Rousseaus Bar

(Všímá si lidí, kteří se na ní dívají a kteří ne. Vždy to dělá. Dívá se na své publikum, svým způsobem s ním komunikuje, pokud o to tedy posluchač má zájem. Nakonec si dojde k baru svlažit hrdlo a potká zde u volného místa, jednoho sympatického muže, který má na první pohled dost přísný výraz, nakonec ale Adelle zjistí, že je celkem příjemný a že zdání klame. Dokonce se na ní usmál, má chuť se usmát ještě více a rozzářit své oči, ale nakonec to neudělá. Přikývne na jeho slova a ladně se posadí na židličku. Objedná si u barmana skleničku Whiskey s ledem, aby si ochladila hrdlo. Podívá se mu do očí a znovu se lehce pousměje. Jakmile jí přinesou její pití, vezme ho nedočkavě do ruky a napije se. Jakmile tekutina protéká jejím krkem, bezděky vydechne a lehce přivře omámeně oči. Přesně tohle potřebovala.)

*Trošku se stáhne, aby nezabíral na barovém stole tolik místa, i když je to možná, jen jeho dojem. Zvedne skleničku s bourbonem a znovu se z ní trochu napije. Při tom mu neujde, že si dívka, která si sedla vedle něj objednává pití. Už když se k ní otočil prvně, po jejím oslovení, zdálo se mu, že ji nevidí prvně. Chvilku nad tím uvažuje, odkud ji může znát. Párkrát během přemýšlení pohlédne jejím směrem. Nevypadá to ovšem na první pohled tak, že si ji prohlíží. Zdá se, že jen tak letmo těká pohledem po nejbližším okolí. Jakmile ovšem dívka dostane své pití a po té se napije, nemůže přehlédnout ani přeslechnout její reakce. Zdá se mu to trošku zvláštní.* Máte pěkný hlas. *Otočí se nakonec k dívce. Sophie se z kuchyně zatím nevrací a on se rozhodne nějak rozptýlit, než přijde, aby nenechával svou mysl dlouho ladem.* Zpěv je váš koníček? *Zajímá se. Nepatrně se na dívku pousměje, když se ptá. Jeho vystupování je velmi příjemné, působí sympatickým dojmem.*

(Jí vlastně vůbec nevadilo, že tam ten muž měl položenou svou flašku. Dokud si ji nepřitáhl k sobě, nevšimla si jí a ani jí v tom případě nevadila. Ona si sem přišla schladit svůj krk a trochu odpoutat svou mysl od upírů. Měla pocit, že z toho brzy bude šílet. I tenhle příjemný muž vedle ní mohl být krvežíznivý upír. Ani neví, jak takového upíra zabít. Neví nic. Musí za Marcelem. Před tou představou, že kdokoliv může být upír, se zachvěla. Vlastně je tolik zaměstnaná sebou, že si ani nevšimne, že se muž párkrát podívá jejím směrem. Ona zamyšleně hledá na sklenku a pohrává si s ní tím způsobem, že ji přesouvá z jednoho místa na druhé. Ona si jistá tím, že toho muže nezná. Možná, že ho párkrát zahlédla, ale to je tak všechno. Ano, ona se teď chovala trochu zvláštně, stále byla trochu roztěkaná a nedůvěřivá, a šlo to velmi dobře poznat. Otočila se na toho muže a lehce se pousmála. Přikývla.) Děkuji, ale poslední dobou to není ono. (Trochu mu tím naznačila, že by si ji měl poslechnout raději někdy jindy. Ten muž zatím vypadá mile, jen, že si chce povídat a tak nemá důvod proč odsud odcházet, nebo se ho bát.) Ano, tak trochu. Dříve jsem se jím živila, ale přeci jenom to moc nevydělává, tak jsem přešla na něco jiného. Ale ano, je to můj koníček. Vlastně bych řekla, že zpěv a hudba jsou moji partneři na celý život. (Pousměje se a mile na něj podívá. Nějak se rozpovídala.) Počítám, že vy nezpíváte. (Zkonstatovala, aby to nevypadalo, že je netaktní. On ale opravdu nevypadala, že by zpíval. Velmi by ji překvapilo, kdyby ano.)

*Přemýšlí, jestli ta roztržitost nebo roztěkanost, jak by dívčino chování nazval je u ní běžným jevem nebo je to něco aktuálního. Osobně ji nezná. Slyšel jen párkrát její zpěv. Nyní už si vybavuje, že vystupovala i v tom hudebním klubu, kam v posledních týdnech občas zajde, když hledá trochu klidu. Konečně si to uvědomí a má tak díky tomu jasno, odkud ji zná. Aby se rozptýlil a přišel na jiné myšlenky, tak dívku osloví. Nevidí na tom nic špatného. Navíc, když chce nebo to potřebuje, dovede se pobavit s každým. Pochválí jí její hlas. V tomto případě to není pouhý slovní obrat. Skutečně se mu dívčin hlas zamlouvá a dobře se mu poslouchá.* Nemáte za co. Říkám, jen to, co si myslím.*Odvětí s pousmáním na její poděkování. Před dívkou se tváří normálně. Nedává najevo, jestli ho něco trápí, či nikoliv. Před neznámými to nedělává. Jelikož to dovede dobře skrývat, ten, kdo jej dobře nezná, na něm dnes nepozná, co se v něm ve skutečnosti odehrává. Pro něj také osvěžující a příjemné rozptýlení, když si může, jen tak nezávazně s někým popovídat. Bez toho, aniž by věděl, kdo je ve skutečnosti zač. Zeptá se jí, jestli je zpěv jejím koníčkem. Mile ho překvapí, že se docela rozpovídá a prozradí mu tak na sebe mnohem více, než by vůbec mohl očekávat. Také proto se během jejího povídání natočí více k ní, aby nemusel tolik vytáčet hlavu a s viditelným zájmem a příjemným úsměvem na rtech ji poslouchá.* Mám hudbu rád. *Podotkne s pousmáním. Umění ho všeobecně ve velké míře zajímá. Nepatrně svůj úsměv rozšíří, když slyší, jak nazvala dívka vedle něj hudbu a zpěv. Když se pak zeptá ona jeho, zda-li zpívá, neubrání se širšímu pobavenému úsměvu až se v něm zablýsknou jeho bílé zuby, jako by ona právě řekla nějaký dobrý vtip.* Zvládnu zahrát něco málo na klavír, ale zpěv? Ten bych mohl použít leda v sebeobraně. *Odpoví jí pak s náznakem pobavení a jistou nadsázkou v hlase. Nelze tedy s určitosti poznat, jestli to myslí vážně nebo je k sobě, jen přehnaně sebekritický, co se zpěvu týče.* Myslím, že bych se měl představit. *Navrhne pak. Nerad si povídá s neznámými a aby mohl chtít znát jméno dívky před sebou, poví jí nejprve to své.* Já jsem Elijah. *Představí se dívce pouze křestním. Příjmení při představování většinou nepoužívá. V nadpřirozené komunitě je dobře známý a jméno Mikaelson někdy přitahuje nežádoucí pozornost a on si chce dnes užít trochu klidu. Při vyslovení svého jména položí sklenici, kterou držel a dívce pravici podá. Příjemně se na ni usměje.*

(V kuchyni nakonec strávila trochu delší dobu, než počítala. Doufá jen, že jí Elijah nikam mezitím neutekl. Vezme talíř s jídlem, které uvařila a vyjde z kuchyně. John jí ukáže k jakému stolu á jídlo odnést a to také udělá. Popřeje muži dobrou chuť a otočí se od něj. Uvidí, že Elijah stále sedí na baru a povídá si s nějakou ženou. Povytáhne obočí a zamíří za bar. Až tam zjistí, s kým se Elijah baví. S tou ženou, která tu dnes vystupovala. Jak že se jen jmenovala? Alice? Ne. Adelle? Jo, to bude nejspíše ono. Nikdy v životě před tím jí neviděla, když nepočítá seznámení a domluvení vystoupení, aby tu mohla vůbec zpívat. Podívá se nejdříve na oba dva a až pak se zaměří pohledem nejvíce na Elijaha.) Koukám, že sis za mě našel náhradu. (Řekne s humorem a v obličeji se jí objeví pobavený úsměv. Pak se konečně pohledem zaměří na Adelle. Chtěla jí nabídnout něco k pití, ale jak kouká, John už se o to postaral. Mile se pousměje.) Hezký zpěv mimochodem. (Pochválí jí její vystoupení.)

(Nakonec si s mužem začne povídat. Je milý a nakonec ani tak děsivý, jak se zdálo. Dokonce jí pochválil i zpěv, i když ona to moc nevnímala. Byla teď zaměstnaná hlavně sebou a svými myšlenkami. Znovu na jeho slova jen přikývne. Jde vidět, že ho její povídání zajímá. Je ráda, že není otrávený z toho, že jí musí poslouchat, ale konec konců to on začal s povídáním. Pousměje se, když řekne, že má hudbu rád. To většina lidí. Neznala nikoho, kdo by hudbu vyloženě nesnášel, nebo jí měl rád. Jistě, určité styly někdo třeba nesnesl, ale hudbu samu o sobě měl rád snad každý. Ona se do hudby zamilovala ve škole, kdy to byla snad jediná její přítelkyně. Bylo to pro ni vysvobození z od toho všeho, co se v jejím životě odehrávalo. Všimne si, že se ten muž pobaveně široce usměje, když odhadne, že nezpívá.) Každý umíme něco. Kdyby každý uměl všechno, svět by byl nudný. (Její úsměv se také rozšířil, když jí odpověděl, že se trefila. Vyložila si to tak, že zpěv mu nejde. No co, svět se kvůli tomu přeci nezboří. Lehce se pousměje, když ten muž řekne, že by se měl představit. Elijah je velmi zajímavé jméno. I kdyby jí řekl své příjmení, tak jí by to nic neřeklo. Podá si s ním ruku a řekne.) Adelle Nightshade. Těší mě, Elijahu. (Pousměje se a vřele se mu podívá do očí.) Máte zajímavé jméno. (Odpoví mu a přehodí si nohu přes nohu, aby se jí lépe sedělo. Podívá se pak na ženu, která k nim dojde. Je to majitelka baru. Usměje se na ní a přikývne jí na pozdrav. Všimne si, že se ti dva znají. Jakmile se Sophie vyjádří k jejímu vystoupení, pousměje se a přikývne.) Děkuji. (Jde na ní vidět, že jí to potěšilo.)

