Rousseaus Bar

(Když ji oslovil Gennie, samozřejmě z toho nebyla nadšená. Ale on to věděl. Pokaždé, když ji tak oslovil, tak nebyla nejpříjemnější nebo ho počastovala nějakou zkomoleninou jeho jména. Bylo to tak vždycky, takže jestli ho něco snad zaráží na její náladě, která nastala v okamžiku, kdy ji tak oslovil, tak by se měl asi rozmyslet, jestli ji tak má taky příště oslovovat. Jasně mu řekla, že se jí ta zdrobnělina jména nelíbí, protože je... dětinská. Ano, je dětinská a od něj je vždycky myšlena provokačně. Takže jestli nechceš, aby byla naštvaná, nemá ji provokovat. Ne zrovna tímhle. Ale on to podle ní moc dobře věděl a jen se dělal, jak strašně je pak udivený a ublížený z toho, že ona je na něj nepříjemná. Takže podle toho vypadala taky odpověď na jeho otázku. Bylo jí jasné, že jí chce polichotit, ale za prvé chce, aby si vyžral předchozí oslovení. A za druhé... tohle je Cassandra, tohle není ona. Ne, že by jí vadilo, že o ní říká, že je sexy, protože ona sexy je. Je to pěkná holka, vážně, ale prostě to stále není ona a pokud to chtěl mířit na její osobu, tak si měl asi počkat, až tu opravdu bude stát Genevieve a ne Genevieve v těle Cassandry.) Mám náladu jako obvykle, když mě takhle oslovíš, broučínku. (Nakrčila nos a podívala se na něj. Použila zdrobnělinu slova, kterým se páry často oslovují, ale ona prostě na nic takového popravdě nebyla. Nanejvýš říkala Kolovi lásko. A nebo miláčku, ale to bylo spíš spojeno s ironií. Většinou ho ale prostě oslovovala jménem, a to naprosto normálně. Pak se ho zeptá na to, jestli udělal, co po něm chtěla. Spoléhala na to, že Kol opravdu jednou nebude flákač a když ona bude pryč, on udělá, co bylo třeba. Copak, ten nákup byl hlavně kvůli němu, aby neumřel hlady, jí bylo jedno, jestli bude za ty tři dny prázdná lednička, když tam stejně není, ale špinavé nádobí, které jí tam bude smrdět teď po celém bytě? Vlhké prádlo v pračce, které bude díky tomu zatuchlé? Mírně nakloní hlavu, položí ruce v bok. A to je už dostatečné znamení, že je něco zatraceně špatně. Nadechla se, aby mohla hned zase naštvaně vydechnout. Semkla rty k sobě. Ušklíbla se pro sebe nevěřícně a zakroutila hlavou.) Jistě. Jaký asi tak seznam... Třeba ten, který je připíchnutý na ledničce? Ten, o kterém jsem ti říkala asi tak dvacetkrát? Naučíš se ty vůbec někdy nějaké zodpovědnosti? (Ano, doba bez hádek asi skončila. Jejich odpočítávání dnů bez sporů je pryč.)

Samozřejmě, že věděl, že to Gen zase naštve, ale nemusela být tak nepříjemná, proboha. Mohla by si na to už zvyknout, že on ji tím takhle provokuje. Tady u téhle věci bylo vždycky zaručeno, že se na něj naštve a jeho to docela bavilo, popravdě. Bylo to vtipné, ten její výraz pokaždé, když jí tak řekl. Ještě že ona pro něj nevymyslela nic takového. A jemu by to snad ani tolik nevadilo, prostě by to bral jako legraci. Teď ho napadla jedna věc. Říká nějakou takovou zdrobnělinkou Camille Klausovi? Jestli ano, tak... Je to hrozně vtipná představa, jak Klausovi někdo říká třeba Bonbonku, Broučku a tak. A ještě vtipnější je to, že Klaus nějak říká Cami. S ní si minule docela popovídal, i když už měli něco vypito, ale až ji potká příště, určitě se jí na to zeptá. A nebo může Klause, kterej ho rovnou přizabije. Zaculí se na ni, když mu řekne broučínku, jako by se mu to snad líbilo, ale ne, to vůbec. Je to divný. Ale to ona nepozná, že mu to vadí, když to na sobě nedá znát. "Ale už by sis na to mohla zvyknout, že ti tak říkám, medvídku," podívá se na ni s až moc přeslazeným úsměvem a sleduje, jak se bude na to jeho nové oslovení pro ni tvářit. Něco mu říká, že jí to bude vadit mnohem víc než nějaká Gennie. Gen se ho potom zeptá na to, jestli udělal všechno, co bylo napsané na tom seznamu. On samozřejmě vůbec neví, o čem to mluví, ale jakmile mu objasní, kde ten seznam byl, tak uhne pohledem jinam, jako by se chtěl vyhnout jejímu nazlobenému pohledu. Právě teď to je jako když máma je nazlobená na dítě, kterému zadala nějakou práci a ono to neudělalo. "Jo téénhle..." řekne a až teď se na ni podívá. "Na ledničce něco bylo, to jo, ale bylo to šíleně dlouhý. Vůbec to nevypadalo jako seznam věcí, co jsem měl udělat. Vypadalo to spíš, jako by ses rozhodla psát román a jednu jeho stránku připíchla na lednici, abys mě donutila si to přečíst. A ty víš, jakej mám já vztah ke knížkám, které nejsou nejmíň pár set let staré a každá stránka nezačíná slovy jako 'fes matos'..." Celou dobu se na ni dívá a až potom uhne pohledem někam za ní, kde jsou flašky s alkoholem. Zvedne ruku a prstem ukáže za ní na alkohol. "Naliješ mi bourbone, viď že jo, lásko?"

(Uculování. To Kolovi opravdu šlo. Ale pro ni to zajisté znamenalo, že se mu to nelíbí. Taky se mu nelíbí, když mu říká nějak takhle. Když vymýšlí různé zdrobnělinky jako on. A jestli si vážně myslel, že na něm nepoznala, že mu to vadí, tak to se plete. Neschová to před ní, tohle rozhodně ne. Nijak ale jeho zakrývací metodu, která v tomhle případě zrovna moc nefunguje, nekomentuje. Spíš toho příště využije a možná ho překvapí tím, že se vlastně vůbec nenaštve, když ji osloví Gennie. Tedy alespoň na oko se nenaštve a bude ho oslovovat nějakou takovou zdrobnělinou, kterou teď použila, aby mu to všechno oplatila. Když on vytáčí ji, proč by ona nemohla taky vytočit jeho a oplatit mu to stejnou mincí? Už mu snad i chtěl říct, že má pravdu, že by si zvyknout mohla. Samozřejmě s vidinou toho, jak mu bude všechno hezky oplácet. Jenomže pak to přišlo. To oslovení. Další hrozné oslovení, které bylo asi tak tisíckrát horší než Gennie a za které by ho asi nejraději zabila.) Medvídku. No jasně. (Odfrkne si a snaží se na to nijak jinak nereagovat. Ale stejně je na ní vidět, jak moc ji to vytáčí. Kol to opravdu uměl. Měl na to až nadpřirozený talent. A samozřejmě, že to nefungovalo jen na ni. On dokázal vytočit kohokoliv.Naprosto kohokoliv.Ale ji nejčastěji. Bylo to logické, protože ona s ním prostě trávila nejvíce času. Když se ho zeptá na to, jestli udělal vše, co měl a on to vlastně neudělal, protože podle jeho slov o žádném seznamu nevěděl, tak si vážně myslela, že jí bouchnou saze. Jednou se chtěla v tomhle na Kola spolehnout. Jednou ho o něco takového požádala, chtěla, aby to zařídil, protože ona měla být pryč. Věděl to, že ve svém bytě teď nějakou chvíli nebude, věděl to, o tom seznamu, tedy alespoň mu to říkala. A jak je vidno, on ji prostě jenom zase neposlouchal, jako to dělá vlastně dost často. Ale jak to vypadalo, tak se na něj nemohla spolehnout ani v takhle banálních věcech. Samozřejmě,že to není životně důležité, ale ona se na něj nemohla spolehnout už dřív. A ty věci byly vážnějšího rázu. Myslela si tedy, že alespoň tohle pro něj nebude nijak náročné. Vždyť toho po něm nechtěla tolik.) Šíleně dlouhý. Aha. Samozřejmě. Opravdu. Pět činností. No to byl extra dlouhý seznam. A že by vydal na knihu... Hmm... Řekni mi, co tak důležitého jsi za ty dny dělal, žes pro mě nemohl udělat alespoň tohle? (Podívala se na něj docela zklamaně, protože toho měla v poslední době na práci opravdu hodně. Pracovala tady, pracovala se Stevenem na případu smrti jeho manželky, snažila se nezruinovat Cassandře život... a co dělal on?) Ne, počkej, nech mě hádat. Válel ses, hrál jsi videohry, chlastal jsi a zase ses válel. Nemám pravdu? (Povytáhne tázavě obočí. Fajn, takže až se dneska po šichtě vrátí domů, tak tam bude mít nádobí, na kterém špína bude už hodně zaschlá, takže bude boj to z něho dostat. Jakmile vejde do bytu, tak začne kýchat pod nánosem prachu, bude muset vyprat to prádlo znovu a pověsit ho. Cestou se bude muset stavit ještě na nákup, aby měla co jíst. Paráda. Fakt paráda. Celý den to tady má na starosti sama a byly chvíle, kdy se tu opravdu za ten den nezastavila, i když teď to měla naštěstí volnější. A místo toho, aby se těšila do uklizeného bytu, tak domů přijde proto, aby uklízela. Nic víc si přát nemohla. Otočila se k flašce bourbonu a vzala ji do ruky. Pak ještě do druhé vzala skleničku a nalila mu. Mlčky. Byl to zákazník, takže mu nalít musela, i když byla hrozně naštvaná. Bez jediného slova a skameným výrazem to před něj postavila a pak odešla obsluhovat stoly a sklízet z nich. Nějakou chvíli jí to trvalo, než se vrátila.)

