepší kamarádku Claire k nám, aby s námi strávila Štědrý den, přitom ani jedné z nás neřekl, že ho bude trávit taky s tou druhou. Myslím, že není žádným tajemstvím, že se já a Claire bytostně nesnášíme. Měli jsem co dělat, aby to tak nějak vůbec dopadlo a my se nepozabíjeli. Oprvadu brilantní nápad. (Ušklíbla se a zase si dala sousto další placky do úst. Samozřejmě k tomu přidávala i zeleninu. Krásně se to vyvážilo. Když od ní uslyšela slovo věčně, tak silně vydechla a trochu našpulila rty.) No, z toho slova věčně mám trochu obavu. Navíc si myslím, že se to tak úplně nesplní. Já nechci zůstat upírem věčně. Snažím se najít způsob, jak se toho zbavit. Snažím se, abych byla znovu čarodějka, ale zatím nepřichází nic, co by pro mě bylo schůdné. (Přizná se jí. Kol o tom samozřejmě věděl a teď chtěl kvůli tomu přijmout tělo čaroděje od Esther. To byla další věc, co ji trápila, ona nechtěla, aby tomu tak bylo. Nepřála si, aby Kol tohle kvůli ní obětoval, a pokud to tedy udělá, ať to udělá kvůli sobě, ne kvůli ní. Potom se ale dostanou k tomu, jak se Cami cítí ohledně Kierana. Chápe ji, že ji to trápí. Ji to vlastně taky trápí, protože si dává za vinu to, že Kieran byl uřknutý a nakonec vlastně zemřel. Sophiinou rukou. Nikdy nechtěla, aby musela zažít, co je to zabít člověka, ale stalo se to, a ještě k tomu s Kieranem.) Ano, Kieran byl pozoruhodný člověk a zasloužil si respekt a úctu. (Vlastně poprvé asi před Cami o Kieranovi mluví takhle. Dřív to byla spíše negativní konverzace, aby se oba dva do ničeho nepletli.) Já... cítím se vinna, Cami. (Podívá se na ni a sdělí jí tak, co ji trápí.) Kdybych tehdy nešla bezhlavě za Benjaminem... (Nedokončí to, ale je si jistá, že to ani dělat nemusí a Cami moc dobře chápe, co tím myslí. Pak jen pokývá na její další slova, že to spraví čas. Co ji ale zarazilo, byla ta pasáž s bratrancem.) Ty máš bratrance? (Podívá se na ni docela překvapeně, protože opravdu netušila, že Cami má nějaké další příbuzné. A pak došlo taky na Sophie. Ano, mluvila s ní.) Myslím, že Sophie taky pomůže až čas. Bylo to poprvé, co někoho zabila, a ještě k tomu to byl člověk, kterého si vážila. Ale dostane se z toho, časem. (Přitaká a dojí placky a dopije kávu. Za chvíli by měly otevírat.)

*Tohle je pro ni novinka, že kdysi Gen vlastnila tento bar a bylo to jejím domovem, dalo by se říct. Neví, že její příjmení je Rou'sseau a tak se podle toho jmenuje i tento bar. Tenhle fakt neměla nikdy jak zjistit a proto jí to překvapuje. Takže Gen kdysi tady pracovala, takže určitě bude mít zkušenosti s obsluhováním a věří, že i tohle bude zvládat na jedničku, obzvlášť, když to bylo i její. Neslyší jméno Benjamina právě ráda, ale respektuje to, že to byl její bratr a ona tento fakt nemůže změnit, i kdyby to sebevíc chtěla. Ale nedává nic na sobě znát.* Když jsem byla ještě na škole, tak tam byli různé kurzy, které si mohl člověk udělat. A já se toho chopila, chtěla jsem vždycky něco mít. Vždy, když jsem někde přišla a viděla ty různé osvědčení, diplomy, tak jsem si říkala, že něco takového chci taky. *Pousměje se. Teď si není jistá, zda se jí už Gen nesvěřila s tím, že byla kdysi zdravotní sestrou. A možná to jenom někde zaslechla, ale ne přímo od ní, jelikož se jí tento fakt zdá známý.