Rousseaus Bar

(Vlastně si ani vůbec neuvědomovala, že Cami nezná její příjmení. Nedošlo jí to. I když jí to mohlo trknout, protože se vlastně nikdy neptala, jestli náhodou nemá nějakou spojitost s tím barem, když je Rousseau. Ale víc se k tomu nijak nevracela, protože Cami nijak nenaznačila, že by chtěla vědět víc. Možná jí to řekne někdy v rámci toho sezení, co přijde. Vlastně si ani neuvědomovala, že tak trochu takové sezení měly právě teď. V Camiině přítomnosti neměla problém se otevřít, což bylo docela zvláštní, protože vlastně byla prakticky cizí. Nebyla to osoba, se kterou by se stýkala nějak často a byla to její kamarádka. Možná i díky tomu je teď jejich vztah takový, jaký ne. Nejsou to kamarádky, nejsou ani nepřátelé. Jsou to kolegyně z práce a Cami je její terapeutkou. A slíbila jí, že vše, co jí řekne v rovině terapií, zůstane mezi nimi. Ne, že by teď snad něco z toho, co jí řekla, chtěla aby nikomu neříkala. Vlastně to nebyly žádné niterní pocity. Jen říkala, co dělala a co uměla a to o svatbě s Kolem, to není žádná tajnost. Přikývla na její odpověď ohledně baristického kurzu. Bylo dobré, že se tak Cami rozhodla. Teď tvoří úžasnou posilu tady v baru. Je vlastně pyšná na to, že ten bar funguje neustále a že má stále tak skvělé jméno, jaké měl před sto lety. Byl to vyhlášený bar a vyhlášeným barem zůstal. Taky právě díky Sophie, která se o něj prvotřídně starala.) No, je to trochu složitější. Tedy samozřejmě mám strach, že bych to neuměla, ale hlavně taky... nesnáším jakákoliv zdravotnická zařízení. (Podívá se na ni a semkne rty k sobě, než zase znovu promluví.) Já vím, zní to šíleně, ale začalo to vlastně až na úplném konci mého předešlého života. Co si budeme povídat, po odchodu od Bena a vzdání se své vlastní dcery mi chvíli trvalo, než jsem se dala do kupy. Ale podařilo se mi to, i když jsem mívala ještě nějakou dobu dost velkou averzi vůči mužům, kterou jsem si vypěstovala díky němu. Ale nemůžu říct, že jsem vedla špatný život. Navíc jsem pomáhala v sanatoriu jako sestra a několikrát do týdne jsem chodila sem do baru. Vlastně jsem byla něco jako Sophie. Starala jsem se o dobrý chod. Takhle to šlo dobrých deset let, než jsem potkala Rebeku Mikaelson. Věděla jsem, co je zač, ale ona se opravdu dobře prezentovala. Začala jsem ji mít ráda a obdivovala jsem ji za to, co dělala pro město. Vlastně taky vypomáhala v sanatoriu v době chřipkové epidemie v roce 1919. Spřátelily jsme se a ona mě o něco jako čarodějku požádala. Chtěla dát vědět svému otci, aby dorazil do New Orleans. Tehdy jsem nevěděla, co je Mikael zač ani to, že Beka se chtěla pomstít svému bratrovi. Asi si dokážeš domyslet kterému. (Ušklíbla se a pokračovala dál.) Takže jsem zavolala Mikaela a ona si to na poslední chvíli rozmyslela a pověděla mi pravdu. To kouzlo už ale nešlo zvrátit. Tehdy jsem chtěla jít za Klausem, aby se to vyřešilo, ale ona se bála, že by ji její bratr potrestal. Takže mě nakazila chřipkou a nechala zavřít na samotku, kde jsem umírala v bolestech. Takže... je to spíš opravdu díky tomu prostředí, které nesnesu, jakmile jsem tam delší dobu. (Podívá se na ni na vysvětlenou. ne, že by se jí tohle říkalo nějak dobře, ale vlastně se to tak trochu už naučila jako pohádku, kterou říkala. Pak se ale začaly bavit o svatbě, což pro ni bylo rozhodně lepší téma než to předešlé, i když s tím vlastně začala ona sama, ale tak nějak to chtěla Cami říct, měla k ní v tomhle důvěru. Svatba. Ano, bude to rozhodně ještě dost náročné, ale stejně to nepřipadá v úvahu, dokud je Esther naživu.) Řekněme, že nám to teď dost komplikuje Esther, matka Původních. Takže opravdu nevím, kdy ta svatba bude a jestli to bude v dohledné době, ale nespěchám na to, byla jsem překvapená už jen tou žádostí. A je to pravda, záleží to hlavně na nás, i když ty negativní ohlasy přišly spíše z kruhu rodinného, i když ne ode všech. (Dovysvětlila jí, ale nebude jí říkat, kdo přesně co řekl. Měla pravdu, tohle je hlavně o ní a Kolovi a neměli by dalším dovolit, aby to nějak ovlivnili. Takže tuhle debatu tímhle ukončí.) Povyk přijde, ale jak jsem řekla, dokud je tu Esther, nic takového se asi dít nebude. Její porážka je rozhodně přednější než nějaká svatba a abych pravdu řekla, tak mi Esther dělá docela vrásky. Jako upír jenom těžko něco zmůžu. Ale zdá se, že Původní na tom nejsou o moc líp. (Povzdechne si, ale moc dlouho se u tohohle myšlenkami nezdrží, protože slova padnou na Claire. Chápala slova Cami jako někoho, kdo o tom vlastně nic nevěděl. Samozřejmě, že by si Kol jistě přál, aby se vztah jí a Claire změnil, ale snad už opravdu pochopil, že to tak nebude a nepůjde to.) S Claire jsou to spíš osobní problémy, které nás takhle spojují. Rozhodně prim nehraje žárlivost, i když se mi samozřejmě nelíbí, že Claire se nemíní vzdát toho, že ona s Kolem nebude. Je do něj zamilovaná a jestli to Kol nevidí, tak... No, co si budeme povídat, muži. (Ušklíbne se a zakroutí hlavou. Ale opravdu to není ani tak o žárlivosti jako o tom, že ji Claire mučila a i když jí ona potom pomohla s jejím upírstvím, stejně se k ní nechovala nijak vděčně a ano, stále pálila po Kolovi.) A ano, Kol měl opravdu štěstí, že to zakončil, jak to zakončil, jinak bych ho rozsekala na kousíčky. (Zasměje se a na chvíli se odmlčí, protože poslouchá právě Cami. Byla docela překvapená, když slyšela, že by se mohla změnit Gen zpět v čarodějku. Šlo to, ale s obtížemi. vlastně neměla žádné jiné vodítko a zatím ani žádnou jinou možnost, než vyměnit tělo, ale to ona neudělá, to bude raději dál upírem.) Ano, jedna reálná možnost je tady už teď, ale tu podstoupit nechci. Musela bych nějaké čarodějce sebrat její tělo. A tahle možnost se mi prostě nelíbí. Takže se snažím přijít na nějakou jinou, nějakou, kde bych svoje tělo zachovala, ale vrátila se mi zpět magie, ale na žádnou jsem zatím nepřišla. Je dost možné, že ani nepřijdu, ale zkouším to. (Vydechne a oblízne si svoje suché rty. Opravdu nechce být upírem na věky, ale když jí nic jiného nezbude? Bude muset, protože tělo prostě nevymění.) Kol s tím počítá. Ví, že jako upír jsem nešťastná, není to nic pro mě. Možná, že kdybych se proto rozhodla sama, bylo by to něco jiného. Věděla bych, že to chci a že jsem se tak rozhodla. Ale přišlo to tak náhle a já na to nebyla připravená. A on to ví. (Podívá se na ni a v hlavě jí to ale šrotuje víc. Ano, Kol to ví, a proto se pro ni chce obětovat, což její naprosto proti srsti. Chtěla by mu v tom nějak zabránit, ale nemůže. Neví jak, protože on je paličatý a ona ho nijak nezastaví. A kdyby ho chtěla zastavit dýkou, tak u toho umře sama. Ne, takhle to prostě nejde. Pak se Cami svěří s tím, že cítí vinu kvůli Kieranovi. Ona ji ale ujistí o tom, že se vinit nemá, že za to nemůže. Samozřejmě, že cítí úlevu, protože Cami jí to za vinu nedává, protože podle ní za to nemůže. Ale ona stejně někde v koutku ví, že může. Ale důležité pro ni je, že Cami to tak nebere. Pousměje se na ni. To zjištění je pro ni opravdu důležité.) Takže z matčiny strany. (Kývne hlavou na to zjištění o jejím bratranci.) A kde se tu tak najednou vzal? Co je zač?Sociopat?(Povytáhne obočí. Opravdu jí to zajímá a i na Cami vidí, že by se s tím ráda svěřila, i když je vidět, že ji tím nechce obtěžovat. Ale neobtěžuje, ona jí taky říká věci z jejího života.) Sophie to zvládne. (Přitaká. Když obě dojí a dopijí, vezme skleničky a talíře do kuchyně a omyje je. Potom začne Cami pomáhat se židlemi, utře taky mokrým hadrem bar, ona si pak jde ještě předpřipravit do kuchyně cibuli, kterou si nakrájí, protože do hodně jídel ve snídaňovém menu cibule přijde. Pak se vrátí zpátky do baru a mohou otevřít.)

*Začala si už myslet, že příjmení Gen bude mít něco společného s tímto barem, ale jistá si samozřejmě být nemohla. Jenomže když jim to tady vlastně patřilo a Gen tady pracovala, tak je dost možné, že ho pojmenovali tak, aby k němu měli nejblíž. Samozřejmě to dávalo smysl, ale dřív, než se stačila na to zeptat a zjistit, jestli se mýlí nebo ne, tak už v hlavě měla zase něco jiného a mluvila tentokrát o tom, že si chtěla udělat jen tak nějaký kurz, když viděla ty vystavené osvědčení v různých podnicích. Ona sama bude nadšená a s radostí se bude dívat na to, až dostane diplom a ten si potom zarámuje. Možná ještě potom bude dělat nějaké dodatky k tomu a zůstane nějakou dobu v baru, než se vydá na kariéru terapeutky. Možná se stane terapeutkou a bude to dělat přitom, ale tím si není teď jistá. Momentálně neví, jak to přesně bude, protože se jí toho teď poměrně hodně komplikuje a v jednu chvíli je to tak, podruhé zase jinak. Nic ji nevychází podle toho, jak by přesně chtěla. Prioritou je dodělat vysokou školu a zvládnout zkoušky. Podívá se na ni tázavě, když řekne, že nemá ráda zdravotnická zařízení. Je to zvláštní slyšet od někoho, kdo byl dříve zdravotní sestra a tudíž by měla být na to zvyklá, nemělo by se jí to nějak příčit. Ale zase to můžeme být způsobené tou změnou, kterou prošla za tu dobu. Ještě se nijak nevyjadřuje a místo toho poslouchá, co má Gen na srdci. Už teď zjišťuje, že se ji znovu otevírá, jako kdyby měly znovu sezení a ona pokračovala ve svém příběhu, ale trochu jiným způsobem. Nevadí ji to, že to takhle probíhá a možná pro Gen je to tak lepší už z toho důvodu, že se necítí jako pacient, že to prostě není tak, že by se na tom dohodly. Teď jsou spolu v práci, mají společnou službu, čas si popovídat a tak proč by to mohlo být takové jejich sezení, ale v trochu jiném stylu? Je ráda, že se k ní chce vracet, že chce další pomoct. A proto ji do toho nijak nezasahuje, jenom naslouchá a právě tuhle roli ona hraje. Hlavně má naslouchat, samozřejmě, že má taky poradit, pomoct, ale ví, že Gen potřebuje to ze sebe dostat, potřebuje, aby to někdo slyšel s tím vším, co cítí. Je pochopitelné, že měla averzi vůči mužům, kterou u ní vypěstoval její bratr. Byla to mladá dívka a on ji zneužil, nejenom jednou, trestal ji a musela se kvůli němu vzdát své dcery. Prožila opravdu silné trauma a tak je jasné, že měla poté k mužům nedůvěru. Teď jí popisuje to, že neměla špatný život i přes to, co zažila. Vzchopila se, bojovala hlavně za sebe a chtěla mít život, pořádný život. O Rebece ví, ví, že je to další Původní a taky nejmladší sourozenec. Nakloní hlavu do strany a pozoruje ji po celou dobu. Začíná se dozvídat opravdu hodně nejenom z historie Gen, ale taky od rodiny Mikaelsonů. O této části samozřejmě nevěděla a tak jí to trochu překvapuje. Ano, něco málo ví o Mikaelovi díky spisům, ale ona nevěří jenom tomu, co je napsané, chce to spíše slyšet od jiných. Ví toho opravdu málo a o Mikaelovi zrovna tak. Když se zmíní o tom, že Rebekah chtěla Mikaela tady kvůli jednomu z bratrů a když ještě Gen podá důraz na to, že si to dokáže asi představit tak jí to hned dojde - Klaus. Rty odlepí od sebe, ale nevstupuje jí do jejího vyprávění, nechává ji, aby řekla všechno, co chce. Podle jejího ušklíbnutí usuzuje, že asi teď nemá právě s Klausem dobré vztahy a nebo jí ta vzpomínka není příjemná. Může to být kterýkoliv z těch faktorů. Teď už pochopí, proč nemá ráda zdravotnické zařízení. Rebekah ji nechala zemřít v bolestech na samotce, nechala ji, aby ji zabila chřipka, jenom kvůli tomu, aby neinformovala Klause. Samozřejmě, že jí to překvapí, jelikož tohle musel výt velký zlomový bod v životě Gen, který na ni zanechal následky. Nechce se ptát na Mikaelsonovi a hlavně na Mikaela už jenom proto, že tohle je o Gen a ne o nich, takže vůbec nemá v plánu ani nad tím přemýšlet.* Takže Rebekah tě nechala umřít proto, aby si nepředstavovala hrozbu. Když jsi byla čarodějka, tak nesnažila ses nějak zachránit a nebo si zmírnit bolest? *Tohle ji opravdu zajímá, že když byla čarodějkou, zda se snažila tomu nějak bránit.* Když ti tohle udělala, co jsi potom pociťovala k Rebece? A jaké to bylo, když jsi se znovu vrátila mezi živé po tom, co se stalo? *Ano, teď to bere jako sezení. Chce, aby se z toho vymluvila. Jistě, že musela cítit nenávist a zradu, ale to jsou jenom základní fakta. Mohlo a určitě je tam toho více, protože k Rebece vzhlížela, protože pro ni něco znamenala. A najednou se vrátila po několika letech nazpět, měla možnost žít, měla možnost dořešit tuhle záležitost. Jejich hovor se houpe mezi normálním, rozhovorem a zároveň terapií. Ne, že by něco takového nezažila předtím, ale tohle je docela jiné. Samozřejmě, že tyto části, kdy se jí tak do hloubky svěřuje hodlá zanechat jako jejich tajemství, které se má zachovávat jako pacient a terapeut. Nehodlá se na těchto základech snad Klause nebo kohokoliv jiného vyptávat. Kdyby se ptala, určitě se nezmíní o tom, co ví. Mikael je známé téma, ale to, co Gen prožila s Bekou, to už patří do soukromí. Nakonec se začnou bavit o svatbě, což je o něco příjemnější téma, než to předchozí a hlavně je to radostná zpráva, že si Gen jednou vezme Kola. O Esther ví, že je ve městě a jako matka Kola může mít mnoho důvodů, proč se ji tohle nelíbí. Názor rodiče je důležitý, ale v jiných případech. Nemyslí si, že v tomhle má Esther nějaké právo jim do toho zasahovat, protože nemá.* Svatba může být kdykoliv, hlavně to chce zvolit správný čas. *Tím myslí, že až nebude okolo nich žádné ohrožení, které jim to akorát bude velmi komplikovat, což pro ně Esther ohrožení znamená, vlastně pro celou rodinu.* Od koho ti to nejvíce vadí, že měl na to negativní ohlas? *Tak trochu se bojí, že řekne jméno toho, koho nechce. Jenomže ví v jakém rozpoložení ten člověk teď je a že je mimo kontrolu. Vrátil se teprve nedávno a tak trochu přiléhá k tomu, že jde právě o něj, protože u takového Elijaha si nemyslí, že by za ně nebyl rád. Vrátí se znovu k Esther, protože ona je příčinou, proč je tady teď zmatek, proč je všechno tak komplikované.* Zní to jako, že si s ní už měla nějaký střet. Vím o tom, že je ve městě a pro Původní je to velmi znepokojivé. Mluvila jsem o tom s Elijahem a trochu s Klausem...tedy Klaus hlavně mluvil. *Není to tak, že by ona něco řekla. Když se o jejich matce zmínil poprvé, tak to bylo v ten večer, kdy ani jí neřekl příliš pěkná slova. Poté už o tom vlastně nijak zvlášť nemluvili, prohodili ohledně ní jenom pár slov, ale ví, že ho to velmi znepokojuje. Myslela si, že co se týče Claire, tak to budou osobní rozpory. Chápe to jak z pozice Gen, tak tomu rozumí i z pozice Kola. Každý z nich to bere jinak. Gen to nechce, ale Kol zase chce to, aby dvě důležité osoby v jeho životě se přátelily a tady vzniká u nich ten největší konflikt, který se buď dá vyřešit vzájemným pochopením a určením si jistých pravidel nebo tam bude problém pořád. A taky tím největším problém je to, že Claire je zamilovaná do Kola. Tyto životní komplikace jsou obzvlášť obtížené.* Bohužel je těžké něco vysvětlovat zamilovanému člověku, který se nechce vzdát naděje. Nemyslím si, že to nevidí, spíše si myslím, že to Kol nechce vidět. Ví, co chce a to jsi ty, ale zároveň nechce ztratit někoho, kdo je pro něj taky důležitý. Řekla bych, že to raději ignoruje, než aby to řešil, protože je pro něj tato cesta jednodušší. Ale je pravda, že muži občas spoustu věci nevidí a potřebují to slyšet. *Přikývne. Tohle zná moc dobře z vlastní zkušenosti. Tohle je hlavně ale na těch třech, jak to mezi nimi bude. Ono by měl každý z nich tak nějak od něčeho odpustit, ale pokud to tak neudělají, pravděpodobně to nemůže fungovat. Při další poznámce se zasměje. Je dobře, že to bere i takhle, že se nad tím dokáže zasmát a zavtipkovat. K tomu už se nadále nevyjadřuje, protože si nemyslí, že je to potřeba. Ano, Kol měl opravdu štěstí. Je trochu šokovaná zjištěním, že by se mohla Gen proměnit nazpět v čarodějku. Netušila, že něco takového jde, ale ona se ani v těchto věcech právě nevyzná a proto jí začne pokládat otázky. Pokýve hlavou, chápe a líbí se jí to, že někomu jinému nechce vzít život. Kdyby tohle udělala, tak by připravila nějakého člověka o život a to není rozhodně správné rozhodnutí a tak je ráda, že tuhle možnost zamítá.* A ke všemu by to ani nebylo tvé tělo. Jednou se někým narodíš, jednou máš nějakou tvář a s tím by si měl žít. *Čímž dává i najevo, že se ji líbí její přístup a je ráda, že právě tuhle volbu nechce. Pousměje se lehce poté při tom, co ji říká. Kol ji respektuje, respektuje její rozhodnutí a tak by to mělo být. Takže jí i tato odpověď potěší.* Je dobře, že tě respektuje. Tohle je opravdu důležité a doufám, že přijdeš na způsob, jak být zase čarodějkou. *Chce to už kvůli ní, aby byla šťastná. Pokud se tímto životem trápí, tak jistě pro ni bude nejlepší to, aby byla tím, kým se narodila. Opravdu jí to přeje. To, ohledně Kierana už dále nerozebírá. Jen se na ni usměje ve chvíli, kdy se i Gen usměje. Opravdu to necítí tak, že by to byla její vina. Není, ale jejího bratra, protože to udělat nemusel, prostě to udělat chtěl a to je ještě horší, než kdyby opravdu bylo porušena jejich "úmluva". Poví ji o tom, že Kai je z matčiny strany a že taky o něm vlastně netušila, dokud se tady neobjevil. Neříká o něm nic nikomu, protože je to trochu komplikované. Ale tak nějak se hodlá teď i svěřit Gen. Kývne souhlasně, že je opravdu z matčiné strany a při jejich otázkách už ví, že to musí více rozvést.* Když jsem ho poznala poprvé, tak jsem netušila, že je můj bratranec. Chtěl po mě jisté věci a jelikož je psychopat...a tím myslím opravdu psychopat bez špetky nějakého citu, tak mě zabil, když nedostal to, co hledal. *Nadechne se zhluboka.* Naštěstí jsem měla ochranné kouzlo na sobě od Sophie, takže jsem se probudila. Poté se Kai však vrátil a řekl mi, kdo opravdu je. Vím, že to zní šíleně, vím, že nechávat ho u mě bydlet je značná šílenost, ale je to moje rodina. A já už jsem ztratila tolik lidí, že prostě nemohu přijít o někoho dalšího a vím, že teď mi nehorzí nebezpečí z jeho strany. Kvůli něčemu tady je a je to spjaté se mnou. *Přizná se jí.* Kai je něco jako čaroděj, ale nemá svou vlastní moc. Dokáže ji čerpat z ostatních čarodějek. Prostě...nedokážu se k němu obrátit zády, ne po tom, co jsem ztratila dalšího člověka. Je to moje jediná rodina, která mi zbyla. *Ví, že to není správné, ví, že žije doma s někým, kdo ji zabil, ale pro ni je rodina důležitá, nechce skončit úplně sama a teď po Kieranovi to cítí ještě víc.* Mohu tě požádat o to, aby ta část, kdy mě zabil zůstala mezi námi? Nechci aby se to z osobních důvodů doneslo ke Klausovi. Řeknu mu to, jen ne teď. *Vydechne. Možná se teď Gen bude divit, proč zrovna Klaus, ale jí jde hlavně o to, aby tohle zůstalo mezi nimi po nějakou dobu, než se to bude vědět. Poté už obě vstanou ze židlí a jdou připravit plac na provoz. Tedy Gen si pak ještě odběhne do kuchyně a mezitím Cami dodělá poslední úpravy a potom otevře bar. V dalším momentu se už vrátí Gen. Vezme si jednu zástěru a obmotá si ji okolo sebe. Druhou podá ji a usměje se na ni.* Připravená? *Usměje se a poukáže rukou do středu místnosti.* Co kdybychom si to rozdělily? Každá se budeme starat o jednu část, abychom v tom neměly nepořádek. Když budu chtít já pomoct, tak ti řeknu a nebo ty mně. *Ukazuje ji mezi tím vyprávěním, jak by to mohly mít spravedlivě rozdělené. Bude to tak pro obě snadnější, když si každá z nich bude řídit vlastní polovinu a mít to pod kontrolou.*

