Rousseaus Bar

(Poslechne si Kate. Samozřejmě tuší jaký kluci Kate přitahovali. Každá holka to měla stejně. Zlý kluci. I ona sama si vždy spíše vybírala problémové typy. Když si to tak vezme, tak vlastně měla za život jen jeden vážný vztah a David rozhodně nebyl slušňáček. S ostatními měla spíše jen dlouhodobý nezávazný vztah. Dalo by se to nazvat přátelskou výpomocí. A oni také nebyli hodní kluci. Teda v obecném měřítku. Když je člověk poznal lépe, zjistil, že jsou vlastně milí a hodní. Obyčejným klukem myslím někoho, kdo nejlépe nebude patřit do nadpřirozeného světa. A milým klukem myslím, žádného úchyla, který k tobě přijde s narážkou na pohádku jako by to byl nějaký pedofil. (Koukne se na ní vážně. Pokud si Kate myslela, že by jí snad nechala v přítomnosti toho blbečka a jiných takových, tak se mýlila. A popravdě jí je jedno, zda je dospělá nebo ne. O nadpřirozenu toho stále ví málo a neumí se bránit. Pokud by se jí něco stalo, dávala by si to za vinu celý život.) Připadá ti snad John a Jack nudní a nepřitažliví? Mně teda ne. A jsou to milí a obyčejní kluci. V mém měřítku samozřejmě. Lidé by je nejspíš shledali za problémové potetované kriminálníky. (Na chvíli pohledem vyhledá Johna, který byl akorát za barem a povídal si s Deanem – bubeníkem jejich kapely a největším potížistou. Už vidí, jak jí zas ráno bude volat jeho manželka Teresa, aby ho Sophie poslala domů. Otočí se zas na Kate.) Domluvím se s Margaret a přidáme nějaké obranná kouzla do vaší výuky. (Kývne hlavou, ale na její další poznámku hned hlavou zavrtí.) [color=#ff0066][V žádném případě. Nepůjdeš domů pěšky, když se tam potuluje nějaký upír, který by tě mohl napadnout./color] (Po objednání panáků, čeká až jim je dají. Vezme pak svou sklenku do ruky a pozvedne.) Na cokoliv, co chceme. (Usměje se a ťukne si s ní. Pak svůj panák vypije. Ještě chvíli si povídají a pak řekne Jackovi, aby Kate odvezl domů. Když se rozhlédne kolem sebe, už nevidí nikde Davinu ani Marcela. Chtěla za nimi ještě jít, ale vlastně už bylo dost pozdě, takže se ani nediví, že šli domů. Hodinu ještě párty běží, ale pak se bar začne vyprazdňovat. Kapela přestane hrát. Nakonec tam zbude jen ona, John, Dean a dva zaměstnanci. Nějak to tam v rychlosti poklidí. A všichni nakonec odejdou domů spát. Dokonce i Dean, i když toho spíš dovedl domů John.
Ráno se pak probudí docela brzy. Umyje se. Oblékne si na sebe jednoduché džíny, tílko a kecky. Sejde dolů do baru, který ještě není otevřený a začne pořádně uklízet.)

*Jelikož neměl nic na práci a den teprve začínal, rozhodl se navštívit nejoblíbenější zdejší bar. Ze svého malého bytečku vyšel oblečený celý v černém a namířil si to přímo do baru. Cestou tam, se nakrmil z dívky kterou po té ovlivnil a nechal jí živou jít. Setřel si kapky krve z úst a upíří rychlostí se přemístil před ony dveře baru. Zatáhl lehce za kliku a prošel dovnitř. I přes to že je upír, vychování stále má. Zavřel za sebou a rozešel se k baru. Pousmál se na obsluhu a ladně, jako správný Gay se posadil na úplně krajní barovou židličku.* Skleničku dobré Whiskey, prosím. *Zdvořile poděkoval a obě ruce složil do klína. Byl docela nervózni neboť je upírem jen krátce a stále nedokáže vše perfektně ovládat, ani nemůže, nemá učitele který by jej vedl nebo mu byl ve všem nápomocen. Být novým upírem je těžké, zvláště pro Gaye který byl ještě před pár dny v New Orleans jako pouhý turista obdivující všemožné památky a celé město včetně Franouzské čtvrtě.*

Po tom, co dojeli na Plantáž mu ještě zavolala Rebeka, že s ním potřebuje nutně mluvit, tak se s ní ted narychlo sešel. Potřebovala vědět, kde v městě se najde co nejvíc magických předmětů. Neřekla mu sice, proč to chce vědět, ale řekl jí to. Myslel si, že to třeba potřebuje, aby měla Alisea víc síly na to, proměnit ji v člověka... Nebo tak něco. Rozhodně si nemyslel, že to všechno, co tam za ta léta shromažďoval, padne do ruky postiženého čaroděje - vraha - psychopata. Taky to bral tak, že splní přání Alisey a bude se snažit s Bekou zase nějak vycházet. To, že jí to řekl, mohl brát za úspěch. Nepohádali se a nepadla ani zmínka o tom, že jí chtěl tenkrát v Mystic Falls zabít. Když vše dořešili, odjel zase na Plantáž a tam si užil krásný večer s Genevieve.
Když se ráno probudil, Gen už tam nebyla. Nejdřív se trošku obával toho, kde zas lítá a co vyvádí, ale když v kuchyni uviděl dva prázdné pytlíky od krve, byl už úplně v klidu. Dala si tři pytlíky s krví, už nemohla mít do večera hlad. Jen mu pořád vrtalo hlavou, kam šla. Možná za Sophie a za Kate? Konečně? Ty dvě by byly určitě rády. Kol vyndal z lednice také krev, ale jenom jeden pytlík, nepotřeboval více. Vypil ho, na věšáku u vchodových dveří si na sebe vzal bundu, venku nasedl do auta a rozjel se k Rousseau's. Už dlouho si nedal normální snídani.
Za chvíli už parkoval nedaleko baru. Vešel dovnitř a rozhlédl se, kde je místo k sezení. Bylo ráno, moc lidí tam nebylo. Normálně si sedá k baru, ale jelikož si chtěl dát něco k jídlu, sedl si k jednomu zastrčenějšímu stolečku. Ještě předtím si ale u baru objednal - jak jinak - palačinky a kávu. Nějakého mladíka u baru si ani nevšiml, už teď s emu sbíhaly sliny na normální snídani.

