Rousseaus Bar

(Poslední dobu trávila hodně času ve škole. Radši byla tam, než sama doma. Večer chodila zpívat do různých podniků, kde potom také většinou zůstávala sedět u baru se sklenkou tvrdšího alkoholu a cigarety. Damiena skoro nepotkávala. Spíše se míjeli a nevypadalo to, že by Damien nějak toužil po tom s ní dobrovolně trávit čas. A ona se mu nevnucovala. Sem tam mu ráno uvařila kávu, nebo mu přinesla oběd, ale i tak spolu prohodili sotva pár slov. Neznala tu moc lidí a s většinou prohodila jen pár slov, i když by to ráda napravila a našla si zde přátele, nedařilo se jí to tak úplně. Elijaha od jejich posledního setkání nepotkala a to samé Marcela. Jako kdyby všichni přestali existovat. Připadalo jí, jako kdyby bylo New Orleans opuštěné, jako kdyby ona byla neviditelná. Cítila osamělá a to jen podporovalo její stesk po blízkých, kteří buď byli mrtví, nebo je zanechala ve Francii. Ale nejvíce smutnila po jedné osobě. Nejvíce se jí stýskalo po muži, kterého milovala. Muži, kterého stále miluje, i když už dávno není s ní. Stále má jejich společnou fotku na stole v kabinetě. Sedí spolu na lavičce v parku, on jí pevně tiskne k sobě a líbá jí na čelo. A Adelle se směje. Tak zářivě, jako kdyby jí snad hvězda na nebi vtiskla svou zář do duše a celou jí prozářila. Možná by tu fotografii měla spálit. Měla by to nechat plavat. Jenže jak by mohla? Jde smazat kus vás, jde smazat kus vaší historie? Vymazat z ní období, člověka, jako kdyby vůbec neexistoval? Přemýšlela, že by mohla uspořádat nějakou slavnost. Ale čeho? A koho by pozvala? Ještě si to nechá projít hlavou. Teď mířila v potrhaných úzkých džínách a černém triku s potiskem Nirvany, koženou kabelkou s nýtky a tmavými kanadami do baru Rousseau, kde se měla sejít s Marcelem. Zaprvé, protože ho chtěla vidět a s někým si popovídat, a zadruhé, chtěla další odpovědi, které jí Marcel mohl dát. Byla prostě nalíčená, nic výrazného a vlasy měla rozpuštěné, přírodně kudrnaté. Vešla dovnitř a usadila u baru, asi tři místa od zdi a objednala u barmana hned dvě sklenky Bourbonu. Pro ni a pro Marcela. Sice bylo na alkohol celkem brzy, ale jí to nevadilo. A Marcelovi to asi také vadit nebude. Ještě předtím, než sem přišla si venku zapálila a vykouřila dvě cigarety. Byla tu o chviličku dříve a tak na nic nečekala a trochu ze své sklenky upila. Potřebuje se trochu uvolnit, je strašně napjatá, jako kdyby ji někdo napínal na roztahovák.)

(To, že potkal Claire trochu narušilo jeho..léčení? Vlastně jo, tohle je asi tak nejvhodnější popis proto, čím si prochází. Léčení a ne, není to odvykací léčení. Opravdu nejde o jeho alkoholické problémy. Pomalu se vyrovnává s tím, že věci jsou teď jinak a on to musí jaksi napravit. Proto se stále snaží věnovat svým upírům, i když pořád není stoprocentně duchem přítomný. S Jackem vlastně od jejich rozhovoru nemluvil, docela ho to překvapilo. Čekal, že by mu dal nějakou tu zprávu nebo tak. Rozhodně by to od něj bylo slušné, ale asi prostě nemá moc času a to na druhou stranu chápe. Přeci jenom je to ženatý muž a musí se věnovat i své ženušce. Ani se neviděl s Jean, věděl moc dobře, že je stále ve městě a stále přemýšlel nad její nabídkou. Nechtěl od ní nic tak velkého, protože ví, že by to nemuselo hned dopadnout dobře. Město. Město se pomalu stávalo něčím..novým. Přišlo mu, jakoby se všechno okolo něj měnilo a to nesmírnou rychlostí. Všechno bylo každým dnem jiné a on netušil, jak to je vůbec možné. Takže svůj volný čas, teda volný..všechen jeho čas už byl vlastně volný. Neměl žádné jiné aktivity..maximálně šel navštívit svou psycholožku a nebo vyvenčit Marva. Jinak měl čas na to, aby se věnoval svým lidem. Trénoval s nimi, protože to potřebují. Trénink, sebeovládání, musí se vše naučit, aby byli pořádně silní i když jsou všichni teprve mladí upírci. Už pomalu nechodil domů, ale zůstával v sídle. Dokonce tam přestěhoval i Marvina. Byl tam mnohem radši, přeci jenom ten velký prostor, kde může všude kálet, mu dělá velkou radost, na rozdíl od ostatních. Ti moc jeho hovínka na každém rohu neberou s úsměvem. Dnes neplánoval nic moc, chtěl jen sedět se svými lidmi a bavit se. I to potřebují. Jenže mu tak trochu jeho plány nevyšly, protože ho o schůzku požádala jedna mladá slečna. Pořád to v sobě má, tak tohle by si asi řekl, kdyby šlo o někoho jiného, než Adelle. Ta se s ním asi nechce sejít, aby si to s ním rozdala..spíš půjde o další ty informace. No, trvalo jí to docela dlouho, ale vůbec jí to nemá za zlé. Taky by s tím moc nepospíchal. Proto se v černých riflích, tmavě zeleném tričku s krátkým rukávem a nějakou starou bundou vydal do města. Došel do baru, kde nebyl už hodně dlouho, Rousseau's. Zadíval se na dveře, které vedou do zadní místnosti. Zamyšleně je chvíli pozoroval s velkou bolestí v očích, než se trochu vzpamatoval a očima vyhledal Adelle. Konečně jí našel a tak se k ní připojil, cestou si ještě objednal něco k pití.) Tak jsem tu..Tvoje upíří wikipedie. (Jemně se na ní usmál.)

(Seděla tam, pohrávala si se skleničkou plnou alkoholu a s hraným zájmem si prohlížela bar, který znala už skoro nazpaměť. Měla by přestat tolik pít. Neprospívá to jejímu zdraví. Neměla by kouřit ani pít a co dělá? Přesně to, co by neměla. Znovu se napila ze skleničky. Bohužel zjistila, že ji stihla za tu krátkou dobu vypít a tak si objednala další. Bude to dlouhý večer. Na chvíli zavřela oči a položila si ruku na bar, o kterou se opřela. Nevěděla, proč to dělá, ale svým způsobem jí to uklidňovalo. Zhluboka se nadechla a vydechla. Nechala své myšlenky se volně toulat, když v tom její pozornost upoutal vřelý, milý hlas, který mluvil k ní. Pomalu otevřela oči a podívala se na Marcela, který vždy vyzařoval něčím překrásným, co jí nutilo se zeširoka usmát, zaměřit všechnu svou pozornost na něj a přestat se cítit přehlížená. Možná, že oni dva spolu nezačali úplně nejlépe, všechno se vyvinulo jinak, lépe, a je za to ráda. Najednou udělá něco, co by do sebe vůbec neřekla. Vyskočí ze židle a obejme ho. Na chvilku ho k sobě přivine a nepřestává se usmívat. Je to jen kratičká chvilka, přátelské objetí, a i když se s Marcelem moc dobře neznají a on ji zřejmě nepovažuje za nic jiného než otravnou holku co mu neustále volá a něco po něm chce, ona ho bere jako muže, kterému věří. Možná dělá ukvapené závěry, ale Marcel jí pomohl a ona je mu vděčná. A je také první a zároveň jediný, o kom toho ví trochu víc než jen jméno a příjmení.) Ahoj. (Pustí ho a pozdraví ho. Nepřestává se usmívat. Letmo ho přejede pohled od shora dolů a pak se vrátí k jeho očím. Marcel byl jako dobíječ baterek. Ale dnes vypadal tak, že i on by se potřeboval trochu dobít.) Vypadáš… jinak. (Konstatovala s neutuchajícím úsměvem Adelle. Pak vylezla na stoličku a natočila se tělem k Marcelovi, aby na něj lépe viděla a poslala k němu skleničku Bourbonu, kterou mu objednala.) Musím se ti k něčemu přiznat. Ten tvůj úsměv je příšerně okouzlující a vždy mě to nutí se také usmívat. Nicméně, jsem ráda, že tě vidím… Tak mě napadlo, že dnes bychom si možná mohli dát od nadpřirozena dát pauzu a ty bys mi to dopověděl jindy? Anebo bys mi mohl rovnou udělat praktickou ukázku, něco mi ukázat. (Blízko nich nikdo neseděl, takže mohla mluvit trochu hlasitěji, přesto ale nemluvila úplně nahlas. Nevěděla, že v tomhle baru o nadpřirozenu vědí skoro všichni. Na konci své řeči se znovu zeširoka usmála a šibalsky na Marcela vytáhla obočí. Chovala se dnes jinak.)

(Rovně, doleva, rovně, doprava...už znal cestu do Rousseau's nazpaměť. Asi by tam došel i poslepu. Strávil tu hodně času..zvláště jedno období, kdy sem chodil kvůli jedné, moc krásné blondýnce. No, teď už se moc nechodí..vlastně pokud má nějaký ten čas trávit v baru, tak si raději vybere jiný. Vejde dovnitř a na pár chvil se vrátí do minulosti, do ne moc pěkných vzpomínek. Moc dlouho se ale v té nedávné minulosti nevrtal a raději začal hledat Adelle. Zahlédl někoho, kdo jí byl až moc podobný a usoudil, že to asi bude ona a ne nějaké její dvojče. Došel tedy až k ní a oslovil jí. Ona ale udělala něco..no něco, co ho vážně překvapilo. Objala ho. Objetí..to je něco, co už dlouho nezažil. Naposled snad objal Davinu..ta ho často objímala, že si pak přišel jako nějaký medvídek. Když ho objala, rozhodně se tomu nijak nebránil a dokonce jí i jemně pohladil po zádech. Museli vypadat jako nějací staří známí, kteří se vidí po několika letech. Ale ne..oni se sotva znali. Vlastně ani netušil, jak na tom jsou. Jsou přátelé? Asi pro Adelle bude něco víc, než jenom chlápek, který je ochotný jí říct něco víc než ostatní. Raději se v tom dál nehrabal a usadil se vedle ní.) Ahoj (S přikývnutím a s letmým úsměvem jí pozdravil. Nad její poznámkou zakroutí hlavou, ale nijak se neurazí. Ne, dneska nechce být smutný, naštvaný..chtěl by se trochu bavit, jak taky původně plánoval.) To víš..zestárl jsem. (Podotkne bez nějaké známky úsměvu a naprosto vážným stylem, ale nakonec jakoby roztál a usmál se. Prohlédl si sklenku, která před ním přistála a sladce se usmál, jakoby viděl svou dávno ztracenou lásku. Uchopil sklenku do ruky a trochu upil. Pozorně poslouchal, co má vlastně na srdci. Jo, to první, co mu řekla ho rozhodně potěšilo a nejenom jeho, ale i jeho ego. Bylo to, jakoby mu právě dala jednu náplast na ego a, že jemu by se teď těch náplastí hodilo.) Štěstí, že my se nečervenáme. (Skočí jí do řeči a pak už jí zase nechá pokračovat. Nad tím, co mu řekne pak, se zamyslí. Praktická ukázka..určitě bude litovat toho, že to vlastně navrhla. Kopne do sebe zbytek Bourbonu a sleze ze židle.) Tak fajn..Pokud chceš nějakou tu praktickou ukázku, musíme někam jinam. (Rozhlédne se po baru.) Sice tu snad každý ví o nadpřirozenu, ale nechci tu dělat představení. (Nabídne jí, že můžou jít někam jinam. Rád jí ukáže ty dobré stránky upírství. Rozhodně jí nebude ukazovat, jak se upíři krmí..k tomu vážně nepotřebuje publikum. Pokud se chce krmit, nakrmí se. Na rozdíl od jiných, kteří k tomu potřebují hudbu, diváky a všemožné kraviny.)

(Ani nepoznala, že ho její objetí překvapilo. Ona sama ani nevěděla, proč to udělala, ale ona to chtěla udělat, cítila, že je správné to udělat. A Marcel se od ní neodtáhl, ani jí neodstrčil, ba dokonce naopak, rukou jí přejel konejšivě po zádech. Naposledy objímala svou tetu na letišti. A i když byla dospělá, brečela jako malé děcko. Bála se, že až jí znovu uvidí, bude to na studeném kovovém stole, s vybledlou pokožkou a nehybným, ztuhlým tělem. Bála se, že jí opustí, jako každý v jejím životě. I tu krátkou chvilku si užívala. Mělo to však čistě přátelský význam. K Marcelovi si i za tu malou chviličku dokázala vytvořit jakési křehoučké, slaboučké pouto, o kterém se ještě rozhodne, zda bude s jejich přátelstvím sílit, nebo se zlomí. Nad jeho odpovědí se musí upřímně zasmát. I když měl Marcel svoje problémy a starosti, vždy vás dokázal rozveselit, nebo na Adelle to tak působilo. Smutné na tom bylo, že on nestárnul, ale ona ano. Jeho tělo nechátralo. Neměl zničené plíce od cigaret a játra od alkoholu a jeho tělo nebylo celkově v ne moc dobrém stavu díky leukémii, ze které se už ale téměř vyléčila. Takže až jí bude za pět let 27 a bude vypadat starší, jemu bude možná několik stovek let a bude vypadat stále stejně. Ano, tak trochu se smrti obávala a nejvíce stáří, ale takový už je život. Jakmile se Marcel napil, napila se ona také. Ale rovnou obsah celé sklenky dopila. Avšak další si zatím neobjednávala. Když jí Marcel řekl, že upíři se nečervenají, napadla jí k tomu hned otázka, co by ji zajímala. A co na srdci, to na jazyku, tak to bylo i u Adelle.) Chápu to správně, že když se nemůžete červenat, nemůžete mít ani sex, nebo…? Můžou mít vůbec upíři potomky? (Stále se u toho trochu usmívala, ale teď na něj trochu vykulovala oči, protože jí to opravdu zajímalo. Nečekala, že by souhlasil s názornou ukázkou, ale jakmile souhlasil, zavolala barmana, zaplatila a také slezla ze židle.) Platí. (Ušklíbla se. Tohle bude zábava, určitě ano. Společně vyjdou z baru a venku se zastaví. Adelle s sebou nemá žádnou bundu, ale zatím je jí dobře, jelikož je vyhřátá z venku, a i kdyby jí byla zima, nerada si stěžuje.) Takže, kam půjdeme…? (Neříká mu, že se bojí výšek, protože doufá, že nikam vysoko nepůjdou a ani s tím nepočítá. Ona z nich má skoro až panickou hrůzu. Zastrčí si ruce do kapes u kalhot a pousměje se na Marcela. Vyčkává na jeho reakci.)

*Předchozí den měla štěstí na to se na malou chvíli vidět s Elijahem. Domluvili si tak schůzku na ráno mimo Abattoir, protože přeci jenom nepotřebují spolu mluvit o všech záležitostech na místě, kde je může kdokoliv slyšet. V neposlední řadě mají už nějakou dobu nového obyvatele sídla a i když to možná není oficiální, tak ta blonďatá hlavička tam pobývá docela často. Ne, že by s tím měla problém, to vůbec ne, spíše nepotřebuje slyšet úplně všechno a tak sama navrhla, že by si tentokrát mohli popovídat někde mimo sídlo. Moc se jí nezamlouvala lokace pro kterou se nakonec rozhodli, ale jelikož s majitelkou jistého baru už není tak na ostří nože, jako před několika měsíci, tak jí to nedělá takový problém.
Ráno vstane asi někdy okolo deváté hodiny a zamíří ihned do koupelny, aby provedla každodenní hygienu a osprchovala se. Ze šatníku si vybere nějaké šaty, které se dokonale hodí na tohle počasí a obleče si je. Není sice fanouškem tohoto vkusu, ale zase jim ani nepohrdá. Přehodí si přes ně džínovou bundu, která ji spadá do poloviny pasu, spíše jenom tak jako nějaký doplněk a hned na to vyrazí ze sídla pryč. Nestavovala se pro Elijaha, protože ani netuší, zda se nachází v sídle nebo ne. Namísto toho mu napíše sms ve chvíli, kdy už si to míří pěšky po Francouzské čtvrti, že je už na cestě. Možná by ho mohla informovat o jejím posledním rozhovoru s Marcelem a tudíž i o tom, jaký rozhovor vedla s Jacksonem, i když nepovažuje právě za nejlepší bavit se právě o něm. Zajímalo by jí však, jaký bude mít pohled na věc, kdyby přeci jenom uzavřeli nějakou dohodu o spolupráci. Horší to však bude s jeho bratrem, který s ním má osobních sporů více, než hodně a v něčem přesvědčit Klause? Jo, tak to se dáváte na hodně dlouhou cestu. Nechce zničit své spojenectví s ním, stejně tak jako nechce úplně odmítat nabídku Marcela, protože si myslí, že by to mohlo fungovat a co víc? Je to nejrychlejší způsob k tomu, jak dostat její malou holčiku zpět domů, aniž by byla vystavená nebezpečí. Ovšem stále je tady ten problém s Esther, který je vážně na čase už vyřešit, ale věří v tom Klausovi a ostatním, že na něco přijdou. Avšak má velké tendence k tomu, aby se do všech událostí zapojila. Nebaví ji to jenom stát na místě a čekat, jenom proto, aby jí snad nebylo nějak ublíženo. Připadá si pak naprosto zbytečná a ten pocit naprosto nenávidí. Už tak má jisté problémy u vlkodlaků a nemůže s tím jenom tak pohnout, takže by byla velice ráda, kdyby mohla tahat za nitky alespoň tady. Potřebuje něco dělat, potřebuje být ve středu dění a hlavně potřebuje zaměstnat co nejvíce svou mysl. Prochází se po čtvrti a rozhlíží se okolo sebe. Město vypadá pořád stejně, jako kdyby se nic nedělo, jako kdyby všude nebylo jedno velké nebezpečí a ve městě nezuřila válka frakcí. Závidí občas těm lidem jejich bezstarostnost, jejich nevědomost. Oslavují svátky, které mají naprosto jiný význam, než si myslí...žijí v tom, že všechno jsou jen legendy a nemají sebemenší tušení o tom, kolik na tom pravdy je a co se jim odehrává přímo za zády. Je občas vážně hezké vidět, jak si užívají, jak řeší své lidské problémy, jak se baví při hudbě, která kdyby jen na den utichla, tak by to pravděpodobně znamenalo zkázu celého města. Nadechne se zhluboka a přidá do kroku.
Zanedlouho se objeví před dveřmi Rouseau's a vejde tak dovnitř. Ani se nerozhlédne okolo a zamíří k jednomu volnému boxu, kde se usadí. Do ruky ihned vezme nabídku, kterou jen přeletí očima, protože servírka je u ní skoro ve vteřině. Objedná pro sebe kávu, stejně tak i pro Elijaha s tím rozdílem, že ona si dá presso s mlékem a jemu jenom klasicky černou. Neobjednává nic dalšího, protože netuší, zda bude mít chuť si dát nějakou snídani. Aby byla upřímná, tak co se týče její osoby nejraději by se zakousla do nějakého člověka a posnídala právě tímto způsobem. Jenomže vzhledem k tomu, že má na svém seznamu už obětí dost, tak si nechce přidělávat další. Možná později si dá doma pytlík s krví, ale teď by mohla pro změnu něco sníst. Takže si ještě na to objedná wafle se sirupem a odloží nabídku zpět na stůl. Opře se a o něco pohodlněji se usadí, přičemž čeká na Elijahovu společnost.*

