Rousseaus Bar

*Pousměje se na něj a opět mu na jeho slova přikývne hlavou. Ne, opravdu nevypadal na náročného klienta. Stěží by si mohl vymýšlet a pravděpodobně by si dal jakékoliv pití, které by mu naservírovala. Samozřejmě, že by mu nikdy nepodávala něco, co by jí samotné nechutnalo a nebo by snad mu špatně něco doporučila. O své zákazníky se vždy dobře stará...ať už proto, aby byli spokojení a vraceli se nazpět, ale taky i pro to, že jako barmanka si může někdy opravdu hodně vydělat na dýškách, což získá jedině milým a přátelským přístupem. A taky tím, když se zákazníkovi bude co nejvíce věnovat a u tohoto muže to vypadalo, že rozhodně bude chtít pozornost. Sjede jeho tvář pohledem a musí se usmívat široce. Je to něco mezi pobavením a přátelským úsměvem. Ani neví jak sama to má přesně definovat, jelikož na něm jde vidět, že se snaží flirtovat a že je v tom opravdu dobrý, jako kdyby měl zkušeností více, než dost. Zatímco u ní to rozhodně flirtování není, spíše přátelský přístup. Navíc tohle není jediný případ, kdy to zažívá, ale tak či tak má z něj takový zvláštní pocit. Nijak se jim ale nezabývá a místo toho odloží opět nápojový lístek, který ani ten muž nebude potřebovat. Při oslovení "Cami" se musí opět usmát a vypadá potěšeně. Taky je a hlavně to lze vidět v jejich očích. Ne všichni přijdou na to, že se si nechává říkat Cami a nebo, že to jméno tak mohou zkrátit. Proto to ihned okomentuje. Zasměje se při jeho dalších slovech a zavrtí ze strany na stranu hlavou, přičemž mírně pokrčí rameny.* Takže to znamená, že mám pro dnešní večer smůlu. Ale možná po pár drincích a mých schopnostech to z vás dostanu. *Zasměje se zlehka. Dalo by se říct, že je to i trochu dvojsmysl, co se týče nadpřirozených schopností. Klidně to může být upír, vlkodlak a nebo čaroděj. Nutí jí to o tom přemýšlet, zda patří k nadpřirozeným bytostem. Zatraceně, chtěla by něco čím by to mohla občas poznat. Ne, že by se ho bála, že by měla snad strach, že ji ublíží, ale je dobré vědět s kým se baví. Odebere se poté pro láhev bourbonu a sklenici, načež se otočí opět k němu. Když mu nalívá bourbon, tak to sleduje a hlídá si to, ale její soustředění přeruší jeho slova o Sophie, takže na něj na pár sekund pohlédne.* Znáte Sophie. *Pousměje se, sklouzne pohledem ke sklenici, aby zkontrolovala kolik tam toho je a poté se podívá zase na něj.* To abych si dala pozor, že mě neprásknete. *Zasměje se znovu. Stále mu vyká, jelikož je to prostě slušnost a on je hlavně zákazník. Nalije si bourbon i do své sklenice. Vzhlédne k jeho tváři a už teď alespoň ví o něm jednu věc a to je to, že se zná se Sophie. Možná je to nějaký čaroděj kamarád a nebo taky ne. Opět může jen ve své mysli hádat.  Pousměje se při jeho "lichotce" a pozvedne sklenici ze které ještě neupíjí. Už chce něco říct, ale on ji přeruší svým představením, načež si dá sklenici do druhé ruky a natáhne k němu pravici. Jemně stiskne jeho ruku a usměje se na něj.* Těší mě Wade. Cami...jak už víš. *Zasměje se a musí se hned pár vteřin na to zasmát ještě více. Nakloní hlavu do strany s hlubokým nádechem a pustí jeho ruku. Tu svou stáhne k tělu a na chvíli se zadívá do své sklenice s pitím, než pozvedne zrak opět k němu. Musí uznat, že ji hodně pobavil, ale ne nijak znepokojil, že by se to mohlo stát. Klaus má sice nulové sebeovládání a nemá žádnou kontrolu. To hlavně v poslední době, ale nemyslí si, že by snad kvůli tomuto vyváděl...rozhodně není ten typ muže, co žárlí...ne, ne to by lhala. Diví se, že nežárlí na svůj vlastní stín, ale tohle je něco jiného. Neměl by s tím problém, když to z její strany není opětované. Čím více nad tím začíná přemýšlet, tím více začíná pochybovat o tom, zda je opravdu tak přesvědčená, že by s tím neměl sebemenší problém. Nechá to raději tak a s úsměvem mu odpoví.* Kdyby nás opravdu teď pozoroval, tak by to skončilo ještě hůř. *Poškádlí ho tak trochu a zasměje se u toho, což jasně dokazuje, že její slova nemůže brát vážně.* Ne...nemusíš mít obavy. Nechodí tady. Dá se říct, že se Sophie příliš nevychází. *Pousměje se na něj a opět pozvedne sklenici.* Tak si připijeme na příjemný zbytek večera, ne? Já budu doufat, že do konce směny bude všechno v pořádku a ty zase ať si užiješ večer. *Přiťukne si poté s ním a přiloží sklenici s bourbonem ke rtům. Napije se a mírně přihmouří oči, když se na něj opět podívá. Tyhle pohledy zná...viděla je. Už je prostě viděla a i ten smysl pro humor. Ví, že jí to něco...někoho připomíná. Nedává na sobě nic znát, ale v hlavě jí to hodně šrotuje a snaží se ho k někomu přiřadit. Možná prostě je jen někomu podobný, vždyť i to se stává. Možná by na to neměla tak myslet, ale její vnitřní pocit ji nechce nechat být a chce na to za každou cenu přijít.*

Docela se diví, že Cami ho nechá, aby s ní takhle flirtoval. Jo, sice neví, s kým má tu čest, ale stejně. Jeví se jako taková dívka, která není moc do větru a k němu naběhla hned, když do baru vešel. Ale tak třeba to bere jako součást práce, žeano. Čím více je zákazník spokojený, tím déle tu zůstane a tím víc toho vypije. Možná, že ona to ze své strany jako flirt nebrala, ale Kol v tom flirt viděl. Ale tak co, zaflirtovat si, i když je člověk zadaný, přece není trestné, ne? Hlavně když je to jen legrace. Jakpak asi bude Cami reagovat, až zjistí, že flirtovala s Kolem Mikaelsonem, snoubencem její kamarádky, takovým trošičku bláznem... A bratrem svého přítele. Ta bude koukat, panečku. Je vidět, že ji těší, když ji někdo oslovuje zdrobnělinou jejího jména - Cami. Na rozdíl od Genevieve to měla ráda. Tedy ne, že by Gen vadilo, když se jí říká Gen, to vůbec, to měla ráda, ale ta přezdívka, ta zdrobnělinka, kterou ji vymyslel Kol... Gennie, to nedokázala vystát a on ji s tim pořád provokoval, nikdy si nedá pokoj. A Kol? Tohle jméno snad žádnou zdrobnělinku nemá, ne? Kdyby byla Genevieve pomstychtivá a chtěla mu oplatit tu Gennie, mohla by mu začít říkat Kolíčku. To by se Kolovi asi taky dvakrát nelíbilo, no. "Nikdo neřekl, že máš dneska večer smůlu, Cami," řekne s úsměvem na rtech a dívá se jí do očí. "Těch drinků bude muset být trošku víc. Nejsem patnáctiletej puberťák, kterej je hotovej po dvou panácích, slečno," řekne a ušklíbne se. To opravdu nebyl. Kol byla dobrá násoska, která chodila po barech hodně často a nasávala a nasávala, dokud nebyl dokonale ožralý. Ale to snad teď nebude na denním pořádku, když se zase vrátil k Gen. S ní je to všechno lepší. S ní je ON lepší. To Gen ho dělá lepším. Zvládá to, co nikdy nikdo nedokázal. Ani Norra nebo ta čarodějka z rodu Claire's. Nikdo, jen ona. Stále se usmívá, je zvědavý, kdy přijde na to, že je to Kol. Zdalipak ví, jestli je v novém těle? Stihla jí to Genevieve vyžvanit? Nebo třeba Sophie, Elijah...? Určitě to ví, protože Elijah je drbna, bude to vědět každý. Potom se zmíní, že zná Sophie. "Ano, Sophie moc dobře znám," řekne s tajemným úsměvem na rtech. Cami z toho nemůže vyčíst, jak to myslí. Mohla si snad myslet, že s ní někdy něco mohl mít. Ale kdepak, Kol a Sophie, to by nešlo dohromady. Chtěl ji zabít, jednou nebo dvakrát si s ní dost dobře popovídal, zná ji vlastně už docela dlouho. Fajn, nezná ji moc dobře, ale tak občas se musí trošičku přehánět, aby to bylo zajímavější, ne? "Já nejsem práskač, Cami. Od toho tu jsou jiní lidé," ujistí ji. Třeba Finn, to byl pěkný práskač. Když najednou myslí na Finna, napadne ho, že by ho rád viděl. Ne rád jako rád, spíš rád jako že by mu rád pár vrazil za to, že lítá v tom všem, co Kola a Genevieve potkalo. Jo, musí zavolat Gen a zjistit, kde ten hajzl je a to co nejdřív. Teď podle něj přichází ta pravá chvíle na to, aby jí řekl svoje jméno, které vlastně není jeho jméno. Sakra, teď si připadá jako špión z televize. Na co že to koukal? James Bond? Cody Banks? Jo, sice to druhé jmenované je pro děti, ale je to zábavné. Kol byl tajný agent Wade. Ještě to chce příjmení, pak si trošku dopilovat životopis a je to dokonalý. "Takže ti nevadí, když ti budu říkat Cami, že ne? Camille je sice hezký jméno, ale strašně dlouhý. Víc se mi líbí Cami. Je to kratší a když se to vyslovuje, zní to tak... jemně? Stejně tak působíš i ty. Barmanka Cami - milá, jemná, sympatická... Něco mi ale říká, že se v tom, že jsi jemná, pletu, viď? Většinou jsou takové ženy dost silné. A vypadáš, že se o sebe dokážeš postarat..." Možná by měl brzdit, takhle nikdy neflirtoval ani s Genevieve. S tou to ani nešlo, za tou totiž prostě lezl jako psí ocásek. Trošku překvapeně pozvedne obočí, když řekne, že by to dopadlo mnohem hůř, kdyby je její přítel sledoval. Ona má přítele? Že to ani neví. Tady se nic neutají, je to zvláštní. Okamžitě jde ale poznat, že to nemyslí vážně, protože se směje. Kol se zasměje také. "On existuje někdo, kdo se Sophie nevychází?" zeptá se překvapeně. Samozřejmě, že existuje, a těch lidí je opravdu hodně. Ale on by rád zjistil, kdo je její přítel. Jojo, už dlouho neslyšel žádný drb. Pozvedne sklenici, když vidí, že Cami udělala to samé a přikývne, když řekne, že by si mohli připít na příjemný zbytek večera. "To já zase doufám, že tady bude málo lidí a ty si budeš moct povídat se mnou," řekne s úsměvem a pak pokračuje, "jo, vím, že pak bude menší tržba, ale o to ti dám větší dýško, Cami," usměje se na ni a ťukne si s ní. Až teď se napije, ale nevypije to hned všechno - asi půlku skleničky si ještě nechá. Ona se na něj potom tak zvláštně podívá. To se mu nelíbí. Nene, to přece nejde, aby ho poznala už teď. Sklopí na chvíli pohled a pak se podívá na bar, kam položil skleničku s bourbonem. Vezme ji do ruky a dopije to. Potom se na ni podívá: "Děje se něco?" zeptá se jí a potom ukáže na sklenku a tázavě se na ni podívá. Je jasné, na co se ptá - dáme si ještě?

*Dá se říci, že je od samého začátku velmi dobře pobavená. Jen, co tady mladík vešel a ona mu začala věnovat pozornost, tak s ní začal flirtovat. Nedá se říct, že by úplně najela na jeho vlnu, ale taky se nedá říct, že by ho v tom zastavila. Z jeho strany to lze velmi dobře poznat a u ní to tak může taky působit, ale není tomu tak. Spíše se dá říci, že je milá a to už je zkrátka její součástí. Není nepřátelská, spíše velmi společenská a občas to opravdu může vypadat u ní jako flirtování, i když tomu tak vážně není. Samozřejmě, že by nedělala a nebo neříkala něco, co by bylo nevhodné, protože ona opravdu není ten typ, že když někoho má, taky by se zajímala o jiné muže. Velmi ji těší, když ji oslovuje Cami, jako kdyby přesně věděl, že jí tak má říkat. Ono se může stát, že ten muž ji zná, zatímco ona nezná jeho, ale to by takhle mohla podezřívat naprosto každého, kdo tady přijde a rozhodne se s ní prohodit více slov, než jenom nějakou objednávku. Proto se tím ani nijak nezabývá a místo toho mu pobaveným tónem odpoví, načež se hned dočká jeho reakce u které pozvedne pravé obočí a musí se pousmát. Nijak se k tomu ovšem slovně nevyjádří, protože přesně neví jak tu narážku myslel. Zřejmě je to jeho další způsob flirtování a do toho už se nehodlá nijak zvlášť zapojovat, jelikož své hranice zkrátka nepřekročí a nebude s ním hrát tuhle hru. Možná kdyby byla sama, tak by to bylo úplně o něčem jiném, ale není tomu tak. Jen ho obdaruje úsměvem a krátkým pohlédnutím do jeho očí, než se zase zasměje o něco zvonivěji a na chvíli odvrátí od něj zrak, přičemž přelétne pohledem hosty, zda jim něco nechybí a opět se zadívá směrem k němu, když usoudí, že se ještě může plně věnovat jen jemu.* Jojo, to říkají všichni a potom hostům musím volat taxíka, aby se vůbec dostali nějakým způsobem domů. *Zasměje se znovu při svých slovech. Samozřejmě, že si z něj jenom utahuje. Nezná ho a tudíž může jen odhadovat, zda je tomu opravdu tak, že vydrží hodně alkoholu a nebo ne. Ve světě nadpřirozena je jisté, že rozhodně vydržíte hodně, protože vás okolnosti prostě přinutí pít. Ona nikdy sama nebyla zrovna největším příznivcem alkoholu a teď zvládne o hodně více skleniček bourbonu, než kdykoliv předtím. Možná to je i tím, kdo jsou její blízcí, kteří to mají snad na denním pořádku. Překvapí ji, že se zná se Sophie, i když by jí to asi ani překvapovat nemělo. Už jenom z toho důvodu, že je proslulá v New Orleans právě jako vlastník tohoto baru. Nutí ji to však přemýšlet nad tím, zda patří k nadpřirozené komunitě a nebo ne. Ráda by měla tu schopnost to poznat, ale nemá ji. Na jednou stranu to je dobře, ale na druhou to může být i pro ni velký nevýhoda.* Asi by mě to nemělo překvapovat. *Pousměje se na něj. Navíc i pořádala silvestrovskou party, takže ji lidi budou opravdu znát alespoň po jménu. Pozoruje jeho tajemný úsměv a má to i vepsané ve tváři. Přinutí jí to mírně přihmouřit oči a zadívat se více do jeho tváře, jako kdyby se snažila číst v knize, která buď nejde otevřít a nebo všechny strany jsou prázdné. Jenomže ona stále hledá způsob, jak si něco přečíst...protože ta kniha má obal a musí mít i obsah. Čím dál více jí to začíná v hlavě šrotovat, že tohle už zažila. Ne přesně s tímto člověkem, ne úplně tu samou situaci, ale ty pohledy...je to zvláštní. Nechce ale dát na sobě znát, že se ho snaží analyzovat a proto mu odpoví, že si s ním sklenici dá, ale snad ji nenapráší právě Sophie, když už se znají. Musí se usmát při jeho slovech, ale není to žádný potěšený úsměv. Spíše mu dává za pravdu, že v tomhle městě jsou lidé, kteří velice rádi donáší a to dokonce i na svou vlastní rodinu. Na chvíli sklopí pohled k barové desce a zhluboka se nadechne, než se podívá zase na něj.* Zdá se, že s tím máš osobní zkušenosti. *Poznamená a pokud ji odpoví kladně, tak už bude o něm vědět další věc. Velmi si všímá detailů a to dokonce i u něj. Usměje se, když se ji představí a podá mu ruku, přičemž jemně stiskne tu jeho. Teď si získá ještě více její pozornost, když jí začne dá se říci charakterizovat. Dívá se na něj s úsměvem na rtech a a je z jeho slov trochu nejistá. Už jenom proto, že s ní začíná flirtovat čím dál více a ona ho bude muset pravděpodobně nějak jemně upozornit na to, že doteď to bylo ještě docela v pořádku, ale nadále v tom pokračovat nehodlá a udrží to na přátelské konverzaci. Nakloní hlavu směrem vlevo a pozoruje ho po celou dobu. Až domluví, tak pustí jeho ruku, kterou stáhne nazpět k tělu a nasaje vzduch do plic, jako kdyby ho potřebovala opravdu hodně. Stále se musí však usmívat, jelikož jisté věci trefil a jí začíná čím dál více docházet, že tady něco nehraje a že toho člověka prostě zná.* Hele Romeo...co kdyby si se přestal šťourat v mé charakteristice a raději si už něco vybral, než to tady zavřu? *Usměje se na něj pobaveně. Musí ale říct, že se tím baví, protože ten mladík je opravdu velmi milý, když se takhle snaží k ní „dostat“.* Ale s tím oslovením Cami musím souhlasit. Jméno Camille nemám ráda...je po babičce. Tedy...ne, že bych ji neměla ráda. *Zavrtí hlavou na náznak, že takhle to opravdu nemyslela a nechce, aby to tak vzal. Samozřejmě, že babičku měla ráda. Znovu se zasměj a tím mu i vlastně naznačí, že má přítele, ale to, co řekla nemyslí vážně. Když nad tím tak trochu přemýšlí, tak si ani není jistá tím, zda by to přeci jen trochu vážně brát neměla. Nechá t raději být a přešlápne z jedné nohy na druhou ve chvíli, kdy se podiví, že nevychází se Sophie.* Ne všichni sdílí nějaké sympatie k tomu druhému. *Pokrčí u toho rameny a nechce to dál rozebírat, jelikož tohle ani není její záležitost. Místo toho uchopí sklenici do ruky a pozvedne ji, přičemž pronese jejich přípitek. Usměje se na něj zeširoka a ukáže tak horní řadu bílých zubů.* Jenomže dýško tržbu nezvedne. *Odpoví mu s úsměvem a přiťukne si s ním. Vážně s ní až podezřele moc flirtuje, oslovuje ji Cami ještě jako kdyby provokativně, jako kdyby prostě věděl, že to tak má dělat. Dokáže ji odhadnout a jeho styl...ten styl prostě už viděla. Ani si neuvědomí, že ho takhle zkoumá, dokud se ji nezeptá, zda se něco neděje. Polkne bourbon a ucítí jeho chuť v ústech. Ta chuť ji přímo tančí nějakou dobu na jazyku. Zavrtí hlavou.* Ne...ne všechno v pořádku. *Sjede pohledem k jeho sklenici a pousměje se.* Nevím jak u tebe, ale u mě poslední. *Otočí se a vezme opět láhev s bourbonem. Nalije mu zase skleničku a sobě taky. Podívá se po baru.* Omluv mě na chvíli. *Otočí se a odejde k jednomu stolu, který si zkasíruje a odnese z něj špinavý inventář. Všechno si dá za bar a podívá se znovu na Wadea. Opět začne přemýšlet nad tím, kde skončila. Začne si dávat všechno znovu dohromady a pořád si to promítá v hlavě. Jak moc se může změnit člověk, kterého znáte a přitom neznáte? Jak moc...odvrátí od něj zrak a začne pulírovat sklenice. Vzpomene si na Genevieve a výměnu těl...na to, co jí všechno řekla a poté jí to dojde. Musí to být on...musí to být Kol. Genevieve v novém těle neměla šanci ani poznat, protože se neprojevovala, ale jde na ní vidět, že i když je v jiném těle, tak má způsoby Genevieve, které na to tělo přenáší. A pamatuje si i její setkání s Kolem...taky v baru. Byl přesně takový jako je Wade a ten úsměv...ty pohledy to prostě nelze zapřít. Usměje s pro sebe pobaveně, protože jestli se nemýlí, tak tohle bude opravdu velký vtip. Proto se k něčemu rozhodne. Znovu k něj přijde a usměje se na něj, ale teď je ten úsměv poněkud jiný, než předtím.* Víš...někoho mi připomínáš. *Zapře se jednou rukou o barovou desku.* Jednoho mého známého...měl podobné výrazy ve tváři jako ty a i smysl pro humor...možná až moc velký. A taky má pěkně prořízlou pusu. Ale bohužel už sem ho nějakou dobou neviděla. Navíc prošel velkou změnou. *Vydechne a zadívá se mu do očí s úsměvem.*Jmenuje se...Kol. *Po celou dobu se mu dívá do očí., jako kdyby mu říkala. „Vím, že jsi to ty, Kole. Prozradil ses.“*

