Rousseaus Bar

Na chvíli jí to snad i sežral, ale jakmile jí začaly cukat koutky úst nahoru, neubránil se úsměvu. Už zase. Sakra, v její přítomnosti se nějak často usmívá, možná by měl brzdit. "Ne, to je v pohodě, myslím, že mi nikoho shánět nebudu. I já sám si dokážu sehnat nějakou milou pěknou průvodkyni. Určitě je jich tady hodně. A jak jsi řekla, s každou se můžu seznámit, to je otázka chvilky," taky to říká nejdříve naprosto vážně, ale potom se musí zasmát. "Ne, já si totiž žádnou průvodkyni shánět nemusím, protože znám někoho, kdo zná New Orleans jako své boty, že ano?" podívá se na ni tázavě. Je v tom slyšet ta otázka, jestli mu právě ona někdy ukáže město, když ho tak dobře znala. Mohli si udělat menší procházku před tou večeří. Aspoň by se oba dva nadýchali čerstvého vzduchu, trošku by se naladili na tu atmosféru... A vůbec, vždyť to bylo i lepší někam si zajít předtím, než se rovnou setkat v restauraci, ne? Potom Sophie řekne, že je neupravená. Jemu se to ani nezdálo. Ano, sice nebyla namalovaná a neměla nějak úžasně upravené vlasy, ale co? Jemu se to takhle líbilo. Takovýhle ležérní styl, on to měl rád. Taky když nikam nemusel, tak byl doma, ve vytahaných teplákách, ve volném větším tričku... Škoda, že takhle nemohl moc chodit mezi lidi, no. Kdyby to vypadalo tak, jak to bylo pohodlné, bylo by to skvělé. "Tak to tě chci někdy vidět po kocovině, protože si nějak nedovedu představit, že bys vypadala hrozně," řekne s úsměvem. Mohla vůbec Sophie někdy vypadat nehezky? Fakt si to nedovedl představit. I takhle neupravená vypadala krásně. Potom se zeptá, jestli už se domluvila s tou svojí kamarádkou na to, že by je seznámila. "To budeš moc hodná," usměje se na ni a pokračuje, "bude něco jiného potkat upíra a vědět, že nikomu nic neudělá..." U Elijaha to nevěděl, proto ho napadl při první příležitosti, kdy si myslel, že chce někomu ublížit. Ale jak slíbil, jeho už řešit nebude - bude se mu vyhýbat, pokud možno se s ním nebude bavit... Je zvědavý na tu její přítelkyni. Jaká bude? Jak dlouho je upír? Může se jí vůbec na takové věci vyptávat? Může se jí zeptat na to, jestli někoho zabila? Docela rád by věděl, jaké to je, když se člověk mění v upíra. Jaké má pocity? Bohužel nevěděl, že ona byla dřív čarodějka, takže se jí možná tyhle osobní otázky dotknou. A nebo mu na ně neodpoví, taky možnost. Začnou se bavit o jejím hadovu, Apopovi a docela ho překvapí, když řekne, že ho má v bytě většinou takhle na volno. Ona mu to ale hned vysvětlí tím, když řekne, že k ní moc lidí nechodí. "Tak to je super, že na mě nezaútočil teda. Asi se mu líbím," zaculí se na ni, "chtěl jsem se s ním seznámit, ale on zrovna spal, když jsem byl u tebe, tak jsem ho nechtěl rušit. Protože mě když někdo probudí, jsem dost nevrlý. On by mohl být taky," řekne s úsměvem. Docela rád by si toho hada prohlédl víc, on měl rád zvířata. Nevěděl, jestli to nějak souvisí s tím, že byl čaroděj, že byl úzce spjat s přírodou... Měl to v sobě už od mala, že se snažil zvířata chránit. Nechá si vysvětlit, co vůbec znamená jeho jméno. Je fascinující, že se Sophie takhle vyzná v řecké mytologii. Dobře, možná si to mohla najít na internetu, ale pamatovala si to. A působilo to chytře, dělalo to hodně dobrý dojem. "A dostál už někdy svému jménu, Apopa?" podívá se na ni tázavě. Sice si moc nedovede představit, jaký chaos může způsobit, možná tak to, že začnou v jeho přítomnosti lidé panikařit. Nechápal, proč si všichni lidé mysleli, že jsou hadi slizcí, nejsou. Nemají na sobě žádný sliz, proboha. Náhodou, je to docela příjemné, sáhnout si na ně. "Ne, dokumenty já moc nemusím. Ale hodně se mi líbí, když je ten příběh podle skutečné události. Ten příběh je pak silnější, takový se nedají vymyslet." Zasměje se, když řekne, že mu může při hororu drtit ruku. "Ty se hororů nebojíš?" zeptá se jí potom ještě. Potom od ní dostane čaj a poděkuje jí. Nakonec zmizí v kuchyni, aby mu uvařila snídani. On si mezitím začně povídat s Jackem. "Jo, to si piš, že mi ji pořádně zkritizoval," řekne a podívá se na Jacka. Tomu dojde, že by se měl asi zase vzdálit, tak odejde někam jinam. "Děkuju, vypadá to krásně," řekne s úsměvem, vezme si příbor a pustí se do jídla. Čaj má mezitím asi tak z poloviny vypitý.

(Na tváři jí stále hraje lehký úsměv, když Adam říká, že si dokáže sehnat milou a pěknou průvodkyni sám. Zavrtí pobaveně hlavou. Nešlo se prostě neusmívat. Po jeho otázce chvíli mlčí, jako by přemýšlela.) No celé New Orleans nezná, ale francouzskou čtvrť ti ukázat může. (Bezva začíná o sobě mluvit ve třetí osobě jako nějaký pošuk. Ale v tuhle chvíli jí to ani nepřipadalo divné. Byla ráda za tuhle normální konverzaci. Za tohle odreagování, kterým byl Adam. Nemusela řešit nějakou pošahanou Esther nebo Finna. Nemusela se zabývat psychopatickým Kaiem. Prostě vedla normální konverzaci a usmívala se. A přesně tohle dnes potřebovala po dnech strávených v nemocnici.) Víš, že ženám by se lhát nemělo? (Povytáhne obočí.) Ale fajn, nebudu ti brát tvé iluze. Raději bych tuhle konverzaci přeskočila, jinak by se mohlo stát, že se začnu ještě červenat a na to nejsem zvyklá. Mohla bych zpanikařit. (Samozřejmě by zálaželo na tom, kolik toho večer vypila, aby vypadala opravdu hrozně. Například po incidentu, kdy chtěla zabít Hayley a její dceru, byla opilá skoro pořád a to vypadala opravdu hrozně. Jenže to bylo za jiných okolností a dneska by už něco takovvého neřešila flaškou vodky. Ani po smrti Monique něco takového neudělala a to opravdu chtěla, aby ta bolest prostě zmizela.Přejdou pak k tématu o Genevieve a o tom seznámení s Adamem, na které naprosto zapomněla a tak se jí vůbec nezeptala.) U Genevieve by sis toho mohl být jistý, i kdybys jí potkal někde náhodně. Na lidech se nekrmí vůbec. (Vlastně o tomhle s Genevieve nikdy nemluvila, ale věděla, že se trápila kvůli těm mrtvým, když svůj hlad ještě nedokázala ovládat. Nechce být upírem. Sophie tak nějak proto předpokládala, že od Kolova ovlivnění si krev dává jen z pytlíků, které seženou v nemocnici. Neví, zda Adama upozornit, aby si dával pozor na slova, které před Genevieve řekne. Ještě ani nevěděla, zda bude souhlasit a nechce to rozebírat takhle za jejími zády. Nechce mu říkat o tom, že byla čarodějka a teď je upír. Genevieve by se nemuselo líbit, že o tom mluví s někým, koho ona neznala. Raději to nechá být a nejdříve si promluví s Genevieve. To bude nejlepší.) Aspoň mám jistotu, že nejsi masový vrah. Kdyby ses mu nelíbil, tak by to bylo špatné znamení. (Už poprvé měla vědět, že není něco v pořádku, když Apop skoro zaútočil na Johna. Měla v tu chvíli tušit, že to není on, protože na Johna nikdy nezaútočil.) Ze spánku bych ho opravdu nerušila a hlavně, když se vyhřívá na slunci. (V jednu chvíli už chtěla říct, že by na něj stejně nezaútočil. Zvířata měla s čaroději opravdu dobrý vztah a nestávalo se, že by nějak útočili. Jenže pak si vzpomněla na svou historku s kočkou. Vysvětlí mu pak, co znamená jeho jméno.) Včera ráno způsobil v bytě pěkný bordel, takže trochu ano. (Pokrčí rameny a usměje se. A prej, že hadi nedělají takový bordel. To asi ještě neznali toho jejího. I když oproti psovi to bylo jistě něco jiného.) Když víš, že se to opravdu někomu stalo, tak to víc prožíváš. Ale knihy podle skutečné události jsou lepší. (Kniha byla vlastně vždycky lepší než film. Bylo tam toho více vyobrazené a popsané. Byli v tom víc pocity. Zasměje se a zavrtí hlavou.) Ne, proč bych se měla bát? Věř mi, že nějakého blázna s motorovkou bych se nebála ani v realitě. (Existovalo mnoho horších osob, než kteří jsou vyobrazovány v hororech. A většinou horory teď stejně byli jen o tom, kolik krve se tam proleje a to podle ní není horor. Jakmile mu udělá čaj, odejde do kuchyně připravovat pro Adama snídani. Za malou chvíli se vrátí zpátky. Krátce se zasměje jeho odpovědi.) Nic pro Jacka. Ale buď rád, že tu není John. Ten by byl ještě víc kritický. (Na jeho poděkování jen kývne s úsměvem hlavou. Do baru se pak začnou hrnout zákazníci a ona musí opět odejít do kuchyně. Podaří se jí párkrát utrhnout a být v baru s Adamem. Hodiny se rychle začnou chýlit k poledni a vystřídá jí John. Řekne Adamovi, aby chvíli počkal a jen se dojde převléknout. V bytě si vezme na sebe džíny, bílou blůzu s dlouhým rukávem a přes to si přehodí jen teplejší kabát, aby jí venku nebyla zima. Sejde zpátky do baru a koukne na Adama.) Můžeme jít, pokud tu tedy nechceš zůstat až do večera.