*S platem v ruce vyrazí k jednomu stolu a zapíše si objednávku, přičemž ji na tváři pohrává úsměv. Ostatně jako vždy, když je v práci. Dnes toho však moc nemá a tak se dá říci, že ji ten čas až tolik neubývá. Naštěstí její práce je zároveň i jejím koníčkem, jelikož ji baví dělat barmanku právě tady. Možná kdyby šlo o jiný bar, tak by příliš dlouho nevydržela. Stále se chce věnovat psychologii, ale teď ji tahle práce zatím vyhovuje a ještě nějakou dobu u ní i zůstane. I když má úsměv na rtech, tak to neznamená, že se opravdu cítí šťastná. Začíná všechno jít zase z kopce. Nejdříve ztratí svého bratrance, ale už je téměř vše připravené k tomu, aby se mohl vrátit nazpět. Jenomže ztratila Marcela. Bylo to mezi nimi už tak dost špatné, ale po jejich poledním rozhovoru si může být jistá, že jejich přátelství prozatím skončilo. Ne, že by to tak chtěla, ale vybral si a nejvíce ji na tom mrzí, že teoreticky jí řekl, že je to ona, kdo může za to, že ho chtěl Klaus zabít a že nechce kvůli ní riskovat i své upíry, svůj nový domov. Jako kdyby snad zdrojem jeho neštěstí byla ona a to nikdy nechtěla, nikdy by něco takového nedopustila. Opravdu ji jeho slova zasáhla a doteď jí to zní v uších, nedokáže se toho zbavit a nedokáže to už vůbec vypudit z hlavy. Nečekala, že by byl něčeho takového schopný ne po tom, co vše prožili. Za zlé mu to však mít taky nemůže, že ano? Stále však doufá, že jednoho dne si k sobě opět najdou cestu a on se bude na ni moct dívat jako na kamarádku.
V práci je sama, pravděpodobně Genevieve má volno a ani netuší, kde je Sophie. Mrzí ji jak to s ní má a možná by bylo na čase už dát věci zase do pořádku...stále je tam ale to, že Kaie nechala ve vězeňském světě a nebýt toho, že je tam s ním Davina, tak by ho nikdy nechtěli vrátit nazpět do New Orleans.
Stojí za barem a leští sklenice, přičemž se porozhlédne po stolech a kontroluje, zda mají všechno hosté na stole a zda ji někdo nepotřebuje. Pozvedne sklenici do výše očí a proti světlu. Začne ji kontrolovat, zda je dobře vyleštěné a poté ji vrátí na své místo a utěrku položí za bar.*

*Znovu sjede očima celý lokál a poté se otočí. Vezme si sklenici a napustí si do ní čistou vodu. Sklenici si přiloží ke rtům a napije se, přičemž ji zase odloží. Zdá se, že ani nemá moc co na práci a ono to tak i je. Byla by raději, kdyby měla plno, protože by tak alespoň zabavila svou mysl a nemusela by zbytečně přemýšlet nad tím, co ji trápí. Podívá se ihned směrem ke vchodovým dveřím, když dovnitř vejde další zákazník. Začne ho pozorovat a na rtech se ji objeví lehký, přívětivý úsměv. Vyčkává, než se posadí a nakonec zvolí místo u baru. Chce mu nechat nějakou tu dobu na rozmyšlenou, ale jakmile na ni promluví, tak ihned pozná, že žádnou dobu nepotřebuje. Měla potřebu pozdravit, chtěla to udělat jako první – vždyť je to slušnost k zákazníkovi, ale nakonec ji předběhl. Ne však s pozdravem.* Taky vás zdravím. *Usměje se na něj o něco více, ale tón jejího hlasu je trochu pichlavý. Na nic však nečeká a otočí se k němu zády, přičemž natáhne ruku a už automaticky sáhne po jedné z láhví, jako kdyby přesně znala polohu každé láhve a nemusela už tak ani kontrolovat etikety. Do druhé ruky uchopí sklenici určenou pro whisky a začne do ní nalévat alkohol, který si objednal. Stejně tak nepoužívá už ani odměrku, zkrátka to má jak se říká „v oku“. Odloží láhev nazpět a otočí se k němu. Vezme do ruky mini ubrousek čtvercového tvaru, který je zelené barvy a položí to před něj na barovou desku a na to poté sklenici s whisky. Pousměje se na něj při jeho poděkování.* Nemáte za co. *Nakloní hlavu mírně do strany a poté shlédne ke své jmenovce a jen si povzdychne. Hned na to se zadívá opět na něj.* Myslíte? *Povytáhne pravé obočí.* Preferuji spíše Cami. Ve skutečnosti to jméno vůbec ráda nemám. *Opravdu nerozumí tomu, jak se to jméno může vůbec někomu líbit. A nebo je to zkrátka jen další zákazník, který se snaží touhle cestou z ní vyloudit telefonní číslo a nebo večeři. Ale taky se mu může opravdu líbit. To, že to stupidní jméno ona nenávidí, tak to nemusí platit pro ostatní. Trochu přihmouří oči k jeho tváři, když se na ni dívá. Přijde jí to, jako kdyby jo zkoumal a aby byla upřímná, tak nemá právě z toho nejlepší pocity. Nabere vzduch do plic a už se ho chce zeptat, zda je všechno v pořádku. Ale i tentokrát opět promluví on, takže mu jenom naslouchá. Roztáhne rty do širokého úsměvu, ale v jejím výrazu není nic z toho, že by byla celá mimo z jeho komplimentů. Ne, právě, že se nad tím usmívá stylem, že je to od něj sice velmi milé a lichotivé, ale takové řeči už slyšela tolikrát, že to ztrácí veškerou váhu a že ať se bude sebevíce snažit, tak neuspěje.* Nevzpomínám si, že by ta krásná barmanka nabídla tykání, cizinče. *Stále se však na něj usmívá. Všechno to bere s nadhledem. Vlastně jí tak trochu okoření dnes tu práci. Vždy, když to vypadá, že už se bude nudit a bude vymýšlet způsoby, jak se zabavit, tak přijde něco, co ji z toho vytrhne. Alespoň jí to vykouzlí úsměv na rtech.* Ale když už se ptáte, tak mám tuhle práci ráda…proto jsem tady. *Zapře se jednou rukou o bar. Na tohle nepotřebujete ani diplom z psychologie, abyste poznali ten úsměv, výraz a balící hlášky. I slepého by to praštilo do očí, že jde zkrátka o flirt. Nad jeho slovy se musí zasmát a je to takový ten zvonivý smích, přičemž trochu trhne na rameny a zadívá se někde za něj ke vchodovým dveřím a poté opět na něj.* Vlastně...patří mu celá francouzská čtvrť včetně baru. *Pokýve nad tím hlavou a z tváře ji úsměv nemizí. Trochu se k němu nakloní, ale stále je od nich větší vzdálenost.* Zdá se, že budete ve velkým průšvihu. *Odtáhne se při posledních slovech a potom se zasměje.* Jenom si dělám srandu. Rozhodně nevlastní francouzskou čtvrť a ani bar. *Je jí jasné, že tak chtěl znát odpověď na to, zda má přítele, snoubence a nebo manžela. No, teď si může jenom odvodit, co z toho má, ale teoreticky mu odpověď dala.*