*Dny plynou poslední dobou skoro stejně, bez žádné velké odlišnosti až mu téměř splývají v jeden nekonečný dlouhý... Téměř je přestal vnímat. Nemá toho moc na práci vyjma jedné jediné věci, která je pro něj nejvyšší prioritou, a které podřídil vše ostatní. Nyní již, jen čeká na vhodnou příležitost, kdy zajde za matkou se svým rozhodnutím. Má vše promyšlené a pokud se nestane něco neočekávaného, mělo by to vyjít podle toho, jak se Klausem před nedávnem dohodli. Naštěstí o jejich dohodě nikdo neví. Navenek před celým New Orleans dále předstírají, že je jejich bratrský vztah na bodě mrazu. Občas ho to vše stojí hodně úsilí, aby zůstal věrný své roli a někdo z jeho blízkých tu jeho komedii neprohlédl. Nechce tím věci komplikovat. Většinou se ve společnosti svých blízkých zdržuje po dobu nezbytně nutnou. Nezavádí hovor na nic z toho, co by jej mohlo odhalit. Raději se drží stranou a více pozoruje dění ve městě. Příliš do něj nezasahuje. Uvědomuje si, že s některými není v kontaktu poměrně dlouhou dobu. Doufá v to, že až bude Esther mrtvá, situace ve městě se uklidní a budou mít trochu klidu, bude to moct napravit. Některým jedincům se poslední dobou raději vyhýbá. Mohl by udělat něco, čeho by později litoval. Musel by být hluchý a slepý, aby mu ušla změna, kterou Esther provedla u Kola. Nijak detailně se o něj raději nezajímá. Stačí mu to málo, co se k němu donese. Přesvědčuje sám sebe, že to s Kolem je, jen dočasný problém.
Předchozí den se v sídle setkal s Hayley. Domluvili si spolu na další den schůzku, aby si mohli promluvit.
Když den D nastane, vstane jako vždy docela časně ráno. Dopřeje si krátkou sprchu. Oblékne se. I kdyby neměl schůzku právě s Hayley dbal by na to, aby jeho vzhled byl jako vždy bezchybný. Už je to tak dlouho jeho zvykem, že to nemá v úmyslu měnit. Bílá košile, tmavě modrá kravata, černý oblek. Když je s šaty spokojený, doladí v koupelně poslední detaily. Vezme si důležité věci, jako peněženku, telefon a vše ostatní. Po té opustí pokoj. Zastaví se v kuchyni, kde si dá svou porci krve. Nijak se nezdržuje. Svou snídani odbude poměrně rychle. Na konci po sobě v kuchyni uklidí a sídlo opustí. Vydá se do města. Chce se trochu projít a zjistit, co je nového. Na dobu, kdy se s Hayley domluvili má ještě trochu času. Stihne projít pár míst. Když se pak podívá na hodinky, zjistí, že má nejvyšší čas zamířit do Rousseau´s. Netrvá mu to dlouho ani normální rychlostí. Vejde dovnitř. Díky časné denní době zde ještě není tolik hostů. Za barem nevidí nikoho známého. Dnes mu to nevadí. Přišel za Hayley. Všimne si té, na kterou právě pomyslí. Sedí v jednom z boxů. Zamíří k ní. Všimne si, že už na stole před ní stojí občerstvení.* Přeji ti hezký den, Hayley. *Pozdraví jí, sotva dojde k boxu, ještě dříve, než se posadí naproti ní. Přelétne si ji krátce rychlým pohledem, kterému ovšem nic neunikne. Vídá ji nyní velmi zřídka. Někde ve svém nitru se s tím už smířil a sžil se s tím, co má.* Děkuji ti za kávu... *Poděkuje ji s jemným pousmáním, ve kterém je vidět lehké pobavení, protože shledá, že ji má připravenou přesně tak, jak ji má nejraději. Při tom má opět příležitost se na ni dívat, což využije. Není na tom ovšem nic neobvyklého. Ke svým blízkým je vždy pozorný a starostlivý.*

*Poklepává prsty o desku stolu, jako kdyby byla nervózní. Není tomu tak, protože už dávno se přestala Elijahovi vyhýbat a nebo on jí. Věci se dle ní navracejí do původních kolejí, alespoň tak, jak je to nejvíce možné. Znovu jsou přáteli, alespoň ona by to tak mohla nazvat. Nemají mezi sebou už žádné neshody a když se potkají v sídle, tak spolu prohodí několik slov, než se každý z nich začne opět věnovat tomu svému. Pravdou je, že takové jaké to bylo kdysi už to nebude, protože věci se změnily a oba je poznamenaly, ale možná to může být lepší právě díky tomu, co si prožili. Přestane poklepávat rukou o desku stolu, jakmile zaslechne další příchod do baru a trochu se nakloní, aby viděla dobře na osobu, která právě vešla. Vydechne a zase se stáhne nazpět, když zjistí, že to není osoba, kterou vyčkává. Je tady jenom půl minuty sama a už začíná z toho čekání být na nervy, vlastně ani neví, proč to tak je. Možná tím, že přesně ví, komu tento podnik patří a nechce tu osobu zahlédnout. Není to však už nepřátelství, co mezi nimi panuje, ale něco, co sama nemůže identifikovat. Zachránila jí život, tvrdila, že to dělala pro Elijaha, což taky dělala, ale co když nějaká její část to dělala i pro sebe? Ovšem z těch sobeckých důvodů, kdyby náhodou jednoho dne potřebovala čarodějku i přes to, že jednu mají přímo pod střechou. Zabere se do svých myšlenek tak, že si ani nestihne všimnou příchodu Elijaha, dokud není až téměř u ní.
Vrátí se myšlenkami zpět na zem a při pohledu do jeho tváře jí mírně cukne koutek úst směrem nahoru.* Ahoj, Elijahu. *Nikdy nebyla typ člověka, který by byl velmi zdvořilý v pozdravech tak, jako on. Vlastně po většinu času ani nikoho nezdravila, ale dnes jí to přišlo vhodné a obzvlášť, když se od něj dočkala pěkného přivítání. Sleduje ho po celou dobu, když si sedá a i po tom, co se usadí. Přikývne na jeho poděkování a podívá se na šálek kávy před ním.* Snad jsem se trefila dobře, když jsem ti objednala černou. *Pozvedne zrak k jeho tváři a obě ruce položí na stůl před sebe a sepne je. Sama netuší, kde by přesně měla začít a co říct jako první. Ví vůbec o tom, že mluvila s Klausem? Nebo tuší, že byla za Jacksonem v Zátoce a nebo se snad stihla rozkřiknout její nemilá návštěva u Marcela? Nakonec se rozhodne stáhnout ruky zpět k tělu a položí si je do klína, přičemž se i opře.* Pořád jste s Klausem na nože? *Zajímá ji, zda udělali alespoň nějaký pokrok a nebo mezi sebou mají pořád rozpory, protože u ní dá se říci, že to už před nějakým časem zahodila. Je vlastně asi jediná, která s ním nepřišla do žádného velkého konfliktu po jeho návratu, což může považovat pro sebe za plus, ale pravda je taková, že se ho nikdy nebála a nikdy nebude.* Nedávno jsem s ním mluvila...asi před pár týdny. *Pokračuje, jako kdyby ani sama netušila, co přesně mu tím chce říct. Ví, kam tím míří a o čem ho chce informovat, ale netuší, zda vůbec volí ta správná slova a nebo zda to nepůsobí moc křečovitě.* Dohodli jsme se na pár věcech. Především na tom, že bude nejlepší stát při sobě, pokud chceme...pokud ji chceme nazpět. Myslím, že by si to měl vědět. *Natáhne ruku po svém šálku s kávou a přisune si ho blíže k sobě, přičemž si do něj nalije mléko. Musí mu být jasné o kom přesně mluví, ale takhle na veřejnosti nemůže říkat její jméno nahlas a nebo se o Hope vůbec zmiňovat. Uchopí šálek s kávou a přiloží si ho ke rtům. Trochu z něj upije a odloží ho před sebe.* Mimochodem asi nejsi informovaný o tom, zda do Abattoir přibude další člen, že ne? *Pronese to s úsměvem na rtech a snad ví, na co přesně naráží. Nedělá jí to problém, ale je to takové zvláštní...nejdříve tam byla ona, Elijah, Klaus a Rebekah, pak se přistěhovala Alisea i s malou Nikolasou. Momentálně tam tráví hodně času Cami a až se Hope vrátí, no, řekněme, že jich tam zrovna málo nebude a o to náročnější bude si tam popovídat v soukromí.*

*V baru ho nezaujme nikdo a nic ne na víc, než pár vteřin. Cestou k místu, které pro ně Hayley vybrala, tak stačí přehlédnout celý lokál ve velmi krátké době. Když neshledá nic, co by ho zaujalo nebo znepokojilo, věnuje svou pozornost už, jen Hayley. Přijde mu, že je myšlenkami někde mimo, neboť na jeho přítomnost zareaguje, až ji osloví. Uvítá ho jejím typickým úsměvem, který jej alespoň trochu potěší, protože ví, že tento jev je u Hayley v poslední době velmi vzácný. I on jí na uvítanou věnuje jemný úsměv. Už, jen proto, že ji vždy rád vidí. Ví, že doba k veselí moc vhodná není, ale pokud vše dopadne, jak má, tak je to otázkou času, než se to zase zlepší. Věří tomu pevně i z toho důvodu, že se o úspěšný průběh postará osobně. Úsměv, pozdrav, pořád mu to přijde jako něco, co u Hayley zrovna často nevídá. Považuje si toho tedy o tolik více. Usadí se naproti ní. Krátce přelétne očima nápoje, které stojí na stole a zvedne s díky oči k Hayley. Nebyl by to on, aby něco takového opomenul. Obzvláště když se mu Hayley trefila rovnou do jeho oblíbené. Sám si prohlédne i její objednávku. Jen tak letmo. Snad pro příště, kdyby si vyměnili role a on byl ten, který se jako první postará o občerstvení.* Trefila si se přesně. *Poznamená s letmým pousmáním a krátkým pohledem na ni. Po té sklopí oči před sebe na stůl. Zvedne ruku a za podšálek si svou kávu přitáhne o něco blíže k sobě. Sáhne po lžičce, vloží ji do šálku a krátce horkou černou tekutinu promíchá. Lžičku opět odloží. Po té zvedne pohled od kávy k Hayley. Udělá to zrovna pár vteřin před tím, než se jej zeptá na jeho vztah s Klausem. Během její otázky jeho výraz potemní, možná posmutní. Jako by si už vypěstoval automatickou reakci na tohle jméno v souvislosti s ním. Zůstane navenek vážný a vypadá, že přemýšlí nad tím, co Hayley říct. Je jedna z mála osob, které by rád řekl, jak to skutečně mezi ním a Klausem je. Jenže se přesvědčil, že se to nevyplácí. Navíc nezná místo v celém tomhle městě, kde by si mohl být stoprocentně jistý, že se jeho slova nakonec nedonesou k Esther a celý plán selže. Ne, kvůli tomu to nemůže udělat. V sázce je příliš mnoho. Aby si dal ještě chvíli na rozmyšlenou, sáhne po hrníčku, zvedne jej k obličeji a krátce se napije. Káva je přesně taková, jakou ji má rád. Chutí i teplotou. Když polkne první doušek, napije se ještě jednou. Po té šálek položí zpátky.* Snažil jsem se si s Niklausem promluvit. Přimět jej, aby aspoň poslouchal. Ale víš jaký je. Neodpouští. *Promluví k Hayley. Jeho hlas je tichý, jako by smířený se skutečnostmi, o kterých mluví. Cukne koutky rtů do stran v jakémsi smutném pousmání, či úšklebku.* Patrně to bude ještě nějaký čas trvat, než najdeme opět společnou řeč. *Dodá ještě. Vypadá přes všechnu svou skepsi, kterou před Hayley dává najevo, že neztrácí svou neochvějnou víru a naději ve svého bratra. Ví, že si za tu dobu prošli vícero krizemi a vždy je nakonec dokázali urovnat. Tahle už je také zažehnána, jen o tom ještě chvíli nesmí nikdo vědět. Během svých slov o Klausovi a o jejich rozepři se dívá Hayley do očí. Vypadá velmi přesvědčivě. Nemůže si dovolit, aby pojala nějaké podezření. Co nebude vědět, to ji neohrozí. Po té s mírným výdechem skloní pohled zpátky ke své černé kávě. Není to pro něj snadné mít před Hayley tajnosti. Sáhne znovu po hrníčku a párkrát se napije. Odloží ho a zvedne pohled k Hayley po té, co promluví. Zjištění, že mluvila s Klausem jej chvilku nechá v nejistotě, protože netuší, co od toho čekat. Pozorně ji proto naslouchá. Dívá se jí při tom do očí. Neujde mu, že jí něco dělá potíže říct a není si jistý, proč to tak Hayley má. Přesto je trpělivý a vyčkává, dokud mu nepoví vše, co má na srdci. Z jejich slov nakonec usoudí, že to nebylo tak špatné a je přesvědčený, že jejich setkání i rozhovor určitě probíhal v jiném duchu, než ten sourozenecký, ať už s Rebekah nebo s ním. Jeho vážný výraz, který má od své zmínky o Klausovi na tváři se nyní trochu vyjasní. Líbí se mu, že se dokázali s Hayley na něčem shodnout. Pokývá souhlasně a zároveň uznale párkrát hlavou.* Jsem rád, že jste něco takového s Niklausem dokázali a jsem rád, že to vím. *Poznamená a ujistí ji, že ačkoliv jsou oni dva s Klausem v rozepři, těší ho tenhle pokrok mezi Hayley a ním.* Máte už o tom nějakou představu? Přišli jste na něco? *Zajímá se hned vzápětí. On aby neriskoval prozrazení se Klausovi raději vyhýbá a nevyhledává jeho společnost. Nemůže tak příliš tušit, jestli bratr něco nepodniká. Nyní má ovšem možnost zjistit něco od Hayley. Samozřejmě nechce vyzvídat, ale pokud mu může něco nenápadně naznačit, uvítá to. Tázavě se na ni krátce podívá. Zároveň jeho pohled naznačuje, že mu o tom smí říct, jen ve vší tajnosti a nenápadně. Po té se opět chvilku věnuje své černé kávě. Něco z hrníčku upije. Při tom přemítá nad tím, co důležitého lze tady probírat, co se případně může donést k uším jejich nepřátel. Tedy v dané době jednomu z nejhorších nepřátel - Esther. Během toho, co o tom dumá se jej Hayley zeptá, zdali je informovaný o tom, že se počet členů domácnosti v jejich domě rozroste. Postaví šálek na talířek a krátce si Hayley změří. Tuší, o kom to mluví. Musel by byt slepý a hluchý, aby mu to ušlo. Sleduje ovšem, jak se na příchod Cami do jejich domu dívá ona. Podle úsměvu si nemyslí, že by to brala nějak negativně.* Myslím, že vím na co... tedy na koho narážíš, Hayley. *Odvětí po té krátce s mírným pousmáním. Jemu na tom tedy nevadí vůbec nic. Proti Camille nemá jedinou námitku. Je přesvědčený, že má blahodárný vliv na Niklause a nejen na něj. Jemu také dokázala pomoci. I díky ní tady teď může zase klidně sedět a povídat si s Hayley a zároveň být připravený okamžitě sprovodit ze světa jejich momentálně nejhoršího nepřítele - jejich matku.* Je štěstí, že máme tak velký dům... *Zkonstatuje s pobaveným podtónem. Po té, ale o něco zvážní. Zadívá se na Hayley z části pátravě, z části tázavě. Jako by chtěl proniknout až do nitra její duše a zjistit vše, co ji trápí, co ji znepokojuje a pokud bude moct to odstranit.* Jak se vede tobě? *Je to všeobecná otázka. Vždy se o Hayley zajímal a to se u něj nezměnilo a nejspíše už nezmění. V poslední době spolu vždy prohodili, jen pár slov. Z nich toho nebyl schopen moc pochytit. Chce tuhle schůzku nyní využít i k tomu, aby zjistil více, pokud mu Hayley bude chtít něco povědět. Nijak na ni, ale netlačí. Nechává to čistě na ní, co a jestli vůbec mu něco poví.*