(Ráno ji probudí až sluneční paprsky proudící do její ložnice a dopadající na její obličej. Párkrát se převalí v posteli a vydechne, než konečně otevře oči a posadí se na posteli. Promne si oči a podívá se na budík, kolik je vlastně hodin. Čas ukazoval něco po deváté hodině ranní. S přemáháním vstane z postele a odšourá se do koupelny, kde provede ranní hygienu. Učeše si vlasy a sváže si je do culíku. Řasy si zvýrazní řasenkou a rty si natře leskem. Z koupelny zamíří rovnou do šatny, kde si obleče džíny, tílko a přehodí si přes sebe zapínací svetr, který nechává rozepnutý. Obuje si ještě tenisky a sejde dolů do kuchyně. Připraví si snídani a kafe. Usedne s tím ke stolu a otevře si notebook a pročítá si, co je ve světě zajímavého – nic, co by jí zajímalo mimochodem. Po snídani zaklapne notebook a odnese špinavé nádobí do dřezu. Odejde z bytu a sejde dolů do baru. Vystřídá za barem Jacka, který potřebuje jít s malým Joshem k lékaři. Obsluhuje za barem a k tomu občas ještě odbíhá do kuchyně, aby mohla připravit jídlo, které si někdo objednal. Naštěstí mnoho lidí v baru dneska není a tak toho nemá zase tolik. Sice by mohla být po celou dobu v kuchyni a nechat Johna obsluhovat samotného, ale to se jí nechce. Při volné chvíli si povídá s Johnem.)

(Jela pryč od plantáže a nekoukala se na rychlost. Byla rozladěná a nejspíš, kdyby neměla cestu k baru tak zmáknutou, tak by asi někde nabourala, protože přes slzy skoro neviděla. Stále nechápala, jak jí tohle mohl udělat. Byla to ta nejhorší věc, kterou si pro ni mohl přichystat. Připravit ji o identitu o to, kým byla. Udělal to už jednou, když ji proměnil v upíra, i když to bylo v záchvatu uřknutí. Ale teď? Teď to udělal zcela vědomě a dobrovolně. Teď už jí sebral i ty poslední kousíčky, které měla. Samozřejmě, že se snažila najít u té ženy nějaké doklady. Tedy v jejích věcech, co byly připravené na židli, ale bylo to marné. Kol zametl stopy dokonale. Ale ona to nehodlá tak nechat. Musí vyhledat identitu té ženy a musí tohle všechno nějak vyřešit. Kol měl její tělo. Měl ho ve své moci, ovládal jí život, ale už toho bylo až příliš. Musela s ním skončit. Po tomhle ano. Asi mu neměla říkat tu poslední větu, ale v tu chvíli jí to prostě vyjelo z úst a ona už s tím nic neudělala. Zaparkovala u baru, vystoupila z auta. Snažila se usušit si slzy, ale stále jí v očích končily nové a nové. Asi jen tak nepřestane. Zamíří ihned k baru, kde vidí Sophie. John je zrovna někde v "terénu". Zamířila přímo k ní a postavila se přímo před její zrak. Asi musela vypadat jako šílenec, ještě k tomu, když stále brečela, ale ona teď potřebovala něčí podporu a Sophie byla její nejlepší přítelkyně.) Sophie. Já vím, že to bude znít divně. (Zalykala se a musela se nejdřív vydýchat, aby mohla pokračovt v mluvení.) Ale to jsem já, Genevieve. Kol... ten bastard mě přesunul do jiného těla. Chtěla jsem se vrátit do toho svého, ale Kol to nějak zabezpečil, ani nevím, kde moje původní tělo je, nejde vyhledat. (Najednou na ni zase všechno vychrlí, což byl naprosto odlišný způsob, než s ní mluvila před chvílí.)

(Donese kafe muži, který sedí u baru a pak se vrátí na své místo. Vezme si hadřík a začne utírat barovou desku, když k baru přijde nějaká žena. Zvedne pohled a pořádně si jí prohlédne jako každého zákazníka. Všimne si, jak jí tečou slzy po tváři. Její první úvaha je, že si přišla dát panáka a pořádně se vybrečet. Ihned pozná, že se jedná o čarodějku a ke všemu z covenu Tremé, který sídlí za řekou. Setkala se už s několika jejich členy a tak dokázala už rozeznat jejich energii od jiných čarodějek. Jakmile jí čarodějka osloví, nechápavě se na ni zadívá. Odkud sakra zná moje jméno? No to by vlastně nebylo nic divného, když je Starší. Ale vůbec se jí nelíbí, že jí hned tyká a ten tón? Mluví k ní, jako by se snad znali už od dětství. Než stačí cokoliv říct, žena zase začne mluvit. Její obočí vystřelilo vzhůru tak vysoko, že celé její čelo zmizelo v hlubokých vráskách. Dívá se na ni s vykulenýma očima a v tváři má vepsané zmatení.) Genevieve? (Řekne s překvapením. Nepotřebovala nějaký důkaz, že to je ona. Stačilo jí jen těch pár slov „Kol... ten bastard“. Několikrát zamrká řasy, aby se přesvědčila, že jí nemámí zrak. Ale opravdu to nebyl žádný přelud ani sen. Před ní tu stála Genevieve nebo vlastně tělo nějaké čarodějky, které právě teď obývala Genevieve. Byl to pro ni šok, jenže svým šokem se teď nemůže zabývat. Musí to vstřebat, protože jak je vidno, Genevieve jí teď potřebuje. Mávne na Johna a naznačí, že bude v kuchyni.) Pojď, půjdeme raději do kuchyně. (Obejde bar a počká, až ji Genevieve bude následovat. Společně pak vejdou do kuchyně, kde za nimi zavře Sophie dveře.) Proč tě sakra přesunul do jiného těla? (Proč se vlastně ptá? Byl to Kol a ten občas dělal věci bez jejího svolení a nepomýšlel na následky.) Dáš si panáka? Vypadáš, že by jsi ho potřebovala. (Svraští lehce obočí do starostlivého pohledu. Jenže než stačí Genevieve odpovědět, tak k ní prostě přistoupí a obejme jí.)

(Sophie byla udivená, jak by taky nebyla. Rozhodně to čekala, že jí to asi jen tak nepůjde do hlavy. Naštěstí jí ta slova, co jí řekla, stačila k tomu, aby uvěřila, že je to ona. Byla jí opravdu vděčná za to, že se teď nedožadovala žádného dalšího vysvětlení a nechtěla žádné další důkazy o tom, že ona je ona. Pochopila to a nechtěla ji dál trápit. Řekla jí, jestli nepůjdou raději do kuchyně. Pokývala hlavou a popotáhla nos. Sophie ji vedla do kuchyně a ona cestou hrabala ve své kabelce, aby si mohla vzít kapesník a vysmrkat se, což taky záhy udělala. V kuchyni byl klid, ale taky bylo o to víc slyšet její vzlykání. Dokonce dostala z toho záchvatu pláče i škytavku. Normálně by jí to přišlo úsměvné, možná by se tomu i začala smát, ale dneska ne. Dneska ji to jen obtěžovalo. Pak se jí Sophie zeptá, proč to Kol udělal.) Prý, aby mě chránil, aby mi nic Esther neudělala, abych se sama mohla bránit a aby měl dost času na to, aby zjistil, jak ze mě udělat čarodějku v mém vlastních těle. Ale to je jedno. Jeho záměry mohly být sebeušlechtilejší, ale to jeho gesto bylo tak strašně sobecké a... on moc dobře věděl, že já tohle nikdy nechtěla, že jsem to dokonce zavrhovala. A on mi řekl, že je to samozřejmě moje rozhodnutí, co se svým tělem udělám, ale pak udělal tohle. Všechno mi vzal. Vzal mi poslední věc, která mi zbyla z mého starého života, mou identitu. Kdo já teď jsem? (Podívala se na Sophie a snažila se uklidnit, snažila zastavit svoje slzy, ale zatím se jí to ještě nepodařilo. Když se jí zeptala na toho panáka ještě, než stačila odpovědět, tak ji Sophie objala. Chvíli se nechala objímat, než ji objala taky a chvíli spolu tak setrvaly. Pak se od ní odlepila, už byla trochu klidnější.) Toho panáka bych si dala.