Bohužel už na ty jeho flirtovací kravinky nic neříkala. Teda aspoň na ty, kdy říkal, že dneska večer nemusí mít smůlu... Ale tak co, pro ni to byl naprosto cizí chlápek, vlastně se docela diví, že se s ním dala hned takhle do řeči. Ještě, že z něj nezačala dostávat to, co ho trápí, že po něm nechce vědět, jak se teď cítí a všechny tyhlety věci. Lidé, co dělali tohle povolání si to většinou ani neuvědomili, že tohle dělají, prostě se jen snaží pomoct lidem. A Cami teda měla docela fajnovou práci, k tomuhle přímo stvořenou - přijde opilý člověk, například Kol a ona se ho hned zeptá, co ho trápí, chuděrku jednu. Trošku udiveně se na ni podívá, když z ní vyleze, že by mu stačilo pár panáků a byl by opilý. Nene, to ani náhodou, Kol už byl dost cvičený a měl kliku, že tohle tělo toho taky dost vydrželo. Kdyby ne, asi by zažíval dost často krušná rána. Hned se ohradí s tím, že není puberťák, aby po dvou panácích hned odpadl. "Ale mně bys taxíka nevolala, že ne? Že bys mě hodila domů?" podívá se na ni a udělá na ni psí očka. Moc dobře ví, že by si ho do auta nedala. Ožralého cizího chlápka, který chce, aby ho odvezla domů. Bůhví, jak by to dopadlo. Nějak se dostanou i k tomu, že zná Sophie. Jo, tohle řekl, protože ji znalo strašně moc lidí a nemyslí si, že by díky tomu mohla poznat, kdo Wade je. Samozřejmě nezapomene přidat takový ten svůj tajúplný úsměv, za kterým se může skrývat cokoliv. Cami si teď mohla myslet o Wadeovi a Sophie úplně všechno. Potom řekne, že on rozhodně není práskač, že od práskání jsou tu jiní lidé. Zatím se mu nezdá, že by na něj koukala nějak jinak než na začátku, když vešel do baru. Ale co není, může být. A může to být klidně za chvilku. "No, jistý zkušenosti s tím mám. A největší legrace je, když to práskání přijde odněkud nebo od někoho, od koho bys to zpočátku nečekala..." pokrčí rameny a zadívá se na ni. Možná by měl brzdit, řekl toho už víc než dost, ona ho už pozná. Občas lituje toho, že někdy nedokáže tu klapačku zavřít. Jeho flirtování završí to, když začne charakterizovat to, jaká Cami je. "Tak fajn, Julie, já tebe už charakterizovat nebudu. Ale co kdybys to zkusila ty? Jo, sice se vidíme poprvé, ale co bys o mě řekla? Jakej jsem?" podívá se na ni tázavě. Jo, to je sakra dobrá otázka, copak se o sobě dozví? Usměje se, když řekne, že s tím jménem souhlasí. "Jasný, já to chápu. Taky bych neměl rád, kdyby mi někdo říkal nějak jinak. Já mám svoje jméno rád," pokrčí rameny a usměje se na ni. Dělá překvapeného, když se dozví, že existuje někdo, kdo se Sophie moc nevychází. I když moc dobře ví, že třeba Klaus ji moc nemusí. A to rozhodně není jediný. "To je pravda," řekne už jenom, protože vidí, že Cami o tomhle nechce mluvit. Nechce se plést do něčeho, do čeho jí nic není. "Samozřejmě, že ne, ale ty si přijdeš na trošku větší peníze, ne? A aby se neřeklo, vezmu si klidně to nejdražší, co tu máte, aby byla ta tržba větší," pokrčí rameny. Peníze má, proč by si nedal něco dražšího? Cami dostane dýško a tržba bude stejně velká, možná dokonce i větší, než normálně. "Fajn," řekne s úsměvem, když ho ujistí, že je všechno v pořádku. "Ale notak, Cami," zatváří se smutně, když mu řekne, že je to pro ni poslední sklenička, "to mi přece neuděláš. Nebudu pít sám," řekne rozhodně a vezme si skleničku s bourbonem, kterou mu právě nalila, ale ještě nepije. "Jasný," usměje se na ni, když se omluví a odejde k jednomu stolu a udělá si tam to všechno, co udělat potřebuje. Snad mu ta jeho maškaráda ještě chvíli vydrží, baví ho to a to dost. Dívá se jejím směrem a tak zaregistruje její pohled, když se k baru zase podívá. A to se mu nelíbilo, teď se na něj dívala jinak... No nic, tak to pozná, no, se nezblázní. Sleduje ji, když se k němu vrací s úsměvem na rtech. Jo, ta to ví. "Koho?" zeptá se, když řekne, že mu někoho připomíná. Vyslechne si všechno to, co vlastně o něm říká. Má pravdu. Vtipný byl, prořízlou pusu měl taky a změnou prošel obrovskou. "Kol?" podívá se na ni překvapeně. Nedává na sobě nic znát. "Myslíš Mikaelsona? Toho nejhezčího a nejmladšího, abychom si rozuměli? Ne, toho neznám," řekne a ušklíbne se. Jo, už se vzdal. Bylo jasný, že tohle už myslí jenom tak ze srandy. "Tak čekám. 'Kole, co sis jako myslel, když jsi udělal Genevieve to, cos jí udělal?'" podívá se na ni a snaží se napodobit ženský hlas. Potom se na ni chvíli dívá a pak zase otevře pusu: "Zajímalo by mě, jestli když teď víš, s kým jsi tu celou dobu flirtovala, to řekneš svýmu příteli a ten sem přijde pokusit se mě zabít?" řekne pobaveně. Kdyby tušil, že jde o Klause... No co, i kdyby to věděl, nedržel by se zpátky.

*Donutí ji opět pozvednou obočí při jeho slovech. Opravdu z něj vyzařovalo sebevědomí. Už jenom proto, že si snad myslel, že by ho odvezla domů. Někoho, koho vůbec nezná a kdo se ji tady snaží „sbalit“ pravděpodobně jen pro jeho zábavu a jen dnešní večer. Tak či tak jí to bylo jedno, zda to je to jeho úmyslem nebo ne, protože ačkoliv se mohlo zdát, že ona s ním taky flirtuje, tak tomu tak nebylo. Vypadá to tak jenom proto, že má zkrátka ke každému někdy až moc milí přístup. Jenomže je to už v její povaze a nelze to změnit a vlastně to ani změnit nechce. Vždy je tady pro lidi a když jsou příjemní oni k nim, tak stejně tak i ona. Musí se znovu usmát. Tenhle muž ji opravdu nutí do úsměvu velmi často. Dalo by se říci, že spíše pořád.* Máš pravdu. Nezavolala bych ti taxi, ale objednala bych ti rovnou limuzínu, když se zdá, že máš hodně peněz. *Zasměje se. Jenom si z něj utahuje, nemyslí to vážně. A doufá, že k něčemu takovému ani nedojde. Nemá však ale vůbec v plánu ho vozit domů. Je možná blondýna, ale není pitomá, aby si vzala do auta cizího chlápka, který by byl ještě namazaný. Možná by ani nemusel být, mohl by to jen předstírat a bůh ví, co by se pak stalo. Ne, s tímto rozhodně Wade nemůže počítat. To je absolutně nepřípustné a i když s usmívá, tak v jejích očích jde vidět, že tímto u ní vážně neuspěl. I když se svýma psíma očima snaží ji „přemluvit“, tak to na ni zabírá. Jen ji to nutí se více usmívat.* Známe se teprve pár minut a ty už chceš, abych tě vozila domů? Uh...jsi rychlý. *Uchechtne se a opět si z něj utahuje, přičemž i mírně nakrčí obočí. Kdyby mu měla dát známku za flirtování, tak by dostal jedna podtrženou. Jde vidět, že to dělá často, jelikož jeho způsob mluvy o tom dost napovídá. Jejich téma se přehoupne k Sophie, což je pro ni překvapující a následně i k tomu, že ve městě jsou jiní lidé od toho, aby donášeli. Při těch slovech se mu trochu více zadívá do očí a i když se jí něco nepozdává, tak stále nemůže přijít na to, co to přesně je. Přikývne několikrát na jeho slova.* Ano...zdá se, že tyto zkušenosti má hodně lidí v tomhle městě. Jednou jsou to tví blízcí, podruhé to může být i bohužel rodina. *Mluví tak všeobecně, celkově jejich konverzace začíná být zvláštní a ona si taky začíná čím dál i více všímat jistých detailů, které jsou pro ni známé. Které už viděla, ale nedokáže je zařadit. Jako když se snažíte utřídit vzpomínky...nebo když máte deja vu. Víte, že jste to už jednou zažili nebo viděli, ale musíte velmi pátrat v paměti, abyste přišli na to, kde. Dá mu hned přezdívku Romeo, jelikož se jí to hodí k němu a musí se zasmát, když ji to oplatí stejně, akorát s Julií. Kdo by neznal Romea a Julii? Možná má taky v oblibě Shakespeara...kdo ví? Nadechne se zhluboka a usměje se.* Mohu to zkusit. *S jejím psychologickými schopnostmi to není problém. Nemůže se ale zaručit, že se trefí, jelikož ho přeci jen zná pár minut a ne všechno člověk odkryje během chvíle.* Jsi svůdník.*Zasměje se a nakloní hlavu do strany, když si ho změří pohledem.* Trochu drzý. Myslím si, že ti dělá problém důvěřovat i svým nejbližším, protože si toho zažil už spoustu. Taky jsi společenský, velmi. A máš velmi dobrý vkus na alkohol. *Pohlédne směrem k jeho sklenici a poté se zmíní o svém jméně. Více se k tomu nevyjadřuje. Dokázala by toho říct mnohem více, ale mohla by ho taky začat nudit, což nemá v plánu. Přišla by o velké dýško s velkou pravděpodobností. Pousměje se na něj.* Tvé jméno se ani nijak zkomolit nedá. *Co se týče Sophie a jejího vztahu s Klausem, který právě měla na mysli, tak se o tom nechce zrovna bavit. Nebude rozebírat jejich vztah do kterého ji nic není a za jejich zády, to opravdu ne. Zasměje se opět.* Přidávám k tobě další charakteristickou věc….jsi neodbytný. *Řekne hned po té, co si stejně stojí za svým. Ten muž chce mít prostě svou pravdu. Čím dál více ji někoho připomíná, jako kdyby se kousky skládačky dávaly pomalu, ale jistě do sebe a jí se před očima začíná tvořit obraz. Ale ještě stále není dokončený. Ujistí ho, že je všechno v pořádku a nic se neděje. Nechtěla se rozhodně na něj dívat nějak podezíravě či zkoumavě. Ani si to neuvědomila. Oznámí mu, že si dá už jen jednu skleničku a opět přijde jeho neodbytnost, kdy si zkrátka trvá na svém. Ji to opět nutí usmívat se nad jeho přístupem.* Nepij tak rychle a nebudeš. *Zasměje se a dolije i sobě. Omluví se na chvíli a jde obsloužit zákazníky, kteří jsou už na cestě domů. Zkasíruje je a vrátí se nazpět za bar. Podívá se znovu na Wadea a začíná si dávat všechno postupně dohromady, když v další chvíli jí to dojde. Musí to tak být...musí to být Kol. Vždyť takhle se choval i při jejich prvním setkání, to další až tak příjemné nebylo, ale velmi dobře si to pamatuje. Navíc má nové tělo a pravděpodobně ho baví si hrát. S úsměvem se k němu vrátí a zmíní se o svém známém, kterého ji připomíná. Přikývne, když jeho jméno zopakuje a stále ho propaluje pohledem. Čeká, zda něco ještě dodá a taky, že ano. Usměje se zářivě při své vlastní charakteristice a je spokojená s tím, že ho dokázala poznat. Možná ne hned, ale poznala ho. Podívá se na chvíli směrem k hostům a potom zpět na něj.* A taky nejvíc narcistického a egoistického ze všech Mikaelsonů. I když Klaus mu šlape docela na paty. *Nakloní hlavu do strany a udělá takovou grimasu, kdy se usmívá roztomile a možná trochu provokativně. Musí ale potom zavrtět hlavou. Už mu chce něco říct, ale on ji zarazí slovy o Genevieve u kterých si povzdychne a o trochu zvážní.* Ne, Kole. Řeknu ti to samé, co jsem řekla Genevieve. Chápu to z tvého pohledu a chápu to i z jejího. Neměl si sice právo na to ji brát tu možnost se rozhodnout, ale na druhou stranu si dělal to, co si udělat musel, aby si ji ochránil. A nejenom ji. Nehodlám ti tady něco vyčítat. *Pozoruje ho. Opravdu to nehodlá dělat. Má na to svůj vlastní názor, nebylo to správné a nediví se, že se Gen na něj naštvala, ale taky tomu rozumí i z jeho pohledu. Lidé dělají vše, aby ochránili to, co jim je nejcennější a někdy jsou to zkrátka špatné věci. Zasměje se znovu a uchopí do ruky sklenici.* Neflirtovala jsem. To ty si flirtoval se mnou….já zvolila jen přátelský přístup. Ty to můžeš brát jako flirt, ale musím tě vyvést z omylu. Navíc...dostávám tak dýška. *Pokrčí s úsměvem rameny.* Není v tom nic osobního. A tvému bratrovi se s tím chlubit opravdu nehodlám. Pravděpodobně by to neskončilo pro mě zrovna příjemnou konverzací. *Ani si nijak neuvědomuje, že Kol to vlastně o ní a Klausovi neví. Ne, že by měla potřebu to vyprávět, ale spíše už tak nějak počítá s tím, že to ví každý, i když se o tom nezmiňují. Tohle je přeci New Orleans.* Ale co by na to řekla Genevieve, že tady flirtuješ s barmankou, Romeo? *Pozvedne obočí a napije se ze své sklenice.*