*Když obsluha přijala jeho objednávku, pousmál se a otočil se. Očima si prohlédl celý plac a zamyslel se, ze zamyšlení jej vytrhl nový, přicházející mladík. Pozvedl jedno obočí a lehce oddělil rty od sebe. Byl docela pohledný, nikdo ho neviděl, ani nemohl, neboť posledních pár dní neměl náladu na nic a na nikoho. Být upírem není jen tak, zvláště když jsou všechny emoce zesílené. Když si onen muž objednal snídani a zasedl ke stolu, konečně přestal zírat jako smyslu zbavený. Zatřepal hlavou a přivřel krátce oči.* Nebuď hloupý Joshi. *Zamumlal si tiše pro sebe a raději se narovnál zpátky.
Jednou rukou si podepřel hlavu a prohlížel si nabídku alkoholu před sebou. Nejraději by se opil, jako kdysi když byl mladší a nebyl upír. Když obsluha před něj postavila panáka s Whiskey, odtrhl svůj pohled od alkoholu a sáhl po skleničce s onou tekutinou.* Díky. *Zamumlal né zrovna nadšeně a chňapl skleničku do ruky. Přitáhl si jí ke rtům a napil se. Chuť Whiskey byla výborná. Dlouho mu alkohol nechutnal tak dobře jako právě dnes. S úsměvem odtáhl skleničku a položil jí zpátky na bar. Ruce strčil zpátky do klína a zaposlouchal se do okolních zvuků. Ve všem byl nový a proto si rád vše procvičoval, navíc rozhovory lidí, bylo něco, co ho vždy zajímalo a upírství mu jen tuhle neřest zesílilo.*

Obsluha mu nejdřív přinesla kávu, aby měl vůbec tu chvilku, co se palačinky vařily, co dělat. Obsluze s úsměvem na tváři poděkoval a začal upíjet ze své kávy. Objednal si docela silnou, ta mu chutnala nejvíce ze všech. Latté sice taky nebylo k zahození, ale tohle mu zkrátka chutnalo nejvíc. A zvlášť tady v Rousseau's. Hrnek si posunul trošku stranou a z kapsy vytáhl mobil. Ruce si opřel o stůl a začal hrát nějakou hru. Byly tam auta, samozřejmě. Tuhle hru si stáhl nedávno, Gen ho na hraní her s auty navnadila ještě víc, když mu koupila tu konzoli a Need for Speed jako hru na to. Možná by mohl v blízké době zavolat Claire, pozvat ji na Plantáž, zahrát si pár závodů, možná zkusit tu novou střílečku... A říct jí, že požádal Gen o ruku. Občas se napije a také se párkrát podívá k baru, jestli už se nesou palačinky. Palačinky zatim nikde, ale zato na něj pořád civěl kluk u baru. Co ten byl zač? Kol ho nezná, nikdy ho tady neviděl. No co, třeba je to jen zvědavý upír, který poprvé vidí slavného Kola Mikaelsona na vlastní oči. Už se nesou palačinky. Na talíři má tři, všechny s jahodovou marmeládou. Byly přelité čokoládou, poručil si, aby nahoře bylo hodně šlehačky. A aby nebylo těch jahod málo, bylo jich pár i na talířku vedle palačinek. Vypadalo to vážně chutně, a taky proto se do toho hned pustil.

*Po chvíli nic nedělání složí ruce na bar a nahne se k obsluze.* Můžete poslat tomu muži co si před chvíli objednal palačinky, Whiskey? na můj účet. *Uculí se nevinně a poděkuje. Je rád že v Rousseau's jsou tak ochotní, jinde by mu sotva vyhověli. Spokojeně se usměje a pohledem sjede ke skleničce. Na zadní stěnu bílého skla položí ukazováček a přišoupne si jí znovu k sobě. Ruku složí v pěst a položí jí vedle Whiskey která ho stále neskutečně láká, už dávno chtěl přestat pít ale zrovna v téhle situaci ve které momentálně je, nemůže. Druhou rukou uchopí skleničku do ruky a znovu si jí přitáhne k ústům. Tentokrát však vypije celý obsah a prázdnou jí odloží vedle sebe, na levou stranu. Je docela unavený, moc toho nenaspal a pomalu nedokáže myslet jasně, což ho přivádí do zoufalé situace. Musí se znovu najíst, ten pocit je silný, nedokáže ho ovládat, ani ten muž který klidně sedí a pojídá svou snídani ho neuspokojí tak jako krev kterou potřebuje neustále. Vše v mysli ho nabádá k zabíjení, neboť krev ze žíl je ta, kterou momentálně jakož to novorozený upír potřebuje ze všeho nejvíc. Nejraději by vše vypl a vůbec upírem nebyl, život je bohužel takový a musí příjmout to, kým je. Musí bojovat za každou cenu, nezůstal naživu jen pro to aby brzo zemřel hlady nebo se nechal zabít vlkodlakem, jiným upírem či lovcem který může být všude, dokonce i v baru který si během pár dní svého pobytu zde v New Orleans oblíbil natolik, že nejspíš zůstane. Ani neví kam by šel, nejlepší kamarádká zemřela, rodinu nemá a dům kde by mohl žít taky nemá. Je odkázan jen sám na sebe, v cizím městě plném nadřirozených bytostí, bez domova a jakéhosi upírského základu.*

Nerušeně jí svojí porci výborných palačinek. Vlastně by se nedivil, kdyby při tom vypadal jako totální debil, protože si je vážně vychutnával a bůhví, jaké u toho házel ksichtíky. Najednou ale k němu znovu přijde obsluha. Nechápe proč. Nic si neobjednal. Jedině, že by si všimla, že už mu došla káva. Ale ne, to ne. Nese panáka whiskey. Tázavě pozvedne obočí a tím obsluze naznačuje, že chce vědět, od koho ta whiskey je. V baru byla i jedna pěkná slečna, třeba to bylo od ní. Jistě, byl zasnoubený, ale proč si nepopovídat s pěknou dívkou, možná si trošku zaflirtovat a pak se z ní pořádně napít? Čerstvé krve z žíly nebylo nikdy dost. Ani ve snu ho nenapadlo, že by to mohlo být od toho muže, co sedí na baru. Když mu to obsluha prozradí, chvilku se jenom na skleničku dívá, nedává na sobě znát žádné pocity z toho, že mu pití objednal muž. Potom sklenku pozvedne směrem k tomu mužovi a kývne hlavou na znamení díku. Na ex obsah skleničky vypije a položí na stůl. Za chvilku má palačinky už dojedené, takže zamává na obsluhu, že bude platit. Zaplatí, zvedne se od stolu a oblékne si bundu. Má v plánu, že už půjde.