(Jakmile jsou v kuchyni, položí Genevieve nejzákladnější otázku, proč to Kol udělal. Možná by jí zahrnula více otázkami, ale nechce to dělat Genevieve ještě složitější. Navíc odpověď na tuto otázku jí bude prozatím stačit. Poslouchá jí v klidu a nijak jí nepřerušuje. Celou dobu má upřený pohled na její obličej, na který si bude teď zvykat nejspíš opravdu hodně dlouho. Kol měl opravdu dobrý důvod, proč to udělal. Genevieve se mohla Esther bránit lépe jako čarodějka než upír. Ale faktem zůstává, že tohle Genevieve nechtěla a to bylo to nejdůležitější. Prostě Kol. Myslel si, jak dělá pro Genevieve to nejlepší a při tom udělal to nejhorší. Připomene jí to situaci, kdy Genevieve byla v nemocnici a on jí nechal podat nějaká sedativa, aby nemohla odejít. Samozřejmě vše bez jejího vědomí, což bylo to nejhorší. Člověk by řek, že se ze svých chyb ponaučí, ale ne.) Jsi to pořád ty Genevieve. Máš sice jiné tělo, ale tvou povahu nemůže změnit nikdo a nic. To jaká jsi uvnitř, tě dělá kým jsi a ne to jak vypadáš. (Dívá se na ni s vážným výrazem ve tváři. Ať už by před ní stála ve svém původním těle, v tomhle těle nebo v naprosto jiném těle. Ať už bude upír, čarodějkou nebo čímkoliv jiným. Stále to pro ni bude Genevieve. Optá se jí pak, zda si dá panáka, ale pak jí z ničeho nic obejme. Genevieve jí objetí po chvíli opětuje. Oddálí se od ní ve chvíli, kdy se Genevieve začne oddalovat. Kývne s lehkým pousmáním na její odpověď. Dojde k jedné polici a vezme dvě sklenky a flašku whiskey, kterou tam má pro všechny případy. Nalije oboum do sklenek a pak jednu podá Genevieve.) Tady to je. (Trochu upije z té své, ale pak se pohledem vrátí k Genevieve.) Takže, co bude dál? Chceš se pokusit nějak zrušit Kolovo kouzlo, najít tvé tělo a přemístit se zpět? (Tázavě povytáhne obočí. Vlastně jí tou otázkou dává jasně najevo, že s ní může počítat v čemkoliv.)

(Sophie jí může tvrdit, jak chce, že ona je pořád ona. Ale to není pravda. Bylo pro ni opravdu důležité, aby ničí jiné tělo neobývala. Bylo jí proti srsti ukrást tělo a život někomu jinému. Opovrhovala tím. A přesto, že to nechtěla, se jí to stalo a udělal jí to člověk, od kterého by to nečekala. Od člověka, který tvrdil, jak ji miluje, ale přitom udělal pro ni tak strašnou věc. Kol tohle dosral, jak mohl. Už to nemohlo být horší. Přemístil ji do jiného těla a ještě se zmocnil toho jejího starého tak, že se teď nemůže do něj vrátit. Věděla, že co Kol řekl, byla jistě pravda. Lokační kouzlo, ani nic takového dalšího jistě nefungovalo. Kdyby věděla, co s tělem přesně udělal, možná by se dalo to jeho kouzlo, ta jeho ochrana, nějak prolomit. Ale takhle? Teď byla i ještě dost zmatená, aby něco takového řešila. Chtěla to nejdřív všechno nechat uležet. Něčím se uklidnit. Až pak to bude moci řešit, to věděla. Co by jí ale asi tak mohlo shladit žáhu? Přemýšlela nad tím, ale pak ji Sophie objala a ona zase ztratila nit. Vzala si od ní pak toho panáka a kopla tu whisky hned do sebe. Asi by se potřebovala opít, ale teď se opít nechtěla, potřebovala myslet jasně a vlastně spíš tak trochu potřebovala vystřízlivět z toho smutku a žalu a hořkosti.) Chci si nějak shladit žáhu. (Podívala se na Sophie.) Chci ze sebe nějak dostat ten strašný vztek. Mrštila jsem o něj zásnubní prsten a řekla jsem mu, že je největší omyl mého života. (Sekne rty k sobě a polkne.) Neměla jsem mu to říkat, ale prostě, vyklouzlo to ze mně jako nic. Ale omlouvat se mu a brát to zpět nebudu. Mezi námi je konec.

(Genevieve jí na její slova nic neřekne. Už jen jejím mlčením, jí došlo, že ty slova jí nijak nepovzbudili a nesouhlasí s nimi. Sophie se jí nesnaží přesvědčit. Chápe jí, že se vůbec necítí sama sebou. Jak by taky mohla v cizím těle, i když uvnitř je pořád stejná? Sophie jí chápe, ale nemůže jí zcela porozumět. Nemůže totiž vědět jaké to je, být uvězněná v cizím těle proti své vůli. Pak jí obejme a nakonec ji nalije do sklenky panáka a samozřejmě i sobě. Zatímco Genevieve ho do sebe rovnou kopne, Sophie se jen trochu napije. Dočká se od Genevieve dalšího překvapení, když zjistí, že vlastně zrušila zasnoubení a rozešla se s Kolem. Popravdě tohle nečekala. Čekala by nějakou bouřlivou hádku a odloučení na nějakou dobu, ale naprostý konec? I když asi by to pro ni nemělo být tak překvapivé vzhledem k tomu, co Kol udělal.) Tvrdších slov se mu opravdu dostat nemohlo. Ale každý říkáme v zápalu vzteku slova, které bychom nikdy nevyslovila. A možná to jednou Kol pochopí, že tohle neměl dělat bez tvého svolení, i když si myslel, že tě tě chrání. (Sice to vypadalo, že se ho teď zastává, i když to tak rozhodně nebylo. Kol to prostě dělat neměl. Ale opravdu doufá, že jednoho dne mu dojde, co provedl a přijde se Genevieve omluvit. Teď bylo jen otázkou, zda dokáže zachránit i jejich vztah, který byl teď v troskách.) Chceš jít něco rozmlátit? (Přimhouří oči. Většinou na vztek zabírá, jít jen tak něco rozbít. Mohly by jít třeba na vrakoviště a rozmlátit auto baseballovou pálkou. Fajn, měla by se přestat dívat na všechny ty filmy.) Nebo si můžeš jít zaboxovat do posilovny. Nebo můžeš někomu rozbít hubu. Adeptů je v New Orleans nespočet. (Nejlepší by bylo rozbít hubu Esther, ale z toho by nemusely vyváznout živé. To ani jedna rozhodně nebude riskovat. A i když Genevieve teď pohání vztek, určitě má ještě stále zdravý rozum a do něčeho takového by se nevrhla.)