"Limuzínu bys mi objednala, jo?" podívá se na ni pobaveně a následně se taky musí zasmát. Nakonec není tak špatná, je i vtipná. "Ale já bych tě donutil, aby ses v tý limuzíně projela se mnou. No přiznej si to, málokdy se člověku poštěstí jet v limuzíně tak dlouho, jak jen chce. A zadarmo." Samozřejmě, že by to bylo pro ni zadarmo, protože by to všechno zacáloval Kol, když má tolik peněz. On si z ní neutahuje, klidně teď hned zavolá limuzínu a ona si s ní může celou noc dělat, co jen chce. A jo, víte co? On to prostě udělá. Vytáhl z kapsy mobil a začal na něm něco dělat - hledá telefonní číslo, na kterém by se dala objednat limuzína na celou noc. Potom se podívá na Cami, mrkne na ni a přiloží si telefon k uchu. Zároveň si dá prst před pusu na znamení, aby byla teď potichu, když volá. Snad za ani ne minutku bylo všechno vyřízené. "Až zavřeš, přijede limuzína, bude stát před barem, je zaplacená. Můžeš si s ní celou noc dělat to, co chceš, klidně se projíždět po městě, jet pryč z města... Cokoliv chceš," pokrčí rameny a sleduje ji, sleduje každičkou její reakci. No co, tak jí cizí chlápek objednal limuzínu, to je přece naprosto normální. "Jo, jsem dost rychlý a abych byl upřímný, tohle není jediná věc, ve který se svou rychlostí vynikám," zaculí se na ni. Určitě si nemyslela, že je to takový úchyláček trošku, takže si nedávala pozor na pusu a nemyslela na to, že by se mohl chytit všeho možného. Dostanou se k těm práskačům, kterých je v NO asi fakt hodně, ale Kol měl na mysli toho jednoho největšího - jejich bratříčka Finna. "V mym případě jsou to hodně blízcí lidé, Cami," řekne jenom a je slyšet, že o tom už nechce moc mluvit. Přišel se sem pobavit, ne mluvit o svojí povedené rodince. Klidně by se vsadil, že mají oba dva ode dneška novou přezdívku - Romeo a Julie. Nejdřív zkusí její charakter a osobnost zcharakterizovat on, ale nemyslí si, že se mu to moc povedlo. Proto ji řekne, aby to zkusila taky, akorát na něm. Úsměv se mu nepatrně rozšíří, když souhlasí a hned na to začne s charakteristikou. Přikývne a zasměje se, když řekne, že je svůdník. "Sexy svůdník, to musíš souhlasit." To ale není nic, co by už nevěděl. Ano, drzý byl taky. Tak takovéhle věci mohla vypozorovat za tu chvíli, ale tu další? Sakra, to kde vzala? Je vidět, že ho to docela překvapilo. Chvilku potom, co s tím vším skončí, mlčí. Až za okamžik promluví s úsměvem ve tváři: "Jsi dobrá. Něco jsi trefila a něco zase ne. Ale čekal jsem teda, že toho bude víc. Něco jako věštění z ruky neumíš, Julie?" podívá se na ni a trošku se zasměje. "To by ses divila, jak se dá to jméno zkomolit," odvětí jí. Wade možná ani tak ne, ale ten Kol... Vážně by zabíjel, kdyby mu někdy někdo řekl Kolíčku. O Sophie a jejích vztazích s lidmi se už nebaví. Nebyla to jejich věc, neměli se v tom co šťourat. "To je taky fakt," zasměje se, když k tomu všemu ještě přidá, že je neodbytný. To teda byl a jeho a Genevievin vztah tomu byl důkazem. "Camille," zatváří se na chvíli vážně, když mu řekne, že má pít pomalu. Fakt dneska nechce pít sám. Když už nemá Claire, potřebuje někoho jinýho. Claire. Jo. Ta mrška. Měl by se za ní zastavit, i když o to nestojí, nebo by ji měl nechat úplně na pokoji, aby přilezla, až bude potřebovat? Cami se mu omluví a odejde k nějakým hostům. On se mezitím stihne napít svého bourbonu, byl jako vždy skvělý. Už když se vracela, poznal na jejím pohledu, že je něco jinak. Poznal, že Cami už ví, s kým má tu čest. "Tohle je těch pár vlastností, který máme s bratrem podobný, no," pokrčí nevinně rameny. Jako by bylo sebevědomí nějaký zločin! Potom už jenom čeká na to, až mu začne dávat kázání o tom, co udělal Genevieve a podobné žvásty tohohle typu. Udiveně se na ni dívá, když slyší, že ona mu nic vyčítat nebude. "Docela se divím, že mi nechceš promlouvat do duše nabo tak něco. Budeš jeden z mála lidí, co ty moje důvody, proč jsem to udělal, chápou." Už se nechce bavit o Genevieve a těhlech věcech, ale něco mu říká, že se tomu dneska rozhodně nevyhne. Ty dvě byly (aspoň co Kol slyšel), docela kamarádky, takže se docela bál, co to přijde. "Aha, no tak dobře, dneska už se tomu neříká flirt? Takže já s udržuju s ženskýma jenom přátelský přístup!" řekne a zasměje se. Ona s ním prostě flirtovala. A kdo by taky neflirtoval? Je to pěkný chlap. "Hmmm... Chudáci chlapi, takhle je oblbovat. Nejdřív flirtík a to všechno jenom proto, abys dostala větší dýška. To jsem si o tobě vážně nemyslel, Camille!" řekne vážně, ale je vidět, že to bere s humorem. Potom se zase zmíní o tom jejím příteli. Přimhouří oči, když uslyší to, co uslyší. Chvilku mlčí a dívá se na ni. "Co?" zeptá se jenom. Jeho bratrovi? "Mýmu bratrovi? Co?" Vůbec by ho nenapadlo, že Klaus a Cami. Nikdy. "Nic by na to neřekla, protože by pochopila, že to je jen sranda," pokrčí rameny a ušklíbne se.

*Přikývne souhlasně a usmívá se dost pobaveně. Spíše si z něj dělá srandu a nebere to vážně, i když...možná by mohla. Ne, ne taxíka by mu objednala, ale to s limuzínou opravdu nemyslí vážně. Vždyť není taková, aby schválně z něj tahala peníze, i když tohle by nebylo pro ni. Tak či tak se zdá, že on s tím nemá sebemenší problém, protože peněz má dost. Očividně každý, kdo je z New Orleans má peněz na rozdávání. Oprava – každý, koho ona zná. Dívá se na něj s úsměvem a občas zakroutí nevěřícně hlavou. Opravdu se nenechá odbýt. Je cílevědomý, prostě to, co chce, tak to musí i dostat. Dá si jednu ruku v bok a dívá se na něj mlčky. Jde v jejích očích a celkově ve tváři vidět, že je opravdu pobavená jeho slovy.* Takže ty by si úplně neznámé barmance zaplatil na celou noc limuzínu? Páni...takhle se snažíš svést každou barmanku? To musejí být šťastné. *Zasměje se. Samozřejmě, že si dělá jen srandu, ale v jeho očích vidí to, že to myslí vážně. Rozhodně nepočítá s něčím takovým a nenechala by si jen tak zaplatit limuzínu. Vždyť je to naprosto neznámý muž a navíc co by dělala? Jistě zážitek to musí být úžasný, ale samotnou ji by to asi příliš dlouho nebavilo. Navíc není v tomhle příliš důvěryhodná. Povytáhne zvědavě obočí a sleduje ho, když si vytahuje mobil a hledá tam nějaký telefonní kontakt. Buď je už naprosto paranoidní a myslí si, že chce objednat tu limuzínu a nebo jenom chce zavolat někomu známému.* Doufám, že...*Už to dále nedořekne, protože Wade ji zastaví malým gestem, které zcela jasně naznačuje, že nemá mluvit. Nadechne se zhluboka a rty nechá mírně od sebe odlepené, protože nechápe, co to má znamenat. Zda si z ní dělá srandu a nebo to myslí vážně. Ale když začne opravdu objednávat limuzínu, tak na něj vytřeští oči a dost udiveně na něj zírá, tedy dokud nezačne znovu mluvit. To už rty sepne k sobě a zanedlouho vyprskne smíchy a dá si ruku na pár sekund před ústa. Poté ji znovu dá podél těla.* To myslíš vážně? *Dívá se na něj s úsměvem, ale zdá se, že ji hodně šokoval. Pozvedne pravou ruku a zajede si s ní do kořínku svých blonďatých vlasů, které si jemně prohrábne a spustí ruku.* Je to jako v nějakém filmu, víš? Začínající hororová scéna. Milý chlapík přijde do baru, kde se snaží rozptýlit svou oběť, poté je až příliš milý a objedná ji limuzínu do které ta hloupá blondýna nasedne. Mezitím je vše domluvené a řidič odjede na nějaké odlehlé místo, kde ji z limuzíny vytáhne přesně ten týpek, co ji balil v baru a nějak brutálně ji zabije. Možná ještě v tom lepším případě jenom brutálně zabije. *Zasměje se hned po tom, co to dořekne. Tím neříká, že tohle přesně ten samý případ, ale trochu mu tím napovídá, že opravdu není důvěryhodný typ, i když na to vypadá.* Podívej, Romeo. Je to od tebe vážně milé, ale tohle nejde. *Usměje se na něj přátelsky. I kdyby za tím nic nemělo být, tak přeci jen se neznají. Vůbec se neznají, i když jí někoho silně připomíná. Poté se zasměje, když se zmíní o své „rychlosti“ a je jí jasné na co tím naráží.* Musím tě zklamat, ale my ženy nemáme rády rychlé muže. *Začne se smát a zavrtí přitom hlavou. I když je tady pán bohatý trochu hrr, tak se i tak velmi dobře baví. Dostanou se poté k méně příjemnému tématu a lze na něm vidět, že to zrovna není něco o čem by se chtěl bavit. Vydechne a vezme to na vědomí, takže nehodlá nijak tuhle konverzaci prodlužovat.* Ano...už před pár sekundami mi došlo, že mluvíš o rodině. *Šlo to na něm vidět, poznala to téměř hned. Dostanou se k její charakteristice a poté ji vybídne, aby charakterizovala jeho a pokusí se o to. Neví na kolik procent bude mít pravdu, jelikož ho prakticky vůbec nezná, ale pár věcí si už stihla povšimnout. Zasměje se, když se ukáže opět to, jak moc si věří.* Pohledný...*Opraví ho s úsměvem na rtech. Ne, že by neměl třeba pravdu, ale pro ní je sexy někdo jiný...někdo, kdo je pro ni hodně blízký a nehodlá to říkat někomu jinému. Pokračuje dále v jeho charakteristice a všimne si jeho zaraženosti na pár sekund. Dá mu však čas a nic neříká, nechá ho promluvit jako prvního. Jemně se pousměje.* Tuhle dráhu jsem ještě nezkoušela, ale děkuji za tip. Až mě omrzí dělat psychologii, tak to zkusím. *Usměje se na něj a koutky úst ji zase cukají do stran. Ona tvrdí, že jeho jméno se zkomolit nedá, zatímco on je jiného názoru. Jen na to souhlasně přikývne, že to tedy bere na vědomí. Nakonec si dodá, že patří k jeho charakteristickým rysům i nedobytnost, přičemž se musí zasmát, že souhlasí.* Jsem ráda, že to alespoň dokážeš přiznat. *Ale tak, proč ne? Člověk by měl být se sebou spokojený. Pobídne ho, že pokud chce, aby pila s ním, tak on bude muset trochu ubrzdit. Pravděpodobně její celé jméno řekne jako provokaci o čem napovídá i ten jeho pohled. Přihmouří trochu oči.* Za to máš u mě vroubek. *Odejde poté obsloužit hosty a za tu dobu, kdy přemýšlí o „Wadeovi“, tak přijde na to, že se vlastně jedná o Kola. Jakmile se vrátí, tak to na něj hned po svém spustí. Přikývne na souhlas, že to opravdu mají. Každý Mikaelson je si něčím podobný a něčím zase naprosto odlišný. Ujistí ho, že mu nehodlá nic vyčítat, zatímco on na to snad...čeká? Pousměje se na po jeho slovech.* Jsou věci, které si udělal a nelíbí se mi. Ale nepřišel si tady, abych ti dala jednu ze svých psychologických přednášek. Navíc...část toho, co si udělal chápu. Když tě někdo zažene do kouta a ty nemáš jak jinak z tama utéct, tak zvolíš tu jedinou možnou cestu, která vede z tama ven. Navíc si nechránil jen sebe. Navíc se vždy dívám na oba úhly pohledu nebo se alespoň snažím. *Chytne do ruky flašku s bourbonem a nalije jim oboum další panáky. Nějak když ví, že teď jde o Kola, tak to bere trochu jinak.* Pokud chceš ale o tom mluvit, tak můžeme mluvit. *Nabídne mu. Přeci jenom, kdyby chtěl něco říct, něco, co třeba nemůže říct před Gen, tak to může říct jí. Neřekla by to, stejně tak jak neřekla věci, které ji svěřila Genevieve. Zasměje se při jeho výmluvě.* Můžeš to nazývat přátelským přístupem, ale nic to nemění na tom, že je to flirt. A hodně velký...vážně...asi si hodně dívkám v minulosti zlomil srdce, co? *Uchechtne se. Ne, že by to bylo zábavné, není, ale celý večer spolu téměř pořád vtipkují a ona nechce, aby ten večer skončil nějak špatně. Musí se znovu zasmát.* Je to moje práce. Každý má rád, když dostane nějaký ten dolar navíc. *Ani si neuvědomí že Kol o ní a Klausovi neví a proto se pak zarazí, když to dá najevo. V tu chvíli ani neví, co přesně má říct. Vysvětlovala to takhle dá se říct jenom Rebece, která se ji na to nezeptala právě nejlépe. Ona to takhle na potkání nikomu neříká a věří, že Klaus už vůbec ne.*Oh...takže se to dozvídáš až teď. *Přikývne několikrát a uchopí skleničku do ruky.* Ale ano...mluvila jsem o Klausovi. *Nezdá se, že by to chtěla nějak víc rozebírat. Že by mu snad chtěla říct, co, proč, jak, kdy a všechny další detaily. Pousměje se na něj.* Alespoň už vím, čím si Genevieve musela projít, když si o ni jevil zájem. *Zasměje se a trochu si tím do něj rýpne. Poté se znovu omluví a jde zkasírovat poslední zákazníky, kteří se odeberou domů, takže v baru zůstanou už jen oni dva. Opět mu dolije, sobě také a začne pak uklízet za barem.* Takže...když už si objednal tu limuzínu. *Podívá se na něj. Zatímco utírá navlhčeným hadrem barovou desku.* Tak se můžeme jet někde podívat, ne? Samotnou by mě to moc dlouho nebavilo. *Možná by byla schopná tam i po nějaké době usnout, což by asi taky nebylo nejlepší. Je zvědavá, jak ji na to Kol odpoví. Skoro vůbec se neznají, ale ona by ráda o něm věděla něco víc a tohle je jedna ze vzácných příležitostí, než se zase uvidí za nějaký ten měsíc.*

