Rousseaus Bar

(Její úsměv se rozšíří stejně jako Cami, když se na ni zazubí. Moc ráda ji vidí. A hlavně po tom všem, co předcházelo tomu, než se probudila v cizím těle v sanatoriu pro čarodějnice. Esther si myslela, že jí to projde, že se nechá poslušně přesunout do těla Cami a všechno bude v pořádku. Jenomže se šeredně spletla. Jak si jen mohla myslet, že by to nechala jen tak? No, i když... ona si to zřejmě nemyslela. Proto se pojistila. Proto nakonec obývá tělo nějaké černé ženy, o které toho vlastně nic moc neví. Nemá žádná vodítka k tomu, kým je. Ale tak nějak se již rozhodla, že v tomto těle nechce zůstat navěky a vlastně ani ne dlouho. Má v sobe však takový skrytý pocit úzkosti, který jí říkal, že by měla ještě vytrvat, dokud opravdu nezjistí, čí tělo obývá. Přeci jen, ti lidé v tom sanatoriu nebyli pro nic za nic. Mohla to být jen chudinka, kterou zlomila magie natolik, že už ani nevnímala pořádně okolní svět, ale taky to mohla být nebezpečná žena, která znamenala hrozbu pro svou komunitu a možná ne jen pro ni. Dá si tedy takový malý příslib. Dokud nezjistí, čí tělo obývá, nehne se z něj a její původní tělo bude stále odpočívat v rakvi.) Ráda tě vidím, Cami. (Nakloní mírně hlavu a pak s ní zakroutí na znamení souhlasu.) Ano, byla jsem platinová blondýna, ale po těch tisíci letech... proč nevyzkoušet něco jiného, že? (Rozmáchla ruce a pokrčila rameny. Ne, nemůže říct, že je v tom těle ráda, ale alespoň si z toho bude utahovat, než aby přiznala, jak jí její staré tělo chybí a jak by nejraději rozsekala svou čůzu matku na malé kousíčky a nakrmila jimi psy.) Vzhled může klamat, to ano, ale věř mi, že jsem pořád stejná. Vždycky jsem snila o tom, jaké by to bylo, kdybych se znovu stala člověkem. No, teď to mohu vyzkoušet. Zatím je to hodně zvláštní. Nejsem zvyklá na obyčejné věci smrtelníků. O tolik věcí jsem se mohla přestat starat, když jsem se stala upírem. A teď musím nalézt znovu ztracené zvyky a návyky, abych přežila ve smrtelném těle. (Má teď opravdu hodně práce s tím, aby si hlídala pravidelný pitný režim a taky jídlo. Je pravda, že tohle tělo docela poslední dobou pod jejím vedením zakouší, protože nezdravá jídla jí rozhodně nejsou cizí. Možná by se mohla trochu krotit, aby té ženě nezkazila štíhlou linii. Ale dnes si dá burger, k tomu už se rozhodla.) Taky jsem ráda, že jsi v pořádku a že ti moje matka neudělala to samé jako mně, že jsi to pořád ty v celé své kráse a neprobrala ses na jiném místě v jiném těle jako já. (Pousměje se a úsměv se jí rozšíří ještě víc, když se zmíní o bourbonu a hlavně o tom, jak ho zde mají lepší než u nich v sídle. Bylo vidět, že Cami se u nich opravdu zabydlela. Možná, že v minulosti by žárlila. Žárlila by na to, že její bratr si našel někoho, s kým stráví hezké chvíle naplněné láskou. Ale dnes, dnes mu to všechno přeje a ráda vidí svého bratra šťastného. A Cami taky.) Vidím, že ses u nás opravdu zabydlela. Ukaž mi ruku. (Natáhne svou dlaň a počká, až jí Cami položí ruku do dlaně. Šikulka hned pochopila, kterou ruku chce vidět. Prohlíží si její prsten vyjímající se na levém prostředníčku. Ze všech stran, zblízka i zdálky, jakoby snad hledala, jestli na něm nenajde nějaké škrábance či jinou vadu. Pravdou bylo, že prsten byl dokonalost sama.) Nik má štěstí. Ten prsten není žádná cetka, dal si záležet. Protože kdyby ne, tak bych ho sjela na dvě doby. (Pustila její ruku a zakřenila se na ni.) Upřímně gratuluji. A co se jedná mé objednávky, dala bych si domácí burger se slaninou a domácí citronádu. (Spořádaně se narovnala v zádech.)