*Nijak ji nevadí, že nepozdravil. Koneckonců není první a ani poslední zákazník, který nepozdraví. Jen je to zkrátka slušnost a ona sama se na to nesnaží zapomenout. Vlastně se dá říci, že na to nezapomíná nikdy, jelikož je to automatické. Vezme na vědomí jeho objednávku a nalije mu během chvíle whisky, kterou si žádá. Jelikož neřekl přesně kterou chce, tak mu dala jednu z těch lepších. Ne obyčejných, ne nejlepších, ale takový ten střed. Přeci jenom nemůže vědět, kolik peněz je ochotný zaplatit za pití a tak pokaždé, když se setká s podobným případem volí tu prostřední možnost. Není nic zvláštního na tom, že si přečetl jméno na jmenovce a oslovil ji. Ale jako každému, tak i jemu poví o tom, že preferuje jednu zkráceninu jejího jméno a téměř každý se chytne. Je jen jeden člověk, který ji tak neříká, který raději používá její celé jméno a na to už si zvykla a vlastně jí to ani od něj nevadí. Pousměje se na něj přátelsky, když ji osloví Cami. Zavrtí mírně hlavou z jednoho boku na druhý, když si na ni připije, přičemž se natáhne po své sklenici s vodou, kterou uchopí.* Tak tedy i na tebe...vás. *Opraví se hned. Upije mírně ze sklenice a zase ji odloží. Je to vážně potěšující, když někdo o vás, jako kdyby jeví zájem, ale z její strany žádný zájem nepřichází, protože už našla to, co hledala, co chtěla. A nehodlá to ani ztratit. Proto i odpoví tak, jak odpoví na jeho zvídavé dotazy. Může to působit i tak, že se ho snaží velmi jemně odpálkovat a předstírá, že zkrátka dostupná není. Pravda je však taková, že opravdu není a nemá ani na něco takového náladu, jelikož její mysl zaneprázdňují jiné starosti. Ta první várka dotazů ji ani tak nevadila, vlastně to pojala celkem s humorem. Ale jeho otázky začínají být...čím dál více zvídavé? Netuší přesně, kam tím míří. Má s ním vůbec tuhle hru hrát a nebo mu na rovinu říct, jak se věci mají? Nadechne se zhluboka. Ve tváři má stále úsměv, ale jen patrný...takový ten, který máte při práci barmanky pořád, jelikož je to vaše povinnost vystupovat příjemně.* Ten drink budu muset ihned odmítnout. Jsem přeci v práci. *Pokrčí u toho rameny.* A co se týče toho druhého...*Na chvíli se odmlčí a opět se nadechne.*...je lepší nedělat věci tak, abyste se mu jednou musel postavit. *Řekne o něco vážněji a stále si ho prohlíží. Dá se říct, že se ho snaží i zkoumat, jako kdyby sama chtěla přijít na to, kdo to je, proč se vlastně tak ptá. Nejsou to přímo klasické otázky. Může to být upír? Čaroděj a nebo vlkodlak? Nenávidí ten pocit, když to nemůže poznat, když k tomu nemá žádné prostředky.* Proč se vůbec na něj tak ptáte? Opravdu je váš zájem o mě až takový, abyste se tolik zajímal o mou známost? Normálně by to muž neriskoval a našel si někoho jiného, dostupného. To samé radím já vám a věřte mi...je to dobrá rada.*Opět začne se svými psychologickými řečmi, ale to je už její součástí, takže to ani nějak nevnímá. Možná by to někomu mohlo přijít otravné, ale ona už taková prostě je a nemá pocit, že by se změnila a že by se vůbec chtěla změnit.*

*Pousměje se na něj a jemně přikývne hlavou na souhlas, že si tedy mohou tykat. Nemá s tím sebemenší problém, možná ho i vidí naposledy. Vždyť na tom není nic špatného, když si začnete tykat, ne? I pro ni je to lepší, než vykání, ale zákazníkovi by asi jen tak nenabídla tykání...není to právě slušné a ona se drží na pracovní úrovni. Koneckonců ani nemá jinou možnost nebo snad má?* Mohu to zapít vodou. *Poznamená jeho směrem. Možná, kdyby byl konec pracovní doby, tak by si už skleničku dala, ale teď odpoledne? V žádném případě. Ne, že by na ni měla jedna sklenička alkoholu vliv, to zase ne, ale nehodlá porušovat pravidla, i když je se Sophie dobrá kamarádka. Stále je její zaměstnanec a na to by měla především myslet, což vlastně dělá pořád. Dá se říci, že mu dala mírné varování před Klausem a opravdu to bylo varování. Nechtěla by raději vědět jak by se v takové situaci choval, ale vzhledem k jeho povaze...no, neskončilo by to dobře a opravdu teď nestojí o ještě více problémů, než má. Otázkou je, zda může být člověk v New Orleans kompletně šťastný. Ne, pravděpodobně nemůže, protože vždy přijde něco, někdo, co a nebo kdo vám hodí klacky pod nohy, vy zakopnete a musíte se už po několikáté zvednout ze země a to buď už sám a nebo s pomocnou rukou. Začíná i postupně nabývat podezření ohledně něj a hodlá zjistit, proč tady vlastně je a jaké jsou jeho záměry. Nepřipadá ji, že by se vyptával jen tak, že opravdu by měl zájem o ni. Jak už řekla – v momentu, co zjistil, že má známost by se zkrátka přesunul k někomu jinému, pokud to nebyl typ, který měl až neúnavnou výdrž a byl zcela neodbytný. A to vážně doufá, že není, protože na něco takového opravdu nemá a nechce se tím ani zabývat. Stále však působí přátelsky a příjemně, když mu dává rady a nebo menší varování. Při jeho další lichotce roztáhne koutky úst do širšího úsměvu a zároveň se nadechne, aby něco řekla. Ale on ještě dále pokračuje a tak se na něj jen dívá a nesnaží se mu skočit do řeči. Schválně ani nic neříká po tom, když se snaží hádat povahové rysy Klause. U toho musí trochu přihmouřit oči, jak zkoumá jeho tvář a vyčkává, co dál řekne. Úsměv ji z tváře začne pomalu mizet, když si uvědomuje po každém jeho slovu, že jejího přítele vlastně velmi dobře zná a není tady jenom tak kvůli něčemu. Našel si ji, protože ví, že k němu má blízko? Co po ní vůbec bude chtít? Vydechne a přikývne hlavou, že se naprosto trefil.* Mám se vůbec divit tomu, že víš o mě více, než já o tobě? A že znáš Klause a pravděpodobně i zbytek jeho rodiny? *Povytáhne u toho obočí, ale nezdá se, že by se nějak stáhla a nebo snad začala mít obavy. Opravdu netuší, kdo to je a co může chtít, ale není dobré vědět už jenom to, že je tady jen kvůli nějaké spojitosti s Původními...možná jen Původním hybridem. Zarazí se v momentě, kdy řekne své jméno. Rty od sebe oddělí a jen pozoruje jeho tvář, jako kdyby nemohla uvěřit tomu, kdo tady před ní stojí. Na moment sjede očima i k jeho ruce a chvíli na to tu svou pozvedne a uchopí tu jeho, přičemž ji mírně stiskne.* Ty jsi ten bratr, který byl v jeho těle. *Vlastně v tom není žádná otázka, spíše konstatuje fakt. Nemůže si vzpomenout od koho to přesně ví...jestli to byl přímo Klaus a nebo jí to řekl Elijah, protože i s ním vedla hodně konverzací. Tak či tak je to pro ni docela šok, že se s ním setkává. Stáhne ruku zase ihned k tělu a nespouští z něj zrak.* Dobře...Lorente. *Osloví ho a nakloní hlavu do boku.* Má to nějaký důvod, proč jsi tady? *Chce to vědět přímo, zda po ní něco bude chtít. Vlastně očekává, že ano, proč by tady jinak byl a navíc i po tak dlouhé době? Proč zkrátka nešel rovnou za Klausem? Jenomže má obavy, že by jejich setkání skončilo velice špatně.*