*Pousměje se na ni, když zmíní, že každý dovede něco, ne všichni vše, jelikož by byl svět podle ní nudný. Dalo by se nad tím dlouho filozofovat, ale to dnes nemá v úmyslu.* Jste odsud z New Orleans nebo je zdejší město, jen malá zastávka někam dál? *Zajímá se dál, když usoudí, že o hudbě a zpěvu už mluvili dostatečně. Je to z jeho strany, jen další nezávazná otázka. Když je správný čas, rád poznává nové lidi a nyní zde u Sophie v baru má v hledáčku Adelle, jak se dozví. Zlehka a velmi opatrně stiskne její ruku, když mu ji Adelle podá. Přesto je jeho stisk pevný, ale pamatuje na to, že má před sebou dívku. Podle toho svůj stisk uzpůsobí.* Potěšení je na mé straně, Adelle. *Odpoví jí s příjemným úsměvem na rtech.* Děkuji. *Poděkuje a roztáhne rty do širšího pobaveného úsměvu. Svou ruku stáhne a položí ji na barovou desku. Ví, že jeho jméno není právě typické a běžné pro tuhle dobu.* Matka má zálibu v netypických jménech. *Dodá s tím pobaveným podtónem. Nelze tak určit, jestli je to pro Esther pochvala či kritika, že se o tom takhle zmiňuje. Zaregistruje Sophie, která se pohybuje po place a míří zpátky za bar. Musela z kuchyně vyjít, když se věnoval Adelle. Když si na uvítanou neodpustí poznámku o náhradě, loupne po ní očima, ale pobaveně mu v nich zajiskří, takže je jasné, že to bere v legraci.* Myslel jsem, že si šla nejdříve nakoupit suroviny na tu objednávku... *Odpoví jí v podobném stylu. Vezme po té sklenici s pitím a napije se.*

(Jakmile přijde zpátky za bar, neodpustí si lehce rýpavou poznámku, kterou samozřejmě řekne ve srandě a je to poznat i z jejího výrazu v obličeji. Pobaveně se usměje nad jeho poznámkou a zavrtí hlavou. Ráda vidí Elijaha v takovéto náladě, kdy dokáže vtipkovat. Je to příjemná změna od jeho zachmuřeného výrazu díky problémům, které má.) Suroviny mají být vždy čerstvé přeci ne? (Pokrčí rameny a stále má v obličeji ten pobavený úsměv. Pak se otočí na Adelle a pochválí jí její zpěv. Opravdu zpívala hezky a kompliment je tedy na místě. Vidí, že jí to opravdu potěšilo, za což je Sophie ráda. Nemá ráda ty muzikanty, kteří berou chválu jako samozřejmost. Pousměje se na ni. Otočí se k nim zády a vezme si z lednice jednu minerálku a z poličky sklenku. Na barovou desku si položí sklenku a naplní sklenku do půlky minerálkou. Pak se trochu napije. Neví o čem se ti dva doteď bavili a doufala, že nepřerušila nějak zajímavý a důležitý rozhovor.) Doufám, že jsem vám nějak nenarušila rozhovor. (Koukne se na oba dva tázavě. Ráda by sice s Elijahem dokončila svůj předchozí rozhovor, ale nevyžene přeci Adelle někam jinam nebo nezatáhne Elijaha do kuchyně, aby si v klidu mohli promluvit. Bylo by to celkem nezdvořilé, když se ti dva tady spolu bavili. Prostě si bude muset počkat na další příležitost, aby konečně všechno probrali. Letmo se rozhlédne po baru, aby zjistila, zda někdo nepotřebuje dolít nebo zaplatit, ale vypadá to, že všichni mají všechno a tak se nemusí opět vzdalovat od baru a tudíž od Elijaha.)

(Podívá se na něj a pak na chvíli sklopí zrak. Oblízne si rty a sevře trochu pevněji skleničku, aby si snad dodala kuráž.) Narodila jsem se zde a žila, pak mě určité okolnosti donutily odstěhovat se do Francie a přivedla mě sem až vražda mého bratra, kterého tu oběsili, když zde byl na zájezdu se školou. (Polkne a pohlédne mu do očí. Vlastně ani nemusela říkat, co se stalo jejímu bratrovi, ale ona tuhle frázi měla tak už naučenou, trochu mu tím naznačila, aby se nevyptával na její rodinu, ani New Orleans. Má na něj zatím, jen špatné vzpomínky. Nejvíce hezkých vzpomínek má na Paříž, večery s přáteli, jeho. Při vzpomínce na něj a jeho hnědé oči na chvíli sklopila zrak. Tak moc jí chybí. Poté znovu pohlédla do očí Elijahovi, jak se už dozvěděla.) A vy? (Lehce se pousmála, avšak její úsměv nebyl tak vřelý jako předtím. Měli by to rychle zamluvit, nebo jí to zase začne užírat. Je milé, že zde může sedět a povídat si s někým, kdo jí nebude odsuzovat kvůli její minulosti nebo penězům. Znovu se usměje nad jeho slovy. Přikývne na jeho slova, že jeho matka má v zálibě netypická slova. Adelle je takový průměr, řekla by. Nevadí jí, že se k nim Sophie přidala, ba naopak. Sophie vypadá sympaticky, příjemně. Jakmile se Sophie ozve s tím, že doufá, že jim nepřerušila rozhovor, Adelle rychle zavrtí nesouhlasně hlavou a pousměje se.) Ne, v pořádku. (Pousměje se nejdříve na ní a pak se podívá na Elijaha. Napije se ze sklenky, která začíná být prázdná.)

*Čeká, jestli mu na otázku Adelle rovněž odpoví tak obsáhle jako poprvé nebo ho tentokrát třeba odbude. Sleduje ji proto stále s tím příjemným úsměvem, ale v očích má jakousi otázku nebo očekávání, s čím se shledá. Nemusí se tím zabývat příliš dlouho, neboť Adelle se znovu rozpovídá a dá mu docela vyčerpávající odpověď. Začíná to hezky, takže má i nadále důvod k úsměvu. Jak se Adelle dostává v povídání dále, zjistí, že to nemá hezké pokračování a dokonce se dozví i takové informace, které ho, nejen ne právě příjemně překvapí, ale přimějí ho zvážnět. Jeho úsměv zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. On sám na své rodině velmi lpí a má ještě živě v paměti, jak je bolestivé přijít o bratra. Niklaus se naštěstí vrátil zpátky, ale to, jak moc ho ty události změnily. Hodně ho to mrzí. Nemůže s tím momentálně nic moc udělat. Hodně nadějí ovšem vkládá do Camille. Věří, že jestli někdo může jeho bratrovi pomoct, je to ona. Krátce mu prolétne hlavou, zatímco vstřebává Adellein příběh.* Je mi líto, že jste ztratila bratra, Adelle. *Pronese účastně. Jeho hlas z ní trochu jinak, než dosud. Vážněji, ale je ve způsobu, jakým to řekne poznat, že to myslí upřímně.* Vím, jaké to je přijít o bratra. *Odvětí. Nemusel by, ale chce, aby Adelle věděla, že si dovede dobře představit, o čem mluví, a co prožívá.* Vše se naštěstí ukázalo jako jedna velká mýlka, ale i tak na to nikdy nezapomenu. *Doplní. Zůstane dál po celou dobu vážný, ale stále stejně upřímný a příjemný ve svém vystupování a jednání. Přemýšlí, jestli se na něco ohledně smrti jejího bratra ještě ptát, ale vidí na ni, že její nálada dost poklesla a tak od toho nakonec upustí. Není nadšený, že u ni vyvolal svou otázkou takové rozpoložení.* Omlouvám se za mou otázkou, kterou jsem vám připomněl tu tragickou událost. *Pousměje se na ni s upřímným politováním v očích nad tou skutečností. Adelle se pak zeptá jeho a tak zapřemýšlí, co jí odpovědět.* Nepocházím sice odsud, ale já i má rodina jsme New Orleans pojali jako náš domov. *Odvětí.* Dříve jsme zde nějakou dobu žili, ale museli jsme odejít. Teď jsme zase zpátky a snažíme se navázat tam, kde jsme před tím přestali. *Nezabíhá ve vyprávění do detailů, ale také není nijak stručný. Nechce, ale Adelle unudit historií o jeho rodině, tak to vezme zkrátka. Když domluví, napije se ze své sklenice, aby si ovlažil rty i hrdlo.
Návrat Sophie pozvedne atmosféru o baru. Uvítá to stejně jako ji s pobaveným úsměvem na její poznámku. Loupne po ní v legraci pohledem.* To rozhodně, Sophie. *Proti tomu, že suroviny mají být vždy čerstvé neprotestuje. Stále se u toho pobaveně usmívá. Všimne si, že ji nejspíše těší jeho dobrá nálada, ale jistě jí také dojde, že za to může přítomnost Adelle, před kterou své problémy, starosti nechce dávat najevo. Pozoruje Sophie, když si vytáhne pití pro sebe.* Tohle jsem ti zde po celou dobu hlídal. *Poznamená, když se otočí zpátky k nim. Dopije sklenici a nalije si ještě jednu, ví, že dnes je to jeho třetí a poslední za jeho pobyt zde v baru. Po té láhev s pitím posune k Sophie.* Děkuji, tohle stačí. Více už nebudu. *Dodá při tom. Znovu upije a když se Sophie ptá jestli je neruší, zavrtí odmítavě hlavou.* Vůbec ne. Nemám, ale možnost každý den poznat umělce a tak toho chci dnes trošku využít. *Poznamená a s úsměvem pak koukne ze Sophie na Adelle.* Má moc příjemný hlas. *Dodá ještě a koukne z Adelle zpátky na Sophie.* Nemluvila si s Genevieve? Neozvala se ti? *Zeptá se jí pak a při tom trochu zvážní, když na ni dále kouká. Napadne ho, jestli se jí neozvala, zatím, co byla v kuchyni. Opravdu by s ní chtěl, co nejdříve mluvit a neví, jak ji zkontaktovat.*

(Na jeho odpověď se jen lehce usměje, ale v této konverzaci dál nepokračuje. Bylo to takové odlehčení atmosféry na začátek. Podařilo se jí vykouzlit Elijahovi úsměv na tváři a donutit ho trochu zavtipkovat, což bere jako jedno velké plus za celý den. Těší jí, že se Elijah dokáže usmívat i přes všechny problémy, které ho tíží. Jistě to je taky kvůli Adelle, protože před neznámou ženou jistě nechce dávat najevo své pocity, ale i tak je hezké vidět jeho úsměv. Otočí se k nim na chvíli zády, aby si vyndala z lednice minerálku pro sebe a z police sklenku. Koukne se pak na Elijaha, když k ní promluví. Její pohled pak sklouzne k flašce, kterou mu tam nechala. Kývne hlavou, když posune láhev zpátky k ní.) Dobře a děkuji za opatrování. (Pousměje se a vezme flašku do ruky. Dá jí zpátky na místo, kde byla před tím a to na polici za ní. Neví, kolik toho Elijah za tu dobu vypil a lístek mu nikdy nepíše. I kdyby jí nezaplatil, tak by se rozhodně nezlobila, ale to v jeho případě rozhodně nehrozí. Řekla by mu, aby jí nic nedával, až bude odcházet, ale on by se na ní jen podíval a peníze jí stejně položil na bar. Její slova by byli naprosto k ničemu. Zeptá se pak, jestli náhodou nevyrušila. Přeci jenom to byla slušnost. Ale popravdě, i kdyby jí řekli, že ano, stejnak by neodešla někam dál. To už sice slušnost moc nebyla, ale jí to bylo fuk. Nakloní lehce hlavu do strany.) Tohle zas tak moc pravda není. Dva umělce potkáváš stále u mě v baru. (Kývne hlavou k Johnovi. Ani vlastně teď netuší, zda byl Elijah na večírku, kde hrála Johnova a Jackova skupina.) A pak tu je také Adam. No ale hlavně jsem tu já ne? (Pobaveně se usměje. Možná nebyl nejlepší nápad vytáhnout Adama. Sice je umělec, ale Elijah ho nemá rád a opačně. U Johna a Jacka to bylo trochu jinačí. Oni neměli rádi celkově rodinu Původních. Jejich názor na věc byl, že s nimi přišli jen problémy. Ale rozhodně by je nenapadlo na někoho z nich zaútočit. A Sophie samozřejmě nebyla žádný umělec. Uměla zpívat a hrát na kytaru, ale nepovažovala se za nějakého umělce. Nedělala to aktivně, spíše si hrála jen pro sebe nebo občas na nějaké akci. Koukne se na Adelle a uvidí, že akorát dopijí svůj obsah ve sklence.) Dáte si ještě něco? (Tázavě se na ní podívá a po její odpovědi, učiní, jak si řekne Adelle. Po Elijahovo otázce, stočí pohled opět na něj a zavrtí hlavou.) Psala jsem jí, ale neodpověděla. (Neví, co právě Genevieve zaměstnává, že neodepsala. Možná jen zkoumá život té holky, v které je? Netuší. Podívá se pak na hodiny a zjistí, že už je docela pozdě. Zákazníků už také v baru moc nebylo a Sophie na sobě začínala cítit únavu. Dá si ruku před pusu a zívne. Už je zralá do postele.) Myslím, že je čas jít spát. (Krátce se pousměje na oba dva.) Těšilo mě Adelle, i když jsme si zrovna moc nepopovídaly, snad na to bude čas někdy později. (Usměje se na ní a pak se koukne na Elijaha. Natáhne k němu ruku a lehce stiskne tu jeho.) Ráda jsem tě zase viděla. Snad brzy dokončíme náš rozhovor. Dávej na sebe pozor. (Lehce se na něj pousměje. Samozřejmě, že myslela, aby si dával na sebe pozor před Esther. Naposled se podívá na Elijaha a Adelle a pak odejde od baru. Ještě se zastaví u Johna, aby mu řekla, že jde spát. Rozloučí se s ním a odejde do svého bytu, kde si dá sprchu a pak ulehne do postele, kde hned usne.)