(Vezme si lahev a nalije si dalšího panáka, kterého do sebe znovu kopne stejně rychle jako toho prvního. Potřebovala se trochu uklidnit a alkohol jí to nabízel. Byla klidnější a už neplakala. Ale to neznamenalo, že nebyla stále rozladěná. Byla ale ráda, že je tady u Sophie a že ta jí poskytuje podporu. Samozřejmě, že se jí snažila nějak zvednout náladu, sebevědomí, sebeuvědomění. Ale ona si stejně o tom, kdo je, když je teď v novém těle, myslela svoje. Tohle tělo jí nepatřilo, tudíž to prostě nemohla být ona. Ale musí nějak zjistit, kdo to je a třeba ji to nějak navede k tomu, jak se vrátit do vlastního těla. A nebo nenavede a bude jen ještě víc zoufalá, komu to ukradla život. Ale dala si za úkol to zjistit, tak to taky udělá. I když zatím rozhodně nemá žádné indicie. Mohla by možná zajít za Cami. Věděla, že Kieran si vede spisy a nejen Kieran, ale taky ti před ním. Respektive věděla to právě díky těm před ním. Takže by tam Cami mohla třeba něco vyštrachat. Ale už vidí, jak jí vysvětluje, že je to ona, i když její fasáda je jiná.) Ne, to se mu dostat nemohlo. možná to bylo až příliš, ale v tu chvíli jsem to nejspíš tak cítila, když jsem to řekla. Mohl mě prostě jen jednou taky poslechnout. A pak by se tohle nemuselo stát. (Zakroutila hlavou. Ne, tohle se jen tak nespraví. Kol pro ni skončil, tohle bylo moc. Dovolil si toho příliš. Nechala ho zajít daleko. Vlastně za to taky částečně mohla. Když jí vyjmenuje Sophie všechny ty možnosti, u té poslední se zarazí a začne o ní přemýšlet.) Já vím, jak si spravím chuť. Ironií je, že se mi tohle tělo bude hodit. (Podívala se na Sophie. Malinko ji možná napínala.) Zajdeme si pro Finna. Já, ty a Hayley. Proč otálet? Já vypadám jinak. Skryji svou magickou energii, rozptýlím ho, odvedu jeho pozornost, a vy... vy se o něj postaráte. Jenomže nemám mobil, takže Hayley budeš muset asi napsat ty. (Prosebně se na ni podívala. Věděla, že ty dvě se nemají rády, ale na tomhle společném cíli se domluvily všechny tči.)

(Sleduje Genevieve, jak si nalívá dalšího panáka a klopí ho do sebe. A pak člověk nemá být alkoholik, když ho každou chvíli rozruší nebo naštve nějaká věc či člověk. Sophie by po něčem takovém potřebovala na uklidnění alespoň čtyři panáky a i to by stále bylo málo. Alkohol dokáže člověka uklidnit, ale bohužel má za následky opilost a zastřenou mysl, což není nikdy moc dobré. Chvíli přemýšlí, jak by mohly zrušit Kolovo kouzlo a najít Genino původní tělo. Ale pak to vzdá. Nebude prostě jednoduší konfrontovat Kola? Nemůže přeci jen tak zadržovat Genino tělo a držet ji proti její vůli v tomto ne? Sám musí uznat, že to je naprosto stupidní, nepromyšlené a hlavně nefér vůči Genevieve. Ona to nechtěla a on to i tak provedl. Může existovat snad větší blb než je on? A to už si o něm začínala myslet, že je i docela v pohodě.) Kol je nejlepší v jedné věci. V neposlouchání. (Zavrtí nad tím hlavou a ušklíbne se.) Řekl ti aspoň, kdo je ta čarodějka? (Tázavě povytáhne obočí. Opravdu jen doufá, že to není nějaká čarodějka, která má manžela a děti, kteří jí budou teď postrádat. Opravdu doufá, že aspoň tohle jediné si pořádně promyslel. Protože pokud ne a ukáže se, že nějaké děti teď postrádají svou matku, bude Genevieve ještě více zoufalá. Pozná na Genevieve, že jeden z jejích nápadů jí zaujal, už jen díky jejímu výrazu. S očekáváním na ni kouká, když začne, čím si spraví chuť. Jakmile vysloví těch pár slov, vytřeští na ní oči. Zbláznila se snad? Jak dlouho je v tomhle těle? Pár hodin a už chce podnikat něco proti Finnovi? To jí snad Kol ukradl i rozum?) Děláš si srandu, že ano? Víš, jak nebezpečné to pro tebe teď může být? Jsi rozhozená. Máš jiné tělo, které má naprosto jinou moc, než jsi měla ty. Co když se něco podělá a ty neudržíš kouzlo? Finn odhalí, že jsi čarodějka a hned mu dojde, že se proti němu něco chystá a zaútočí na tebe. (Ne, tohle se jí vůbec nelíbilo. Ani to pořádně neměly promyšlené. Měly jen ty pouta a teď menší plán, jak Genevieve odláká jeho pozornost. Nevěděly ani kde je. Neměly žádnou jeho věc. A rozhodně nebude psát Eliajhovi o krev, aby ho mohly najít podle lokačního kouzla. Nechce, aby o tomhle plánu Elijah věděl. Aspoň pro tuto chvíli ne. Musela by si totiž nejdříve vyslechnout, jak nebezpečné to celé je. Jak je může kdykoliv najít Esther a zabít je. No tohle byla sice pravda, ale taky nemohly jen sedět a čekat na její další tah ne? Jenže opravdu od Genevieve nečekala, že by do toho šla tak rychle po tomhle.)

(Zvládla by těch panáků jistě mnohem víc, ale chce uvažovat alespoň tak nějak čistě, takže alkohol teď vynechala. Nalije si když tak až za chvíli, pokud to bude potřebovat, ale je pravda, že se teď celkem uklidnila, i když to v ní ještě stále všechno vře a je rozrušená, už aspoň nepláče a dá se s ní mluvit, aniž by musela každou chvíli přerušovat, protože se zalykala. Po tom nepodařeném pokusu teď ani nemá náladu hledat a nějak se pokoušet o vrácení do jejího těla. Nechtěla to zklamání, ten hrozný pocit, že její tělo tu někde je, ale ona se do něj nemůže vrátit, zažít znovu. Musí mít účelnou stopu, aby se o to znovu pokusila. Kol udělal něco, na co neměl právo ani v nejmenším a nemůže se divit, že to skončilo zrovna takhle. I když jistě nečekal, že by ona byla tak radikální a ukončila to hned všechno takhle naráz. Zrušila jejich zasnoubení a ještě mu řekla, že je její největší omyl. No, za rámeček si tu konfrontaci s ní jistě nedá.) Kol je hlavně sobec, ale to jsem věděla už dávno. Mělo mě napadnout, že tohle bude zkoušet. I když... koho by to na druhou stranu napadlo, když se s tím dotyčným o tom několikrát bavil a jasně říkal, že nic takové nechce a ten druhý mu to ještě odsouhlasil? Myslela jsem, že se ze svých minulých činů už poučil, ale to jsem se spletla, bohužel. Prostě nemůžu být s člověkem, který nerespektuje má rozhodnutí. (Oblízne si rty. Podívá si na ni, když jí položila tu otázku.) Ne, neřekl mi nic a doklady samozřejmě taky zmizely. Zatraceně nemám tušení, kdo vlastně jsem. (Zakroutila hlavou a pak si sedla na židli, která byla u stolu v kuchyni. Potřebovala si sednout. Poslouchala Sophie dál a samozřejmě ji zaujme to, co říkala. Ano, potřebovala si to vybít a už moc dobře ví, na čem. Jakmile se jí svěří se svým nápadem, nesetká se ale s moc pozitivní odezvou. Ano, byl to jistě risk, ale taky to byla jejich nejlepší šance.) Hele, tohle jsem slýchala neustále, jak něco nezvládnu, jak se neumím bránit, jak je tohle pro mě lepší a tamto ne. Těchhle keců už mám dost. Nejsem upírem zas až tak dlouho, abych už zapomněla, jak ovládat magii. I když je cizí. (její tón hlasu byl pevný a odhodlaný, ale tak cizí. Svůj hlas nepoznávala, protože on vlastně nebyl její. Byl to opravdu nezvyk.) Finn neví, jak vypadám. Ani neví, že mám nové tělo. je to naše nejlepší šance, než se to rozkřikne. A já jsem zase možná jediná, kdo ví, jak teď vypadá Finn. I když už je možné, že se ukázal někomu dalšímu, pořád patřím k tomu málu, co to ví. A taky vím, kde přesně je. Stačí si na něj jen počkat. Sophie, tohle zvládneme. (Přesvědčuje ji.) Dej vědět Hayley. (Apeluje na ni a stále se na ni dívá.)