*Když obsluha odejde i s Whiskey k onomu muži, otočí se k němu a pozoruje ho. Po gestu které bylo jakési gesto děku, kývl hlavou a ucukl koutky do stran. V tu chvíli si uvědomil že se nejspíš chová nevhodně, takový muž nemůže být Gay, rozhodně né. Raději hodí zpátečku a znovu se otočí k baru.* Budu platit. *Vyhrkne ze sebe aniž by věděl že i on se chystá k odchodu. Vytáhne ze zadní kapsy svých kalhot pár drobných a položí je před sebe. Se zamyšleným výrazem ve tváři si prohlédne obsluhu a kývne hlavou na rozloučenou. Koženku si zapne až ke krku a rychlým krokem se odebere na pánský záchod, musí se na chvíli uklidnit neboť je ze všeho rozrušený, nerad by nadělal paseku a někoho přímo v baru zabil či poranil. Udělá pár kroku a zastaví se u dveří pánských záchodků. Z čela si setře kapky potu a rychle vejde dovnitř. Dojde k umyvadlu a pustí kohoutek. Do dlaní si nabere ledovou vodu a opláchne si obličej, srdce mu buší o sto šest a jeho mysl ho ještě víc nabádá k zabíjení, ten pocit hladu je neústupný, absolutně netuší co dělat, nikdy si ničím takovým nemusel projít. Nejraději by zabil toho, kdo ho proměnil v něco tak děsivého jako je upír.*

Už se má vážně k odchodu, když znovu skončí pohledem u té pohledné dívky, co seděla u jednoho ze stolů. Co kdyby si dal druhou snídani? Pomalým krokem přejde k dívce a posadí se naproti ní na židli. Neptá se, jestli je zde místo a proto dívka vypadá docela překvapeně, co že si to dovoluje. Ale za chvíli už se na něj usmívala, zřejmě se jí líbil. Takže toho využije. No, vlastně i kdyby se jí nelíbil, využije toho, že do baru přišla. Nakloní se trošku k ní, mohla si myslet, že ji chce třeba políbit, nebo jen provokovat, kdo ví. Ale on se jí jen upřeně podíval do očí a ovládl ji, aby dělala všechno co chce, aby nekřičela, neutíkala... Potom se zvedl od stolu, chytil ji za zápěstí a šel směrem k mužským toaletám. Všiml si, že mladík už u baru není, asi musel odejít. Takže na toaletách nikdo nebude, to je jedině plus. Kol se do krku dívky zakousl už chvilku předtím, než na záchody vešel a nevšiml si toho, že tam je Joshua, ten mladík, co mu koupil whiskey. Prostě pil a pil, ale až ucítí, že je dívka slabá, tak přestane, zabít ji nechce. Vlastně kdybyste nebyli upír, který má imrvére chuť na krev, mysleli byste si, že jen se zamilovaný pár muckuje na záchodě.

*Vypne proud vody a odstoupí krok do zadu, vlastně o pořádný krok. Jednou rukou se zapře o velké, bílé umyvadlo a začne z hluboka dýchat. Pomalu se začne uklidňovat, v tom však ucítí krev, lidskou krev. Pootočí hlavu ke dveřím a uvidí onoho muže kterému koupil Whiskey. Zhrozeně se podívá na bezbranou dívku kterou má naprosto v moci a po té se pořádně podíva na něho. Nechápe, netušil že to bude upír, ale aspoň mají něco společného, což považuje za značné plus, neboť by jej mohl požádat o pomoc ohledně upírství. Na obličeji mu vysočí značně viditelné žilky. Cítí že se nedokáže ovládnout, ten hlad je mocnější než on. Upíří rychlostí se přemístí vedle Kola a onu dívku a vytrhne mu jí ze spáru. Vycení špičáky a zakousne se jí do krku, je tak hladový že si neuvědomuje že stojí proti krvelačnému upírovi, který je o více než 1 000 let starší. Prostě se snaží soustředit na jídlo které mu onen muž naservíroval přímo před nos a to doslova.*

Pije sice chvilku, ale i tak je už nasycený a má v úmyslu už dívku nechat jít. Najednou od něj dívku ale někdo odtrhne a když se Kol rozkouká, tak vidí, že je to ten mladík z baru. A je to upír, zřejmě hodně nezkušený upír, protože se nedokáže ovládnout. Jestli si ale myslí, že bude krást úlovek tisíciletému upírovi, to byl na omylu. Ani chvilku neváhá a dívku od něj odtrhne zase nazpátek k sobě. Zároveň do mladíka kopne, potřebuje získat čas, aby tu dívku ovlivnil a dostal pryč. Kousne se do zápěstí, to jí přiloží k ústům a nechá ji, aby se trošku napila. "Okamžitě odejdeš z tohohle baru. Spolu jsme si jenom příjemně popovídali, nic jiného si nebudeš pamatovat," ovlivní ji a potom ji vystrčí ze dveří. Dívka je za chvíli venku z baru, takže nehrozí žádné další nebezpečí. "Upíři jsou čím dál tím horší," říká a pomalu jde k tomu klukovi, "dobře, dřív to byli spíš pořádní psychopati a zabíjeli každýho, kdo jim přišel pod ruku, ale ovládnout se dokázali. Ale ti dnešní upíři? Podívej se na sebe, co ty jsi za upíra?" ušklíbne se a otočí se, že půjde.