Úplně vážně přikývne, když řekne, že by neznámé barmance zaplatil na celou noc limuzínu. Ne, to nedělá každé barmance, teda aspoň dřív ne. Protože dřív byl upír. To si ji zatáhl někam za roh, když neměl Genevieve, zatáhl si ji i někam na hotel nebo k sobě domů a stejně se z ní pak napil, a to v tom lepším případě. Některá bohužel chytla Kola v ráží a skončila zakopaná někde v lese. Ale takový on by. Býval. Je? Možná, že kdyby přišel o Gen a stal by se zase upírem, což je nevyhnutelné, když chce zpět své tělo, tak by byl zase takový jako předtím. Zabíjel by a to hodně, protože by neměl nic a nikoho, kvůli komu se chovat normálně. Tedy ne, že by to bylo jeho sourozencům jedno, jak se chová, to ne, ale nikdy mu to nedokázali vymluvit. "Jo, to ony většinou šťastné bývají už předtím někde v baru, když jim dělám společnost. Ale v hotelu a v některých případech třeba i v tý limuzíně... No jak bych to řekl? Prostě tam jsou nejšťastnější," zaculí se na ni. On si nedá pokoj. Bude sranda, až se Cami dozví, že s ní takhle flirtoval zrovna Kol. A jestlipak to vyžvaní Genevieve? A i kdyby jí to řekla, Gen Kola zná, pochopí, že si z Cami dělal legraci a že za tím nic jiného nebylo. A navíc Kol o ni ani nemá zájem. Ne, že by nebyla pěkná, to vůbec, je krásná, ale je strašně hodná. Taková slušňačka. Kol na takové ženy není - Norra, Claire, Gen... Ani jedna nebyla taková, všechny tři jsou mršky. Je vidět, jak je překvapená, když Kol vytáhne mobil z kapsy, najde si číslo a začne volat a objednávat limuzínu, evidentně to vůbec, ale vůbec, nečekala. Kdo taky ano? Cizí chlápek vám najednou chce objednávat limuzínu... Naznačí jí, aby byla zticha, ale ona se stejně po chvilce začne smát. Kolovi nezbývá nic jiného, než nad tím jen zavrtět hlavou a pokračovat v telefonátu. "To myslím naprosto vážně," odpoví jí, když hovor dokončí. Pořád je strašně překvapená a jemu to přijde vtipné, proto se najednou zasměje. Potom ji poslouchá, když říká, že je to jak z nějakého filmu. A zase se neubrání smíchu. "Vážně vypadám jako vrahoun z filmu, kterej nejdřív svou oběť sbalí v baru, odveze ji v limuzíně a ještě před zabitím ji k něčemu donutí?" podívá se na ni pobaveně. "Ale ne, normálně to dělám trošku jinak. Jindy je to bez limuzíny. Ale dneska aspoň nemusím mít starosti s tím, kam nacpat tělo - limuzína je přeci dost velká," řekne a zasměje se. On vlastně ani neví, co se jí stalo s Kaiem a tak si nedává pozor na pusu a vtipkuje i o takových věcech, co jiného má jako dělat? Zamračí se, když mu řekne, že to vážně nejde. "Ne, to neberu. Prostě už ta limuzína přijede a ty ji máš celý večer k dispozici, ať už se mnou nebo beze mě," řekne a pokrčí rameny. "I když bez Romea si to asi moc neužiješ, Julie," zaculí se na ni. Potom přijde další trošku věc, která se neříká v normálním rozhovoru. To o té rychlosti. "My ženy? Cami, věř mi, nějakou tu ženu už jsem za svůj život měl a žádná si nestěžovala, takže jsi buď výjimka a nebo nevíš, co to je si pořádně užít." Jo, vážně by mohl brzdit. Kdyby věděl, že tohle se týká i Klause... Asi by ještě přidal. Na ty práskače v rodině a mezi blízkými už nic neříká, nemělo to cenu a nechtěl se o tom bavit. Navíc jí do toho vážně nic nebylo. Pak přejdou k té vzájemné charakteristice. Nespokojeně se na ni podívá, když ho opravý ze sexy na pohledného. "V tomhle případě je pohledný synonymem pro slovo sexy," řekne a vítězně se usměje. Jen ať si to přizná, líbí se jí, připadá jí sexy. Ona pokračuje v tom, co si o něm myslí, jaký si myslí, že je. A jako jo, docela se trefila a Kola to trošku zarazila a to popravdě nečekal. Až po chvilce zase promluví a zeptá se jí, jestli neumí něco jako věštění z ruky, bohužel to neumí. "Tak pak mi toho o mně můžeš říct mnohem víc, než teď," řekne s úsměvem. Netrvá to dlouho a ona pozná, že se jedná právě o Kola. On samozřejmě hned přijde s tím, že je připravený na to, jak mu bude vyčítat to, co provedl Genevieve. Byl na to připravený, na všechny ty kecy, co měly přijít. Ale ono nic. Překvapilo ho, že ho za to Camille neodsuzuje. Ale tak je to pochopitelné, ona je psycholožka, měla by ty věci brát takhle, měla by se snažit člověka pochopit, což v tomhle případě udělala. Akorát bylo asi těžké chápat Genevieve i Kola, protože každý z nich na to měl jiný názor. "Přesně tak, já jsem nechránil jen sebe, chránil jsem i Genevieve a ona není schopná to pochopit. Ale to nemá cenu řešit, protože se to stejně nevyřeší," pokrčí rameny. Jemu se to nechce řešit, protože je to podle něj nevyřešitelné. Když jim nalije dalšího panáka, hned si od ní skleničku vezme a hodí ho do sebe tentokrát na ex. Když řekne, že si o tom můžou klidně promluvit, vyvalí na ni oči. A to udělal naschvál. "Cami, vypadám snad jako někdo, kdo se svěřuje psychologovi?" Ne, nevypadá, protože to nikdy nedělal. Nikdy k nikomu nešel, aby se ze svého trápení vypovídal. "Oukej, přiznávám, že malej flirt to zrovna není. Ale vůůůbec žádnej by to nebyl, kdybys nespolupracovala, Cami," upozorní ji. Bez ní by to nebylo ani dost dobře možné. "A jo, dost dívkám jsem zlomil srdce. Nebo ruku. Pár žeber. Možná i vaz?" podívá se na ni a nevinně se pousměje. Musí jí připomenout, že takovýhle je Kol Mikaelson taky. Potom se zničehonic dozví, že Cami je s jeho bratrem Nikem. S Klausem. Jak? Oni dva? To není možný prostě. Možná to pro ni bude nepochopitelné, ale Kol se prostě začal smát. "Jako vy dva? Ty a Klaus?" podívá se na ni znova tázavě a chce to znovu potvrdit. "Jak jako? To už na tom byl tak špatně, že si najal psycholožku?" zavrtí nechápavě hlavou a ve je vidět pořád úsměv. "No to je gól... Vzpomínám si, jaký kecy měl, když se dozvěděl, že já mám vážnej vztah. Teď si taky zažije něco, bratříček," řekne s lišáckým úsměvem. "Co? Nene, já jsem se k Genevieve choval úplně jinak. Teda tak úplně zase ne, ale jinak," ohradí se okamžitě. K ní nebyl takhle naléhavý. Lezl za ní strašně dlouho a vypadal jak zamilovaný puberťák, což bylo dost vtipný. Přikývne, když jde k posledním zákazníkům a Kol chvíli sedí na baru sám. Dovolí si vzít flašku s bourbonem a nalít si jednoho panáka, kterého do sebe zase hned hodí. Když se vrátí a nalije mu další, musí se sám pro sebe usmát. O tom, že si nalil, neví. Ale tak dá jí dost velké dýško, ono se to nějak vyrovná. A přece se nehlídá každý panák. "Camille najednou změnila názor a chce jít s cizím chlápkem do limuzíny? To už nemá strach, jo?" řekne pobaveně. Nakonec se oba dva rozhodnou, že se teda někam pojedou podívat. Zaplatí jí všechno pití i velké dýško, jak slíbil. Trpělivě čeká na baru, než tam Cami všechno uklidí a potom se vydali ven před bar, kde už limuzína čekala. Mlčky si sednou dovnitř. Je to tam dost prostorné, v malé chladničce jsou nějaké lahve s alkoholem a je tam dokonce i občerstvení. "Tohle je divný," řekne a podívá se na ni.

*Nemyslela si, že to myslí vážně s tou limuzínou. Měla za to, že si dělá srandu, jelikož vtipkují skoro celý večer. Ani když přikývne, tak se jí to nijak zvlášť nechce věřit. Prostě to bude jenom vtipálek a nebo vážně blázen s hodně tučným kontem. Tak či tak ví, že by do limuzíny s cizím mužem nesedla. Pitomá vážně není a navíc zrovna v New Orleans je to snad nejvíce nebezpečné. Ne...neudělala by to tady ani v jiném městě nebo zemi. Okomentuje to poté tak, že ženy v jeho společnosti musí být opravdu šťastné, když jim kupuje na jednu noc projížďku limuzínou, podruhé to může být třeba loď a napotřetí jim zaplatí dovolenou na Kubě nebo v Thajsku. Po jeho komentáři se musí zasmát a tentokrát o něco hlasitěji, protože ty jeho narážky vážně člověka pobaví. Zavrtí hlavou, jako kdyby to snad s ním úplně vzdávala a na tváři má opravdu široký úsměv. V očích ji taktéž jiskří pobavení. Sjede na chvíli pohledem k jeho rukám, které svírají sklenici, jako kdyby na nich bylo snad něco zajímavého a poté se mu znovu podívá do očí.* Musím říct, že dosud jsem snad nepoznala více sebevědomého muže. A to jsem si myslela, že někdo takový snad už neexistuje. Ale předčil si to. *Zasměje se. Opravdu mu sebevědomí nechybělo, spíše tím přetékal. Nelze říct, zda je to dobře nebo ne. Člověk by si měl věřit, ale nadmíru taky občas škodí. „Wade“ se však zdál nadmíru spokojen. Hlavně jeho flirt začíná nabývat čím dál více na obrátkách, což se docela diví, když mu to nijak neoplácí. Teď už rozhodně ne, možná za to ale může ten věčný úsměv na rtech a jeho vědění, že se baví. Jen, co začne objednávat limuzínu, tak ho chce znovu přerušit, ale nakonec ho nechá, aby ji objednal. I přes to, že ji naznačí, aby mlčela, tak se tomu neubrání a začne se smát, i když ne zrovna nahlas, takže by to druhá strana Kolova mobilu slyšet neměla. Tento muž je vážně šílený, vážně ano.* Jsi blázen, který neví, co s penězma. *Uchechtne se a vlastně ho tak trochu tím už charakterizuje. Poví mu poté příběh o tom, jak by to mohlo být, kdyby byli v hororu, i když žít v New Orleans je jako dát hlavu na špalek. Nikdy nevíte, zda se druhý den ráno probudíte a nebo zda nebudete patřit mezi nadpřirozeno. Nad jeho otázkou jenom povytáhne obočí a culí se u toho, čímž mu jako kdyby dává odpověď, že vážně jako vrah vypadá, ale zároveň lze poznat, že to ani trochu nemyslí vážně.* Podívej se na to z mého pohledu….barmanka ve skoro opuštěném baru a zničehonic se objeví chlápek, který s ní chce popíjet, flirtuje a ještě ji chce zatáhnout do limuzíny. Buď je to vrah a nebo nadrženec. *Zasměje se nad tím a pokrčí nevinně rameny. Po hodně dlouhé době se cítí...ani neví, jak by to popsala. Uvolněně? Většinou je jenom vážná a nepamatuje si pořádně dny, kdy by takhle vtipkovala. Okolí, které ji zná si snad už ani nemůže myslet, že to dokáže, ale pravda je taková, že to v sobě zkrátka má. Jo...jo u té první věty se docela bavila, ale když už zmíní to, že si nemusí tak dělat starosti s tělem, tak povytáhne obě obočí a trochu se ji rozšíří zorničky jak si ho prohlíží. Nemračí se, nemá ani vážný výraz, ale už se ani nijak neusmívá. Není to tím, že by ji vyděsil, spíše už je toho humoru o „zabíjení“ na ni trochu moc, když si vezme, že dvakrát umřela a to ještě k tomu rukou svého bratrance. Nijak se k tomu slovně nevyjádří a raději to nechá být. Místo toho jeho nabídku mile odmítne a sleduje jak se výraz v jeho tváři mění. Nelíbí se mu to, na jednu stranu tomu rozumí, ale na druhou musí pochopit o ni.* Wade je to opravdu milé gesto, ale...*Zarazí se na pár vteřin, než se začne zase smát.* Právě proto. Julie by si to bez Romea neužila, takže to je první důvod proč to nejde a ten druhý je ten, že Julie není zrovna důvěryhodný typ.*Vysvětlí mu znovu s úsměvem na rtech. Jejich téma se přehoupne na jeho „rychlost“ a on s ní opět nesouhlasí. Musí se u jeho slov opět usmát.* To má být jako výzva k tomu, abych se ti začala svěřovat s osobními věcmi, co všechno jsem prožila? *Zasměje se nad tím. Za prvé by to nedělala a za druhé ona byla vždycky spokojená, dá se říct a hlavně teď je spokojená. A je pravda, že všechno hrrr ženy rády prostě nemají, ale nechce se s ním nějak o tom hádat. Téma o jeho charakteristice se chytlo, i když ho ze sexy opravila na pohledného. Snad každou hláškou, kterou řekne ji přinutí k tomu, aby se usmála o něco více.* Ať už člověk řekne cokoliv, vždycky musí být podle tvého, že ano? *Rýpne si do něj. Takhle na ni působí a nejenom to, on takový je, jelikož tohle není za jejich konverzaci první případ, kdy něco „opravoval“ po svém. Zanedlouho však pozná, že tohle není žádný Wade, ale ve skutečnosti Kol. Je ráda, že to poznala, protože by ji v tom klidně nechal celý večer. Kol předpokládá, že se do něj hned pustí se vším ohledně Gen a bude mu vyčítat to, co udělal. Ničeho takového se ale od ní nedočká, právě naopak. Řekne mu, že to chápe jak z jeho pohledu, tak i z jejího, ale stále si o tom myslí své a jsou věci, které se ji zkrátka nelíbí. Nehodlá ho hned však škatulkovat, když ani jeho verzi pořádně neslyšela.* Možná ze začátku nebyla schopná tvé jednání pochopit, ale to neznamená, že tomu teď nerozumí. Na druhou stranu i ty musíš chápat její pozici, že to pro ni bylo těžké už z mnoha faktorů. Každopádně jak jsem řekla...dívám se na to z pohledů vás obou. *Ujistí ho znovu. Nestojí na žádné straně, každý má své důvody, proč co a jak. Celkově ta celá výměna těl...není s tím vůbec spokojená. Byla by ráda, kdyby se teď mohla dívat na pravého Kola a nebo Genevieve. Nalije mu dalšího panáka a nabídne mu, že pokud chce o tom mluvit, tak mohou. Už ale jeho výraz ji napovídá, že nic takového nepřijme. Pousměje se při jeho slovech.* Není ale nic špatného na tom, když se psychologovi svěříš. Věř mi nebo ne, tak tihle psychologové umí opravdu pomoct. Jenom lidé k nim mají docela předsudky. Navíc...byl to jen návrh. *Usměje se na něj. Nemusí to přijímat, když nechce a už vůbec ho do toho nehodlá tlačit. Znovu se zasměje a povzdychne si.* A opět musí být po tvém. Ať už řeknu jakýkoliv argument, stejně si to převezmeš po svém. Opakuji...přátelský přístup, ne flirt. *Klade důraz na poslední dvě slova, i když v jeho případě to bude zcela zbytečné. Teď na něj vyvalí oči, když řekne, co dívkám dělala kromě toho „zlomení srdce“. Semkne rty k sobě a raději se místo toho napije. Vlastně vypije panáka na ex, protože něco takového slyšet zrovna nepotřebovala. Mikaelson se ale nezapře jak tak vidí. Jen, co se zmíní vlastně o tom, že spolu s Klausem mají vážnější vztah, tak sleduje jeho překvapení a když se začne smát, tak jen převrátí oči a povzdychne si u jeho přístupu.* Nenajal si mě, kdyby ano, tak by mi za mé rady platil a bral si to k srdci. Ani jedno a ani druhé se pravděpodobně neděje. *Upozorní ho a pak se jemně pousměje, možná trochu sarkasticky.* Jak pozoruji, tak to funguje tak i u tebe. Všechno musíte jeden druhému oplácet. Co kdyby ses raději o tom vůbec nezmiňoval? *Povytáhne pravé obočí, ale bude to něco jako mluvit do zdi. Naprosto zbytečné. Musí se znovu pobaveně ušklíbnout.* Takže úplně stejně. *Zasměje se. Věnuje se pak zákazníkům, kteří odejdou a vrátí se zpět za Kolem. Nabídne mu, že tedy mohou se tou limuzínou projet oba. Jen, co ji osloví Camille, tak se mírně zamračí.* Nejsi tak úplně cizí. Vzhledově jo, ale pořád jsi Kol. Nějaký pátek už tě znám. *Mrkne na něj, jako kdyby tomu chtěla dodat ještě větší důraz. Nakonec Kol zaplatí a nechá ji velké dýško. Musí se u toho usmát, tak přeci jen to potěší. Všechno tam uklidí a zavře bar. Společně s Kolem nastoupí do limuzíny a v prvním momentu si všechno úžasle rozhlíží. Přeci jenom je to poprvé, co jede limuzínou. Otočí hlavu ke Kolovi, když promluví a pousměje se.* Máš pravdu. *Kývne na jeho slova. Je to divné...spíše jsou známý, než kamarádi, neznají se příliš mnoho. Proto se skloní a vytáhne z baru dvě malé lahvičky s tequilou a jednu mu podá. Tu svou si otevře, pozvedne a ťukne do té jeho.* Budeme pít tak dlouho dokud to nepřestane být divné. *Zasměje se a vypije z ní polovinu. Podívá se pak z okýnka.* Kde to vlastně jedeme? *Zeptá se zvědavě a podívá se opět na něj.*