*Usměje se na něj a pozvedne sklenici s vodou do ruky, přičemž z ní upije. Dost jasný náznak, že ji nevadí, když si budou tykat. Koneckonců na něco takového je zvyklá, ale ne, že by se seznamovala s úplně všemi hosty. Není to zase tak časté, jak si člověk může myslet. Naposledy se jí to stalo s Wadem, což byl vlastně Kol. Tedy alespoň si myslí, že to bylo to jméno, které zprvu použil. Při té vzpomínce má chuť se usmát, ale neudělá to, aby si ten muž nemyslel, že jí snad přijde něco moc usměvavého na jeho osobě. Sklenici odloží zpět za bar, tak, aby na ní nebylo vidět. Nechá ho, aby tipoval charakteristické rysy jejího přítele. Ze začátku se nad tím usmívá, že chce vůbec něco takového dělat, ale velmi rychle ji z tváře úsměv mizí, když zjistí, že to není žádná hra a on velice přesně ví, kdo je její vážná známost. Hned jí tak dojde, že tohle setkání není žádná náhoda a nemá vůbec ponětí, kdo sedí za tím barem. Upřímně by ráda věděla s kým přesně má tu čest, protože jak se zdá, tak je to opět někdo, kdo ví více o ní, zatímco ona nemá sebemenší ponětí, kdo ta osoba, která sedí naproti ní vůbec je. Stále však působí naprosto klidně. Nevypadá to, že by ji tím nějak vyděsil a nebo vyvedl z míry, i když v tomhle světě to děsivé je. A hlavně je to špatné, když má člověk o vás informace a vy ho přitom vůbec neznáte. Něco ji však říká, že sejí to nestalo naposledy. Uleví se jí, když jí oznámí, že toho vlastně moc o ni neví. V úplném závěru nic...nic s čím by měla problém. Musí se však pousmát, když opět zmíní Klause.* Ani to není nějak překvapující. Hodně lidí se o něj zajímá. Obzvlášť jeho nepřátelé. *Řekne o něco vážnějším tónem, jako kdyby snad tím chtěla zjistit, zda je jeden z nich. Nemá šanci ale právě teď dostat nějaké informace a vlastně už ani nemusí po tom, co se představí. Dívá se na něj v první chvíli hodně překvapeně, jako kdyby nikdy v životě nečekala, že se s ním tváří v tvář setká. Vlastně to opravdu nečekala a nemůže si sama přesně vybavit od koho ohledně něj slyšela. Tohle je asi jedna z věcí, kterou pohřbila hluboko v sobě...vždyť má přece i svých starostí dost. Podá mu nakonec ruku a jemně jí stiskne. Opětovného stisknutí se sice nedočká, ale nevadí jí to. Vidí na něm, že i on je překvapený z jejich informací ohledně něj a proto ruku zase stáhne k tělu. Neříká ani nic, když ze sebe vypraví to jedno slovo a přesně ví na co se chce zeptat. Nadechne se zhluboka a už – už se chystá něco říct, avšak on ji předběhne. Nakrčí mírně obočí a zamyslí se nad jeho otázkou. Po pár vteřinách přemýšlení mu odpoví.* Vlastně ani nevím. Já s ním nikdy o tom nemluvila. A pokud to neví, tak neměl by o tom náhodou vědět? *Povytáhne pravé obočí a natočí hlavu mírně do strany, přičemž pohledem znovu sjede podnik a opět se na něj zadívá. Zvědavost ji nedá a zeptá se ho z jakého důvodu tady přišel. Nedá se říct, že by byla s jeho odpovědí spokojená, právě naopak. Působí docela podezřívavě. Usměje se při tom zlehka.* Vážně? Prostě si přišel jen tak popíjet přímo tady do Rousseau's, kde právě já pracuji? *Zeptá se ho tím tónem, že se ji to nezdá jako příliš velká náhoda. Kývne souhlasně, že mu pivo načepuje.* Hned to bude. *Odejde k pípě, kde mu začne točit pivo a dá to opět před něj, přičemž bez žádných slov se zase otočí a jde se věnovat ostatním hostům. Nějakou chvíli trvá, než se za ním vrátí.* Podle tvých předchozích slov usuzuji, že si to chtěl před ním nechat utajené. Proč? *Zajímá se. No možná i proto, že okupoval nějakou dobu jeho tělo, vydával se za něj a to je něco, co mu Klaus snad nikdy neodpustí nehledě na to, zda je jeho příbuzný či nikoliv.*

*Začne být trochu podezřívavá, když se začne až moc vyptávat. Tak či tak mu nehodlá toho moc říct a čím dál více ji zajímá, kdo to vlastně je. Stále má ve tváři stejný výraz, zkoumavý a mírně nedůvěřivý. Jistě, tohle přeci může říct kdokoliv, že není jeho nepřítel a potom zjistí, že přesně to je. Sice na to vůbec nevypadá, ale zdání může klamat. O tom už se přesvědčila několikrát a zvláště tady v New Orleans nemůžete dávat na své první dojmy. Nikdy nevíte, kdo ten člověk je a hlavně, co udělá. Její bratranec na první pohled taky vypadá jako milý kluk, který až moc zbytečně mluví a přitom je to ten nejnebezpečnější psychopat. Tedy alespoň byl. Trochu překvapeně se na něj podívá, když zmíní Kola. Není nic nového, že celá rodina Původních má spoustu nepřátel. Ale nechce poslouchat, že by někomu z nich bylo ublíženo.* Pokud nechceš nikomu ublížit, tak to by si neměl ani Kolovi. Jsou lidi, kteří se o něj zajímají a těm by si rozhodně ublížil. Nehledě na to, že je to ta největší šílenost pokusit se jít proti Původnímu. *Vlastně se docela diví, že jí to jen tak řekne, jako kdyby šlo o běžnou věc. Netuší, co se mezi ním a Kolem mohlo stát a neví, zda to vůbec vědět chce. Jelikož se zdá, že šlo o něco závažného soudě dle jeho výrazu ve tváři. Věří však tomu, že i v novém těle by se dokázal Kol ochránit. Hned na to se dozví s kým má tu čest se dnes setkat a je z toho mírně rozhozená a taky překvapená. Někoho takového by tady nečekala. Chvíli poté přemýšlí, odkud přesně o něm ví a taky vůbec netuší, zda o něm ví Klaus. Ale kdyby věděl, tak by se jí o tom zmínil, ne? Probírá se všemi tolik věcí, že si zkrátka nemůže zapamatovat vše, co jí kdo řekl. Při jeho vysvětlování se zhluboka nadechne, když slyší o „dalším zabití“. Vážně..pořád je to dokola a dokola. Jeden chce zabít toho druhého, třetí chce zabít zase toho prvního. Je v tomhle městě vůbec někdo, kdo nechce nikoho za něco zabít? U jeho otázky přikývne hlavou.* Ano, pravděpodobně. Tedy...pokud to ví jen Esther a Elijah, tak je to od něj. Každopádně pokud ti dal své slovo, tak si můžeš být jistý, že ho taky dodrží. Takový on je...muž cti. *Pousměje se mírně nad tím. To se jí na něm vždycky líbilo, že jediný z celé rodiny dokázal opravdu držet slovo.* Musel se o tom zmínit v rámci...*Na chvíli se odmlčí, protože přeci jen ta terapie, která mezi nimi probíhala není ničí starost.*...nemusíš mít obavy, že bych to někomu řekla a obzvlášť Klausovi. To je něco, co musíš udělat sám. *Hned na to se ho zeptá, proč je vlastně tady a odpověď není pro ni uspokojivá. Prostě se jí nechce moc věřit faktu, že jen tak přišel do Rousseau's a z čisté náhody narazil na ni. Ale ani netvrdí, že tomu tak být nemusí, jen se tomu těžko věřit. Dá se říct, že ji Lorent každou chvíli čím dál více překvapuje. Pozoroval ji z druhé strany? Proč ji? Proč by to dělal? A má se na to vůbec ptát? Opět přikývne na jeho slova. Informovaný rozhodně byl, možná ne moc, ale byl.* No, nedá se říct že bych chodila po lokálu s nějakým detektorem, který by mi říkal, kolik nadpřirozených bytostí se tady během dne nebo měsíce ukáže, ale jo...určitě se tady párkrát zastaví. A taky je pravda, že tady můžeš občas na někoho narazit. *Pousměje se lehce a poté mu načepuje pivo, která dá před něj. Na chvíli si odběhne věnovat se jiným hostům. Ačkoliv toho nemá moc, tak zase nemůže zanedbávat ostatní zákazníky. Vrátí se během chvíle za ním a opět mu musí položit otázku. Je až příliš zvědavá a dokud je tady, tak se může ptát. Lorent vypadá jako muž, který je ochotný mluvit, tak proč toho nevyužít? Stojí k němu mírně z boku a je zapřená o bar, přičemž ho velmi dobře poslouchá. Občas přeruší oční kontakt, když se porozhlédne okolo, ale zase se k němu pohledem hned vrátí. Ve tváři má vážný výraz a nezmění se ani tehdy, kdy předvádí parodii. Nedokáže se usmívat, jelikož jde o vážnou situaci. Nadechne se zhluboka a postaví se k němu čelem.* Něco takového by ti u něj vážně neprošlo. Co takhle to zkusit spíše tak, že jsi jeho nevlastní bratr a až potom tu část, kdy si byl v jeho těle? *Navrhne mu a pokračuje dále.* Každopádně nemůžeš se mu divit, že je za to opravdu rozzuřený. Neměl si na to žádné právo...bylo to jeho tělo a patří jen jemu. Nikdo by neměl něco takového dělat. A ještě horší tvrdit, že jsi byl on. Jediné, co ti mohu poradit je to, aby si opravdu vážil svých slov a využil chvíle k vysvětlení. Protože potom už může být pozdě. Není zrovna jednoduché u něj něco vysvětlit a o to horší obhájit. *Jistě, mohla by mu pomoct, kdyby to bylo opravdu nutné, ale pochybuje o tom, že by ji Klaus poslouchal a navíc se nechce do takových záležitostí nějak plést. Ke všemu se ani trochu nediví Klausovi za jeho reakce, protože kdyby zažila to samé, pravděpodobně by sama chtěla tomu člověku dát svou lekci.*