(Je ráda, že už se aspoň trochu Genevieve uklidnila. Nerada na ní kouká, jak pláče. Kdo by taky rád viděl nešťastného nejlepšího přítele? Nikdo. Nejdříve jí unese Esther a mučí jí a pak provede něco takového Kol. Přesune ji do jiného těla, i když s tím zásadně nesouhlasila. A nejhorší na tom bylo, že to udělal právě Kol. Někdo koho Genevieve milovala a věřila mu. Narušil jejich důvěru a to se jistě nedá jen tak vrátit zpět.) Ne, tohle tě rozhodně nemohlo napadnout. Kdyby aspoň netvrdil, že to je tvá volba, mohla ses nějak ochránit. Ale takhle jsi nemohla nic čekat. Nejspíš o to mu šlo. Popravdě ho na jednu stranu chápu. Chtěl tě chránit, ale za jakou cenu? Neměl právo něco takového udělat. (Zavrtí hlavou. Když se to tak vezme, ukradl jí identitu. Vlastně ukradl identitu dvěma ženám. Genevieve a této čarodějce. Genevieve jí řekne, že nemá absolutní tušení, kdo ta čarodějka je.) No můžu ti poskytnout jedno vodítko. Coven Tremé. Ale za nimi bych nechodila. Pokud zjistí, že někdo ukradl tělo jejich čarodějce, budou naštvaní. A pokud k nim patří i čarodějové, v kterých je teď Finn a Kol, tak budou naštvaní ještě více. Mohlo by to vyvolat jen válku. (Tohle vodítko jí asi nijak nepomůže. Akorát má zúžený prostor k hledání. Bylo to pořád lepší než nic. Ale pak jí něco napadne.) Co zajít na policii? Někoho podplatit? Díky otiskům prstů by zjistili identitu této čarodějky a věděla by jsi, kdo je. (Tázavě se na ni podívá a čeká na její reakci. Mohly sice zkusit lokační kouzlo upravené, aby našly její dům nebo příbuzné, ale Kol mohl provést kouzlo, které by lokační narušilo. Proč se vždycky spoléhat na magii, když tu byli stále lidské zdroje, které Kol nijak nemohl ovlivnit? Pokud by tedy nějak neovlivnil každého policistu v New Orleans nebo nevymazal tu čarodějku z databáze. Opře se zadkem o stůl a znovu se napije ze sklenky. Nabídne jí pár možností, jak si může vybít vztek. Všechno to zahrnovalo samozřejmě násilí. Genevieve jí pak řekne, co chce provést a Sophie se to nelíbí. Povzdychne si po jejích slovech a prohrábne se rukou ve vlasech.) Takhle jsem to nemyslela a ty to víš. Neřekla jsem, že se nedokážeš bránit a neumíš ovládat magii. Jde právě o to, že ta moc je cizí. A ty jsi v tomto těle nová. Mám prostě jen strach a to mi nemůžeš zazlívat Gee. (Už teď věděla, že si na tom plánu Genevieve bude trvat a jediné, co mohla Sophie udělat, je jít do toho s ní. Jinak by Genevieve klidně mohla jít bez ní a pokud by se jí něco stalo, Sophie by si neodpustila nikdy, že tam nebyla a nemohla tomu zabránit. Genevieve je velmi zkušená čarodějka a věří v její schopnosti, ale má prostě jen obavy.) Seš si jistá, že jsi na tohle připravená v tuto chvíli? (Povytáhne obočí. Potřebuje jen znát odpověď na tuto otázku. Jakmile se jí dočká, kývne hlavou a vytáhne svůj mobil. Začne psát sms Hayley.

kód:

Ahoj, přijď ke mně do baru a to nejlépe hned. Jdeme si pro Finna. -Sophie

Sms odešla a mobil položí vedle sebe na stůl. Teď jen aby opravdu Hayley dorazila hned a můžou jít na věc.)

*Hned z Abattoir zamíří směrem k baru Rousseua's. Když se tak nad tím zamyslí, tak ani neví, zda tam vůbec někdy byla. Pravděpodobně ne a proč taky? Kdyby chtěla někde jít do baru, tak půjde kamkoliv jenom ne tam, kde to vlastní čarodějka, kterou nemůže z celého srdce vystát. I když je pravda, že teď je to trochu jiné a už jenom proto, že ji zachránila život....ona, ta, co si nejvíce přála její smrt. Je pravda, ale že na chvíli uvažovala, že ji nechá zemřít. Rozhodla se však úplně jinak. Zanedlouho už se objeví před dveřmi do baru a upřímně se jí tam nechce. Neměla nikdy potřebu sem jít a ani si nemyslela, že tady vůbec někdy zavítá. No...koneckonců všechno je jednou poprvé, že ano? S hlubokým nádechem chytne kliku od dveří a potáhne směrem dolů. Překročí práh baru a vejde dovnitř.Zavře za sebou dveře a porozhlédne se po baru. Nikde nevidí Sophie a přitom chtěla, aby se za ní tady zastavila. Dělá z ní blázna a nebo co? Popojde pár kroků do baru, přičemž se rozhlíží okolo sebe. Nemá v plánu tady na ni čekat. To ona zavolala ji, takže by spíše měla Sophie čekat na ni. Nakonec se postaví někde do rohu místnosti a zaposlouchá se, spíše hledá Sophie hlas. Netrvá to dlouho a zaslechne ji, takže ihned zamíří za hlasem, který jde z kuchyně. Je jí jedno, že tam takhle nemá vstup povolený, prostě si tam vejde. Otevře dveře a vstoupí do kuchyně, přičemž se skoro hned zarazí, když uvidí Sophie a...? A koho? Ušklíbne se a pustí dveře. Rozejde se hned na nimi a postaví se k nim, přičemž si založí ruce na hrudi. Jazykem si přejede po rtech. Sjede v rychlosti tu neznámou - předpokládá čarodějku pohledem a hned na to se otočí k Sophie s povytaženým obočím.* Když už máš nějakou výpomoc, tak nechápu, proč si volala mě? *Ano, položí to jako otázku, jelikož by ráda slyšela nějakou odpověď. Nerozumí tomu, co tady vůbec dělá a jak ji má být vůbec nápomocná. Ne, že by čarodějky byly snad rychlé a nebo fyzicky příliš silné...v tomhle dokáže pochopit, proč ji tady zavolala, ale ona je přeci tak schopná čarodějka a zavolala si posilu. Měly by na Finna stačit. Hodlá pomoct, pokud se jedná o únos Finna a klidně by se o něj postarala po svém, ale ráda by věděla, zda mají nějaký plán, protože jenom tak ho chytit nepůjde. Otočí se znovu k té mladé čarodějce a vrhne na ni jeden ze svých pohledů, než se znovu obrátí k Sophie. To, že ji zachránila život neznamená, že se něco na jejich vztahu změní.*

(Ke Kolovi uz se nevraci. Opravdu uz nemela myslenky na to, aby ho resila. Nemel pravo to udelat z jakehokoliv duvodu. Tecka. Takhle si svou ochranu nepredstavovala. Nema ani zadne voditko k tomu, kym je. Byla doslova v koncich, ale musela to nejak zvladnout, preklenout. Stale si opakovala, ze se co nevidet vrati do sveho tela. Kol nemel jedine pravo ji drzet v tomhle tele a zadrzovat to jeji. Ale byl tu problem prave v tom, ze ho nemela jak donutit. Sophie ji ale najednou poskytla dost cennou informaci. Takze je z covenu Tremé. To se ji bude hned hledat lepe.) Ne, nepujdu za nimi, i kdyz bude asi divne, kdyz se dlouhou dobu neukazu, ale rozhodne jim nehodlam prozradit, ze ta carodejka je ted nekdo jiny. Popravde me napadlo jit za Cami, ale mas pravdu, ze k vyhledani identity bude lepsi policie a za Cami budi moci zajit, az budu opravdu vedet, kdo jsem. (Ano, takhle to bylo nejlepsi a ona hned zitra zajde na policii. A pak se ukaze u Cami, jestli nema pod jmenem jejiho tela nejakou slozku. Pak se chvili dohadovaly o tom planu, ale Sophie nakonec Hayley napsala. Necekaly na ni zas tak dlouho. Vlitla do kuchyne a byla... Neprijemna, jak jinak. Ona a Sophie se nesnasely a ted by mely spolupracovat. Snad je nebude muset moc krotit a usmernovat. Na to by asi vazne nemela. Hayley koukala dost nevrazive i na ni. Chapala to, nemela tuseni, o koho jde a nebyla srozumena s tim, ze by do toho mel snad jit nekdo dalsi. Vydechla a poposla trochu bliz k Hayley.) Hayley, to jsem ja, Genevieve. Zni to blaznive, vim, ale je to tak. (Kyvla hlavou.) A pokud bys hledala zasnubni prsten jako dukaz, nemusis, na prste ho nemam. Zrusila jsem zasnoubeni a vratila Kolovi prsten. (Vratila, to je slabe slovo, ale v podstate je to tak.) Tohle mi udelal on. Presunulme bez meho vedomi do ciziho tela a zabranil mi v tom, abych se vratila do sveho. Moje telo ma v drzeni on, ale nevim, kde je a co s nim udelal. Skoncila jsem to s nim. (Vysvetli ji to trochu vic do podrobna, ale do zbytecnych detailu nezabiha.) Ale kdyz uz se to stalo, muzeme toho vyuzit na Finna. Nevi, jak vypadam, ani ze mam nove telo. Ja ale vim, jak vypada on a vim, kde ho najit. Pockame si na nej. Odlakam jeho pozornost. Je dost mozne, ze kolem sebe bude mit vlkodlaky, takze je vsechny rozptylim. Myslim, ze kraska v nesnazich by mohla zabrat. Samozrejme skryji svou magii, Finn by ji vycitil. Zkusim je zavest do nejake ulicky nebo nekde, kde nebude tolik rusno. Tam uz bude na vas, abyste se o ne postarali. Uneseme Finna a pohrajeme si s nim. Esther tim jiste nastveme, ale ukazeme tim, ze se ji nebojime. Pokud souhlasite, tak pojdte za mnou. Vyrazime. (Kyvla na obe dve a vyrazila z baru. Nasedla do sveho SUV, ktere bylo pro unos jako stvorene. Pockala, az prijde i Sophie a Hayley a rozjela se smerem k domu Esther.)