(Cítí se dobře. Opravdu ano. Možná je to tímhle prostředím. Je jí známé a pracuje tu, pracuje tu s Cami a teď si s ní povídá. Vlastně to ani nemusí brát jako terapii, i když to terapie v určitém bodě už je. Začala se jí znovu svěřovat. Vlastně by se dalo říct, že začala tam, kde předtím přestala. Akorát přeskočila deset let, kdy její život byl poměrně klidný. Tam by asi Cami těžko hledala nějaké začátky traumat. Tohle prostředí nebylo tak svazující jako její byt, protože tam věděla, že to bude odborná schůzka, že bude muset mluvit. Tady začala mluvit sama od sebe. I když jí rozhodně to první sezení pomohlo, protože si je jistá, že kdyby se jí tady z fleku měla svěřovat v baru, neudělala by to. To první sezení ji rozhoupalo a ona teď neměla problém, aby o tom všem mluvila. Řekla tedy Cami ve zkratce, jak to tenkrát bylo s její smrtí. Vlastně k tomu ani nebylo potřeba říkat nic víc. To hlavní teď Cami věděla a bylo jen na ní, jestli se ještě na něco doptá.) Ano, dalo by se to tak říct. Chtěla jsem vyzradit její tajemství někomu, kdo na to měl zásadní vliv. Kdyby se tenkrát Klaus dozvěděl, co Beka udělala, asi by to pro ni nebylo dobré. (Ušklíbla se, ale pokračovala dál, nemínila přestat někdy v polovině toho, co chtěla říct.) Věřila jsem jí, tvářila se jako kamarádka, ale ve skutečnosti ji vlastně zajímalo, jak mě využít. Nutno říct, že prsty v tom měl tenkrát i Marcel, který ji k tomu tak nějak navedl. Ale Beka potom zpanikařila a dopadlo to mou smrtí, bolestivou a pomalou. Jaký mám vztah s Marcelem doteď, to víš. (Musela to poznat na té silvestrovské párty. A její názor na Marcela byl stále stejný i proto, že se zúčastnil jejího mučení, když to chtěla Claire. On a Claire ji mučili, stejně jako ji tehdy Beka s Marcelem využili a Beka ji pak zabila.) Když jsem se vrátila mezi živé, cítila jsem nenávist a chtěla jsem je zničit. Oba. Věděla jsem, že ve mně cítí hrozbu a mohou se mě pokusit zabít, ale měla jsem dost pojistek na to, aby to neudělali. Tak mohli jen v nevědomosti čekat, co udělám. Ale pomstu jsem nechtěla vzít do svých rukou, ne úplně. Věděla jsem, že jedna osoba by měla vědět, jaké hady si hřála na prsou. Tou osobou byl samozřejmě Klaus. Nechala jsem tedy na něm, co s nimi provede. Vyvázli z toho živí, ale v tu chvíli už mi to bylo tak nějak jedno, protože jsem byla smířená s tím, že to nebylo na mně, ale na Klausovi. Od té doby by se dalo říct, že jsme utvořili spolu s Klausem spojenectví, které už teď stejně neexistuje. (Přejede si jazykem přes rty a pak je semkne k sobě. Byl na ní vidět jakási nelibost, ale nešlo odhadnout z čeho. Samozřejmě, že to bylo z toho, jaký je její vztah s Klausem. Pracně něco vybudovali a to je teď v prachu. Ale pravda opravdu byla taková, že se vzájemně nepotřebují, tak proč je naštvaná, že to dopadlo takhle? Vždyť mu na ní vůbec nezáleží a nikdy pořádně nezáleželo. Vždy ji bral jen jako někoho, koho mohl využít. Ale ona se stále nemohla zbavit toho pocitu, že když ne teď, tak za nějakou chvíli jí ty rozmluvy s Klausem budou chybět. Ale nebude se k němu chovat přívětivě, když on se k ní chová jako k psovi.) Rebece jsem ale odpustila po pár konverzacích s ní. Ale nikdy jsem na to nezapomněla a jen tak nezapomenu. Dokáži se s Rebekou bavit, ale není to moje přítelkyně. (Zamítne snad to, že by ji znovu považovala za přítelkyni. Ano, neměla problém s ní vyjít, ale už nikdy nebude někdo, komu by tak věřila, jako to udělala předtím. Nikdy.) A pokud jde o to, jestli jsem s tím nemohla něco dělat. Mohla jsem jedině přeskočit do jiného těla, ale to jsem nechtěla. A pak už jsem ani neměla sílu na to, abych si nějak bolesti tišila. (Odpoví jí na její další otázku. Pak se chvíli baví o svatbě. Je si jistá, že až přijde čas, tak z toho bude mít hlavu v pejru, ale zatím se tak nějak drží. Základní věci vyřešené mají. Tedy až na svědectví pro Kola, protože si teď rozhodně nemyslí, že by mu Klaus chtěl jít svědčit na svatbě. Ale teď na tom stejně nezáleží, protože dokud nebude Esther sprovozena z povrchu zemského, tak k té svatbě prostě nedojde, tím si byla jistá.) Ano, snad k tomu vůbec kdy dojde. (Vydechne a podívá se někam před sebe. Vadilo by jí, kdyby si Kola nevzala vůbec? Zřejmě by ji to mrzelo, když už ji opravdu o tu ruku požádal. Ale nezlobila by se na něj, kdyby to nakonec kvůli nějaké opravdu důležité a závažné věci odvolal. Ale snad k tomuhle nikdy nedojde.) Od koho? (Našpulí mírně rty a ušklíbne se pro sebe.) Asi od toho, který se rozhodl, že se teď po svém návratu bude všem stranit a rozhodl se, že jsem pro něj nicka a nikdy nebudu víc, takže si asi ani nezasloužím být součástí rodiny a on mě tak nikdy ani brát nebude. (Podívala se na ni a chvíli mlčela, než ještě dodala.) Klaus, samozřejmě. Já vím, že si prošel těžkým obdobím a že od sebe teď všechny odhání záměrně, ale tohle zabolelo. (Přizná jí, že jí opravdu nebylo lhostejné, když jí tohle Klaus říkal, ale ona mu to nedala nijak najevo, tedy ano. Řekla mu potom jasně, že nechce, aby o ní mluvil v podobném duchu, ale to až pak, když se jí začal vysmívat za to, že vlastně v životě trpěla.) Ano, s Esther už jsem co do činění měla a rozhodně by to nebyla moje oblíbená tchyně, takže jsem pro, aby se jí New Orleans co nejdříve zbavilo. (Esther zrovna není ta, o které by chtěla nějak víc mluvit. Hlavně i proto, že teď je to kvůli ní komplikované i s Kolem. Tohle zrovna teď řešit opravdu nechce, protože se s ním kvůli tomu včera pohádala. Co ji ale zarazí je, jak řekla, že Klaus jí o ní říkal. Jen se na ni podívá s povytaženým obočím, ale nakonec na to nic neříká. Jen v hlavě trochu víc přemýšlí, možná se k tomu nakonec ještě vrátí.) Ano, opravdu by to bylo proti mému přesvědčení. Nechci cizí tělo, nestojím o něj z mnoha důvodů. Nechci žít život někoho jiného a nechci ho někomu brát. (Pak se jen pousměje a přikývne, když řekne, že je dobré, že ji Kol v tomhle respektuje. Ke Kieranovi se už nevrací. Chápe to a respektuje. Přeci jen, je to ještě čerstvé téma a nebylo by dobré, kdyby bylo neustále dokola omíláno. Co řekly, to řekly. Vyjádřily se tak, jak chtěly. Ona byla ráda, že jí Cami nedává vinu a taky byla ráda, že se z toho opravdu časem dostane. Pak ale začne mluvit o svém bratranci, což ji opravdu zaujme. Kouká na ni skoro s otevřenou pusou, když jí řekne, že ji její vlastní bratranec zabil. Ještě, že měla to kouzlo, co na ní seslala Sophie, protože jinak by Cami byla teď mrtvá. Přejede jí mráz po zádech, opravdu si nedokáže představit, že by Cami byla po smrti. Pak poslouchá její další vyprávění a i když to zní naprosto absurdně, ona ji chápe.) Možná, že to bude znít uhozeně, ale... chápu tě. (Podívá se na ni a usměje se povzbudivě.) Je to tvoje rodina a je opravdu ohavné, co ti udělal, ale je to tvoje jediná rodina. Stejně jako pro mě Benjamin. Ať mi udělal, co mi udělal, ať jsem ho nenáviděla sebevíc, věděla jsem, že s ním budu navždy spojená, protože je to můj bratr. Děsilo mě to, ale zároveň jsem věděla, že mám alespoň někoho, že mi zbyl alespoň někdo. A i možná proto jsem si po různých incidentech namlouvala, že to bude lepší, i když nebylo. Ben byl moje krev. Já... přála jsem si jeho smrt, to ano, ale nikdy jsem ho nedokázala zabít. I když jsem se o to několikrát snažila, nepovedlo se mi to, měla jsem v sobě blok, který mi to nedovolil. I když jsem ho jednou i bodla, už na začátku jsem věděla, že rána šla vedle, ačkoliv jsem ho mohla bodnout do srdce, neudělala jsem to. Takže vím, jak se cítíš ty, Cami. To ale neznamená, že tvůj bratranec to cítí stejně a podle toho, co mi říkáš, tomu opravdu tak není. Neměla bys ho nechávat u sebe v bytě. (Varuje ji, protože s tímhle by si opravdu neměla zahrávat. Měla by se poučit z toho, co jí udělal předtím.) A samozřejmě to zůstane jen mezi námi. (Kývne hlavou, ale zase jí to nedá, protože v tom figuruje Klaus. Tentokrát už se opravdu zeptá.) Co mezi sebou máte? Ty a Klaus? (Podívá se na ni se zájmem.) Ne, že bych chtěla vyzvídat, ale... To kvůli Esther. (Řekne nakonec, sklopí zrak a zakroutí hlavou.) Pokud ty a Klaus...(věnuje jí významný pohled, je si jistá, že ji moc dobře chápe) Esther by toho mohla využít. Stejně jako mě využila proti Kolovi. (Konečně řekne něco o Esther, co by mohlo Cami dát nějaký obrázek o tom, jaká je, i když zatím nezmínila nic konkrétního.) Dávej pozor, Cami. Varovala jsem i Klause, ale nevím, jestli mě pořádně poslouchal a jestli ho to tak nějak zajímalo. (Pohodí rameny. Jejich vztah teď opravdu není dobrý. Pak už ale připravily vše proto, aby se mohlo otevřít. Přijme od Cami zástěru, uváže si ji a vydechne.) Jo, myslím, že jo. (Usměje se na ni a souhlasně kývá hlavou, když jí řekne to o těch stolech.) To je rozhodně dobrý nápad. A pokud budu mít nějakou objednávku na jídlo a budu v kuchyni a někdo přišel do mé půlky, tak bys to vyřídila ty. (Pousměje se na ni a je připravená na svou směnu.)