*Pamatuje si na ten den, kdy jí bylo oznámeno, že Esther chce přenést Rebekah do jejího těla, kdy bylo už skoro dokonáno. Měla strach, protože ať už se občas chová hrdinsky jakkoliv, stále má strach, nežije v ničem jiném. Nechce umřít a hlavně proto, že už zemřela dvakrát a jenom díky kouzlům a štěstí je nazpět. Všechno se snaží zvládnout s důstojností, ale když ten moment opravdu přijde, ví, že nechce odejít, bohužel tohle „prokletí“ mají v rodině. Byla ráda za sebe, když se kouzlo nevydařilo, ale očekávala zároveň, že i Rebekah se probudí ve svém těle. Myslela to vážně, když řekla, že jí to mrzí, protože ví, jak těžké je ztratit sourozence, a oni ji ztratili na malý okamžik. Možná teď před ní nestojí ve své dokonalé podobě, možná je trochu jiná a je těžké si na to zvykat, ale přesto tam uvnitř je, stále naživu. Neví, jak ona sama by se dokázala smířit s takovou situací, možná vůbec, protože má ráda to, kým je, i s její tváří.
Obdaruje ji vřelým úsměvem, znají se, ale příliš spolu nemluvily, přesto jsou rády, že jedna vidí druhou. Upřímně vždy ji chtěla poznat, ať už to je díky její psychologické zvědavosti, protože každý člen rodiny má v sobě něco, co je zajímavé, co lidi láká k nim. Ale taky je to Klausova sestra, ne jediná, jak se ukázalo, ale jediná, která pro něj znamená celý svět, proto je i pro ni důležitý vztah s ní a o to více, když mají být jednou rodina. Musí prohodit na její vzhled menší poznámku, takovou odlehčenou, i když obě si zažily v tu dobu ne právě příjemné časy. Následuje další úsměv, pobavenější, ale zároveň takový nejistý.* Jaké to vůbec pro tebe je? *A tím to myslí všeobecně, přeci jenom musela už skoro zapomenout, jaké je to být člověk. Přesto, že ona sama nepoznala, jaké je to být upírem a žít věčně, nevolila by tuhle volbu nikdy dobrovolně. Vyzkoušela si na pár sekund jaké je to být čarodějka, cítit příval magie a i přesto, že by to nikdy a nikomu nepřiznala, bylo fajn cítit se silná, bylo potěšující vědět, že máte moc se ochránit či někoho zastavit. Přesto všechno si volí tento způsob života, protože být člověkem je pro ni jedinečné, už jenom proto, že nadpřirozené bytosti se starají hlavně o sebe, lidé pro ně nic neznamenají, ona je chce chránit. Téměř hned dostane odpověď, takže zaujatě poslouchá. Hlavu má nakloněnou lehce na levou stranu, ruce zapřené o bar a sem tam přikyvuje, ani by to ale nebylo potřeba, protože u ní je vždy samozřejmostí, že danou osobu vnímá.* Mohu ti pomoct, pokud budeš chtít. Alespoň se teď nebudu cítit jako naprostý podivín, když v sídle plným pytlíku s krví a alkoholu se najde i normální, lidské jídlo. Můžeme někdy spolu vařit nebo si na jídlo zajít. *A tím nemyslí jenom tuhle menší výpomoc, ale nabízí jí taky, že si s ní může kdykoliv promluvit, když bude mít tu potřebu. Netuší, co se v ní odehrává, může to jenom odhadovat, ale určitě to pro ni musí být těžké, takže i v tomto ohledu se na ni může kdykoliv obrátit, jenom chce, aby to věděla. Přejdou k vážnějšímu téma, takže i její výraz se změní na neutrální, jedna její část se možná o tom nechce bavit, ta druhá je stále naštvaná za to, že se to skoro stalo.* Jo, to já taky. *To je to jediné, co na to dokáže odpověď, přičemž se mírně pousměje. Ona nikdy o sobě nemluví, ne tolik, pokud se lidé nezeptají a i tak v sobě udržuje občas jisté věci, například to z čeho má největší strach, co je jejím strašákem, stínem, který ji stále doprovází a ona není schopná se ho zbavit, něco, co nechce, aby vyšlo na povrch, protože temnotu má v sobě každý. Opustí trochu od rozhovoru a namísto toho se konečně zeptá jako správná barmanka na objednávku. A ano, nezapomene k tomu přihodit malou poznámku. Usměje se na její slova a přikývne hlavou, kdo ví, zda je to nějaký projev souhlasu.