Cami nepatří k těm ženám, které jakmile uslyší nějaký takovýhle komentář nebo nějaký podobně maličko úchylný vtípek, tak se začnou červenat nebo začnou říkat, aby si toho nechal, že mají přítele a bla bla bla. To ona sice přítele měla, ale i tak si dokázala užít zábavu a dokázala přežít flirt cizího chlápka. A co přežít, jí se to líbilo a Kol by dokonce řekl, že flirtovala taky, i když to ona pořád odmítá. Je připravený na to, že její pěkně znějící smích uslyší celý večer, pokud se nepřihodí nic nečekaného, co by ten večer překazilo. Vlastně už s ní nebude moc dlouho, protože celý ten večer skončí hned potom, co ona zavře bar. To pak půjde Kol domů. A nebo potom, co ji odveze v limuzíně, ale to bude podle toho, jak se Camille rozhodne. Bohužel už na jeho skvělou trošku úchylnější poznámku nic neřekla. Škoda, on by jistě nějak inteligentně reagoval. Když od ní poslouchá, jak je to sebevědomý muž, hraje mu na tváři vítězný úsměv. Samozřejmě, že je Kol sebevědomý. Kdo by nebyl, za ta léta, kdy se mu do kalhot snažila dostat taková spousta žen? Jo, s tímhle výrokem souhlasil. "Nejen, že jsem sebevědomý, ale prý jsem i egoista a narcis..." řekne a pokrčí rameny, potom vytáhne mobil a podívá se do něj na svůj odraz. "Ale jo, dneska mi to sakra hodně sluší," podívá se na ni a začne se smát. Samozřejmě, že to udělal naschvál, tohle normálně nedělá. Není to ten typ chlapa, kterých je v dnešní době hrozně moc. Mobil zandá, ale ani se nenaděje a už ho má zase v ruce, protože se rozhodl, že téhle milé dámě objedná limuzínu. Zasměje se, když řekne, že je to blázen, který neví, co s penězma. Ano, to tedy je. Peněz měl hodně a kupoval si za ně strašné ptákoviny, z kterých byly hry na jeho konzoli ptákoviny nejmenší. Netrvá to dlouho a Cami mu začne vyprávět ten svůj hororový scénář, který si vymyslela. Byla to legrace, jistě, a taky to tak podle toho oba dva brali. Ale před pár lety, kdy byl ještě Kol jiný, by to nemuselo být zas až tak nemožné, to, co tady Cami řekla. Zasměje se, když řekne, ať se na to podívá z jejího pohledu. "A nebo obojí, co?" On byl vrah i nadrženec. Nálepky vraha se nikdy nezbaví, protože zabil tolik lidí, že se to ani nedá spočítat. A to druhé? Vážně už by potřeboval vidět Gen. Všimne si, že ta druhá věc, co k tomu řekl, už se jí tak moc nelíbí. Netuší, co se jí nedávno přihodilo a nenapadlo ho, že by si to mohla brát nějak moc k srdci. Usoudí podle jejího chování ale, že o zabíjení by už měl držet pusu. A taky že ano. Už k tomu nic neříká. "Třeba si Juliinu důvěru ještě dneska večer získám, i když nevím, nevím, po tom, co jsem říkal," řekne a zasměje se. S tou důvěrou to nebude jednoduché. Potom přijde zase jednou Kolova úchylnější chvilka a on se zmíní o rychlosti. Nebo to byla prvně ona? I kdyby, to Kol byl ten, díky kterému se o tom teď bavili v úplně jiném smyslu, než prvně. S úsměvem zavrtí hlavou: "Nene, to ne," už o tom mlčí. Dostojí svému slovu, když si řekl, že má brzdit? Zatím se celkem daří. Dostanou se k té charakteristice a dokonce i k tomu, že se Cami Kol určitě líbí. A že jí připadá sexy. Ona to samozřejmě popře, řekne jenom, že je pohledný. Ale Kol si to líbit nenechá a tak je zase po něm, jak po chvilce řekne jeho dnešní společnost. "Máš pravdu. Mně většinou ženy neodporují, takže je po mém hned," řekne s kulišáckým úsměvem na rtech. Za malou chvilku už se oba dva baví jako staří známí, protože ona poznala, že to není Wade, ale že je to Kol. Škoda, čekal, že to bude trvat déle, tahle hra ho bavila. On si samozřejmě myslí, že mu hned bude kázat o tom, jak špatné bylo to, co udělal Gen. "Já chápu, že to pro ni nemohlo být lehký, ale to ani pro mě. Tohle ona nechápe. Myslí si, že to byl strašně super pocit jí něco takovýho udělat, když jsem věděl, co potom bude následovat. Ne, tohle ona nechápe a já už to neřeším. Dohodli jsme se na tom, že jí v určitý čas tělo vrátím, a to dodržím. Kdybych ji totiž znovu zklamal, už by mi to nikdy neodpustila. Nikdy. Když mu nabídne, že by se jí snad mohl i svěřit, když je psycholog, odmítne. "Já nepotřebuju pomoc," řekne rozhodně. A i kdyby potřeboval, nikdy nepůjde za psychologem, sakra. Nikdy na tom nebude takhle, aby se svěřoval cizímu člověku. No dobře, Camille nebyla zase až tak cizí, ale o to to možná bylo horší. Nedůvěřoval jí tak, aby se jí mohl svěřit se svými pocity, které by pak mohla vyžvanit komu chce. "Fajn, prostě to byl z mojí i z tvojí strany jenom přátelský flirt," řekne a sladce se na ni usměje. Už to dál nerozebírá. Místo toho jí připomene, s kým že to má vlastně čest. Nesmí zapomenout, že vedle ní sedí Kol Mikaelson, ne žádné neviňátko. A je vidět, že je jí to odporné, to, co všechno udělal. Najednou se dozví novinku, které zpočátku asi ani nevěřil. To bylo hodně zvláštní, že je Klaus s Cami. Ani tak ne, že je s Cami, spíš to, že je vůbec s někým. Klaus, ten borec, kterej si hraje na tvrďáka, se do někoho zamiloval? To bylo k neuvěření. "Nevím, jestli to vydržím, o ničem se nezmiňovat. Zvlášť o tom našem přátelském přístupu," řekne a zaculí se na ni. Popravdě neví, jestli to Klausovi řekne. Vždyť ani neví, kdy se s ním uvidí. Neviděli se strašně dlouho. Naposledy na kluzišti na té párty. A to vlastně ani nebyl on... Na to, jak se choval k Genevieve, když se ji snažil získat, už nic neříká. Camille obslouží poslední zákazníky a nakonec se společně rozhodnou, že se spolu tou limuzínou projedou. Ona si pofackuje všechno v baru - uklidí a potom bar zavře. Nastoupí do limuzíny a Kol si může všimnout, jak si to tam prohlíží. Asi v žádné ještě nikdy nejela. "Koukám, že aspoň nějaký poprvé se mnou zažiješ," řekne s úsměvem. Jo, zase to myslel tak nějak.. Kolovsky. Ale myslí to z legrace, bože. Má svou Genevieve a Camille má zase Klause. Chudák Cami. Chce je vidět někdy spolu ve společnosti. Nedovede si představit, jak se bude Klaus chovat. Sakra, to bude vtipný. Už teď se tak poťouchle usmívá. Vezme si od ní lahvičku s tequilou a hned si ji otevře. Ťukne si s ní a přikývne a zasměje se, že budou pít do té doby, než to nebude divné. "Budu tě muset zklamat, ale já se dlouho nezdržím, protože jedu domů. Dlouho jsem neviděl Genevieve a mohl bych jí nějak zpříjemnit ráno. A ty Klausovi taky, ne? I když... Myslím, že ty naše drahý polovičky to bez nás ještě chvíli vydržej," podívá se na ni a zasměje se. Potom vypije snad půlku té lahvinky skoro najednou. "A kam jedeme? Nevím, prostě se projedeme po městě." Takže asi tak hodinku, možná dvě, jezdí po městě v limuzíně jak největší páni a pijí alkohol. Hodně alkoholu. A povídají si. Pořád se to nese v tom samém duchu, jako začátek večera. Nakonec limuzína dojede tam, kam si Camille přála, rozloučí se a i Kol za chvilku je na místě, kde si dneska přál skončit. Byl to opravdu příjemný večer, ale radši by byl s někým jiným.

*Brzy ráno odešla za Sophie, aby jí konečně oznámila pravdu o jejich otci a taky to, že se chce vydat do vězeňského světa. Vlastně pro ni to už byla hotová věc, jelikož Kaie zavolala zpět, dala mu to, co chtěl a měli tak uzavřenou dohodu. Půjde tam, i kdyby tam měli jít jen oni dva, ale nepředpokládala, že by snad Sophie jí tam nechala jít samotnou už jen proto, že šlo i o jejího otce, kterého vlastně nikdy nepoznala. A ani Davina ho vlastně nezná, když se to tak vezme. Z její reakce překvapená nijak zvlášť nebyla, jelikož na tom byla ona sama stejně, ale možná jejich pocity jsou rozdílné. Ona se těší až svého otce uvidí, ale zároveň má obavy v jakém bude stavu, zda ji vůbec bude chtít vidět, protože za tu dobu, co tam je se mohlo s jeho psychickou stránkou stát spoustu věcí. Z čeho má větší obavy, tak je to to, že tam půjde Soph, Marcel a vlastně Kai. Což nebude právě nejlepší sestava, tedy z její pozice je to fajn, ale moc dobře si uvědomuje, že ani Marcel a ani Sophie jeho v lásce nemají a pravděpodobně nikdy mít nebudou. S Marcelem o celé záležitosti ještě nemluvila a dá se říct, že se tomu velmi pečlivě vyhýbá. Nechce, aby se cítil nějak ohrožený a nebo si snad myslel, že ho potom opustí. On vždy bude její rodina a to nic a nikdo nezmění. Kaovi napsala sms s tím, aby počítal, že dnes odpoledne se sejdou před Rousseaus, aby se konečně mohli vypravit do vězeňského světa.
Vyhrabe ze skříně zimní oblečení, ale opravdu na pravou zimu a ne na tu, která je v New Orleans. Jistě...v prosinci a lednu je tady zima, ale nedá se říct, že by byla nijak zvlášť velká. Kabát a přinejhorším čepice ji pokaždé postačí, ale tohle? Vrací se o několik let nazpět a co ví, tak tam by měla být pořádná zima a taky se na to hodlá připravit. Ona je zrovna ten typ, kterému je velmi často zima, možná je to tím jak je maličká...kdo ví? Každopádně se hodlá pořádně obléct, i když asi chvíli bude působit jako totální idiot, když v tomhle v březnu půjde po ulici. Momentální teploty opravdu tomu neodpovídají. Obleče si světle – modré džíny, triko a na to teplejší mikinu. Poté si nazuje huňaté kozačky a musí se na jejich vzhledem sama pousmát. No co? Vždyť jsou roztomilé...a hlavně je v nich teplo. A nakonec si obleče bílou bundu s kapucí, kde je olemovaný hnědý kožíšek. Dalo by se skoro říct, že ta bunda je větší, než ona. Dobře...není, ale působí to tak, protože tohle je typ bundy, který byste si vzali do Alp nebo Himalájí. Prohlédne se v zrcadle a zapne si ji až ke krku. Už teď je jí horko, ale musí myslet na to, že tam v tom světě jí horko vážně nebude. Ještě si vezme rukavice, zastrčí si mobil do kapsy a vyrazí ven. Nemůže si nevšimnout pohledů lidí, kteří se na ni občas dívají a docela jí to začne rozčilovat po pár minutách. No tak je navlečená...a co? Zanedlouho přijde před Rousseau's, kde už z dálky má možnost zahlédnout mužskou postavu, kterou velmi dobře zná. Během chvíle se objeví přímo vedle Kaie a podívá se na něj stylem ať si nechá své připomínky pro sebe.* Já vím...ale říkal si, že tam bude zima, ne? *Povytáhne pravé obočí a natáhne k němu ruku. Uchopí ho za rukáv a potáhne ho směrem k sobě a poté s ním zamíří k zadnímu vchodu, který on znát nemůže. Hned na to ho zase pustí a vytáhne si z kapes rukavice. Zase nebyla až takový blázen, aby šla v rukavicích. Pozvedne zrak k jeho tváři.* Mimochodem ten diamant jsem ještě ráno odnesla do hrobky. Bude to asi nejbezpečnější místo, kde ho můžeme ukrýt. Jediný, kdo se tam dostane jsem totiž já. *Usměje se pro sebe tak nějak vítězně. Ano...rozhodně je potěšená z toho, že jen její krev může otevřít hrobku. Jakmile přijdou k zadnímu vchodu, tak natáhne ruku po klice a stlačí jí dolů. Vejde dovnitř a počká až i on vejde za ní a poté pustí dveře, které se za pár sekund zabouchnou. Ocitnou se v zadní části Rousseau's, která je poměrně tichá.* Sophie? *Řekne trochu hlasitěji a poté kývne na Kaie, aby šel za ní, přičemž zamíří do jedné místnosti, kde by měla být a taky, že je. Usměje se hned na ni přívětivě a popojde blíže k ní.* Ahoj...Marcel tady ještě není? *Povytáhne zvědavě obočí a poté se podívá na Kaie. Tohle bude velmi zajímavé setkání a co víc? O moc zajímavější výlet.*

*Už od rána nemal príliš dobrý pocit. Nebolo to tak, žeby bol priamo nervózny a prevracal sa mu žalúdok, proste nedokázal prestať premýšľať nad tým, čoby sa mohlo stať, ak by sa niečo zomlelo. Boli vlastne obavy vôbec namieste? Bolo fajn ich mať? Najskôr áno.  Normálni ľudia ich predsa mali aj pri omnoho banálnejších veciach, ako bola cesta do zaseknutého sveta za strateným otcom, ktorého pred vyše pätnástimi rokmi uväznili dva coveny.  Mierne pritom nakrčí obočím, ako dvoma prstami otvorí dvere skrine a pohľadom prejde jej obsah. Silne pochyboval o tom, že to bude šťastný, priateľský výlet a nikto z nich ho nebude mať chuť minimálne prizabiť.  To by ho až príliš prekvapilo. V konečnom dôsledku bolo úplne zbytočné nad tým vôbec premýšľať. Pomaly nahne hlavou do strany, než sa nahne a postupne sa začne prehadzovať vo veciach. Aj tak sa toho divného pocitu nezbaví, rovnako ako sa nezbaví povinnosti tam ísť. Niežeby to nemohla byť zábava, teda ak si odmyslí Sophie a pravdepodobne Marcela, ktorí tam pôjdu spolu s ním a Davinou. Tak či tak predpokladal, žeby Davina nič neskúšala, už len kvôli tomu, že ho potrebuje kvôli tej dýke a prakticky sú teraz už priatelia, nie sú?  A priatelia sa predsa nenechávajú v štichu. Teda to si aspoň navrával, nakoľko jej stále nevidel do hlavy. Nezaujato si z vešiaku zvesí bundu a trochu našpúli pery, ako ju prejde trochu kritickým pohľadom. Áno, tepelný účel bol najskôr biedny, ale už s tým aj tak nič neurobí. Potichu vydýchne a šmahne ju na posteľ, zatiaľ, čo si vytiahne ešte jednu mikinu, ktorú si rovno oblečenie, zatvárajúc skriňu za sebou. To by malo stačiť. Bolo to koniec koncov stále New Orleans, nerátal s tým, žeby tam za tú hodinu-dve zamrzol. Pomaly si do vrecka bundy vloží ascendent spolu s ampulkou, v ktorej bola Bennett krv na cestu tam aj naspäť, pričom si ju prehodí cez plece a cestou ku dverám zhrabne kľúče z poličky. Mohlo byť tak niekoľko minút pred dvanástou, keď vyšiel z bytu.
V krátkom čase stál priamo pred barom. S mobilom v ruke, len občas sa rozhliadajúc okolo, ako bol zameraný na displej prechádzajúc nejaké zbytočné aplikácie, keď na sebe ucíti niečí pohľad. Pomaly podvihne tvár a natočí sa trochu do boku, pričom mu už v druhej sekunde cuknú kútiky pier, akoby sa snažil nerozosmiať. Irónia vo výraze a znak pobavenia mu tam však zostávali nepretržite. Nakrčí sánkou a našpúli pery, ako si zastrčí mobil späť do vrecka nohavíc a s úškrnom sleduje Davinu, ktorá prechádza priamo k nemu. Samozrejme, hovoril jej, že sa najskôr neobjavia v strede leta, ale...Nie, nemal k tomu čo dodať. * Ja nič nehovorím. *Pokrúti pri jej uvítacích slovách hlavou, akoby mu nič z toho, na čo práve myslela, nebehalo mozgom. Následne si len zahryzne do spodnej pery, ako sa mu začnú ústa rysovať v úškrne, ktorý akoby chcel nejakým spôsobom premôcť. * No...*vydýchne trochu sucho,* áno, *kývne pomaly hlavou,*  ale nie arktická. *Uchechtne sa na nej konečne, než trochu prižmúri očami, ako ho chytí za rukáv mikiny a potiahne smerom k sebe.* Ugh, niekto je náruživý...*Poznamená poniekiaľ konštatujúc holú skutočnosť, pričom pristúpi o niečo bližšie, než sa rozídu dnu do Rosseau´s.* A Soppi, pravda? *Mierne podvihne obočím, pričom pohľadom prejde dvere, ktoré mali byť najskôr niečo aj zadný vchod do baru, cez ktorý ešte nešiel.* Je tak nejako tvoja sestra. *Pokrčí nad tým plecami, pričom počká, než Davina vojde dňu, zatiaľ čo vstúpi priamo za ňou. Našpúli pery a vydýchne do ticha, mierne sa rozhliadajúc okolo, akoby si už ani nevšímal Davinu, alebo tam stál snáď sám. Jej zvučný hlas mu však túto predstavu trochu pokazí. Zahľadí sa späť do jej tváre, nasledujúc ju hneď na to, čo k nemu kývne hlavou. Oh, áno, vlastne to bol Sophien bar, takže by tu pravdepodobne mala byť skoro stále, všakže? Vážne by ho zaujímalo, ako presne jej Davina povedala, že ich otec žije a dnes preňho pôjdu do väzenského sveta. Vážne by si tú chvíľu pozrel. V momente, čo vstúpia do miestnosti a Davina sa už rozíde priamo smerom k nej, trochu podvihne kútikmi úst a založí si ruky do vreciek nohavíc.* Soppi... Hey, máš sa? *Prenesie zastavujúc sa len niekoľko centimetrov od Daviny, upierajúc oči priamo do Sophienej tváre.* Už je to chvíľa, čo?...*Kývne pomaly hlavou.* Tešíš sa na ocka? 

(Na dnešek se nijak moc netěšil, ale je to pro Davinu a Sophie velmi důležitý den. Potkají svého otce. Davina se jistě těší, až pozná muže, který je doopravdy jejím otcem. Zato on má obavy. Netuší, co to bude za muže. Může to být nějaký blázen, přeci jenom ho zavřeli do vězení a no, nějaký důvod to mít muselo. Ale co hůř, může to být naprosto pohodový a milý chlápek. Ano, přeje Dee, aby to byl skvělý muž, ale obává se nejhoršího. Sice mu už několikrát naznačila, že on je její rodina, vždy byl a vždy bude. Ale pořád mu tichý hlásek uvnitř něj říkal, že to tak možná nebude. Ohledně rodinných záležitostí vždy byl trochu nejistý a tohle všechno není výjimkou. Jediné, čím si vždy byl stoprocentně jistý, byla Davina, ale teď je to jinak. Jediné na, co se dnes těší je, že se zbaví Kaie. Bude ho to možná stát několik facek, nadávek nejen od Dee, ale i od Cami, ale on to riskne. Chce ho mít pryč z cesty, protože představuje jen problémy. Ublížil Davině, Cami a mnoha dalším lidem. Ti další lidé by mu ani tak nevadili, upřímně ti ho vůbec nezajímají. Jde mu o Cami a Dee. Ony mu možná svým způsobem odpustily. Ale on ne. A Sophie také ne, když s ním na tomhle plánu souhlasila. Je to něco, co vážně musí udělat nehledě na následky.
Velmi brzo ráno odešel z bytu, aby mohl ještě zajít do sídla. Tam strávil několik hodin, než se zase vrátil domů. Oblečení si nechal, jaké měl a to šedivé triko, rifle a mikina. Nepotřeboval nějaké oteplováky nebo snad kožich. Ne, on je upír a upírům není zima. Má tu výhodu na rozdíl od nich ostatních. Ti asi budou mrznout. Pokud se teda neobléknou teple. Davina si určitě ráda vezme jednu vrstvu navíc, jelikož je odjakživa velmi zimomřivá. Začal se blížit čas setkání a tak se vydal do Rousseau's. Už dlouho tam nebyl, vlastně dlouho nenavštívil nějaký ten bar. Nějak mu stačila flaška, kterou si koupil v krámě. Otevřel vchodové dveře a jeho pohled okamžitě zabrousil za bar, kde naštěstí nestála Cami. Opravdu jí nechtěl potkat jen pár minut před tím, než se vydá na místo, kde nechá jejího bratrance. Uslyšel hlasy, které přicházely zezadu, takže tam rovnou zamířil. První, co uviděl, ho vůbec nepotěšilo. Kai se až nebezpečně lísal k Davině.) Už jsem tady. (Odpoví na otázku Dee a vydá se k té trojici čarodějů.) Ahoj Sophie a.. (Podívá se na malého človíčka vedle něj, který má na sobě opravdu hodně teplé oblečení. Věděl, že si vezme něco teplejšího, ale nečekal, že bude vypadat jako malý medvídek. A nebo někdo, kdo se chystá vylézt na Mount Everest.) TeDee. (Krátce se zasměje a pak si přiloží ruku na ústa, jakoby chtěl sám sebe umlčet. Klidně by jí i objal a nebo jí třeba pohladil po hlavě, respektive rozcuchal vlasy, ale věděl, že by nebyla ráda. Dělal by jí ostudu a Kai by toho rád využil tím, že by dodal skvělou poznámku, na kterou jsou všichni zvědaví. Ano, narážel  na její oblečení a na to, jak v tom vypadá. Opravdu mu připomínala nějakého medvídka nebo třeba pandu. Na čaroděje vhrnul ne zrovna milý pohled a namísto pozdravu na něj pouze kývl. Chtěl s ním, co nejméně mluvit, protože pokaždé, kdy slyší jeho hlas, tak má chuť mu vyrvat hlasivky nebo něco poněkud důležitějšího. Třeba srdce. Ano, nese k němu jakousi nenávist a ta se zvyšuje pokaždé, kdy ho vidí. A teď ještě víc, když vidí, jak se drží u Daviny. Pohlédne na všechny okolo, jakoby od nich chtěl slyšet "Tak už jdeme". A přesně to slyšet chtěl. Chtěl už být v tom vězeňském světe a vlastně ještě víc by chtěl už být doma s Davinou a s pocitem, že Kai už nebude problém.)

