Rousseaus Bar

Už ti to došlo, že jo? (Jenom slepý by neviděl, jak Marcel starostlivě kouká na Davina a nejraději by pohledem zabil toho kluka. Jenže on by ho pohledem zabít nemohl, ona ano. Jenže Marcel u něj zas mohl být během sekundy. Ani by nemrkl. Ale ona to chápe. Jen Davině by to mohlo přijít otravné jako každé jiné puberťačce. Zadívá se na toho kluka a přimhouří oči.) A co jsi vymyslel? Má docela pěkný úsměv. Bez zubů by asi už taky pěkný nebyl. Mohl by sis je pak zavěsit kolem krku jako trofej. (Představa to byla nechutná. Raději si to proto celé nepředstavovala a brala to celý jako vtip. Občas sama měla šílené nápady a divný humor.) Mohla bych z něj udělat denní specialitu. Nazvala bych to Marcelova pomsta. (Kdyby je slyšela Davina, tak by nejspíš oba obdarovala svým nepříjemným pohledem a určitě by si vyslechli i nějakou rýpavou poznámku.) Ne, nenašli. Museli bychom tě naklonovat. (Pokrčí rameny. Přehodí si rukou vlasy na jednu stranu a rozhlédne se kolem. Nikde to nevypadalo na žádnou rvačku. Všichni se bavili. Někdo prostě jen vedl nějakou konverzaci bez většího pobavení, ale byl klid. Genevieve a Kola stále nikde nevidí a nejspíš už dnes neuvidí. Možná to tak bylo i lepší. Davinu už taky nikde nevidí. Jen Kate, Claire a Elijah jsou furt na stejném místě. Vrátí se pohledem k Marcelovi.) Chybí ti ten vznešený knírek. Ale nedokážu si tě představit s knírkem. Nejspíš bych dostala hodinový záchvat smíchu. (Jen na chvíli si ho přestaví s knírkem a už jí začnou cukat koutky úst. Ne, ta představa byla šílená.) Já vím, že jsi narcista Marceli, ale dávat to takhle veřejně najevo. (Cukne s pravým obočím nahoru, ale nakonec se usměje a zavrtí hlavou.) Sodu s ginem. (Odpoví mu. Kopne do sebe zbytek svého pití a položí na bar dnem vzhůru.)

*Popravde, keď sa rozhodol, že sem dnes zavíta, vážne nečakal, že doňho narazí práve čarodejnica a strávi s ňou väčšinu svojho času, najskôr by si v tom prípade doniesol náhradné tričko. Chcel sa sem prísť však len trochu zabaviť, možno si niečo vypiť na dnešný neúspech, nepočítal s tým, žeby mohol mať až také šťastie. Zatiaľ, čo sa však Davina očividne skvele bavila, on si pomaly ale isto predstavoval, akoby mu čo najlepšie poslúžila. Dalo sa povedať, že pred ním bola asi v takom bezpečí, ako fľaška vodky na Ruskej svadbe, čo bolo najskôr ešte mierne prirovnanie. Na parkete, medzi tancujúcim davom k sebe samozrejme mali bližšie, ich telá sa skoro dotýkali, občas sa otreli o seba. Z časti mu to mohlo prísť aj dráždivé, ale on skôr vnímal jej moc ako niečo iné. Niet sa čomu diviť, ak ho priam šteklila na dlani, za ktorú ho držala svojou rukou, bolo to o niečo intenzívnejšie, ako keď medzi tým bola ešte látka. Na chvíľu mal pocit, akoby nečakala, že sa jej slov nejako chytí, lenže to bolo v jeho povahe, rád všetko komentoval svojím vlastným spôsobom, ktorý sa jej zjavne páčil, to jej dávalo ďalšie jedno malé plus, aspoň v jeho očiach. Už od začiatku vedel, že je to pre ňu nové, najskôr nechodila na podobné udalosti každý deň a už vôbec sa nevybavovala s podobnými typmi, aj keď on by sa nikam veľmi nezaraďoval, bola by to zlá definícia. Všimne si, ako sa na chvíľu zarazí nad jeho pomenovaním, prekvapivo to nemyslel nijako zle, len mu to k jej osobe znelo poniekiaľ ironicky a on mal iróniu rád. Podobne ako to oslovenie, používal ho napokon pomerne často. Samozrejme, to rýchlo pochopila. Pri jej slovách sa jeho úškrn ešte trochu roztiahne, ak je to vôbec možné.