* Bylo to snadnější, než jsem si myslela. Čas od času ale navštívím svůj byt, mám ho ráda a je těžké se ho vzdát úplně. *Utrousí, načež následuje další úsměv, takový zvláštní, potěšený a zároveň nejistý. Ví, co po ní žádá, kterou ruku chce vidět a proč. Nemá jí to za zlé, i ona by se ptala, kdyby byla v její pozici. Podívá se nejdříve na její dlaň, než pozvedne levou ruku, kterou jí vloží do dlaně a odhalí tak zásnubní prsten na který dopadá sluneční světlo a způsobuje nádherné odrazy. Přijde jí úsměvné, jak si ho prohlíží, ale nechává ji, aby se tím pohledem pokochala, koneckonců ona sama na něj může civět každý den, kdy se jí zachce, tedy v případech, kdy si ho nesundá. Děje se to, sice málo, ale děje se to, když je to nezbytně nutné, protože si ho nechce poničit. Uchechtne se.* Nepřekvapilo by mě, kdyby jeho původ byl od nějaké královské rodiny z jiného století, jenom s menšími úpravy. Ani jsem se raději neptala, jak moc cenný je. *Usměje se na ni a stáhne ruku nazpět k tělu. Nespouští z této nové – nenové ženy pohled.* Děkuji. *Odpoví upřímně a hned se narovná v zádech, přičemž jemně pokýve hlavou.* Dobrá volba. Hned budu nazpět. *Po těch slovech zamíří hned do kuchyně, kde řekne svou objednávku, přičemž doplní, že by to měla být větší porce, protože je to pro vzácného hosta. Vrátí se nazpět a do džbánku ji připraví citronádu, kterou následně i s čistou skleničkou postaví před ní.* Pokud budeš mít ještě chuť na sladké, tak doporučuji tiramisu. Je vynikající. *Mrkne na ni a přejede lokál rychlým pohledem, snad aby se ujistila, že se ještě může u Rebekah zdržet. Pak k ní opět otočí pohled a zadívá se do těch čokoládových očí.* Co budeš teď vlastně dělat s tím novým tělem?

(Pochopila, že Cami jí nenabízí jen společnost u vaření a dobrého jídla. Její schopnosti psycholožky by se v tomto případě určitě hodily a ona uměla číst mezi řádky. Slyšela ten skrytý podtext v Camillině nabídce společného kurzu vaření v sídle. Možná, že toho jednou využije a svěří se jí s tím, jakou bezmoc cítila v tom sanatoriu, ale teď v tuto chvíli si spíš chtěla užívat těch nově nabytých chvil se svými blízkými. Chtěla se radovat z toho, že může být znovu mezi nimi a Esther už s tím nemůže nic dělat. Zároveň se ovšem nemohla zbavit pocitu, že to všechno matka vlastně naplánovala. Bylo jí jasné, že ona nikdy nedovolí, aby se přesunula zrovna do těla Cami. A tak ji pod záminkou trestu přemístila do těla v sanatoriu. Ale tam potkala Freyu. Svou sestru. Proč si ve skrytu duše tedy myslela, že tohle všechno znamenalo kalkulaci ze strany Esther, aby se setkala se svou sestrou a společně se mohly vrátit do tohoto světa? Ale proč by to dělala zrovna takhle? Pokud vážně věděla, že Freya je v tom sanatoriu, musela mít to vědomí už od začátku, co sem přišla. A možná ještě dřív, než se s grácií vrátila mezi živé. Mohla to zjistit už jako zbloudilá duše mezi předky. A ona ji tam nechala. Tak dlouho ji tam nechala samotnou a nepomohla jí. Jak mohla být taková? Na chvíli se zamyslela a byla duchem mimo. Samozřejmě, že by bylo záhodno, kdyby Cami odpověděla na její nabídku, ale i Cami mohla na její mimice obličeje poznat, že nad něčím přemýšlí. Najednou, jako když někdo luskne prsty, se probrala ze své zamyšlenosti a pousmála se na barmanku stojící před ní.) To bych byla ráda. Umím tak usmažit vajíčka a možná uvařit špagety, ale nějaká složitější jídla? To šlo mimo mě. Vždycky, když jsme svolávali nějakou rodinnou večeři, se o vaření starali najatí lidé. (Semkla rty k sobě a odmlčela se na malou chvíli. Ano, zřejmě si při tom vaření s Cami promluví i o jiných věcech než o nejlepším způsobu, jak upéct kachnu, ale teď zrovna se jí to nechtělo řešit. Přišla spíše kvůli tomu, aby vyzvídala u Cami ohledně zasnoubení a svatby. A aby se podívala na prsten, co Klaus Cami daroval. No a samozřejmě, aby se taky dobře nadlábla. Teď vnímá lidské jídlo naprosto jinak a vážně si neoblíbila ten pocit, když vás bolí břicho, protože jste už dlouho nejedli. Všechno to bylo tak zvláštní. Někdy ji to bavilo, ale jindy? Jindy jí to přišlo otravné a nechtěla se zabývat tím, co jako člověk potřebuje, aby se cítila dobře a netrápily ji žádné neduhy. A co teprv, až zažije nemoc? To bude umírat, to už ví zcela jistě předem. Snad se jí bacily vyhnou a ona to