(Není slepá a tak si všimne, jak Elijah najednou zvážnil. Nezná snad nikoho, kdo by při tomhle tématu dokázal udržet úsměv nebo se snad bavit. I když už je to vcelku dávno, stále to má v paměti a špatně se jí o tom mluví. Má pocit, že si nikdy nezvykne na to, že o něj přišla, že už ho nikdy neuvidí a nikdy neuslyší jeho smích. Jen z nahrávek a videí. Má pocit, že tu prázdnotu v jejím srdci ni nenaplní, že zůstane neúplná. Podívá se Elijahovi do očí a lehce, smířeně přikývne. Nikdy se nesmíří s tím, co se stalo, ale takováto maličkost, s tím nemá problém.) To nic, nemohl jste to vědět. (Její pohled je vyrovnaný. Trochu se podiví nad tím, že také ztratil bratra. Neví o něm nic, ale jí líto, že si tím také musí procházet. Avšak když jí to trochu přiblíží, nestačí se divit. Jen nakonec, ze slušnosti, přikývne. Zajímalo by jí to, ale není neslušná a navíc, Elijah o tom určitě nebude chtít mluvit. Jakmile Elijah znovu promluví, pokusí se o lehký úsměv.) V pořádku, jak říkám, nemohl jste to vědět. Stále to nemohu vstřebat, ale lepší se to. (Vlastně nelepší. Každý den, všechno a všichni jí ho připomínali. Nakonec se zaposlouchá do jeho odpovědi. Odvede to tak její pochmurné myšlenky k něčemu jinému. Přikývne a napije se ze sklenice.) Přeji vám, abyste brzy navázali tam, kde jste přestali. (Trochu se pousměje. Vlastně by ji Elijahův příběh velmi zajímal, ale on se zřejmě moc nemá k tomu, jí to zde vyprávět. Pak už jen sleduje ty dva, jak se škádlí jako malé děti. Objeví se jí na tváři úsměv, když ji Elijah nepřímo pochválí. Zavrtí nesouhlasně hlavou, že ne a podívá se na Sophie.) Ne, děkuji, stejně už za chvíli půjdu. (Pousměje se na ní. Ještě si dnes musí zavolat. Kývne na Sophie a mile se usměje.) Jistě, i mě. Brzy nashle. (Podívá se na ní vřele a pak zaplatí barmanovi za své pití. Nakonec se podívá na Elijaha.) Také už bych měla jít, domů to mám daleko a zítra musím do práce. Doufám, že vám tedy nebude vadit, když vás teď opustím. (Pousměje se a sleze z barové židličky.) Těšilo mě, Elijahu, a doufám, že se brzy znovu potkáme a budeme pokračovat ve svém rozhovoru. (Její oči se trochu rozzářily, jelikož si stoupla pod přímé světlo.) Dobrou noc. (Dodala a vydala se pryč z baru domů.)

*Když se během povídání s Adelle a potom i se Sophie občas podívá na hodinky, zjistí, že už je docela pokročilý čas. Chystá se již návštěvu v baru ukončit. Zašel zde za Sophie, ale moc příležitosti k hovoru zde neměli. Alespoň jí pověděl to nejnutnější, co potřeboval. Jeho návštěva sem tak nakonec nebyla úplně zbytečná. Adelle jeho omluvu přijme. Je docela rád, že to přejde takhle. Někdy je obtížné hovořit s některými, protože každé téma může být pro toho dotyčného citlivé. Zůstane i nadále vážnější, než dosud, i když slabému úsměvu se nebrání. Více už se Adelle dnes nevyptává. Má za to, že už o ní zjistil více, než si zpočátku myslel, že bude možné.* Děkuji, Adelle. *Poděkuje jí za její přání.
Koukne z Adelle na Sophie, když jí "vrací" láhev s pitím. Nad jejími díky se pousměje. Jelikož se chystá k odchodu, vytáhne z náprsní kapsy saka peněženku. Se zájmem si po té od Sophie poslechne, kolik umělců zde v baru může potkat. Na rtech se mu objeví pobavený úsměv.* Já to myslel všeobecně, Sophie. *Odvětí jí pak na to.* Navíc u těch tvých umělců nejsem tolik v oblibě, abych je mohl poznat. *Ušklíbne se na ni.* Víš, jak dopadla má setkání s Adamem. *Dodá ještě. Mírně se nad tím zamračí, ale nevypadá, že by ho to nějak moc štvalo. Jen na to nevzpomíná rád.* A tebe? Tebe už trošku znám. *Zakončí pak výčet u Sophie. Sleduje ji pak, jak se baví s Adelle. Když se ty dvě spolu domluví a Sophie mu oznámí, že s Gen teď není v kontaktu, nepatrně se nespokojeně zamračí. Je mu záhadou, že Genevieve nemůže sehnat a trvá to již několik dnů. Je rád, že ví o tom přesunu. Chce se ještě Sophie zeptat jak teď Genevieve pozná, ale před Adelle nechce a tak to nakonec neudělá. Doufá, že bude mít příležitost jindy.* Také už půjdu. *Poznamená, je to určeno Sophie i Adelle. Koukne na Sophie krátce, když se dotkne jeho ruky. Přetočí ji dlaní vzhůru a krátce její stisk opětuje. Věnuje jí vřelý úsměv, který od něj touhle dobou vidí málokdo.* Určitě se zastavím. Ty se měj také na pozoru. *Odvětí a oplatí jí její starostlivost. Má dojem, že s Esther se on nyní moc zabývat nemusí. Větší starost si dělá o Sophie a Genevieve. Je upřímně rád, že Esther neví o Hayley. V takovém případě by byl mnohem znepokojenější. Povzdechne si. Hayley mu chybí a jeho život bez ní mu připadá prázdný. I když má obavy, aby ji nějak neublížil, nedokáže na ni nemyslet.* Dobrou noc, Sophie. *Popřeje jí, než odejde. Pak konečně vytáhne z peněženky bankovku, kterou pokryje celou láhev, i když ji ani zdaleka nevypil celou. Dopije svůj drink. Pak se otočí na Adelle, která se také chystá k odchodu. Pokývá chápavě.* Také už odcházím. Rád jsem vás poznal, Adelle. *Odvětí na její slova. Myslí to upřímně. Její společnost ho dnes příjemně rozptýlila, dobře se s ní bavil.* Budu se těšit. Dobrou noc. *Popřeje a rozloučí se s ní. Doprovodí ji ke dveřím baru, které jí podrží a nechá ji vyjít první. Vyjde za ní a zamíří domů.*

*Po dlouhé době má směnu konečně s Genevieve. Docela se na ni těší, jelikož se jí sní pracuje dobře a právě moc směn spolu neměly. Navíc ji zajímá, zda se u ní něco změnilo a jak pokračuje všechno to okolo Esther z její a Kolové strany. Momentálně hodně času tráví s Elijahem, jelikož stále pracují na bytě po Kieranovi a pokračují tak v jeho terapii. Dále občas je s Klausem, jinak tráví většinu času doma sama na co už není ani zvyklá. Po těch několika týdnech si stále nemůže přivyknout na samotu a to předtím bydlela sama. Jenomže Kai zanechal po sobě zvláštní místo, kterého se nelze zbavit a není si v hloubi duše jistá, zda by to chtěla. Ví, že je to tak lepší, když je pryč a to nejenom pro ni, ale jistá její část by chtěla toho sociopata nazpět.
Ráno vstane, provede veškerou hygienu, obleče se a vypije si kávu. Poté odejde z bytu a zamíří i to rovnou do práce. Vlastně se tam i těší a snad ani nejsou dny, kdy by se ta netěšila. Je to zvláštní jak moc ji práce barmanky v Rousseau's přirostla k srdci. Skoro by snad nepotřebovala ani diplom a zůstala by tam, jenomže ví, že to není to, co chce dělat do budoucna. Ačkoliv je to zvláštní, tak zrovna diplomová práci ji teď trápí nejméně. I když uběhlo několik týdnů od toho incidentu s Kaiem, tak to v ní zanechalo jisté stopy, kterých se nelze jen tak zbavit. Kráčí si to středním tempem po ulici a dívá se okolo sebe. Přemýšlí o tom, zda má jít koupit něco na snídani pro ni i Gen, ale na druhou stranu je dost možné, že bude opět připravovat své domácí placky, takže by to na jednu stranu bylo zbytečné. Nakonec se ale rozhodne zajít do pekárny, kde jim koupí sladké pečivo a zanedlouho už je u baru. Jen, co zastrčí klíček do dveří, tak zjistí, že už je otevřeno, což znamená, že Gen už tam je. Otevře a vejde dovnitř. Ihned za sebou zavře a začne si sundávat hned u vchodu kabát, když však vzhlédne k baru, tak se zarazí, protože tam uvidí jinou ženu, než původně čekala.* Dobré ráno...*Pozdraví ji a udělá pár kroků blíže.*...je Genevieve tady a nebo jste nová? *Zeptá se ji zvědavě. Nevzpomíná si, že by snad Sophie říkala, že přijme novou zaměstnankyni. Doufá jen, že se něco nestalo. Má trochu obavy, ale nedá nic na sobě znát. Dá prostor té ženě na vysvětlení.*

(Do baru přišla jako první. Docela se na Cami těšila, i když byla zvědavá, jak rozdýchá to její nové tělo. Dušovala se, že by si nikdy tělo vyměnit nenechala, a teď před ní bude stát a bude to možná trochu trapné, protože to bude ona i nebude. Popravdě přemýšlela, že by udělala zase placky, ale nějak na to neměla vůbec náladu. Snad se Cami nebude zlobit, když snídaně nebude na stole. Místo toho se pustila do čištění kávovarů. Ne, že by se to tu nedělalo každý den, ale tak nějak jí to prostě přišlo pod ruku, že to udělá. Ještě měla čas, než by měli otevřít a Cami jistě taky přijde každou chvíli. Musela přijít ještě před otevíračkou. Netrvalo dlouho a Cami opravdu přišla. Chvíli mlčela. Vlastně mlčela celou dobu, i když už si Cami sundávala kabát. Viděla ji, ale nějak nevěděla, jak by měla začít. "Ahoj, Cami, to jsem já. Já vím, jsem trochu menší a hnědovlasá, ale pořád jsem to já, ta stará dobrá Gen." Ne, tak takhle by to opravdu nešlo. Počkala tedy, až ji Cami sama osloví a samozřejmě, že se hned vyptávala na to, kde je Genevieve. To ještě netušila, že před ní stojí, jenom je trochu odlišná.) Dobré ráno... Genevieve. No jsem tady. (Sjela dlaněmi po bocích svého těla, aby poukázala na svou postavu.) V celé cizí kráse, bohužel. (Ušklíbla se trochu zklamaně z toho, že tady nemůže stát ve svém vlastním těle.) A než tady začneš poukazovat na to, že jsem tvrdila, že do žádného jiného těla nechci, tak ti znovu říkám, že jsem opravdu nechtěla. To Kol... Aniž by se mě zeptal, tak mě prostě přesunul a já se s tím musím nějak poprat, protože do svého těla se zpět vrátit nemůžu, jelikož Kol ho přede mnou ukryl. Je to koplikované a vím, že ses na to vůbec neptala, ale tak nějak mi to mluví. Ostatně mám pocit, že před tebou mi to mluví neustále. Bože, měla bych už sklapnout. (Zakroutila sama nad sebou hlavou a konečně umlkla.)