*Netrvá dlouho a onen upír tu dívku od něj odtáhne a ještě k tomu do něj kopne. Zatřepe hlavou a v tom si uvědomí co provedl, začne litovat. Zavrtí nad sebou hlavou a celý se roztřese. Neví co dělat, jak se zachovat nebo co říct, jen stojí a mlčí. Když jí Kol začne ovlivňovat aby odešla a zapoměla, oddechne si a udělá krok k němu.* Díky, já jsem upír nechtěl být, nevím jak mám být upírem. *Polkne se strachem a udělá krok vzad.* Neměl jsem být upír, chtěl jsem si užívat návštěvu New Orleans a dopadl jsem takto, nenávidím to. *Přizná narovinu a pohlédne mu do očí, v jeho očích se ztrácí, uklidňují ho i když k němu chová značný respekt, cítí že bude starší než vypadá, jen si nedokáže troufnout o okolik. Nikdy zrovna v takových věcech nevynikal, matematika ani odhad na lidi nikdy nebral za svou silnou stránku ani po tom co se stal nejhorším predátorem na zemi a to upírem.*

Musí se zasmát, když slyší ty věci, co mladý upír říká. "Většina z nás nechtěla být upírem, to mi věř," ušklíbne se a sleduje ho. Má řeči jako jeho nejstarší bratr Finn, tedy pokud ho ještě bratrem může nazývat. "Nikdo z nás neměl být upír, ale už jím si, takže se s tím budeš muset hold smířit," řekne prostě a změří si ho pohledem, pak ho něco napadne. Dá mu nabídku, kterou bUď přijme a nebo nepřijme, bude to jen a jen na něm. "Říkáš, že nenávidíš to, být upírem? Nenávidíš to všechno, nebo ti jen vadí, že se neumíš ovládat při pití krve?" Nejdřív potřebuje zjistit pár věcí, než mu to nabídne. Přemýšlel totiž nad tím, že by si z tohohle kluka udělal něco jako... informátora? Sledoval by dění všude ve městě, informoval by ho o všem, co se kde šustlo... Pokud by chtěl. A výměnou za to by ho ovlivnil a tím by ho donutil, aby nikdy nepil tak, aby dotyčného zabil. A nebo by ho naučil ovládat se (to mu přece šlo), bylo to jedno, jak to udělá.

*Pozoruje ho a přikyvuje všemu co říká, nejspíš má prostě pravdu. Musí se s tím naučit žít, umřít nechce a proto se musí učit. Nad jeho otázkou se zamyslí, jen krátce a po té mu věnuje úsměv.* To že se neumím ovládat, nedokážu to potlačit. *Sklopí pohled do země a couvne poměrně velký kus dozadu, neví co má od něj čekat, třeba mu chce ublížit ale proč by to dělal?.* Mimochodem jsem Josh, Joshua. *Dodá tak trochu nejistě a narovná hlavu dopředu, ta úzkost a chuť na krev ho začíná obcházet, už se necítí jako nějaké divé monstrum, což považuje za úspěch, ovládat se možná nebude až tak těžké, možná na to má a nikoho potřebovat nebude ale co může vědět, je jen směšný nováček který neví jak to v takovém světě chodí, nikdy předtím si s takovými věcmi nelámal hlavu, ani nevěděl že upíří či jiné nadpřirozené bytosti existují.*

Vyčkával na jeho odpověď a když se mu jí dostalo, spokojeně se usmál. Tenhle kluk se mu bude hodit - pokud bude souhlasit s tím, že mu Kol pomůže s ovládáním, bude mu vděčný a bude mu donášet informace z města, které by se sám Kol nedozvěděl. "Máš štěstí, Joshuo, že jsi narazil právě na toho z Mikaelsonů, který ti je ochotný pomoct," ušklíbne se a nakonec se taky představí: "Já jsem Kol, a měl bych pro tebe nabídku, která by tě možná mohla zajímat. Doufám, že už víš, že my upíři dokážeme ovlivňovat lidi, aby udělali přesně to, co chceme... Já jsem Původní upír, to znamená, že jsem hoooodně starý upír, který má tu schopnost, že může ovlivnit u upíra. Takže ti nabízím tohle. Ovlivním tě, abys u každé své oběti dokázal včas přestat pít, donutím tě tím, aby ses začal ovládat. Sice bychom spolu mohli zdlouhavě chodit lovit, já bych tě učil sebeovládání, ale na to nemám čas; a navíc nejsem žádná chůva pro novopečený upíry. Ty bys sledoval dění ve městě, myslím tedy spíš to, co se děje mezi nadpřirozenými, a čas od času bys mě o tom informoval, co říkáš?"

*Zamrká a pozoruje Kola. Když se představí a následně začne pokračovat ve svém proslovu, kýve hlavou a pozorně poslouchá, to že by mu pomohl se mu zamlouvá, zbytkem si však není úplně jistá. Být práskač? to není něco co by jen tak dokázal dělat. Když Kol domluví uhne pohledem a nas tím vším se zamyslí. Skoro nedýchá, neví co má dělat ale lákavá nabídka to je, opravdu ano. Co kdyby se to ale někdo dozvěděl? někdo kdo by mu mohl ublížit či ho zabít.* No, *Zvedne hlavu vzhůru a kývne hlavou.* Souhlasím, sám se ovládat nedokážu, nejsem upír podle představ. *Olízne si spodní ret a spokojeně vydechne. Hned se cítí líp, dokoce věří že vše už bude jen lepší a lepší. Nebýt Kola, toho původního, nejspíš by nepřežil dálší den.*