(Ráno se probudila s vědomím, že tento den bude jako každý jiný. Udělá si snídani se svou každodenní dávkou kofeinu, poté sejde do baru, aby se připravila na ráno a kousek odpoledne v kuchyni a večer by možná zašla někam na sklenku. Jenže to se brzy rozplynulo v prach. Ještě před snídaní jí přišla navštívit Davina s opravdu velkou novinkou. Daviny otec, vlastně jejich otec je uvězněný v nějakém vězeňském světě. Šokování bylo na místě, ale nejen to. Překvapení a nepochopení. Ano, tyhle pocity v ten moment, kdy ji Davina začala vše vysvětlovat, cítila Sophie. Byla si dobře vědoma toho, že coven občas používal radikální metody, ale něco takového? Sophie může být nejspíše ráda, že něco takového neprovedli jí, když pokazila celou Sklizeň. I když poté nezůstalo už tolik členů covenu a hlavně nezůstala Bastiana, která byla tou nejextrémnější členkou. Další překvapení jí čekalo, když se dozvěděla o návratu Kaie. Samo sebou se jí to nelíbilo, i když to byl on, kdo je dokáže vzít do vězeňského světa. Vždycky se dalo najít nějaké jiné řešení, i když jak dlouho by jim trvalo, než by na nějaký přišli? V tomhle už stejně nemůže nic podniknout. Jak se zdá, vše už bylo dohodnuté a teď jen záleželo, zda Sophie půjde s nimi nebo ne. Ale od začátku bylo jasné, že Davinu by samotnou jít s Kaiem nenechala. A také je to příležitost vidět jejich otce poprvé od doby, kdy zjistila pravdu. Jaké z toho má pocity? Popravdě ani sama netuší. Ten muž je její otec, ale vychoval jí naprosto někdo jiný. Dá se říct, že to je pro ni vlastně naprostý cizinec, kterého za svůj život viděla jen párkrát. S Davinou se domluvily, kde a v kolik se sejdou. Sophie potřebovala nějakou chvíli na vstřebání toho všeho a potřebovala zařídit ještě jednu věc. Ačkoliv se tu jednalo o jejího otce, musela pořád myslet jen na to, že Kai je ve městě a může opět někomu ublížit. Proto se sešla s Marcelem a on byl stejného názoru. Takže se dohodli na tom, jak se ho zbavit. Doma ještě provedla jedno menší opatření. Jdou přeci jenom na místo, kde by Sophie nemusela mít svou magii a ona ji potřebovala. Vytvořila si pomocí voodoo amulet, který jí propůjčí moc, ale bude omezená. Bude ji moct použít jen na to jedno jediné kouzlo a pak bude opět bez moci.
Odpoledne se připraví na cestu. I když dá se tomu říkat vůbec cesta? No, to je vlastně jedno. Oblékne si na sebe teplý svetr, protože podle Daviny by v tom vězeňském světe měla být opravdu zima a ona vážně nepotřebuje ještě umrznout. Přes svetr si oblékne černý kabát a do kapsy si strčí rukavice. Na nohy si obuje kotníkové kozačky. Snad tam nebude metr sněhu, protože jediné vyšší kozačky, které má jsou na jaro a léto a ty by ve sněhu jistě neobstály. Pomalu se vydá dolů po schodech a zamíří k zadní části, kam má dorazit Davina s Kaiem a Marcel. Nečeká dlouho a uslyší Daviny hlas. Otočí se ke dveřím a ve chvíli, kdy jí spatří, se usměje. Davina musela na ulici vypadat opravdu komicky v tom oblečení, které měla.) Ahoj, ještě ne, ale snad brzy dorazí. (Pousměje se a pohlédne na Kaie. Úsměv jí samozřejmě hned z obličeje zmizí. Na něj se nedalo dívat s úsměvem, leda že by byl mrtvý. Dívá se na něj s otráveným pohledem, když na ni mluví. Vážně vyslovil její jméno naprosto špatně? Jistě to byl úmysl. Jak se dá asi nevědomky pokazit jméno Sophie? Idiot. Pomyslí si a zavrtí hlavou.) Škoda, že to nezůstalo věčností. (Přimhouří oči a hraně se na něj usměje. Jeho otázky vlastně naprosto ignoruje. Proč by mu měla odpovídat? Protočí oči a raději pohledem sklouzne někam jinam. To už do místnosti vstoupí poslední osoba a to Marcel.) Ahoj. (Pousměje se na něj a nějakou chvilku sleduje dění v místnosti. Bylo naprosto zřejmé, jak Marcel nenávidí Kaie. Sophie ho nenáviděla také, ale v tuto chvíli se snažila potlačit jakékoliv emoce, které se týkají jeho a prostě se ho snažila jen ignorovat.) Tak můžeme ne? (Povytáhne obočí a zhluboka se nadechne.)

*Jen, co se blíží k baru, tak už může zahlédnout Kaie, který má tentokrát načasování docela dobré. Když už je ve vzdálenosti, kdy mu může vidět do tváře a zahlédne na jeho tváři mírný úsměv, tak nad tím s úsměvem převrátí oči a vyjádří se k tomu, že moc dobře ví, proč se tak přiblble usmívá. Viděla se v zrcadle a nejenom to...není první člověk, kterému se pozvedl koutek úst směrem nahoru, když ji viděl v „této sestavě oblečení“. Tak je trochu oblečení, co je na tom? Nehodlá někde mrznout...jistě, vypadá to zvláštně v tuhle chvíli, ale on moc dobře ví, kde mají namířeno. Nakloní hlavu do strany a pár vlasů se jí rozcuchá po hlavě, když se jí do zad opře březnový vítr. Má povytáhnuté obočí, ale nevypadá, že by byla snad nějak uražená a nebo dotčená, že se mu chce smát. Vlastně se nad tím usmívá taky, i když ona to považuje za naprosto normální věc. Nakonec to bude ona, komu bude nejvíc teplo. Má chuť ho praštit do ramene při jeho poznámce, ale nakonec to neudělá a jen se ušklíbne – samozřejmě, že pobaveně.* Vy budete mrznout a já? Budu nejvíc v pohodě. Uvidíme, kdo se potom bude smát. *Mrkne na něj a poté ho chytne za bundu a potáhne ho trochu k sobě, aby ho nasměrovala a šel za ní. Ihned ho zase pustí, ale on prostě musí pronést jednu ze svých poznámek nad kterými klasicky jen převrací oči a stane se to i teď.* Nech si to...alespoň pro dnešek. *Podívá se na něj stylem, že takové poznámky by neměl mít v přítomnosti Marcela a Sophie. Nezaručuje mu, že Marcel by mu potom něco neudělal...a možná i její starší sestřička. Ne, že by jim snad něco dovolila. Oznámí mu ještě, že schovala ten diamant v hrobce a už je skoro u dveří. Natáhne se po klice, ale ještě ji nechytne, ale otočí se na něj.* Ano, to sice je, ale není přece úplně Claire. Jenom z poloviny...kdo ví, zda by to fungovalo? *Pokrčí nad tím rameny.* Tak či tak bude lepší, když tam budu mít přístup jen já. *Dokončí jejich téma, jelikož není zrovna nejlepší se o tom takhle bavit. Jistě...Sophie je teď slyšet nemůže, ale co kdyby náhodou jen stála za těmi dveřmi? Nechce o tom nikomu říkat...alespoň prozatím. Vejde dovnitř, přičemž vysloví jméno své sestřičky a rozhlíží se okolo. Za chvíli se však s ní setká a ihned ji pozdraví s úsměvem, přičemž si všimne jejího pohledu, který je směřován k oblečení, co má na sobě. Vážně to vypadá až tak komicky? Pravda...z nich tří je zatím nejvíce oblečená. Zeptá se i na Marcela a jak podle její odpovědi zjistí, tak ještě nedorazil. Mělo by jí to překvapovat? Pravděpodobně se potřebuje připravit na cestu...pořádným pitím. Kousne se do rtu nervózně, kdy Kai začne mluvit na Sophie a ona vidí ten pohled, kterým ho propaluje a její odpovědi? No...řekněme, že atmosféra v místnosti je na bodu mrazu. Možná si měla vzít jenom tu mikinu, protože už teď je tady příšerné dusno a ona může na zátylku cítit jak se ji vytváří pot. Teoreticky by jí to mělo být jedno, že ho nenávidí, že ho nenávidí i Marcel, ale problém je ten, že jí to jedno být nemůže...kdykoliv se může něco stát a to by nebylo dobré. Pro nikoho z nich. Jelikož ona mít moc ve vězeňském světě nebude, stejně tak jako Sophie. Hned na to zaslechne další kroky, které patří Marcelovi a usměje se, když zahlédne jeho tvář. Ten úsměv jí však zmizí z tváře ve chvíli, kdy si vyslechne další novou přezdívku, ale tentokrát od něj. Roztáhne mírně ruce do stran a zamračí se.* To jako vážně? TeDee? Jsem snad nějaký medvěd? *Povytáhne obočí a začne těkat pohledem z Kaie na Marcela a z Marcela na Kaie.* Co to s vámi zatraceně je? *Samozřejmě, že má na mysli fakt, kdy jí oba vymýšlejí přezdívky. Stáhne ruce zase k tělu a vydechne. Přijde k Marcelovi a usměje se na něj provokativně, přičemž z kapsy vytáhne mp4, kterou mu podá.* Tady to máš...na cestu, jak si chtěl. Stáhla jsem ti tam Justina Biebera a Taylor Swift, tak snad budeš spokojený. *Drcne do něj s úsměvem na tváři a pak už se otočí k Sophie, která je pobídne k tomu, aby se přesunuli ke věci kvůli které tady jsou. Přikývne souhlasně na její slova a podívá se na Kaie ke kterému přijde blíž.* Připravený? *Shlédne poté očima směrem dolů, aby se podívala na ascendent, který vytáhne a poté se obrátí k Marcelovi a Sophie. Natáhne ruku směrem k Marcelovi a uchopí ji za ni a pak se podívá na Kaie. No...ne, že by bylo vhodné s ním udržovat nějaký blízký kontakt vzhledem k tomu, co se mezi nimi málem událo, ale asi ani nemá jinou možnost, že ano? A co hůř...jí to nevadí, nemá s tím nejmenší problém. Pomalu natáhne ruku směrem k té jeho, kterou poté uchopí a jemně stiskne, přičemž jí to nedá a podívá se směrem dolů. Vypadá to spíše, jako kdyby si prohlížela špičky svých bot, ale pravda je taková, že se podívá na spojení jejich rukou. Opět znovu pozvedne hlavu a zkontroluje pohledem všechny, než se rozhodnou přeusnout do vězeňského světa.*

*Vlastne naňho hovorila, akoby ho mala celkom prečítaného.  Akoby presne vedela, čo od neho očakávať a aká bude jeho reakcia. Huh, vlastne si nemyslel, že je až tak otvorený, aby v ňom mohla čítať. Ale skôr to prikladal k tomu, že dnes rozhodne nebol prvý, kto sa na ňu pozeral s pobavením v očiach. Akoby snáď prišla z iného vesmíru, a to na rozdiel od ostatných ľudí dokonca vedel, že niekam približne podobne sa aj chystá. Teda chystajú. Sledoval ju s ľahkou iróniou na perách, pričom jeho výraz, ktorý mohla vidieť už od cesty, ako pomaly kráčala priamo smerom k nemu, bol celkom spokojný. Akoby ho nič netrápilo a nemal jedinú obavu ohľadom hocičoho, čoby sa mohlo niekde v inej dimenzií odohrať. Teda ak sa to vôbec dá nazývať dimenziou. Vlastne to bol svet, v ktorom prebiehal dookola ten istý deň...Dalo sa to zaradiť do nejakej kategórie? Po tom, čo sa Davina zastaví priamo pred ním a už automaticky pretočí očami, môže cítiť, ako mu slabý vietor narazí rovno do chrbta a na niekoľko sekúnd sa mu pohrá s končekmi vlasov na hlave, ktorá bola mierne nahnutá do strany. Vlastne ju istým spôsobom opäť provokoval, tento krát však nemal pocit, žeby ju to hocijako otravovalo. Skôr sa bavila sama na sebe, ale stále si myslela, že je to akosi v poriadku. Jeho úškrn sa pri jeho vlastných slovách zmení na tiché uchechtnutie, než mu ho pobavene opätuje, pričom ho hneď potrebuje uviesť na správne myslenie. Trochu zamyslene nakrčí obočím a nepatrne našpúli pery.* No, niežeby som ti to chcel kaziť, ale Marcel je upír a za predpokladu, že sú upíry fajn s počasím...Bude najviac v pohode v konečnom dôsledku on. *Mykne nad tým plecami, zatiaľ čo jeho pery sa roztiahnu do vážne širokého úsmevu, ako na ňu v jednu sekundu žmurkne, jasne jej to vrátiac a v druhej ho Davina schytí za látku mikiny. Bolo jedno, či ho hneď pustila, bolo jedno, či ho chcela len nasmerovať ku vchodu do baru, on proste musel mať svoju typickú pripomienku – rovnako ako ona svoju typickú reakciu.* Mohol by som, všakže? *Kývne nad tým hlavou, akoby sa jej to naozaj pýtal, alebo nad tým proste len uvažoval.* Marcel ani tvoja sestra by najskôr nechceli vedieť, čo sa včera...“skoro“ stalo. *Trochu viac pootvorí oči a zníži tón, keď prenesie poslednú časť, pri ktorej sa prosto uškrnie, pretože jej to proste musel pripomenúť. Než prejdú k dverám, tak mu Davina povie, že diamant, ktorý sa im včera podarilo nájsť, dala najskôr na to najlepšie miesto, aké v tomto meste mohla, čo je hrobka jej rodiny.* Pravdepodobne áno...*Prenesie smerom ku Sophie s neutrálnym výrazom na tvári.* Polovičný alebo úplný...Kto sa stará? *Podvihne ku Davine krátko obočím a ohrnie nad tým spodnou perou.* Stále to má v krvi. *Dokončí nakoniec s ľahkým poloúsmevom, vôbec neriešiac, či ich niekto počuje, alebo nie, nakoľko nepredpokladal, žeby ktokoľvek vnútri stál nalepený na dverách len aby ich mohol počuť. Na druhú stranu mu mohlo prísť trochu divné, že nad tým Davina robila tak veľké tajnosti. Ako vážne? Nezdôveriť sa ani niekomu, kto chce Klausa preč možno viac ako ona? Jasné, snažila sa byť proste opatrná a on to oceňoval. Do niekoľkých sekúnd prejdú cez zadný vchod konečne dnu, pričom sa najskôr rozhliada po miestnosti, než ju nasleduje do inej, kde už na nich pravdepodobne čaká Sophie. Teda niežeby sa tvárila dvakrát nadšene, že ho vidí, alebo by sa naňho najradšej vôbec ani nepozrela – ignorácia - ale on akoby to vôbec nevnímal. Úsmev na tvári sa mu o niečo rozšíri, pričom sa celý čas tvári viac ako spokojne. Ale vážne, naposledy, čo naňho niekto hľadel tak strašne otrávene....Fajn, bolo to včera, ale to vôbec nemenilo situáciu. Neskutočné. A to jej nikdy „skoro“ nič neurobil. Pri jej slovách len na chvíľu odvráti tvár, pričom sa potichu uchechtne a nakloní hlavou mierne do strany.* Chápem, si vystresovaná. *Pokrčí nad tým plecami, akoby presne to mal byť jej dôvod. V momente, čo sa za nimi ozve ďalší hlas, otočí sa do boku a upriami pohľad priamo na čiernom upírovi, ktorý k nim kráčal. Vlastne sa dalo povedať, že v túto chvíľu bol ako-tak ticho, akoby len trochu pobavene pozoroval interakciu medzi ním a Davinou, ktorá sa tento krát nerozhorčovala kvôli nemu. Snáď prvýkrát.* Čo?...Ja som nič nepovedal. *S úškrnom na perách nad tým pokrúti hlavou, pričom trochu zvraští obočím, keď sa konečne prestane pozerať z jedného na druhého. On nebol nič ako Marcel, pretože Marcel bol...čierny. V sekunde, čo zachytí jeho pohľad, ktorý sa dal približne prirovnávať ku Sophienmu, jeho úsmev sa ešte o niečo rozšíri, pričom nakloní hlavou do strany a pootvorí ústa.* Ahoj...*Prenesie možno  ešte sladším tónom, ako plánoval. Znovu sa pozrie na Davinu až keď prehovorí, pričom sa potichu uchechtne, než pokrúti hlavou a na niekoľko sekúnd sa pozrie niekam na zem.* Sorry...*Vydýchne trochu sucho.* Ale vy dvaja ste úplne...dysfunkční. *Zíde zrakom z jedného na druhého, keď sa z boku opäť ozve Sophie, ktorá im akosi pripomenie, na čo tu vôbec boli, niežeby necítil ascendent, ktorý ho tlačil priamo vo vačku bundy. Zo Sophie prejde opäť na Davinu, keď k nemu prikročí, pričom sa pousmeje a kývne hlavou.* Ako ešte nikdy. *Prenesie siahajúc si do vačku pre prístroj a krv z Bennettovej línie, ktorá bola teoreticky posledná prísada k celému kúzlu. Pomaly nakvapká zhruba polovicu z ampulky na ascendent, než zvyšok odloží späť do vrecka bundy, ako k nemu Davina natiahne ruku, ktorú s tou jeho nakoniec spojí. Kútik jeho pier automaticky poputuje dohora, ale nič nehovorí. Radšej. Len pevne chytí ascendent a pozrie sa po všetkých troch, akoby poslednýkrát kontrolovaľ, či je všetko tak, ako má byť.  Pomaly zatvorí oči, pričom potichu vydýchne a sústredí sa celkom na kúzlo, ktoré mu vychádza z úst. Potom nasledovalo už len tiché puknutie roztvoreného ascendentu, biely záblesk...A väzenský svet, v ktorom sa všetci štyria objavili uprostred zasneženej ulice, akoby od nikadiaľ.
Do niekoľkých sekúnd otvorí oči a vydýchne vzduch, ktorý sa okamžite stane viditeľným. Pomaly prejde pohľadom okolie, ktoré bolo skoro paralelné tomu súčasnému, ak si odmyslí všetok ten sneh a prázdne chodníky - niežeby to preňho bol nejaký nevídaný pohľad, na to už bol prakticky zvyknutý. Vráti sa očami späť k ascendentu, ktorý stále nepúšťa, nakoľko to po celý čas ani neplánoval urobiť a trochu našpúli perami.*...Vitajte v 1997. *Prejde zrakom po všetkých troch.* Trochu kosa, huh?