*Ani zdaleka jí nejsou příjemné řeči, které vede o Kolovi. Ví, že není bez chyby a taky moc dobře ví, že dokáže velmi provokovat, ale ona sama s ním nikdy neměla problém. Proto jí není právě příjemné jak o něm mluví. Nakloní hlavu do boku, přičemž jí pár pramínků vlasů sjedou do tváře, ale ne tak, že by jí překážely.* Já se nebojím. Nemyslím si, že by se nechal zabít. *Řekne pevným hlasem. Založí si poté ruce na hrudi a stále se mu dívá do očí. Všude okolo ní chce každý každého zabít...lze jim to vůbec vymluvit? Proč všichni mají tu potřebu? Věci se dají řešit i jinak, ale ne. Vybírají si násilí, které nikdy nekončí. Udělají z toho kruh, kdy si to budou stále oplácet a oplácet až jeden z nich opravdu neskončí mrtví. Teoreticky jsou ale rodina, ne? Tak proč musí proti sobě stát?* Věci se dají řešit i jinak, než si jen oplácet křivdy. Ale to se velmi těžko vysvětluje těm, kteří to poslouchat nechtějí. *Následně se jejich rozhovor přesune opět ke Klausovi. Poradí mu, že by mu to měl rozhodně říct a že nemusí mít obavy ať už z její pozice a nebo z Elijahové, že by jeden z nich vyzradil jeho malé tajemství. Avšak si nemyslí, že by to mělo tajemstvím zůstat a vlastně už je to skoro půl roku, co mu to neřekl. To je asi příliš dlouhá doba, že ano?* Musel si mu ale říct, že nechceš, aby to Klaus věděl, že ano? Jinak si myslím, že by neměl problém s tím, aby mu to řekl. Tak či tak dobře pro tebe, že o tom neví. Máš šanci to udělat sám. *Ani se ho nehodlá ptát na to, co přesně chtěl říct. Buď si uvědomil, že to vlastně říct nechce a nebo si nemůže vzpomenout. Každopádně nechce se v tom nijak zvlášť šťourat. Tedy ne, že by si to nevyslechla...na to je až příliš zvědavá, ale taky ráda lidem naslouchá. Možná ale bude lepší, když nebude mít tolik informací. On však svou větu dokončí a tak jen přikývne hlavou, přičemž trochu přihmouří své zelené oči. Zajímavé nevědět o čem mluvili, ale ví, že to bylo něco důležitého. Nadále se tím nezabývá, pravděpodobně to říct nechce a tahat to z něj nebude. Pousměje se na něj, když vlastně souhlasí s tím, že mu to řekne sám. Doufá, že to vážně udělá. Přesunou se k tématu, proč je tady a zda je to vážně náhoda. Asi ji ani nepřekvapuje, že ví komu patří bar, ale o to víc ji překvapilo, když řekl, že ji pozoroval z druhé strany. Ona rozhodně není člověk, který by ho měl nějak zajímat, ne? Musí se usmát při jeho slovech. Technicky vzato ona sama je čarodějka, tedy měla být. Ale nikdy jí nebyla, když nepočítá ten jediný, malý okamžik, kdy jí pak ten vysavač síly v podobě jejího bratrance zase všechnu moc nevzal. Tak či tak...nikdy by se pro to nerozhodla.* Ano, já vím. Naštěstí Sophie je čarodějka a druhá barmanka, která tady se mnou pracuje taky. Ty to určitě vycítí. *Vlastně co byla Gen? Narozena jako čarodějka, poté se stala upírem a teď je čarodějka, ale v jiném těle. Je těžké ji identifikovat. Nechce však, aby jí pořád někdo něco říkal, byla by radši, kdyby měla tu moc zjistit to sama. Bohužel...je jen člověk. Vrátí se poté za ním a opět se dají do konverzace. Vlastně se jí povídá s ním dobře. Docela hodně mu to mluví a ona je taktéž typ, který si rád povídá. A je jí ještě k tomu otevřený, což ji docela překvapuje, když ví, že je to bratr Klause.* Vždyť nemusíš říct hned své jméno. Přemýšlej nad tím. *Usměje se na něj zlehka.* Některé věci musíš zkrátka obejít, vytvořit si prostor. Nejdříve mu to začni postupně vysvětlovat, aby tě začal poslouchat. Své jméno můžeš říct přeci až o něco později, ne hned. *Připadá jí to, že už si ani neuvědomuje, kdy člověku pomáhá. Zkrátka to dělá automaticky, jako kdyby to bylo její součástí ať už jste kdokoliv. Už – už chce něco říct, ale on se rozmluví a tak rty semkne k sobě a poslouchá ho. Vlastně se ani nediví, že nechce mluvit o druhé straně. Byla tam a je to opravdu příšerné místo, něco, kde byste se rozhodně nechtěli objevit a to nikdy. A už vůbec ne tam trávit nějaký ten čas.* Nakonec to dopadlo dobře, ale jsou lidé, kteří to potom schytali. Jako třeba já. *Pousměje se sarkasticky. Klaus se sotva vrátil do svého těla, setkali se a ona s ním nechtěla mluvit, protože měla pocit, že ji ignoruje. A přitom v jeho těle byl právě Lorent. A nakonec si z toho setkání odnesla ne velmi příjemnou vzpomínku.* Nelze si ale takhle říkat, že „nakonec to dopadlo dobře“. Vůbec by nad něčím takovým člověk neměl přemýšlet. Tělo vždy patří jen jednomu člověku, žije v něm svůj život a tak by to mělo zůstat. Každopádně je asi zbytečné to rozebírat. Stalo se a čas vrátit nazpět nejde. *Tak nějak to uzavře. Stejně by se k žádnému úplně stejnému závěru asi nedostali. Navíc jí to vysvětlovat nemusí, ale někomu jinému by měl.*

*Jako vždycky připomene lidem, že věci se dají řešit i jinak, než násilím. Jenomže vysvětlujte to nadpřirozeným bytostem, kteří mezi sebou válčí snad od počátku věků. Na ně ve většině případech tyto řeči vůbec nezabírají, i když by si to opravdu přála. Možná tak na ty, kterým je blízko. Ale jak i sama bohužel zjistila, tak někdy je násilí nevyhnutelné. Tak či tak se jí to v konečném důsledku nelíbí. A jak ji jen Lorent potvrdí, tak ani on ji nehodlá v tom nikterak poslouchat. Povzdychne si nad tím bezradně, jako kdyby chtěla se ještě pokusit o to, aby to zvážil, ale nakonec to vzdá, protože na něm vidí, že s ním žádný argument nepohne. A ani z osobních důvodů se ji nelíbí, že by měl jít proti Kolovi, nějak mu ublížit. Vždyť se dá říci, že jsou přátelé, ne? Raději tohle téma už nadále nerozebírá. Jejich téma je především Klaus a není se čemu divit, když právě teď mluví s jeho dalším bratrem u kterého si myslela, že ho ani nikdy nepozná. Nijak se nevyjadřuje k tomu, že se ji snaží říct o čem s Elijahem mluvili, ale nakonec neřekne vůbec nic, protože si to nepamatuje, jen ví, že to bylo důležité. Moc nad tím nepřemýšlí, spíše chce Lorentovi dát pár rád, které by mu mohly napomoct při rozhovoru s Klausem. Snaží se to podat tak, aby on z toho vyvázl co nejlépe, spíše si udělal prostor k tomu, aby ho Klaus poslouchal. Přeci není v jeho zájmu, aby ho zabil hned po prvních slovech a jí samotné by se to nelíbilo, kdyby chtěl zabít vlastního bratra. Ale na druhou stranu chápe jeho vztek, chápe, že lační po pomstě, protože ukrást někomu tělo? To je opravdu velký prohřešek a hlavě něco, co ani ona neschvaluje. Ani se mu nediví, že má z toho obavy. Upřímně...kdo by neměl? Je to rozhovor s Klausem a u toho nelze nemít obavy, sama to moc dobře zná, ale ona vždycky na rozdíl od něj věděla, že ji neublíží ať už řekne cokoliv. A cokoliv, co mu řekla myslela jen v dobrém slova smyslu, nikdy se mu rozhodně nesnažila ublížit. Vypadá to, že Lorent o jejich radách přemýšlí, ale nijak zvlášť jim nevěří. Nadechne se zhluboka, když jí odpoví.* To máš asi pravdu. Tak či tak ti přeju hodně štěstí. *Pousměje se na něj. Myslí to upřímně. Chce, aby to dopadlo dobře, ale sama z toho má tak trochu obavy. Ještě řekne pár poznámek k celé té výměně těl. Neví, zda mu to má vysvětlovat, to, co se mezi nimi stalo a prostě jen říct, ať to nechá být, že už je to pryč. Něco uvnitř jí však rozhodne za ni.* Náš vztah byl dříve...komplikovaný. *Ano, asi tohle je to nejlepší označení. Od doby, co mu dala najevo, že ví, kdo je, tak to začalo být komplikované. Vždy se jejich cesty nějak zkřížily a ne vždy to dopadlo právě nejlépe.* Stala se jedna věc, která nás o něco sblížila. *A teď nemyslí tu noc, kterou spolu strávili, ale ten moment, kdy měli vážnější rozhovor na druhé straně, předal po ní vzkaz sourozencům a pomohl ji vrátit se nazpět. To je asi ten okamžik, který je opravdu sblížil.* A když jsem viděla, že nejeví žádný zájem po jeho návratu na svět, tak mě to mrzelo. Neměla jsem ani ponětí o tom, že v jeho těle jsi byl ty. A když jsem na něj narazila podruhé, no...řekněme, že to už byl opravdu Klaus a já zrovna s ním mluvit příliš nechtěla. Měla jsem to štěstí, že to bylo ten den, kdy se vrátil a kdy byl nejvíce rozzuřený. A vyslechla jsem si opravdu nepříjemné věci. *Poví mu tak velmi stručně to, co se odehrálo.* Naštěstí je to už pryč. *Pousměje se nad tím. A teď? Teď je s ním šťastná. Nakonec je osud svedl dohromady. Podívá se poté na jeho sklenici od piva.* Dáš si ještě? *Povytáhne pravé obočí a zadívá se na něj.*