*Přikývne na to, že kdyby se Klaus dozvěděl, co provedla Rebekah, tak by to pro ni neskončilo dobře. Už nějakou dobu toho muže zná, aby věděla, že má v sobě hodně temnoty, že je schopný různých věcí, ale i přesto ví, že je v něm i světlo, že pořád je v něm dobro, jenomže on ho nechce pustit ven. Ale pro Gen byl zlomový okamžik to, že jí věřila a ona ji využila, vzhlížela k ní, byla to její kamarádka a Rebekah to brala jenom ze svého pohledu. Trochu se podiví, když se zmíní i o Marcelovi. Neměla vůbec tušení o tom, že on měl nějaký vztah s Rebekou, že by do sebe byli zamilovaní. S touto částí se jí Marcel nesvěřil, ale za zlé mu to však vůbec nemá. Není to jeho povinnost, jenom ji netěší, že se dozvídá, že měl prsty v něčem takovém. Opět přikývne.* Ano, všimla jsem si toho. Nevěděla jsem, čemu to ale mám přisuzovat. *Poví ji. Nešlo si nevšimnout na tom silvestrovském večírku, jak se na sebe Marcel s Genevieve dívají a je jasné, že k němu Gen nemůže mít sympatie po tom, co jí udělal. Člověk dokáže lidem odpustit, ale ne zapomenout a ani by neměl zapomínat. Udělá to někdo jednou, většinou nemá potom problém to udělat podruhé. Alespoň proti sobě nejdou s nějakou pomstou a nechávají minulost za sebou. Chce vědět, co bylo po její smrti, vlastně teď přecházejí k takové menší, neoficiální terapii a tak ji pokládá otázky, které by ji pokládala i na jejich sezení, kdyby se uskutečnilo oficiálně. Mohou tak pokračovat v tom, čem začaly a nemusejí se přímo domlouvat na určité dny. Tak nějak očekávala, že když se vrátila mezi živé, že půjde za pomstou. Ne, že by se jí tento přístup líbil, ale taky ho ani neodsuzuje. Zemřela vlastně za nic, byla požádána o něco, udělala to a potom kvůli tomu zemřela a ještě k tomu v neskutečných bolestech. Pomsta většinou člověk neuleví, možná na chvíli, ale není to trvalé. To, co se stalo už se vrátit zpátky prostě nedá. Nakloní hlavu do strany a stále ji naslouchá. Dozvídá se, že to ale přeci jenom po tolika letech řekla Klausovi a nechala to vypořádání se na něm. Netuší, co se stalo dál a neví, zda to chce vědět. Tedy ano jedna její část to rozhodně chce vědět, ale ta druhá zase raději ne. To by jí o tom on musel sám povědět, tohle se už Gen stejně netýká. Pozvedne obočí, když ji oznámí, že vlastně spojenectví mezi nimi už neexistuje. Dokáže si však velmi dobře představit, proč. Pokud se s ním viděla někdy teď, tak by se nedivila tomu, kdyby se jí snažil od sebe odehnat. Vidí na ni u tu nelibost, vidí na ni, že ji to svým způsobem trápí a tak více přilne k tomu, že jí právě neřekl věci, které by chtěla slyšet. Teď si vzpomíná i na ten jeden jejich rozhovor, kdy jí rozhodně slovně ublížil více, než kdykoliv předtím.* Co se stalo mezi tebou a Klausem? *Zeptá se jí. Nemyslí si, že by jí to nechtěla říct, když už se tak moc otevřela. Navíc je to taky součástí terapie, jelikož má prostě říct všechno, co ji užírá. Jednu část minulosti už teď mají za sebou a teď se klidně zaměří na její vztah s Klausem, protože vidí, že je něco špatně. I když to bude trochu zvláštní vzhledem k tomu, co mezi nimi teď je. Ale umí oddělit práci od osobního života...ono jí nic jiného ani v tomto případě nezbývá. Rozumí tomu, že už s Rebekou to nikdy nebude jako předtím a že nemohou být kamarádky. Důležité je, že nechala minulost minulostí.* Ani by jsi na to neměla zapomínat. Je dobře, že jsi odpustila, ale nezapomněla. *V tomhle s ní rozhodně souhlasí. Vlastně jí to připomíná jí a Kaie. Nedá se říct, že by mu jeho smrt úplně odpustila, ale spíše to nechala za sebou. Jenomže nikdy na to nezapomene, pořád to v ní bude,. pořád v ní bude ten strach, že to bude chtít udělat znovu, protože by mu to nedělalo sebemenší problém. Ale on je ke všemu její rodina, vlastně ani neví, proč se v myšlenkách zatoulala právě k tomu. Hned se vrátí zase k Gen. Položí ji i otázku, proč vlastně nevyužila své schopnosti čarodějky, alespoň ze začátku. Ale chápe, že nechtěla přeskočit do jiného těla. Raději zemřela, než aby někomu jinému vzala život a navíc by to už nebyla svým způsobem tak úplně ona, kdyby byla v jiném těle. Trochu se přitom musí pousmát, jelikož se jí myšlení a jednání Gen zamlouvá. Opravdu netušila, co je za osobu až do doby, než začaly tyto terapie, než se jí otevřela. Líbí se jí její charakter. Každý člověk má chyby, ale Gen ve svém nitru není vůbec špatná, vůbec zlá. Má jenom za sebou moc zlých zkušeností. jejich téma se přesune k Esther a svatbě, která jí jim vlastně ničí to, aby se vzali v nějaké brzké době. Doufá, že se tato záležitost brzy vyřeší a oni to budou moct v klidu uskutečnit.* Určitě k tomu jednoho dne dojde. To, že je to zlé teď neznamená, že to tak bude napořád. *Rozhodně musejí myslet i trochu optimisticky, i když to jde těžko, když jednoho zloducha se zbaví a hned na to přijde další, kdo snad dělá ještě větší problémy. Opravdu jim to přeje a chce, aby se vzali, co nejdříve to bude možné a tak doufá, že záležitost s Esther se vyřeší, co nejrychleji. Musí se přesvědčit o tom od koho přesně ty negativní ohlasy na svatbu pocházejí, i když tuší, kdo přesně to je. A Gen jí to jenom potvrdí, což se jí nezamlouvá. Nadechne se zhluboka po jejich slovech a přejede si jazykem po rtech. Ano, takže Klaus se snažil ublížit i jí, teď už ví vlastně o sobě, Elijahovi a Genevieve. A taky má velké obavy o Marcela, protože když si vyříkávali jisté věci, tak viděla v něm tu zlost k němu a nejenom zlost, ale i žárlivost, což je snad ještě horší. Vidí v tom i trochu sebe, protože i jí řekl, že nic neznamená. Po tom, co se odmlčí, tak se nadechne, aby promluvila.* Klaus je teď mimo kontrolu. Odhání od sebe úplně všechny a snaží se lidem, co nejvíce ublížit. Ví, kde má zasáhnout, ví, co má říct, aby lidi od sebe odehnal, protože si myslí, že je to tak pro všechny nejlepší a hlavně pro něj. Vlastně mi řekl něco podobného jako tobě. Ztratil dceru, jeho matka je nazpět a v jeho těle byl někdo úplně jiný. Bojí se mít nějakou slabost, ale neuvědomuje si, že opravdu bude slabý tehdy, když bude sám. *Není to tak, že by ho obhajovala, že by obhajovala jeho chování, to vůbec ne. Jenom říká tak, jak to je a je si jistá, že Gen to ví. Samozřejmě ale nemá právo na to ji uráže, shazovat. Nelíbí se jí to.* Důležité je to, co si myslíš ty. Ty víš, co jsi prožila, ty víš, co jsi za člověka. Nedovol mu, aby si o sobě pochybovala. *Hlavní je, jak bere ona sama sebe. Nesmí mu ukázat, že by snad mohl mít v něčem pravdu, ne, musí mu ukázat, že stále je tím silným člověkem, že stále je potřebná. Ona sama mu nedokázala nic na to říct, ale myslela si své. Na slova Esther jen přikývne, protože už nemá k tomu co dodat. Nediví se jí, že by to nebyla její oblíbená tchýně a tuhle záležitost by měli vyřešit hlavně Mikaelsonovi, když jde o jejich matku. Tady se jí ale nelíbí ani to, že by ji opravdu měli zabít.Opět se dostanou k tomu, že by vlastně nechtěla žít cizí život, že by ho nechtěla někomu brát a proto odmítá to, že by byla čarodějkou, ale v jiném těle.* Doufám, že najdeš jiný způsob. *Vážně jí to přeje. Být upírem si nevybrala, prostě se to stalo a tak snad najde způsob, jak být znovu čarodějkou a tak dosáhne svého klidu. Téma se stočí nakonec ke Kaiovi a ona se rozhodne, že jí poví vlastně ve stručnosti tak nějak všechno, co se ho týká. Netuší, jak bude reagovat na její přiznání ohledně toho, že ho nechává bydlet u sebe, když jí zabil, ale je to její rodina. A vlastně nemá tak ani velké obavy to říct právě jí, protože ví, že ona měla bratra, který byl taky psychopat, i když ne v takové míře jako Kai. Ale tak trochu očekává od ní i jisté pochopení, ne však úplné. Ono je totiž šílené, co dělá a moc dobře to ví. Jenomže nechce ztratit další rodinu, prostě nemůže. Sean ji úplně zlomil, byli spojení spolu celý život a Kieran to úplně dorazil. A teď má Kaie, sice je to spíše pro ni jedna velká nevýhoda, ale má jo. Je skoro stejně starý jako ona...je z dvojčat, prostě jí to asi trochu připomíná to, když měla ještě po boku Seana, i když byli oba zcela jiné povahy. Tak jak doufala, že ji bude chápat, tak jí to bylo i potvrzeno.* U tebe je to ale více pravděpodobnější. Ty jsi žila s Benem celý život, dá se říct. On je tvým bratrem, takže je pochopitelné, že i když sis přála jeho smrt, tak jsi to nedokázala, protože rodina je jenom jedna. Ano, můžeš si utvořit další, tu svou s partnerem, ale ty, co jsi měla předtím už nazpět nezískáš. Nikdo nechce zůstat sám, nikdo nechce přijít o všechny příbuzné. *Pokýve hlavou a tón hlasu má teď o něco tišší. Ona prostě vážně nechce ztratit i toho posledního člena bez ohledu na to, jak moc nebezpečné to je.* Vím, že to necítí stejně, protože ani nemůže. Kai se pravděpodobně narodil se sadistickou psychopatií, což znamená, že už od dětství měl sklony k násilí a ke krutosti, pak je tady citová chladnost, nesvědomitost. *Nechce raději říkat, že zabil své sourozence. Ne všechny, protože se mu to u všech nepovedlo, ale zabil je.* To je něco, co nemůžeš vyléčit. Můžeš změnit prostředí, chování k němu a přístup, ale nemůžeš změnit to s čím se narodil. A já se snažím mu alespoň dát něco, co by ho mohlo trochu přimět k tomu, aby změnil své schování v jistých situacích. Já vím, že není dobré, abych ho měla u sebe v bytě, ale nemohu mu vyčítat něco s čím se narodil. Lidé se rodí s poruchami osobnosti a bohužel on má jednu tu z nejhorších. *Poté ji požádá o to, aby se tenhle fakt nedonesl ke Klausovi. Ví, že má bratrance, ale bohužel neví, co přesně je zač. Nepřekvapí ji, když se zeptá na ni a Klause, ale ještě, než ji stishne odpovědět, tak už se zmíní o tom, proč má z toho obavy. Ano tyhle obavy má i Klaus...kvůli jejich matce. Už chce znovu něco říct, ale Gen znovu mluví a tak semkne rty k sobě a nechává ji, aby to dořekla. Všimne si i toho pohledu a musí se nad tím alespoň lehce pousmát, jako kdyby tomu Gen snad rozuměla. Povzdychne si. Takže Esther využila Gen proti Kolovi a teď by se to mohlo stát naopak. Vlastně na něco takového byla už upozorněná. Začne jí na to postupně odpovídat.* Dá se říct, že se stalo něco mezi mnou a Klausem...*Podívá se na chvíli na barovou desku, ale poté se znovu zadívá Gen do očí.*...a jsme si tak nějak bližší. *Neřekne jí úplně, že by snad spolu randili a nebo byli spolu jako spolu. Vlastně se to tak dá říct, ale jejich vztah je ještě ve vývinu, ale od té chvíle, co si řekli jisté věci, tak spolu tráví čas už v jiném světle. * Co se týká Esther, tak budu muset doufat, že mě nebude chtít zaplést do svých plánů. I když jsme si bližší, tak vím, že to není v takové fázi, kdy by ho mohla díky mě nějak zlomit nebo přinutit snad k něčemu, co on nechce. *Tím neříká, že Klausovi na ni nezáleží, že se o ni nestará, ale spíše tím naznačuje, že to není to samé, co mají mezi sebou Kol a Gen. Tedy neví, co všechno cítí Klaus, neví, co a jak bere, ale tohle si prostě myslí. Neumí zase u něj odhadnout všechno. *Poté se už zvednout a jdou otevřít bar. Podá Gen zástěru s úsměvem a navrhne, aby si rozdělily každá polovinu baru a měly svou část, aby se nepletly jedna druhé do kšeftu a nebyl v tom zmatek.* Jo, s tím rozhodně počítám. *Usměje se na ni a za chvíli už přijdou první zákazníci. Vlastně se jim to tak hezky rozděluje, někteří jsou na jedné straně u Gen a někteří zase u ní. Ihned jim doporuče ty sýrové placky a že jsou ještě k tomu připravované od té nádherné dámy, co je její kolegyně. Tak musí to umět prodat, takže hned dostane pár objednávek a potom přijde s úsměvem za Gen.* Uvidíš, že ty tvé placky se uchytí. *Usměje se na ni zářivě a začne si za barem připravovat kávu.* Jinak pokud chceš pokračovat v té naší terapii, můžeš mluvit dál. Tedy pokud ti nebude vadit to chvilkové přerušování, kdy se budeme muset věnovat i práci. *Začne potom připravovat dvě pressa a jedno latte.*

(Sama si myslí, že už toho k jejímu životu předtím řekla asi dost. Její tragickou smrt Cami popsala. Teď už tedy i věděla, proč se tak nemusí s Marcelem. To samozřejmě taky není jen kvůli své smrti tehdy, ale též kvůli tomu mučení teď. Ale možná to vyplynulo z toho, co se stalo předtím. Marcel ji nikdy neměl rád a cítil se být ohrožený tím, že ona prozradila Klausovi všechno o tom, co se tenkrát stalo. Když už to Klaus věděl a Marcelovi vlastně na to konto sebral sídlo a titul krále města, bylo jasné, že se jí bude chtít pomstít. Tehdy byl s Claire, která po ní chtěla kouzlo, které jí ona nechtěla, ale ani taky nemohla dát. Takže potom bylo opravdu snadné ji unést a začít ji mučit. Claire to dělala kvůli kouzlu, Marcel kvůli osobní pomstě. Tehdy bylo jediné její štěstí, že slíbila Klausovi záchranu Kola. Čekal ji, ona nepřišla, a tak nějak mu docvaklo, co by se mohlo dít. Zachránil ji, ale ona věděla, že to bylo jen kvůli tomu, že mohla zachránit Kola, jinak by ji klidně nechal zemřít. Tehdy to mezi nimi ještě nebylo takové. Postupem času spolu ale dokázali tvořit celkem efektivní pár. Ne tedy, že by v tom hrály roli city, to vůbec ne. Byli to spojenci, kteří si občas udělali fyzicky dobře. Ale ani v těchto začátcích si nebyla jistá tím, že by ji Klaus nezabil. Jednou to vlastně skoro udělal, ale... Její uvažování se stočilo ke Klausovi. Bylo to zajímavé, jak tak rychle myšlenkami přešla na něj. Jak si spojila situace a teď už uvažovala jen o svém vztahu s Klausem. Vlastně se jí to docela hodilo, protože od Cami zazněla zrovna v tu chvíli, kdy si uvědomila, že o něm přemýšlí, otázka, co se stalo mezi ní a Klausem. Nadechne se. Nechce to odfláknout, ona ví, že tohle je vlastně jejich sezení, i když to ještě nebylo vyřčeno. A byla ráda, že to vyplynulo takhle samo.) Já a Klaus... na začátku jsme se, dá se říct, využívali navzájem. Věděli jsme, že si můžeme být v určitých situacích prospěšní, ale rozhodně jsem věděla, že kdybych snad někdy pochybila natolik, že by se to Klausovi nějak hodně nelíbilo, mohla bych skončit mrtvá. Jenomže tak nějak jsem dokázala odhadnout situace, kdy mě opravdu potřeboval a nebála jsem se být k němu i drzá. Když se to tak vezme, bylo to takové naše poznávací znamení, dokázali jsme na sebe mít poznámky klidně v celé délce naší konverzace mezi sebou. (Musela se pobaveně ušklíbnout. Ze začátku ty poznámky byly samozřejmě hodně pichlavé a někdy docela bolely, ale postupem času si ze sebe začali tak nějak spíš utahovat, než aby na sebe záměrně nějak útočili.) Věděla jsem, že nejsem v pozici, kdy bych měla svůj život jasný, ale taky jsem věděla, že dokud jsem užitečná, o svůj život se bát nemusím. Takhle to bylo na začátku. Věděli jsme moc dobře, na čem jsme. Když se do toho přimotal ještě Kol, tedy když jsem s ním začala chodit a pak i žít, něco se změnilo, ale jen nepatrně. Klaus mi kolikrát připomínal, že něco, co se týkalo mně, dělá jen proto, že jsem s jeho bratrem. Věděla jsem to, věděla jsem, že to myslí vážně, ale tak nějak jsme se ještě za nějaký čas dokázali bavit o úplně jiných věcech, než jsme museli. Dokázali jsme se sami sobě vlastně otevřít. Oba. Myslím, že v tu chvíli jsme tak nějak ztratili tu nic, kdy jsme věděli, co od sebe čekat a co ne. Já vážně nevím, jak to bral on vzhledem k jeho nynějším slovům, ale měla jsem ten pocit, že už nejsme spojenci. Tedy ne jenom spojenci. Nezabil mou dceru, i když to mohl udělat a pravděpodobně by díky tomu dostal Benjamina, než by se semlelo, co se semlelo. Ale on to neudělal... A nebylo to kvůli němu, kvůli Kolovi... bylo to kvůli mně. Neudělal by mi to. (Podívá se někam do prázdna a chvíli se tam jen mlčky dívá. Tohle všechno byla pravda. Pravda z její strany. Pravda tak, jak ona ji cítila. Klaus by možná řekl Cami něco úplně jiného a vlastně si i byla jistá, že teď v tuhle chvíli by jí rozhodně řekl něco jiného. Pak se na Cami otočí, jako by si něco uvědomila, ta verze mohla znít tak trochu romanticky, ale rozhodně v ní žádná romantika nebyla.) Žádnou romantiku v tom nehledej, tohle u mě a Klause nikdy nehrozilo a hrozit nebude, ale nemůžu říct, že by mi na něm nezáleželo. Dokonce i teď. (Vlastně úplně obejde už tu její větu o tom, že Bece odpustila i to, že svatba se jistě někdy zadaří. Tohle byla už ukončená témata a ona se teď právě chtěla soustředit na Klause, protože Cami, dá se říct, teď uhodila hřebíček na hlavičku. A ona i tušila, že Cami a Klaus teď mezi sebou něco mají, i když to ještě neměla potvrzené, ale vlastně obdivovala Cami za to, že se o tom s ní chce bavit, když by to nemusela být pro ni příjemná konverzace. Ale ona naštěstí byla tak taktní, že se nezmiňovala o tom, že s ním měla milenecký poměr, i když věděla, že Cami tohle jistě ví. Ale proč jí to ještě připomínat vlastními slovy? Taková ona nebyla. Tedy už ne. Na začátku toho, kdy se znali jí něco podobného vlastně naznačila, když zjistila, že se Cami baví s Klausem. Teď už tu potřebu nemá.) Máš samozřejmě pravdu v tom, že Klaus se vrátil tak, jak se vrátil a já to vím a na jednu stranu to chápu, ale i tak, věci, které řekl, opravdu zabolely. Vlastně mi i řekl, že kdybych měla moc, k něčemu bych mu jistě byla, ale takhle ne, takhle jsem jen zoufalec s nicotným životem, který pro něj nic neznamená. Já bych to brala asi snáz, kdyby... kdyby jsem poslední dobou, než Klaus zemřel, nepociťovala, že ten náš spojenecký vztah se vyvíjí někam dál. A vím, že bych o sobě neměla pochybovat, teď už je to o něco lepší, ale na začátku, co jsem byla upír, i když jsem sem ještě přijela, to... nebrala jsem to rozhodně nijak sportovně a byla jsem ze všeho zoufalá, protože takový život jsem si nezvolila. Chtěla jsem se tomu postavit čelem, ale ovládal mě můj hlad. Chvílemi jsem díky tomu o sobě ani nevěděla. Život upíra opravdu není pro mě. A Klaus to ví. Jen mi to naznačil ne zrovna vybraným způsobem. Já ho chápu, opravdu ano, chápu jeho snahu všechny od sebe odstrčit, ale on nelhal. Všechno, co mi říkal, myslel vážně. To uvědomění bolelo asi ze všeho nejvíc. Kdyby se s ním dalo alespoň pořádně mluvit jako se to dalo předtím, i na začátku našeho spojenectví byla konverzace s ním lepší, než byla teď. (Pokrčí bezradně rameny a pak jen zakroutí hlavou a vydechne. Nebude Klause nijak dráždit. Nestojí o ni, takže ho nebude vyhledávat, ale pokud bude znovu čarodějka, pokud se jí to někdy podaří, ať on nečeká, že ona pro něj bude něco dělat. A pokud, rozhodně ne zadarmo. Vrátí se k tomu svému prvotnímu konceptu. Chceš službu? Tak zaplať.) I já sama si teď ale připadám bezradně, když je tady Esther a já vím, že jako upír s tím rozhodně nic nezmůžu. V tomhle mi chybí moje magie. Uměla jsem ji využít, věděla jsem, jak s ní nakládat, ale upírství? Plácám se v tom. (V tomhle měl opravdu Klaus pravdu, a ať už jí to naznačil sebekrutěji, tohle ona od něj brala, možná jako jediné, co jí v té jejich rozmluvě hnusného řekl. Přešla s tím ale od Klause k trochu jinému tématu, a to jejímu dosavadnímu rozpoložení. Necítila se jako upír dobře, ale snažila se to zvládat. Bohužel bez ovlivnění Kola by z ní asi stále byl krvelačný upír. Pak jí Cami začne vyprávět o svém bratranci. Ale nemají už dost času na to, aby jí mohla odpovědět na její zpověď ohledně Kaie. Připraví se na směnu a když přijdou první objednávky na sýrové placky, tak je jde do kuchyně usmažit. Obslouží pak ty, kteří si je objednali. byli na její půlce a než se stačila vrátit za bar, Cami jí přinesla objednávku další. No, vypadá to, že placky opravdu půjdou na odbyt. Znovu tedy musela zaplout do kuchyně, aby osmažila placky. Když se vrátila a obsloužila zákazníky, počkala ještě, než e obslouží Cami s kávou a pak konečně obě znovu zapluly za bar.) Řekla jsi to! (Prohodí tónem, jako kdyby při něčem Cami zrovna přistihla.) Slovo terapie. Teď je veškeré kouzlo pryč. (Začne kývat nesouhlasně hlavou, ale bylo vidět, že si z toho dělá legraci. Ona už dávno věděla, že ji Cami zase zpovídá.) Ale abych se vrátila k tvému bratranci. (Začne tam, kde vlastně skončily.) Samozřejmě to nikomu neřeknu, to tě ujišťuji ještě jednou. Je od tebe vlastně docela hezké, že jsi ho ještě nezavřela do ústavu, protože tam přesně takoví lidé patří. Je nemocný, to jsi řekla sama. Ale nepředpokládám, že by měl zájem u tebe zažít pár terapií. Věřím, že mu chceš pomoci, Cami, ale je opravdu smrtelně nebezpečný, zažila jsi to na vlastní kůži a nebudeš ho moci omlouvat věčně. Dávej si na něj pozor. (Opravdu zřetelně jí to řekne, protože si není tak opravdu jistá, že si uvědomuje, koho to má v bytě. Tedy alespoň... kdo si sakra v bytě dobrovolně nechává vraha? Opravdu Cami tak úplně dochází, co se jí stalo? Co jí provedl? Snad opravdu ví, co dělá, protože by nerada, aby skončila mrtvá znovu a tentokrát napořád. Pak se může konečně dostat k tomu, co má mezi sebou Cami a Klaus. Tušila to, ale nebyla si tím jistá. Teď to má potvrzené.) Alespoň někoho se Klaus nestraní. Vlastně jsem docela ráda, že se neodřízl úplně ode všech. (Usměje se na Cami. Rozhodně na jejím výrazu nemůže vidět nějakou závist nebo nenávist z toho, že Cami a Klaus jsou si blízko. Ale je tu Esther a opravdu má obavu, že by mohla Cami něco udělat. A naprosto chápe i obavu Cami, že si není jistá, že by Klaus kvůli ní teď něco obětoval. Věděla sama, že s Klausem to jde velice pomalu, ale byla si jistá, že by nedovolil, aby někdo Cami ublížil, takový on nebyl. Starý Klaus tedy ne. Teď je sice odtažitý, ale ne vůči Cami.) Je pravda, že by Klaus nemusel chtít obětovat něco... a už vůbec ne svoje tělo, ale na druhou stranu, jsem si jistá, že by nechtěl, aby ti někdo ublížil. Pravděpodobně si teď někde v koutku své potemnělé pracovny sedí a vymýšlí plán, jak se zbavit Esther, sám, což není tak úplně nejlepší nápad, ale alespoň někdo s tím chce něco dělat. (Byla na ní vidět jakási nelibost. Ne z toho, že Klaus chce něco udělat, i když sám, ale jako by snad za jejími slovy bylo něco skryto. Jako by sama chtěla něco udělat, ale bylo jí to zakázáno, což bylo, protože Kol nechtěl riskovat. Pak vzhlédne, protože někdo přišel, posadil se do její části baru.) Omluv mě. (Podívá se na Cami a potom jde obsloužit toho chlapa, co si sedl ke stolu.) Co to bude takhle po ránu? Mohu vám doporučit naši dnešní specialitu? S láskou dělané, pro vás obzvlášť. (věnuje muži zářivý úsměv a ona věděla, že ho dostala. Objednal si hned dvě porce, protože prý měl obrovský hlad a k tomu americano, bez mléka s dvěma cukry. Naštěstí tady ještě nebyl takový frmol a nemuseli se přeřvávat, protože tu byl celkem klid. když obcházela bar, mrkla s úsměvem na Cami, zaplula do kuchyně a usmažila dvojitou dávku placek, dala to dokonce na tác, protože k tomu přijde ještě to kafe, které udělala až potom, aby bylo všechno čerstvé a hlavně ještě teplé. Potom si hodila i kafe za barem na ten tác a donesla to muži. Sundala to z tácu, znovu se usmála.) Dobrou chuť. (S těmito slovy se odešla zase věnovat Cami.)