*Zůstává mlčky stát na místě a vyčkává na vysvětlení. Povytáhne obočí překvapeně, jen co se zmíní, že Gen je tady, spíše jakým stylem to řekne. Sklopí zrak k jejím rukám, které si přejíždí po těle a netrvá jí to vůbec dlouho. Prakticky na to přijde hned. Normálně, kdyby se o tom nikdy nebavily a nevěděla o výměně těl, tak by si myslela, že si z ní tahle (ne)známá žena utahuje. Ale dnes tomu věří a věří, že Genevieve je v novém těle. Hlavou jí však míří miliony otázek a to je především. Jak se to stalo? Proč tohle tělo? Neříkala si, že ho nechceš? Kde je tvé staré tělo? Vrátíš se do něj a nebo někomu takhle prakticky vezmeš život? Co si pamatuje z posledního rozhovoru, tak tohle nebylo právě to, co chtěla, však? Příliš moc se zabývá myšlenkama ve své hlavě, než aby se snažila poslouchat to, co chce k tomu tahle nová Gen říct. Podívá se ji znovu do očí a výraz v její tváři je stále šokovaný, avšak lze poznat, že ji věří. Její slova „V cizí kráse...“ ani nezaregistrovala. Je to pro ni opravdu šokující. Neodkáže si něco takového představ jak z její strany, tak i ze strany té dámy, které teď prakticky „nezažije“. Dá se říci, že Gen se do ní hned obuje, jelikož začne s tím, co asi chtěla říct jako první. Lépe řečeno jednu z prvních věcí. Vydechne a semkne rty k sobě. Nechá ji mluvit, protože na ni vidí, že potřebuje vysvětlit to, proč je v tomhle těle. Pravda je, že jí to nehodlala vyčítat. Nelíbí se jí to, ale nebude ji vyčítat něco, když nezná fakta. Teď už je ale poznává. Tohle je práce Kola. Pravděpodobně se snaží udělat pro ně to nejlepší, abych na ně jejich matka neútočila. Této situaci zase rozumí. Co ví, tak nemají právě moc možností k výběru, jelikož Esther jim je zkrátka nedává. Potěší ji její slova, když se zmíní, že před ní vždy tak nějak musí mluvit. Od jejich prvního setkání se toho opravdu hodně změnilo, ale je za to ráda. Pousměje se na ni trochu povzbudivě a ona tak může poznat, že ji nehodlá něco vyčítat a obzvlášť, když to zdaleka není její chyba. Přehodí si kabát přes předloktí a popojde zase o pár kroků blíže k ní.* Kdybych měla něco říct, co by nebylo právě pozitivní, tak by to směřovalo ke Kolovi a ne k tobě. *Přijde blíže k ní a zastaví se jenom kousek od Gen. Znovu ji sjede pohledem. Tohle bude těžké zvykat si na její nové tělo. Pro ni je Genevieve prostě ta silná žena se zrzavými vlasy.* Ale ani jemu bych nic nevyčítala. Neznám celý příběh, ale předpokládám, že kvůli Esther neměl příliš na výběr. Spíše by mě zajímalo jak dlouho tohle bude trvat? Dokud Esther nezabijete? *Pozvedne obočí. Myslí tím vlastně všechny, nejenom ji a Kola, ale všechny ostatní, kterých se to dotýká nějakým způsobem. Vytáhne poté z kabelky sáček se sladkým pečivem.* Co kdyby si mi o tom povyprávěla u snídaně? *Pohlédne na hodiny a zase nazpět na ni.* Máme ještě čas. *Rozhodně to chce vědět a něco ji říká, že i ona to ze sebe bude chtít dostat. Odloží si kabát s kabelkou pod bar a v kuchyni vezme jeden talíř, kde naskládá pro obě pečivo. Poté si jde sednout k baru. Přemýšlí o tom, zda už slyšela o Kaiovi a nebo ne. Spíše by ale řekla, že ne, jelikož pochybuje o tom, že by to Sophie vyprávěla. Podívá se na ni.* Nevím, zda jsem to už zmiňovala a nebo si to slyšela, ale Kai je pryč. *Určitě si na něj bude vzpomínat. Navíc cítí tak nějak potřebu to říct i jí. Jejich vztah je čím dál lepší a i ona si občas potřebuje popovídat.*

(Zaregistrovala ten Camiin překvapený výraz. Možná i proto měla nutkání jí všechno začít vysvětlovat, aniž by Cami cokoliv řekla. Mluví jí to a vypadá to, jako by se nedala zastavit. Cami si rozhodně zasloužila vysvětlení. I když to bylo takové shrnutí všeho, řekla jí vlastně to nejpodstatnější. Ani ona není nadšená z toho, že tady nemůže na zákazníky dělat dojem svými dlouhými zrzavými vlasy. No dobře, ani se tak nejednalo o zákazníky, jako o její vlastní pocit z toho, že tohle prostě není ona. Asi by na Kola naléhala stále, kdyby nevěděla, že jí to tělo vrátí, jakmile ona dořeší to, co chtěla se Stevenem. Chtěla přijít na to, kdo zabil jeho manželku. Možná to bude trvat dlouho, ale o to víc bude pak spokojenější Kol, že jí to tělo vrátí co nejdéle a podle něj tak bude co nejvíc v bezpečí. Vychrlila ze sebe tedy pro začátek vše, co chtěla a zastavila se v řeči, aby taky měla šanci mluvit Cami. Sleduje jo svým zrakem a čeká na to, co jí na to poví ona. Ulevilo se jí, když řekla, že jí rozhodně nic vyčítat nebude. Vlastně by to bylo na hlavu, kdyby ano, protože ona k tomuhle tělu přišla jako slepý k houslím, ale i tak se jí ulevilo, že jí Cami vlastně rozumí, že z toho není nějak extra nadšená a k jejímu překvapení se vlastně nehodlala ani nijak navážet do Kola. Pochopila hned, o co mu šlo. Esther, to teď bylo všeobecné ohrožení, i když dlouho zase nic neudělala. Ale víme, jak to dopadlo minule, nic neprovedla dlouhou dobu a pak si ji našla a unesla ji a donutila Kola přijmout nové tělo výměnou za ni.) On si myslí, že neměl na výběr. Chtěl mě tím, že mi dal nové tělo chránit, ale já jsem to moc dobře nechápala. Tedy nechtěla jsem to pochopit, protože jsem se ocitla v těle, které mi nenáleželo a Kol mi o tom ani nic neřekl. Věděl, že bych zuřila, takhle si to jen odsunul na to, až se proberu a zjistím, že moje tělo už není moje. Vyváděla jsem a zrušila jsem v tu chvíli naše zasnoubení. Dokonce jsem mu neřekla moc hezká slova, ale v tom zápalu vzteku jsem se prostě nekontrolovala. (Vydechla a sedla si na stoličku za barem a podepřela si hlavu. Samozřejmě, že bude pokračovat dál, ale snídaně i nalákala, že chvíli počká, než jim Cami připraví servis až pod nos. Sladké pečivo. Cami, jako by věděla, že je rozhodně potřeba si osladit život. Vzala si jeden sladký loupák a zakousla se do něj. Když dožvýkala sousto a polkla, nejdříve pochválila Cami, že na snídani myslela.) Super, že jsi tu snídani přinesla. Dneska jsem neměla náladu dělat placky. (Pousmála se a pak konečně pokračovala v tom, co načala předtím.) Původně ano. Kol mi chtěl vrátit moje tělo, až bude Esther pod drnem, ale řekněme, že včera jsme měli takový incident... No prostě jsme na sebe narazili v baru, opili se, vyspali se spolu a dneska ráno se k sobě zázračně vrátili, ale dala jsem mu jednu podmínku, že mi vrátí moje tělo, až mu to já řeknu, ne až bude chtít on. Řekněme, že v tomhle těle je jistá věc k řešení a rozhodla jsem se, že si ho na dobu nezbytně nutnou ponechám. Pak mi Kol tělo vrátí. Jinak už s ním nechci mít opravdu nic společného. (Zkonstatovala a vložila si do úst další sousto loupáku. Pak povytáhla překvapeně obočí, když Cami řekla, že Kai je pryč.) Je pryč? Myslela jsem, že se tady docela zabydlel. (ušklíbla se.)