Sleduje ho a čeká na jeho reakci. On sám už řekl to, co potřeboval a doufal, že ten mladík, Josh, bude souhlasit. Každému se hodil nějaký informátor a byl si jistý, že i Klaus pár takových měl. Marcel jich měl hodně, těch svých poskoků. Kolovi bude stačit jeden věrný a vděčný upír. Když začne Joshua mluvit, sleduje ho napjatě a s pozdviženým obočím. Spokojeně se usměje, jakmile slyší jeho souhlas. "Dobře, tak se na to můžeme vrhnout," ušklíbne se a prokřupne si prsty na obou rukách. Možná to mohlo vypadat tak, jako by mu spíš chtěl dát do držky, než jako by ho chtěl ovlivnit. Potom přijde blíž k němu, chytne ho za ramena a zadívá se mu do očí. "Od téhle chvíle se budeš dokázat ovládat při pití krve. Budeš dokázat přestat kdykoliv budeš chtít, budeš doslova mistr v ovládání." To je všechno, víc říct nepotřebuje. Je si jistý, že tohle bude fungovat. Josh asi čekal, že ho okamžitě pustí, ale to se nestalo. Bylo tomu úplně naopak. Jednou rukou ho chytl pod krkem a přitlačil ke zdi. "Doteď jsem byl dost milý, takže jedno menší varování neuškodí - já nemám problémy zabíjet. Takže jestli zjistím, že mi neříkáš všechno, co se dozvíš, a nebo že dokonce donášíš někomu jinýmu, zabiju tě. Jistě, mohl bych tě ovlivnit i co se tohohle týče, ale myslím si, že takhle to bude větší zábava," řekne už s úsměvem na tváři a pustí ho. "Až se něco dozvíš, najdeš mě na Plantáži. A nepokoušej se někam zmizet, našel bych si tě všude, a věř mi, nedopadlo by to pro tebe zrovna nejlíp," usměje se na něj, jako by říkal nějakou příjemnou věc a potom pomalým krokem odejde z toalet, ještě u baru zaplatí a odejde.

Dobré vědět. (Pousměje se. Sice vůbec nechápe, jak ji v tom davu našel a hlavně pořádně viděl její obličej, ale na to se ptát rozhodně nebude. Když jí začne říkat, jaký je vlastně typ člověka, představí si ona sama sebe, jak dříve pila nehorázné množství alkoholu. I teď vlastně pije alkohol častěji, než je normální u člověka, ale už ne zase tolik. Normálně by nejspíš na takové párty v sobě měla několik panáků a byla mírně či více opilá, ale dneska ne. S Cami si dala dva panáky a teď měla druhou sklenku šampaňského a první vlastně ani nedopila. Pak se trochu uchechtne jeho další větě.) Právě jsem potkala muzikanta, který se neopijí. Moje premiéra. Ale rozhodně na tom není nic špatného. Takže se nemusíte bát a přemýšlet, jak by jste nejraději tato slova nevyřkl. (Mrkne na něj. Neví, co by na tom mělo být špatného. Vlastně bylo fajn, když se člověk neopíjel a bavil se i tak. Sama by nejraději omezila ten alkohol, ale někdy to vážně potřebuje na uklidnění, a aby se dostala z šoku. A ne, vážně není alkoholička.) Třeba se to dozvím někdy jindy. (Pokrčí rameny.) Francouzská čtvrť, 500 Chartres Street. A jsem tam vlastně každý den a noc. (Neřekne mu, že vlastně hned bydlí nad svým barem. Proč by to také dělala? Třeba to byl nějaký magor, i když na to zrovna nevypadal, ale člověk nikdy neví.) Vypadá to, že nejsem jako ostatní ženy. (Usměje se a pozdvihne ramena nahoru a pak je zas svěsí dolů do normální polohy.) Třeba ano. (Ne, nevyřeší, protože bych se musela vzdát postu vůdce covenu a musela bych hodit všechny ty problémy za hlavu. Musela bych tu nechat své přátele napospas všelijakému nebezpečí, které by je čekalo a mezitím bych si já užívala krásy Ameriky a možná i Evropy. Ale tohle mu rozhodně říkat nehodlá. Nehodlá mu ani nějak naznačovat, že by se ta situace neměla vyřešit. Nechce, aby jí pokládal zvědavé otázky. Mávne pak rukou.) Klidně jsi to mohl navrhnou ty. Nepotrpím si na takovéhle pravidla. (Většinou začala tykat hned člověku bez toho aniž by se zeptala, zda to nevadí, ale dneska zřejmě porušovala více pravidel.) Takže v organizování párty. Ještě jsem vlastně šéfkuchařka. Trochu zpívám a hraju na kytaru. Vrhání nožů mi vlastně celkem jde. (No doufá, že teď na ni nebude koukat jak na nějakého magora nebo snad vraha. Člověk mohl vrhat nože i jen ze zábavy. Ona teda kvůli ochraně, kdyby neměla přístup ke své moci.) Jistě. (Kývne hlavou a pousměje se. Vydá se s Adamem k baru a tam si dají sklenku. Povídají si společně celkem hodně dlouhou dobu. On jí většinou vyprávěl o jeho skupině a o místech, kde vystupovali. A ona zase o svém baru, firmě a o tom, že chce bude otevírat ještě jeden bar. Najednou bylo Sophie zjistí, že už začíná  být opravdu pozdě a omluví se, že půjde domů. Adam jí pak navrhne, že jí doprovodí a ona souhlasí. Sice tím zjistí, kde bydlí, ale to už jí teď nevadí. Stejně o tom věděl kde kdo. Adam se dojde samozřejmě rozloučit se svými přáteli, aby ho nehledali a ona také, i když narazila jen na kluky z kapely dvojčat. Cesta trvá hodinu a ona si připadá, že jí každou chvíli upadnou nohy, pokud bude muset udělat ještě krok v těch zatracených podpatkách. Konečně dorazí před bar a ona začne hledat klíče v psaníčku. Poté odemkne a podívá se na Adama.) Co by jsi řekl na kafe? (Povytáhne obočí a otevře dveře.)