*Vůbec nevnímala v jednu chvíli své okolí. Dá se říci, že byla někde mimo realitu, někde hluboko ve svých myšlenkách, kdy si pokládala jednu otázku za druhou a chtěla na ně znát odpovědi, co nejdříve. Mohla by na někoho působit i trochu nervózně, rozpačitě, ale nebylo tomu tak. Jen byla až příliš do sebe zabraná a proto si Elijaha všimla až ve chvíli, kdy přišel k ní a promluvil na ni. Naštěstí sebou necukne, když ji „vyruší“ z jejího přemýšlení, ale namísto toho párkrát zamrká, aby se vrátila nazpět do reality. I když se možná na sobě snažila nedat znát nějaký náznak její nepřítomnosti, tak věří tomu, že jeho očím nic neunikne. Patřil k lidem kteří jsou velmi vnímavý a ke všemu ji zná až příliš dobře na to, aby dokázal odhadovat, co se u ní může odehrávat a nebo rozpoznávat její reakce. Zlehka se na něj pousměje a pozoruje jeho tvář. Nemá žádný důvod k tomu na něj reagovat jinak, navíc jeho přítomnost je skoro vždy potěšující. Opravdu je ráda za to, že se jejich vztah dal do pořádku, alespoň tak, jak to nejvíce šlo. Ani jeden z nich neměli lehké období, ale to přeci neznamená, že si nemohou vyměnit pár letmých úsměvů nebo ne? Na členy rodiny se snažila být příjemná, ale co se týkalo ostatních, tak tomu už tak moc nebylo.
Za dobu, co se znají už ho stihla poznat a hlavně v sobě, kdy spolu trávili skoro veškerý čas a tak i dovolila mu objednat kávu. Věděla, kterou si každé ráno připravoval, ale jeho vkus se mohl za tu dobu, co se nebavili a nebo příliš nestýkali změnit. Nakloní halvu do strany a usměje se nad zjištěním, že se to vůbec nezměnilo. Jenom mlčky přikývne a nadále se k tomu už nevyjadřuje. Jen na chvíli sjede pohledem k jeho ruce, která právě promíchává obsah šálku, než znovu pozvedne zrak i bradu a zadívá se mu do tváře. Jelikož spolu netráví už tolik času a událo se mezi nimi toho tolik, tak netuší přesně, jak začít konverzaci. Není to vůbec o tom, že by si neměli, co říct, protože ví, že je toho spousta, co by mu chtěla říct a on sám jistě musí mít toho na srdci taky spousty, jenom to chce najít tu společnou cestu po které budou kráčet. Všechno je to jako kdyby někdo otočil na novou stranu listu a začal psát nový příběh, ukončil to, co bylo předtím a teď to vzal všechno od samého začátku. Možná spisovatel sám nevěděl, co přesně dělá a možná to ani neví jeden z nich, avšak je ochotná jít touto cestou a poznat to. Položí mu jednoduchou otázku, ale zdá se, že pro něj je až příliš těžká. Vidí v jeho očích, že to není lehké s jeho vztahem ke Klausovi a tudíž už zná i odpověď, že jejich spor stále přetrvává. V tento moment neví, zda má začít znovu mluvit a smazat tak všechno, co chce říct. Ví totiž přesně, co přijde, co jí řekne. Vydechne přitom trochu otráveně a už – už otevírá ústa, aby mu něco řekla, když v tu chvíli promluví on. Proto zase spojí rty k sobě a odmlčí se. Během jeho vyprávění si přejede jazykem po horním patře a překříží ruce na hrudi, aby snad tak dala jasně najevo, že tohle jejich přetahování je únavné nejenom pro ni, ale pro všechny okolo a vůbec nic jim to nepřináší. Sleduje každou mimiku v jeho tváři a i přes to, že má chuť mu skočit do řeči, tak to neudělá. Počká si na moment, kdy k tomu bude mít prostor a který následně přijde.* Nemyslíš, že je už na čase, abyste vaše neshody posunuly stranou a začali řešit společný problém? *Pravé obočí ji vystřelí směrem vzhůru a na pár sekund tak zůstane, než ho stáhne do původní pozice. Jako kdyby nedokázala zůstat v klidu, jako kdyby potřebovala něco dělat a nebo při nejmenším stát, protože ruce si znovu složí do klína. Na tuhle konverzaci by bylo nejlepší místo Abattoir, ale tam je až moc zvědavých uší a tak se musí spokojit s tímto lokálem, kde je taky mnoho uší a musí jenom doufat, že většina z nich jsou hlavně ty bez upířího sluchu.* Máme tady nepřítele, kterého potřebujeme zničit a vy dva stále spolu nemluvíte. Jak je vůbec možné, že se s ním dokážu na něčem dohodnout já a ty ne? Nejde přeci o odpouštění, ale o to vycházet spolu. *Zavrtí nad tím hlavou a sáhne po šálku s kávou. Opět z něj upije a odloží, jako kdyby potřebovala do těla co nejvíce kofeinu.* Na druhou stranu dohodnout se na něčem s Klausem je těžší, než si potřást rukou s ďáblem. *Neodpustí si jednu ze svých hořkých poznámek. Dokáže na něm vidět, že to s ním nevzdává, ale to jim přeci nepomůže. Opravdu by si měli promluvit, protože pokud to neudělá Elijah, tak se do toho brzy vloží i ona sama a nebude to nic příjemného pro nikoho z nich. Když už naznačila, že sama měla s ním rozhovor, tak se rozhodne mu o tom něco málo povědět a uvést věci na pravou míru. A tak se i stane. Po celou dobu se mu dívá do očí a nenechá si uniknout každou změnu v jeho tváři. Ona se po celou dobu tváří stejně a i ve chvíli, kdy vidí na jeho tváři jisté potěšení z toho, že právě oni dva se dokázali domluvit na jistých věcech a vlastně i na spolupráci o které mu ale nehodlá říkat. Nelíbilo by se mu, co zamýšlejí, všechny ty věci, které se týkají Zátoky. Tohle si nechá čistě pro sebe, ale hlavní cíl mu sdělila, protože si myslí, že by to vědět měl.
Podívá se na desku stolu při jeho otázkách a netuší, jak přesně by mu na to měla odpovědět. Nabere vzduch do plic a znovu se mu zadívá do očí. Naštěstí z něj dokáže číst a přesně ví, co ji pohledem naznačuje. Bohužel o Esther se nijak zvlášť nebavili, když nepočítá ty výčitky, které dávala na jeho hlavu, ale převážně šlo o konverzaci ohledně vlkodlaků a jejich dcery. I když ví, že Elijahovi může plně důvěřovat, tak bude nejlepší, když jisté záměry zůstanou jenom u ní a u Klause.* Tak především se musíme zbavit té mrchy, kterou nazýváte matkou. *Ušklíbne se nad tím, protože nedokáže přenést její existenci na zemi.* To je asi teď to nejdůležitější, čím bychom se měli zabývat a potom si půjdeme pro to, co nám vzala. *Normálně by řekla její jméno, ale tady takhle mluvit nemůže. Možná přeci jenom pro příště bude lepší, když si o tom promluví právě v Abattoir. Konečně jí obsluha přinese její snídani za kterou poděkuje a ještě se servírka zeptá, zda si nedá něco Elijah. I když se jí teď do toho při takové konverzaci nechce pouštět, tak přeci jenom vezme vidličku a odkrojí si kousek wafle, přičemž se i nezapomene zmínit o „novém přírůstku“ do Abattoir. Vloží si sousto do úst a musí se opět pousmát uštěpačně, ale není to mířeno na něj, avšak na jeho bratra. Nadechne se zhluboka a zakroutí hlavou ze strany na stranu, když si vezme další sousto.* To možná ano, ale i tak jsme schopní slyšet někdy i věci, které nechceme. Začíná to tam být čím dál víc zajímavější.* Vloží si sousto do úst, které po chvíli polkne a přitom si pohrává s vidličkou v ruce. Ještě chvíli ji na rtech hraje úsměv, dokud Elijah nezvážní. V ten moment ví, že přijde buď něco, co se ji nebude líbit a nebo se znovu naladí na vlnu, kdy budou probírat něco, co se jí nebude příčit, ale nebude to nic dobrého. Odloží vidličku na talíř a přestane si všímat své snídaně.* Je to lepší, ale nebude to dobré do doby, kdy se dají věcí do pořádku. *Řekne mu to naprosto upřímně a i přes to, že to více nerozvede, tak se z toho dá vyčíst hodně. Nechce to příliš rozebírat a kdyby ano, tak ne na tomto místě. Navíc se jí ani nechce příliš rozpovídat o svých vnitřních pocitech, i když ví, že kdyby to někomu opravdu řekla, tak to bude právě on.* A jak jsi na tom ty? *Zajímá se. Ví, že měl jisté problémy přes které se už přenesl, ale i tak by ráda věděla víc, pokud možno a nebo alespoň, zda je nějaká šance na to, jestli by se mu to mohlo vrátit a nebo je to už úplně za ním.*

*Začíná si čím dál tím více a častěji připadat jako provazochodec, který se pohybuje po velmi tenké linii a stačí málo k tomu, aby uklouzl a všechno se to rozpadlo. Mohl tušit, že jedním z témat, které s ním bude Hayley chtít probírat bude jeho rozepře s Niklausem? Mohl, možná tušil, možná doufal, že se toho nedočká. Možná si byl jistější v tom, že když na to téma Hayley zabrousí, bude pro něj snadnější jí odpovědět. Tváří v tvář skutečnosti zjišťuje, že v jeho mysli, v jeho představách to probíhalo lépe. Tam neměl takovou nechuť k tomu jí neříkat pravdu a mlžit a zastírat stejně, jako před ostatními. Zrovna u Hayley mu to dělá opravdu velké potíže.
Už když jí začne odpovídat a použije k tomu to, co má připravené pro všechny v okolí, téměř se mu to příčí v hrdle a má co dělat, aby to vyřkl bez zadrhnutí. Snad proto, že už to nějakou dobu dělá, má to naučené skoro jako básničku, kterou odříkává podle potřeby. Vždy byl a je nadále dobrý herec. Dokáže v sobě hodně skrýt, aniž by si toho někdo všiml a dokáže to naštěstí i před Hayley. Nejspíše i ta rozepře a odcizení mezi nimi, i skutečnost, že si procházel těžkým obdobím. To vše mu dává vůči Hayley výhodu, aby jeho lest, jen tak snadno neprokoukla. Přesto jej to netěší. Vidí na ni téměř hned, sotva začne se svou "šarádou", že se jí jeho reakce nezamlouvá a to ani nepromluvil. Naštěstí je rychlejší, než ona a tak si to své odvykládá. Pak dá prostor Hayley. Její reakce je zhruba taková, jakou očekává. Navenek se tváří stále stejně vážně, zachmuřeně. V duchu se tomu ovšem musí usmívat, neboť mu to silně připomíná to období, kdy dával na Hayley pozor, protože ji a Hope ohrožoval Benjamin. Tou dobou se mezi nimi událo hodně podobných výměn názorů a jemu se na to nyní vzpomíná příjemně. Nechá ji mluvit, tak jako vždycky před tím i teď nemá problém ji vyslechnout. Zůstane vážný, s chápajícím výrazem v očích. Věří, že se jí to nelíbí. Přemítá, co jí k tomu říct, aby to znělo důvěryhodně. Přeci, jen Hayley je zná lépe, než převážná většina. Žijí spolu pod jednou střechou. Musí být o to více přesvědčivý. Zatímco on přemítá, ona se po krátké odmlce, kdy ho pozoruje dá znovu do řeči. Vidí na ni ten neklid. Věří, že by si tyhle názory raději vyměňovala někde v soukromí. Tady se musí hodně kontrolovat. On to bere jako malou výhodu. Na rozdíl od Hayley on představuje navenek ztělesněný klid. Brzy zjistí, že udělal dobře, když vyčkával. Hayley mu tak pomůže najít vhodnou odpověď. Počká až domluví. Nadechne se pootevře ústa a s pomalým výdechem promluví.* Pokud mě bude vinit z toho, co z druhé strany vysledoval, a co si ve své paranoie a nedůvěře ve své okolí usmyslel, jen těžko s tím něco udělám. V jeho očích jsem ho zklamal. Nevěří mi a to nemůže být o nějaké spolupráci řeč. *Jeho hlas je tichý, prostoupený smutkem a zklamáním z toho, co mezi ním a Klausem je. Vypadá trochu bezradně, protože netuší, jak tenhle rozkol překonat, aby se mohli zaměřit na společného nepřítele - jejich matku. Klausova nedůvěra vůči němu je problém, se kterým si neví rady. Nechce své problémy příliš zveřejňovat, proto mluví tiše a jeho slova by měla slyšet, jen Hayley. Celou dobu se na ni dívá. V jeho očích je něco, co vylučuje, jen pomyslet na to, že je to jenom přetvářka. Možná by to bylo méně důvěryhodné, kdyby v současné chvíli nevycházel z toho, co skutečně bylo. Pro něj je to už uzavřené. Těší ho, že se s bratrem smířili,i že mu odpustil. Může z těch ne tak dávno minulých pocitů čerpat a to také dělá.* Nevím, jak ho mám přimět ke spolupráci, když se mnou odmítá mluvit. Jsem pro něj nic, Hayley. *Pokračuje potichu dál. Na konci svých slov sklopí pohled k desce stolu. Zvedne ruku a natáhne ji k podšálku. Je na něm položená jeho lžička. Vezme ji do ruky. Chvilku si ji prohlíží, jako by se potřeboval trochu uklidnit, neboť si dává na svém vystoupení opravdu záležet a tak vypadá opravdu trochu rozrušeně, posmutněle. Nijak to ovšem nepřehání. Ve chvíli, kdy si prohlíží lžičku si pohrává v hlavě s jednou ze svých myšlenek.* Pokud s ním dokážeš najít společnou řeč ty, tak toho využij. Jistě spolu dokážete hodně... *Odloží lžičku zpátky na talířek a ruku nechá na stole, dlaní otočenou dolů. Při tom vzhlédne odhodlaně k Hayley. Odhodlaně, ale jako by ji na druhou stranu chtěl říct, že nadešla jeho poslední hodinka, a že už nevidí naději na záchranu.* Nade mnou zlomil hůl tak jako nad zbytkem rodiny. Nemůžu mu pomoct, pokud mě nenechá. Musím se proto zařídit jinak... *Pokračuje dále. Ta odhodlanost přetrvává, jako by to, co říká měl už dlouho a důkladně promyšlené, naplánované. Také že má obě verze svého plánu. Tu pro Esther a okolí i to, co vymysleli s Klausem. Nyní je čas, aby tu část pro veřejnost přednesl Hayley.* Vždy jsem měl na srdci dobro téhle rodiny a to se nemění. Jen je to nejspíše v něčem jiném, než jsem si až dosud představoval... *Pokračuje a během toho nepřerušuje ani na chvilku oční kontakt.* Musí se toho hodně změnit, abychom mohli zase v klidu žít... *Dodá. Zní velmi odhodlaně a přesvědčivě. Neví, jestli se k Hayley doneslo, že kývl Esther na její nabídku a nyní přesvědčuje ostatní, aby kývli také. Ví, že jí ujišťoval, že jejich problém s Esther vyřeší. Od té doby na to téma moc často nehovořili a on sám jí otevřeně nic říkat nechtěl a ani nyní se to nezměnilo. Něco jí, ale říct musí a tak mu nezbývá než použít tu verzi pro nezasvěcené. Když jí to načrtává, tak na poslední slovo položí zvláštní důraz. Žitím myslí nová těla, která jim Esther vnutila. Přemítá, jestli to Hayley pochopí, ale bystrá je na to dost. Udělá po té přestávku. Nechá ji zpracovat to, co jí pověděl. Mezitím znovu sáhne po šálku a napije se. Už má větší část vypitou. Během toho zjistí něco málo o plánech Hayley a Klause. Něco málo, dalo by se, že téměř nic. Předpokládá, že se nejspíše s Niklausem na něčem dohodli, ale nejspíše to není určeno všem. Může se, jen dohadovat, ale podle způsobu, jakým mu to Hayley podá si tím je jistý. Jen na její slova mlčky pokývá hlavou. V jeho očích je patrné, že si je vědom toho, že mu neříká vše. Chápe to a nebude na ni naléhat ani to z ní tahat. Nechá na ni, co mu poví, a co ne.
Než může něco Hayley říct, tak se u jejich stolu zastaví obsluha. Jelikož má kávu téměř vypitou a neví, jak dlouho se zdrží, objedná si ještě sklenici vody. Bude mít, alespoň čím prokládat jejich konverzaci. Když se opět vzdálí pohlédne na Hayley a chvilku sleduje, jak si pochutnává na vaflích.
Je rád, že na chvilku změnili téma. Vědomí, že se do jejich domu přistěhuje další člen se mu zamlouvá. Na Hayley je vidět, že jí její sluch dělá možná trochu problémy.* Myslím, že to zvládneme... *Ujistí ji s pousmáním. Po té trochu zvážní. Odtáhne se trochu a opře zády o opěradlo za sebou. Nechce se mu do toho nyní moc zaplétat. Budoucnost je v jistém pohledu nejistá. Zjistí, že bude líp zůstat u toho vážnějšího. Chce se od Hayley něco dozvědět. Něco o ní. Proto se jí zeptá. Při tom se jí zadívá do očí. Je v nich vidět vřelost a starostlivost o ní. Tak jako téměř pokaždé. Neví, co čeká, že uslyší, a nemůže se divit stručnosti jejich slov. Uvítal by přesto něco více. Nijak se nad tím ovšem navenek nepozastavuje. O tom si více promluví v soukromí. Pousměje se mírně, když se Hayley zajímá o něj. Přemýšlí krátce, co jí říct.* Díky Cami je to nejhorší za mnou. Hodně mi pomohla. Nedovedu si představit, co by bez ní teď se mnou bylo... *Odpoví jí. Je vidět, že je opravdu svým způsobem už v pořádku. I když to, co zjistil, co si prožil se vepsalo do jeho tváře, jeho očí. Které jsou o něco temnější, ale jejich pohled je zbavený nevědomosti a tajemství ukrytých v jeho mysli a tak dlouho střežených za zamčenými rudými dveřmi.* Pravděpodobně bychom si tady spolu takhle nepovídali... *Naznačí, že si neumí představit, co by v danou dobu dělal. Také se netají tím, že za to vděčí Camille. Při tom se na Hayley chvíli zkoumavě dívá, jako by jej zajímalo, kolik toho chce dnes slyšet a přemítá, kolik je on sám ochoten jí na sebe prozradit.*