Od rozchodu s Gen byl Kolův život jeden obrovský stereotyp. Vstát, najíst se, být nějakou chvíli s Claire a snažit se s ní mluvit, aby na tom začala být psychicky, ale i fyzicky lépe, potom buď nasednout do auta a nebo si vyšlápnout pěšky do nějakého baru a opít se. To bylo prostě teď na denním pořádku, Kol musel najít nějaký způsob, jak se s tím rozchodem, který měl tentokrát na svědomí on, vyrovnat. A pro něj bylo nejjednodušší prostě pít. A pít. A pořád dokola. I ty pozdější kocoviny mu za to stály. Fakt. Někdy se opil i tak, že myslel na samé kraviny. Jemu vlastně bylo jedno, na co že to myslí, hlavně, že to nebyla Gen. Ani do Rousseau's už nechodil tak často, protože nikdy nevěděl, kdy má službu a kdy zase ne. Jen jednou za celou tu dobu se tam odvážil a od toho jednoho barmana si zjistil, kdy tam Gen bude. A taky kdy tam nebude. Sice měl kecy, proč to chce vědět a tak, ale Kol ho naštěstí (naneštěstí?) dokázal přesvědčit a barman mu to prozradil. Vlastně ani neví, proč chce jít tam. Vždyť je přeci spousta jiných barů, které má rád a kde je o poznání menší riziko, že potká někoho, kdo by mu přinejlepším jednu vrazil. Možná v podvědomí doufá, že ji uvidí? Ale proč? Nemělo by to na nic vliv, akorát by mu to hlavu zamotalo ještě víc, kdyby ji viděl. Stačí, že už takhle na ni myslí skoro pořád a nemůže ji dostat z hlavy. A ještě aby ji viděl? Ne...
I přes tohle všechno se tam ale nakonec vydal. Jo, šel do baru, kde bydlí Sophie, nejlepší kamarádka Genevieve. Šel tam, kde pracuje přítelkyně jeho bratra, Cami. Právě teď vchází tam, kde klidně může potkat svoji pří... bývalou přítelkyni. To zní sakra hrozně. Vejde dovnitř a hned se na něj otočí pár hlav, které jeho příchod zaregistrovaly. On si jich buď nevšímá a nebo jim věnuje jenom nějaký ten svůj nevrlý pohled a rozhlíží se kolem, jestli tu není. Ne. Nikde ji nevidí. Paráda, oddychne si. Tak ten barman nekecal a dneska službu nemá. Ale i přesto, že tady Gen dneska není, si nesedne na své obvyklé místo u baru, nýbrž ke stolu zastrčenému v rohu. Počká si, až přijde nějaká obsluha a až pak si objedná.

(Sešla schody ze Sophiina bytu a vzala to přes kuchyni. Byl tam zrovna John, který vařil někomu večeři. Už taky věděl, že Jack dneska bohužel nedorazí. Bylo by vlastně docela divné, kdyby to nevěděl. Komunikace tady v baru mezi zaměstnanci nevázla, což bylo jen dobře. A možná to bylo taky tím, že jsou to všechno vlastně kamarádi. Jack s Johnem dokonce bratři. Chvíli se tam s ním zastavila, aby si popovídali. Ale opravdu jen na chvíli, protože věděla, že musí do lokálu, aby obsloužila hosty. John věděl, že ona přijde co nevidět, takže nechal nejnovější objednávku pití ležet na baru, protože si myslel, že by si toho, koho šel obsloužit, možná chtěla obsloužit sama. Nechápala, jak to myslí. Ale John jí potom řekl, že v baru sedí její přítel Kol a objednal si bourbon. I když je mu divné, proč se ho nedávno ptal na to, kdy tu ona nebude a žádal po něm, aby mu to řekl na několik směn dopředu. Tedy na tolik, kolik jich John znal. Už teď byla rozladěná a popravdě se jí chtělo Johnovi říct, že ona to vezme za něj tady v kuchyni, jestli by Kola opravdu jen nešel obsloužit on. Zřejmě si vyrazil na skleničku. Ale než stačila vůbec něco říct, tak John pokračoval, jestli se něco mezi nimi neděje, že už párkrát viděl Kola, jak se vypotácel z nějakého baru a byl značně opilý. New Orleans je opravdu malé, když malým chce být. Musela zatnout pěsti a semknout čelist, aby tam nezačala mlátit do věcí a nerozmlátila kuchyň. Jako by si to neměla myslet. Kol nedělal nic pro to, aby se dostal Esther na kobylku. Neměl žádný plán, jen prostě chlastal, protože to uměl nejlíp. Ani si nemyslela, že by John měl ještě pokračovat. Vlastně si o něm začínala myslet, že je to taky dobrá slepičí prdel a drbna, protože vyžvaní hned všechno, co uvidí a uslyší. Ale to bylo asi tím, že se tohle týkalo nějakým způsobem jí samotné a on chtěl, aby to věděla. Jenomže John ještě pokračoval a to, co řekl, to ji dorazilo úplně. Že prý ho viděl v baru jednou s Claire. On sice Roussea's miloval a měl tu práci, ale znáte to, občas prostě potřebujete změnu. I John chodil do jiných barů. Prý tam byl se svým známým, se kterým se už dlouho neviděl a spatřil je tam.) Jsi si jistý? (Tohle jí opravdu nějak nehrálo. Claire přeci měla být mrtvá, no ne? Když jí ale John poví, že si je naprosto jistý, protože Claire tady v baru způsobila problémů víc než dost a pamatuje si ji na tuty, tak ona zezelená. Mohutně polkla a snažila se popadnout dech. Na Johnovu starost, jestli je v pořádku, jen kývne hlavou.) Fajn, já ho jdu tedy obsloužit. Jistě už se nemůže dočkat, až dostane svoje pití. (S těmito slovy se pohroužila do útrob baru. Mechanicky vzala lahev s bourbonem a nalila do sklenky určené množství. Takže Kol tak strašně dychtil po pomstě a tak strašně se chtěl soustředit jen na to. Takové kecy. Pokud se s ní chtěl prostě rozejít, měl jí to říct na rovinu a ne ji takhle tahat za nos a hledat si nějaké záminky k tomu, jak by se jí mohl co nejlépe zbavit. A Claire? No páni. Tvrdil jí, jak se strašně musí od všech odstřihnout. No, zřejmě to taky nebude tak žhavé. Díky tomu, jak je teď rozčílená, ji vlastně vůbec nezajímá to, jak je možné, že Claire je naživu. A možná, možná, že tohle byl celou dobu jejich plán. Vzala skleničku do ruky a šla k místu, kde byl na lístku označený stůl. Opravdu tam seděl Kol, ale zrovna nevnímal, že by k němu někdo šel. Postavila skleničku na stranu stolu a než Kol vůbec vzhlédl, najednou ho držela pod krkem a jeho nohy se odlepily od země. Nahodila samolibý úsměv.) Zdravím, Kole. Ale copak to tu děláme? Pijeme? Jak často? Slyšela jsem, že docela dost. (Její stisk ruky byl vážně pevný. Vlastně ho škrtila. Samozřejmě to neušlo ani některým zákazníkům, ale nebylo jich zas ak moc, protože ten stůl byl opravdu zastrčený.) Kde je tvoje nasazení a chtíč po pomstě? Kdepak jsi ho nechal? Někde po cestě? (Mluví mrazivě klidně a o to nebezpečněji právě vypadá.) Ale herec jsi opravdu úžasný, to ti musím říct. "Promiň, musím se od tebe odstřihnout, musím se odstřihnout od všeho. Chci jít za pomstou." (Začne parodovat jeho hlas. A pak se uchechtne a podívá se na chvíli do strany, než se vrátí pohledem na něj.) Mimochodem, jak se daří Claire? To tedy bylo zmrtvýchvstání. Doufám, že o ni pečuješ s láskou, aby byla další osobou, kterou může Esther mučit. (Ne, tohle od ní opravdu nebylo pěkné, ale ona Claire nenáviděla a teď měla opravdu dost velký vztek. Pak zamlaská a zakroutí hlavou.) Ale čemu bych se mohla divit. Ty jsi vlastně dokázal vždycky jenom pít. A nebo plány kazit. (Další dost nepěkná poznámka. Snažila se být úderná. Hodně úderná. A to taky byla. Štvalo jí, že se tak strašně dušoval, jak se chce a půjde pomstít Esther, ale ona toho nesmí být součástí, ale místo toho si tu v klidu chlastal a promenádoval se po městě s Claire. Kolova tvář už byla vcelku zarudlá. Možná byl tak zaskočený, že se nebránil svou magií. To je fuk. Pustí ho ze svého sevření a on spadne na zem.) Mimochodem, (vzala sklenku bourbonu do ruky a vylila obsah jemu do obličeje.) Tady máš ten bourbon. Je to na účet podniku. (Otočila se a odkráčela si to za bar, kde se snažila opravdu zhluboka dýchat.)