*Zeptala se jí na Klause, protože z pohledu její terapeutky to musí udělat. Ví, že má docela důležitou roli v jejím životě a věděla o nich něco málo už předtím. Jenom ta její druhá část má trochu obavy z toho, co uslyší. jistě je to minulost a nebude se zabývat tím, co bylo, jenom prostě neví, jak to bude teď brát, když vlastně s ním má teď blízký vztah ona. Vzhledem k jeho dlouholeté existenci ví, že musel mít mnoho žen, mnoho intimních vztahů, ale netušila, že jednou si bude s nějakou takovou ženou povídat o tom. Nedá se říct, že to bere zle, to vůbec ne. Jenom je to na jednu stranu zvláštní a je z toho trochu nervózní, ale teď tady nejde o ni a zkrátka musí oddělit své pracovní záležitosti od svého normálního života a to jí až tak velký problém nedělá. Možná budou věci, které jí nebudou dělat právě dobře, ale s tím se nedá nic dělat. Dívá se na ni po celou dobu a na tváři má vážný pohled. Nelze na ní vidět, co se odehrává uvnitř ní a rozhodně to ani není nic negativního. Gen může takhle jen poznat to, že jí opravdu naslouchá a nevnímá nic jiného než to, co ji říká. Dozvídá se, že ze začátku si byli jenom prospěšní v nějakých věcech. Ona pro něj byla čarodějkou, on zřejmě pro ní nějakou ochranou. Přikyvuje při jejich slovech, aby ji dávala tím najevo, že jejím slovům rozumí a stále ji naslouchá. Takže měli na začátku komplikovanější vztah, ale oni dva jsou si trochu podobné povahy a ví, že drzost nechybí jak jemu tak ani Genevieve. Měla možnost poznat Gen v tomhle světle hned na začátku a u Klause si taky vyslechla už pár věcí. Nesnaží se jí přerušovat, i když udělá třeba krátkou pauzu. Ví, že ještě neskončila se svým vyprávěním a zasahovat jí do toho příliš nechce. Po chvíli však na ni promluví, když uzavře to, co zahrnuje úplný začátek jejich vztahu.* Takže jste byli ze začátku spojenci, dá se říci. *Vlastně to spíše jenom konstatuje fakt. Nedalo se to nazvat přátelstvím, ale spíše spojenectvím. Byli užiteční jeden pro druhého, ale nebylo to na takové úrovni, že by se dali nazývat přáteli, pokud se tak někdy nazývali. Možná ano, jenom to neřekli nahlas. Musí ale říct, že jí ten příběh zajímá, vlastně všechno, co ji Gen vypráví je z části neuvěřitelné a ona má opravdu toho hodně, co se jí v životě stalo. Pootevře rty a dívá se na ni trochu překvapeně, když se zmiňuje o její dceři a Klausovi. Netušila, že ji někdy ohrožoval nebo něco podobného kvůli Benjaminu a ano, tohle se jí rozhodně nelíbí, že by uváděl do nebezpečí dítě Genevieve. Hned vzápětí se však dozví to, že ji neublížil, i když mohl tím dostat Benjamina. Tohle jí zase potěší, protože to je to, co v něm zůstalo dobrého, to, že v sobě má světlo, i když se ho snaží pohřbít hluboko uvnitř. Neudělal to kvůli Gen, protože mu na ni jistým způsobem záleží a jejich vztah se vyvinul v přátelství, aniž by to tak třeba chtěli. Možná ji předtím respektoval hlavně kvůli svému bratrovi, ale podle jejích slov lze poznat, že potom už se zajímal i o ni a Gen to moc dobře ví, tedy si to alespoň myslí.* Je naprosto normální, že ze spojenectví se rozvine něco více. Ať už je to přátelství nebo něco jiného. Myslím, že Klaus to bral stejně jako ty, věděl, že se o tebe jistým způsobem zajímá, ale nechtěl to dát najevo, nechtěl to říct. *Když se Gen dívá jinde, tak ona nepřestává upírat na ni svůj pohled. Z jejího vyprávění, tónu jejího hlasu může zjistit, že ona se o něj rozhodně zajímá a měla ho ráda. Netuší, co všechno mezi nimi bylo a mohlo to mít i romantický nádech a jistě i mělo. Ví, že spolu měli poměr, tohle ví už nějakou dobu. Trochu pozvedne obočí, když se Gen na ni podívá stylem, jako kdyby si něco uvědomila. Nechá ji říct to, co se jí honí v hlavě. Je od ní vážně milé, že ji na něco takového upozorňuje, ale je si tím úplně jistá, že tomu tak nebylo? Buď ji říká naprostou pravdu a nebo se snaží i nějak sebe samu přesvědčit, že tomu tak není.* Je to logické, že ti na něm začalo záležet a jemu na tobě. Strávili jste spolu nějaký čas, měli jste k sobě blízko a v jistých ohledech jste si podobní. Není nic špatného na tom, že se o něj staráš a zraňuje tě to, když řekne něco, co tě zasáhne. *Nadechne se zhluboka. Ví, že některé věci vynechává kvůli ní a líbí se jí, že je tak taktní, ale vzhledem k tomu, že tohle je její sezení, tak může být zcela otevřená. Jednou ji nabídla pomoc, jednou jí řekla, že jí může říct všechno a za tím si stojí, i když mezi ní a Klausem jsou teď věci jinak.* Možná jsi říkala, že v tom není nic romantického, ale nemůžeš popřít, že tam něco nebylo. Určitě vzájemná přitažlivost a to se potom rozvíjí. *Vlastně tak nějak začne sama s tím, čemu se Gen vyhýbala. Nemůže zase říkat, že nic romantického tam nebylo. Vzájemná přitažlivost je něco víc, nemá to úplně ten romantický nádech a nemusí to znamenat, že se jedna osoba zamiluje do té druhé, obzvlášť, když Gen měla city k jeho bratrovi, ale přeci jenom něco tam bylo a mohlo se to rozvíjet, Nikdo si nezačne s člověkem jenom tak, aniž by k němu nechoval jisté sympatie. Možná tohle nebude pro ni úplně nejjednodušší, ale je to prostě minulost, něco, co bylo předtím. Jejich hlavní téma teď začíná už být její vztah s Klausem, který je vlastně velmi komplikovaný a tak se už ani jedna nevrací k té záležitosti se svatbou a s Esther. Přikývne párkrát na to, co říká. Čím dál více na ni vidí, že ji opravdu bolí to, co jí Klaus řekl a ona by ji ráda utěšila, že to nemyslel až tak vážně, ale ví, že tímto by lhala. Bohužel on moc dobře ví, co má říct, aby člověka zranil a snaží se každého teď pravděpodobně ponížit, protože on je tím nesmrtelným hybridem. Jenomže i on je zraněný. I on se má pořád za toho, kdo by měl být nejhorší a tak hraje vlastně svou roli.* Samozřejmě, že tím, co říkám neobhajuji jeho chování. Klaus má v sobě velký blok díky kterému chce hrát tu roli, kterou mu podle něj všichni připisují. Snaží se ti ublížit, snaží se o to, aby jsi jeho slova brala vážně a zpochybňovala ty své. Ale stále v něm je ta část, kdy jste byli spojenci, kdy to přerostlo v přátelství, jen se ji snaží pohřbít hluboko pod všechen ten vztek, co ho teď ovládá. Chápu, že je těžké pro tebe žít životem, který sis nevybrala a ani ho nechceš a o to horší poslouchat něco, co nechceš slyšet. Myslím, že tohle chce jenom čas. Jednoho dne to jistě bude zase jiné a budete si o tom moc promluvit znovu. Mohu ti dát asi jen takovou radu, aby jsi to s ním nevzdávala i přes to, jak moc ti ublížil. Nepřehlížej ale samozřejmě u toho jisté věci, nenech si všechno líbit, protože tenhle přístup by se ti nevyplatil a jsem si jistá, že osoba jako ty by ani tohle nedovolila. Měj trpělivost, ale stůj si stále za svým. Jedině ty máš nad sebou kontrolu a nikdo jiný. *Poté se ji přizná, jak moc je pro ni upírství těžké. Jak moc jí chybí magie a být čarodějkou, protože takhle se cítí bezmocně a k ničemu. Mrzí jí to, že po tom všem musí snášet ještě takový pocit. Sama se cítí bezcenná, i když tomu tak vůbec není. Samozřejmě jejímu postoji ale rozumí. Narodila se jako čarodějka a chce jí být. Neví, jaký je to pocit, protože ona je jenom člověk, ale dokáže se do její situace alespoň trochu vcítit.* I když jsi přišla o své magické schopnosti není to tak, že by si ty s tím nemohla nic udělat. Vždy existuje druhá cesta, ne? I čarodějky musejí mít svou slabost a ty by jsi to měla vědět nejlépe, jak toho využít teď v těle upíra. *Snaží se jí alespoň trochu povzbudit, ale není si jistá úplně tím, zda to zabere. Jenomže ono taky všechno není lusknutím prstu a hned jsi ze všeho vyléčený. Chce to jenom čas a přicházet na různé věci sám.* Pořád jsi to ty, Genevieve. Možná jsi teď upír a tvá hlavní podstata je jiná, ale stále jsi to ty. Nezapomínej na to. *Trochu se pousměje. Ano změnila se v jistých ohledech a její jednání může být jiné, to, že ji ovládá touha po krvi, může to nenávidět. Může jí to měnit ale to jádro, to hlavní je pořád stejné. Uvnitř je stále ta úžasná osoba, i když se tak možná někdy necítí. Je ráda, že už potom ani Kaie nijak extra nerozebírají a ke všemu na to nemají ani čas, když musejí otevřít a přijdou jim zákazníci. Vlastně by se dalo říct, že teď dělá dvě práce zároveň. Je terapeutkou pro Gen a ještě k tomu obsluhuje, ale jí to vůbec nevadí. Zdá se, že tohle bude dobrá směna a začíná to i dobře, protože ty sýrové placky jdou na odbyt a ještě k tomu se je Cami snaží co nejvíce doporučovat. Zanedlouho se obě setkají za barem a hned na Gen promluví. Ani si neuvědomí, že řekla to, co se Gen nelíbí a když jí to připomene, tak zasyčí trochu pobaveně a ušklíbne se, protože si to vážně v tu chvíli ani neuvědomila.* Omlouvám se. *Řekne to upřímně, ale zároveň pobaveně. Tak nějak je naladěná na stejný tón jako Gen. Obě to už berou v lepším slova smyslu a je za to opravdu ráda.* To slovo mám v hlavě teď pořád, jelikož mám chvíli před státnicemi a jak dělám práci a stále něco hledám, tak už mám toho plnou hlavu. *Řekne na svou obhajobu, i když za to může hlavně ten fakt, že si to zkrátka neuvědomila. Ale je i pravda to, že teď má psychologii stále v hlavě a to především kvůli škole. Už ať je tohle období za ní a už má v ruce ten diplom. Opět se začnou bavit o Kaiovi, ne, že by jí to vadilo, ale je překvapená, že se k tomu Gen vrací. Mezitím, co dává na stříbrné tácky kávy na podšálek a k tomu dává cukr a mandličku v čokoládě, tak se musí usmát při její poznámce, že ho ještě nezavřela do ústavu. No, to by nikdy neudělala už jenom proto, že by našel způsob, jak tam všechny zabít a potom by zabil ji. Pozvedne zrak k ní a přikývne.* Dávám si na něj pozor a budu, slibuji. *Přikývne. Zkrátka nechce ho vyhodit z bytu, když je to poslední člen rodiny a navíc si na něj začala zvykat a to je asi ten největší problém. Dokážou spolu vycházet, i když on má stále ty idiotské připomínky, které ji vadí a s kterými se asi nikdy nesmíří, stále ji dokáže zranit během chvíle, ale jsou prostě i chvíle, kdy si dokážou spolu normálně popovídat, strávit spolu poměrně klidný oběd a nebo večeři u televize. Je to s nimi jako na houpačce. Vezme si tácky do rukou, aby odnesla kávu, ale ještě předtím jí vysvětlí, jak je to s ní a Klausem. Usměje se na ni upřímně, když jí řekne, že je ráda, že se Klaus alespoň od ní nestranní. Vlastně to samé slyšela i od Elijaha a bylo pěkné to slyšet, i když k ní není takový jako k ostatním nedá se úplně říct, že by si stále v jistých ohledech nedržel nějaký ten odstup.* Vím, že by jenom tak někoho nenechal, aby mi ublížil. *Přizná se. Ví to hlavně po tom, co se stalo s Kieranem v tom kostele. Byl tady pro ni, pomohl jí a kdyby to nechtěl udělat, kdyby mu alespoň trochu na ní nezáleželo, tak by to neudělal. Vidí na Gen, že i ona se chce zapojit do toho plánu proti Esther.* Ty už jsi přemýšlela nad tím, co s ní udělat? *Zeptá se trochu zvědavě, ale hned na to jí řekne, aby ji omluvila. Přikývne jenom chápavě a mezitím, co Gen jde obsluhovat do své části, tak ona konečně odnese ty kávy k jednomu z jejich stolů. Jelikož není příliš daleko od Gen, tak slyší, co řekla tomu pánovi a musí se nad tím zeširoka usmát. Přijme objednávky od dalšího stolu s úsměvem a vrací se opět za bar. Usmívá se na Gen pobaveně, když na ní mrkne. Za barem si nachystá pití, které následně odnese k jednomu stolu a zase se vrátí za bar. Odloží plato na okraj baru.* Musím říct, že to máš opravdu v rukách a nejenom to. Víš, jak prodat věci. *Usměje se tak, že odhalí vrchní řadu bílých zubů a poukáže prstem na její ruku, kde má zásnubní prsten.* Jinak dávej si pozor na něj. V práci se může stát cokoliv a byla by opravdu škoda, kdyby se ti s ním něco stalo. *Usměje se. Tak přeci jenom při umývání nádobí nebo i v kuchyni ji lehce může sklouznout z prstu a něco se stát. Samozřejmě, že tím neříká, ať si ho sundá trvale na celou směnu nebo tak. Ten prsten je prostě nádherný a má velký význam, tak aby se s ním něco nestalo.*