*Nehodlá opravdu Gen nic vyčítat a ani nic na Kolovu stránku. Dělají jenom to, co musí, aby neublížili tak jeden druhému a nebo svým nejbližším. Moc dobře ví jaký je to pocit držet se stranou a dělat to, co se po vás žádá, abyste zkrátka zachránili toho, kdo je vám blízko. Měla to tak s Kieranem a doplatila na to, spíše on. I když si tuhle skutečnost vždycky vyčítala Genevieve, tak ona to rozhodně nedělá. Má to za svou vinu, ale nemůže se tím zkrátka zabývat pořád a pořád dokola. Ujistí ji tak, že se na ni za to vážně nezlobí a ani na Kola. Spíše ji zajímají jiné věci a hodlá se ptát postupně. Pokud ovšem nepřijde řeč na něco zase zajímavějšího a ona to potom zapomene. Ale mají na druhou stranu dlouhou směnu atak se může ptát v průběhu. Poslouchá ji se zájmem a u toho připraví pečivo na talíř a poté si sedne na barovou židličku. Po celou dobu z ní nespouští oči a podívá se na ni překvapeně, jen co se zmíní o části, kdy dokonce skrz to zrušila zasnoubení. Nedá se ani říct, že by se ji divila. Vždyť sama by jistě vyváděla, kdyby jí například Klaus udělal tu samou věc, akorát v jejím případě nic takového nehrozí. Nasaje vzduch do plic.*Dá se říct, že tomu rozumím z obou stran. V tvém případě bych asi reagovala podobně a není se čemu divit, že si použila ostrá slova, i když si to tak možná nemyslela...kromě tedy toho momentu. Kol ale zase chtěl, aby si byla v bezpečí. Teď by si teoreticky měla být, že ano? *Zeptá se ji vážným tónem. Rozhodně chce, aby byla v bezpečí a neohrožovala ji Esther. Ale zároveň nechce, aby připravila tu ženu o život a je si i jistá, že ani Gen něco takového nechce. Musí ji zcela jistě chybět její staré tělo.* Byl to od Kola vychytralý způsob. Ale neměl to dělat proti tvé vlastní vůli. Jistě, chce tě v bezpečí, ale každý má právo rozhodovat se sám za sebe a to by mu nikdo neměl brát. *Za tím si rozhodně stojí a nepoleví od toho. Člověk má mít svobodnou vůli a má nést následky za svá rozhodnutí ať už jsou špatné a nebo ne. On jí tak tu možnost vzal. Sleduje ji, když se k ní posadí a vezme si mrkvový šáteček. Pousměje se na ni.* Můj instinkt je asi dobrý. *Rty rozšíří do ještě většího úsměvu.* Původně jsem totiž vzít snídani nechtěla,jelikož jsem myslela na tvé placky. Ale udělala jsem dobře. *Na chvíli tak přeruší jejich konverzaci ohledně těla, ale zase se odmlčí a nechává ji pokračovat ve vyprávění. Přikyvuje na její slova a zarazí se, když se zmíní o části, že se s Kolem potkali a strávili spolu noc. Musí se u toho usmát a to ze dvou důvodu. Z vědění, že zkrátka nemohou být bez sebe a jejich láska je opravdu velká a i z toho, že zrovna jí svěřuje takovou intimní věc. Nevadí jí to, právě naopak je ráda, že v ní má takovou důvěru. Je vážně hezké sledovat to, že i přes všechny překážky si ti dva k sobě vždycky najdou cestu. Moc se ji nelíbí ta část, kdy zmiňuje, že si tělo vlastně nechá a ještě dala Kolovi podmínku. Z tváře ji úsměv zmizí a nahradí ji vážný výraz. Neví, co přesně si má o tom myslet. I když jsou jisté věci k řešení, tak by to spíše měla řešit ta osoba, které tělo patří.* Je to dobrý nápad? *Zakousne se do šátečku a na chvíli se odmlčí. Když spolkne sousto, tak znovu promluví.* Myslím tím si tělo ponechat déle, než bude nutné. Přeci jenom jestli se ty záležitosti týkají ženy, která vlastní tohle tělo, což pravděpodobně ano, tak by je měla řešit ona. Každopádně jsem ale ráda,že tentokrát hodlá Kol respektovat tvé rozhodnutí. Alespoň doufám. *Hned na to se i ona zmíní o něčem z jejího života. O něčem, co je pro ni velmi důležité. Oblízne si rty, když zmíní, že se tady zabydlel. To ano...chtěl i zůstat, ale ona ho odehnala pryč. Hodlá ji říct o všem, jenom zkrácenější verzi, jelikož na tu delší by asi musely sedět někde jinde, než v práci.* To ano, zabydlel. Ale nastaly události, které to změnily. Pamatuješ si na to jak jsem ti říkala, že je tady kvůli něčemu a já mám jisté podezření? Vyplnilo se to. Tolik jsem si přála ať to není pravda, ale nakonec se tak stalo. *Povzdychne si u toho.* Kai je jak víš z covenu Gemini, kde se rodí dvojčata, aby po sloučení mohli být vůdci. Má matka byla čarodějka a já měla taky dvojče – Seana. Dozvěděla jsem se, že jsem čarodějka...alespoň bych měla být. Kai potřeboval moc, která by byla nějak pokrevně spjatá, což byla ta moje. A když jsem ji našla, tak mě přinutil ji přijmout a potom si ji vzal. Jenomže...*Podívá se před sebe, když na to vzpomíná.*...to nebylo všechno. *Více detailů se rozhodne ji říct někdy, kdy budou mít více času. To ohledně její matky, jak to našla a všechny další detaily.* Ten večer jsem byla vyděšená a slabá. U Kaie zkrátka nikdy nevíš, co vyvede v další vteřině. Chtěla jsem pomoc a tak jsem chtěla zavolat Klausovi, jenomže Kai mě zastavil a místo pomoci jsem se dočkala toho, že mě zbavil sleziny. Bohužel to ale nebylo vše. Potom mě zabil. *Zavrtí hlavou a podívá se znovu na Gen. V jejích očích lze vidět bolest, kterou cítí po tom, co se stalo.* A ráno se znovu vrátil. Věděl, že mám na sobě ochranné kouzlo a zabil mě proto, aby mě nezabil jeho otec, který je vůdce covenu. Nechtěl, aby měl Kai moc. Byl nebezpečný i bez ní. Jenomže byl jiný...přišel se mi za všechno omluvit, čemuž doteď nerozumím. Jako kdyby získal emoce, které dříve neměl a já vím...vím, že to, co mi říkal myslel vážně. Ale já ho i přesto požádala, aby odešel. Nedokázala jsem se mu v tu chvíli dívat do očí a netřást se hrůzou z něho. *Opět si povzdychne. Teď to cítí už zase jinak, ale v ten den byla neskutečně vyděšená. Nedokázala s ním být v jedné místnosti, nechtěla ho vidět. Jediné co chtěla bylo to, aby odešel.*

(Cami byla opravdu profesionál. Neházela hnůj ani na jednoho z nich. Snažila se a nejen to, ona opravdu rozuměla oběma, Kolovi i jí. Tak nějak přemýšlela, jestli se dá tohle vůbec naučit, nebo to člověk musí mít vrozené. Podle ní se dají naučit poučky, různé metody, to ano, ale jak jednat s lidmi, to musí mít člověk prostě v sobě. A ona tenhle dar měla. Byla neskutečně empatická a rozuměla jí. Možná proto pro ni nebyl problém se jí svěřovat. Samozřejmě, svěřovala se i Sophie, ale Sophie byla její kamarádka a řekněme, že věci viděla trochu víc subjektivně. Na Cami si vážila i toho, že dokáže být objektivní a zhodnotit situaci z hlediska obou dvou.) Ano, byl to prostě střet zájmů. Já jsem nechtěla nové tělo, ale on v tom viděl něco, co by mi mohlo pomoci a ochránilo mě to. (Kývne hlavou. Takhle s odstupem už o tom dokáže mluvit trochu jinak, i když u Kola jí nikdy jeho argumenty nezajímaly, protože prostě viděla rudě. Stále si ale samozřejmě bude stát za tím, že to neměl dělat.) Teoreticky ano. Snad. Nikdy nevíme, co Esther vymyslí, ale teď netuší, že mám nové tělo, takže bych měla být relativně v bezpečí. (Ujistí jí, že se jí vlastně za dobu, co má to nové tělo nic nestalo a doufá, že nestane. Vlastně ani Finn nevěděl, že je to ona. A to se za ním občas na chvíli zastavila.) Ano, Kol rozhodně není hloupý a umí si spočítat dvě a dvě, ale přesně jak říkáš. Já si to nepřála, vlastně jsem byla vyloženě proti tomu a možná, že by mě to nenamíchlo tolik, i když o zas tak moc míň by to nebylo, (Uzná, že by asi stejně soptila.) kdyby mi Kol předtím neslíbil, že to nikdy neudělá, když to tak nechci. Měl mě nechat, ať si o tom rozhodnu sama, nebo jsme se o tom měli pobavit společně, ale ne tohle. (Její svobodná vůle pro ni byla opravdu důležitá, protože poté, co se to dělo s Benjaminem, je na tohle všechno opravdu háklivá. Nemá ráda, když někdo omezuje její osobní svobodu a rozhoduje za ni ve věcech, ve kterých by si měla rozhodovat sama.) Víš, jsem a tohle opravdu hodně háklivá, každý by byl, ale já jsem možná trochu víc extrémnější. Dalo by se říct, že už nechci, aby mě někdo omezoval natolik, abych se cítila svázaná nebo jako v kleci. To přesně dělal Benjamin a já mám k takovému jednání opravdu velký odpor. A vážně nestojím o to, aby mi Kol bratra v něčem připomínal. (Ušklíbla se, ale její obava byla zjevná. Problémy z dětství a mládí se do života prostě promítnou, i kdyby ten dotyčný nechtěl. Tohle prostě nijak neovlivní. Chvíli na to si obě dvě dopřávaly snídani, ale ona záhy pokračovala, protože Cami řekla, že si to tělo na chvíli nechá. Chápala, že se jí to nemusí líbit a ani nelíbilo. Zmizel jí úsměv ze rtů. Možná měla pravdu, možná by se do toho prostě neměla montovat, ale ona měla ten pocit, že Cassandra se dokázala pohnout dál přes smrt své sestry, ale Steven rozhodně ne. Steven potřeboval nějaký impuls, aby se přes to dostal, ale toho impulsu se mu už několik let nedostává. A ona to taky vidí jinýma očima než to jistě viděla Cassandra. Steven pomoc potřebuje.) Je to trochu komplikovanější. Je tu jeden muž, kterému zemřela před lety žena. Vlastně byla zabita, upírem. Celá léta nevěděl, kdo ji zabil, by to nevyřešený případ, ale před časem se dozvěděl o nadpřirozenu a tak i o tom, že jeho ženu zabil upír. Nikdy se přes to nedostal a teď je tady tohle. Má informaci, kterou ale absolutně neví, jak uchopit. A co s tím mám společného já? Tohle tělo je tělo jeho švagrové. Sestry té mrtvé ženy. Jestliže jsem čarodějka já, tedy ta žena, (Opravila se) tak musela bát i jeho manželka. Ale on o tom nemá ani ponětí. Vypadá to, že Cassandra, tak se teď mimochodem jmenuju, (Dodala takovou vsuvku) se s tím srovnala. Možná i o něčem věděla, proto to pro ni bylo nějakým způsobem lehčí, ale on neví nic a já na něm vidím, že by tak hrozně chtěl a že to, že se nemůže dopátrat něčeho užitečného, mu brání v tom, aby se posunul konečně dál. Je to fajn chlap a zaslouží si to. (Jo, i když to byl polda, který po ní jako po Genevieve šel jako pták po zobu, tak z trochu jiné strany poznala, že Steven je opravdu správný a hodný chlap a zaslouží si vědět pravdu o tom, co se s jeho ženou stalo.) Chci mu pomoct. (Tím skončila své vyprávění o tom, proč si vlastně chce to tělo ještě nějakou dobu nechat. Cami jí potom poví o Kaiovi. Nepřerušuje ji. Nechá ji to nejdříve celé dopovědět. Vlastně si ani není jistá, jestli by ji přerušit dokázala, protože to, co se dozvídala, zapříčinilo, že jí spadla čelist. Cami byla znovu mrtvá? Pane bože, to snad ne! Ten samý člověk jí udělal dvakrát za sebou takové zvěrstvo?! A ještě jí sebral slezinu? V tom šoku jí ani nedošlo, že mluvila o tom, že je vlastně čarodějka, i když byla bez moci. Začalo jí to docházet až v momentě, kdy se z toho šoku trochu otřepala. Bylo to zajímavé. Ještě před rokem by při nejmenší dělala, pokud by jí to opravdu nebylo jedno, že jí je to putna, protože Cami pro ni nebyla nijak zajímavá. Ona vlastně O'Connellovi ráda neměla. Je v tom taky trocha něčeho osobního, ale to vem čert. Kieran byl dobrý muž a ona si ho vážila, i když on ji zřejmě nemusel. Tedy ona jeho taky ne, ale to neznamenalo, že si ho nemohla vážit. A Cami... s Cami se nějakým způsobem stala její osobní zpovědnice. Ani nemusela chodit do kostela.) Tys byla čarodějka? (Povytáhla obočí.) Tedy, to bych opravdu nečekala, ale i kdyby, rozhodně jsem z toho neměla tak velký šok, jako z toho, co ti provedl Kai. To, to... Nedivím se ti, že jsi chtěla, aby zmizel z tvých očí a z tvého života. I kdyby se mi omluvil tisíckrát, tak... Ano, odpustila jsem Bece, že mě zabila, ale trvalo mi to sto let, takže to o tom něco napovídá. (Ušklíbla se. Vážně byla hodně šokovaná a skoro ani nemohla mluvit, nějak se pořádně vyjadřovat. Nečekala, že by Cami vyrukovala s něčím takovým.) Je mi to moc líto Cami. Vím, žes to s ním nechtěla vzdát, ale chápu tvoji reakci a tvůj hněv. (Soucítí s ní, vážně ano.) Říkáš ale, že nechápeš to, jak se ti najednou přišel omlouvat a že byl jako vyměněný. Když si vezmeš něčí moc, znamená to, že přejímáš taky nějakou určitou část té osoby. Sloučíš svou moc s mocí někoho jiného. Kai byl hajzl, ale ty nejsi. Rozumíš, co tím chci říct? (Povytáhla obočí. Aspoň tím, že jí mohla něco vysvětlit, pomalu rozdýchávala ten šok.)