(Po odchodu z Abattoir, došla zpátky do baru, kde se pustila do své práce. Potřebovala objednat nové zboží, takže musela projít sklad a zjistit, co všechno chybí nebo rychle dochází. Přitom mohla přemýšlet nad Esther a Finnem. To, že podezírala jí a Genevieve byla špatná zpráva, ale popravdě ani Sophie nečekala, že by z toho mohla vyjít nevinně a Esther byla chytrá, aby jí napadlo, kdo v tom měl prsty. Musí, co nejdříve navštívit Finna v docích a zkusit z něho vypáčit nějaké informace.
Jakmile objednávky hotové, odešla nahoru do svého bytu. Udělala si něco malého k večeři a po snězení jídla, uklidí celou kuchyň. Pak se konečně dojde osprchovat a lehnout si do postele.
Druhý den se probudí někdy kolem desáté hodiny. Provede ranní hygienu a převlékne se. K snídani si uvaří míchaná vajíčka a k tomu kafe. Otevře si notebook a začne projíždět, co je nového ve světě. Asi po hodině se zvedne od stolu, sklidí špinavé nádobí a sejde dolů do baru, aby pomohla Johnovi, jelikož má dnes Jack volno. Po cestě si vezme do ruky mobil a začne psát zprávu Genevieve. Potřebuje jí upozornit na Esther.

kód:

Esther tuší, že ve Finnovo únosu máme prsty my dvě. Včera mě na to upozornil Elijah. Dávej na sebe pozor.

Sice má Genevieve nové tělo, které Esther nezná, ale náhoda je debil. Postaví se za bar a začne psát další zprávu, tentokrát Elijahovi. Chce si s ním v klidu promluvit.

kód:

Ahoj Elijahu, nemohl by ses stavit u mě v baru? Ráda bych s tebou mluvila.

Odešle sms a mobil si schová zpátky do kapsy. K baru přijde nově příchozí zákazník a tak se mu začne věnovat.)

*Odpověď.*

kód:

Ahoj Sophie, moc rád tě zase uvidím. Zastavím se. Elijah.

*K baru tak dorazí do hodiny. Nespěchá, projde se městem. Cestou přemítá, o čem s ním Sophie bude chtít mluvit. Hrozně nerad by probíral své problémy. Možná, přesvědčuje sám sebe, o tom Sophie ani neví. Netuší, že se jí už zmiňovala Cami. Dlouho se se Sophie neviděl a tak doufá, že jí to třeba uniklo. Nakonec dorazí k baru a vejde dovnitř. Už je znovu večer a venku téměř tma. V baru není prázdno, ale ani přeplněno. Přelétne místnost pohledem a uvidí Sophie za barem. Vydá se k ní. Nemůže popřít, že ji vidí rád a tak se mu tváři usadí spokojený úsměv. Na sobě má tmavě modrý oblek, tmavě modrou košili a světle modrou kravatu. Jelikož už posledních pár nocí může spát, jeho únava už na něm nejde vidět. Přesto starosti, které ho sužují a obavy, které ho v noci tlačí ve snech a budí ráno ze spánku ve výrazu zakrýt nedokáže. Hlavně před těmi, kteří ho už znají.* Dobrý večer, Sophie. *Pozdraví ji a popřeje zároveň, když dojde k baru. Věnuje jí potěšený úsměv. Vyhoupne se na volnou židli u baru naproti ní.* Rád tě vidím. *Poznamená upřímně. Zkoumavě si ji prohlédne.* Jak se ti daří? *Položí jí otázku, na kterou se již druhý den snaží získat nějakou odpověď. Opře se předloktími o okraj barové desky. Jestli si chce něco objednat, zatím se k tomu nemá.*

(Jakmile obslouží zákazníky, zkontroluje si mobil, zda jí nepsal Elijah. Jak se sama přesvědčí, psal. Potěší jí, že opravdu přijde. Už mu na tu sms neodepisuje a prostě jen čeká, až konečně projde dveřmi baru dovnitř. Mezitím dále obsluhuje za barem a občas jde do kuchyně, aby připravila zákazníkům jídlo, které si objednali. Díky bohu, nikdo nechtěl nic složitého a ona v kuchyni nestráví moc času. Vaření sice milovala, ale teď jí to akorát zdržovalo od obsluhy a John nemůže dělat všechno, nestíhal by to. Navíc by takhle neviděla, kdy přijde Elijah, jelikož dveře do kuchyně měla zavřené. Odnese jednomu páru u stolu jejich jídla a stoupne si opět za bar, kde začne sklízet špinavé sklenky z barové desky. V tu chvíli se otevřou dveře a ona spatří Elijaha. Hned se jí ústa rozšíří do úsměvu. Přelétne ho pohledem, aby zjistila, jak na tom dnes je. Vypadal jako vždy galantně a upraveně. Nevypadal jako někdo, koho něco tíží. Ale po delším zkoumavém pohledu, zachytí v jeho obličeji starost. Jenže, kdo by neměl starosti, když tu pořád byla Esther a oni nevěděli, co s ní. Doufá, že dneska se dozví něco víc, co Elijaha trápí, jak jí řekla Cami.) Ahoj Elijahu. (Pousměje se na něj a sklidí poslední sklenku z baru do dřezu.) Já tebe také. (S Elijahem se sice viděla včera, ale netrvalo to moc dlouho. Vlastně mu jen řekla o Finnovi a zase šla. Elijaha ale vidí ráda vždycky a to rozhodně nedokáže zapřít.) Vlastně celkem dobře. (Kývne hlavou na potvrzení svých slov.) Jak se máš ty? (Její výraz se změní v starostlivý. Už jen díky tomu může Elijah poznat, že něco málo ví o jeho stavu.) Dáš si něco k pití? (Tázavě povytáhne obočí.)

*Když si na Sophie všimne, že zaznamenala jeho přítomnost, neujde mu, její úsměv, který mu za úvod věnuje. Samozřejmě je to pro něho velmi hezké uvítání. I to udržuje jeho úsměv na tváři. Stejně tak jako on ji, cítí na sobě její pátravý pohled. Přemítá, kolik toho na něm může vidět, kolik dokáže vyčíst. Sophie ho za tu dobu docela dobře prohlédla a navíc je velmi všímavá. Dál se nad tím usmívá. Dojde k baru a s pozdravem a přáním hezkého večera se posadí na židli naproti ní. Její slova, že ho ráda vidí jí rozhodně věří. Na jejím úsměvu to jde dobře poznat. Září jako sluníčko a on rozhodně také o dost ožil. Kdyby je někdo nestranný pozoroval, pomyslel by si, že je to nějaký zamilovaný páreček a ne dva dobří přátelé, kteří se zde právě setkali. Když mu Sophie odpoví, že se má dobře, ze způsobu jakým to podá to zní důvěryhodně. Nemá důvod o tom pochybovat. Přesto ví, že je za touhle odpovědí nějaké ale. Má to takhle podobně.* Zrovna tady a teď nad očekávání dobře, Sophie. *Odpoví jí pak s úsměvem na její otázku. Úmyslně použije současný okamžik. Jak sám dobře ví, kdyby měl hodnotit něco více, nebylo by to nic příjemného. Nechce tím, ale kazit tuhle příjemnou atmosféru, sotva přišel.* Jinak, moc dobře ne... *Trošku zvážní, zavrtí hlavou a pohlédne na ni. Vidí, na ni, že si dělá starosti. Nedokáže jí lhát ani něco zastírat. Přesto si nemyslí, že zrovna tohle místo je vhodné k tomu, aby jí toho moc povídal.* Uvědomuji si, jak temná je moje minulost, jak hodně mě celých tisíc let ovlivňovala. Kolik zla jsem napáchal. *Mluví všeobecně, aby si Sophie mohla udělat zhruba obrázek. Může na něm vidět, jak hodně ho to trápí. Úzkostí a obavami trochu zbledne. Skloní pohled k desce stolu, zvedne ruku ke tváři přikryje si dlaní oči a trochu si je promne.* Snažím se s tím vyrovnat, abych mohl jít dál, ale je to těžké. *Poznamená během toho. Má u toho mírně zkreslený hlas, protože si dlaní mne i nos. Ruku pak spustí a znovu na Sophie koukne.* Bourbon. *Požádá jí, když se ho zeptá, co si dá.* Já jsem rád, že už jsi v pořádku. *Poznamená s potěšeně, když mu chystá pití. Poukazuje tím na její návštěvu nemocnice po té, co se o ni postarala Esther.* Mám, ale obavu, že příště můžeš dopadnout mnohem hůře... *Dodá znepokojeně, když se mu vybaví slova Esther. Má tím na mysli samozřejmě jejich akci s Finnem.*