*Možná se neměla ani ptát na jeho vztah s bratrem, protože ještě předtím, než nějaká pořádná konverzace začne, tak jí začne proudit krev v žilách. Stačí jenom jeden jediný pohled, aby poznala, že věci se stále nemají k lepšímu a přitom už nějaký ten měsíc uběhl od toho, co se Klaus vrátil nazpět mezi živé. Nemůže zkrátka pochopit fakt, jak je možné, že ona se s ním dokázala dohodnout a někdo, kdo mu stojí po boku tisíc let to nezvládne? Netuší, co se tady přesně děje a jestli to opravdu je mezi nimi tak špatné, jak to na první pohled vypadá, ale pokud je v tom něco víc, tak to chce vědět, vlastně má právo na to to vědět. Bohužel z jeho tváře či gestikulace nemůže poznat nic, co by jí dalo alespoň nějaký náznak k tomu, že by to mohlo být jen trochu jinak, než to je. Navíc mu věří. I přes všechno, co se mezi nimi stalo je to právě on, komu věří nejvíce a na koho by se vždy obrátila a tak věří i tomu, že by jí nic netajil. U jeho bratra si tím jistá vůbec není, právě naopak, ale to mají podobné. Možná si důvěřují, ale ne úplně ve všem. Chtěla mu skočit do řeči dříve, než by promluvil, ale nakonec mu dala prostor. Stejně tak, jako on dál jí a ne, že by měl na výběr, když se chopila slova hned po tom, co odřekl to své. Dává mu velmi jasně najevo, že se jí to nelíbí, že s tím nesouhlasí a že si myslí, že momentálně je chyba na obou stranách, protože vždy s tím jde něco udělat – tedy alespoň v jejich případě ano. Začíná ji iritovat jeho posmutnělý postoj, protože dle ní kdyby se do toho pořádně opřel, tak to může být jinak. Samozřejmě, že ne všechno může být na něm a i Klaus by měl pro to něco udělat, ale jakkoliv už je paranoidní, tak se vždy dokázali dohodnout, co se týkalo společného nepřítele a teď nejde jenom tak o někoho, ale o jejich matku.
Dá se říct, že jejich vztah se vylepšuje čím dál více, protože všechno začíná být jako předtím. Většinou je to ona, kdo mluví a kdo je z velké části kvůli nějaké záležitosti nespokojený. Zatímco Elijah ji naslouchá a snaží se jí buď uklidnit a nebo si nechá líbit pomalu cokoliv, co řekne, aby situaci ještě nezhoršoval. Jen na vteřinu od něj odvrátí pohled a zadívá se někde k partičce chlapů, kteří opodál už z rána popíjejí pivo. Uvědomí si tak, že je na veřejnosti a ne v Abattoir a nemůže ním komunikovat tak, jak by chtěla, jak to opravdu cítí. Ta slova ji pálí na jazyku a v ústech cítí hořkost. Nepatří právě k lidem, kteří by se uměli kontrolovat a ne, že by i někdy o to stála. Jedná tak, jak jednat chce a nehodlá nad tím přemýšlet. Vrátí se pohledem směrem k němu a lze jí poznat na očích, že by nejraději hned teď změnila lokaci, aby si mohli pořádně promluvit. Byl to pitomý nápad jít dnes tady, protože mohla tušit, že jejich konverzace se opět zvrátí. Nadechne se zhluboka a trochu se stáhne, přičemž mu dá prostor na to, aby se vyjádřil.
Ze začátku je klidná, protože ví, že má pravdu, ale ke konci se to v ní znovu začne bouřit. Normálně by jí bylo asi zcela jedno, jaký k sobě mají vztah. Většinou každý, kdo s Klausem nevychází má k tomu zatracený důvod a i ona několikrát měla problém ustát jeho společnost. Jenomže teď je to jiné. Není na to čas, není čas na nějaké hádky a nebo výčitky. Ke všemu ji ani netěší dívat se na jeho posmutnělý výraz, který má už od doby, co tohle téma načali. Přihmouří oči k jeho tváři, jako kdyby mu snad nedůvěřovala, ale opak je pravdou. Sama na vlastní kůži pocítila, co znamená jeho paranoia a i jeho nedůvěřivost. Jenomže vždy se dostali k jednomu závěru, který překonal všechno a nebo dokázal problémy odsunout na stranu. Cítí se upřímně zmatená, protože neví, čemu má věřit. Věří jemu, zároveň zná spoustu věcí i z vlastní zkušenosti, ale taky žije už s nimi pod jednou střechou dost dlouho na to, aby věděl jak to u nich ve skutečnosti funguje, když se objeví nepřítel. Po dalších slovech už to nedokáže zkrátka držet v sobě. Odvrátí od něj zrak a podívá se někde nad sebe, když nad tím přetáčí oči a odfrkne si, jako kdyby jí to už unavovalo a neměla dál sílu poslouchat všechny ty výmluvy. Znovu se mu zadívá do očí a tentokrát je v obličeji velmi vážná.* Jak dlouho už s vámi žiju, Elijahu? *Pronese to tónem, který napovídá, že nepotřebuje žádnou odpověď. Je to jen řečnická otázka, vlastně jenom chce, aby si uvědomil, že už to bude skoro dva roky, co s nimi žije.* Máš pravdu, že je to paranoidní blázen s minimální důvěrou a strachem pustit si někoho k sobě, ale tohle už jsme přeci zažili. Když tady byl Benjamin, tak to byla stejná situace. Kolikrát jsem já od něj slyšela výčitky a nebo ty? *Povytáhne obočí a opět nepotřebuje znát odpověď. Ani mu k tomu nedává vůbec žádný prostor, protože dál pokračuje ve své řeči.* Ale nehledě na to, jak moc špatné to bylo, tak vždycky jste dokázali stát při sobě, když šlo o společného nepřítele. *Vydechne dlouze a odsune kávu stranou. Položí obě ruce na stůl a zapře se nimi o stůl, jelikož se mírně nakloní k němu.* Víš, co jsem se od vás naučila? *Její hlas je o něco tišší, ale taky vážnější.* Že rodina je vždycky na prvním místě nehledě na to, co se děje. *Po těch slovech semkne rty k sobě a podívá se někde za něj. Vždy si stojí po boku, i když mají obrovské rozepře. Možná je tohle jiné, protože Klaus zemřel, ale nemyslí si, že svůj postoj za tu dobu, co je zpět nepřehodnotil. Vyhledá si jeho oči a zadívá se do nich.* Já jsem taky rodina a pokud je v tom víc, tak to chci vědět. Můžeš mi to říct. *Odtáhne se od něj a opře se o opěrku. Možná je to opravdu tak špatné, jak říká, ale pokud to tak není, tak to chce vědět. Nemyslí si, že je nějaký důvod k tomu, aby to nevěděla, protože pokud hrají nějakou hru, tak chce být v tom taky. Jinak je velká pravděpodobnost, že se do toho vloží sama a to by se pravděpodobně nelíbilo ani jednomu z nich. Zůstane na něj mlčky hledět a netuší, co mu má odpovědět. Ano, rozhodně našli společnou řeč a mají společné cíle, kterých chtějí dosáhnout, ale právě teď jde o to, aby všichni stáli při sobě. Sjede pohledem k jeho ruce, která je nyní otočená dlaní vzhůru a netuší, zda chce, aby mu do ní vložila ruku a nebo to má jiný význam. Proto se rozhodne, že tak neučiní a namísto toho se mu podívá do očí. Zavrtí hlavou nad jeho chováním, jako kdyby mu nedokázala právě teď porozumět. Vidí na něm, že to vzdává a tohle se mu přeci vůbec nepodobá, tohle není Elijah. Jenomže je tady ta možnost, že to už s ním opravdu vzdal, že už za ty roky zkrátka na to nemá sílu a nedivila by se tomu. Ona by to vzdala už nejméně před osmi sty lety.* Opravdu? A nebo ty si zlomil hůl nad ním? *Pozvedne bradu více nahoru a pozoruje ho velmi důkladně. Její hlas je tichý, ale zároveň silný. Vůbec to není tak, že by to byla ona, kdo se je snaží dát dohromady, protože to by nikdy nedělala. Pokud má Elijah nějaký důvod k tomu, aby to s ním vzdal, tak to naprosto chápe. Jí jde jenom o jediné a to zničit Esther a proto chce, aby se nad sebou zamysleli a začali s tím něco dělat. Jiný význam to nemá a možná je to až příliš sobecké, ale tak to zkrátka je a oba ji znají natolik dobře, že to od ní mohou očekávat. Nikdy se jim nepletla do rodinných sporů a vlastně to ani nehodlá dělat a už vůbec ne je stmelovat, protože jsou to jejich problémy. Ale pokud jde o závažný a hlavně společný problém, tak by měli všichni stát při sobě. O nic víc vlastně nežádá. Zamyslí se nad tím, co říkal o pomoci, že jeho sice nenechá, ale možná existuje někdo, vlastně rozhodně existuje někdo, kdo se k němu může dostat.* Proč si tedy nepromluvíme s Cami? Pokud ho někdo může přinutit k tomu, aby se nad tím zamyslel, tak je to ona. *Mohla by zkusit ji zastavit někdy v sídle a požádat jí, aby mu vmetla do hlavy trochu rozumu. Ne, že by se jí to ale zamlouvalo, protože vážně nehodlá si sama pokazit jejich spolupráci tím, že k němu bude posílat „terapeutku“, ale dá se říct, že s ní žije, takže je to jedno. A nebo je tady ta možnost, že mu to do obličeje vmete sama, aby si uvědomil, proti komu stojí a že jeho osobní problémy nejsou v tuto chvíli vůbec důležité. Naslouchá mu a jenom přikývne hlavou, přičemž se k tomu nadále nevyjadřuje. Zná ho velmi dobře na to, aby věděla, že mu na srdci leží jenom to nejlepší pro jejich rodinu a obětovával tak své štěstí, jen aby byli ostatní šťastní, což nikdy nepochopila a s velkou pravděpodobností tomu ani nikdy rozumět nebude. Dle ní je to naprostá pitomost, ale o tomhle už spolu dávno mluvili a nemá cenu to nijak rozebírat, když přesně ví, co si o tom myslí. Trochu jí to připadá jako deja vu, když spolu stáli v Abattoir a probírali podobné témata v době, co byla ještě těhotná. Jak dlouhá doba od toho uběhla, ale zároveň se jí to zdá, že to bylo včera. Má pravdu, že se toho musí hodně změnit, ale ty změny nepřijdou, pokud si znovu nepromluví. Až odstraní z cesty Esther, tak je nechá si to řešit tak, jak budou chtít a nebude do toho zasahovat, protože má svých starostí dost a jakmile se vrátí Hope domů, tak se ještě více zaměří na vlkodlaky. Chce svou smečku nazpět a bude muset vymyslet způsob, jak by to mohlo fungovat. Dívá se mu po celou dobu do očí a neuhýbá pohledem, skoro to může působit tak, že se naprosto ztratila v hloubce jeho očí, ale zároveň stojí nohama pevně na zemi. Ale čím více přemýšlí nad výrazem jeho slov, tím více jí začne docházet, co tím přesně myslel, co jí chtěl říct. Trochu vykulí nevěřícně oči a dívá se na něj tak, jako kdyby se chystal udělat největší chybu v jeho životě, což taky tak bude. Pootevře ústa, ale nedokáže nic říct, jenom se na něj dívá šokovaně, ale zároveň i vyčítavě.* To jsi neudělal, Elijahu. *Jeho jméno pronese varovným tónem. Nemůže něco takového udělat, protože je to naprostá šílenost a něco, co v žádném případě neschvaluje. Doslechla se o jistých výměn těl, ale čekala spíše, že na to přikývne Rebekah, než on sám.* Tohle nejsi ty. Nikdy by ses nenechal zlomit, nedal by si jí to, co chce. *Řekne znechuceně a sjede ho pohledem. Nemůže a asi ani nechce uvěřit tomu, že se k takové šílenosti rozhodl. Možná by měl jiné tělo, ale minulost tím nezmění. Bude jenom žít v těle, které mu nepatří a i když uznává, že z jedné strany to lákavá nabídka je, protože přestat cítit tu krvežíznivost, co vás užírá dnem i nocí je krásná představa, ale nic víc dobrého v tom není. Neskutečně se to v ní bouří, ale nemůže dát svůj odpor k tomu dostatečně najevo, když sedí v Rouseau's. Její hněv neodpadává ani po tom, co změní téma na ni a její dohodu s Klausem, ale dostává to tak více pod kontrolu. Vlastně mu téměř nic neřekne, spíše jenom naznačí ale může poznat, že je v tom mnohem víc, ale nehodlá o tom mluvit. Je však ráda, že se ji na to více nevyptává.
Servírka přinese k jejich stolu snídani, kterou si objednala. Už na t ani nemá chuť, ale zase to nenechá jenom tak ležet, když už si dali práci s tím to připravit. Nic jiného si neobjedná, jelikož ani nevypila ještě svou kávu. Pustí se vaflí a musí uznat, že chutnají výborně, avšak uvnitř ní je stále to rozhořčení a tak si to nedokáže vychutnat úplně naplno. Sama změní téma, aby uvolnila atmosféru mezi nimi a sama tak přišla i na jiné myšlenky. Snad poprvé od chvíle, co tady spolu sedí se usměje pořádně. Poté už jenom přikývne a na tváři se ji objeví poslední úsměv, než zase zvážní.
Zadívá se mu do očí a chvíli zůstává mlčet. Odloží vidličku na talíř a přestane se věnovat jídlu. Zároveň mu i odpoví a z jejich slov nelze toho moc zjistit. Nechce se jí o tom mluvit takhle na veřejnosti a vlastně se jí nechtějí ani otevírat rány, ale kdyby už o tom měla mluvit, tak ne tady, což jde na ní jasně poznat. Stejně tak se zeptá na něj a během jeho slov se musí jemně pousmát.* Ano, myslím, že naposledy si mi říkal, že umí s lidmi zázraky. *Pokýve uznale hlavou. Nechápe, jak tohle někdo může dokázat.* Opravdu dokáže cvokař až tak pomoct? Možná bych se za ní měla taky zastavit na na malý pokec, když už jsme skoro pod jednou střechou. *Vlastně o tom i přemýšlela. Nestojí o žádné terapie, to rozhodně ne, ale spíše jenom by si s ní chtěla na okraj tak promluvit. Vydechne, jako kdyby z plic chtěla vypustit všechen vzduch.* Naposledy si o tom nechtěl mluvit. Ale ráda bych věděla, co se stalo. *Dá se říct, že ho tím požádá o to, aby jí konečně řekl, co se stalo. Nemyslí si, že má nějaký důvod k tomu jí to neříct. A tak mlčky vyčkává na to, zda bude ochoten mluvit nebo ne, přičemž uchopí šálek s kávou a vypije zbytek obsahu.*

*Dnes na schůzce s Hayley se přesvědčí, že není moc vhodné v současné době vyhledávat společnost jeho blízkých. Vzhledem k tomu, co si vzal do hlavy, co chce dosáhnout a způsob, jaký si k tomu vybral. Čeří to vodu a vyvolává nedobré. Stačilo sotva pár slov a už se to s ním opět táhne. Znovu se dostává do sporu s dalším pro něj hodně důležitým členem jejich rodiny. Hayley by velmi rád pověděl pravdu, jak se věci mají, rád by ji zasvětil. Naneštěstí má stále v paměti, jak to dopadlo minule, když jí prozradil něco, co mělo zůstat, jen mezi několika málo jedinci. Následky byly tragické. Poučil se z toho a tentokrát se zapřisáhl, že nikomu, kdo nebyl u zrodu jejich plánu. Nebude o něm hovořit vícekrát, než je nevyhnutelné. Chvilku si pohrává s myšlenkami, jak o tom Hayley informovat, aby neexistovala šance, že se to dostane k někomu nepovolanému. Napadne jej, že by jí to mohl ukázat, jako svou vzpomínku na ten rozhovor. Jenže ne teď a tady a nemá jí to jak naznačit. Je příliš nedůvěřivý ke svému okolí náhodným posluchačům, kteří by to mohli prozradit Esther. Připadá mu to příliš riskantní.A tak to zatím nechá být a drží se toho, co si pro nezasvěcené ve svém okolí připravil. Musí všechny nechat u toho, že jsou spolu s Klausem stále v rozporu, aby nemohlo vzniknout podezření, že něco chystají. Je to pro něj velmi důležité a nehodlá to jakkoliv ohrozit. Podle všeho, co od Hayley slyší, mluvila s Klausem o dost později, než vznikl jejich plán. Jeho bratr do něj mohl Hayley stejně tak zasvětit nebo něco naznačit. Jestliže to neudělal, pak nechce, aby to Hayley věděla a on to tentokrát bude respektovat.
Během toho, co ji povídá o tom, že jsou s bratrem stále rozhádaní a nekomunikují spolu, dává do toho veškeré své přesvědčovací umění, které je na velmi vysoké úrovni. Tisíciletí procvičování udělá své. Málem ještě ani nezačal a už na Hayley viděl nelibost, nespokojenost z toho, co mu vyčetla z obličeje. Má silnou chuť toho nechat a prostě nedopovídat, ale drží se svého scénáře i nadále. Svou nelibost dokáže mistrně zakrýt stejně tak jako své skutečné záměry s Esther a Finnem. Když odvykládá to své, což ho ke konci díky Hayleyinu chování, kdy dává velmi okatě najevo jak jí nebaví jeho řeči poslouchat, přemýšlí, kdy se dostali až sem, protože si nevzpomíná, že by měla Hayley někdy v minulosti problém ho vyslechnout. Ale to odbočil. Stojí ho hodně přemáhání a ovládání, aby to přešel v klidu a nedal na sobě znát svou nelibost z její reakce. Naštěstí dovede být trpělivý. Od Hayley toho slyšel už tolik, že by ho to nemělo překvapovat. Jakmile skončí, trvá, jen krátkou chvíli, než se ujme slova ona. Tentokrát ji během toho poslouchá pozorně a soustředěně on. Hayley svou řečnickou otázkou připomene něco, co si sám moc dobře uvědomuje. Nemá v úmyslu na to reagovat, jen ještě více zpozorní. Nedává to ovšem na sobě nijak znát. Poslouchá dál a nezasahuje jí do toho. Vypadá stále stejně soustředěně. Nějak k tomu nemá nebo lépe řečeno ani nechce něco dodávat. Je to zbytečné, protože skutečnost je jiná, jen jí to nemůže říct. Shlédne na chvilku z její tváře ke stolu na hrnek s kávou, kterou Hayley odsune a když se k němu nakloní zvedne pohled zpátky k ní. Má tak možnost se jí z větší blízkosti podívat do očí. Nemá proti tomu nic. Pozvedne nepatrně obočí a v očích se mu objeví tázavý výraz, když mu Hayley položí svou otázku. Na odpověď nemusí čekat příliš dlouho. Rozhodně ho to potěší, co si Hayley z jejich soužití vzala.* Myslíš, že já to mám jinak, Hayley?! *Zprvu nechtěl, ale pak mu to nedá. Nemá v úmyslu, jen mlčky poslouchat. Musí taky něco říct. Proto se také mírně nakloní nad stůl, když vydechne své konstatování a pevně se jí podívá do očí.* Možná to tak nevypadá, ale u mně se nic nezměnilo. Rodina je u mě na prvním místě. Vždy a navždy. Řekl jsem to mému bratrovi, mockrát a říkám to i tobě. Mám ovšem pocit, že ne pro všechny ta slova a to, co se za nimi ukrývá, znamenají tolik, co pro mě... *Z pár slov je hned několik vět. Je do toho, co povídá zapálený a velmi přesvědčivý. Jen tak může zkusit Hayley něco málo naznačit, pokud dokáže číst mezi řádky. Jelikož mu dojde, že nechal trochu unést s mírným výdechem se zase odtáhne a narovná se nad stolem. Nechce to moc přehánět. Oči i tak ještě chvíli z Hayley nespouští.Teprve pak je sklopí k desce stolu. Vezme svůj hrníček s kávou a dopije obsah. Už ho mnoho nezbývalo. Prázdný po té odloží na stůl před sebou. Hayley si nakonec neodpustí svou poznámku, jestli nad bratrem zlomil hůl. Jen k ní krátce trochu ostřeji zvedne pohled, ale vzhledem k tomu, co řekl před malou chvílí, nepovažuje za nutné se k tomu více vyjadřovat. Není si jistý, jestli si Hayley vzpomene na jejich setkání tehdy v docích. Něco jí tehdy řekl. Doufal, že si ta slova zapamatuje a on nebude muset před ní hrát tu svou komedii. Zatímco na to vzpomíná, Hayley se zmíní o Cami. Koukne opět na ni a jeho pohled se o něco rozjasní.* Myslím, že to, že si dokázal pustit k tělu ji, že dokáže najít společnou řeč s tebou je docela velký pokrok, vzhledem k tomu, jak se choval po svém návratu... *Zkonstatuje. Nemůže tenhle návrh Hayley schválit ani ho odmítnout. Ví, že kvůli němu za ním Cami chodit nemusí a ani by nechtěl, aby se zabývala něčím, co už je vyřešené a už vůbec si nepřeje, aby jí to navrhla Hayley. Naznačí tak, že Cami s Klausem pracuje téměř neustále a její doporučení nebo návrhy nejsou nutné. Na chvíli se pak odmlčí, než Hayley naznačí k jakému rozhodnutí došel, a co se chystá udělat. Ano chce kývnout Esther na tu nabídku. Dokonce zajde tak daleko, že jí řekne přesný termín, kdy bude moc provést výměnu. Bude to risk, ale pokud vše vyjde tak se toho Esther už nedožije. Tuhle skutečnost před Hayley už nezmíní. Věděl, že je vnímavá. Stačilo naznačit a hned se chytla. Hned pochopila, co má na mysli. Sleduje její reakci. Čeká, kolik z toho mu uvěří, kolik z toho, co ji povídal dávno před tím si pamatuje. Neví, jestli má být rád za to, že je natolik přesvědčivý nebo nerad, že Hayley stále zapomíná na to, koho má před sebou, a že se stále ještě nepoučila z předchozích problémů, které je sužovali. Její varování, které pak přijde, když vysloví jeho jméno, jedna jeho část je smutná, druhá se tetelí blahem, že dokázal přesvědčit a zmást i ji. Zůstává při tom klidný, rozhodný, odhodlaný, tak jak důkladně má vše promyšlené.Nechá jí ještě prostor k vyjádření, ale sotva ho začne hodnotit v jeho očích se zablýskne. Sevře pevněji rty a zavrtí krátce hlavou.* Naneštěstí, Hayley, když mi matka vrátila paměť, ukázala mi, jaký ve skutečnosti jsem. Nebezpečný těm, na kterých mi nejvíce záleží. Zjistil, jsem, že po tisíc let jsem žil ve lži. Byl to klam, maska, kterou jsem klamal sebe i okolí. Na mé pravé skutečné já tak doplatily ty nevinné, bezbranné. Matčino řešení mi připadalo jako to jediné správné. Netvrdím, že se mi to bezvýhradně zamlouvá. Pokud tím, ale můžu ochránit své blízké, tak to udělám. *Rozpovídá se jí. Mluví tiše, pevně, ale protože tohle před Hayley odhaluje poprvé, nedokáže před ní zakrýt jakési zahanbení z toho, že není ve skutečnosti takovým, jak si ho ona patrně představovala, představuje. Až jí poví pravdu, bude to pro ní jistě šok a velké zklamání. Možná se od něj pak odvrátí, bude se jí protivit za skutky, co spáchal v minulosti. Neví, může se, jen hádat. Po celou dobu se jí, ale dívá do očí.* Tenkrát, když jsem se o tom rozhodoval mi to připadalo jako jediné možné řešení. Už to nemůžu vzít zpátky, i kdybych chtěl. Je to dohodnuté, je to pouhá otázka času. *Informuje ji, že už je s Esther dohodnutý. Nezabíhá do detailů, ale dává jasně najevo, že si tady nyní s ní klidně sedí a povídá i proto, že po něm Esther už nejde a nesnaží se ho přimět k její nabídce. Přestal odporovat, dala mu pokoj.* Navíc jsem přišel na to, že je to jediný způsob, jediné možné řešení pro celou rodinu, pro všechny. Až vše dopadne, jak má, budou mít všichni to, co chtějí, co potřebují a mnohdy si ani neuvědomují. Ne dokud neuvidí skutečnou podobu toho, čeho chce matka dosáhnout.... *Povídá jí. Není z toho zcela nadšený, to nepopírá, ale dává jasně najevo, že si z toho vybral to nejlepší možné, aby to mohl přijmout. Nakonec to neshledává tak špatné.
Má dojem, že ta příjemná nálada se kterou sem šel a která panovala ještě na začátku setkání se tímhle definitivně pokazí. Víceméně je s tím smířený. Udělá pak přestávku. Nechá Hayley ať vstřebá to málo, co jí nastínil a přemítá, kolik toho dnes ještě stihnou probrat. Mezitím jí donesou snídani a on si u obsluhy objedná ještě vodu. Čeká na ni, jen krátce. Když ji dostane, odnesou mu při tom prázdný hrnek od kávy. Postaví před sebe vodu v orosené sklenici a po očku pak pozoruje Hayley, jak se pustí do vaflí. Nedá mu to, aby se nezeptal, jak se jí daří. Moc mu toho Hayley nepoví, ale on na jednu stranu, že to dost dobře nejde. Dá jí to najevo a nijak se nevyptává. Sáhne po sklenici a trochu z ní upije. Pak se Hayley ptá jeho na totéž. Částečně jí nastíní, jak na tom je. Mělo by jí to být podezřelé, že je relativně v pohodě, navzdory tomu, co se kolem téhle rodiny odehrává a vypadá nad věcí, v klidu. Nechává to na Hayley. Krátce se zmíní i o Cami a poukáže na to, že mu hodně pomohla. Pomalu se pak dostane ke své minulosti. K tomu, co Hayley chce a musí říct, ale není to i tak potom všem snadné.Přemítá, jak to provést. Pak ho něco napadne. Bude to tak pro Hayley názornější.* Možná bude líp, když ti to ukážu, Hayley... Dovolíš? *Požádá ji a tázavě na ni koukne. Jen velmi nerad by o tom hovořil zde v baru.
Natáhne se přes stůl a zvedne ruku k její tváři. Dotkne se jí, aby jí mohl předat a ukázat své znovu nabyté vzpomínky. Vidí tak, jak jako téměř novorozený upír zabil Tatiu, jak mu matka pomohla zapomenout a vzala vinu na sebe. Ukáže jí další vzpomínky včetně Celeste toho, co provedl jí. Na závěr si nechá to, jak za ním matka přišla do Marcelových zahrad, když tam trávil čas po Klausově kousnutí, celé to setkání i návrat jeho vzpomínek. Nakonec už chce ruku stáhnout, ale rozmyslí si to. Chce, aby Hayley viděla, co jej zčásti přesvědčilo k tomu, aby kývl na matčinu nabídku. Ukáže ji jak za ním Esther přišla podruhé opět si ho našla na stejném místě, jako prvně. Jejich rozhovor i ten závěr, kdy ho kouzlem uspala a vložila mu do hlavy její vlastní představy toho, co udělal i toho, co by mohl udělat. V těch budoucích je v hlavní roli Hayley a on jak ji zabíjí, stále dokola. Nakonec ji ukáže i tu poslední vraždu a jeho probuzení v nevědomosti a zmatku z toho, že si nebyl v tu chvíli jistý, jestli byl sen, že Hayley zabil a její tělo pohřbil někde v Zahradách nebo holá, tvrdá krutá skutečnost. Hned po té vzpomínky utne a ruku stáhne. To, jak se jí snažil dovolat si nechá pro sebe. Odtáhne se a krátce na Hayley pohlédne. Jeho výraz je v tu chvíli ještě ochromený z obav, jaké prožíval tou dobou, kdy ho Esther přesvědčovala. Nejvíce se obával právě toho, že ublíží jí, Hayley, že vezme Hope její matku. Ta představa ho tehdy naprosto ochromila. Naštěstí se pak z toho dostal a nyní je už jinde, ale proč to nepoužít k tomu, aby bylo jeho divadlo opravdu přesvědčivé. Navíc to Hayley chtěla vědět a on jí nic z toho nechtěl tajit.
Po své ukázce má pocit, že udělá nejlépe, když nechá Hayley prostor a čas k tomu, aby vstřebala nové informace. Rozhodne se proto jejich setkání ukončit.* Měl bych jít... *Pronese krátce, rozhodně. Téměř automaticky sáhne pro peněženku, vytáhne ji z kapsy, na stůl pak položí peníze za útratu. Je opět několikanásobně vyšší hodnoty, než co mohli s Hayley spotřebovat. Pak peněženku zase schová.* Rád jsem tě viděl, Hayley... *Zvedne k ní krátce pohled. Je v něm vřelost, ale i jakási nejistota z toho, jak se na něj potom všem bude ona teď dívat. Na to vstane, věnuje jí ještě poslední pohled a po té bar opustí. Na první pohled vypadá v pohodě, nad věcí. Nikdo by nepoznal, co se v něm odehrává nebo co má v plánu.*