nebude muset řešit. To už se ale tak nějak v konverzaci posunuly dál. Všimla si, že Cami se vlastně přestěhovala do sídla. Našla v domě hodně jejích věcí, ale zároveň si byla jistá, že stále tak nějak pendluje mezi sídlem a jejím bytem. A jak se pak záhy dozvěděla, měla pravdu. Cami se stále nemohla zbavit pouta ke svému bytu, ve kterém vlastně prožila už dlouhou část života. Možná, že jako barmanka v Rousseaus začala pracovat právě proto, aby si vydělala na svůj první nájem a vůbec, hodně vzpomínek bylo s tím místem spjato a ona chápe, že není lehké se s ním rozloučit, i když možná to pro Cami bylo přeci jen lehčí, než si původně myslela.) Chápu, že opustit místo, které jsi dlouho považovala za svůj domov, je zvláštní, ale někdy je třeba učinit krok, který tě v životě posune dál. A nemyslím, že jsi jedna z těch, kteří by se ten krok báli udělat. Vlastně ses už tak nějak do sídla přestěhovala, takže to je toho důkaz. Kdyby měl tohle udělat Nik... no, nejsem si jistá, jestli by se dokázal vzdát té zašlé slávy a pompéznosti domu, ve kterém žije, a vyměnit ho za malý, i když útulný byteček. To není jeho styl. (Nakrčí mírně nos a zakroutí hlavou. Klaus potřeboval velkolepost. Jako by tím i sám sobě dokazoval, že ON je ten velký a mocný. Ale k čemu je pak velký dům, když zeje prázdnotou? I takové chvíle byly. Nik sám ve velkém sídle, bez sourozenců, kteří zrovna leželi zabodnutí v rakvích, nebo se toulali po světě co nejdál od svého bratra. Ale v tuto chvíli se vše zdálo být o něco růžovější. Vztahy sourozenců se napravily, Klaus má snoubenku, která se přestěhovala za ním. Takhle by to již mohlo zůstat. Kéž by tento stav nic nenarušilo a nezničilo. Pak už se ale začala zajímat o její ruku a prsten, který se blyštil na jejím prsteníčku. I když Klaus měl opravdu zálibu ve sbírání starých, vzácných a cenných věcí, nemyslela si, že by tento prstýnek před Cami někomu patřil. Chvíli se na něj zamyšleně koukala a pak zvedla hlavu ke Cami.) No, já bych spíš řekla, že tohle je nový prsten. Naprostý originál, dělaný tobě přesně na míru. Tím nechci tvrdit, že není cenný. Myslím, že je mnohem cennější, než kdyby pocházel z nějaké královské rodiny. Nosíš ho totiž na prstu ty. Ty jsi pro Klause jedinečná. (Usmála se na Cami. Samozřejmě mohla se mýlit v původu prstenu, ale rozhodně se nemýlila v tom, co pro Klause Cami znamená. Sama nemohla uvěřit tomu, že Nik se opravdu odhodlal k takovému činu. Že našel někoho, s kým se rozhodl strávit cenné chvíle života. Ale byla za to šťastná. Posléze si ale objednala pořádný burger a domácí citronádu a už se těšila, až dostane jídlo na stůl. A možná, že si dá i to tiramisu, jak jí Cami doporučila. Teď ale popíjela svěží limonádu a čekala na vytoužený hlavní chod.) Co budu dělat s tělem... (Zopakovala po ní, ale ne jako otázku, nýbrž konstatování. Mírně vydechla a ušklíbla se.) Ráda bych zjistila, čí tělo to je. Víš, už jsem se rozhodla, že se chci vrátit do vlastního těla. Sice jsem vždycky toužila po tom být člověk, mít rodinu, zázemí. Ale tak nějak jsem si uvědomila, že rodinu i zázemí mám. Být člověkem by byl už jenom bonus, ale chtěla bych ho absolvovat ve vlastním těle. Ne ho brát někomu cizímu. Na druhou stranu nechci toto tělo opustit, dokud nepřijdu na to, kdo je vlastníkem. Přeci jen jsem se v tom těle neprobrala na zrovna přívětivém místě a ta žena tam nemusela být pro nic za nic. Do sanatoria pro čarodějky se přeci nezavírá kde kdo... (Mírně se zarazí a pak vzhlédne na Cami. No jo, ona vlastně není obyčejný člověk. Je čarodějkou. I když zatím tu moc nijak moc nevyužila.) A ano, to tělo není obyčejné. A já nestojím o to, abych se zapletla do čarodějnických záležitostí. Jsou někdy až moc složité. (Ušklíbla se a znovu se napila limonády. Nějakou chvíli si ještě sice počkala, ale jídlo bylo i tak hotové vlastně za chviličku a ona se tak mohla pustit do lahodně vonícího hamburgeru se slaninou. A byla to slast na jazyku. Spokojeně zavrněla a ukázala Cami palec nahoru, protože nechtěla mluvit s plnou pusou.)