(Odpoví Elijahovi na otázku, jak se má. Samozřejmě jí trápí situace s Esther a také Camiina situace s Kaiem. Pořád ještě cítila vztek na jeho osobu, ale nemůže s tím nic udělat. Kai je pryč, což je jen dobře, ale i kdyby nebyl, tak by mu nemohla zkřivit ani jediný vlas na hlavě. Za prvé, by to neudělala kvůli Cami. Ví, jak moc jí záleží na rodině, i když je to taková rodina jako Kai. A za druhé, kdyby Kai umřel, umřela by i Cami. Dalo by se to sice nějak obejít, ale Cami by jí neodpustila. Už tak cítí vinu z Kieranovo smrti a další by asi nesnesla. V tuto chvíli se ale Sophie cítí opravdu dobře. Položí mu tu samou otázku a dočká se kladné odpovědi, i když je si téměř jistá, že takovou náladu Elijah nemá každý den a hlavně celý den. Něco ho trápí a ona s určitostí neví co. Jak se zanedlouho dozví, měla pravdu. Dobrou náladu má Elijah jen v tuto chvíli. Tázavě se na něj podívá, zda jí řekne něco víc. Nemusí mu ani nic říkat a on se sám alespoň trochu obecně rozpovídá. Stále má v obličeji ustaraný výraz.) Nemůžu vědět jaké to je, žít tisíc let a až teď se vyrovnávat s tím, co jsi udělal. Nechci ti tvrdit, že to bylo správné, i když nevím ani polovinu toho, co jsi spáchal. Ale... (Vydechne a vtáhne do plic trochu nového vzduchu.) Nemysli jen na to, co špatného jsi provedl, ale i na to dobré. Teď jsi tady a za tu dobu, co tě znám, jsi neudělal nic špatného. Snažíš se chránit svou rodinu a blízké přátele. Jsi laskavý a dokážeš dávat druhou šanci, i když by si to dotyčný nezasloužil. (Tím tak trochu myslela i sebe. Elijah jí nemusel dávat druhou šanci poté, co chtěla zabít Hayley a její dítě, ale udělal. Neodsoudil ji jako Hayley a za tu mu je vděčná, protože nebýt toho, tak by v něm teď neměla takového dobrého přítele.) Občas jsi sice tvrdohlavý, ale dokážeš si jít za tím, co chceš. Takového tě znám já a takový jsi. Možná to bude nějakou dobu trvat, než se se vším srovnáš, ale neměl by ses ohlížet do minulosti. (Natáhne k němu ruku a položí mu dlaň na hřbet jeho ruky. Povzbudivě se pousměje a stáhne ruku zase zpátky k tělu. Nalije mu pak do sklenky bourbon, jak požádal a sklenku položí na barovou desku před něj. Jeho další slova ji zarazí. Nechápe hned jejich význam. Je rád, že je v pořádku, protože si jí Esther ještě nenašla a něco jí neprovedla za Finna? Nebo snad...? Pak to konečně pochopí. Myslel tím Estheřin předchozí útok.) Uvědomuji si, že by za mnou Esther opět mohla přijít a klidně mě i zabít za únos Finna, ale nemohla jsem nic nedělat a všechno to sledovat. Nemohla jsem v tom Genevieve nechat samotnou. Byl to risk, ale povedlo se nám to. A třeba zjistíme od Finna nějaké informace. (Pokrčí rameny.)

*Rád by věděl, jaké ale se schovává za tou Sophieninou odpovědí. Tázavě se na ni chvilku dívá, ale ona to zatím nerozvádí. Přemýšlí, jestli proto, že o tom nechce mluvit tady a teď nebo vůbec nebo je to jedna z těch věcí, které mu poví o něco později, jak mívá ve zvyku. Chce a potřebuje, aby Sophie věděla o tom, čím si prochází. Hlavně kvůli jeho ztrátám kontroly to musí vědět, aby se měla na pozoru. Kvůli tomu se nakonec příliš nebrání a něco málo jí poví. Sophie toho řekl dost už prvně. Tehdy, ale tak zcela nepochopil matčiny úmysly. To mu došlo až po její druhé návštěvě, kdy ho neotravoval v těle Klausův jed. Od té doby se Sophie pořádně nemluvil a tak neví, na co přišel. Poví jí nejprve část a pak udělá přestávku, protože přemýšlí, jak navázat. Sophie toho využije a začne na jeho slova reagovat. Pohlédne na ni a poslechne si ji. Nejdříve zůstane vážný, ale když pak od ní slyší na svou osobu tolik chvály a pozitiv, a právě od ní, od někoho, od koho si jich obzvláště váží a hodně pro něj znamenají, jeho výraz mírně roztaje a vypadá chvilku šťastně, spokojeně. Nepatrně se usmívá. Když se zmíní o jeho tvrdohlavosti, párkrát mu zacukají koutky, ale ustojí to, možná i díky tomu, že Sophie pokračuje dál a jeho ta povzbudivá optimistická slova těší. Přál by si, aby to v jeho případě bylo tak snadné, aby to bylo jen záležitostí jeho vůle. Otočí ruku dlaní vzhůru, když se ho Sophie dotkne. Zlehka její ruku chytí a opatrně sevře. Na takové doteky si dává od toho incidentu s Camille obzvláště dobrý pozor a snaží se něčemu takovému předejít.* Děkuji, Sophie. Tvá slova pro mě hodně znamenají. *Poděkuje jí upřímně, vřele. Chvíli její ruku podrží ve své. Kouká při tom na ni.* Snažím se to vše dostat opět pod kontrolu. Cami mi s tím hodně pomáhá. Bez ní bych to nejspíš nezvládal tak dobře. *Trošku zvážní a v očích se mu objeví naléhavost a varování.* To, co jsem v minulosti dovolil matce udělat, ovlivnilo to mé nitro, mé já mnohem více, než jsem si zpočátku myslel. *Pokračuje pak dál. Ztiší trochu hlas, aby ho slyšela pouze Sophie.* Díky tomu jsem si ve své mysli vytvořil místo, kde jsem ukrýval všechny své hrozné skutky, všechno to špatné, co jsem spáchal. Kvůli tomu jsem si nebyl vědomý, že je to moje práce, že jsem to provedl já. Zabil jsem Tatiu. Byl jsem to já, kdo tehdy připravil o život i Celeste. *Vydechne ztěžka. O tom Sophie ještě nepovídal.* Má láska pro ně byla zhoubou. Když po někom toužím tak moc, přestanu se ovládat. Neuvědomuji si, co dělám, dokud není pozdě. *Prozradí jí na sebe. Chce, aby to o něm Sophie věděla, protože je to tak lepší. Bude se před ním mít více na pozoru.* Teď je tady Hayley a já trnu hrůzou, že jí ublížím. *Povzdechne si úzkostně.* Dokonce jsem chvíli žil v nejistotě, jestli jsem ji doopravdy nezabil. *Zamračí se.* Matka byla velmi vynalézavá, přesvědčivá. *Poznamená. Při tom na Sophie kouká. Možná jí už dojde, jeden z důvodů, proč za Esther byl. Přesto se o tom zatím nezmiňuje. Možná se k tomu dostane později. Udělá přestávku. Pustí její ruku a nechá jí, aby mu připravila pití. Mezitím se trošku uklidní, protože svým povídáním opět oživil své obavy. Pozoruje Sophie, jak nalévá pití a po té mu sklenici postaví na stůl.* Děkuji. *Pousměje se na ni děkovně. Tak trochu čeká, jak bude reagovat. Dostanou se, ale k jeho dalším obavám a to o ni samotnou, když se pustily takhle do boje s Esther.* Byl to risk a měly jste štěstí. *Poznamená.* Jenže Esther vás podezřívá od samého začátku. Jestli se rozhodne získat Finna zpátky, nezastaví se před ničím. *Varuje ji.* Ale je fakt, že díky tomu, můžeme Esther oplatit její způsoby. Její a Finnovo chování, jakým si vynucují spolupráci ostatních. *Zamračí se a v očích se mu zlostně zablýskne. To, jak dokázala ublížit Genevieve. Oni oba, protože je mu jasné, že Finn se na tom také podílel.* Chci, aby za to trpěli. Oba. *Pokračuje po té, co se trošku uklidní. Zní nekompromisně.* Chci to probrat i s Genevieve. Doufám, že se to podaří, co nejdříve. *Naznačí, že se mu ten únos hodí, a že chce Finnovi něco provést. Zatím to zde v baru více nerozvádí. Sáhne po sklenici s pitím a napije se.*