Jenom se usměje a už to nějak nekomentuje. Věděla, že se usmíval na ni a to bylo dobře. Aspoň si byla vědoma toho, že si jí všimnul i mezi takovou hromadou lidí. Vlastně byl rád, že na něj tahle milá dáma doslova narazila. Když začal mluvit o tom, jak málo pije, že to nepotřebuje k tomu, aby se dokázal v pohodě bavit, čeká na její reakci. Hodně lidem se to mohlo zdát zvláštní, ale jemu už ne. Alkoholu a drog si užil dost, když byl v pubertě. To zkoušel různě experimentovat, a skoro pokaždé se mu to vymstilo - kocovina se u něj rovnala ztracenému mobilu, peněžence bez peněz nebo rovnou kapsa bez peněženky... Když konečně dostal tak nějak rozum, řekl si, že tohle vlastně nemá vůbec žádnou cenu. Adam byl dost komunikativní, nepotřeboval k rozvázání jazyku flašku vína. "Bál jsem se, že zrovna vy byste mohla být ten typ, kterému to přijde dost zvláštní, když někdo skoro nepije. Však víte, někomu to může přijít hoodně zvláštní, pro někoho bych byl velkej podivín. Ale zdá se, že jsem se spletl a vám to ani divné nepřipadá?" Když na něj mrkne, musí se usmát. "Možná..." Možná se to dozví, až Adam zjistí, jestli je ona pořádná rebelka nebo ne. Podle něj byla, a to pořádná. "Koukám, že jste pořádně propadla svojí práci," usměje se. Je vážně obdivuhodné, jestli opravdu pořád takhle pracuje. Přes den v baru, v noci pořádá takové akce... Na to její, že není jako ostatní ženy, jenom zavrtí hlavou, že to opravdu není. Nějaké ženy by v jeho přítomnosti začaly vřeštět, že vedle nich stojí frontman skupiny Maroon 5, jiné by spěchaly za svými milými... Ale ona? Vážně byla jiná. "Určitě ano. Každý by si měl plnit svoje sny a i taková pracovně vytížená žena by si občas měla dát pauzu a někam vyrazit..." Přece nebude pořád jenom pracovat. Jestli tohle byl opravdu její sen, musí si ho splnit, dokud je tu ta možnost. "To už teď vím taky," zasměje se. "Ale přece jenom, neznal jsem tě, takže mi přišlo na místě, abych počkal, než mi začneš tykat ty," pokrčí rameny a dívá se na ni. V jeho případě tedy skoro vždy nabízely tykání ženy, vždycky byly strašně rychlé. "Šéfkuchařka? Jestli vaříš v tom baru, rozhodně se někdy stavím, teď už se mě asi nezbavíš," zasměje se a potom se podiví nad tím, co říká dál. "Takže taky tak trošku hudebnice? A vrhání nožů? Kde ses to naučila, někde v cirkuse?" řekne s úsměvem, ale vůbec netuší, že to měla hlavně na svoji ochranu. Když souhlasí s tím, že ji pozve na skleničku, vydají se potom společně na bar, kde se oba dva napijí. Dozví se od ní spoustu zajímavých věcí, třeba i tu, že bude otvírat další bar. NA otvíračku by ho rozhodně mohla pozvat. Jakmile mu řekne, že už půjde domů, je pohotový a nabídne ji, že ji doprovodí. Přece ji nenechá jít samotnou takhle v noci, ne? Ještě před tím se ale dojde rozloučit s kluky z kapely a potom už se vydají tam, kde Sophie bydlí. On vůbec netušil, kam jdou. Když dorazí před bar, vypadá trošku překvapeně. "Takže mi chceš říct, že bydlíš vlastně ve svojí práci?" podívá se na ni tázavě. "A kafe si dám, rád. Po tom, kdy jsem vlastně celou noc nespal, mi přijde vhod," usměje se a společně s ní vejde dovnitř.

Vůbec mi to nepřipadá divné. Lidé by se neměli odsuzovat kvli tomu, co dělají nebo naopak. A dcera mé kamarádky taky nepije a neříkám jí, že je podivín. (John jí tedy několikrát řekl, že nealkoholické pití je nudné, počkat to byl vlastně Roderick, ale byla si jistá, že John by něco takového řekl taky. Ale ona rozhodně neshledávala lidi za podivíny, když nepili.) I tak by se to dalo říct. (Práce jí rozhodně bavila a odreagovávala, ale Adam neví, že v tom baru je vlastně, i když nepracuje a bydlí v posledním patře nad ním.) Neříkám, že občas někam nevyrazím, ale není to to cestování, které jsem si přála. Dva roky jsem byla na cestách a nedávno v Paříži. (No co, ona už se smířila s tím, že neodcestuje z New Orleans třeba na rok. Mohla si dovolit sem tam nějakou dovolenou nebo pracovní cestu, kde si i odpočinula. Na odpověď o tykání už se jen usměje. Bylo vlastně celkem milé, že čekal na její nabídku a sám nic neřekl. Byl správně vychovaný a tím ji trochu připomněl Elijaha. Zasměje se.) Přesně tam. Ale nejsem v kuchyni každý den. Občas za mě zaskakuje někdo jiný. (No vlastně často. Možná by měla zaměstnat do baru nějakého kuchaře, aby Jack stále nemusel pendlovat mezi kuchyní a barem, ale problém byl v tom, že ona si zrovna do tohohle baru a obzvláště do kuchyně nechtěla pustit někoho cizího. Navíc pracovat tam bylo někdy nebezpečné. ) Aktivně se hudbě nevěnuji, ale sem tam ano. Například při nějaké události v baru. V cirkusu opravdu ne. Prostě jsem si jeden den řekla, že to zkusím a trénovala jsem sama. (Sem tam jsem trénovala i na někom jako třeba na Elijahovi.)
Spíše nad svojí prací. (Možná mu konečně teď odejde, proč řekla, že v tom baru je celý den a celou noc. Usměje se a poté vejde do baru, hned rozsvítí světla, protože uvnitř moc světla nebylo, když byli zatažené závěsy. Počká až vejde i Adama a zase zamkne. Někdo by si mohl všimnout, že se tu svítí a nakráčel by si to sem na ranní kafe po velké párty a ona nemá náladu na vysvětlování, že opravdu mají dnes zavřeno. Dojde k baru a tam si konečně vyzuje lodičky a hodí je na bar. Oddychne si a otočí se na Adama.) Jaké kafe to tedy bude? (Povytáhne obočí a pak pomalu zamíří přímo za bar.)