*Přikývne na její slova. I když Genevieve to viděla nejdříve z jiné stránky, tak se zdá, že se teď obě shodnou. Samozřejmě, že z jejího pohledu je to jiné, než z pohledu Genevieve, ale to je přeci samozřejmost. Ona to bere z toho psychologického hlediska, kdy zkrátka se dívá na obě strany. Chápe to jak ze strany Gen tak i ze strany Kola. Vždy se člověk musí dívat na obě strany a ne jen na jednu, i když je to občas těžké. Zkrátka když máte k někomu více, tak většinou člověk automaticky více přilhne na jeho stranu, než na protějškovu. Ale ona tohle nedělá, vlastně ani nemůže vzhledem k její profesi. Navíc je v jejím zájmu pochopit všechny, než jen jednoho. Snad pokaždé, co se vidí tak jejich rozhovory jsou na zvláštní úrovní. Ta profesionální se prolíná s přátelskou. Jako kdyby stále pokračovaly v terapii, ale v přátelském stylu, což považuje i pro Genevieve jako tu lepší variantu, než domluvené sezení. Opět přikývne na její slova, když ji odpovídá na její většinou zvídavé dotazy. Ale snad každý, kdo ji trochu zná si už na to zkrátka zvykl, že dokáže kohokoliv zahrnout dotazy, i když se jim to občas nemusí líbit.* Myslela jsem, že Esther jde čistě o výměnu těl a potom už vás nechá žít své životy. Ale asi tak tomu není, že ano? *Měla za to, že Esther to o Genevieve už dávno ví a proto momentálně mají s Kolem klid a měli by mít. Jenomže její slova ji nenechávají už tak klidnou, jelikož se zdá, že možná ani tohle jí stačit nebude. Nikdy nebyla zastáncem toho, aby se člověk „odstranil“, když vám dělá problémy v životě. Jenomže čím více je v tomhle nadpřirozeném světě, tak tím více má i černější myšlení a uvažování. A začíná si taky všímat toho, že bez této možnosti se to možná neobejde. Některým lidem zkrátka nestačí ani to málo, co prvně chtějí a vymýšlí si dále toho čím dál více. A jak se zdá, tak tuhle metodu používá i Esther. Nelíbí se jí to jak jedná se svými vlastními dětmi a nebo lidmi jim blízkými. Matka by neměla své děti nutit do výměny těl, když to byla ona, kdo jim je dala. Na chvíli se ztratí ve svých myšlenkách, ale jen na pár vteřin. Vnímá stále Genevieve a stejně tak jí buď kladě otázky a nebo jí nějak odpovídá, co si o dané situaci myslí a jaké jsou její názory. Stojí si za svým názorem, že každý by se měl dobrovolně rozhodovat a nikdo by to neměl dělat za něj. A za tím si vždycky stát bude, proto jí to i řekne. Nemůže jinak, než v tomhle s ní souhlasit a je pravda, že o to horší to bylo, když to Gen slíbil, ale nedodržel.* Člověk by neměl slibovat to, co nemůže dodržet. Myslím, že zrovna Kol si toho byl velmi dobře vědom, že něco takového nemůže dodržet a přesto ti to slíbil. Rozumím tomu, proč si reagovala tak impulzivně. Pravděpodobně by to udělal naprosto každý. Nemůžeme se přeci nemůže ovládat pořád. *Naslouchá ji nadále a chápe, že je tohle pro ni více významné skrze bratra, který ji svobodnou vůli bral po hodně dlouhou dobu. Naprosto tomu rozumí a i kdyby se jí něco takového v minulosti nestalo, tak či tak si o tom měla rozhodnout jedině Gen. Jí někdo brát tu možnost se rozhodnout, tak by pravděpodobně velmi zuřila. A i když na to nevypadá, tak to umí. Má hodně trpělivosti, dokáže toho hodně snést, ale jsou jisté hranice, které když zkrátka někdo překročí, tak dá patřičně najevo svou nelibost a nebo hněv.* Řekla bych, že na něco takového v tu chvíli ani Kol nepomyslel. Zkrátka mu šlo jen o to, co bylo z jeho pohledu pro tebe nejlepší a tak to udělal, i když věděl, že se budeš zlobit. Nechtěl by ti tím rozhodně ublížit skrz připomínání dob s tvým bratrem a ztrátu možnosti rozhodovat se sama za sebe, což ale jistě víš. *Trochu se na ni pousměje.* Možná by bylo dobré mu to jen tak lehce připomenout, aby příště se nic podobného neopakovalo. Pokud si to už ovšem neudělala. *Opět se trochu musí pousmát. Genevieve je rázná žena a dokáže si představit, co všechno dokáže vypustit z úst a možná už mu dávno řekla, že by tyhle věci dělat neměl, protože jí to připomíná časy s bratrem a teď když je volná, tak nedovolí, aby někdo rozhodoval za ni. Pustí se poté společně do snídaně, kterou jim přinesla. Ale nezačne ještě jíst, protože ji překvapí to, že si hodlá tělo ponechat. Nedá se říct, že by se jí tato skutečnost nějak zamlouvala, ale nezná všechny fakta. Dá to i ve svých slovech najevo, ale ne nijak hrubě. Většinou se všechny věci snaží podat co nejvíce klidně. Navíc ona zná její názor na tyhle okolnosti jako je výměna těl. Pozorně ji poslouchá při jejím vyprávění a dozvídá se, že jde tady o nějakého muže. Začíná to být opravdu zajímavé. Asi není žádným překvapením, že nějaký upír zabil člověka. Myslela si ale, že nemohou jenom tak zabíjet obyvatele New Orleans, tedy alespoň za vlády Marcela a nebo to tak nebylo? Nemůže se teď v tom zorientovat, ale nechá to být, protože přijde další informace, která zahrnuje to, že tělo, které právě teď vlastní Genevieve je švagrová toho muže o kterého tady jde a kvůli kterému si tělo nechává. Nevstupuje ji do řeči, jenom ji mlčky pozoruje svýma zelenýma očima. Pokýve hlavou chápavě a zdá se, že tím smetla všechny její pochyby o tom, že nechávat si tohle tělo je špatné. Tedy...není to správné tak či tak, protože ta žena jménem Cassandra přichází tak o možnost žít. Ví, že to nebude trvat věčně, ale není to prostě správné. Na druhou stranu chápe, že Gen chce pomoct když už má tu příležitost a navíc je tady stále Esther. Takhle se jako čarodějka může bránit a navíc má lidské tělo, takže by ji Esther neměla dělat problémy, alespoň co se této stránky týče. Opře se jednou rukou o bar a natočí se tak více k Gen. V levé ruce stále svírá sladký loupák, který už má z poloviny snědený.* Chápu, že chceš pomoct a já nevidím důvod, proč by si neměla. Ano pořád je špatné to si nechávat cizí tělo, jelikož řešíš věci za tu Cassandru a jde tady hlavně o její život, ale na druhou stranu si teď díky tomu v bezpečí a chceš pomoct někomu, kdo to potřebuje. Ono stejně každá věc má své pro i proti. *Kousne si poté do loupáku a sežvýká sousto, které hned polkne. Ještě před několika měsíci by si nemyslela, že by právě Genevieve někomu takhle dobrovolně pomáhala.* Kdyby si potřebovala pomoc, tak se můžeš na mě kdykoliv obrátit. *Přeci jenom zanedlouho má už být oficiálně psycholožka a musela si vlastně procházet tím, čím ten muž. Možná by mohla být nápomocná, ale to už bude záležet na ní, zda bude chtít to udělat čistě sama, jelikož jako Cassandra by to mohla zvládnout díky lepšímu přístupu k tomu muži.* Můžeš si to promyslet. *Uzavře tak svou nabídku, že nepotřebuje od ní odpověď hned teď a může si to všechno nechat projít hlavou. Tohle téma jí upřímně bylo příjemnější než to, co právě přichází. Ano zmínila se o tom sama, ale měla potřebu ji informovat, že Kai opustil město. Když se zeptá na to, proč vlastně, tak se rozhodně jí zkráceně odvyprávět svůj příběh. V jejích očích jde po celou tu dobu vidět bolest ve které se mísí naprosto všechno. Bolest ze ztráty Kaie, ale taky z toho, co jí udělal. Bolest z tolik let žití v nevědomosti, bylo tam zkrátka všechno a nešlo poznat, co z toho ji trápí nejvíce. Možná to Gen mohla odhadovat na to, co jí provedl, ale pravda byla taková, že i přes všechny ty hrozné věci, které ji udělal jí prostě chyběl. Kai je prostě její bratranec, její rodina a tu ona nezavrhuje. Ve chvíli, kdy ho vyhodila to tak bylo, ale jak dny ubíhaly, tak tím více se nad tím zamýšlela a všechno se v ní měnilo. Na její otázku kývne hlavou směrem dolů. Ve tváři zůstává vážná.* Byla, jsem. *Pokrčí trochu rameny. Prakticky není, teoreticky je, není tak? Vždyť se jako čarodějkou narodila. Její příběh musel napsat někdo s velkým smyslem pro drama, protože se jí během jednoho roku toho stalo až příliš mnoho a celý svět se ji obrátil vzhůru nohama. Jako kdyby od jedné čtvrtiny knihy někdo změnil stránky na které psal a vzal do ruky i jinou propisku. Prostě se spisovatel rozhodl jí napsat jiný příběh, který teď žije.* Měla jsem být z covenu Gemini a vlastně tam i pořád patřím. Narozena jako čarodějka, ale nikdy jsem jí nebyla. A nechci. I kdyby si Kai nevzal tu moc, tak bych ji nikdy nepřijala a pravděpodobně bych šla hned za Sophie nebo tebou ať s tím něco uděláte. Mám ráda to být člověkem, obyčejným člověkem. Byla jsem jí celý život. Nechci být čarodějka z covenu, která se teoreticky měla sloučit se svým vlastním bratrem. Tohle zkrátka nejsem já. *Řekne odmítavě, ale klidným tónem. Jde na ní opravdu vidět, že by nezměnila svůj názor. Je hezké mít moc, ví to, pocítila to v každém kousku těla, ale i tak to odmítala. Jen, co začne mluvit o části, že je stále šokovaná z toho, co jí Kai provedl, tak mlčí. Neví, co na to má říct, jelikož se dí říci, že ona stále z toho tak úplně vyléčená není a má obavy, že nikdy nebude. I kdyby se záhadným způsobem vrátil, i kdyby znovu byli spolu, tak pořád v ní bude ten strach. Navíc prožila dvě opravdu hrozné smrti a byla připravena o slezinu. Nepotřebuje ji sice k životu, ale nikdo už jí to nevrátí. Je to orgán a je opravdu hrozné, když nějaký člověku chybí.* Ani nevím, co z toho bylo nejhorší. Jestli to ráno po tom všem a nebo ten večer, kdy se to stalo. Stále si to přehrávám v hlavě, ale nemohu na to přijít. Ten večer jsem si prožila neskutečnou bolest a další smrt, jenomže šlo hlavně o fyzickou stránku. Samozřejmě i psychickou, ale to ráno bylo více o psychice. *Opravdu je pro ni momentálně těžké říct, co bylo horší. A možná to bylo právě to ráno, kdy viděla Kaie plakat, opravdu plakat. V jeho očích byly slzy a ona ho poslala pryč, jako kdyby se nestarala o to, co chce, jako kdyby jí na tom nezáleželo. Fyzickou bolest může člověk vydržet a zahojí se rány na těle, tedy pokud opravdu nezemřete. Ale psychická je horší. Rány se zacelí, ale jizva navždy zůstane. Trochu se na ni děkovně pousměje, když se zmíní, že jí je to líto a rozumí ji. Podpora je to, co potřebuje a je i ráda, že jí to Gen nabízí. Ať už mezi nimi bylo cokoliv, tak je si jistá, že jedna by bránila tu druhou, kdyby nastala taková situace. Při jejich slovech se zarazí a dívá se na ni velmi překvapeně. Pootevře ústa a objeví se tak mezi jejími rty malá škvírka. Nedokáže teď ani nic říct, protože velmi dobře pochopila, co tím myslí a netušila, že je něco takového vůbec možné. Vydechne dlouze a odloží pro tuto chvíli loupák stranou.* Takže si myslíš, že nějaká část mě teď jako kdyby žije v něm díky té moci? A kdyby dejme tomu ji ztratil, tak zase bude ten stejný Kai, kterým byl předtím a nebo už to v něm zůstane, protože to jednou pocítil? *Zahrne ji otázkami, jelikož ji tohle hodně zajímá. Stále je tím šokovaná asi tak jako Gen tím, co před chvíli řekla. Pokud má nějakou část z ní, tak to znamená, že se opravdu změnil. Že by to snad už mezi nimi mohlo i fungovat. Tohle by vysvětlovalo jeho chování. Až po chvíli sní loupák, který přinesla a ještě k tomu mrkvový šáteček.*