(Nijak nepospíchal, jelikož se mu do toho baru ani nechtělo. Tedy nechtělo se mu moc do toho vězeňského světa. Nemá ani ponětí do čeho jde a, co všechno ho tam čeká. Ví, že jdou někam, kde bude zima, opakuje se tam jeden den stále dokola, ale víc neví. Možná toho ani není víc k vědění. Nikdy dřív o něčem takovém neslyšel, ale rozhodně to zní jako velmi dobré místo, kde uvěznit nějaké psychopaty. Ukázkovým příkladem je Kai, který vězeňský svět zažil na vlastní kůži. Netuší, z jakého důvodu tam zavřeli otce Daviny a Sophie. Třeba se ho jenom coven chtěl zbavit a tohle jim přišlo jako super plán. Ten muž mohl být úplně normální člověk, ale jak je na tom jeho psychický stav teď? Tolik let strávit na jednom místě, aniž by jste měli nějakou naději na návrat. Úplně osamocení a navíc žít ve stále opakujícím se dni? No, s ním by to určitě zamotalo. Pár dní by to vydržel, měl by svůj alkohol, ale pak by mu začala chybět rodina. Šlo by to s ním z kopce. Raději nad něčím takovým už nadále nepřemýšlí, protože to nebude on, kdo tam zůstane, ale Kai. Domluvil se na tom se Sophie, nebyl to nijak dlouhý rozhovor, ale bohatě to na domluvu plánu stačilo. Došel před bar, kde dříve trávil téměř všechny své večery a sáhl po klice. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Slyšel, jak se po něm shání, takže došel do zadní místnosti a ohlásil svůj příchod. Podíval se na všechny okolo a pozdravil. Všiml si Davinina krasného oblečení a neubránil se přidělení přezdívky. Přišlo mu to vtipné, vždyť v tom huňatém oblečení vypadá jako malý medvídek. Ale na druhou stranu jí bude teplo a nebude tam mrznout.) Rozhodně jako jeden vypadáš. (Prohlídl si jí od hlavy až k patě, než jeho pohled ukotvil na jejím obličeji. Nad její další poznámkou, kterou směřuje jak na něj, tak i na Kaie, raději nereaguje. Pouze zakroutí hlavou a pohlédne na Kaie. Věnuje mu ne zrovna vřelý a přátelský pohled, ale ze slušnosti na něj aspoň kývne. Kai bohužel nebyl tak hodný a pozdravil ho. Stylem, kdy věděl, že ho čistě jenom provokuje. Zpevnil svou čelist a hodil na něj velmi vážný pohled. Nic víc ale neříkal, nechtěl, aby ho Davina okřikovala, ať se nechají být. Raději se začne dívat do prostoru, než na něj znovu promluví Dee. Zhluboka se nadechne a zakroutí nad hlavou nad jejími slovy. Ano, jakoby zrovna on chtěl poslouchat Justina Biebera. Vezme si mp4 a dá si jí do kapsy.) Haha. (Pouze krátce dodal. Chtěl už říct, že by mohli jít na to, ale to by nemohl Kai začít mluvit. Opravdu si tohle nemohl odpustit? On by se bez jeho keců rozhodně obešel. Hned, jak řekne to, co chtěl, se zasměje. Ano, pobavil ho. Oni, že jsou dysfunkční? Jo, jsou poněkud zvláštní ..rodina, ale proti němu jsou naprosto, naprosto normální.) My? Aha. (Jeho hlas hlas nezněl nijak uraženě, ale spíš pobaveně. Ani se neobtěžoval dívat se na něj, když s ním mluví, takže celou dobu pozoroval nějaké místo na podlaze. Vzhlédl až ve chvíli, kdy promluvila Sophie, na její slova pouze přikývl. Teď už vážně chtěl být tam, kde nechá Kaie. Pokud ještě bude muset ještě delší dobu poslouchat jeho hlas, tak mu možná udělá něco horšího, než plánoval. Davina ho chytne za ruku, takže on zase chytí za ruku Sophie. Podívá se do jejích očí s naprosto vážným výrazem a  pomalu přikývne, jakoby se jí ptal, zda stále souhlasí s tím plánem. Byla to snad jediná věc, na které se v poslední době domluvili, takže musí vědět, oč jde. Potom otočí hlavu a podívá se na Kaie, který začal dělat bůhvíco s bůhvíčím. Sleduje ho ještě chvíli, než se podívá na Davinu s jemným úsměvem na rtech. Než se naděje, tak už nestojí v zadní místnosti, ale na krásně zasněžené ulici. Pustí Sophiinu ruku, ale Dee ještě chvíli drží.) Můžu s tebou na chvíli mluvit? (Prosebně se na ní podívá a pak se vydá pár kroků od těch dvou. Chce jí jenom ujistit a trochu uklidnit. Nemůže si nevšimnout, jak je dnes trochu nesvá. Kdo by nebyl, když se chystá poznat člověka, které nikdy neviděla? Zastaví se, když jsou v dostatečné vzdálenosti, aby je Kai nemohl slyšet. Nechtěl, aby měl zase nějaké kecy. Pustí její ruku a stále se dívá do jejích očí, jeho pohled už není tak prosebný jako spíš klidný, vyrovnaný. Tváří se tak jen kvůli ní, zato uvnitř něj je to pěkná pohroma. Je nejistý, srdce mu buší a nervozita si s ním pohrává. Jediné, co ho uklidňuje je fakt, že na tomhle místě zanechá pohromu, která mu v poslední době pořádně hrála na nervy.) Jen jsem ti chtěl říct, že.. (Na pár chvil se odmlčí, jakoby chtěl ze svého vnitra vyhrabat ty správná slova.) ať je ten muž kdokoliv, tak si pamatuj, budu tu pro tebe vždycky. I když s ním třeba budeš chtít bydlet, tak u mě pořád budeš mít volné místo. Vždycky budeš moje little girl, i když mě za to oslovení nesnášíš. Jsi moje rodina a já jen chci, aby jsi věděla, že za tebou budu vždycky stát, ať se rozhodneš dělat cokoliv, ano? Vždycky jsem na tvé straně. (Zvedl ruku a jemně jí přejel po rameni, než jí zase vztáhl k tvému tělu.) Přeji ti, aby ten muž byl otec, kterého si ty zasloužíš. (Ještě dodal. Davina si zasloužila jen to nejlepší. Prošla si mnohým a mít skvělého otce je něco, co si zaslouží. Sice se bojí toho, že ho odsune na druhou, možná třetí kolej, ale rozhodně by se nezlobil. Vlastně by jí to přál, i když by ho to ničilo, protože ona spolu se Soph je jeho jediná rodina. Pokud by ho i ona odsunula, měl by už jen své upíry. Jistě, jsou pro něj velmi důležití, ale nikdy ne tak jako ona. Dee mu za tu dobu, co jí zná, přirostla srdci způsobem, o kterém ani nevěděl, že to jde. A i přes to, jak mu na ní záleží, nechal by jí žít se svým pravým otcem, když by to bylo to, co jí dělá šťastnou. ) A vím, že nejsem zrovna nejlepší a nejúžasnější opatrovník, ale záleží mi na tobě to víš, viď? Víc než na komkoliv jiném. (Po několik vteřinách ještě dodá. Přišlo mu to důležité, protože chtěl, aby Davina věděla, že mu na ní stále záleží. A, že mu nejde jenom o její moc. Ano, záleží mu na ní opravdu hodně. A ví, jak často to dokazuje, ale chce, aby věděla, že to myslí opravdu vážně.) Tak jdeme najít toho tvého otce. (Nadnese a vydá se spolu s Dee k ostatním.)

(Byla hodně naivní, když si myslela, že by se to všechno obešlo bez problémů a Davina by jen tak nechala Kaie napospas samotě. I když zcela nemůže pochopit, proč. Několikrát jí ublížil, chtěl zabít Tima a přes to všechno ho Davina dokáže snášet a dokonce byla proti tomu, aby ho tam nechali uvězněného. Proč? Opravdu se snad tolik změnil? Nebo ho prostě jen nechtěla podrazit, protože byla až moc férová? Nejspíš to nikdy nepochopí. Na poslední chvíli začínala mít Sophie pochybnosti, ale přeci dokončila, co s Marcelem začali. Kai už ublížil mnoha lidem a ona nechce, aby se to někdy opakovalo. Pronese kouzlo a během chvíle se ocitnou v zadní místnosti jejího baru. Nejprve pocítí úlevu, že to je všechno za nimi, ale to se během sekundy změní. Otevře oči a pohlédne na Marcela, vedle kterého měla stát Davina, ale ta tam není. Okamžitě jí zachvátí panika a bezmoc, kterou nemůže nijak zahnat pryč. Ascendent ji vyklouzne z ruky a roztříští se na několik kusů. Její sestra zůstala na tom hrozném místě s Kaiem a oni se vrátili. Už nebyla cesta zpátky. Dívá se na Marcela, jako by snad mohl vyřešit celý tenhle problém. Jenže pravdou bylo, že to nemohl udělat ani jeden. Nehybně stojí na místě a nedokáže se ani pohnout. Marcel měl pravdu. Museli zpátky, museli zpátky pro Davinu. Sklopí hlavu a zadívá se na jejich jedinou šanci, jak se tam vrátit zpátky. Jenže ta byla pryč stejně jako krev, kterou potřebovali. A Sophie ani nevěděla čí krev to byla. Někoho z covenu Gemini? Nebo snad přímo Kaiova? Ale proč by jí shromažďoval v ampulce místo toho, aby se na místě trochu poranil? Tohle byla noční můra, musí být. Zvedne pohled, jakmile uslyší ránu od toho, jak Marcel praštil do stolu.) Marceli... (Pronese skoro až neslyšně. Kdyby Marcel neměl upíří sluch, nejspíš by jí ani neslyšel. Střetne se s jeho pohledem, než Marcel zmizí pryč a ona tam zůstane stát jen se svým otcem, který ze sebe šokem nevydal ještě ani hlásku. Konečně získal to po čem toužil několik dlouhých let – své dcery a návrat domů. Ale jedním ztratil to druhé. Dostal se konečně zpátky domů, ale jeho mladší dcera byla pryč. Zůstala tam, kde on strávil dlouhé roky o samotě. I když to místo nenáviděl, vyměnil by si to s ní, kdyby to jen šlo. Raději bude trpět s vědomím, že jeho dcera je se svou rodinou a přáteli, kteří jí milují, než aby byl na svobodě a ona uvězněná v jeho vězení. Podívá se na svou starší dceru, která klesne na kolena a začne s chvějícíma rukama ze země sbírat kousky ascendentu a skládat je zpátky dohromady, i když je to v tuto chvíli naprosto zbytečné a ani se jí to nedaří. Jakmile totiž uloží jeden kus na správné místo a chce pokračovat, první jí upadne na zem a ona je zase na začátku.
Ruce se jí klepou čím dál tím více a ona nemá žádnou šanci, aby to složila zpátky dohromady. A k čemu by to vlastně bylo? Nedokáže se tam vrátit. Ne bez další přísady, která byla dost důležitá. Krev, ale čí vlastně? Cítí, jak jí začínají slzy pálit v očích a derou se na povrch. Davinu neztratil jen Marcel, ale i ona. Ztratili jí a cesta k ní se zdála být strašně daleko. I když se jim podaří jí vysvobodit, což teď bylo to nejdůležitější, pořád nesmažou ten fakt, že jí zklamali, podvedli. Využili té cesty, aby se pomstili Kaiovi za to, co provedl jejich blízkým. Po chvílí ucítí Sophie na svých ramenou něčí ruce a uvědomí si, že tam je s ní stále její otec. Ještě chvíli se pokouší dát ten ascendent dohromady, než to naprosto vzdá a ruce jí klesnou na stehna. Kouká před sebe do prázdna a pár slz se jí skutálí po tváři na zem. Takhle tam klečí na zemi nějakou dobu, než se její otec konečně odhodlá promluvit a navrhne jí, aby se přesunuli na nějaké vhodnější místo a společně vymysleli, jak dostat Davinu zpátky. Sophie na to jen nepatrně kývne hlavou a zvedne se ze země. V rukou pořád drží ten rozbitý ascendent a pomalu zamíří k ní do bytu. Tam Sophie uloží ascendent na bezpečné místo a poté se svým otcem vymýšlejí plán, jak dostat Davinu zpátky. Nejdříve musí zjistit, čí krev jim zajistí přechod do vězeňského světa a zpět. Poté ji musí získat a pak se konečně vydat pro Davinu. Takhle se to zdálo vše strašně jednoduché, ale opak byl pravdou. Od koho zjistí, čí krev potřebují? Sophie by mohla jít za Cami, ale jen z té představy, že jí řekne, co se stalo, jí běhá mráz po zádech. Ale bude to muset udělat, nemůže jí přeci lhát o tom, kde je její bratranec. Chris po pár hodinách usne na pohovce v obýváku, ale Sophie zůstane vzhůru celou noc a zjišťuje si nějaké informace o covenu Gemini. Pokud Cami nebude vědět podstatné informace, bude muset Sophie kontaktovat je. Je vzhůru až do dalšího dne, ale nakonec i ona naprostým vyčerpáním usne a probudí se někdy k večeru. Nemůže říct, že by jí spánek nějak prospěl. Musí se vydat na cestu, ale ještě před tím musí vyřešit několik věcí, i když to nechce vše oddalovat, musí si promluvit s Cami. Ale teď potřebuje jít za někým jiným, než opustí na nějakou dobu svůj domov. Samozřejmě hodlá zavolat Marcelovi, nemůže ho z toho vynechat. Když si sbalí několik věcí, zamíří do hotelu Palace Royale.)