(Všimne si Elijahovo tázavého pohledu, ale ani tak nerozvádí nijak svou situaci. Nejdříve se chce dozvědět s čím se potýká Elijah a probrat to, pokud nebude proti. Elijah se sám rozpovídá, i když ne zatím moc. Po vyslechnutí jeho slov, mu k tomu sama něco řekne. Mrzí jí, čím si Elijah musí procházet a neví, jak by mu nejlépe mohla pomoci. Nerada ho vidí, když se trápí. Poví mu, jak ho vidí ona sama. Takový teď je Elijah a její pohled na něj se nemůže změnit. Neví, co by musel udělat, aby změnila svůj názor. V minulosti sice zabil mnoho lidí, ale to je prostě minulost a tou se ona nechce zabývat, i když to je občas těžké. Vidí na něm, jak ho těší její slova a jeho úsměv jí samotné vykouzlí na tváři také jeden. Položí mu dlaň na jeho ruku a on jí tu její stiskne.) Něco málo mi Cami říkala, a proto jsem s tebou chtěla mluvit. Chtěla jsem zjistit, jak na tom jsi. (Poslouchá ho dál. Přimhouří oči a pozorně ho poslouchá. Netušila, že Elijah zabil v minulosti i Celeste. Měla za to, že to byl Klaus a ne Elijah. Tohle pro ni byla novinka. Elijah miloval Tatiu a pak Celeste a obě dvě zabil. Neumí si představit jaké to jsou pro něj muka, tohle zjistit po takové době. Dozvídá se, že má Elijah starosti o Hayley, aby jí neublížil jako těm ostatním. Ona to naprosto chápe.) Já vím, že není snadné se s tímhle vyrovnat a bojíš se, že ublížil i Hayley. Ale někdy je lepší se svému strachu postavit. (Samozřejmě tím myslí, aby Elijah ten strach překonal a šel za Hayley. Sice neví, jak to teď mezi nimi je. Hlavně když Hayley si má vzít Jacskona. Neví o tom, že plán se nakonec změnil a manželkou Jacksona se stane nějaká Nailah, kterou ani Sophie neznala. Neví, co by měla přesně říct Elijahovi, aby mu nějak pomohla. Jak by taky mohla, když ani nezná ten pocit, který Elijaha tíží? Může mu akorát vyjádřit svou podporu. Lehce mu stiskne ruku a povzbudivě se pousměje a až pak stáhne svou ruku zpět. Nalije mu pití, které si objednal a sklenku položí před něj.) Nemáš za co. (Pousměje se na něj. Pak se přesunou k tématu Esther a Finn.) Měli jsme výhodu, jak jsem řekla. (Opakuje svá slova, která řekla už včera.) Muselo jí dojít, že v tom měla prsty nějaká čarodějka a Genevieve byla jedna z mála, která věděla, jak Finn vypadá. (Samozřejmě, že podezřívala je. Koho jiného taky?) Genevieve se určitě za Finnem stavila, aby se pomstila za to, co jí udělal. (Je si tím více než jistá. Přeci jenom po jejím únosu byla ještě více odhodlaná Finna unést.) Asi bys měl vědět, že Genevieve má jiný vzhled. Kol jí přesunul do těla jedné čarodějky. To byla naše výhoda proti Finnovi. Nemohl ji poznat. (Vysvětlí Elijahovi ve zkratce. V tu chvíli k ní přijde John. Nejdříve podezřívavě sjede Elijaha a pak se otočí k Sophie. Předá jí lístek s objednávkou nějakého muže. Sophie koukne na Elijaha omluvně.) Promiň musím teď na chvíli do kuchyně. (Doufala, že nikdo nebude chtít něco k jídlu, ale její přání nebylo očividně vyslyšené. Postaví na bar flašku bourbonu, aby si Elijah mohl sám kdykoliv dolít a pak odejde do kuchyně připravit jídlo.)

(Adelle se v večer, kdy se dozvěděla o existenci upírů, pořádně opila. Odcházela z Marcelova sídla velmi pozdě večer. Byla vůbec ráda, že se dostlala domů. I když pak měla několik dní na to, to vstřebat, moc se jí nedařilo. Stále někdy chodila jako tělo bez duše. Nemohla tomu stále uvěřit. Děsili jí lidé, které potkávala a hlavně Damien. Chtěla se ho zeptat, jestli náhodou není upír, protože se ho teď opravdu bála, ale co kdyby upír opravdu byl? Zabil by jí za to, že to zjistila, aby to nemohla nikomu říct? Velmi brzy navštíví Marcela, aby se vše dozvěděla. Musí.
Dnes večer měla zase pi dlouhé době vystoupení, tentokrát kratší, ale jí to rozhodně nevadilo. Neoblékala se nějak elegantně, nebo žensky, zvolila něco jí mnohem příjemnějšího. Pohodlné oblečení, které se na takovéto menší akce skvěle hodilo. Nevypadala v tom moc jako dáma, ale jí to ani nijak neužíralo, zrovna dnes. Zazpívala již několik písniček, právě teď dozpívala poslední. Lehce se uklonila a vydala se k baru svlažit si hrdlo. Spatřila místo vedle jednoho muže ve středním věku, který tam stál sám. A měl u sebe celou flašku Bourbonu. Došla k němu a mile se pousmála.) Dobrý večer, nemáte zde volno? (Zdvořile se zeptala. Má slušné vychování, a k tomu patří, také se zeptat, zda ten muž někoho nečeká.)

*Je mu o něco líp, když Sophie o sobě řekne jeho nejnovější poznatky, se kterými on sám ještě nedokázal vyrovnat. I přesto, co na sebe Sophie prozrazuje, se mu nezdá, že by ho odsuzovala nebo by na něj změnila názor. Neuvěřitelně hodně to pro něho znamená a také mu to svým způsobem pomáhá se s tím smířit. Kouká na ni proto tak trochu, jako by byla pohádková víla nebo nějaká jiná neskutečná bytost, kterou před sebou vidí. Povytáhne mírně obočí při zjištění, že Sophie o jeho potížích už ví, a že mu o tom pověděla Cami.* A já myslel, že je to, jen mezi námi... *Zakroutí slabě hlavou. Neví, jestli má být naštvaný, že o tom Cami mluví s ostatními nebo rád, protože mu tak svým způsobem dělá cestu pro jeho následnou komunikaci s nimi. Raději to nehodnotí. Jen by si přál vědět, komu všemu o tom Camille už stačila říct. U Sophie mu to až tolik nevadí, ale může se to dostat i k někomu, u koho by zrovna nechtěl něco takového řešit. Přestane se tím dál zabývat a poslouchá to, co mu Sophie k tomu povídá.* Děkuji, je to od tebe hezké, Sophie. *Poděkuje jí za její zájem o jeho problémy. Po té si i od ní poslechne, že by se měl svému strachu postavit a s Hayley se nějak sejít a promluvit si s ní. Sophie je krátce po sobě už druhý člověk, který mu tohle radí. Přikývne jí na to s trochu nejistým výrazem ve tváři.* Já se o to pokusím. *Odvětí. Jen doufá, že s ním Hayley bude chtít být v jedné místnosti, natož s ním hovořit. Dál už o svých problémech nemluví. Přejdou k Finnovi a Esther. Poslechne si, co o tom Sophie povídá a leccos se mu také objasní. Genevieve se chce Finnovi pomstít. Za to, co jí udělal se ani trochu nediví. Povytáhne překvapeně obočí, když uslyší, že Kol Gen přesunul do jiného těla.* Cože Kol udělal? *Zeptá se, i když velmi dobře slyší a rozumí, ale má dojem, že ho šálí sluch. Nechápavě nad tím zavrtí hlavou. Neví, proč tohle jeho bratr udělal, a nechce spekulovat. Možná mu to poví sám. Má ovšem pocit, že za chvíli nikoho ze svých blízkých nepozná.* To jste měli opravdu dobrou výhodu. Finn Genevieve nepoznal a ona toho mohla využít. *Kývne po té, co překoná překvapení a posune se dál. Když pak upíjí ze své sklenice, přijde jeden z Sophieniných barmanů a oznámí jí, že musí jít vařit. Opětuje jeho pohled, ale na rozdíl od něj se tváří docela vlídně.* To je v pořádku, Sophie, já počkám. *Pousměje se na ni.
Když Sophie zmizí v kuchyni, napije se znovu a pak svou pozornost obrátí na vystupující, která v baru u Sophie dnes zpívá. Chvilku ji pozoruje, ale pak se otočí zpátky k baru a pouze poslouchá. Její hlas se mu líbí. Dopije skleničku a nalije si druhou. Hudba mezitím dohraje. Zanedlouho zaslechne za svými zády zpěvaččin hlas. Ohlédne se po ní a její úsměv ji oplatí.* Dobrý večer, slečno. *Popřeje ji.* Samozřejmě. Klidně se posaďte.*Přikývne, že židle vedle něj je volná. Natáhne se po láhvi a posune ji blíže k sobě, aby dívce nezavázela.*