(Ať si to už připouštěla nebo ne, Klaus hrát v jejím životě důležitou roli. A vlastně to začalo ještě mnohem dřív, i když to ani netušila, jak pro ni Klaus bude jednou důležitý. Zakoukala se do něj, ještě než zemřela. Beka to věděla, ale nebylo to takové, že by se ho pokoušela nějak kontaktovat a dolízala za ním. Jen si ho letmo někdy prohlídla, když byl ve stejné místnosti. Přitahoval ji, fyzicky. Něco z něj vyzařovalo a to něco ji přimělo, aby zapomněla na svou averzi vůči mužům. Klaus ji jako muž zajímal, i když si nikdy nemyslela, že by s ním kdy něco měla. Byl to jeho šarm, jeho způsob prezentování se. Věděl, jak má na lidi zapůsobit a zapůsobil i na ni. Na tehdy nesmělou a tichou čarodějku, která v sobě dusila až příliš mnoho tajemství. Vlastně by se dalo říct, že ji tehdy rozmluvila až právě Beka, než to šlo všechno z kopce. Ke sklonku svého života byla společenštější než kdy předtím. Vlastně si to začala uvědomovat až teď zpětně, co pro ni Klaus vlastně znamenal už tenkrát. A když se probrala znovu k životu a on tu byl, nechtěla se poddávat nějakým novým pocitům, které by u ní mohl vzbudit jeho bratr Kol. Chtěla si zachovat svůj chlad v sobě, nechtěla rozehřát. Vrátila se k tomu, kde začala předtím. Klaus ji přitahovat, věděla, že to rozhodně nebude brát jako Kol, věděla, že tam nebude žádný nádech romantiky a tak dala přednost fyzičnu před duchovním propojením. Tehdy na začátku o něj nestála, protože byla až moc ublížená tím, co jí udělala Beka. Chtěla tehdy vyhovět předkům, protože předci věděli, že jí bude hnát pomsta. Jenomže pak se to i v jejím případě začalo všechno lámat. I když prožívala svůj románek s Klausem, Kol se rozhodně nechtěl vzdát toho, že by ona mohla být jeho trofejí a možná i jeho láskou. Uhnal ji doslova, ale opravdu ji přesvědčil o tom, že jí může dát víc, aniž by se ona měla obávat, že tím sama něco ztratí. Kol do ní byl opravdu zamilovaný a i ona si časem prostě musela přiznat, že k němu něco cítí. Ale Klaus byl pro ní jistota rozkoše a uspokojení, i když to jí nakonec přeci jen přestalo stačit a ona podlehla jeho bratru Kolovi. přešla tu věc o spojenectví jen letmým pokývnutím hlavy. Neměla k tomu už co víc říct, byla to vlastně informace, kterou Cami opakovala po ní. Docela ji i obdivovala, že se chtěla pouštět zrovna do tohoto tématu, když už bylo očividné, že ona a Klaus mezi sebou něco mají. Samozřejmě se snažila nenarážet na jejich sexuální vztah, ale nebyla si jistá, jestli to pomůže. I tak se mohla Cami cítit blbě, takže doufá, že neřekne něco, co by jí opravdu vyneslo až na vrchol trapnosti, ale hlídá se. Opravdu se nepouští do ničeho, co by Cami mohlo být nepříjemné. Mluvila o tom, jak se spojenectví může vyvinout v něco víc. Byla to pravda. vlastně by ji zajímalo, jestli se lidi, kteří spolu spolupracují, k sobě mají vůbec šanci se nepřiblížit, jestli si stále dokáží zachovat odstup, který by mezi nimi měl být dodržen. Ale neporušila to ona a Klaus už právě tím, že si spolu začali i něco v posteli? Tedy city šly vždycky stranou, nebylo v tom nic víc, ale přesto spolu sdíleli momenty rozkoše.) Ano, v mém případě se rozhodně rozvinulo spojenectví v něco dalšího. Snažila jsem se mu porozumět a pochopit jeho motivy, snažila jsem se mu pomáhat nezištně, protože jsem věděla, že chceme dosáhnout stejného cíle, i když jsme k tomu měli někdy každý jiné prostředky. Vyvinulo se to v porozumění. Myslela jsem, že z jeho strany to tak bylo taky, ale i když vím, že se teď snaží všechny odehnat a být na to všechno sám, protože tak se cítí nezranitelný, i když opak je pravdou, tak jsem začala pochybovat o tom, zda on o mně někdy opravdu smýšlel jinak než jako o čarodějce, která se prostě hodí. (Ušklíbla se a chvíli si hrála s pramenem svých vlasů, který si nakrucovala na prst a zase ho pouštěla. Vlastně stále tak nějak přemýšlela o jejím vztahu s Klausem. Klaus byl rozhodně člověk, který se jí vryl pod kůži, ať už chtěla nebo ne, nešlo to zastavit. Zanechal v ní nějaké stopy a ona si ho postupem času opravdu začala vážit a měla ho ráda. Ano, opravdu měla a už si to nebojí připustit, jako si to nechtěla připustit už tenkrát, když poprvé cítila, že je prostě něco jinak. Vlastně to bylo celkem úsměvné, jak hodně byla spjatá s rodinou Původních. Jen Elijah z toho vždy vybočoval. Ale ani ten už jí te´d není tak úplně cizí. Ale odstup si od sebe drželi poměrně dlouho.) Jo, přiznávám to možná poprvé nahlas, ale opravdu mi na něm začalo záležet a záleží, i když se chová jako hulvát, ale ano, bolí to. Jeho slova opravdu bolí, ale co se dá dělat. Já Klause nezměním, nikdo ho nezmění. Vlastně je pořád takový, jaký byl, ale záleží jenom na něm, jakou tvář zrovna kterému člověku nastaví. Každý máme minimálně dvě tváře, které u nás lidé rozlišují, ale mnohdy jich je mnohem víc. Já jsem na svém počátku tady v New Orleans, když jsem byla oživena, nevystupovala zrovna mile. Byla jsem nedůvěřivá, obezřetná, odtažitá. Nechtěla jsem, aby se někdo do mé blízkosti dostal. A tohle teď dělá Klaus, já to vím, znám to. (Podívá se na Cami a utvrdí ji v tom, že opravdu chápe Klausovo chování a ví, jak mu teď je, ví co prožívá, i když on by jí třeba mohl říct pravý opak, ale ona zná, jaké to je o někoho přijít. A ten někdo byl vlastně v podstatě jediná jeho spása, stejně jako tehdy její dcera, ale pro oba dva to neskončilo dobře. Chápe, že se uzavřel do sebe, protože ona tehdy udělala to samé, ale taky věděla, že nebýt její kamarádky, nejspíš by byla zapšklá na věky věků. To ona jí z toho pomohla vytáhnout, takže ne, není dobře, že si myslí, že samotnému mu bude líp. Neměl by zůstat sám se svým žalem. Ona pak ale nakousne něco, co ona vytahovat nechtěla. Proč taky? Mohlo by to být Cami nepříjemné, ale ona s tím sama začala.) Nepopírám vzájemnou přitažlivost jistým způsobem, ale opravdu v tom nebylo nic romantického, Cami. (Podívá se na ni a ujistí ji o tom.) Myslím, že v tomhle mi bohatě postačí jeden Původní. (Narážela tím samozřejmě na Kola. To Kola milovala, ne Klause. Klaus pro ni byl prostě jen fyzickou rozkoší, kterou naplnila. Nepotřebovala se o tomhle bavit víc, ani jí to nepřinášelo žádné rozuzlení. Tohle pro ni opravdu nebyl hnací faktor. Hnací faktor byl to, že našli společnou řeč, co se týkalo jejich plánů. A nakonec našli společnou řeč i díky jiným věcem.) Ano, Cami, já to chápu. Chápu jeho pohnutky, ale on je opravdu hluboce přesvědčen o tom, že to, co dělá, je správné, že odhánění všech mu v něčem pomůže. Jenomže nakonec zase zůstane sám a bude tím trpět akorát tak on. Já neříkám snad, že bych na něj chtěla zanevřít, ale nepotřebuji slýchat ani urážky. Nebudu vyhledávat jeho přítomnost, pokud to nebude nutné. Moje trpělivost má taky jen jedny meze a než se s ním stále jen hádat a dělat si vrásky, to s ním nebudu mluvit vůbec. Možná, že kdybych měla snad někdy potřebu hádky, tak si za ním zaskočím, abych ukojila svou potřebu. Ale nechci ho dráždit. Samozřejmě to neznamená, že bych s ním snad nechtěla promluvit na věky, ale i já mám svou hrdost, Cami. (Vlastně jí i tak torchu zopakuje to, co řekla ona jí. Ano, měla trpělivost, ale i ta mohla jednou přetéct, proto nebude Klause vyhledávat, pokud to neuzná za vhodné nebo se někde prostě nepotkají a nerozhodnou se prohodit pár hádavých slov. Pak začne Cami mluvit o tom, že i čarodějky mají své slabosti, to jistě mají, ale ona, jako by měla v tom těle upíra nějak zatemněný mozek. Co je slabinou Esther? Je precizní, dává si pozor, co je pro ni slabinou, která by ji dokázala rozhodit. Pak se jí najednou rozjasní tvář.) Jistě. Její děti, Estheřinou slabinou jsou její děti. Pokud ovšem nechtějí odchytit Finna a něco s ním udělat tak, aby to Esther vyvedlo z míry natolik, že si nebude dávat pozor, tak opravdu nevím, co by chtěli mít v plánu, ale když se už tak Klaus osamostatnil, třeba na něco přijde. (Pokrčí rameny. Do tohohle ona nevidí. Už nevidí do Klausových plánů a ona mu v nich teď zřejmě stejně nemůže pomoct, i když její nasazení by rozhodně bylo i nad limit sto procent. Chce ji zničit stejně jako on. Pak jen s letmým úsměvem na tváři kývne na to, že je to stále ona, i když se trochu změnila, její jádro opravdu bylo stejné a ona si začala pomalu zvykat, ne že ne, ale věděla, že prostě nechce takhle skončit napořád, aby si celý svůj nesmrtelný život jen zvykala. Chce ten život žít, a to zatím jako upír neumí. Pak se ale pustí do otevírání baru, takže jejich konverzace trochu opadne. Musí se zasmát, když jí řekne, že před státnicemi toho má teď plnou hlavu.) To věřím, ale važ si toho, že studuješ a že jsi v tom opravdu dobrá. Já žádné školy nemám, i když jsem chtěla, ale z čarodějnického lycea se těžko někam chodí. Normální věci jsem se učila doma a potají, protože pro bratra to byly zbytečnosti. Ale jsem docela zběhlá v jazycích, to ano. A nemusela jsem je ani studovat. (pousměje se... Byla samouk, ale byl pilný samouk. Pak obsloužily pár zákazníků, vrátily se s konverzací ke Kaiovi a ona byla ráda. že jí slíbila, že si dá pozor. I když si byla jistá, že si ho jistě dává, nemohla si být nikdy jistá, že se něco nesemele. Také jí došlo, proč se tehdy Elijah ptal na ty čaroděje nečaroděje. Myslel tím Kaie. Zřejmě nechtěl narušit Camiino soukromí, proto jí nechtěl říct, odkud to má a vymyslel si, že ho to zajímá. Netušila, že v tom má něco dělat i Sophie. Ke Klausovi a jí se už dál nevyjadřuje, rozhodně do toho nemíní víc šťourat, potom se konverzace znovu zaměří na Esther.) Vlastně přemýšlela, i když mě nic konkrétního nenapadalo, jen teď to s Finnem a i tak si nejsem jistá tou myšlenkou. Ale chtěla jsem něco podniknout. Sice to bylo nebezpečné, ale ne nemožné a kdyby to vyšlo, Esther by byla rozhozená, jenomže mi to Kol zatrhl. A já mu v tomhle odporovat nechci, protože se jedná o jeho tělo a záleží na něm, co s ním udělá. Jen... kvůli tomu jsme se právě pohádali. To je jedno. (Mávne nad tím rukou. Vlastně neví, jak by to vyřešila, ani jak z toho ven, takže proč se tím zabývat? Bylo to jasné, Kol půjde za Esther a bude chtít nové tělo. Už se rozhodl dávno předtím, než mu ona vůbec stačila něco navrhnout. Pak si zašla koketovat se zákazníkem a když se ke Cami vrátila, musela se zasmát její poznámce.) Kde jinde si zakoketuju s cizími muži než v práci. Ale nemíním to dělat nějak často, to zase ne. (Zakroutila hlavou a podívala se na svůj prsten.) Vidíš to, dám si na něj pozor. Díky. (Pousměje se a pak si natočí vodu z kohoutku a napije se.)

*Poté, co ji položí pár otázek a nebo něco konstatuje čeká na její reakci. Začne se přiznávat s tím, že to u Gen začalo přerůstat i v něco jiného, než jenom spojenectví. Teď však neví, zda přímo myslí ten romantický smysl a nebo přátelství. Jelikož v obou případech to pravděpodobně začalo přerůstat v něco více, ale netuší do jaké míry byla ta romantika. Neví, co se mezi nimi všechno dělo, jenom ví, že mezi nimi něco bylo už když se znala jak s Klausem, tak i s Genevieve. Nedá se říct, že jí tohle téma vadí, to opravdu ne. Jenom nějaké části z této konverzace jsou pro ni těžší, ale stále to bere v pořádku. Koneckonců jí ani nic jiného nezbývá a naštěstí je Gen velice taktní a zdá se, že si hlídá, aby neřekla něco, co by ji zasáhlo. Samozřejmě, že je za to vděčná a je ráda, že to bere takto, ale v rámci této terapie by měla mluvit o všem, jelikož to takto funguje. Samozřejmě, že úplné detaily vědět nemusí, ne ty nejmenší. To by potom ani pro ni nebylo právě nic příjemného. Přikyvuje při jejich slovech. Ani se ji nediví, že získala pochyby, protože on jí tohle Klaus přesně dal. Přesně takhle ji donutil se cítit, aby byla na pochybách. Nemyslí si však, že by tomu tak bylo. On jenom momentálně řekne prostě všechno, co by danému člověku mělo ublížit, ale je pravda, že mu do hlavy úplně nevidí a tudíž neví, co se tam přesně odehrává. Jenomže jestli se jí jednou otevřel, tak přece to nemohl všechno hodit za hlavu jenom lusknutím prstu, vždyť to ani nejde.* Jak už jsem řekla. Myslím, že tě bral a bere stále jako někoho, kdo mu je blízký jenom si to teď nechce připustit. *Zopakuje vlastně to, co už říkala i předtím. Cítí z ní, že je ohledně jejich vztahu s Klausem rozhozená a vadí jí to, jaké je to teď, protože když na něčem pracujete a potom se vám to sesype jako domeček z karet, tak to není příjemné. Jednou, když už se něco vybuduje, tak chcete si to co nejvíce udržet. Bohužel Klaus teď chce právě všechno zbourat, všechno, co by ho podle něj mohlo dělat slabým a to je asi ten největší problém. Když tak pozoruje její počínání s vlasy, přemýšlí, zda je z toho tématu, co teď vedou i nervózní. Tohle je totiž jeden ze znaků nervozity, kdy se v jisté situaci necítíte být úplně sami sebou. Sjede ji pohledem, ale nic na to neříká. Tohle je spíše jenom její poznatek. Zeptá se jí i na ten romantický vztah, hned po tom, kdy jí chtěla přesvědčit o tom, že mezi nimi nic romantického nebylo. Nepřišlo jí to tak a ať pro ni tohle mohlo být trochu nepříjemné, tak i přesto chce, aby se z toho Gen vypovídala. Trochu se pousměje, když takhle přizná, že ho má ráda, že se o něj zajímá i přes to, co jí udělal. Nejde jenom tak zapomenout na něco, co už se stihlo rozvinout. Má pravdu v tom, že Klause nikdo nezmění, ale může někdo změnit jeho jistá rozhodnutí. Jeho povahové rysy zůstanou zachovány tím si je taky jistá, protože takový je už tisíc let a to je neskutečně dlouhá doba. Ale není nemožné změnit to, aby měl na jisté věci jiný pohled, než doposud. O tohle se vlastně snaží ona. Snaží se změnit v jistých ohledech jeho přístup, nikoliv však nemá v plánu změnit jeho podstatu a ví, že by se taky nic takového nestalo. Teď jí Gen prakticky vysvětluje, že moc dobře chápe jeho chování, protože i ona se tak občas chovala. Jak už zmínila, tak jsou si ti dva v hodně ohledech podobní. Je mezi nimi dost podobností a právě proto z nich mohou být i dobří přátelé. Na něco jiného raději nemyslí, protože to ani nechce.* Ano, velmi dobře si pamatuji na tuhle tvou tvář. *Přikývne. Vlastně měla taky možnost tuhle její stránku poznat. Ne, opravdu si ze začátku neseděly a bylo vidět, že Gen opovrhovala její rodinou a i jí samotnou. Nebála se jí, i když byla čarodějka, ale věděla moc dobře, že tohle je jedna z jejich masek, že si udržuje lidi od sebe a může být vlastně ráda, že teď je tomu jinak. Věci se změnily, lidé se taky mění a je dobře, že teď spolu prakticky vycházejí a umějí si takto popovídat. Po tom, co řekne, že v tom nic romantického nebylo a bylo to čistě jenom o přitažlivosti, tak to už nechá být a považuje tohle téma za uzavřené. Gen už k tomu řekla své a ona nemá na to další otázky, přeci se nebude zabývat něčím, co už vyřešily. Musí se jemně pousmát při zmínce, že na něco takového ji stačí jenom jeden Původní. Vlastně je to zvláštní, že s jedním bratrem chodí a je s ním zasnoubená a s druhým měla intimní poměr. Že to vlastně dokázali takto překonat, což je ale jenom dobře. Opět se dostanou k tomu, co se teď děje s Klausem a jak je situace okolo něj vážně. Vlastně už říkala předtím, že to, že odhání od sebe lidi je špatné, protože zůstane sám a to by byla spíše jeho slabost, než to, kdyby měl lidi okolo sebe. V tomhle se spolu s Gen shodnou. Na její slova nemůže ani toho moc říct, protože to samé řekla ona před chvílí. Ne ve stejném smyslu, ale řekla jí ať mu dá nějaký čas, ale přitom ho nenechá, aby s ní zametal tak, jak se jemu zlíbí.* Ano, já vím a vůbec netvrdím, že by jsi to měla dělat. Jak jsi řekla, máš svou hrdost, musíš si stát rozhodně i za svým a nedovolit mu všechno. *Ono to bude i tak pro tuto chvíli lepší, když ho nebude vyhledávat, protože by se to tím akorát mohlo ještě zhoršovat. Ani ona ho nevyhledávala a nechtěla po tom incidentu, co se pohádali. Tedy nedá se říct, že se pohádali, to on ji zranil a ona odešla, přesně tak, jak to chtěl. I v tomhle se shodnou, že by opravdu neměla nechat ze sebe dělat pitomce a věří tomu, že by to ani Gen nedovolila. Jejich téma se opět vrátí k Esther a tak trochu zkusí to, aby využila i svých upířích schopností a taky vědomostí, co posbírala jako čarodějka. Gen byla čarodějku, musí vědět jaké mají slabiny, musí vědět, jak na čarodějku a jistě jako upír mohla různých věcí využít. Poté se odmlčí a jenom pozoruje její výraz, nechává jí o tom přemýšlet. Když vidí, jak se její tvář najednou rozjasní, tak usoudí, že možná na něco přišla. Nelíbí se jí to, že by měl být k tomu někdo využitý, ale ví, že v tomto světě jsou tyhle věci nezbytné. Ona sama jim poradit v nějaké strategii nemůže a kdyby se jenom pokoušela s Klausem mluvit o tom, ať svou matku rozhodně nezabíjí, tak ví, že by ses trhla velká hádka mezi nimi a měli by ostrou výměnu názorů, která by stejně k ničemu nevedla. Jenomže pokud Esther ubližuje nejenom svým dětem, ale i ostatním, využívá jejich slabin, potom neví, co by s ní měli dělat. Pokud jí zabijou, tak prostě to bude hrozné v tom, že zabijou vlastní matku, ale pokud ne, tak je ona pravděpodobně nenechá nikdy žít v klidu.* Asi budeme jenom doufat v to, že přijde brzy k rozumu a budou spíše na tom všichni spolupracovat, než aby se do toho pouštěl sám. *Taky si nemyslí, že by měl všechno dělat sám, protože by se mu to nemuselo vůbec vyplatit a taky je jasné, že má i o něj strach. Jednou zemřel a jeho smrt ji vážně šokovala a dalo by se říct, že i zasáhla. Nedokáže si představit,. jaké by to pro ni bylo teď, jak by se k něčemu takovému postavila. Snad jejich matka není tak šílená, aby takovým způsobem ublížila vlastním dětem. Poté se už obě pustí do jejich práce, kvůli které vlastně tady jsou. Když připravuje kávy zmíní se o něčem, co vlastně by u Gen neměla říkat nahlas, ale ona to pojme v dobrém slova smyslu. Řekne jí o tom, že díky své práci a blížícím se zkouškám má toho plnou hlavu.* Já vždycky věděla, že si budu chtít udělat diplom. A náhodou i přes to, že ses učila sama, tak jsi hodně zvědavá. A umět jazyky, to je dnes velmi důležité. Já jsem ráda, že zvládám latinu do jisté míry a francouzštinu. *Pousměje se. Vlastně angličtinu nezmiňovala, když je to její rodný jazyk. Ale učila se francouzštinu a potom na vysoké latinu, jelikož hodně slov pochází z latiny, co se týče psychologie a tak ten jazyk i studovala. Ale nedá se říct, že by ho zvládala perfektně. Téma o Kaiovi uzavřou, ale ještě předtím ji ujistí, že si opravdu na sebe bude dávat pozor. Ani o ní a Klausovi se více nebaví, jelikož toho řekla i tak dost a na nějaké hlubší konverzace to bude chtít asi více času. Opět se vrátí s tématem k Esther. Jde vidět, že tahle osoba velmi Gen trápí a vlastně se jí ani nediví. Zeptá se jí na to, zda má něco v plánu, co se Esther týče. Už - už chce něco říct, ale když řekne, že je to jedno a ještě k tomu přihodí gesto mávnutím ruky, tak neví, zda se má na to ptát. Vydechne a přešlápne z jedné nohy na druhou.* Možná najdete nějaký jiný způsob, který by vám vyhovoval. *Tak nějak ale ji začíná docházet, že Kol chce přijmou nějaké nové tělo. Chápe to, že se to Gen příliš nezamlouvá. Jí by se něco takového už vůbec nelíbilo. Poté jde obsloužit další zákazníky, přičemž slyší, co si Gen povídala s jedním z nich. Musela se nad tím pousmát a potom, když na sebe mají chvilku času, tak se o tom zmíní. Uchechtne se po jejich slovech.* Zdravé flirtování není žádný prohřešek, ale věřím tomu, že Kol by z toho šílel. *Nemusí Kola znát nijak zvlášť dobře na to, aby jí bylo jasné, že by tak trochu žárlil, vlastně si myslí, že Mikaelsonovi mají tohle v povaze a to všichni.* A neboj se. Já tě rozhodně neprásknu. *Znovu se nad tím musí usmát a trochu zavtipkovat. Věří tomu, že Gen nemá v plánu s nimi moc flirtovat. To by asi nebylo úplně dobře. Upozorní ji poté tak trochu na její prsten. Rozhodně by byla škoda, kdyby se ji s ním něco stalo. Vezme si z lednice džus a připíše si to vedle na účet na sebe. Po dokončení směny potom svou útratu samozřejmě zaplatí. Tohle dělá poměrně často. Nalije si ho do skleničky a potom to dopustí ještě obyčejnou vodou a taky se napije. Odloží sklenici a podívá se směrem ke vchodu. Lidé začínají chodit čim dál více, když už je odpolední čas. Podívá se na Gen.* Zdá se, že dnes toho budeme mít hodně. Určitě za to mohou ty tvoje placky. *Usměje se a poté si vezme plato, vytáhne si po cestě k jednomu stolu propisku a začne potom zapisovat objednávky.*