(Nevěděla, o co vlastně Esther šlo teď. Pokud jí o něco šlo, o něco dalšího, ale má pocit, že rozhodně nemíní dát Kolovi pokoj, tím pádem ani jí. A ona má teď taky Finna. Tedy nejen ona. Spolu se Sophie a Hayley ho unesly, ale ona v tom má taky prsty. Sophie ji varovala ve zprávě, že Esther něco tuší. Ona samozřejmě věděla, že Esther není hloupá a že jí to dojde. Co ale neví, je, že ona má teď taky nové tělo, se kterým může disponovat. Nechce, aby to ještě nějakou dobu zjistila. Pokud ji bude jakkoliv hledat, tak ji vlastně nenajde, protože nevěděla, koho má hledat. Myslela si, že Genevieve, ale Genevieve, tedy její tělo, je prostě pryč.) Já, abych řekla pravdu, nevím, co má ještě za lubem, jestli bude spokojená, až všichni budou mít nová těla, nebo bude svoje děti terorizovat dál. Něco mi ale říká, že to rozhodně nebylo naposledy, co Kola viděla a vyhledala, když mu měnila tělo. Esther je z těch lidí, který nemá nikdy dost. Nikdy se nespokojí s tím, co původně měl v plánu, a chce mnohem víc. (Esther a její bratr Benjamin toho měli vlastně hodně společného, co se týkalo jejich cílevědomosti. Ale ona sama věděla, že Benjamin Esther neuznával. Neuznával ji, protože stvořila upíry. A přesto se jal zabít malé nevinné dítě, protože ona to chtěla. Samozřejmě, že to dělal kvůli předkům, to oni mu to nařídili, ale věděl moc dobře, pro koho to dělá. Pro Esther. I když asi by to pro ni neudělal, kdyby se malé Hope nechtěl zbavit sám jako nějakého monstra. Trochu se zapomene v myšlenkách, ale nakonec se zase vrátí do přítomnosti a poslouchá Cami.) Ano, to by neměl. Já nesnáším sliby. Slibuju jen velmi málo, ale když už to udělám, jsem si naprosto jistá tím, že to splním. Nevím, třeba pro Kola nejsou sliby to, co pro mě. Třeba jsou to pro něj jen slova, která ani tak moc neznamenají. Pro mě sliby nejsou jen slova a opravdu si hodně promyslím, než něco slíbím. (Tak to ona prostě měla. Nikdo ji nemohl přimět slibovat planě, protože kdyby něco nesplnila, když už to slíbila, brala by to ze své strany jako opravdovou zradu. Takže bylo jasné, že to brala jako zradu i od Kola, i když ten v tom možná takový problém neviděl. Ona bohužel ano. Zradil její důvěru a ona s ním opravdu nemohla být a byla si jistá, že kdyby nedošlo k té noci, kdy se oba opili, tak by spolu ještě stále nebyli. Někdy nás zkrátka musí něco popošoupnout. Pak se už ale Cami svěří s tím, že by nerada, aby jí Kol připomínal Benjamina.) Ne, nepomyslel a jistě si ani nemyslí, ani ho nenapadlo, že bych si něco takovéh mohla začít myslet já. Ráda bych řekla, že jsem nezačala, ale už jen to, co ti tu teď říkám, znamená, že jsem tak uvažovat začala. Kol se Benjamonovi rozhodně asi nevyrovná. Ale už jen to, že mě napadlo to srovnání, že by se to tak mohlo někdy stát, mě děsí. A Kolovi jsem to neřekla. To by ho asi hodně ranilo. (Zakroutí hlavou a kousne se do rtu. Dřív by tohle rozhodně neřešila a prostě to vpálila Kolovi do ksichtu, ale teď? A ještě po tom, co se mezi nimi stalo? Že to opravdu vypadalo zle? Nechce mu něco takového říkat, když už mu řekla, že je největší chybou jejího života, i když to tak nemyslela.) Vyměkla jsem. (Vydechne. Musí se taky trochu ušklíbnout. Ona nikdy nechodila pro ránu daleko, ať už to měla být rána fyzická a nebo nějaká psychická podpásovka. Ale tohle teď opravdu nechtěla. Možná to jednou Kolovi řekne, až bude mít zase pocit, že její život omezuje víc, než by měl, ale ne teď. Pak se rozpovídá o Stevenovi a jeho situaci, protože viděla na Cami, že se jí moc nezamlouvá fakt, že by si chtěla to tělo ještě ponechat. Řekne jí tedy, jaké má záměry. A pak se dočká její reakce.) Já vím, má to své pro a proti, ale rozhodla jsem se tak. Pomůžu mu. Vlastně jsem učinila slib, sama sobě. (Často neslibuje, ale tohle slíbila a ne někomu druhému, ale sama sobě.) Díky, Cami. Rozhodně se ozvu, když bude třeba. Možná, že bude. (Je ráda, že když tak může zajít ke Cami. Věděla, proč by za ní šla, kdyby se tak stalo. Pro informace. To, že měl Kieran tady snad na každého nějaké informace, bylo takovým veřejným tajemstvím. Docela by ji zajímalo, co tam má ní. Bylo jí jasné, že on ty informace o ní nepsal. Psal je jeho předek. A řekněme, že ona ho rozhodně neměla ráda. On ji asi taky ne. Pak se ale od ní přesunou ke Cami. To, co jí prozradila, ji dost rozrušilo. Rozhodně nečekala, že by Cami byla čarodějka, že by vlastně patřila do covenu Gemini. Docela by i zajímalo, jestli o tomhle věděl Kieran. Mohl i nemusel. Bylo jí jasné, že Cami se to rozhodně od Kierana nedozvěděla, ale to ještě neznamenalo, že to nevěděl. Možná ji chtěl chránit. Ano, sice jí řekl o nadpřirozenu, ale tomu už se prostě vyhnout nedokázal. To bylo až moc blízko Cami a bylo lepší o něm spíše vědět. Ale to, že Cami do toho nadpřirozena sama patřila, to jí říct nemusel. Nebylo tu žádné bezprostřední nebezpečí. Ale tohle už se nedozví nikdo. Pokud to Kieran věděl, vzal si to do hrobu.) Narodila ses jako čarodějka, ale tvoje moc ti byla odebrána. Nikdy jsi ve svém životě nepocítila, že nejsi tak zcela úplná? (Podívala se na ni tázavě. Ano, samozřejmě, o moc jistě přišla jako dítě, možná hned po narození. Moc jí prostě chybět nemohla, ale nějaký pocit určitého prázdného místa mohl. Ale samozřejmě to nebylo pravidlo. Možná, že to Cami nepociťovala vůbec. Byla prostě člověk.) Chápu. Narodila ses tak, ale nikdy jsi to nepoznala a jsi zvyklá na to, čím jsi prostě po celou tu dobu byla. A už bys neměnila. Je zvláštní, jak dokážeme zaškatulkovat i sami sebe. (Pousměje se. Opravdu to bylo zajímavé. Ona byla prostě čarodějka, i když byla kotva, i když byla upír, vždycky zůstala čarodějkou. Cami, i kdyby měla svou moc, by prostě vždycky zůstala člověkem.) Myslím, že obojí bylo asi dost hrozné. A asi bych to být tebou ani nesrovnávala. Obojí bylo o něčem trochu jiném a nesrovnávej to. Nad takovou věcí nedumej. Je dobře, že tu nakonec jsi mezi živými a na nic víc snad ani nemysli. (Zakroutila hlavou. Rozhodně by si neměla stále připomínat ty hrozné věci. Ale taky by se neměla cítit provinile, že Kaie poslala pryč. Kai rozhodně nebyl v pozici, kdy by jí měl něco vyčítat, takže by si neměla vyčítat nic ani ona. Bylo taky zvláštní, jak se vyvinul její a Camiin vztah. Na začátku všeho, kdy ji poznala, by rozhodně nikdy neřekla, že by se s ní někdy byla schopná bavit o takových věcech. A hle, seděly tu spolu a bavily se. Dokázaly se obě sobě navzájem svěřit.) Ano, myslím si to. Jistá část tebe se otiskla do tvé moci. Ta moc byla tvoje, nesla tvoje stopy. A najednou patří někomu jinému. Někomu, kdo ji vzal za svou, kdo se s ní sloučil. Taky jsem něco takového udělala, ale ta moc byl tak velká, že ke mně nestačila přilnout, než mi tu moc navíc zase někdo vzal. A taky než mi vzal tu mou. (Bylo teď asi jasné, o kom to mluvila. Ale teprve teď jí docházelo, že její moc k Benově musela přilnout, protože měl od té doby taky světlé chvilky.) Ale, jak je to, když tě té moci někdo zbaví, to nevím. Neměla jsem žádnou moc, která by ke mně přilnula, a pak by mi ji někdo vzal. Tenhle problém se někdy řeší tím, že pokud chce mít čaroděj větší moc, vezme si jen malé množství moci někoho jiného. To nemá vliv na osobnost člověka. Takhle to může někdo udělat klidně milionkrát, ale když vezmeš všechnu moc, má to své následky. (Vysvětlila jí a ještě spořádala jeden loupák. Bylo ale na čase otevřít, takže sklidily z baru a postaraly se o to, aby zákazníci rozhodně měly první poslední. Dneska měly docela narváno. A ona se dokonce nakonec rozhodla, že ty placky přeci jen na menu udělá.)