*Je mírně na jehlách, co se týče vztahu Elijaha s jeho bratrem. Neví, co od toho má očekávat, zda je to jenom nějaká šaráda pro okolí a nebo opravdu mluví pravdu. Věří mu, vždycky věřila jeho slovům, ale dnes má obavy, že je za nimi něco více, něco, co neví. Bylo by nejlepší nechat to být a nezajímat se o to, ale to nemůže dovolit, když jde i o její dceru. Nikdy neměla sebemenší potřebu plést se do rodinných záležitostí Mikaelsonů, ale čím více s nimi je, čím více se jí jejich existence dotýká, tím víc si připadá, že k nim patří, že je taky jednou z nich. Ať už nosí to příjmení nebo ne. Žijí pod jednou střechou a s jedním z nich má dceru. Pokud jde o něco více má právo to vědět. Jenomže jeho slova jsou přesvědčivá a tak začíná pochybovat o všem, co si myslela. Bohužel jí to ale začíná i čím dál více rozčilovat. Dokáže na něm poznat, že se mu nezamlouvá její chování, ale za dobu, co se znají by ji měl respektovat, protože ví nejlépe, jaká je a nezmění se. Nedokáže na sobě zakrýt nechuť, kterou cítí k jejich neustálým hádkám. Vždy je měla za ty, kteří si stáli bok po boku i v době, kdy jejich sourozenecký vztah byl na bodu mrazu. Vyslechne si ho, i když výraz v její tváři, jako kdyby mluvil, že musela hodně vytrpět, aby byla schopná ho vůbec vyslechnout. Neuvědomuje si to, jelikož je rozhozená a kdyby se právě teď na sebe dívala v zrcadle asi by hned stáhla. Nesešla se dnes s ním kvůli tomu, aby se pohádali, ale aby si promluvili.
Využije chvíle, kdy se odmlčí a chopí se slova. Na položenou řečnickou otázku neočekává odpověď a taky se ji ani nedočká. Pořádně od plic řekne první slova, která ji vejdou na jazyk. Nepřemýšlí nad tím, jenom mluví a nechá ze sebe vypadnout všechno, co si myslí a hlavně jak to cítí. Nikdo se jí nemůže divit, že je rozhozená a nejenom z nich dvou, protože když nestojí při sobě, tak akorát je velká šance na jejich společný pád, ale i proto, že už několik měsíců neviděla svou dceru a to ji zabíjí. Zkrátka už dál nemůže posedávat v Abattoir a poslouchat malou Nikol...vídat tvář Alisey, která je šťastná, že ji má při sobě. Ano, dalo by se to nazvat žárlivostí, ale ne úplnou...spíše to je závist. Závist vůči ní, že má něco k čemu ona sama má velmi daleko. Občas po nocích přemýšlí, jestli její odchod byl opravdu nutný. Vždy ale dojde k závěru, že byl, protože na rozdíl od Nikol se někdo nepokusil zabít Hope jenom jednou. Zadívá se mu intenzivněji do očí, když se k ní taktéž přiblíží a výraz ve tváři jí ještě o něco více ztvrdne. Netvrdí, že to má jinak, jenom nechápe, proč je teď takový problém, aby se dohodli na chvilkové spolupráci. Má toho tolik na jazyku, co by chtěla říct, ale je si vědoma, že před ním občas musí vážit slova, aby se jejich vztah nezhroutil. Bohužel ne vždy se jí do daří, ale právě teď raději mlčí a naslouchá mu. Vydechne ztěžka a odvrátí zrak směrem k desce stolu na kterou se zadívá. Nemyslí si, že i kdyby cokoliv řekla, tak že by ho dokázala alespoň zamyslet se nad tím, zda to s ním nezkusí znovu. Možná se do toho bude muset vložit sama, protože pokud s tím nepohne jeden z nich, tak ona ano. Pozvedne zrak k jeho tváři do které se upřeně zadívá. Odtáhne se ve stejný moment jako on, ale nepřestává udržovat oční kontakt. Pozoruje ho a uvnitř bojuje s pocitem, který jí chce donutit, aby hned řekla několik slov. Nedokáže s ním bojovat dlouho, nedokáže se tomu ubránit, protože jí to nedovoluje ani její povaha. Vždy, když se jí něco nelíbí, tak to dá najevo, stejně tak jako všechno ostatní. Pootevře ústa a vysloví poznámku, která by se ho mohla dotknout a i tuší, že se tak stane. Nesmí si brát všechno, co kdy vypustí z úst příliš k srdci, protože sama ví, že se může stát, že má přehnanou reakci. Avšak i když ví, že udělala chybu jen málokdy ji přizná. Momentálně si stojí za tím, co řekla a ani jeho pohled ji nepřinutí k tomu, aby si myslela něco jiného. Povytáhne pravé obočí, jako kdyby mu pokládala otázku „Co?“. Velmi dobře jsou v její mysli zarytá slova, které ji tenkrát řekl v Docích. Chce dát rodinu dohromady bez ohledu na to, jakou cenu to přinese a nezáleží na tom, zda se druhým bude jeho jednání líbit a nebo ne. Doteď nerozumí všemu, co jí řekl, ale snaží se to pochopit, snaží se přijít na skrytý význam jeho slov. Nemůže si však pomoct, nemůže jenom tak do něj přestat narážet.
Navzdory všemu, co bylo prozatím řečeno změní téma na něco příjemnějšího. V hlavě se neustále vrací k tomu, co jí řekl, stále si přeje od něj uspokojivější odpovědi, ale nemůže se s ním hádat a ani to nechce. Mají na kontě za poslední měsíce tolik hádek a tolik nedorozumění, že by nebylo vůbec rozumné v tom pokračovat. Záleží jí na něm a nemůže a hlavně nechce s ním už vést rozpory. Momentálně překonává samu sebe tím, že se snaží přejít na příjemnější téma, i když uvnitř ní to stále vře. Nemá pochyby o tom, že to na ni alespoň z části pozná, ale snad ocení, že vždycky byl a je pro ni důležitým natolik, aby se býť jen na chvíli stáhla.
Ve tváři se mihne slabý úsměv po jeho slovech, ale spíše je to pobavení, než něco, co by ji potěšilo.* Máme něco velkého, co nás spojuje...*Odmlčí se a zadívá se mu do očí. Musí mu být jasné, že mluví o jejich společné dceři.*...jinak si myslím, že by to taková procházka růžovou zahradou až tak nebyla. *Ušklíbne se při svých slovech. Kdyby nebylo Hope, pravděpodobně by nestáli jeden druhému po boku ve spojenectví. Jsou možná podobné povahy, ale to je právě to, proč se někdy neumí dohodnout, proč si každý stojí za svým a neustoupí jeden druhému, dokud nenajdou třetí řešení, které je vyhovující. Jejich vztah je vratký. Jednou je drží pevná lana, ale podruhé je někdo a nebo něco přeřeže a oni se hroutí do propasti. Mají jeden společný záměr, společný cíl a to je něco, co je už bude spojovat navždy a to doslovně.
Po jeho slovech pochopí, že mu přijde zbytečné, aby o tom mluvila s Cami, ale jí se to tolik zbytečné nezdá. Přihmouří oči k jeho tváři, jako kdyby ho zkoumala, jako kdyby se snažila nahlédnout do jeho nitra a možná to taky dělá. Něco jí tady nesedí, cítí to. Ať už z ohledu, že ho a Klause velmi dobře zná a nebo to má i co dělat s jejími vlkodlačími smysly, které ji naznačují, že prostě něco není v pořádku, něco je ve vzduchu, ale ona to nedokáže najít. Což je pro ni frustrující. Více se k tomu nevyjadřuje, protože ať už Elijah chce nebo ne, tak si pokaždé bude dělat věci tak, jak uzná za vhodné. Netrvá to dlouho a přijde na to, co chce udělat, co je jeho dalším záměrem. Zapadne jí další kousek do skládačky, kterou se snažila rozluštit. V uších ji přímo zvoní jeho slova, které řekl v Docích. Udělá pro to všechno, i kdyby se to ostatním nemělo líbit.
Musel se dočista zbláznit, ztratit všechny smysly a nebo mu jeho matka vymyla naprosto mozek. Nikdy by nevěřila tomu, že to bude právě on, kdo jí podlehne s nabídkou výměny těl. Rebekah? Ano, ta ano. U něj si to však nikdy nemyslela, ani v těch nejtemnějších představách. Tolik si přeje, aby to vyvrátil, že to byl jenom hloupý pokus o vtip, který se nepovedl. Jenomže na to je jeho výraz až moc vážný, až příliš zapálený. Nedokáže se ovládat, nedokáže ovládat ani tón svého hlasu, když v každé buňce těla jí bubnuje vztek a nevěřícnost z jeho rozhodnutí. Nestáhne se ani když má přímo před očima zablýsknutí v jeho očích. Není schopná v tu chvíli nic víc říct. Stále nechce uvěřit tomu, co řekl.
Nadechne se zhluboka při jeho vysvětlování a jediné, co sleduje jsou jeho oči. Jeden by si myslel, že je do nich zahleděná tak, že už se nebude moct nikdy od nich odvrátit. Vnímá každé jeho slovo, každé jeho vysvětlení. Ví, že s ním nebylo něco v pořádku, ví o tom, že matka s ním něco udělala a i když nevěděla přesně co, tak nevěří, že je až tak nebezpečný pro své blízké a už vůbec nevěří tomu, že by někdy ublížil právě ji. Zavrtí nesouhlasně hlavou a dává tak dostatečně najevo, že s ním nesouhlasí ani po tom, co jí teď řekl. Ona v něj věří, věří, že výměna těla není vhodným řešením.* Ať už se stalo cokoliv, tak neutečeš před tím, co si v minulosti udělal. Budeš mít možná jiné tělo, ale jinak všechno to, co si udělal se s tebou potáhne už napořád. *Sama ví, o čem mluví. I když o tom nemluví, tak stále myslí na to, kolika lidem ublížila, když se snažila najít svou rodinu. Když ublížila člověku, který do ní vložil obrovskou důvěru a musel pak utíkat na nějakou dobu před Klausem, aby si zachránil život. Chladnokrevně, bez přemýšlení zabila Francescu a nebylo jí po tom lépe, necítila nic a nebyla to jediná její oběť od doby, co je hybridem. Den co den, noc co noc jí sužuje krvežíznivost, ten pocit, kdy chce lidem trhat končetiny, kdy chce zabíjet a i přesto by asi něčemu takovému podlehla. Ať už ho trápí cokoliv, tak to nemůže být větší, než to, co sužuje i ostatní.* My všichni jsme udělali spoustu hrozných věcí, Elijahu. *Připomene mu. Jakmile se člověk jednou stane upírem a nebo hůř – hybridem, tak není možné, aby vás temnota nepohltila. Nemůžete tomu utéct, i kdybyste sebevíc chtěli, protože vždy přijde moment, kdy se nedokážete ubránit. Ať už předtím byl kdokoliv sebevíc čistý, bez poskrvny, tak se to změní. Semkne rty pevně k sobě a raději drží všechny slova na uzdě. Nelíbí se jí to a je zásadně proti tomu. Musí zabít jeho matku dříve, než k něčemu takovému vůbec dojde. Nadechne se zhluboka a pozvedne bradu nahoru.* Vaše matka je psychotická mrcha. *Zkonstatuje fakt a tváří se přitom velmi vážně. Nebude skrývat to, co si o ní myslí.* Jediné, co si zaslouží je smrt a ne to, abyste jí dávali vše, co chce. *Chtěla jí zabít dceru a skoro se jí to povedlo. Její syn přitom zemřel. Ať táhne k čertu i se svými kouzly a celou výměnou těl. Zaplatí svým životem za to, že se jim neustále plete pod nohy a myslí si, že jí to vyjde.
I když je venku horký, letní den, tak jí to přijde, že je okolo ní až moc velký chlad. Asi to má co dělat s jejich konverzací. Nemůže si však pomoct, nedokáže být v klidu po tom všem, co se dozvěděla. Přinesou jí snídani o kterou už nestojí. Vezme si ji však a pustí se do toho během chvíle, ale sotva jí to leze do krku. Nechce to však nechat nedotknutelné a tak se snaží alespoň malé sousto sníst. Na chvíli se zadívá k němu, když si objednává vodu, zatímco Hayley si už neobjedná nic. Začne se v tom přehrabovat a poté zkrátka odloží vidličku na talíř a opět se podívá Elijahovi do tváře. Nedá se říct, že by mu dala vůbec nějakou odpověď na jeho otázku. Jak by se asi mohla mít, když přišla skoro o všechno a nemůže se postavit úplně na nohy, když její dcera je pryč? Položí mu tu samou otázku, protože se taky zajímá. Mírně se pousměje, když znovu zmíní Cami a jak moc je jí vděčný za pomoc. Nedá jí to a musí se ho zeptat, co se stalo. Má za to, že by už mohla být vhodná doba na jeho přiznání. Dnes jí nastínil spoustu věcí...možná je prostě čas, aby věděla celý příběh. Povytáhne obočí, když ji požádá o povolení pustit ho do své hlavy. Nemá s tím žádný problém, ale tento způsob komunikace není u nich právě obvyklý. Mlčky přikývne na souhlas.
Pozoruje jeho ruku, jak se přibližuje ke tváři a zavře oči ve chvíli, co ucítí jemný dotek na svém líci. Je to zvláštní se do toho dostat, zvláštní pocit vám koluje celým tělem, protože najednou to nejste vy, nedíváte se na to vlastníma očima, ale očima druhé osoby, necítíte své pocity, ale všechno to, co cítila osoba, která vám ukazuje vzpomínku. Hned pochopí, že dívka, kterou jí ukazuje není ani Katherine a ani Elena, které si pamatuje, ale první dvojnice, někdo, koho Elijah miloval. Všechno běží tak rychle, že vůbec nedokáže mít nějaké vlastní pocity. Teď se dívá na Celeste a na to, jak ji zabil a myslel si, že to udělal jeho vlastní bratr. Potřetí zase pozoruje jeho matku, když mu připomíná všechno, čím se provinil. To, co jí však nejvíce zarazí je, když vidí samu sebe, když vidí každý způsob vraždy, který by jí mohl udělat.
Jakmile to všechno skončí, tak se od něj automaticky odtáhne, ale spíše šokem z toho, co viděla. Otevře oči a s hlubokým nádechem se podívá před sebe. Upřímně nečekala nic takového a netušila, že si myslel, že ji zabil a nebo, že by ji mohl zabít. Podívá se mu do tváře, ale v jejích očích není strach a ani žádné zklamání z toho, co jí právě ukázal. Je jenom šokovaná tím, co viděla, co mu matka udělala a nechala ho v tom žít celých tisíc let. Nestihne nic říct, nestihne nijak zareagovat, protože se stáhne a jedné sekundě ji tam nechá sedět, jako kdyby nepřišel. Oddělí rty od sebe a dívá se za ním, když prochází dveřmi Rouseau's do ulic Francouzské čtvrti. Spojí rty k sobě a vyšvihne se na nohy a v rychlosti zamíří ke dveřím.* Elijahu...*Chce mu něco říct, chce ho zastavit, ale jakmile vyjde na ulici, tak nemá možnost ho zahlédnout. Možná se ztratil v davu, možná zmizel upíří rychlostí. Roztáhne ruce do strany a vrátí je znovu nazpět k tělu. Ať jí ukázal cokoliv, tak se ho nebojí. Nikdy se ho nebude bát a vždy bude věřit tomu, že by jí nikdy neublížil ať už v minulosti provedl jakoukoliv příšernou věc. Rozejde se po ulici a kroky směřují nazpět do Abattoir.*

(Claiřin život se pomalu ale jistě ubíral celkem dobrým směrem. Díky Cami, její trpělivosti a neustálé pomoci, ale hlavně také proto, že Claire sama chtěla něco lepšího pro sebe. Chtěla se rozvíjet, být užitečná a stát se lepším člověkem. Snažila se zapomenout na všechno zlé a využít tu bolest ve svůj prospěch. Cami jí pomohla zařídit, že měla zase doklady a všechny tyhle věci, co mají normální lidi. Také si konečně zašla na masáž, dokonce na kosmetiku, ke kadeřnici a oběhala i doktory. U většiny bylo vše v normě, nebo nic co by se nedalo napravit. Až na jednu věc. Zjistila, k čemu byla ta „operace“ co podstoupila při svém nedobrovolném pobytu v cele. Rozesmutnilo jí to. Když přišla ke Cami domů, kde s ní teď bydlela, sedla si do vany, pustila na sebe horkou vodu a plakala, dokud už neměla co. Snažila se méně pít. Dokonce se začala věnovat sportu a různým kreativním aktivitám, znovu začala zpívat a psát. Chtěla pomáhat ostatním. Přemýšlela o práci doktorky. Zatím, ale žádné radikální rozhodnutí nedělala. Kromě nového tetování nad levým prsem, které hlásalo: „Dolor hic tibi proderit olim.“ Znamenalo to pro ni její sílu, sílu, kterou ještě bude potřebovat.
Dnes večer se oblékla do jednoduchého oblečení. Pohodlné roztrhané džíny, kožená bunda, tmavě zelené volné triko s oválným výstřihem, rozpuštěné vyžehlená vlasy, černé vyšší boty, které měla povolené a hnědý velký klobouk, pod který snadno schovala rty potřené leskem a oči ohraničené černou linkou. Přes záda si přehodila kytaru, do kapsy si schovala cigarety, zapalovač, klíče, mobil a peníze a vydala se ven do ulic. Procházela se, ale občas se někde zastavila, sem tam zahrála pár písniček, dala se do řeči s neznámými lidmi a sem tam si zazpívala s nějakým pouličním muzikantem, kterému pak koupila pití. Později, když už jí pěkně bolely nohy, se vydala do starého známého baru, kde se usadila u baru, úplně na konci, sundala bundu a kytaru opřela o zeď. Objednala si Morgana s kolou a tento nasládlý nápoj začala pomalu usrkávat a nenápadně pokukovat po lidech na baru. Neviděla tu nikoho známého, ale to ještě nemusí znamenat, že tu nikdo není. Radši bude ve střehu, kdyby se někdo pokusil jí rozbít hlavu o bar. Však se tu nechce zdržet moc dlouho. Dá si pár drinků, možná si popovídá s klukem, co sedí pár židlí od ní, donutí ho přestat pít a pošle ho domů. Vypadal mladičký, ale tvář měl ztrápenou jak šedesátník.)