(Vlastně už tu debatu s Cami tak nějak ukončovala. Pomalu ale jistě. Řekla toho znovu až až a byla si jistá, že až zase bude něco potřebovat, tak u Cami má dveře otevřené, ale teď už zase jako při prvním sezení cítila, že víc toho ze sebe nevymáčkne. Probraly toho hodně a hlavně probraly Klause. Vzala si k srdci všechny její rady a poznatky, i když na tohle se vlastně ani tak moc jejich názor nelišil. Dalo by se říct, že to berou stejně. Ale alespoň je ráda, že se opravdu najde ještě někdo, kdo to vidí stejně a mohla si s ním o tom popovídat. Vlastně Cami za hodně vděčí. Tentokrát jí ale žádné peníze tedy nedává, protože to nebylo oficiální prostředí a protože vlastně kecaly o všem možném do toho, než se to stalo terapií. A ona si je jistá, že Cami teď o peníze ani nestojí. Vlastně by se dalo říct, že skončily s veškerou vážnou konverzací, protože už na to ani nebyl čas. Rozebraly, co mohly, rozebraly toho hodně a ne jen z hlediska Gen, ale rozebraly taky něco, co se týkalo Cami a to Kaie. Zkusí si na něj taky posvítit sama, zjistit o něm něco víc, aby potom sama nebyla překvapená. Čím déle bylo otevřeno, tím více zákazníků se hrnulo. Někdo měl zájem o placky, jiný si dal zase jen třeba pivo nebo kafe. Bylo to rozmanité. Před polednem přišel John. Byla i ráda, protože placky došly a oni měli už vydávat obědové menu. John se zavřel v kuchyni a ona byla s Cami v baru. Samozřejmě, že si spolu povídaly, ale už spíš jenom tlachaly o různých nedůležitých věcech, nebo vtipkovaly. Nikdo by na nich nepoznal, že ještě před nějakou chvílí řešily zásadní a vážné věci. Věděla, že směna bude jistě vydařená a že s Cami se jí bude pracovat dobře i nadále.)

*Má pocit, že čas se v New Orleans zastavil. Ustrnul na mrtvém bodě. Ve městě bylo příliš velké ticho a klid na to. Ten klid, ale byl jen zdánlivý, navenek. Pod povrchem to pěkně vřelo. Pro něj to byl opět klid před bouří, která se pomalu blížila. Byl si tím jistý. Cítil to v kostech a to elektrizující napětí i na povrchu kůže. Až z toho někdy mrazilo. Na to, že tohle město začal považovat za svůj domov, nebyl tady chvíli klid ani pokoj. Stále někdo musel ohrožovat jeho i jeho rodinu a blízké. Smutné bylo, že zatím vždy byl někdo z rodiny. Ať už Esther nebo Mikael. Ať nad tím uvažuje sebevíc, uvědomuje si, že Esther v tom měla prsty od samého začátku. Jen se skrývala za předky. Běží mu to hlavou, když kráčí ulicí, míjí okolojdoucí a sem tam si pozorně prohlíží okolí i lidi, které potkává. Bývá mnohem vnímavější a pozornější ke svému okolí. Jednou ne tak dávno to podcenil a stálo ho to život. Sice jeden z mnoha, přesto, pro něj život jako takový byl něco cenného, neobyčejného, vzácného.
Nechce se mu trávit čas v sídle, kde je to napětí svým způsobem hodně podobné. Bývá tam opravdu zřídkakdy a nikdy moc dlouho. Dnes už je venku od rána. Teď je na cestě k Sophie, protože má pocit, že už spolu nemluví dost dlouho a jemu se to přestalo líbit. Chce tohle nedorozumění ukončit, vyjasnit si. Aby měl klid, alespoň v tomhle směru. Mohl by jí napsat nebo zavolat, ale tohle on nechce. Některé věci řeší raději osobně. Proto dnes za ní chce zajít. Dojde k domu, kde Sophie bydlí a chodbou až k jejímu bytu. Párkrát zaklepe i zazvoní, ale nikdo mu otevřít nepřichází. I když pozorně naslouchá zvukům v bytě, neslyší, nic. Usoudí, že je prázdný. Další místo, které ho napadne, že by mohl Sophie najít je její bar. Rozhodne se, že to zkusí a zamíří si to rovnou tam. Samozřejmě dům obejde, aby mohl vejít normálním vchodem pro hosty. V poslední době sem moc nechodí, ale bar vypadá stále stejně. Přelétne nejprve v rychlosti pohledem místnost. Neobjeví nic zajímavého. Teprve pak se zaměří na prostor u baru. Tam jako první uvidí za barem zrzavé vlasy. Trochu jej to překvapí, neboť měl za to, že Kate odjela. Když se na dotyčnou zaměří pozorněji, ke svému přetrvávajícímu překvapení zjistí, že je to Genevieve. Ji by za barem opravdu nečekal. Vydá se tedy k baru. Sophie nikde nevidí a tak cestou přemýšlí, jestli je v kuchyni.* Ahoj, Genevieve. *Pozdraví barmanku a mírně se na ni pousměje. V poslední době mu do smíchu moc nebývá. Na Genevieve se, ale mračit nechce. Zkoumavě si ji prohlédne. Pár dnů ji už neviděl. Ví, že měla problémy kvůli Esther. Ujišťuje se, že to na ni nezanechalo žádné následky, a že už je jí dobře a nic dalšího ji nepostihlo. Posadí se na volnou židli naproti Genevieve.* Jak se máš? *Zajímá se. Není to z jeho strany pouze řečnická otázka. Skutečně se o to zajímá.* Je tu Sophie? *Je jeho hned další otázka. U toho se mírně nespokojeně zamračí. S očekáváním kladné odpovědi na Gen koukne.*

(Dalo by se říct, že se za barem zabydlela opravdu dobře. Uměla to se zákazníky, uměla to s obsluhou, uměla to s jídlem. Připomněla si její dávno zapomenuté schopnosti. Tedy, nebyly zapomenuté, spíš jen pořádně zaprášené a ona musela vzít obrovskou prachovku, aby z nich všechno odstranila. Ale povedlo se jí to. Dokonce, když míchala drinky, se sem tam zmohla na nějaký jednoduchý trik, který každý barman umí. Některé drinky dokonce míchala trochu jinak, než bylo dneska obvyklé, což docela přitahovalo pozornost, když se v tom někdo vyznal, ale nějak z toho vždycky vybruslila. Byla prostě zvyklá na starou školu a tu novou se ještě bude muset trochu naučit. S Cami si ale za barem rozuměly a nepletly se jedna druhé pod ruku, což bylo opravdu důležité. Jestli budou všechny její směny s Cami takové, tak si je jistá, že s tím udělají díru do světa, protože už po takhle kraťounké době se zdálo, že jim to spolu opravdu půjde od ruky. Zrovna dělala jednomu mladému páru dva drinky, takže se soustředila na dodělávky. Pak ty drinky přinesla té dvojici. Nevšimla si, že do baru vešel Elijah. Cami zrovna vyřizovala objednávky u svých stolů, hlavně jídla, protože si jí ke stolům sedli nějací výletníci, takže teď opravdu měla co dělat. Snad by jí i pomohla, kdyby neuslyšela ten známý hlas, který promlouval její jméno. Vzhlédla od baru a usmála se, když před sebou viděla Elijaha.) Zdravím, Elijahu. Co si dáš? Dneska tady nejsem jako host, ale jsem v práci, takže se tě musím zeptat. Bohužel moje domácí sýrové placky došly ještě před polednem, takže ty ti nenabídnu k ochutnání, ale nějaké to pití se tady najde. (Ubezpečí ho, že cokoliv bude chtít, ona to tu určitě má a udělá mu to. Když se zeptá, jak se má, tak hlasitě vydechne.) No, ne moc dobře. Tedy po fyzické stránce už dobře, ale jinak... Není to dobré. (Zakroutí hlavou. Nebude Elijahovi lhát, stejně by ji prokouknul, ona je sakra mizerná lhářka.) Sophie tady není. Zřejmě má nějakou práci s tím svým cateringem. Ani na směnu není psaná. (Odpoví Elijahovi na otázku. Netuší, že Sophie je zrovna teď v nemocnici a zotavuje se z toho, co jí udělala Esther.)

*Jeho smíření se s Genevieve je teď mimo jiné jedna z mála událostí, které ho dokážou potěšit a na chvíli pozvednout náladu, když se objeví v její přítomnosti. Hned po té, co si ho Gen všimne a odpoví na pozdrav, nemusí se ptát a hned sama mu objasní, jak to, že je za barem. Nepatrně se na tuhle informaci pousměje.* Jak se stalo, že si zde začala pracovat? *Zeptá se jí. Tohle ho opravdu zajímá. Následně od ní uslyší, že sýrové placky došly. Nějak netuší, o čem to Genevieve mluví, ale nevyptává se. Jen chápavě přikývne, že to bere na vědomí a tudíž se po nich nebude shánět. Mezitím, co ona vysvětluje a mluví, uvažuje, jestli si něco dát. Nakonec usoudí, že sklenička nikomu a ničemu neuškodí.* Jedno Martini, prosím. *Objedná si nakonec. Doufá, že tady Sophie zastihne a tak se chvilku zdrží. Následně od Genevieve uslyší, že se jí nedaří moc dobře. Tomu se nijak nepodivuje. Jeho obočí se stáhne a na jeho tváři je více zachmuřenější výraz. Je si jistý, že to tak má většina lidí z jeho okolí.* To nejsi sama, Genevieve. *Zavrtí lehce hlavou. V hlase, i když mluví docela tiše je slyšet nelibost nad tím, co se v téhle rodině děje.* Rád bych to změnil... *Pokračuje stejně podmračeně a nespokojeně dál.* Ale vůbec nevím, jak. *Dodá. I když se mračí, je na něm vidět v daném případě jistá bezradnost. Nenapadá ho nic, čím by Esther definitivně odstranili z jejich životů.* Jsem rád, že už jsi v pořádku. *Pohlédne na ni a je na něm vidět, že tohle malé vítězství ho skutečně těší, obzvláště proto, že při tom šlo tak trochu i její život. Nepatrně se pousměje, ale oči i tak zůstanou v tu chvíli vážné. Pak se dozví, že tu Sophie dnes nezastihne a to se mu také nehodí moc do krámu. Nespokojeně se pro sebe zamračí, a začne přemýšlet nad tím, kde Sophie může být. Genevieve mu, ale vzápětí dá tip, a tak trocha nespokojenosti z jeho obličeje zmizí.* Aha, dobře, děkuji, za informaci. *Poděkuje ji, i když ho tím nepotěšila. Přemýšlí hned, jak by mohl Sophie zkontaktovat, aby si s ní mohl promluvit.* Jak se drží Kol? *Zeptá se na další věc, která ho upřímně zajímá. Zvedne k Gen starostlivě oči.*

(Dělá zamyšlenou, když se jí zeptá, jak se stalo, že tady začala pracovat. Vlastně to nebylo nic neobvyklého, kdyby sem Elijah chodil už před sto lety, docela určitě by tady na ni někde narazil, ale zřejmě tohle v minulosti nebyl jeho nejoblíbenější podnik jako teď. Vlastně proč se diví, ona není Sophie. Při téhle myšlence se musela uculit pro sebe. Ale přeje to samozřejmě Elijahovi a Hayley jakbysmet.) Sophie sháněla někoho za bar a výpomoc do kuchyně, tak jsem to vzala. Potřebovala jsem něco dělat. Sedět doma na zadku je pro mě holým utrpením. (Pousměje se.) Navíc už v tomhle oboru praxi mám, takže to opravdu není tak překvapující. Tenhle bar jsem vlastnila, než ho po mé smrti koupili Deverauxovi. Jsem ráda, že sláva toho baru zůstala zachovaná. (Porozhlídne se po baru, jako by tu slávu snad chtěla najít mezi židlemi a stoly, ale pak už se zase pohledem stočí zpět na Elijaha a věnuje se pouze jemu, dokud jí nepřijde nějaký další zákazník, nebo nebude mít někdo dopito, či snad někdo bude chtít zaplatit. Zatím se ale nic takového neděje, takže může v klidu mluvit s Elijahem.) Dobře, hned to bude. (Otočí se k němu na chvíli zády, aby mu mohla namíchat jedno prvotřídní martini. S mícháním martini má asi nejlepší zkušenosti vůbec. Je to její nejoblíbenější pití spolu s portským vínem. Když to má hotové, hodí do toho Elijahovi ještě třešinku a pak mu to podá.) Prosím. (Sama se pak napije ze své sklenice vody. Když jí pak řekne, že není sama, která se nemá moc dobře, kývne hlavou.) Ano, já vím, že rozhodně nejsem sama. Všichni se tu obávají Esther a nikdo pořádně neví, jak se jí dostat pod kůži, zatímco ona jednoho za druhým vydírá. (Chápavě přitaká, ale stejně si nemůže pomoct. Něco by se zkusit mělo. Nemůže dovolit, aby to Kol přijal, prostě nemůže.) Chtěla jsem něco vyzkoušet, ale Kol to odmítl, protože by to ohrožovalo můj život, ale když si to vezmeme kolem a kolem, čí život teď vlastně není v ohrožení? Chtěla jsem Kola... chtěla jsem za pomoci Sophie přijít na kouzlo, jak bychom upevnili Kola v jeho vlastním těle, takže by přinejmenším rozhodně Esther trvalo, než by to kouzlo prolomila. Byla by tím rozhozená, protože by to nečekala, a pak by byla nějaká šance něco provést, ale Kol si myslí, že by mě Esther zabila. Nejspíš má i pravdu, ale já prostě nedokážu jen tak nečinně sedět. (Vydechne, přejede si jazykem přes rty a na chvíli se podívá do prázdna, než zas spočine zrakem na Elijahovi.) Nebo mě napadl Finn. Jít na to přes něj. Esther by vyšilovala, ale byla by... nekontrolovala by se tak, jako neustále. Ale nejlíp byste to měli vědět vlastně vy sami, co podniknout. A jestliže to ani jeden z vás neví... (Nedořekne svou větu, protože je jasné, co by následovalo. Všichni jsou nahraní. Naprosto všichni.) Děkuji, taky jsem ráda, že už nemám mučivý pocit, že když se konečně nenapiju krve, tak se asi rozpadnu. (Její výraz v ten moment není dvakrát přívětivý, ale není to samozřejmě kvůli Elijahovi, ale kvůli připomínce toho, co ještě před pár dny prožívala. K Sophie už nic neříká, prostě tady není, víc Elijahovi nepomůže, ale když se zeptá na Kola, v její tváři je poznat smutek a zároveň rozhořčení.) Kol to vzdal. Půjde za Esther, aby mu dala nové tělo. (Podívá se na Elijaha a smutně se pousměje.) Dělá to pro mě, i když to nechci a příčí se mi to.

*Pozoruje Genevieve, když se na její tváři objeví zamyšlený výraz. Netuší, ale nad čím to uvažuje. Neptá se. Čeká, až a jestli mu odpoví. Krátce před tím, než se Genevieve rozpovídá, zahlédne na její tváři jakési pousmání, ale stejně jako u toho zamyšlení, netuší, čemu patří. Nemá čas nad tím přemýšlet, protože poslouchá Genevieve. Párkrát při tom pokývá chápavě hlavou. Ke konci se i pousměje.* Je něco, co neumíš, Genevieve? *Zeptá se s pobaveným pousmáním. Skutečně má dojem, že Gen snad dovede a zvládne úplně všechno. Samozřejmě to, ale nemyslí nijak špatně. Jen mírné odlehčení atmosféry, v jeho očích nemůže uškodit. Kouká při tom na Gen, ale nevinně, jako by tím vůbec nic nemyslel. Genevieve se po té na chvíli otočí zády a začne mu připravovat pití. Ještě jednou se podívá po místnosti. Zdá se mu totiž, že k jeho sluchu doléhá jemu známý hlas. Netrvá dlouho a zahlédne mezi hosty pobíhat Camille. Hned je mu jasné, že to byl její hlas. Chvilku ji se zájmem pozoruje, jak jí to jde. Možná jeho pohled vytuší nebo je to náhoda. Na chvilku se na něj podívá a tak jí kývne na pozdrav hlavou. Pak už před něj postaví Genevieve jeho drink a tak se otočí k ní.* Děkuji. *Poděkuje jí s pousmáním a přitáhne si skleničku blíže k sobě. Zvedne ji a napije zhruba ve stejnou dobu, jako to udělá Genevieve. S chutí je spokojený, což se objeví jako nepatrné rozjasnění v obličeji. Skleničku postaví zpátky na barový pult a koukne na Genevieve, když se rozpovídá. Její slova shledá bohužel pravdivými a velmi přesnými. Pokývá nad nimi hlavou.* Já nemůžu na nic účinného přijít... *Poznamená nespokojený sám se sebou kvůli jeho neschopnosti proti matce zabojovat. V jeho výrazu, ale může Genevieve okamžitě zahlédnout zájem a soustředěnost, jakmile se zmíní, že ji něco napadlo. Přemýšlí, zatímco ona mluví, co by Kol mohl odmítnout. To, co od Genevieve pak slyší skutečně nezní jako špatný nápad. Pokusit se Esther zkomplikovat její úmysl vyměnit Kolovi tělo, by rozhodně mohlo nabourat její plány. Z jeho pohledu by to bylo dočasné, ale uvítal by cokoliv.* To nezní špatně. *Přikývne na to Genevieve. Přesto, když od Gen slyšel Kolovy obavy, ať se mu to zamlouvá sebeméně, musí s tím souhlasit. Pro všechny zúčastněné by to pak bylo životu nebezpečné, když na to Esther přijde a začne pátrat, co a proč se děje. Je si jistý, že by si na všech pořádně smlsla. On a jeho sourozenci by to nějak zvládli. Ale Genevieve a Sophie. Má strach, že by za tohle zaplatily životem. Proto je na konci jeho slov slyšet velké, i když nevyřčené "ale". Genevieve hned pokračuje dál a začne spekulovat nad další možností a tou je Finn. Tam si není jistý, jestli by Esther kvůli Finnovi k něčemu donutili. Nejspíše by přišla na způsob, jak to obejít. Esther toho dokáže spoustu a obětovat život svého syna proto, aby dosáhla svého pro ni nejspíš nebude problém. Patrně by ho znovu nějak přivedla mezi živé. Soustředěně nad Genevieveinými nápady přemýšlí.* Chtělo by to, abychom se na tom podíleli "všichni". Na tom, co proti Esther podnikat. *Poznamená pak nespokojeně. Je patrné ze způsobu, jakým to řekne, že myslí jednu konkrétní osobu. Není si ovšem jistý, jak moc je o způsobech a chování Klause po jeho návratu informovaná. Rozhodne se to proto upřesnit.* Niklaus teď bohužel hraje sólo a to situaci trochu komplikuje. *Dodá a nespokojeně nad tím na Genevieve koukne. Vypadá u toho naštvaně a podrážděně. Klaus ho tím opravdu hodně vytáčí. Vezme si po té opět skleničku a trochu z ní upije.* Doufejme, že něco takového už nebudeš muset nikdy zkusit, Genevieve. *Poznamená pak, když sklenici postaví na bar a reaguje na to, co Gen řekla. K Sophie se už nevyjadřuje. Najde si ji sám. Když se po té Genevieve zeptá na Kola všimne si jejího smutku i rozhořčení. Trošku ho to znepokojí a to se hned objeví na jeho tváři. Netuší, proč. Vzápětí se to ovšem dozví. Jeho výraz povadne, když slyší, že Kol rezignoval. Zjištění, že bratr na matčinu nabídku nakonec kývne je opravdu nepříjemné a jako blesk z čistého nebe. Na druhou stranu jej to, ale tolik nepřekvapuje. Esther dobře ví, kde zaútočit, aby sklidila úspěch. Nezávidí Kolovi jeho situaci a chápe ho. Přesto si nemyslí, že by to bratr vzdal. Jen hledá cestu menšího odporu. Během toho, co nad tím přemýšlí, tak sklopí pohled k desce stolu a pozoruje vzorek na ni.* Nemyslím si, že je to pro Kola jednoduché, udělat. Přesto jej v tomhle chápu... *Poznamená pak. Během toho na Gen zase koukne.* Jsem si jistý, že ví, co dělá. *Dodá pak o něco přesvědčivě. To přesvědčení se promítne i do jeho výrazu. Nechce nijak rozebírat, zde v baru mezi ostatními, čeho by Kol mohl chtít dosáhnout. Nechce riskovat, že by to slyšel někdo, kdo by to vyzradil Esther. Přesto doufá, že Gen pochopí, že to nedělá, jen proto, že by to vzdal. On sám by raději byl mrtvý, než na tohle Esther kývnul. Přesto, kdyby neměl na výběr... Netuší, jak by reagoval, jak by se rozhodl. Je to pro něj šílené, nepředstavitelné. Znovu se napije. Tím svou skleničku vyprázdní. Postaví ji na stůl. Po té vytáhne peněženku a za své pití Gen zaplatí. Jak už má ve zvyku, vždycky jeho částka, kterou platí mnohonásobně převyšuje cenu toho, co požil.* Zase půjdu. *Odvětí a koukne krátce na Gen.* Měj se hezky Genevieve. *Nepatrně se pousměje. Pak vstane a vydá se pryč. Cestou kývne na Cami. Sotva vyjde ze dveří baru a vydá se ulicí pryč, Vytáhne z kapsy saka telefon a ač nerad, najde si v něm číslo Sophie a zavolá jí.*