"Já už lidi, kteří si o mně myslí, že jsem podivín, naprosto ignoruju. Nebo je mi prostě jedno, co si o mně myslí. Já zastávám ten názor ˇvšeho s mírou'. Alkohol rozhodně není špatná věc, pokud se někdo neopíjí dennodenně," pokrčí rameny. Tohle byl jeho názor. Ať ostatní pijou hodně a často, to jim bude špatně a on se jim může jenom smát. Nejlepší na tom je, že si všichni říkají, že přístě už tolik pít nebudou, ale stačí je vidět další týden o víkendu a byla to ta samá písnička. "Tak vidíte, aspoň něco. Kdekdo by se chtěl podívat do Paříže, ale ne každý, kdo o tom sní, se tam opravdu podívá. A dva roky cestovat, to taky není zrovna málo. Prostě jste si od toho dala teď jenom... řekněme pauzu." Sophie byla podle něj dost cílevědomý člověk, určitě se ještě někdy někam podívá. Vždyť i ta práce, kterou dělá, jí v tom mohla hodně pomoct. "Tak to doufám, že do toho baru přijdu, když zrovna v kuchyni budeš. Chtěl bych ohodnotit tvoje kuchařský umění," zaculí se na ni. 'Když nebude stát za plotnou, třeba bude v kuchyni,' pomyslí si. To by taky nebylo k zahození, možná by to bylo i lepší, lépe by se s ní dalo povídat. "To jsi měla dát vědět ještě před tím, než jsme začali hrát! Pěknou kytaristkou bychom si určitě šplhli i u chlapské části publika," usměje se. Třeba uměla i zpívat, to by bylo ještě lepší. "Tak to klobouk dolů, já jsem někdy rád, že si při zacházení s nožem neuříznu nějakou část těla," zasměje se.
Když řekne, že bydlí spíš nad svojí práci, už to pochopí. Asi bydlela nad barem. To bylo praktické, taky by to bral. Stačilo by si vstát půl hodinky před otvíračkou a bylo by to. Pěkně by se prospal a nebyl by po ránu tak mrzutý. Vejde spolu s ní do baru a potom si sedne k pultu. Když si zuje boty, které by pro něj byly noční můra, ušklíbne se. "Díkybohu, že nejsem ženská. Tohle bych vážně nevydržel," ukáže na lodičky a potom mávne rukou, když se ho zeptá, jaké kafe si dá. "Je mi to celkem jedno, ale mohlo by být nějaké silnější."

Dobré řešení, ignorovat ostatní. Člověk by měl být sám sebou, ať si lidé myslí, co chtějí. (Kývne hlavou. Ne vždy se tím řídila. Jednou hodně přemýšlela o tom, co si o ní lidé myslí a podle toho se pak chovala. Nechtěla, aby na ní lidé z covenu koukali, že se nechová jako správná Starší a jednoduše pak ztratila sama sebe, ale to byla minulost.) Jo asi máte pravdu. (Pokrčí rameny a už se k cestování raději nevrací. Bylo to trochu ošemetné téma.) Mohla bych ti klidně připravit i něco, když nebudu v kuchyni. Samozřejmě za předpokladu, že budeš milý a dáš mi velké dýško. (Pobaveně se usměje. Samozřejmě nečekala nějaké velké dýško, byla to prostě sranda.) To je dobrý, stejně bych nechtěla hrát. Chtěla jsem si to užít jako normální host se svými přáteli. (Mrzelo jí sice, že si nestihla více popovídat s Genevieve nebo Davinou, ale i tak se ten večer maximálně užila.) Jsem přeci kuchařka, s noži to umět musím.
(Uleví se jí, když si zuje boty. Sice tu teď chodila bosa, ale to jí nevadilo. Nehrozilo, že by tu někde byli střepy a uklizeno tu také bylo.) Musím přiznat, že už je chtěla zahodit po cestě sem. Nejsem zrovna zvyklá trávit celou noc v takových botech. (Ušklíbne se a podívá se na lodičky, které byli právě na barovém pultu. Pak se dá do přípravy kávy a Adamovi udělá silnou černou a sobě jako vždy s mlíkem a jedním cukrem. Hrnky pak postaví na bar a Adamovi položí vedle ještě dva cukry, kdyby si chtěl osladit. Obejde pak zas bar a posadí se vedle něho, mírně se natočí k němu a začne si míchat kávu.) Takže jak dlouho vlastně hodláš zůstat tady v New Orleans?

Zasměje se, když řekne to o tom, že mu jistě něco připraví, když bude milý a přidá k tomu tučné dýško. "Což o to, já milý většinou jsem. Horší to bude s tím dýškem, přece jenom, jsem jen chudý muzikant..." řekne naoko smutně, ale potom se znovu zasměje. Poznal na ní, že všechno říkala jenom z legrace. "Určitě bys hrála, protože já bych tě k tomu přemluvil. Takže příště si s sebou vezmeš i kytaru. A kdybys na ni 'náhodou' zapomněla, tak to nevadí, klidně bych tu svou na chvilku obětoval," usměje se na ni. Večer si s přáteli asi užila, v tom davu stála s nějakou blondýnkou. Akorát, že on byl ta překážka, která stála mezi ní a jejími přáteli, když společně chtěli oslavit Nový rok. "Už se vážně těším na tvoje kuchařské umění."
"V tom, abys je zahodila, ti rozhodně nikdo nebránil. Akorát by nám cesta sem trvala dvakrát tolik, protože bych tě v téhle zimě asi musel nést," usměje se pobaveně a potom ji už jenom sleduje, jak připravuje kávu. Škoda, že k tomu nebylo nic k zakousnutí. Když kávu položí na bar, hned si k sobe hrnek přisune blíž a hodí si tam jednu kostku cukru, kávu moc sladit nemusel. Jakmile si sedne vedle něj na barovou židličku, taky se k ní trošku natočí, aby na sebe pořádně viděli. Zamíchá si kávu a při tom poslouchá její otázku. "Ještě nevím, jak přesně dlouho. Ukázalo se, že si tady potřebuju něco zařídit a vážně nevím, na jak dlouho to bude. Pár dní, pár týdnů, několik měsíců... Kdo ví," pokrčí rameny. Kdyby věděl, že se právě teď baví s čarodějkou, která tady vede coven, asi by to nemuselo trvat tak dlouho. "A proč se vůbec ptáš? Snad ti už nelezu na nervy?" podívá se na ni tázavě, ale s úsměvem.