* Bojíš se kvůli své upíří stránce a nebo proto, že jsi to už dlouho nedělala? Myslím, že tyto věci se nezapomínají, když už v nich máš nějakou praxi. Jen je potřeba si to zopakovat. *Opravdu věří tomu, že kdyby Gen se chtěla věnovat znovu této práci, tak že by to dokázala bez jakýchkoliv komplikací. Ale pravděpodobně to nechce jenom díky její upíří stránce a vlastně se ji ani nediví. Netuší, jaké to je, ale stačí ji to, že jsou závislí na krvi a jako zdravotní sestra by to měla pod rukama prakticky pořád. Chvíli se věnuje svému jídlu, než tedy si všimne prstenu na její ruce. Tahle zpráva ji opravdu potěšila, přeci jenom být zasnoubený je něco pěkného. A obzvlášť v tomhle světě, kde většinou jenom každý trpí, jako kdyby ani nebylo skoro žádné místo pro tyhle věci, ale je ráda, že oni ho našli. Je za ně dva ráda. Trochu ji překvapí, že někteří jí neupřímně gratulují, ale bohužel i takový lidé se najdou a to tehdy, když nemají mezi sebou právě dobré vztahy a nebo něco takového neuznávají. I to se může stát.* Jde o to, jak se ohledně toho cítíš ty a Kol. Ano, hodně je důležité, co si myslí tví nejbližší, ale tohle je hlavně o vás. *Pousměje se na ni, jako kdyby jí dávala nějakou tu podporu. Záleží jenom na nich, protože je to jejich život, jejich rozhodnutí. Jistě, že to zamrzí a hlavně od lidí, od kterých to čekáš nejméně, ale i tak by si to měli užívat.* A věř mi, že povyk teprve přijde až s plánováním svatby. *Rozhodně byl tohle začátek dlouhé tratě, jelikož si je jistá, že čím více začnou svatbu plánovat, tím více budou mít ostatní otázky a to teprve bude mít velkou pozornost. A co teprve svatba? Tam sklidí Gen veškerou pozornost, jelikož nevěsta je prostě nevěsta. Ale nahlas to neříká, nechce jí to připomínat. Ona to sama jistě velmi dobře ví. Přikývne na její slova a poslouchá ji. Je ráda, že takhle Gen mluví, jako kdyby spolu měly zase nějaké sezení, ale tentokrát v přátelském slova smyslu. A jí to vůbec nevadí, právě naopak. Ráda si vyslechne to, co má na srdci a poví ji k tomu svůj názor. Ráda naslouchá lidem.* To, že se člověk zasnoubí nemusí znamenat, že se v tom okamžiku má plánovat svatba. Ta může být klidně za delší dobu, tohle je čistě jenom na vás. A hádky přeci do vztahu patří, hlavní je, že v konečném závěru to hodíte za hlavu a je to zase na nějakou dobu dobré. *Pousměje se. Kdyby se nehádali, tak by pravděpodobně bylo něco špatně, protože každý dobře fungující vztah má hádky. Někdo větší, někdo menší. Hlavní je, aby ty hádky nezničili všechno, co mezi sebou mají. Ví o tom, že Claire je dobrá kamarádka Kola, protože se jí ohledně toho svěřila, ale nevěděla, že Gen a Claire se nenávidí, protože netuší, co se mezi nimi všechno odehrálo. Tohle může mít několik faktů, žárlivost nebo si prostě jenom nesedly, ne všichni lidé dokáží spolu komunikovat, taky tady může být to, že Claire mohla cítit něco více ke Kolovi. Je tolik možností a zatím neví, která je ta správná.* Když se na to podívám z obou stran, tak Kol pravděpodobně chtěl, abyste spolu vycházely, že ano? To zasnoubení musel mít už v plánu dopředu a tak asi chce, aby jeho nejlepší přítelkyně vycházela s jeho přítelkyní, tohle mu nemůžeš mít za zlé. Ale rozumím i tomu, že tobě se to nelíbí. Ne všichni si rozumí a pokud ty nechceš s ní udržovat jakýkoliv kontakt, tak by to měl Kol chápat. Zakončil to ovšem krásně. *Tohle je velmi ošemetná situace, lidské vztahy je to to nejkomplikovanější, co může být a někdy nelze spoustu věcí pochopit. Každopádně Kol zachránil situaci požádáním o ruku a tak Gen neměla alespoň pokažené Vánoce. Překvapí ji, že hledá způsoby, aby byla znovu čarodějka. Netuší, že je něco takového možné, ale z jejich úst vychází něco jiného. Proto se na ni i překvapeně podívá. Natáhne ruku směrem ke sklenici s kávou, kterou uchopí a přiloží si ji ke rtům. Napije se a znovu sklenici odloží.