(Vysvetli mu vlastne, jak k tomuhle prisla. Je rada, ze se Sophie nabidla, protoze se alespon trochu bude citit vyuzita. Navic ma k tomuto baru opravdovy vztah a takhle se mohla priblizit tomu, co ji pred sto lety bylo drahe. Jako by ji ta pracetady, tenhle den vlil novy zivot do zil. Zasmeje se, kdyz Elijah rekne, jestli je neco, co neumi.) Momentalne treba carovat. Taky neumim lhat . Kazdy to na mne hned pozna, bohuzel. Pak dlouho nic a potom je tu divani se na televizi. To opravdu neumim. (Mozna by se dalo rict, ze ji to nebavi, ale ona se opravdu spis ndumi dibat na televizi. Nechape ten pozitek ostatnich z teto cinnosti. Potom Elijahovi pripravi drink. Podle jeho vyrazu usoudi, ze je spokojeny, coz se ji samozrejme zamlouva. Pak se ale jejich rozhovor stoci k Esther. Vlastne se da rict, ze posledni dobou neresi nic jineho a stejne se nedoberou zadneho vysledku) Rekla bych, ze to ted nikdo. Esthernas ma pod palcem vsech y a naramne ji to vyhovuje. (Usklibne se a v mmezicase myje spinave sklenice od kavy a dalsich drinku. Prsten ma na to sundany, aby si ho neponicila.,) Samozrejme, ze nezni. (Snad by i mluvila dal a obhajovala svuj napad, kdyby necitila v Elijahove odpovedi to jedno velke nevyrcene ale. Povzdychne si nad tim, jaky ma cela tato situace prubeh. Jak dlouho bude trvat, nez neco nekoho napadne? kam az Esther stihne zajit se svym planem, nez se ji dokazi zbavit? A pujde to vubec? Vsechny tyhle nevyrcene otazky si ale necha pro sebe. Ano, ja vim, ze by bylo lepsi se spojit, ale kdyz jsem to rekla Kolovi, zamitl to s tim, ze na to neni cas. Chtela jsem, aby se s vami poradil ohledne toho, co chce udelat, ale je to marme. A to o Nikovi vim taky. (Kyvne hlavou, i kdyz Elijahovi nerekne, ze s nim mluvila. Proste je s tim srozumena.) Prozila bych to klidne jeste tisickrat, jen aby Kol nemusel mit jine telo. (Procedi a bylo videt, ze ji to opravdu trapi. Jeste snad o go vic, ze vedela, ze to Kol dela kvuli ni, aby ji nebyli nijak ublizeno. Vi, proc to dela a ceho tim chce dosahnout. Je ji jasne, ze to ma promyslene a presto... Nechtela, aby to udelal, at je jeho zamer sebeuslechtilejsi. Proto jen kyvne na Elijahovu reakci. Pak ji Elijah zaplati. Vi, ze to rozhodne nechce vratit a tak si do nej rypne, i kdyz s humorem.) Mohl bys to mit aspon v mensich. Kdo ma pak odecitat trzbu od dysla. (Usklibne se, ale rozmenila si v kase a vse bylo tak, jak ma byt. Dysko dala do sklenice s bankovkami. Kam se dyska davaji.) A pozdravuj Sophie (zavola za nim jeste s pobavenym usmevem a pak se venuje zase sve praci.)

Posledních pár dní zkoušel hlavně s kapelou, i když si řekli, že si dají menší pauzičku. Zkoušeli, protože to všem chybělo a navíc nemohli úplně nezkoušet. Potřebovali být pořád sehraní, potřebovali skládat písně, zkoušet nové písně, až zase pojedou nějaké turné a nebo jen koncert. A Adam byl za tohle všechno rád, jinak by se asi unudil k smrti. Nikoho jiného než je v New Orleans neznal, když nepočítal toho otravného Původního upíra, o kterého se, jak slíbil, už nebude starat. A znal ještě Sophie, ano. Ale tu nechtěl otravovat. Přišlo mu totiž, že je na něj pořád naštvaná, i když se při jejich posledním setkání na konci chovala už docela mile. Nakonec se ale před pár dny odhodlal k tomu, že jí napíše, jestli nepůjdou na tu večeři. Ona s tím souhlasila.
Ráno se probudil docela brzo a to mu nebylo moc podobné. Sice šel do postele docela brzy, ale stejně. On nebyl moc ranní ptáče. Možná by se to jeho brzké vstávání dalo připsat tomu, že se prostě jen nemohl dočkat. Byl jako malé dítě, které se tak nemohlo dočkat dlouho očekávaného výletu, a tak nemohlo spát. Vyhrabal se z postele. Vlastně mu to nedělalo ani problémy, moc dlouho se nepovaloval. Odešel hned do prostorné koupelny a dal si dlouhou sprchu, jelikož měl hodně času, nikam nespěchal. Sejít se měli až večer, nevěděl, co to vůbec vyvádí takhle brzy. Když ze sprchy vylezl, rovnou si vyčistil u umyvadla zuby a rozmýšlel se, jestli si oholit tvář. Nakonec se ale rozhodl, že si to malé strniště nechá. Líbilo se mu to tak víc. Ve skříni, v ložnici, kde měl oblečení, si vytáhl bílé tričko, tmavé kalhoty a černé sako. Nevěděl, jak moc luxusní restaurace to bude, takže si vzal něco, co se hodí skoro všude. Pokud to bude něco obyčejnějšího, stačí si sundat sako a pohoda. Odešel ke vstupním dveřím jeho pokoje, na poličce si vzal peněženku, kterou si zastrčil do volné kapsy a vyšel ven z pokoje, následně i z hotelu.
Už když se probudil, tak se rozhodl, že si zajde na snídani k Rousseau's. Jídlo tam bylo prý dobré, a třeba bude mít štěstí a zrovna bude vařit Sophie. To by mu hned po ránu zvedlo náladu, pokud to tedy ještě jde. Takže teď mířil pomalejším krokem neworleanskými ulicemi, které vedli k jejímu baru. Jelikož šel pomaleji, tak mu ta cesta trvala trošku déle, ale nevadí. Už byl před barem, vstoupil dovnitř a šel hned k baru. Lidí tu zatím moc nebylo, proč taky? Bylo ráno, nikomu se nikam nechtělo. Sedl si na barovou židličku a čekal na obsluhu. Když k němu přišla, zeptal se, jestli je tady Sophie. Když se dozvěděl, že je, koutky úst mu cukly mírně nahoru. Poprosil, zda by mu ji nemohla zavolat. Obsluha odešla dozadu do kuchyně a Adam čekal, jestli Sophie přijde.

(V baru zatím nebylo moc lidí a tak neměla ani ona sama v kuchyni moc fofr, což bylo jen dobře. Šla do kuchyně sice s tím, že bude vařit, ale nepotřebuje v tuhle chvíli tunu objednávek. Nejspíš by se z toho zbláznila a padla vyčerpáním rovnou na stůl v kuchyni. Potřebuje malý rozjezd do začátku a za pár dní a ť klidně lidi chodí jako pominutí a objednají si stovky jídel. Dveře do kuchyně má zavřené, aby mohla poslouchat hudbu odlišnou od té, které se pouštěla v baru. Akorát dodělává lívance pro nějakého zákazníka, když za ní přijde do kuchyně Jack s tím, že se po ní shání nějaký muž. Povytáhne zmateně obočí a řekne mu, že jen dodělá tu snídani a přijde do baru. Ale Jack místo toho, aby šel zpátky a vyřídil vzkaz, zůstane stát na místě a s očekáváním na ni hledí. V jeho výrazu je znát zvědavost, která ho přímo užírá. Sophie v klidu dodělá lívance a dá je na talíř. Polije je javorovým sirupem a šlehačkou. K lívancům dá ještě několik jahod rozkrájených napůl a zamíří z kuchyně pryč. To se jí hned Jack začne ptát, co tu dělá Adam. Jak se seznámili, ale na to si odpoví sám ještě dřív, než mu Sophie stačí odpovědět. Jak moc dobře ho zná a další otázky. Samozřejmě Jack věděl, kdo je Adam, znal snad každou kapelu, i když jejich styl nevyhovoval tomu jemu. Přesto jí nemohl už v kuchyni říct, že tam sedí zrovna on, jako by o snad udělal schválně. V první chvíli by člověk řekl, že Jack je nějaký šílený fanoušek a chce s Adamem seznámit, ale tak to nebylo. Byl by zvědavý, i kdyby za Sophie přišel úplně neznámý člověk. Sophie ho odbude jen slovy, že Adam je jen známý a donese snídani zákazníkovi. Pak konečně zamíří k baru, kde je Adam. Stoupne si za bar naproti němu a usměje se.) Ahoj, nějak brzy ne? (Povytáhne obočí. Je si jistá, že se domlouvali až na pátou hodinu odpoledne, ale Adam tu seděl už teď ráno a měl na sobě sako.)

Požádal toho muže, co tu dneska byl jako obsluha, aby mu Sophie zavolal. Ten odešel do kuchyně a Adam zůstal sedět u baru sám. Taky si mohl říct nejdřív o kafe nebo třeba o čaj, aspoň by tu teď neseděl na suchu. Chvíli čekal a zatím nikde nikdo. Aby zabil čas, vytáhl si z kapsy od kalhot mobil a zkouknul na jednom informačním portálu, co je nového. Taky se podíval na facebook svůj a následně i kapely. Přidal tam milý pozdrav pro všechny fanoušky, kteří jsou už takhle vzhůru. Nemohl si všimnout, že Sophie z kuchyně vyšla a nesla zákazníkovi jídlo, protože koukal do mobilu. ten ale zrovna ve chvíli, když přišla za bar, uklízel zpátky do kapsy. Jakmile se objevila za barovým pultíkem přímo před ním a pozdravila ho, musel se usmát. "Ahoj.. Jo, brzo, nějak jsem nemohl dospat," pokrčí rameny. Tohle byla vlastně pravda. "Ale to, že jsem tady tak brzo neznamená, že musíme hned někam jít. Jsi v práci, nebudu tě tu otravovat. Klidně si támhle někde sednu a pokusím se nějak zabavit," řekne s úsměvem a už zase pokrčí rameny. V baru je docela teplo, což mu připomene, že má na sobě stále ještě sako. Zvedne se ze stoličky, sako si svlékne a sedne si zpátky. Sako si nechal položené jenom na klíně. Měl bílé tričko s krátkým rukávem, takže mu bylo vidět jeho tetování na obou rukách. "A nejsem tu jen pro to, že bych snad chtěl jít někam už teď..." řekne a nejde poznat, jestli to myslí vážně nebo ne. On by klidně šel někam už teď. "Řekl jsem si totiž, že bych sem konečně mohl zajít takhle ráno a dát si nějakou dobrou snídani od tebe?" usměje se na ni. Sice nechtěl, aby zase hned zaplula do kuchyně, ale mohl se aspoň trošku vymluvit, aby si nemyslela, že ji odtud chce odtáhnout už teď. Což chtěl...

(Jakmile odnese zákazníkovi ke stolu jídlo a odbude Jacka, zamíří za Adamem. Stoupne si za bar a pozdraví ho s úsměvem. Nečekala ho tady takhle brzo a rozhodně ne v saku. Viděla ho poprvé v saku vlastně na té párty, kde se i seznámili a rozhodně mu slušelo, ale musí uznat, že v neformálních věcech mu to slušelo rozhodně více. Pobaveně se usměje po jeho slovech. Právě zněl jako puberťák.) Počkej, takže tu chceš sedět od rána až do večera než někam půjdeme? (Povytáhne obočí a pak zavrtí hlavou. Připadalo jí to naprosto šílené.) Chceš se snad pojistit, aby jsi někde zas nezabloudil po cestě za mnou? (Pravda měl jít rovnou za ní a nikde nezabloudit. Asi to vzal prostě doslovně a šel za ní už takhle ráno. A Sophie to rozhodně nevadilo, klidně si tady s ním bude povídat už teď, než někam půjdou. Jen bude muset odskakovat do kuchyně, když si nějaký zákazník objedná jídlo, ale zatím tam byl klid. Prohlédne si Adama, když si svlékne sako a její oči zabloudí k jeho rukám. Mít ona tetování jako on, tak je má v tuhle chvíli pokažené. To jí připomene, že má stále na rukách nějaké rány, které jdou dobře vidět, takže si pomalu stáhne rukávy.) No stejně bych ani teď nemohla nikam jít. Snídaně se vařit musí. (Pokrčí rameny. Ale mohli klidně vyrazit někam už dřív. Třeba se projít nebo co normální lidi dělají před večeří, ale to bude muset počkat tak do dvanácti hodin, až přijde ještě John.) Snídani si rozhodně můžeš dát. Takže, co si dáš? (Tázavě se na něj koukne. Rozhlédne se po baru, zda nepřišel někdo nový, kdo bude chtít snídani, ale nikdo nový tu zatím nebyl. Na chvíli se zasekne pohledem na Jackovi, který je pozoroval z druhé strany baru. Kdyby to aspoň dělal nenápadně, ale on ne. Zavrtí hlavou a koukne se zas na Adama.)

Nevinně se usměje, když se ho zeptá, jestli má v plánu sedět v baru až do večera. "Proč ne?" řekne s úsměvem. "Tak rozhodně je to lepší, než dřepět u televize v hotelu a nic nedělat. Navíc dneska ani s kapelou nezkoušíme, takže opravdu nemám co dělat." Radši se bude dívat na Sophie za barem než na televizi, to bylo jasné. Zatím si ani nevšiml těch jejích malých ran na rukách. "Tak jako to možná taky. Nikdy nevíš, kdy potkáš Původního upíra, o kterém si budeš myslet, že má v plánu něco nekalého," pokrčí rameny s úsměvem na rtech. "Ne, fakt, hlavní důvod je ten, že nemám doma co dělat. A taky jsem tě chtěl už vidět," řekne prostě. Právě teď má takovou chvilku, kdy říká skoro všechno, co má na srdci. Kdyby ne, asi by jí neřekl, že ji chtěl prostě vidět. Však to mohl vydržet do večera, ne? Potom si sundá sako, protože mu začne být docela teplo a položí si ho na klín tak, aby se co nejméně zmačkalo. Všimne si, že Sophiiny oči zabloudí k jeho hojně potetovaným rukám, musí se nad tím pousmát. Jí se asi tetování líbí. Nebo to tak aspoň vypadalo, protože to bylo už podruhé, co si jeho tetování prohlížela. Zároveň si i on stihne všimnout jejich rukou, ještě předtím, než si rukávy stáhne dolů. Měla tam spíš drobnější rány, ale pár větších jich tam taky bylo. Nedá mu to a zeptá se: "Prosímtě, cos dělala?" koukne na ni tázavě a prstem ukáže na jednu její ruku. "Škoda, ale chápu to. Nemůžeš jen tak zmizet z práce. Ale snídaně se vaří jen dopoledne, ne? Odpoledne bys neměla čas? Myslím ještě před tou večeří?" zeptá se jí s tázavě pozdviženým obočím. Když se ho zeptá, co si dá, ještě si řekne o jídelní lístek, který mu dát zapomněla. Začal si ho prohlížet. "Myslím, že si dám míchaná vejce, prostě klasika," usměje se na ni a všimne si, že se zasekla pohledem někde za jeho zády. Ještě když k tomu zavrtí hlavou, nedá mu to a otočí se stejným směrem. Stál tam ten číšník. "Kdo to je? Vypadá jako nějakej tvůj bodyguard. A kouká se na mě jak na vraha."