*Dnes má opět celodenní směnu. Její život se teď vrátil do jakéhosi "normálu" dalo by se říci. Bez Kaie je to u ní doma prázdné a ať chce nebo ne, tak ji zkrátka chybí. zvykla si hodně na jeho přítomnost a upřímně je velmi těžké si odvyknout, možná proto, že zkrátka nechce, i když musí. Nemá příliš už ani na výběr, když ho poslala pryč. Jistě...mohla by mu zavolat, poslat sms či cokoliv jiného, ale to neudělá. Má taky svou hrdost a to, co se stalo už nelze vrátit a nebude to ona, kdo za ním přijde, jelikož to on ji podrazil a ne jenom jednou. Ve slabých chvílích na to hodně myslí, ale snaží se, aby tomu tak nebylo. Naštěstí je dost zaneprázdněná prací a nebo učením, když se pomalu, ale jistě blíží zkoušky. Chce to mít co nejdříve za sebou, aby konečně dostala diplom a uzavřela tuhle životní kapitolu. Co se týče Klause, tak společně tráví čas...ne každý den, ale vídávají se poměrně často. Za to ale s Elijahem se vídá téměř každý den. Stále pokračují v jeho terapii a všímá si na něm, že dělá jisté pokroky. Sama si je vědoma toho, že to bude nějakou dobu trvat, ale je ráda, že se to po malých kouskách posouvá dál a dál. Snaží se mu co nejvíce pomoct a být tady pro něj. Navíc i ona potřebuje rozptýlení, takže z toho mají jistý užitek oba dva. Co se dnešního dne týče, tak jí to utíká v práci docela rychle. Teď večer ale kupodivu už moc zákazníků nemá. Jen pár stolů a tak tři boxy jsou obsazené, takže se jí to začíná docela táhnout. Obslouží právě jeden ze stolů a položí před hosty pico, kteří střídavě konverzují a sledují televizi. Vrátí se nazpět za bar a umyje skleničky, které tam má a poté je vypulíruje a naskládá nazpět na svá místa. Zrovna se podívá směrem ke dveřím, když uvidí vejít jí neznámého člověka. Rty se ji rozšíří do menšího, ale přívětivého úsměvu a odloží utěrku na bar, přičemž vyčkává až přijde buď k baru a nebo se někde posadí. Jen, co si vybere místo u baru, tak přijde k němu, aby stála naproti a jednou rukou se zapře o bar.* Dobrý večer. *Pozdraví mile s širokým úsměvem na rtech. Jeden by už takhle večer neměl ani moc náladu na úsměvy, když celý den je za barem a někdy jsou zákazníci opravdu mrzutí, ale ona má snad na tváři úsměv pořád. Jako kdyby se s tím zkrátka narodila.* Bohužel už máme kuchyň zavřenou. *Oznámí mu ihned. Nikdy člověk neví, zda se přišel ještě najíst a nebo jenom tak posedět. Vezme malý nápojový lístek, co má za barem a podá mu ho.* Ale za to vám mohu nabídnout velmi dobré pití. *Usměje se ještě o něco více a stáhne ruku nazpět k tělu, přičemž vyčkává na jeho objednávku a nebo na to, zda jí oznámí, aby mu tedy něco doporučila, když už to nabízí.*

Za tu dobu, co byl s Genevieve a co se dali jakž takž dohromady, se s ní neviděl. Ani si nevolali. Ale Kol doufal, že je všechno teď docela v pohodě a že už to tak zůstane. Jen musí dodržet to, co slíbil - jakmile si řekne o své tělo, musí jí ho vrátit, ať se děje, co se děje. Nejradši by jí ho vrátil teď hned, ale to nejde, protože se o ni bojí a sama říkala, že teď musí něco vyřešit s tím svým švagrem, který je zároveň policista, co řešil vraždu těch dvou lidí, kterou má úplnou náhodou na svědomí právě Kolova snoubenka. Ne, neříkejme jí tak, protože už vlastně není jeho snoubenka. Sakra, bere se to tak furt, že jsou zasnoubení nebo ne? Nemá prstýnek, docela rázně mu dala najevo, že si ho brát nebude... O tom si s ní musí promluvit. A jistě přijde řeč i na to, jestli je teď vhodná doba na nějaké zásnuby, když je tu Esther. Navíc nemá ani nikoho, kdo by mu šel za svědka, když je teď Klaus zase Klausem. Vlastně mu slíbil Lorent, že mu půjde klidně za svědka, ale na toho z vysoka kašle. Ani neví, jak je to s Claire, ten prevít mu nedal vědět, a jak Kol řekl - kdo není s ním, je proti němu.
Celý den zase myslel na Genevieve, na Claire, jak jí je, jestli o tom, co bere, něco ten Lorent zjistil... Taky přemýšlel o Klausovi, že ho už dlouho neviděl a možná by bylo vhodné si s ním promluvit. A asi to nebude příjemný rozhovor. Ale teď, když už je večer, na přemýšlení kašle. Nechce celý večer dřepět doma a jenom přemýšlet o takových věcech. A právě proto se sebere, nasedne do auta a rozjede se k baru. A není to jen tak nějaký bar, jede do Rousseau's. Bylo by totiž fajn, kdyby tam potkal Genevieve, když tam teď pracuje. A jako nebylo by na škodu potkat i někoho jiného, koho zná a kdo neví, že je v jiném těle. Nebo to i vědět může, ale neví, jak to tělo vypadá.
Zaparkuje před barem, vystoupí z auta a hned si to namíří k baru, do kterého vejde a rozhlédne se kolem. Moc lidí tam nebylo, což bylo super. Čím míň, tím líp. Přejde k baru a sedne si na židličku a čeká na obsluhu. Už z dálky poznal, že dneska neobsluhuje Genevieve Negenevieve, ale Cami. To taky bude zajímavý. "Dobrý večer," pozdraví ji taky, aby se neřeklo, ona ho hned upozorní, že už je kuchyň zavřená. "To je v pohodě, dneska mám stejně spíš žízeň než hlad, u mě je to častější," řekne a pokrčí rameny. "To ani nebude třeba," zavrtí hlavou, když mu podává nápojový lístek, "přesně vím, co si dneska dám..." konec věty nechá ve vzduchu a na jmenovce si na jde její jméno, jako by ji snad neznal, "Cami," usměje se na ni. "A ty si jistě dáš se mnou, viď? Takže dvakrát bourbone," usměje se na ni sladce a zůstane na ni viset pohledem. Zatím nedává nějak moc najevo to svoje Kolovské chování, ale tak může to poznat, je to přece psycholožka. Nebo to druhé? Ani neví. Ale ví to, že se v lidech vyzná.

*Pozoruje nově příchozího hosta a je si zcela jistá tím, že ho ještě nikdy neviděla. Od té doby, co se dozvěděla o nadpřirozeném světě častokrát přemýšlí, zda každý zákazník, který vejde do baru je z nadpřirozené komunity a nebo je to člověk jako ona. Bohužel nemá ty schopnosti, aby to mohla poznat, i když by to bylo rozhodně cool. Je ale ráda za to kým je. Vlastně když si to tak vezme, tak není ani člověk, ale čarodějka. Měla by tu možnost poznat nadpřirozené bytosti, ale to by nesměla přijít o moc o kterou tak či tak nestojí. Takže v konečném výsledku se vrací zase k tomu, že si to může jenom domýšlet. Dlouho nad tím nepřemýšlí, vlastně nijak zvlášť, jelikož začne mladíkovi věnovat plnou pozornost, aby ho obsloužila. Usměje se pobaveně, jen co se zmíní o tom, že opravdu nepřišel ale na jídlo, ale jenom popít. proto je i dobře, že mu hned nabízí nápojový lístek, který možná ani nebude potřebovat. Nabídnout mu ho však musí.* Tak to vám snad už ohledně pití vyhovím. Máme toho spoustu. *Na chvíli otočí hlavu směrem k poličkám, kde jsou vystavené nejrůznější druhy alkoholu a že jich není málo a poté se podívá nazpět na něj. Nepředpokládá že si večer přišel jenom tak na džus, ale kdo ví? Může překvapit. I když mu už podala lístek, tak ho stále drží ve vzduchu a zasekne se v pohybu, když ji oznámí, že ho vlastně ani potřebovat nebude. Přikývne souhlasně a stáhne ruku nazpět k tělu. Lístek položí zase na své místo a opět se mu podívá do očí. Jemně se zasměje při oslovení a je na ní vidět, že je potěšená tím jak jí nazval.* Zvláštní...většinou mi každý říká Camille. Že vy jste jeden z těch lidí, kteří mají nadpřirozené schopnosti a umí číst myšlenky? Jelikož preferuji oslovení Cami. *Zasměje se, ale povídá mu to všechno s humorem, rozhodně v tom není nic vážného. Kdyby tak věděla s kým to právě mluví a že rozhodně patří k nadpřirozenu a co víc...velmi dobře ví jak ji oslovovat. Vlastně nikdo kromě Klause ji neoslovuje Camille...jedině ve výjimečných případech a občas to slyší i od Elijaha. Nesetkává se s tím však tak často. Usmívá se na něj a na chvíli sklopí pohled směrem k zemi, než se mu opět podívá do očí po jeho nabídce, aby si dala s ním skleničku.* Víte...bohužel jsem v práci. *Nadechne se zhluboka a otočí se k němu zády. Sáhne po flašce bourbonu a skleničce, kterou postaví před něj na bar a nalije mu do ní jistou míru alkoholu. Má dvě teorie...buď ten muž s ní nezávazně flirtuje a nebo je zkrátka jenom tak milí. Rozhodně je to pro ni lepší, než otravní zákazníci a ona si ráda povídá, takže jí tu směnu možná ještě trochu zpříjemní, než bude muset zavřít.* Ale jednu skleničku si dát mohu. *Podívá se na něj znovu s úsměvem a ihned nalije trochu i sobě do sklenice. Sice se v práci pít nemá, ale tohle je trochu něco jiného. Respektuje samozřejmě pravidla Sophie, ale taky jsou na jednu stranu kamarádky a vážně se opít nehodlá. Jedna sklenička a tím to končí.* Děkuji za pozvání. Takže...na co si připijeme? *Podívá se na něj tázavě. Když se tak dívá na něj, tak má opravdu zvláštní pocit. Nezná ho, ví, že ho nikdy neviděla, ale něco jí na něm známé přijde.*

Strašně moc ho baví, když někdo neví, s kým se vlastně baví. Stejné to bylo maličkou chvilku i s Claire, i když ta ho znala opravdu hodně dobře, takže za několik okamžiků poznala, že jde o jejího nejlepšího kamaráda Kola Mikaelsona. Před Genevieve to vlastně ani netajil, nebo si z ní nedělal srandu, pokud si dobře pamatuje. Ale z Cami si srandu bude dělat, jojo. Škoda, že z ní asi ani nedostane, co o něm jako o Kolovi povídala Genevieve. Moc dobře věděl, že si spolu ty dvě teď rozumí. Usměje se na ni, když řekne, že mu s pitím klidně vyhoví. On nebyl náročný, co se tohohle týče, vůbec. "Mně nebude těžké vyhovět," řekne a sladce se na ni usměje a podívá se jí do očí. Jo, tohle bude zábava. Maličkatý flirtík, který jistě později pochopí jak ona, tak i Genevieve. Ta ho znala a věděla, že je to přece vtipálek. Kdyby nebyl, bylo by s ním něco v nepořádku. I když měl na výběr z mnoha druhů alkoholu, z koktejlů a všemožných podobných kravin, moc dobře věděl, že si dá nakonec bourbone. A to si taky později od sympatické barmanky Cami objednal, dokonce i pro ni. Zasměje se taky, když se ho zeptá, jestli není náhodou jeden z těch, kteří mají nadpřirozené schopnosti. "Top secret," řekne a záhadně se usměje. "To se neříká jen tak někomu na potkání, možná později, až se líp poznáme," usměje se na ni. Je zvědavý, kdy ho pozná. A jelikož ho moc dobře nezná, může to trvat i hodně dlouho. "Já si myslím, že Sophie nějaké malé popíjení v práci určitě nevadí." No a co, že teď bude vědět, že zná Sophie. Tu zná tady kdekdo, prostě je to její kamarád Wade. Jo, Wade. to jméno bude používat, když někdo nebude vědět, že je to Kol. "Jsi rozumná, to se mi líbí." Vezme si skleničku do ruky, ale zatím nepije. "Mimochodem, já jsem Wade," usměje se na ni a natáhne i ní ruku. Chce se jí jak se patří představit. "Doufám, že toho pozvání nebudu litovat. Mohlo by se stát, že na mě za rohem skočí nějaký váš přítel a dostanu pěkně do držky, abych věděl, co příště nemám dělat," řekne s úsměvem. "Nic mě nenapadá. Co ty, nějaký nápad?"