Neexistoval snad večer, kdy by se nešel bavit někam do 'společnosti'. Tou společností mám na mysli bary, různé kluby a podobné podniky. Většinou to byla místa, kde jste mohli potkat různé typy lidí - páry, ty seděly většinou u stolu; osamocené muže nebo ženy utápějící se v alkoholu kvůli tomu, že je někdo poslal k vodě; ale našli se tam často i takoví lidé, kteří sháněli nějakou známost. A takovým člověkem je i Kol. Ale on si nehledá známost na delší dobu, u něj je to maximálně na pár nocí a už i to je zázrak, když u něj někdo zůstane déle než jednu noc. Většinou si vybírá pěkné mladé holky, které sedí u baru a pijí. Ty vyloženě čekají na to, až k nim přijde nějaký chlap a začne se o ně snažit. Kolikrát mu ale jen stačí sedět u baru, objednat některé pití a ona se na jeho udičku hned chytí. A dneska má tohle Kol v plánu, jako vždycky. Ale tentokrát nejde do žádného pochybného podniku, do nějaké díry, ale podívá se zase po nějaké době do Rousseau's. Mohla by tam být třeba i Genevieve, aby se jí zeptal, jak je na tom se sháněním té dýky. Jako mohla by si pohnout, protože už jí to trvá dost dlouho. Posledně sice byla taková divná, ale to ho vlastně vůbec nezajímá. On chce jen tu dýku a je mu jedno, jestli se u toho Genevieve rozbrečí nebo ne.
Dneska zatím nikde nebyl, takže musel dojít až z Plantáže k Rousseau's. Ale jemu to nevadilo, aspoň se prošel, protože věčně někde jezdil svým autem, to byla další věc, kterou u žen vypozoroval - spoustě z nich se líbí rychlá auta. Ale dneska ho nechal doma. Však ona 'romantická' procházka v létě taky není k zahození. Aspoň bude moci víc zapůsobit a potom to bude všechno mnohem snazší. Vejde do baru a ihned se začne rozhlížet, kdo v baru je. Automaticky se rozjede k baru, protože tam bylo obvykle jeho místo. Už z dálky si všimne, že tam sedí jemu dost známá a blízká osoba. Sedne si vedle ní a bez toho, aniž by se jí ptal, si vezme skleničku, která před ní je a napije se. V tu chvíli se mu na tváři objeví takový podivný výraz. "Ty tohle piješ?" zeptá se jí pobaveně a skleničku položí zpátky.

(Svoje dny trávila skoro pokaždé jinak. Pokaždé měla jinou náladu, chuť dělat něco jiného. A tak dělala, co chtěla, co ji bavilo. A nemusela se opíjet, aby se cítila šťastná a uvolněná. Stačilo si popovídat s Cami. Tak nějak se o sobě dozvídaly každým dnem více a více. Cami o ní věděla snad už skoro všechno. Většinu tajemství, věcí, co jí trápily, ale také co jí činily šťastnou. Dost mluvila o Jacksonovi, občas o Kolovi a Marcelovi, ale o Lorentovi se nikdy nezmínila. Byli jen přátelé, nic víc. Dokonce si se svým trenérem sestavila jídelníček a cvičební plán, aby připrala zpátky nějakou svalovou hmotu. Fyzicky už vypadala mnohem lépe, ale občas jen tak bezvládně chodila, bloumala, se skleslým pohledem do prázdna. Jako kdyby byla v nějaké hypnóze. Ale už se mnohem více smála, užívala si spánek a jídlo. Dokonce jí začaly znovu růst prsa díky tomu, že začala přibírat, ale stále byla hubená. Nebyla vychrtlá, ale hubená. Kdyby na ní teď sáhl nějaký muž, už by se nepíchl o kost. Sama sobě se takhle líbila, ale stále bylo jak na sobě pracovat. Kouřit ale nepřestala. Zvyk je železná košile a nemyslí si, že jí to jen tak opustí. Vždy se po cigaretě cítí uvolněněji, lépe jí to myslí, je svěží a prostě celkově jí to dávalo příjemné pocity.
Rozhlížela se po lidech, a když jí to přestalo bavit, věnovala se své sklence. Pití si vychutnávala, takže ho pomalu upíjela. Nikam nepospíchala a neměla v plánu se opíjet. Vytáhla z kapsy jednu cigaretu a zapalovač. Vložila ji mezi rty a zapálila si. Půjčila si od barmana popelník a zapalovač položila vedle něj. Z kapsy vyndala několik fotek. Vzala první, na níž byl Toby. Nějak se nemůže smířit s tím, že už ho nikdy neuvidí. Nemá srdce ty fotky spálit, ale ví, že by to pro ni byl důležitý krok se se vším lépe vyrovnat. Začala jí žmoulat v ruce ve snaze trochu ji narovnat, ale nedařilo se jí to. Přeložila ji na půl a zastrčila pod popelník spolu s ostatními. Na vrchu byla fotka s Kolem. Pila a kouřila, poslouchala a relaxovala. Típla zbyteček cigarety do popelníku a podívala se, kdo si to k ní sedl. Drzosti a velkého Kolova sebevědomí si nešlo nevšimnout, bylo cítit na sto honů. Otestoval, co že to pije, se znechuceným pohledem to položil zpět a zeptal se jí na opravdu banální otázku.) Ne Kole, já to jím. Jasně, že to piji. (Provokativně se na něj ušklíbla, vzala sklenku a dopila její obsah.) Nemám v úmyslu se opíjet. Narušilo by mi to můj jídelníček a nerada bych dnes vyvedla nějakou hloupost. (Natočila se na něj celým svým tělem. Teď mohl vidět její nové tetování, které bylo stále ještě trochu červené. Má ho opravdu krátce.) Ty jsi sem přišel ojet nějakou pěknou kočičku, taky se opít a pak se napít z ní, co? (Věděla, jaký je Kol bez Genevive. Ne že by ho takhle neměla ráda, ale byl jí sympatičtější, když byl s Genevive. Přehodila si nohu přes nohu a malinko našpulila rty. Nechtěla ho potkat, ještě nějakou dobu, ale co už. Nechá ho v přesvědčení, že je mezi nimi všechno v pořádku, bude to tak lepší.) Ráda tě vidím. Naposledy to bylo…? Před dlouhou dobou a neměl jsi na sobě moc oblečení. (Zazubila se na něj a objednala si znovu Morgana s kolou.)

Vůbec se nezatěžoval s tím, že vzít takhle někomu skleničku s pitím je neslušné, zvlášť když je to Claire. K té se chová normálně a ona se rozhodně nebude zlobit, že něco takového udělal, teda pokud nemá nějak vyloženě špatnou náladu. Což může mít, dlouho se neviděli, Kol ani neví, jak na tom teď je. Jakmile na něj ale promluví, tak ví, že ráno asi vstala z postele pravou nohou a od nikoho si ještě náladu zkazit nenechala. Jenom se na ni ušklíbne, když mu tak debilně odpoví. Ale tak co, na debilní otázku debilní odpověď. Nečekal, že bude pít Colu s něčím, většinou pila tvrdý alkohol s Kolem, tohle nebylo nic moc. A ona že se nehodlá opíjet? Haha, tak to si jenom myslí. "To, že jsi potkala mě znamená, že se opíjet budeš, Claire. Vždycky spolu pijeme a není to žádný takový holčičí pití," řekne a ukáže na skleničku, ve které už sice nic nebylo, ale je jasné, co za holčičí pití měl na mysli. Samozřejmě, že když se natočila, tak si všiml jejího nového tetování. Na hrudi má vytetovaný nějaký nápis v latině. Kol žil v době, kdy se latinou mluvilo, on vlastně rozumí dost jazykům, takže věděl, co slova znamenají. Rozhodne se, že jí ho pochválí, ale jenom tak beze slova. Ukáže prstem na to tetování a potom zvedne palec nahoru, jakože dobré, 'I like it'. Když mu shrne to, proč tady vlastně je, na tváři se mu objeví pobavený úsměv. "Je vidět, že mě znáš," řekne a u barmana si konečně objedná panáka whiskey a pro Claire rovnou taky. "Jsem tady kvůli víc věcem, ale ty nevyjdou, takže jo, asi to nakonec dopadne takhle," pokrčí rameny a potom se porozhlédne po baru. "No zatím ale nic moc," nespokojeně zamručí, když nevidí žádnou holku, která by se mu zamlouvala. Usměje se na ni, když mu řekne, že ho ráda vidí. On ji taky, protože posledně to bylo takové... No, ani se nerozloučili. "Ani ty jsi na sobě neměla moc oblečení, Claire," zaculí se na ni a poté pokračuje. "Musím říct, že ale vypadáš mnohem líp než posledně,"šibalsky se na ni usměje. "A jo, od tý doby, co jsi ráno zmizela, jsme se neviděli, máš pravdu, to je hodně dlouhá doba," řekne to, jako by jí trošku vyčítal, že tak zmizela a ani nechápe, proč. Barman před něj položí sklenku s whiskey a Kol mu rovnou řekne o celou lahev. Plná sklenka je už i před Claire. Barman potom vezme popelník, protože už byl celkem plný, aby ho vysypal. Když ho ale vezme, Kol si všimne, že je tam nějaká fotka, nebo že je jich dokonce víc. Zajímá ho, co je to a tak se pro to začne natahovat.

(Kol nepatřil k lidem, co by si z něčeho dělali starosti. Byl sebestředný a Claire mívala pocit, že si Kol myslí, že je nepřemožitelný. Nebylo to tak. Poslední dobou, více než kdy předtím, se ukazovalo, že ani Původní nejsou nepřemožitelní. Dalo se je vcelku snad přemoci. No, snadno. Zase tak snadné to nebylo, ale nebylo to nemožné. I Původní jednoho dne zřejmě všichni padnou a s nimi i jejich linie. Už neexistovalo nic jako nekonečná nesmrtelnost. Smrt si chodí pro všechny, bez výjimek. Je to nezvratitelný proces, ale dá se oddálit, a to na dost dlouho dobu. Dnes neměla nejlepší náladu, ale také nebyla nepříjemná. Takový střed, trochu nijaký, ale pro někoho dobrý. Pro Claire tedy rozhodně ne. Ale všechny dny nemůžou být šťastné nebo špatné. Jsou to různé kombinace. Život není černobílý, i když by to někdy bylo lepší. Prostě není. Život je sakra komplikovaný a nespravedlivý. Jedině ti nejsilnější přežijí, pravidlo co platí od počátků a platit bude. Všimne si Kolova úšklebku. Dnes je hodně uvolněný, možná až moc než by bylo Claire příjemné.) Kole, já nechci pít, protože by mi alkohol nechutnal, nebo jsem snad nechtěla trávit čas ve tvé společnosti-(Ano, chtěla a jak moc, jenže ty nikdy nebudeš opětovat moje city a proto je lepší tě nechat jít, proto ty fotky. Musím hodit za hlavu všechno a i mé city k tobě. Začít od začátku. Už to měla na jazyku, ale pak to jen hořce spolkla spolu s nutkavou chutí ho políbit.) ale proto, že když piji, dělám věci, co bych střízlivá nikdy neudělala. (Narážela třeba na noci, kdy se s Kolem opili a skončili spolu nazí většinou v posteli.) A ráda mám otevřené oči, jsem radši při smyslech, kdy můžu vypozorovat spoustu důležitých věcí a třeba si včas zachránit krk. (Ukáže na něj skleničkou, pozvedne obočí, zda to chápe a dopije sladký nápoj. Usměje se na něj, když ukáže na její nové tetování a naznačí jí, že se mu líbí. Plánuje si nějaké nechat natetovat za pravé ucho, ale ještě nemá úplně představu, co to bude.) Díky, taky se mi líbí. (Pousměje se a prsty si jemně přejede po latinském nápise na své kůži. Přikývne.) Znám tě možná více než je u kamarádky zdrávo. (Usměje se a podívá se jak objednává pití. Vrhne na něj nepříjemný pohled.) Proč mě chceš opít, Kole? (Nevěděla, zda jí chtěl opít, vyprovokovat k věcem, co by se jí nelíbili a ublížit jí, nebo jí chtěl jen prostě opít. Tak či tak, nesouhlasila s tím.) Smím vědět, co za věci to jsou nebo je to přísně tajné? (Nenuceně se na něj podívá, jako kdyby jí to vůbec nezajímalo, co má za lubem. Jistě, že jí to zajímá. Když teď není tak úplně sám sebou, má tendenci mu rozmluvit každý hovadský plán. Musí se znovu trochu pousmát, ale i malinko zamračit, když jí její rýpavou poznámku oplatí.) Divil by ses, co dokáže odborně sestavený jídelníček a osobní fitness trenér. (Pousměje se a podívá se na svoje nehty, gelové, černé, má je asi tři dni, stále vypadají dobře.) Já jsem nezmizela, tedy,… (Nemůže najít ty správná slova, správnou výmluvu.) Jen jsem musela rychle odejít, abych stihla něco dalšího, co jsem měla domluveného. (Vůbec mu neosvětlí situaci a nezní to ani trochu věrohodně, jí je to ale vcelku jedno, protože v tomhle ohledu je Kolovi jedno, co si dělá, kde s kým a jak, vlastně se o ní zajímá většinou, když jí něco je anebo nemá s kým chlastat. Tenhle Kol, ten starý, Původní. Kol s Genevive byl trochu jiná liga. Ten se o ni zajímal více, ale zase na ní neměl moc času díky Gen a všem těm problémům, co musel řešit. Malinko od sebe odsune sklenku, co před ní přistane a radši si vytáhne z poloprázdné krabičky další cigaretu. Zapálí si a první dávku kouře vydechne Kolovi do obličeje. Všimne si, jak se natahuje pro fotky. Vezme je dříve než on, rozloží je a pak mu je podá.) Měla jsem je spálit už dávno, ale nějak nemám to srdce to udělat. (Pokrčí rameny. Nedokáže se smířit s tím, že by zapomněla, jako Toby vypadal a zničila poslední připomínku na jeho obličej. S fotkou s Kolem by zase zahodila to, jaký byl Kol, když byl zamilovaný, ač ne do ní, ale byl lepším člověkem a Marcel, to byla tak trochu srdeční záležitost. Bylo jí líto, jak to všechno dopadlo a takhle fotka jí říkala, jaké krásné věci můžou být, jaké byly, ale to krásné zničila. Občas se přistihne, jak se jí po něm stýská, a chtěla by se k němu vrátit. Pak ale přestane snít, uvědomí si svoji ještě horší situaci a musí se nad tím smát, jak je to všechno absurdní.)

Mohla na něm vidět, jak se tváří otráveně, protože to nějak moc neskrýval. Nechápe, proč jako Claire najednou nechce pít, nevidí důvod, proč jejich tradici, kdy spolu pijí, přerušovat. A to, že to často skončilo trošku jinak, než by chtěli? To snad něčemu vadí? Kol nikoho, komu by to vadilo nemá. A Claire? S tou si to už vyřídil. Veškerá nějaká její zamilovanost vůči němu je prostě pryč, tedy Kol si to aspoň myslí. Jednou si to vyříkali a on jí dal najevo, že nic víc to prostě nebude a Claire to respektovala. A on si ani nepřipouští, že by to mohlo být nějak jinak, že by k němu snad mohla stále něco cítit. Je to Kol, ten si toho jen tak nevšimne. Poslouchá, co z ní nakonec vypadne a ano, bylo to něco, co očekával. Evidentně s ním spát nechtěla, ale když přišlo na věc, udělala to ráda. Tak co jako? Nějak to nechápe. "Jako například?" podívá se na ni tázavě, i když odpověď už zná. Říká, že střízlivá by se s ním nevyspala, ale to není tak úplně pravda. Jednou se s ním přece vyspala a byla naprosto střízlivá a při smyslech, ne? Tak v čem je zakopaný pes? Claire nikdy nebyla ta, co by hledala vážné vztahy, u ní jsou to spíš jednorázovky na jednu noc. "Děláš, jako bys po pár skleničkách byla úplně nepříčetná a nedávala pozor, kdyby na tebe někdo za nejbližším rohem vyskočil s nožem v ruce. A vůbec, i kdyby to tak bylo, od čeho jsem tu asi já? Já se, drahá Claire, tak snadno naopiju a moje smysly jsou mnohem lepší než ty tvoje, takže se rozhodně nemusíš bát toho, že by se ti v mojí společnosti něco stalo," řekne a ušklíbne se na ni. Však s ním je v bezpečí, copak to neví? Zatím se o ni vždycky staral, když jí teklo o bot a to byl střízlivý i opilý, jak kdy. Poté jí mlčky pochválí její nové tetování. "Není zač. Popravdě přemýšlím o tom, že bych si taky něco nechal možná vytetovat. Potom mi připomeň, že chci poradit s tím, co by to mohlo být..." Fakt neví, co by si mohl nechat vytetovat. Nějaký nápis a nebo obrázek? Barevné tetování a nebo černobílé? Možná by se mohl podívat na internet a nějak se tam inspirovat... Objednal dvě skleničky dobrého alkoholu, rozhodně se to nemohlo srovnávat s tím, co pila Claire. "Já nechci opíjet tebe. Prostě chci pít, ještě se uvidí, jak moc. Ale přece mě v tom nenecháš. Pijeme spolu. V tomhle jsi můj parťák, nemůžeš mě jen tak poslat do háje," zaculí se a pak na ni mrkne. Však on ji přesvědčí, aby se s ním napila. Když se ho zeptá, jestli by jí nemohl říct, co že je ta další věc, kterou tady chtěl řešit, chvíli se na ni dívá a přemýšlí, jestli jí aspoň může říct, na koho by tady dneska rád narazil. "Něco potřebuju od Genevieve," řekne jenom. Nic víc jí neplánuje říct. Už teď začíná trošku litovat toho, že to vůbec řekl. Ale snad se v tom nebude Claire šťourat. "Tak já žádné fitness trenéry nepotřebuju, takže se v tomhle moc neorientuju. Ale jo, fakt ti to asi svědčí, hlavně v tom nepřestávej," podívá se na ni a tohle říká úplně normálně a upřímně. Jestli to takhle půjde dál, bude zase brzy vypadat stejně skvěle jako předtím. A nedá se říct, že by to Kolovi nějak vadilo, kdyby tak zase vypadala. S mírným úsměvem se na ni dívá, když se začne vymlouvat, že tehdy nezmizela a tak. "Neměla jsi třeba nějaký fitness trénink, který jsi musela nutně brzy ráno stihnout?" řekne s úšklebkem. Prostě jí tohle nevěří a ona si snad nemohla myslet, že jí na takovou hloupou výmluvu skočí. Nespokojeně sleduje, jak si zapaluje cigaretu. Mezitím si ale všimne fotek pod popelníkem a chce se pro ně natáhnout, ale Claire je rychlejší. Mlčky si je od ní vezme, fotku s Tobym dá dospodu a nahoře si nechá jeho společnou fotku s Claire. "Kdo by taky fotku s takovým krasavcem pálil?" řekne a zaculí se na ni. Poté si ještě chvíli fotku prohlíží a nakonec ji položí na bar. "Víš co by mě zajímalo?" zeptá se, ale nedá jí příležitost na to, aby něco řekla. "Co by na tohle řekl tvůj fitness trenér..." poví a rychle jí vezme cigaretu z pusy a típne ji o popelník, který sem barman před chvílí vrátil. Potom do sebe hodí svého panáka a podívá se na ni: "Určitě by se mu to nelíblo," sladce se na ni usměje a pak ukáže na skleničku s alkoholem, který tam stále byl. A ta sklenička byla její.