Díkybohu, že ho už Rebekah nechala s tím nakupováním na pokoji. Konečně jí došlo, že jeho k tomuhle zkrátka nepřesvědčí. Když už bude chtít s Kolem něco podniknout, bude to jen a jen baru. Protočí oči, když mu připomene, že je teprve deset hodin ráno a že to se do baru nechodí. Nebo to přímo neřekla, ale on věděl, že na to myslí. Jako by ho ale neznala. Bary pro něj byly otevřené dvacet čtyři hodin denně. Když byl ještě upír, klidně dokázal jet non-stop i pár dní v kuse, to pro něj nebylo nic neobvyklého. "Pro mě za mě ty si tam můžeš dát třeba druhou snídani, když podle toho, jak teď mluvíš, nechceš v deset hodin jít pít," pokrčí rameny. Když nakonec jeho sestra souhlasí, docela překvapeně se na ni podívá, protože to nečekal. Ona s ním půjde pít takhle brzo ráno, jo? Co se to stalo? "V tom s tebou naprosto souhlasím," řekne už jenom na to, že Rousseau's je nejlepší. Ani neví, jestli tam dneska Gen bude a nebo ne. No, to uvidí. Začnou se bavit o Rebeččiných přátelích, teda spíš o tom, že by si nějaké mohla pořídit, protože má jen Hayley a Aliseu. Popravdě ani neví, jak to má teď s Aliseou, potom, co udělala. Kol se s ní za tu dobu ještě neviděl a neodpustil jí. A upřímně? Ani neví, kdy se tomu tak stane. "No tak můžeš jít nakupovat s Elijahem, ten půjde jistě rád. Ze všech tvých bratrů je hned po Finnovi podle mě ta nejlepší společnost k nakupování," ušklíbne se na ni a zadržuje i smích, protože by bylo docela legrační, kdyby šel Elijah s Bekou nakupovat. Taky jí připomněl, že má momentálně víc přátel než on, protože Claire umřela. Možná je dobře, že k tomu Beka nic neřekla, akorát by měla hloupé kecy a Kol by se asi neudržel. "Ale já nepotřebuju jiný ženský kamarády ani chlapský. Vystačím si sám se sebou," pokrčí rameny. Vždycky to tak bylo, tak proč ne teď? "To si piš, že jo," usměje se lišácky, když slyší tu její poznámku, která se týká ještě Jacksona. Jenom se zasměje, když znovu protestuje a chce po něm, aby už přestal s těmi detaily o jeho milostném životě s Genevieve. Kol potom vstane a dá jí pánvičku do dřezu s tím, aby si ji umyla. Na to její oslovení už nic neříká, místo toho se jí zeptá, jestli už nepůjdou do toho baru. Takže když se dají oba dva tak nějak do pucu, vyjdou z domu a nasednou do Kolova auta, které bude potom muset asi nechat před barem. Samozřejmě, že řídí on.
Zanedlouho už parkují nedaleko baru. Netrvá to dlouho a už jsou uvnitř a hledají si nějaké dobré místečko k sezení. Nakonec jim dojde, že to bude asi nejlepší u baru, když chtějí pít. Kol si tedy sedne na barovou stoličku a hned objedná dvakrát svůj oblíbený bourbone. "Snad nevadí, že jsem ti objednal pořádný pití?" podívá se na ni tázavě a s úsměvem na rtech.

Fajn. To neznie ako zlý nápad.*Kývne nato, že si kľudne môže dať druhé raňajky. No pravdepodobne si k tomu objedná aj niečo na pitie, zišlo by sa jej to. Bolo jej jasné, že Kolovi pitie o takomto skorom čase vôbec neprekáža. Dobre ho nato pozná. Nad jeho prekvapeným výrazom len nadvihne obočie. Áno, nikdy s tým nemala problém, ale to sa predsa môže zmeniť. Aspoň dnes.*Myslíš, že by so mnou šiel Elijah nakupovať? To je tá posledná vec, ktorú má teraz na práci.*Pokrúti hlavou s miernym úsmevom. Ale je pravda, že by bol tá najlepšia spoločnosť. On by ju určite chápal, veci by jej nosil a taktiež by ako jeden z mála aj vedel poradiť. No na nákupy ho rozhodne volať nebude, je si istá, že by nešiel. Ona by rada šla akurát s Kolom, pretože ten nemá určite nič dôležité na práci. Ako vždy. Len by sa namiesto toho niekde flákal a robil zlo.*Fajn, ako myslíš.*Obranne zdvihne ruky do vzduchu. Radšej sa už v tejto oblasti s Kolom nebude hádať. Nechce si predsa pokaziť pekné ráno takouto blbosťou. Síce ju to mierne vytočilo, ale radšej už k tomu nebude nič hovoriť. Riad pre teraz nechá tak a vydá sa rýchlym krokom do izby, kde sa dá dokopy. Oblečie si čierne džínsy, voľné biele tričko a cez to si prehodí koženú bundu. Ešte so sebou spraví nejaké zázraky v kúpeľni a spolu s Kolom sa vydá do Rousseau's.
Tam dorazia po pár minútach a hneď vojdú do vnútra. Posadí sa na vedľajšiu stoličku od Kola a pozrie sa jeho smerom.*Ja som len rada.*Uškrnie sa a ešte k ním zavolá znovu obsluhu, pretože už si to odpochodovala ďalej.*Ja si dám ešte omeletu a navrch mi dajte nejaké uhorky. Veľa uhoriek.*S úsmevom na perách prenesie a následne ju nechá odísť vybaviť to. Nadšene sa pozrie na Kola a následne na bar, ktorý je skoro prázdny.*Tu to teraz moc nežije.

Už oba dva sedí každý na své barové židličce a Kol už dokonce stihl objednat něco k pití. A co by to bylo jiného než jeho nejoblíbenější bourbone? Barman hned vzal dvě skleničky, položil je před ně a nalil jim panáka snad toho nejlepšího bourbonu, který tady měli. Kol už je tu jako starý známý, tady vědí, co pije Mikaelson. Plnou skleničku si ještě o kousek přisunul k sobě a kývl na barmana, aby mu tu ještě předtím, než si odejde k nějakému stolu obsloužit další zákazníky, nechal celou flašku. Tím to ulehčí jak Kolovi tak sobě. "Skvělý," řekne jenom na to, že je Rebekah ráda, že objednal kvalitní a dobré pití. Tázavě na ni pozvedne obočí, když slyší, že znovu zavolala barmana. Co chce? Vždyť pití měli a nic jiného nepotřebovali. Jakmile uslyší, že si objednává další snídani, podívá se na barmana a upřímně ho lituje. Jestli tady dneska bude s Bekou dýl, asi se naběhá do kuchyně a zpátky mnohem víckrát než kdyby tu s Bekou nebyl. Když číšník odejde, nechápavě se na ni podívá: "Když jsem ti na Plantáži řekl, že si tady můžeš dát druhou snídani, byl to vtip, Rebeko. Víš, to je taková věc, kterou říkám hodně často a většinou se to nedá brát vážně," celou dobu se na ni dívá a pořád nechápe. Jí jak těhotná ženská a ještě k tomu si objednala tolik okurek. Bože bože. Následně do sebe hodí celý obsah svojí skleničky a naleje si hned vzápětí další, pěkně vrchovatou, až po okraj. "Ne, to teda ne. Možná to bude tím, že je deset ráno, jak jsi se mi nebála před pár desítkami minut připomenout," ušklíbne se na ni. Jistě, že dopoledne tu bylo mnohem míň lidí než večer. Občas tu byl někdo na snídani, ale lidi spíš stejně snídali doma. Nějakou chvíli tam oba dva seděli a pili. Teda spíš Kol pil, Rebekah si dala jen pár panáků a hlavně se věnovala své omeletě a okurkám. Kol měl někdy nutkání se jí opravdu začít smát, ale ovládl se. Nebyli tam tak dlouho, jak Kol očekával, ale i přesto se spolu docela v pohodě bavili a nelezli si snad ani tak na nervy. Když si řekli, že mají dost, tak Kol zaplatil a oba dva vyšli před bar a potom domů. Ano, Kol šel na Plantáž taky, však ono neuškodí, když tam nějakou chvíli bude. A možná si dá teď šlofíka, když má upito.

(Dneska měla po delší době zase službu. Akorát, že dneska nikdo jiný prostě až do večera nemohl, takže tu bude zhruba do šesti sama. Je opravdu zvědavá, jak to bude zvládat. Ale zažila už horší věci, no ne? Jeden bar tady na pár hodin sama utáhne. Je to naprosto všední záležitost. No, vlastně možná proto, že je to tak všední, se toho taky bojí, protože ona byla zvyklá spíš na výzvy trochu jiné, nadpřirozeného řádu. Ale tady v baru byla už v minulosti jednu chvíli jako doma a teď se tu zajela znovu, takže to snad nebude zas takový problém. Odpoledne už tady sice bývalo víc lidí, ale rozhodně nebylo narváno jako večer. Navíc se to dneska vyřešilo tak, že opravdu vaří až od šesti, takže po celý ten den jídlo podáváno nebylo, aby tak měla ona dohled nad tím, co se děje v baru a nebyla zalezlá jen v kuchyni. Ani neví, jestli se tohle už někdy v poslední době stalo, že by tu někdo zůstal takhle sám a neměl k sobě parťáka, ale Sophie teď byla zaneprázdněna svým novým podnikáním, Jack se chtěl stále věnovat svému synovi, Cami, tak ta teď nejspíš leží v knížkách a učí se na státnice, což by vlastně teoreticky měla ona dělat taky, když je v jiném těle, které taky zanedlouho státnicuje, ale byla na sebe aspoň pyšná, že tak nějak dokončila diplomovou práci, aniž by ji kdokoliv podezříval, že tomu nerozumí. No a John, John byl u doktora a vypadalo to, že v těchto krásných květnových dnech má hnusnou chřipku. To je vážně pech.
Ona se ty celé dva měsíce hlavně snažila zase nějak navázat kontakt se Stevenem. Prokládala to i službami v baru, ale prioritní pro ni bylo, aby si to ti dva nějak vyříkali. To se nakonec podařilo a oba dva začali pátrat po tom, co se vlastně stalo a kdo to mohl být. Jestli je ten dotyčný ještě vůbec naživu a pokud ano, kde je mu konec. Zaměstnalo je to docela hodně, ale důležité bylo, že Steven na to nebyl sám. No a samozřejmě, že každou volnou chvíli, kdy nebyla se Stevenem nebo v práci, tak tu trávila s Kolem. Zdálo se, že mezi nimi je to zase všechno naprosto v pořádku a za celé ty dva měsíce se dokonce ani moc nehádali. Což byl u nich div a asi prolomili svůj rekord v počtu dní, kdy se nepohádají. Vlastně se to všechno hlavně rozčíslo díky tomu, že ona věděla, že dostane zpátky svoje tělo. A cítila v kostech, že by to mohlo být už brzy.
Pár stolů v baru obsadili místní štamgasti, kteří nemají takhle odpoledne nic lepšího na práci než popíjet tady. Vážně, měli by si najít nějakou práci a ne jen chlastat. Na druhou stranu, to by asi bary přišli na buben. Ona zrovna Leštila skleničky za barem do naprosté dokonalosti.)

Včera se nakonec rozhodl, že po tom jeho posezení s Rebekou v baru, kdy se ani nezačali hádat, což je docela úspěch, stráví ještě jednu noc na Plantáži. Moc dobře věděl, že až se probudí, nenajde tam nic k jídlu, maximálně tak krev, kterou tam Rebeka měla, a na tom si opravdu nepochutná. Akorát by se z toho pozvracel, i když věděl, jak mu to v minulosti chutnalo. Ale to byl upír. Teď je člověk a potřebuje normální jídlo, aby měl sílu. Právě proto si hned po probuzení na Plantáži a po hlasitém zakručení v břiše řekl, že si dojde asi na snídani k Rousseau's. Nemůže říct, že tam dlouho nebyl, protože tam byl včera, ale může říct, že si tam dlouho nedal žádnou snídani, protože to byla pravda. Vzal si na sebe volnější modré rifle a k tomu černé tričko. Venku už bylo mnohem tepleji, takže už si nebral žádnou mikinu a jenom si přes sebe přehodil svou koženou bundu. Před domem nasedl do auta, pro které si ještě včera večer došel, protože toho moc nevypil, a rozjel se do baru s vidinou mooc dobré snídaně a plného žaludku.
Za nějakou chvíli už auto stálo někde poblíž baru a Kol si to nakráčel do baru. Dveře za ním docela bouchly a pár lidí se po něm i otočilo, ale nic neříkali, maximálně si něco zamručeli pod vousy. Šel k baru a už z dálky viděl, že tam dneska obsluhuje někdo, koho moc dobře zná - Genevieve. Dojde až k baru a sedne si na židličku. "Nazdar Gennie," pozdraví ji a zase provokativně řekne tuhle její přezdívku. Ani neví proč, prostě mu to nějak teď přišlo na jazyk. Hned po pozdravu se natáhne až k ní a krátce ji políbí na přivítanou. A možná i kvůli tomu, aby mu odpustila to oslovení 'Gennie'. Potom se zase pohodlně usadí, obě dvě ruce si položí na bar, hlavu nakloní mírně do strany a pozoruje Genevieve za barem. "Už ti někdo řekl, že za barem jsi neskutečně sexy?" podívá se na ni tázavě a s lišáckým úsměvem na rtech. Raději by byl, kdyby jí to nikdo neříkal. Radši si ani nepředstavuje, jak tam bude vypadat, až bude mít svoje tělo zpátky.

(Věnovala se sklenicím a ty, které už měla čisté, dávala zpět tam, kam patří. Ještě, že si dneska stihla před prací jít nakoupit něco k snědku. Ke snídani už měla čokoládový croissant a na oběd si koupila hotový salát s kuřecím masem a k tomu čerstvé mini bagetky. Docela jí už právě začalo kručet v břiše, takže se rozhodla, že za chvíli se asi nají. Jenomže její plán překazilo bouchnutí dveří. Přišel další zákazník a opravdu se nedalo říct, že by se už na začátku choval nějak hezky, protože ty dveře div nerozmlátil. No dobře, to už přeháněla, ale mohl je zavřít trochu decentněji. Když ale vzhlédla a uviděla tam toho, koho tam viděla, tak se přestala divit a jen se ušklíbla. Jistě, Kol. Ten se nikdy o nic takového jako slušné vychování vlastně nezajímal. Bylo mu úplně jedno, jestli svým jednáním náhodou neruší hosty nebo něco podobného. On v tomhle ohledu myslel vždycky spíš na sebe, ne na ostatní. Odložila poslední sklenici, kterou zrovna leštila a opřela se dlaněmi o pult za barem, jako by byla připravená na to, až Kol přijde. Byla si jistá, že se to neobejde bez nějakých poznámek a už jen jeho první slova ji v tom utvrdila. Zase to oslovení. Věděl, že ji tak strašně vytáčí a stejně ho používal. Ne, špatně to řekla, proto ho používal, právě proto.) Nazdar, Kole. (Řekla trochu rázněji a nechala se od něj políbit. Opětovala mu ho, to samozřejmě, ale rozhodně z toho nebyla rozvášněná. Vlastně si tak nějak říkala, že zrovna on jí tady dneska chyběl. Bude do ní rýpat, už to vidí. Nedá jí pokoj... A zrovna, když je tu sama. Povytáhla obočí, když se zeptal na svou otázku, a podívala se na něj.) Ano, Kole, už mi to pár lidí řeklo, takže promiň, první vážně nebudeš. Navíc ta sexy je tu v tuhle chvíli Cassandra a ne Genevieve. (Dobře ví, jak to myslela. Není to její tělo, takže těžko může být sexy ona. To by ji musel vidět ve svém vlastním těle. No, i když možná dobře, že neviděl, protože si ona občas zaflirtovala se zákazníky. Když chcete vyšší dýško nebo drahou objednávku, nebo když chcete prodat svoje domácí placky, je to prostě v zájmu podniku.) Pověsil jsi to prádlo, jak jsem ti říkala? A došel jsi nakoupit? Co jsem ti to tam na tom seznamu ještě nechala... (Zamyslí se. Před třemi dny mu totiž napsala seznam věcí, které má udělat, protože věděla, že se teď právě tři dny neuvidí, jelikož zrovna byla se Stevenem a dneska v práci. Takže napsala Kolovi seznam prací a aktivit, které měl udělat. Před třemi dny, ještě než odešla za Stevenem, hodila prádlo do pračky s tím, aby ho Kol pak pověsil. taky po něm chtěla aby nakoupil, umyl a uklidil nádobí a utřel prach, protože už to bylo potřeba.)

On neplánoval s těmi dveřmi nějak moc třísknout, to vůbec. Byl vítr, takže mu s tím trošku pomohl, neudělal to naschvál. Ale ne teda, že by se s tím nějak moc zatěžoval, bylo mu jedno, že se na něj lidi koukali divně, že sem chodí jak do bordelu a dělá akorát kravál. Ale tak sakra, je to bar, tam klid nikdy nebude a jedno třísknutí dveřmi jim přece nemůže vadit. Vůbec se neohlížel po těch lidech, kteří měli nějaké kecy, ale rovnou si šel sednout k baru, kde obsluhovala Genevieve. Samozřejmě ji nejdřív pozdravil, ale tak, jak se jí to asi moc nelíbilo. Oslovil ji 'Gennie' a už na tom, jak se tvářila, bylo vidět, že se jí to nelíbí. Dokonce to bylo slyšet i v jejím hlase, když ho taky pozdravila. Doufal, že když ji políbí, že na to co nevidět zapomene, protože nepotřebuje, aby na něj byla celou dobu naštvaná. Ale naštvaná je snad silné slovo... On si z ní prostě jen takhle dělá legraci a je kravina, aby se kvůli jedné přezdívce zlobila. Proč jí to vlastně vadí? Je možné, že se jí na to už někdy ptal, ale nějak to zapomněl. Však může být ráda, že jí neříká třeba Cukroušku, Medvídku, Bonbonku a tak podobně. To by ho asi zabila. Pohodlně se usadí na židličce a chvíli sleduje Gen za barem a pak pronese to, že je tam neskutečně sexy. Jakmile ale slyší, co na to odpoví, protočí otráveně oči. Jako by nevěděla, jak to myslí. Jo, ta ženská, které to tělo je, je opravdu krásná a přitažlivá, ale rozhodně by se mu nelíbila tak moc, kdyby v ní nebyla Gen, protože její povaha a chování je pro Kola taky velmi důležité a nějakým způsobem přitažlivé. Bůhví, jaká je Cassandra. "Ty máš teda náladu," podívá se na ni a nechápavě zavrtí hlavou. Rád by ji tam viděl v jejím vlastním těle, ale to teď nejde, no. Jen doufá, že jí nevadí, že říká o těle Cassandry, že je sexy. Když pak na něj najednou spustí, jestli pověsil prádlo, došel nakoupit a začne mluvit o nějakém seznamu, jenom se na ni nechápavě dívá. Co? "...na seznamu?" zeptá se opatrně a podívá se na ni. Nějak si není vědomý, že by u ní v bytě byl nějaký seznam, když tam byl naposledy. Tak dneska večer spal na Plantáži a předchozí den to samé. Žádného seznamu si nevšiml, nene, určitě tam nikdy nebyl a ona si z něj dělá srandu.