Já zapomněla, ti věčně chudí muzikanti. (Našpulí jemně rty a pokýve hlavou nahoru a dolů, ale pak se lehce zasměje.) To ještě nevíš, jak dokážu být tvrdohlavá a štěněčí oči na mě neplatí. Bůh ví tedy, zda by ses pak dostal sám k tomu hraní, kdyby jsi mě přesvědčoval ty dlouhé hodiny. (Nedělalo jí problém vystupovat před tolika lidmi, ale byla raději divákem a mohla si tak užívat pořádně tu hudbu, zatancovat si, popít a bavit se s přáteli. Ale vystupovat na nějakém koncertě také mělo něco do sebe.) Tak snad nakonec nebudeš zklamaný.
(Zavrtí hlavou. Nedokáže si představit, jak jí celou tu cestu ze stadionu nese až do baru.) Pak by sis stěžoval ty na bolavé nohy, přeci jenom to je docela kus cesty. (Bylo zajímavé, jak z jedné srážky do neznámého muže se nakonec vyvinul rozhovor skoro na celou noc a teď byli brzy ráno u ní v baru a povídali si, jako by se znali už nějakou tu dobu. Ale bylo to něco nového a rozhodně toho nelitovala. Ráda se seznamuje s novými lidmi a čas v jeho přítomnosti utíkal rychle. Nestávalo se tak často, že by si s někým tak rychle rozuměla, ale možná to bylo tím, že on byl prostě jen obyčejný chlap a ona s ním nemusela řešit žádné nadpřirozené problémy. Baví se s ním tak dobře, že se vlastně ani nesoustředí na svůj nadpřirozený instinkt, který by jí řekl, že on rozhodně obyčejný není.) Budu moc drzá, když se zeptám, co si tu potřebuješ zařídit? Přeci jenom zůstat tady několik měsíců by znamenalo, že ti to dost zasáhne do tvé kariéry ne? Pokud tedy neplánuješ odsud jezdit na koncerty s kapelou a pak se zas vracet. (Povytáhne tázavě obočí. Bylo zvláštní, že Adam sem přijel na párty, kde hrál se svou kapelou a ukázalo se, že si to potřebuje něco zařídit. Hlavně doufala, že nikdy nenarazí na někoho z jiné frakce a nic se mu nestane. Možná by se mu prostě měla vyhýbat, kdyby přišel sem do baru. Kdokoliv by jí mohl vidět s ním a mohl by ho nějak využít. Tohle se tu prostě stávalo. Ti špatní dokázali využít snad kohokoliv, aby dosáhli svého.) Jen mě to zajímalo. (Pokrčí rameny a pousměje se. Nejraději by mu řekla, ať odsud prostě vypadne a nikdy se nevrací, protože i pro lidi to tady bylo nebezpečné a zvláště, když trávili hodně času ve francouzské čtvrti.)

Musí se zasmát, když se baví o tom, jak jsou muzikanti strašně 'chudí'. Chudých muzikantů bylo podle něj minimum. Pokud uměli opravdu dobře hrát, vždycky si ěnjakou tu korunu vydělali a nebyli na tom špatně. Tedy Adam na tom rozhodně nebyl špatně, on by si klidně s kapelou mohl dovolit dát nějakou pauzu, kdyby chtěl. Uvidí, jestli to bude nezbytné, při tom jeho zařizování. Může to vyřešit dnes, zítra a nebo taky až za pár měsíců. "Divil bych se, kdyby na tebe moje štěněčí oči nepůsobily. A moje přesvědčovací schopnosti taky nejsou vůbec k zahození, víš?" usměje se na ni. Ji by určitě přesvědčil a nevynaložil by na to ani nějakou velkou námahu. Pak jenom zavrtil hlavou, že on rozhodně zklamaný nebude.
"Tak radši abych měl bolavé nohy já než ty, ne? Nevím, jestli si až takový blázen, aby sis ty boty vážně zula venku, ale jestli jo, vážně by mi nic jinýho nezbylo, jinak bys zmrzla. A kdo by mi pootm uvařil kafe?" podívá se na ni a na tváři mu celou dobu hraje úsměv. Vlastně se v její přítomnosti celý večer jenom usmíval. Už když ji zahlédl poprvé v tom davu, usmál se na ni. Když do něj vrazila, nezačal jí hned nadávat, ale naopak. Byli na sebe oba dva už od začátku příjemní. Od začátku až do teď. Dlouho se s nikým takhle hodně a dlouho nebavil. Maximálně s klukama z kapely, ale tomu se ani nedalo říkat normální diskuze. Většina chlapů se bavila o blbostech a Adam ani jeho kamarádi z kapely nebyli výjimkou. Když se zeptá, proč tady vlastně chce zůstat a co si tady chce zařídit, ještě jí neodpoví, nejdřív se napije kávy. "Ne, že bys byla drzá, Sophie, ale tohle není něco o čem bych mluvil s každým... Vlastně to neví nikdo, co si tady chci zařizovat, je to trošku zvláštní... Myslím, že by to většině lidí připadalo divné, já bych vypadal jako ještě větší blázen... Ne, promiň. Možná se ti s tím svěřím někdy jindy, ale teď ne." Opravdu jí to říkat nebude. Přece nebude obyčejné dívce svěřovat svoje tajemství o tom, co tady hledá...  "A můžu si dovolit dát si s kapelou na pár měsíců pauzu. Vlastně teď jsme dojeli takové menší turné a v blízké době nic moc neplánujeme, to se dá zvládnout." řekne a pokrčí rameny. "Teď mě tak napadlo, nevíš o něčem, kde by se dalo bydlet? Nějaký byt, za rozumnou cenu... Ale aby nebyl nastálo, zatím se nikde usazovat nehodlám. Bylo by to opravdu jenom na nějakou dobu..."