(Nechtěla se vracet do stádia, ze kterého se snažila dostat, a celkem se jí to dařilo. Její plán byl jasný. Držet se od alkoholu a Kola dál. V tenhle večer se jí nedařilo ani jedno úplně dobře. Pila, sice málo, ale přesto a s Kolem se tu teď vybavovala a on se jí ještě snažil opít, i když tvrdil, že ne. Věděla, co se stane, když se ona opije a Kol bude poblíž v dobré náladičce. A přesně tomuhle se snažila zabránit. Každým dotekem, se v ní znovu objevovali pocity, které skrývala, srdce se jí rozbušilo rychleji než normálně a ona chtěla jen jedno. Být s ním, být u něho do konce svého života. O to víc jí bolelo vystřízlivění v jeho náruči a uvědomění si, že je to všechno jen lež. Hra, která má stejný scénář, vždy dopadne stejně, jenže vy pokaždé děláte ty samé rozhodnutí a nemůžete se dostat do nové úrovně, posunout se dál. Claire byla zaseklá na jednom místě a nebylo lehké se pohnout. Nejlepší je tomu dát čas, přestat toho člověka vídat, smazat všechny možné věci, co by mohly vyvolat vzpomínky na něj. Zapomenout, nebo alespoň předstírat, a ten cit časem zmizí. Nepamatuje si, jak, kdy a proč se to stalo, a kdyby mohla, zvrátila by to, ale neměla takovou moc, nikdo neměl. Pramen vlasů, který jí spadl před oči, si zastrčila jemně za ucho, skoro stydlivě, mohlo by se zdát. Zamilovaný Kol by jí určitě pochopil a nechal jí na pokoji, jenže on o všechen ten něžný cit přišel. Musela si povzdechnout a na chvíli sklopit zrak ke špičkám svých bot. Přejela si rukou po stehně a uhladila si džínovou látku. Zvedla svůj zrak ke Kolovi.) Sex s tebou, když jsem měla přítele. Nebo cokoliv jiného. (Nechtěla takovýto život. Prostě ne. Zapálila si další cigaretu. Snažila se vyhýbat pohledu Kola, nechtěla aby viděl, že jí mrzí, že Tobyho podvedla. Nikdy by to nepochopil. Začínala mít problém se soustředit pořádně na jednu věc. Třeba na muziku. Nedokázala chytit rytmus a tak přestala pohupovat nohou. Kol ji znervózňoval.) Nemyslela jsem to doslova, jen jsem si nějak oblíbila sebeovládání, naprostou kontrolu. Někdy je lepší být magor posedlý kontrolou, než nemít vůbec žádnou. (Opřela si jeden loket o barovou desku a oklepala cigaretu o popelník.) Možná, že teď jsem člověk, ale stále v sobě mám nepříčetný hněv vlkodlaka s nespuštěnou kletbou. Mimochodem, moje vlčice je psychopatka co si libuje v zabíjení a přímo si užívá bolest ostatních, takže bych nesázela na to, že se nedokážu ochránit sama. Jen bych nerada někoho zabila opilá. Však víš, už ani nemám prsten a měnit se každý měsíc stojí za houby. (Ušklíbla se uštěpačně. Snažila se Kola všemi možnými způsoby odradit od toho, aby jí nutil alkohol. Nejen že někoho nechtěla zabít kvůli kletbě, ale prolila už dost krve, více než bylo humánní.) Myslím, že tetování by mělo mít nějakou symboliku, mělo by ti připomínat nějakou událost, část ve tvém životě, která pro tebe byla výrazná, něco pro tebe důležitého. Neměl by to být jen nějaký obrázek, co se ti líbí a necháváš si ho zvěčnit na těle jen tak aby ses mohl chlubit. (I když nechtěl, vyslechl si její názor na tetování. Nemohla vystát lidi, co se nechávali tetovat jen tak. Jaký to pak mělo smysl.) Jasné, ale ty víš, že když začnu, nemůžu přestat, takže mě teoreticky chceš opít nepřímo. (Konstatovala Claire. V TOMHLE jsi můj parťák… Jistě, na nic jiného ne, ještě občasně na sex, díky Kole za zvednutí mého sebevědomí… NEMŮŽEŠ MĚ JEN TAK POSLAT DO HÁJE… No, ale můžu tě poslat někam úplně jinam, Kole Mikaelsone. Problesklo jí hlavou a musela se pro sebe usmát. Její úsměv ale na nepatrnou chvíli zmizí, když zaslechne jméno Genevive. Chtěla by od něj získat více informací, ale nechce vypadat nějak podezřele zvědavě. Tak se mu podívá do očí a usměje se.) Tvůj nově vyhlédnutý úlovek? (Musí ho opít, takže musí opít i sama sebe. Potěš pánbůh a stůj při mně, prolétlo jí hlavou a oblízla si nepatrně rty. Tohle bude dlouhá noc. Vlastně nechápe, proč to dělá, s Gen se nemají rády, spíše jí pohání vlastní zvědavost.) Tohle mělo znamenat, že mi to sluší? Tvoje skládání poklon je opravdu příšerné Mikaelsone. Ale díky. Chystáme nějakou rýsovačku a pak chci nabírat svalovou hmotu, překračovat svoje hranice a fyzicky se rozvíjet jak to jen půjde. (Pousměje se a přejede si palcem po hřbetě ruky. Stále má ještě vidět jizvy na předloktí, ale snaží se je všemožně skrývat. Není to něco, co by měl kdokoliv vědět, kromě ní.) Však to už je jedno. (Jemně do něj dloubla loktem a mírně mu zajela pod žebra. Podá mu fotografie a tak nějak je smířená s tím, že už je nechce mít u sebe. Proto vezme tu s Kolem, přehne jí napůl a zastrčí mu jí do kapsy.) Na, dělej s ní, co chceš, já už jí u sebe mít nemůžu a zničit jí také nedokážu. (Zbylé fotografie si zastrčila do kapsy. Už ví, co s nimi udělá. Cigareta a její výborná chuť už pomalu mizí. A pak zmizí úplně, když jí ji Kol vyškubne z ruky a típne o popelník. Jen na něj vrhne nepříjemný pohled, zavrčí a ukáže na něj prostředníček. Dala mu přesně najevo svůj názor. S trenérem se tématu cigarety a odvykání vyhýbají, protože by vznikla jen další hádka. Každý na to má svůj názor a Claire mu dost slušně platí, takže si jí snaží udržet v dobré vůli. Vezme si panáka a hodí ho do sebe. Když se má opít, ať už to má za sebou. Mlčky doleje sobě i Kolovi a hned do sebe hodí svůj příděl. Jde to překvapivě rychle, Claire nalije, vypije to na ex, dolije a vypije to na ex a nemá nějak chuť přestávat. Jakmile něco děláte, dělejte to pořádně anebo vůbec. Nepřemýšlí, co by se mohlo ještě přihodit a jak bude povolnější a bude spíše vyhledávat Kolovu společnost, velmi blízkou a bez oblečení, než kdy jindy. Kdyby se potkala, nenáviděla by se.)

Docela ho bavilo, jak říkala Tobymu 'přítel'. Ne ten přítel jako kamarád, jako je třeba Kol, ale prostě přítel, se kterým máte vztah. Vždyť má snad lepší vztah s Kolem než kdy měla s ním, ne? S Tobym stejně akorát jenom spala, pochybuje, že by ho třeba milovala. Kdyby jo, tak by se nevyspala s Kolem, když byli spolu, je to úplně jednoduchý. Když vysloví slovo 'přítel', neubrání se malému pobavenému úšklebku - má na to svůj názor a Claire to ví. "Jo ty myslíš tohle. To jsme přece neplánovali, prostě se to stalo, no bože. A zatím jsi nikdy nevypadala, jako by ti to vadilo, Claire," ušklíbne se na ni. "Ale povídej dál, co jako jinýho ještě? Docela by mě to zajímalo," podívá se na ni tázavě a čeká, co z ní vypadne. Jakou jinou 'hloupost' by za střízliva neudělala a když je opilá, tak ano? Celou dobu ji sleduje, ale nějak si nevšímá toho, že by ji jeho pohled snad nějak znervózňoval nebo tak něco. Zdála se mu v pohodě. "Tak buď něco mezi, ne?" Nemusí být jenom magor posedlý kontrolou, nemusí být ale ani někdo, kdo kontrolu vůbec k životu nepotřebuje. Nemůže to všechno tak hrotit, Kol už to taky nedělá. Možná to bude tím, že on tu kontrolu má už jen díky tomu, že je Původní, že se nedá tak snadno zabít jako ostatní. "Jo, vím, že jsi někdy pěkně zuřivý vlkodlak, to jsem už taky mohl vidět na vlastní oči," řekne a ušklíbne se. "Ty mě jenom vůbec neposloucháš, Claire. Když jsem s tebou, tak se ti určitě nepoštěstí někoho zabít, zvlášť když to nechceš, tak pořád nevyšiluj. A řekni mi, popravdě. Nechybí ti to?" Myslí teď to, mít spuštěnou kletbu, mít zase mnohem větší moc a sílu než teď. Ano, sice by se musela každý měsíc měnit, ale Kolovi by nedělalo problém zařídit nějaký ten měsíční prsten. Genevieve by to jistě někde zvládla zařídit. A nebo by zašel za Aliseou, s kterou si vlastně taky ještě pořádně nepromluvil od té doby, co pustila Finna. Taky by se tam měl někdy zastavit, až bude mít čas a nebude mít zrovna nic lepšího na práci.
Poté se začnou bavit o tetování. Kol už dlouho přemýšlí o tom, že si nechá nějaké udělat, ale ono je těžké vymyslet něco pořádného a Claire má pravdu - nebylo by dobré, kdyby si tam dal jen tak něco. "To máš asi pravdu, ale v mém životě není zrovna moc událostí, které by se daly nechat zvěčnit na tělo," řekne a ušklíbne se. "Ale ne, tak třeba dýku bych si tam nechat vytetovat mohl, ne? To mě symbolizuje skvěle." Je slyšet, že tohle myslí dost ironicky. Dýka v souvislosti s tím, kolik let strávil díky Klausovi v rakvi. A kolikrát ho tam vůbec zavřel. Porádně si to promyslí a pak se nechá potetovat. A nebo počká na nějakou událost, která by se dala zvěčnit a která by vypadala pěkně. "Ale kecy. Je jenom na tobě, jak hodně budeš chtít pít, já tě přece k ničemu nenutím. Jenom říkám, že jsme v tomhle parťáci, a že by nebylo hezký, kdybys mě nechala pít samotnýho," zaculí se na ni. Připadá mu, že za chvíli povolí a napije se s ním. Pravdou je, že mu vlastně ani nebude vadit, pokud se s ním opije. Bude rád. Třeba půjdou na Plantáž a tam budou v pití pokračovat a potom si spolu užíjí. To by mu ale vůůůbec nevadilo. Kol se prořekne o tom, že si tady chtěl zařídit hned několik věcí a ona z něj poté dostala jedno jméno - Genevieve. Položila mu otázku, která ani nesouvisela s tím, co po Genevieve chce, tak proč by jí na to neodpověděl. "I tak se to dá říct. Akorát ona není tak hloupá jako ty ostatní, nenechá se jen tak lehce oblbnout a ovlivňovat ji nechci..." Chce ji dostat pěkně po staru, poctivě. A to se mu povede. Dřív nebo později, ale povede, protože už si všiml jistých věcí. Líbí se jí. "Můžeš být ráda, že ti skládám vůbec nějaký," ušklíbne se na ni, ale potom se usměje. Jo, myslel to tak, teď jí to sluší. Vždycky byla pěkná, ale když se vrátila v tak zuboženém stavu, nebyla to žádná sláva. Teď už to začíná být zase lepší. "Tak to přeju hodně štěstí," řekne a zaculí se na ni. To je na ni zvědavý, jak bude za několik týdnů nebo měsíců vypadat její tělo. Neví, jak dlouho jí to bude trvat. Vypadá to, že už nechce řešit to, proč ráno utekla, a tak jenom pokrčí rameny a nechá to být. Potom sebou cukne do strany a rukou jí loket odstrčí. Nesnáší, když mu tohle dělá. Vezme si od ní fotky a potom jí je vrátí. Ona ale vezme tu jejich společnou a dá mu ji do kapsy. "Nechápu, proč ji u sebe nemůžeš mít, ale tak dobře..." řekne a podezíravě se na ni dívá. "Možná, že je to kvůli tomu, že jich máš sama doma dost a tak chceš, abych jich měl taky o něco víc. Jo, to bude ono. Takhle fotka je dokonalá, vypadám tam skvěle, takže máš určitě aspoň další dvě kopie," zaculí se na ni a zastrčí si fotku ještě trošku do kapsy. Rozhodne se, že ji trošku vytočí, takže jí vezme cigaretu z pusy a típne ji. Zasměje se, když se na něj zatváří tak, jak se zatváří a ještě když k tomu všemu ukáže prostředníček. Na tváři se mu objeví spokojený úsměv, když vidí, že do sebe hodí konečně toho panáka. A pak dalšího. A dalšího. Kol je teď sice mírně pozadu, ale pomalu ji dohání. Oba dva do sebe hází jednoho panáka za druhým, jestli to takhle půjde dál, za chvíli budou fakt hodně opilí oba dva.
"Claire, ještě je tady jedna věc..." začne a mávne na barmana, že chce dalšího panáka, "doufám, že máš pořád ty lístky na tu tvou oblíbenou kapelu. Jestli ne, tak tě začnu asi nemít rád," řekne a zasměje se. Už je docela dost posilněný alkoholem.

(Nelíbilo se jí, že si Kol střílel z toho, že byl Toby její přítel. Možná to nebyl úplně dobrý vztah, také že nebyl, a když se to všechno pokazilo, Claire to bylo líto a chtěla to napravit, jenže Toby jí nedal šanci a pak měl nehodu a zemřel. A ona s ním byla těhotná a potratila a všechno se to tak neuvěřitelně příšerně zamotalo. Možná, kdyby si s ním nezačala, nic z toho by se nemuselo stát. Často takhle přemýšlela. Co by kdyby, jak by bylo všechno lepší kdyby. Bohužel, mohla jen přemýšlet. Předtím mohla dokonce i uvažovat o tom, že by ho mohla přivést zpět, jenže podle ní by mrtví měli zůstat mrtvými. A navíc, druhá strana už dávno neexistovala, Toby byl nadobro pryč. I když se choval jako kretén, bylo jí ho líto a celkově za to nesla všechnu odpovědnost ona. Ano, líbil se jí, přitahoval jí, dokonce ho milovala, ale ne tak jako Kola. U Kola to bylo jiné, silnější, dokázala by za něj položit život, jako kdyby to nezpůsobovaly jen city, ale bylo v tom něco mnohem silnějšího, jako ovlivnění nebo nějaké pokrevní pouto. Nevěděla, jak nebo proč její city k němu vznikly, ale nechtěla je, možná by mohla nějakého upíra požádat, zda by jí mohl ovlivnit, aby Kola přestala milovat, aby vymazal všechny její silnější city k němu. Možná, by to mohl udělat i Kol. Určitě by to pochopil. Vytočilo jí a zároveň ublížilo, když se Kol ušklíbl. Kreténe. Řekla si pro sebe v duchu a představila si, jak mu jednu lískla. Kol jí pěkně dráždil, a ona se necítila, že by to mohla brát úplně v klidu. Poslední dobou byla vcelku náladová, a to ani neměla svoje dny. Jen se malinko pousmála, zhluboka se nadechla a vydechla cigaretový kouř.) Kole, fajn, chápu, a teď sklapni prosím tě, než tě něčím praštím, ano? Zařaď tohle mezi témata ‚o čem se nemám bavit s Claire‘. (Oklepala cigaretu o okraj černého popelníku a znovu si potáhla. Co to ksakru dělá. Měla by ihned odejít a neotáčet se, ale místo toho tu porušuje všechno, co si řekla, že nebude dělat.) Kurva. (Tiše zakleje a znovu si potáhne. Do prdele se vším.) Tak jo, budu 100% upřímná. Ty sám o sobě, to zase tak nevadí. Alkohol sám o sobě, to není moc dobré, ale ještě to ujde. Ale ty a alkohol = spousta věcí, kterých potom budu litovat. Sakra Kole, nechci dělat další věci, kterých budu litovat. (Najednou má pocit, že jestli tenhle večer mají oba dva v pořádku přežít, budou ten alkohol potřebovat teď hned. Předtím to bylo jednodušší. Bavili se o všem, ale teď se jejich možnosti dost omezují, čím to asi je. Claire se vyvinula. Sice špatným směrem, než by měla, ale vyvinula. Kol zůstal stále stejný, svým způsobem. A ona pořád nedokázala pochopit, proč on nedokáže pochopit jí, jako kdyby jí někdo nevědomky ubližoval. ‚Lidé konají zlo z nevědomosti.‘ Možná tomu tak doopravdy bude. Malinko se pousměje. Ona je mnohem více než zuřivý vlkodlak.) Dobře, už jsem v klidu. (Hodila na něj významný pohled, aby jí nechal být, že už ho poslouchá.) Popravdě… Líbila se mi ta bolest. Občas. Dokázalo tě to vysílit a odvést tvoje myšlenky. Přišla jsem si po tom silnější. Někdy jsem se s prstenem přeměňovala jen tak, pravdou je, že jsem si to občas docela užívala. A taky bylo úžasné, když jsem mohla zabít, aniž bych to přímo udělala já. Je to hrozné, ale nikdy mi nebylo zabíjení proti srsti. Bylo to jako moje přirozenost, dříve to byla nutnost a neřekla bych, že ze sebe budu kdy moct smést to, v čem jsem žila celé své dětství. Vždycky jsem byla z celé rodiny nejdivočejší, tedy až po otci. (Ledabyle konstatovala. Tohle také nebylo téma, o kterém by oni dva mohli spolu mluvit. Nikdy mu neřekla, jak se stala upírem. Věděl to jen Toby, a její tajemství zemřelo s ním. Možná i proto jí to je všechno tak líto. Nenapadlo jí, že by Kol mohl myslet mít větší sílu. Ona milovala být upírem a ráda by se jím znovu stala, ale nikdy by neměla takovou moc jako předtím. 900 let je sakra dlouhá doba.) Víš, občas přemýšlím, že bych se znovu stala upírem. (Jenže Původní teď mají nějaké sklony umírat a tak neví, jestli by nebylo vhodnější počkat, až se to všechno přežene.
Tetování, na to mají vcelku stejný názor, ale nemohou se o tom bavit donekonečna. Takže to přejdou docela rychle a míří zase k něčemu jinému.) Já si nemyslím, že to je špatný nápad. Připomínalo by ti to, o co jsi přišel, a co ti Klaus udělal. Alespoň bys na to nikdy nezapomněl. Odpusť, ale nikdy nezapomeň. To je podle mě důležité, ale měl bys to nejdříve pořádně promyslet, než to uděláš. I když, ty si to můžeš kdykoliv odříznout, že? (Nemyslela to ironicky, ale vážně. Trochu se pousmála nad tím, že on si může svoje tetování kdykoliv bezplatně odstranit, zatímco ona ne.) Jo, jasně, já bych tě v téhle šlamastice přeci nikdy nenechala samotného, že ano? (Bratrsky ironicky ho poplácala po rameni a vzala si svoji Kolu s rumem.) Tak na naše schůzky ne tak úplně anonymních alkoholiků, pane Mikaelsone. (Ušklíbne se, ťukne si s ním a nalije do sebe zabarvenou tekutinu. Pak ho jen poslouchá. Přikývne a lehce se usměje. I když spolu Kol a Gen nejsou a on k ní nic necítí, přitahují se. Zraňuje jí to, ale jen se usmívá. Úsměv, ta nejhezčí lež, co někomu můžete darovat.) No, je pravda že ty lichotky radši posloucháš, než říkáš… (Nenechá si ujít pichlavou poznámku na jeho účet. Kol se neměnil a nosil skoro pořád to samé oblečení, takže jí nepřipadalo důležité ho nějak chválit, když to bylo pořád to samé.) No, budu potřebovat spíše trpělivost než štěstí. Někdy jsem ráno ráda, že chodím, jak mě svaly bolí. Ale zase si vždycky můžu dát čokoládu po náročném tréninku, což je super. (Zaculila se na něj jako on na ní před chvílí. Naštěstí už neřeší, proč ráno předtím utekla. Je si jistá, že nic takového zítra řešit nebudou muset, protože každý bude spát někde úplně jinde, v jiné části města. Tak si to Claire plánuje. Ví, že Kol nemá rád, když mu zajede prsty, nebo loktem pod žebra a proto to tak často dělá. Celkově ho ráda provokativně poplácává a šťouchá do něj jako do mladšího brášky. I když by to mělo být spíše obráceně, protože Kol je starší.) Nechci ji mít u sebe, protože tam vypadám jako ryba. Tak ne že ji budeš někde ukazovat. Ačkoliv na řidičáku vypadám hůře. Uděláme někdy jinou, lepší, dobře? (Zalhala mu bez jediného provinění, zadrhnutí, nebo poskočení srdce. Byla to milosrdná lež a ona se v lhaní celkem zlepšila. Přišlo jí lepší říct Kolovi tohle, než mu vysvětlovat, že se na něj pokouší zapomenout. Jen mu odsouhlasí mlčky jeho slova a oddychne si, že jednu část má za sebou. Pak se na něj ale rozhněvá, když jí típne cigaretu. Někdo by řekl, že její reakce je přehnaná, ale tohle opravdu nesnášela, když jí to Kol dělal. Zemře tak jako tak, je jedno, jestli jí k tomu cigarety pomohou nebo ne. Nakonec do sebe kopne panáka a jede jako stroj, dokud už jí to nepřijde dostačující. To bude ráno bolehlav a podrážděný žaludek. Mohla by Kolovi za trest pozvracet boty. Jemně se k němu nakloní, opře se o barovou desku, aby náhodou nespadla, a nespokojeně se zazubí.) Někde asi budou. A kdyby ne, tak jsi přeci Původní, můžeš ovlivnit kohokoliv, aby nás tam pustili zdarma. Navíc, mě přeci nemůžeš nemít rád. (Pousmála se, naklonila se k němu a kousla ho do rtu, až se mu na něm objevily krůpěje krve. Ranka se mu ale ihned zahojila. Oblízla si rty a odtáhla se od něj. Alkohol jí stoupl do hlavy a začínala se chovat přesně tak, jak nechtěla. Ale ta touha, ten chtíč, znělo to až moc krásně, než aby se tmou dalo říci ne. Kolovi se nedalo říci ne.)