Nějakou chvíli už seděl u stolu a už si i stačil objednat u obsluhy. Jak čekal, nebyla tu Genevieve, dokonce ani Sophie a nebo třeba Cami. Byl tu ten chlápek, od kterého si zjišťoval, kdy tu Genevieve je a kdy zase ne. Objednal si, jako obvykle, sklenku bourbonu a čekal na svém místě, než mu ji obsluha donese. Nevnímal ani tak moc okolí, byl myšlenkami úplně někde jinde. Možná u Genevieve a nebo Claire. Nebo třeba taky Esther? To nikdo neví. Ani si nevšiml, že už se blížila, dneska zrzavá, obsluha s jeho pitím a že mu to už položila na stůl. Zničehonic ale ucítil na svém krku něčí ruku a to ho už dostatečně probralo a zjistil, že tohle není ten chlápek. Ne. Nedá se říct, jestli to bylo tím, jak ho škrtila a nebo tím, jak byl překvapený, ale v tu chvíli, kdy ji uviděl a kdy od něj nebyla ani tak daleko, na ni začal úplně civět. Je překvapený, že tady před ním stojí Genevieve a je úplně překvapený tím, že je tu ve svém původním těle. Pravá Genevieve. Nečekal, že by to mohla udělat tak brzo, netušil, co ji k tomu vedlo. Že by už bylo to všechno se Stevenem vyřešené? Poslouchá každičké její slovo a opravdu pečlivě naslouchá i jejímu hlasu. Sakra. Kdyby ji aspoň potkal v těle Cassandry, ale tohle? Jako by to dělala naschvál. Chtěl jí na to něco říct, několikrát, ale to, jak ho škrtila, tomu bránilo. Držela ho dokonce i ve vzduchu, nemohl zkrátka otevřít pusu a mluvit tak, jak byl zvyklý. Jako ano, sice mohl použít svou moc, aby ji nějak zastavil, aby ho neškrtila, ale neudělal to. Proč? Už několikrát si řekl, že jí neublíží a už tolikrát tohle slovo porušil, třeba před několika dny, ten rozchod, tím jí ublížil. Ale teď? Nebude na ni přece útočit magií. Mluvila o tom, jak pije. Musí jí být přece jasné, že nebude sedět po tom všem doma na zadku a pít džusík. A pomsta? Sakra, copak jí neříkal, že teď spolupracuje s Klausem? Copak jí není jasné, že nějaký plán asi má, jinak by se s ní nerozcházel? Buď byla tak rozzlobená, že jí to nemyslí a nebo už neví. Celou dobu mlčí (ne, že by něco mohl říct) a dívá se jí do obličeje. Nejde v něm vyčíst nic, až když se zmíní o Claire, tak se mírně zamračí, možná si toho ani nevšimla. Jak se o tom sakra dozvěděla? Ví to jen minimum lidí. Navíc teď vypadá dost jinak, tak i když spolu někde byli, tak ji určitě nikdo nepoznal. Určitě ne... To, co řekla, ho překvapilo a nelíbilo se mu to. Myslel si, že mu to nemá za zlé, že si myslí, že to nebyla jeho chyba, jak jí Esther ublížila, ale jak to vypadá, opak je pravdou. Samozřejmě, že musela přijít chvíle, kdy z ní vypadne to, že si myslí, že je to všechno kvůli němu. Popravdě netuší, jestli tohle řekla jen ze zlosti a jestli to myslela vážně nebo ne. Neví. Nemluvila by tak, kdyby jí neublížil. Kdyby se s ní nerozešel. Ale nemůže říct, že to nebylo správné. Pořád je tu naděje, že to na Esther nějak zahraje a ona uvěří tomu, že se fakt nepohodli a rozešli se ve zlém. Doufá v to, že to tak bude. Po nějaké chvíli ho konečně pustí a on dopadne na zem. Na nohách se udrží, ale jednou rukou se musí chytit stolu, aby nespadl, protože ho škrtila fakt docela hodně a dlouho. Na několik málo okamžiků měl skloněnou tvář dolů a když se chtěl na Gen podívat, ani to nestihl, protože měl v obličeji najednou bourbon, který si objednal. Ona se vzápětí otočí a odejde za bar. Kol tam pak chvíli stojí jako opařený a až po chvíli si vezme ze stolu pár ubrousků a tvář si aspoň trošku osuší. Poté se rozejde k baru. Když jí nemohl nic říct předtím, řekne teď. "Za prvé, Genevieve, ty vůbec nevíš, jak to s Claire bylo. Nevíš vůbec nic. Nevíš, co se stalo, tak se do toho nepleť, protože pokud vím, tak tohle není tvoje věc. Teď už ne." Ou, to nebylo pěkné. "A ať tě ani nenapadne srovnávat tebe a Claire. Že tebe jsem od sebe odstřihl a ji ne. Nečekám, že ti to dojde hned, ale zkus přemýšlet a třeba něco vymyslíš, na to jsi chytrá dost," řekne a celou dobu se jí dívá do obličeje. "A že chlastám? Že nechystám nic proti Esther? Co sis jako myslela? Že zůstanu dřepět na Plantáži a vydržím to tam? Já bych se tam zbláznil, jasný? Takhle si aspoň nějak pročistim hlavu, na chvíli myslim na něco jinýho, rozumíš?" podívá se na ni naprosto nechápavě. Ona ví, že hodně věcí řešil alkoholem a žal společně se smutkem, to byla klasika. "A plán mám. S Nikem. A do toho se nepleť."