* Takže existují nějaké způsoby, aby ses znovu mohla stát čarodějkou? *Pozvedne přitom obočí, přičemž ji jedna otázka trochu vrtá v hlavě a tak ji musí říct.* A jak to bere Kol? Teď jsi upírem a jsi stejná jako on, tudíž byste měli žít věčně. Když se staneš čarodějkou, tak budeš zase...no, zkrátka budeš mít lidský život. *Ano, ví, že spolu byli, ještě když byla čarodějka, ale teď jsou věci trochu jinak a Kol klidně mohl změnit názor a tak proto se ptá. Mohl se teď klidně upnout k tomu, že by Gen už neměla stárnout a změnu by nechtěl. Přeci jenom Původní rodinka je tak trochu zvláštní a nikdy člověk neví, co od nich může čekat. A zrovna Kol ji přijde jako nevyzpytatelná osoba. Je ráda, že se Gen zeptá na to, jak se cítí. Ne, že by to vyžadovala, ale takhle ví, že mezi nimi není už ta odtažitost a že se zajímá a tohle ji těší, že se zajímá o její vnitřní rozpoložení, které se snaží udržet přesně tam...v sobě. Některé věci ale nelze zakrýt. Přikývne na její slova o Kieranovi, protože má v tomhle pravdu. A Kieran respekt a úctu měl o tom se dokázala přesvědčit už dávno a i na pohřbu, když k ní lidé mluvili ohledně něj. Jenom si vážně nezasloužil takovou smrt, to si nezaslouží nikdo. Líbí se jí, že o něm mluví právě takhle. Tohle z jejich úst slyší poprvé a ji to přinutí se alespoň lehce pousmát. Zarazí se ve chvíli, kdy se Gen přizná, co ji trápí. Pootevře ústa, ale nic neříká, jenom si ji prohlíží. Když domluví, tak nakloní hlavu do strany a dívá se na ni stejně mile jako před chvílí.* Není to tvoje vina. Nic z toho. Chtěla jsi pomoc a já ti ji nabídla, to, co se stalo udělal tvůj bratr. *Řekne tak, že opravdu ji nic nevyčítá a rozhodně se na ni nijak nezlobí.* Nemusíš se vinit za něco za co nemůžeš. *Stojí si za tím a zdá se, že to nic nezmění. Jediné, co chce, tak aby Gen našla klid a netrápila se tím. Tohle všechno udělala její bratr, nemusel to dělat, protože část dohody nebyla porušena jenom si hledal důvod k tomu, aby mohl někomu ublížit. Překvapuje ji, že se k ní ještě nedonesla ta část ohledně jejího bratrance. Sophie asi hodně respektuje její soukromí, tohle je od ní vážně pěkné.* Ano, mám. Už je tady nějakou dobu. Já jsem bohužel nikdy neměla možnost poznat lidi z matčiny strany a on je právě z matčiny strany. Bohužel je tak trochu...sociopat. Je to komplikované. *Nechce ji tím nijak zvlášť zatěžovat, ale jde v jejích očích vidět, že je ochotná ji klidně všechno říct, jenom se stačí zeptat. I ona se ráda někomu vypovídá. Na druhou stranu když jí řekne pravdu, tak by se to mohlo donést ke Klausovi, což ještě právě teď nechce. Jednou mu to řekne, tohle ví jistě. Zmíní se ještě o Sophie a jenom pokyvuje u jejich slov.* Ano...Sophie je silná osoba. Stejně si s ní o tom budu muset ještě promluvit. *Stejně tak jako Gen dopije kávu a dojí placky. Zvedne se potom ze židle.* Bylo to výborné...určitě je po tobě budu ještě někdy vyžadovat. *Usměje se zářivě a jde potom umýt sklenice od jejich kávy. Jelikož zanedlouho budou otevírat, tak začne sundávat židle a připravovat věci s Gen na provoz. Tohle je jejich první směna a je opravdu na ni zvědavá. Snad ráno nebude příliš krušné, ale očekává, že odpoledne už ano.*