Claire moc dobře ví, že Kol neměl Tobyho rád. A ani Toby jeho. Co si vzpomíná, neskutečně mu vadilo to, že je Kol upír a že se s ním Claire přátelí. A to, když se dozvěděl, že Claire spala s upírem, a ještě k tomu s Původním, to už na něj bylo asi fakt moc. Nechápe, jak s ním vůbec mohla být. Choval se úplně stejně jako všichni vlkodlaci - neměl rád upíry, byl plný předsudků o nich... Tedy ne, že by byl Kol nějaký svatoušek a že by měl rád vlkodlaky, ale Claire by nikdy neublížil a pokud mu ta zablešená psiska nic neudělala, nechal je napokoji, aby si v klidu žila v těch polorozpadlých chatrčích ležících v tunách bahna. "To bych si nejdřív musel nějaký takový seznam založit," řekne a ušklíbne se na ni. Nepamatuje si, že by mu někdy dala o něčem jasně najevo, že se o tom nechce vůbec bavit. Akorát teď ten Toby. A možná to její 'temné období', ale o tom by snad ani nemluvil, pokud by nechtěla. A nezačínal by ani o Tobym, to ona. Takže on je v tom úplně nevinně. Ani neslyší, jak tiše zaklela. Poslouchá, co říká dál a zaujmou ho ta slova o něm. To první, co řekne. "'Ty sám o sobě, to zase tak nevadí'," cituje její slova. Většinou se nechytá každého slovíčka, které člověk řekne, ale tohle ho fakt docela zajímá. "To znělo tak, jako bys říkala, že bych ti někdy vadil?" podívá se na ni tázavě a je jasné, že chce slyšet její odpověď. Třeba to jen špatně řekne, to se stát může, ale třeba taky ne. To ví jen Claire.
Pousměje se na ni, když mu oznámí, že je už v klidu. Je rád, protože není nikdy nadšený, když je Claire naštvaná. A zvlášť na něj, to se s ní potom nedá ani pořádně v klidu mluvit. A ani pít. Potom ji poslouchá zase chvíli on, protože se jí zeptal na to, jestli ji nechybí být plně vlkodlakem. "Kdyby někdy došlo na to, že bys chtěla být třeba zase vlkodlakem, nebo i kdyby se to stalo omylem a ty bys chtěla, mohl bych se pokusit sehnat ti prsten. Vlastně bych se nejen pokusil. Myslím, že bych měl dost velkou šanci, že ten prsten seženu. Mám svý zdroje a jen řekni, která čarodějka by ráda nesplnila Kolu Mikaelsonovi to, co mu vidí na očích?" řekne a zaculí se na ni. V minulosti se znal s mnoha čarodějkami, kterému mu často vyhověly, dalo by se říct, že s nimi měl spojenectví. Něco za něco. Třeba ta blonďatá čarodějka z rodu Claire. Jo ta byla něco... A ten plán, který spolu měli... Škoda, že to tak úplně nevyšlo podle představ. Ten prsten by mu sehnala Genevieve. A je jí jedno, jestli přes Sophie nebo přes někoho jiného, prostě by mu ho sehnala. Když už jsou takoví dobří staří známí, tak proč by to pro něj neudělala. "Začátky nejsou pro nového upíra snadné, i když jsi jím už někdy byla, Claire," upozorní ji. Zvlášť s její povahou. I když už to jednou zažila, může to být teď jiné. Třeba by se nenaučila tak rychle ovládat svou touhu po chuti a zabíjela by mnohem víc než tehdy. I když teď říká, že ji zabíjení nevadí, moc jí to nevěří. Pokaždé, když někoho zabila, tak z toho byla celá nesvá, smutná...
"A já si zase myslím, že je to dost hloupý a špatný nápad. Fakt si nepotřebuju ještě víc připomínat to, jak jsem roky svého života promarnil jen díky svému bratrovi. A na to se nikdy nezapomíná, věř mi. To si vytetovat fakt nenechám..." řekne a nezní to tak, jako by si dělal srandu. Pro něj prostě téma okolo dýky, kterou v sobě měl už několikrát zabodnutou, nebylo nic moc. Ta chuť po pomstě, kterou dlouho zažíval, už je sice skoro pryč, ale přece jenom je tu pořád něco, co mu říká, že by si na svého bratra měl dávat pozor. Proto chce, aby mu Genevieve získala tu dýku od Sophie. Tundeho dýka v Kolově kapse znamená bezpečí. "Přesně tak," zaculí se na ni, když řekne, že by ho v téhle šlamastice nikdy nenechala samotného. Přesně o to mu celou dobu šlo, aby se s ním prostě napila. A teď to vypadá tak, že se konečně napije. Sláva. Zatváří se spokojeně, když si s ním Claire připije na takovou kravinu jako je jejich klub 'ne tak úplně anonymních alkoholiků'.
"Teď jsi na to konečně příšla," řekne a zasměje se. "Ale dneska pořád na nějakou lichotku čekám," podívá se na ni smutně, jako by snad čekal, že teď přijde nějaký kompliment od ní. Ale teď si oba dva dělají jen srandu, takže pokud něco na jeho adresu opravdu řekne, nebude to asi lichotka, jako spíš nějaká vtipná urážka. "Tak už ti asi dlouho nedal nikdo pořádně do těla, nejsi na takový zápřah asi zvyklá..." Tak a tohle ať si vyloží jak chce. Jde to více způsoby a těžko říct, jak to Kol myslel. Pokud ale Kola dobře zná, asi jí to dojde. Nechápavě se na ni podívá, když řekne, že na té fotce vypadá jako ryba, fotku si z kapsy zase vyndá a začne ji zkoumat. "Tak jestli takhle vypadá ryba, tak je fakt škoda je zabíjet," řekne po chvilce, podívá se na ni a zasměje se. Fotku zase uklidí do bezpečí kapsy a už ji tam nechá. "Jak chceš, můžeme klidně hned," pokrčí rameny. On přece vypadá i teď skvěle, takže se s ní klidně vyfotí.
Když už mají něco vypito, zeptá se jí najednou na lístky na koncert Our Last Night, které jí už před velmi dlouhou dobou dal jako dárek. Doufá, že je má, protože i on se na ten koncert docela těšil. "To máš asi pravdu. Ve všem. Ovlivním sekuriťáky, agenty a všechny lidi co s tím mají co dělat, a dostaneme se díky tomu až do zákulisí k nim. A to asi nejde, abych tě neměl rád," řekne a zaculí se na ni, když se k němu začne naklánět. Čeká, že ho políbí, ale ona ho místo jen kousne do rtu. Když se od něj odtáhla, tak se na ni jen chvíli díval a celou dobu se usmíval. S Claire to umí, to by v tom byl čert, aby se to nepovedlo i s Genevieve. Mohl by ji někdy zkusit opít. Příblíží se hlavou k jejímu obličeji a teď jejich rty dělí od sebe jen možná několik milimetrů. "To bolelo," poví, ale stále zůstává ve stejné pozici. Může cítit jeho dech na svých ústech, tak blízko je. Ne, opravdu ji ještě nepolíbil. Sází na to, že to udělá ona, i když dneska prohlašovala, že nic takového nechce.

(Bylo jasné, že o Tobym, Jacksonovi, Marcelovi, nebo celkově o jakémkoliv jiném příteli než je Kol, se s ním prostě nemá bavit. Obvykle při takovém tématu vzniká rozepře či ostřejší výměna názorů. Dnes už se nechce hádat a tak už nic neříká, nijak se nevyjadřuje a ani gesty mu nic nenaznačuje. Každý na tohle má prostě jiný názor. Každý z nich ty lidi poznal jinak a tak by neměl odsuzovat vztah ostatních k nim. Ona třeba nemá ráda Rebekah, ale Kol jí má určitě svým způsobem rád, protože, konec konců, je to jeho sestra a rodina by měla vždy být na prvním místě. Rodina přede vším. Možná jí to zbavovalo jistého břemena, když už nikoho neměla. Šťastná to dívka. Smutnou pravdou je, že vlkodlaci mají být ti, co drží pospolu, ale zatím jí přišlo, že všechny frakce držely pospolu lépe než vlkodlaci. Upíři jí přišli jako nejtolerantnější, více otevření, v jejích očích byli lepší než vlkodlaci. Upíři ji přijmuli lépe, než kdy vlkodlaci. Možná to bylo proto, že byla s Marcelem. Kdyby třeba začala randit s Jacksonem, vzali by ji vlkodlaci lépe. Nebo taky ne, to je velmi spekulativní. Na to, že o žádném takovém seznamu neví, se jen pousměje. Je pěkné, že Kol to bere pořád stejně. Že je jeho kamarádka, se kterou se může bavit úplně o všem. Z její strany to bylo trochu jinak. Měla citlivá témata a témata, o kterých nesměla s Kolem mluvit. Mají mezi sebou tolik tajemství. Není to dobré a Claire by mu měla spoustu věcí říci. Ale ne dnes. Dnes se na to necítí, není připravená. Možná zítra, nebo za týden… Malinko provinile se nahrbí, když zopakuje její větu. Takhle to chtěla říci, tedy, nechtěla, ale… Jak mu to teď vysvětlí?) Ne, tak to není. Jen jsem chtěla říci, že když jsme my dva spolu opilí, někdy děláme doopravdy hloupé věci. Akorát myslím, že předtím to bylo horší než teď. (Odfrkla si.) Prostě, ne, nevadíš mi. (Je to přesně naopak. Projelo jí tělem jako nepříjemná křeč, která vás donutí propnut se a čekat. Nechtěla na Kola čekat, ví, že o tomhle přemýšlí hodně, a je to fakt, ale on s ní nikdy nebude kvůli tomu, že by jí miloval. On s ní bude možná přátelství, které si vybudovali a kvůli občasnému sexu, ale nikdy ji nebude brát jako něco víc. Nemyslí si, že by mohli být kdykoliv spolu. Ráda by, ale tohle není jen její rozhodnutí. Každopádně jí ničila představa, že nikdy nebude její.
Ona je opravdu příšerná, když je nahněvaná. Ale s Kolem je to nejhorší, protože s tím má tendenci se hádat a taky se s ním prát. Vždycky má chuť ho prostě zbít a pak se mu omluvit, zaječet si, rozbrečet se, prostě ty všechny pocity pustit ven. Kol byl takový dobrý ventilátor, i když to nebylo dobré. A pak se rozpovídá o tom, jaké to bylo být vlkodlakem. Musí se pak zastavit a podívat se zpříma na něj. Není to zlý pohled, ale malinko překvapený, mile, dokonce jí Kol svými slovy nahrnul do obličeje krev. Ona se kvůli němu začala červenat. Po chvilce si to konečně uvědomí, začne si připadat trapně a na chvíli svůj obličej schová předstírajíc, že upíjí ze sklenky. Musí se zasmát nad jeho poslední větou.) Nejen, že je Kol Mikaelson neuvěřitelně charismatický a přitažlivý, ale pozor, pokud mu nesplníte jeho přání, možná skončíte pod drnem. (Zakřenila se. Jeho sebevědomí bylo legrační. Někdy. Tohle se jí na Kolovi líbilo. Vlastně ono se jí na Kolovi líbilo snad všechno.) Udělej pro mě něco, Kole. Nikoho kvůli mně nezabíjej, jasné? (Zavrtí jemně hlavou a pak mu položí ruku na jeho předloktí, aby dodala svým slovům na váze. Pak svou ruku stáhla, jelikož měla neuvěřitelnou chuť svými doteky pokračovat, ale neměla by. Kol měl vcelku teplé ruce, oproti ní. Jí byla poslední dobou docela zima. Hlavně na ruce, ty měla jak kus ledu. Jako kdyby byla dva týdny zavřená v márnici. Mělce přikývla.) Máš pravdu, ale stejně ta myšlenka voní jako čerstvě upečené koláče. (Pousmála se a uhladila si lem trika, který se jí nepřirozeně ohýbal naruby. Kdyby se stala upírem, stačilo by, kdyby měla pevnou ruku, dobrého učitele, třeba Marcela. Bylo vidno, že jemu to šlo. Měl pravidla, měl jakýsi výcvik, byl leader jak se má a patří. Přijde jí jako nekonečno, co byla naposledy upírem. Byla to docela sranda. Díky tomu se spřátelila s Kolem. Kdyby byla člověkem, nebo vlkodlakem, ani by si o ni neotřel podrážku, natož aby se s ní dal do řeči. Anebo by skončila jako jeho jídlo. Není tak úplně pravda, že by si zabíjení užívala, tedy podle toho, jaký byl ten člověk. Většinou jí to nevadilo. Nejhorší to bylo asi poprvé. A pak už si člověk tak nějak… ne zvyknul, ale otupil. Zvyknout si na to nešlo asi nikdy. Nebylo to tak úplně přirozené, zabíjet se mezi sebou. Nebo bylo?) Asi máš pravdu. (Odpověděla mu jen na jeho poznámku o tetování a dýce. Zase by to bylo originální tetování a možná vcelku pěkné, ale je to na něm. Ona nic takového neprožila, tak nemůže soudit. A pak se jen usmívají, povídají si a trochu se škádlí, jako kočka a pes. Kdyby byl Kol pes a Claire kočka, Kol by byl asi pitbul a ona prostě nějaká kočka. Když si to představí, je to opravdu humorná představa a neubrání se širokému úsměvu.
Najednou už jsou oba v klubu neanonymních alkoholiků a pijí. Je to úsměvné, všechno začíná být veselejší a Claire uvolněnější. Mrkne na něj.) Tohle já už vím přeci dávno. (Ušklíbne se, přehodí si nohu přes nohu, prohrábne si vlasy a našpulí rty.) Co třeba, dnes vypadáš dobře, jako pořád? (Zasměje se.) Ne, to je hloupé. Třeba přijde něco lepšího během večera. (Zaculí se a uvolní svoji pózu. Malinko se pak zamračí, ale hned letmo pousměje nad jeho poznámkou. Mělo to hned několik možných vysvětlení, a ona si vybrala jedno, na které teď odpoví.) Myslíš? Nebyla bych si tím tak jistá, Kole. (Záhadně naklonila hlavu na stranu a podívala se mu do tázavě do očí, že tomu snad nevěří. Pak se musela znovu ale zase zasmát. Tohle opravdu divná konverzace. Měli by s tím přestat, než se za ně začne stydět. Chovají se jako dva puberťáci. Jakmile fotku Kol znovu vyndá, má chuť ho plácnout přes ruku, aby jí znovu schoval. Nebyla zase tak špatná, ale mohla být lepší.) No vidíš, máš pádný důvod proč se stát vegetariánem. Zachráníš spoustu zvířátek a svět ti bude děkovat. (Na tváři jí hraje pobavený úsměv a nemůže se přestat smát. Kol zachránce přírody, to zní jak ze špatné reklamy na nějaký bioprodukt.) Někdy jindy. (Pousměje se a sleduje fotku, jak mizí v jeho kapse.
Najednou na ní vypálí svou otázku ohledně koncertu, jako kdyby to byla otázka života a smrti. Na jeho slova jen přikyvuje.) A budeme mít pití zdarma, že? (Ušklíbne se a opře se rukou o jeho rameno. Už začíná být pěkně malátná. A pak už je u něj moc blízko, než aby mohla odolat. Ještě se docela ovládá a tak ho jen kousne do rtu. Odtáhne se od něj, ale on se k ní hned znovu nakloní. Jsou u sebe tak blízko, jako kdyby je nemohlo nikdy nic rozdělit. A i přesto může cítit tu propast mezi nimi. Pousměje se, když jí oznámí, že prokousnutí rtu opravdu bolí.) Budeš mě muset políbit první, Kole. (Pošeptá mu do ucha a jednou rukou mu přejede od krku do vlasů, které mu jemně prohrábne. Druhou si položí na jeho rameno a zapře se o něj. Cítí jeho dech na svých rtech, které se chvějí touhou, její tělo je napnuté a tep rychlejší. Celá hoří a má nepříjemný pocit v břiše. Nechce už na nic čekat a nic si odepírat. Dnes si ukradne Kola celého jen pro sebe a nikdo jí v tom nezabrání. Nikdo a nic.)