(Ze široka se usměje jeho odpovědi. Opravdu to sice bylo lepší, než sedět na pokoji a sledovat nudné pořady v televizi, ale v New Orleans toho bylo tolik, že klidně mohl jít někam jinam nebo dělat cokoliv chtěl, ale on šel prostě k ní do baru a rozhodl se tu počkat, dokud nebude mít čas. Bylo to opravdu milé, ale taky trochu bláznivé.) A nenapadlo tě se jít podívat jinam? V New Orleans je vždycky, co dělat a to i takhle ráno. (Mohl si klidně zaplatit prohlídku francouzské čtvrti, i když teď už tu nebyla Sabine/Celeste, která byla ze všech těch lidí nejlepší provaděčka. I když prohlídka by asi nebyla nejlepší nápad. Nedostal by se na hřbitov a pak by na to lidé koukali moc podezřele. I když by si mohli myslet, že je jen nějaké další představení. Poslechne si jeho další slova.) Ale budeš si to opravdu jen myslet a přitom ten Původní upír neměl v úmyslu nic špatného, že? (Teď už to brala s nadhledem. Díky rozhovoru s Elijahem se tomu dokázala dokonce i zasmát. Usměje se jeho poslední větě a skousne si ret.) Hezké slyšet. (Opravdu bylo hezké slyšet taková slova. Koho by to taky nepotěšilo? Poté si ho prohlédne, když odloží sako. Samozřejmě jí pohled zabloudí i k jeho rukám, kde má tetování. Ještě neměla možnost si je pořádně prohlédnout a každému kouká na každé tetování, tak dlouho, dokud konečně nezjistí, co to je. Ale to bylo normální ne? Každý si prohlížel nějaké to tetování a snažil se přijít na to, co to je. Stáhne si rukávy, ale pozdě. Adam si i tak všimne těch malých ran. Mávne rukou na jeho otázku.) Bláznivá agresivní kočka. (Pravdou bylo, že na ní v životě žádné zvíře nezaútočilo. Čarodějky mají se zvířaty zvláštní vztah. Připadá jí i nemožné, aby nějaké zvíře napadlo čarodějku nebo čaroděje. Tedy pokud to nebude vlkodlak. Těm je nějaká čarodějka ukradená.) No to opravdu ne. Sice to tu vlastním, ale své povinnosti bych plnit měla. Jo, odpoledne by to šlo. Přeci bych tě tu nenechala sedět a čekat, zatímco já bych u sebe v bytě koukala například na nějaký film. (Zeptá se ho, co si dá, ale zapomene na jídelní lístek. Už sakra dlouho nestála za barem a neoblsuhovala, takže na tuhle drobnost zapomněla. Mezitím, co si on vybírá jídlo, ona se rozhlíží po baru. Zaregistruje jeho objednávku a kývne hlavou.) Dobře. Něco k pití? (Koukne na něj letmo, ale pak se koukne na Jacka, který je sem tam pozoruje, ale dost nápadně. Vrátí se pohledem k Adamovi.) Kamarád, kterého znám asi devět nebo deset let. Dá se říct, že už se vzájemně považujeme za rodinu společně s jeho bratrem a snoubenkou. A kouká na tebe, protože tě nezná. Tedy ví, kdo jsi, ale neví, jaký seš. A právě teď je jenom strašně zvědavý a opatrný.

Zamyslel se, když se ho zeptala, jestli ho nenapadlo jít někam jinam. Nepochybně bylo v New Orleans co dělat i takhle ráno, ale jemu se nějak nechtělo něco si plánovat, ještě kdyby to bylo jen pro jednoho, to by byla strašná nuda. "Vlastně nenapadlo. A i kdyby jo, nikam by se mi samotnýmu nechtělo. New Orleans je hezký město, jak jsi řekla, jistě se tady toho dá spoustu dělat, ale já nejsem ten typ, co chodí sám po městě a prohlíží si ho. Mě by to ani nebavilo, byla by to nuda," pokrčí rameny. "Skoro to vypadá, jako bys mě tady nechtěla," podívá se na ni s pozdviženým obočím a s kulišáckým úsměvem na rtech. Samozřejme to myslel jen z legrace. Asi jen nechtěla, aby se tady nudil, když ona bude mít nějakou práci. Když řekne to další, protočí oči a pobaveně se zasměje. "Možná?" podívá se na ni s úsměvem. Už nějak věřil tomu, že asi neměl v úmyslu tomu člověku ublížit. Díky Sophie. Kdyby mu to říkal někdo jiný, asi by tomu nevěřil. Tohle ale samozřejmě nemění nic na tom, že tomu upírovi nevěřil. Vlastně nevěřil žádnému upírovi, i když potkal jenom jednoho. Ta nedůvěra k nim v něm byla prostě docela zakořeněná, ani nevěděl proč. Potom jí ještě řekl, že je tady taky kvůli tomu, že už ji chtěl vidět. Musel se usmát, když mu na to odpověděla těmi dvěma slůvky. On už ale k tomu nic neříkal, neměl co. Následně si sundá svoje sako a poté si všimne Sophie, která se snažila ty škrábance schovat rychle pod rukáv. Zeptal se jí, co dělala a ona mu odpověděla, že za to mohla kočka. Nějak mu to přišlo zvláštní. "Aha, myslel jsem si, že máš hada, ne kočku...?" podívá se na ni a čeká, že mu k tomu ještě něco řekne. "A co ten tvůj had, jak se má?" Vlastně si nevzpomíná, že by mu Sophie říkala, jak se jmenuje. Usměje se, když mu poví, že odpoledne by měla čas. Jeho úsměv se ještě rozšíří, když řekne, že by ho tu přece nenechala čekat. "Já bych se nezlobil, kdybych se mohl koukat na film s tebou. Teda podle toho, na jaké žánry se nejradši díváš?" On měl osobně rád snad všechny žánry. Šlo tam hlavně o děj. Nemohla se mu třeba zalíbit každá komedie, protože některé byly tak debilní, že se na to ani koukat nedalo. Měl ale hodně rád válečné filmy a právě komedie. Ale nevadily mu ani filmy romantické a sci-fi nebo fantasy. Potom si konečně objedná nějaké jídlo - míchaná vajíčka. "No, já nevím... Nemáš tu někde nějaký ten čaj, o kterém jsme se bavili?" koukne na ni tázavě. Opravdu by si dal nějaký dobrý bylinkový čaj. Potom se zeptá na toho jejího přítele, který se na něj dívá trošku nedůvěřivě. Přikývne, když mu objasní, kdo to je. "Já se nebráním tomu, abych se mu představil a nebo s ním prohodil pár slov," pokrčí rameny. "I když z pár slov mě asi těžko pozná."

(Kývne hlavou na jeho slova. Naprosto ho chápe. Nejspíš by to asi byla pro něj nuda si prohlížet sám město a různé památky. Jí by to například nevadilo. Vždycky natrefí na nějakého zajímavého člověka, s kterým se dá obvykle do řeči a nakonec stejně skončí v nějakém baru či klubu. Tedy aspoň to tak bývalo, když byla dva roky na cestách. Teď už nechodila jen tak do barů se bavit a neseznamovala se s cizími lidmi, alespoň ne v takové míře jako dříve. Nedokázala už prostě jen tak někomu věřit.) Chápu. Prostě by jsi potřeboval po svém boku někoho dalšího s kým by jsi procházel New Orleans. (Pousměje se.) Třeba jsem nechtěla, abys mě viděl takhle neupravenou po ránu. (Řekne s pobaveným tónem hlasu. Počítala s tím, že bude celé dopoledne jen v kuchyni a vůbec nepřijde do styku s lidmi. Proto se ani nenamalovala a vlastně ani vlasy si moc neupravila. Prostě si je jen svázala do drdolu a tím to haslo. Ráno se potřebovala soustředit na naprosto jiné věci, než na svůj vzhled. I když ty rány taky souviseli s jejím vzhledem.) Budu se modlit, abys na žádného upíra raději nenarazil. Alespoň ne sám. (Bůh ví, jak by dopadlo jeho setkání třeba s Klausem nebo Kolem. Ještě by jednoho z nich viděl se krmit na nějakém člověku a zaútočil by na něj, ale v tomhle případě by rozhodně nevyvázl živý. Už by jí nemohl napsat zprávu, aby za ním přišla jako posledně. Na to by byl moc mrtvý. Po jeho otázce, co se jí stalo mu zalže. Vlastně tu samou lež řekla dokonce i Jackovi. Už to nebylo jako dřív, kdy jemu a Johnovi říkala všechno, co se děje. Nechce, aby si dělali starosti. A navíc je nechce do ničeho zatáhnout. Jack má rodinu, která ho potřebuje a John už kvůli ní jednou využitý byl. Tohle se rozhodně nesmí opakovat. Svraští obočí. Ona mu říkala, že má hada? Nějak si na to nevzpomíná. Ale pak si uvědomí, že byl u ní v bytě a jistě ho musel zahlédnout.) Byla to nějaká pouliční kočka, která se dostala někam, kde nebyla vítaná. Chtěla jsem ji dostat pryč, ale vymstilo se mi to. (Pokrčí rameny. Vlastně to byla jen poloviční lež. Místo jména Esther jen používá označení „pouliční kočka“. Opravdu se jí snažila dostat ven, i když to už byla odříznutá od své moci. A vymstil se jí ten nůž, který po ní hodila. Nebýt jeho, tak by aspoň neměla tu stupidní ránu na boku.) Má se hodně dobře. Celej den nic nedělá. Jen se vyhřívá na slunci a když dostane hlad, nakrmí se. Teď už dokonce i bez mé pomoci. A jmenuje se Apop když tak. (Neví, jestli Adam zná mytologii starověkého Egypta a tudíž, kdo byl Apop.) Vlastně ani nevím. (Odpoví mu na jeho otázku ohledně nejoblíbenějších žánrů filmů.) Akční a drama asi převažují. Komedie taky nejsou špatné. Sci-fi a fantasy, jak které. Romantické raději ne. A dobrý horor jsem neviděla už hodně dlouhou dobu, což je škoda. (Existovalo ještě mnoho žánrů nebo spíše podžánrů, ale tyhle zná nejspíše každý a proč to ještě složitě rozdělovat? Ještě se koukala na několik seriálů, ale o tom už se nezmiňuje. To je spíše záležitost jen a jen pro ni. Ráda kouká na seriály sama. Po jeho objednávce jídla, se zeptá ještě na pití. Kývne hlavou a pousměje se.) Že se vůbec ptáš. (Otočí se a nejdříve dá vařit vodu do rychlovarné konvice a pak vytáhne z poličky krabičku s čaji. Z ní vyndá ještě jednu menší, kterou otevře a lžičkou nabere drcené bylinky a připraví čaj do hrnku se sítkem. Zaleje ho vodou a poté položí na bar před Adama.) No budete mít možnost si popovídat, až ti budu připravovat snídani. (Usměje se a hned na to zamíří do kuchyně, kde začne Adamovi připravovat ty míchaná vajíčka.)

Nejradši by měl po svém boku nějakého zábavného a zajímavého průvodce. To by ho ta prohlídka města potom bavila. Ano, ta průvodkyně by mohla být klidně Sophie. Ta je zábavná, zajímavá a jistě zná New Orleans jako své boty, když tady vyrůstala. Nechce být ale moc dotěrný, a tak se jí nebude ptát na to, jestli by mu někdy průvodkyni chtěla dělat. "Jo, ale nesměl by to být jen tak někdo. Obyčejnýho průvodce seženu na každém rohu. To chce někoho zábavného. Někoho, koho aspoň trošku znám." Musí jí dojít, že teď mluví o ní. Nikoho jiného než Sophie tady nezná tak dobře. Dobře? Vždyť oni se vlastně dobře neznali. Bavili se spolu vlastně jen párkrát. Sice pokaždé dlouho, ale jen několikrát. Nevěřícně se na ni podívá, když řekne, že nechtěla, aby ji viděl neupravenou po ránu. Neupravenou? Vždyť jí to slušelo i takhle, byla přirozená. A nevšiml si, že by byla i při jejich minulých setkáních nějak hodně namalovaná. Kdyby ano, asi by ho tolik nezaujala. On měl rád takovou tu přirozenou krásu, ne to, když holka vypadá, jako by měla na obličeji centimetrovou vrstvu paštiky. "Jestli takhle vypadáš každý ráno a jsi takhle neupravená, tak... Řeknu to takhle - snad každá ženská by chtěla vypadat takhle po ránu. A hodně by jich bylo rádo, kdyby takhle vypadaly i odpoledne." Tohle byl jednoznačný kompliment. Sophie byla vážně moc pěkná dívka, Adam neviděl problém v tom jí to občas říct. "To já taky. A co s tím, že bys mě s nějakým upírem seznámila? Zeptala ses už někoho?" podívá se na ni tázavě. Bylo by nejlepší, aby se s nějakým potkal co nejdříve, než zase nastanou nějaké problémy. A tentokrát by mu to nemuselo vyjít tak jako v případě Elijaha. Klidně mohl umřít. Potom už si všimne jejích ran na rukou a zeptá se jí, kde je vzala. Nevěřil tomu, že byly od kočky, ale ona pokračovala v té pohádce dál a nechal ji v tom, že tomu věří. "Chudák kočka," řekne jenom. Sophie to samozřejmě nepřál, ale nerad viděl ty zubožené kočky na ulicích. Ona určitě měla jen hlad a chtěla se najíst, to jí nikdo nemohl mít za zlé. On byl takový zachránce, že by se ji snažil odchytit a odvést do útulku. A nebo by si ji třeba nechal, když teď nikam s kapelou nejezdí. Dřív to právě tomu nešlo. Nemohl mít zvíře, když pořád někde cestovali. To by nedělalo dobrotu ho s sebou někde tahat. Zeptá se i na toho hada, Apopu, jak se později dozví. "Jej, to by se mi taky někdy líbilo, jenom ležet a nic nedělat. A ty ho máš pořád takhle volně po bytě?" zeptá se jí. "Apopa, to je dost zvláštní jméno..." Ne, nevěděl, co to v mytologii starověkého Egypta znamená, ale třeba mu to Sophie osvětlí. Rád se přiučí něčemu novému. Potom už se jí zeptá, jaké má oblíbené žánry filmů. Doufá, že by mohli mít něco společného, třeba by spolu mohli zajít někdy do kina. Aspoň by věděl, co vybrat. "Koukám, že máme docela podobný styl... Já mám teda hodně rád válečné a komedie. Sci-fi a fantasy mám rád podle toho, jestli už to není moc přeplácané. A když to není úplně jiný než knížka třeba. A horory... No, těch jsem moc neviděl, asi jsem na ně až moc velký strašpytel," řekne s úsměvem. K těm romantickým filmům už nic neříkal. Nějaké se mu líbily, nějaké ne. Zeptá se, jestli nemá nějaké ten bylinkový čaj. Když ho začne připravovat, usměje se. "Ty jsi skvělá," usmívá se pořád a sleduje ji, jak čaj připravuje. "Díky," poděkuje, když čaj položí před něj. Potom už se bavili o tom chlápkovi, co Adama dost nepříjemně sledoval. "Popovídat? Já, s ním?" dívá se za ní, když odchází do kuchyně. Za chvíli už je u něj ten barman a představí se mu. Chvilinku trvá, než prolomí ledy, jak se říká, ale za chvíli se začnou bavit o hudbě. Adam se dozví, že dokonce hraje ve skupině a že styl hudby, který hraje Maroon 5 mu moc nesedí. Nedá se nic dělat, není to každého styl. Nakonec se spolu baví docela v pohodě. Nebo se to aspoň zdá. Adam nemohl vědět, co si o něm myslí.

(Musela by být blbá, kdyby tu narážku nepochopila. Mohl mluvit sice obecně, ale poslední věta ji ujistila o tom, že obecně nemluví. Adam v New Orleans znal jen dvě osoby, pokud se dá počítat i Elijah. Jenže s ním rozhodně nevycházel. Takže zbývala už jen Sophie. Usměje se.) Měli jsme tu jednu výbornou průvodkyni, ale už nemáme. Ale někoho bych ti sehnat mohla. Jistě by se našel někdo zábavný a seznámit se před prohlídkou můžete, takže toho člověka dokonce budeš i znát. (Chvíli se tváří vážně, ale nakonec jí začnou cukat koutky úst nahoru. Jistě že to myslela jen ve srandě, aby ho popíchla. Řekne mu pak, že nechtěla, aby jí viděl neupravenou. Byla to sice sranda, ale neupravená opravdu byla. Na co se taky upravovat, když neměla v plánu chodit mezi lidi? Hned ráno sice v baru byla, ale to tu ještě nebyl žádný zákazník a povídala si jen s Jackem, který jí viděl i v hroším stavu. Například po propité noci. Protočí oči, ale usmívá se. Vážně proč jí musel říkat furt nějaký ten kompliment? Připadala si pak zvláštně. Neměla ráda, když jí někdo přiváděl do rozpaků, i když se rozhodně nečervená jako by se červenali jiné ženy po takových slovech.) To bude tím, že jsem včera nic nepila a nemam kocovinu. (Nejraději by si dala facku po jeho otázce. Zapomněla se na to Genevieve včera zeptat. Ne že by Adama vypustila z hlavy úplně a nemyslela na to. Vážně to měla v úmyslu, ale nějak se k tomu nakonec nedostala. Vlastně toho Genevieve neřekla ještě tolik. A o Adamovi jí neřekla vlastně ještě vůbec. Přednější byli témata o Esther, i když o ní mluvila nerada, musela.) Vlastně ještě ne. Byla jsem teď pár dní mimo a pak jsme řešili naprosto něco jiného a k tomuhle jsme se nedostali. Zkusím jí zítra napsat a uvidíme. (Slíbí mu. Raději Genevieve napíše hned ráno, až se probudí. Snad jí to nevypadne z hlavy nebo to nezakecají. Hlavně doufá, že Genevieve bude souhlasit. Třeba jí to bude nepříjemné, když ona sama vlastně byla čarodějkou a teď jí Sophie bude čarodějovi představovat jako upíra. Co když se jí Adam bude ptát na nějaké věci ohledně upírství? To by jí rozhodně nepříjemné mohlo být. Ale zase mu nechce jen tak říct, že Genevieve byla dřív čarodějkou. Nechce probírat s Adamem její osobní život, když se ti dva ani neznali. Raději pak už neřeší její rány a historku s kočkou. Adam se zdá, že jí na to skočil a dál se na nic nevyptával, což bylo jen dobře. Nejspíš by se do toho zamotala, tak moc, až by vyšla s pravdou najevo a to rozhodně nechce.) Většinou ano. Nechodí ke mně zrovna moc lidí a ti kteří ano, tak na ně neútočí. Vlastně neútočí nikdy. Jen jednou se stalo, že skoro vystartoval po jedné osobě. (Pokrčí rameny. Tou osobou byl John, ale v té době vlastně Roderick. Přemýšlí, zda to mohl nějak Apop vycítit a nelíbil se mu.) Pochází z mytologie starověkého Egypta. Apop byla bytost v podobě hada, který představoval princip chaosu. Byl to taky největší nepřítel boha světla Amona-Ra. (A včera ráno u ní v bytě opravdu Apop udělal pěkný chaos. Takže dostál svému jménu. Vyjmenuje mu pak žánry filmů, které má ráda.) Válečné by taky šli, pokud to není dokument. Můžeš mi při hororu když tak drtit ruku, i když by to asi mělo být obráceně. (Krátce se zasměje. Připraví mu bylinkový čaj podle jeho přání a položí hrnek na bar přímo před něj.) Nemáš za co. (Pousměje se. Nabídne mu, aby si s Jackem popovídal, až ona bude v kuchyni a odejde. Netrvá to zrovna moc dlouho a vyjde z kuchyně zpět do baru s talířem v ruce, na kterém jsou míchaná vajíčka posypané trochou čerstvé bazalky a lehce osolené. U toho je jeden krajíc chleba. Koukne se na Jacka a Adama s úsměvem.) Koukám, že jste se seznámili. Už ti dostatečně zkritizoval skupinu? (Zeptá se s jistým pobavením. Jack měl rád prostě rock a styl hudby, kterou hrála Adamova skupina na něj byla prostě moc slabá, i když sem tam nějakou tu slabší písničku hrají i oni. Položí talíř před Adama a zpod pultu ještě vytáhne příbor a ubrousky, které položí vedle.)