(Opravdu se snažila uklidnit tím, že zhluboka dýchala. Možná, že by měla vypadnout do kuchyně a opravdu říct Johnovi, že se s ním střídá, že bude mít šichtu v kuchyni ona, protože by opravdu byla spíše raději zalezlá. Říká si, jestli neudělal chybu tím, že mu to neřekla už hnedka, že šla sem a "obsloužila" Kola. Ušetřila by si pár vrásek na čele. I když i v kuchyni by rozhodně zuřila. Možná by si díky tomu uřízla i prst. Ne, bylo lepší si to s ním vyřídit. Nelitovala toho, co řekla, tentokrát opravdu ne. Kola viděla neustále vždycky jenom chlastat a teď byl viděn i on několikrát Johnem, jak jen a jen chlastá. Možná by se opravdu měla naučit si nelámat hlavu s tolika věcmi, prostě něco vypustit a jet třeba někam na dovolenou. Ano, mohla by jen někam na dovolenou, zrelaxovat se a až by se vrátila, tak by tu byli všichni pobití a byl by klid. Ona by jen našlapovala na těla mrtvol, ale byla by naprosto odpočatá. Vlastně to byl docela dobrý plán, o kterém jistě bude ještě uvažovat. Začíná být na nervy, a to není dobře. A zase cítila tu bolest uvnitř. Tu, kterou cítila i ve chvíli, když jí Kol říkal, že to musí skončit. Ale tentokrát byla ta bolest ještě víc znásobená. Nejradši by si zalezla do koutku a vyřvala se a vybrečela. Jenomže si přeci slíbila, že brečet nebude. To je pro malé holky, pro někoho, kdo nedokáže zvládnout to, co má před sebou. Ona to ale zvládne. Kol se odstřihl od ní? Dobře, proč se tedy ona neodstřihne od něj? Bude jí tak mnohem líp. Až se zítra probudí, Kol Mikaelson nebude existovat. Ne pro ni, už nikdy víc. A ona se alespoň bude moci soustředit na svoje přátele, na svoje lidské přátele. Už dlouho neviděla Scotta, Lucase nebo Bereniku, se kterými občas, když byla ještě v orchestru a vlastně i když v něm pak nebyla, vyrazila ven. Ano, to přesně udělá. Prostě začne žít bez něj. Jaképak copak. Věděla, že k ní míří a byla srozuměná s tím, že si od něj něco vyslechne. Zapřela se o bar a podívala se na něj s kamennou tváři. Tak pojď do mě, pitomče. Říkala si v duchu a pozorovala ho. Chudáček, byl ještě stále celý rudý.) Ne, to nevím a ani mě to nezajímá. Prostě se inspirovala mnou. (Samozřejmě tím myslí to, že o ní si taky pár měsíců mysleli, že je mrtvá.) A jo, máš pravdu, teď už to není moje věc, takže si s ní vlastně klidně můžeš zalézt zase do postele. Už můžeš beztrestně. (Usměje se na něj zářivě, jako kdyby mu to opravdu přála.) Ale prosím tě, neříkej mi, že jsi mě odstřihl pro to, jak ti na mě strašně záleží, ale na Claire méně, takže tu si po svém boku nechat můžeš. To snad ne, Mikaelsone. Kdyby tě tak slyšela. Teda kdyby slyšela mě, jak říkám, co si myslíš. Asi by nebyla moc ráda. (Pomlaskne si a zakroutí hlavou nad tím, kam Kolovy myšlenky vedou. Ona to věděla moc dobře. Přesně jak řekl, nebyla hloupá.) Ano, jsi opravdu takový chudáček, tak to musíš zapíjet, aby ses s tím mohl vyrovnat. (Odfrkne si a zasměje se nevěřícně.) Samozřejmě, mějte si s Klausem plány. Máš pravdu, že už to vlastně není moje věc. Ani Claire, ani nic jiného. Jsem svobodná a volná, sakra. Měla bych si to užívat. A taky budu. Vlastně bych ti měla poděkovat, že jsi se tu ukázal. Ráno se mi bude vstávat líp s tím, že si můžu vyjít s přáteli, aniž bych já nebo nějaký z mých přátel musel snášet tvoje žárlivé scény. (Samozřejmě, že u Jacksona chápala, když Kol žárlil vzhledem k tomu, že mezi nimi něco proběhlo. Stejně jako ona nemohla kvůli tomuhle vystát Claire. Ale mnohdy dělal Kol scény i někomu, s kým se opravdu jen přátelila.) Přeješ si ještě bourbon? (Povytáhla obočí a usmála se na něj, jako kdyby to měl být její nejmilejší zákazník.)

Měl se po tom, co ho Genevieve začala škrtit, hned sbalit a odejít. Neměl k ní chodit a ještě jí něco říkat, protože to nemělo žádnou cenu. Ona je naštvaná a ještě dlouho bude. A Kol jí to nebere, má na to právo. Ale to, že je naštvaná neznamená, že by nemohla pochopit, proč to udělal. Zdá se, že to ale ani pochopit nechce. A nebo to nedokáže pochopit, prostě jí to hlava nebere. Taky možnost. "Inspirovala se tebou? Fakt si myslíš, že zrovna Claire se tebou potřebuje inspirovat?" řekne a nechápavě se na ni podívá. Možná párkrát se mohlo zdát, že se inspiruje u Genevieve, ale i kdyby, tak to Kol nikdy moc nepozoroval. Claire byla atraktivní sama o sobě, nepotřebovala se nikým inspirovat. Upozorní ji na to, že už to není ani zdaleka její věc, už by se do toho neměla motat, bylo by to tak mnohem lepší. Ale ne, ona nedrží pusu, ona musí říct další věc, která ho štve. Sakra hodně ho to štve, ale nedává to na sobě moc znát. Chvilku se na ni jenom dívá a potom se z plna hrdla zasměje. "Waau, Genevieve, to jsem vážně nečekal. Ty na ni žárlíš?" podívá se na ni tázavě a pobaveně zároveň. Co si o něm jako myslela? Jo, Claire je hezká, párkrát se s ní vyspal... Ale upřímně? Teď ho vyzáblá Claire ani trošku nepřitahovala. Ale ona ji neviděla, jak vypadá, tak vůbec neví, o čem mluví. Kdyby jo, asi by držela klapačku. "Ty seš asi dost mimo, co?" koukne na ni, když mluví o tom, jak ji odstřihl a Claire ne. "Když už proti mně bude chtít Esther někoho použít, nebude to Claire, ale ty, protože ví, koho bych si vždycky vybral. A právě tomu musí být konec. Musí si přestat myslet, že mi na tobě záleží." Třeba by si dokonce mohla myslet, že mu teď začalo víc záležet na Claire, kdo ví. "Já piju a co děláš ty? Brečíš Sophie na rameni? Genevieve, každej máme něco." Při jejich dalších slovech jen skloní hlavu, podívá se do země a nechápavě jí zavrtí ze strany na stranu. Hned se na ni ale podívá nazpátek. "Jo, seš volná. Dělej si co jen chceš a s kým chceš. Máš moje požehnání." Tón, jakým to říká, zní, jako by mu to bylo úplně jedno, ale tak to není. Právě naopak. "Vlastně mě napadlo, že by ses mohla stavit za Jacksonem a jeho novou láskou. Ta by možná ráda poznala onu Genevieve. Ale bacha, asi bude trošku nakrknutá. A Jackí taky," pokrčí nevinně rameny. Ona o tom vlastně nevěděla, jakej průser Kol udělal. Kdyby jen věděl, že Nailah to začala už dávno řešit. Chtěla pomstu a dostane ji. A to dost brzo... Jenom se na ni ušklíbne, když se ho zeptá, jestli si dá ještě bourbon. "Ne, díky, nedám si. Dneska jsem si zapomněl peněženku, tak nechci, aby ti tady rostl dluh," řekne a pokrčí rameny. Potom se zvedne a bez jediného slova na rozloučení z baru odejde.

(Dneska měla službu. Vlastně si jich v tomto týdnu naložila docela hodně, protože se potřebovala nějak zaměstnat. Potřebovala něco dělat, aby tak nemyslela na to, co se stalo, aby dostala Kola Mikaelsona z hlavy. Ale popravdě to vůbec nešlo a ona ho měla v mysli neustále. Vlastně působila trochu jako leklá ryba a duchem trochu nepřítomna. Ale v práci se tak nějak držela. Nebo se o to aspoň snažila. Snažila se vyjít vstříc všem zákazníkům a rozdávat úsměvy, pokud to jen trochu šlo. I když její úsměvy měly teď nádech smutku, skrytého smutku, který nosila v sobě. Kol měl teď zase svoje vlastní tělo. To byla tak možná jediná výhoda, kterou v tom viděla, protože věděla, že si ho opravdu přál zpět. Nevěděla, na jak dlouho to bude, než mu Esther znovu najde tělo nové, ale alespoň malou chvíli se mohl těšit z toho, že je zase sám sebou. A zřejmě se navrátí jeho staré manýry, které se snažil potlačovat, když byl s ní, ale teď už nebude mít důvod. Nepamatuje si na ni a ona se mu má vyhýbat. Chce to splnit, ale sama neví, jak dlouho to vydrží, nebo jak dlouho to bude trvat, než se objeví třeba tady v baru, bude se chtít napít a ona zrovna bude mít službu. Budou to pro ni muka a Esther to moc dobře věděla. Věděla, co dělá a jak jí tím ublíží. O to přesně jí šlo. Byla to zlá žena, kterou by nejraději viděla několik metrů pod zemí. A jen doufá, že se to opravdu splní. Nebude to hned, ale Esther nebude žít, nebude žít navěky a jednou se jí její jednání opravdu vymstí. Bezduše čistila sklenice za barem, protože teď neměla nic jiného na práci. Stoly byly obsloužené a všichni se dobře bavili nad sklenicí piva, vína či jiného alkoholu. Všichni vypadali spokojeně, ona jediná, jako by do tohohle schématu vůbec nezapadala. Dala všem vědět, co se děje a jak to bude ještě předtím, než Kol nové tělo dostal. A bude jen doufat, že to všichni budou respektovat, protože se nechce dostat do problémů. Ale copak ona. Nechce, aby se do problémů dostali její blízcí v čele s její dcerou, která vlastně o ničem neví. Kol Mikaelson by pro ni měl být mrtvý, passé. Bude dost těžké se s tím vyrovnat, ale musí to zvládnout. Musí to zvládnout jako všechno. Je z toho unavená, ale musí jít dál, než se z toho zblázní.)