* Rozhodne si na mňa urobila dobrý prvý dojem, malo to efekt. *Prenesie tónom, akoby to snáď myslel celkom vážne, než mierne nakloní hlavou do strany. Ešte teraz mal pred očami jej zahanbený výraz plný obáv z jeho reakcie, ďalšia vecí, ktorá by stála za zaznamenanie. Možno to z časti vyznelo všetko tak, akoby jej spoločnosť Kaia otravovala, ale to vôbec nebola pravda, ona si to užívala z jedného dôvodu, on z druhého. Bola to jednoduchá matematika, ktorá mu nikdy nerobila problém. Tiež to ale nedával tak veľmi najavo, ako ona, možno pretože to proste nedokázal, jeho emócie...teda tých niekoľko základných, ktorými oplýval boli dosť utlmené, zatiaľ čo tie jej sa priam trhali do všetkých strán. Netušil, či to robí zámerne, alebo si to veľmi neuvedomuje, ale vážne by sa mala vidieť. Hlavne teda pri jeho bližšom dotyku, ktorým jej nechcel naznačiť vôbec nič, možno ju tak maximálne trochu provokovať. Dokázala sa tak jednoducho vyviesť z miery, vážne by jej v túto chvíľu chcel vidieť priamo do hlavy. Bola tak veľmi neskúsená a pritom on tu bol ten, ktorý niekoľko rokov strávil na svete celkom sám, bez možnosti si niečo podobné nejako trénovať. Ou, toto bol najskôr jej prvý podobný tanec, aké šťastie, že práve s ním, pretože ak to prežije, tak si to najskôr bude pamätať už do smrti. Vážne jej to závidí. A znovu prišiel ten pohľad, kedy sa jej v hlave vybavovalo množstvo zmiešaných pocitov ohľadom jeho osoby, akoby sa na ňu nikdy ešte nikto trochu dlhšie nezadíval. Vážne sa jej dostával pod kožu. Keď sa nakoniec radšej odtiahne, čo spôsobí to, že Davinin výraz plný rozčarovania trochu opadne, alebo to možno mala za následok aj jej otázka, na ktorú jej veľmi rýchlo odpovedal. Vážne nemusela všetko vedieť teraz, už jej dal niečo, čoho sa mohla chytiť, ak bude chcieť vedieť viac, budú sa musieť stretnúť viac v súkromí. Nemal rád svedkov. Aj keď ona vyzerala, žeby jej tento tanec mohol stačiť, on sa práve pri zmene hudby konečne viac rozhýbal. Nebolo to ani zďaleka také ako jeho najobľúbenejšie hitovky, ale nič sa nedalo robiť. Stále to bolo rytmickejšie, ako ten slaďák. Jeho tanečné kreácie ju očividne potešili, presne ako čakal. Rada sa bavila a toto by sa zábavou rozhodne nazvať dalo. Na niekoľko sekúnd skĺzne pohľadom k jej perám, ktoré si ukotví medzi zubami, než sa s pohľadom opäť vráti k jej očiam.* To som rád. *Komentuje niekoľko sekúnd po nej, s možno trochu chladnejším tónom v hlase, v očiach mu ale stále hrala tá jeho typická provokácia, takže to nebolo nijako badateľné. Následne sa ich tanec celkom zmení, rovnako ako ľudí okolo, je to rýchlejšie, viac unavujúcejšie. Krútila sa priam ako krv a on nemohol inak, než sa baviť spolu s ňou, aj keď svojím vlastným spôsobom. Do niekoľkých minút si však všimne, ako začína spomaľovať a približovať sa tvárou k tej jeho, automaticky ňou nahne trochu do strany, nakoľko videl, že mu chce niečo povedať. Mierne sa nad tým pousmeje a kývne hlavou.* Za iných okolností by som šiel určite nenápadne za tebou, ale fakt, že sa tu potuluje tvoj čierny priateľ ma trochu znervózňuje. *Prenesie s ironickým tónom v hlase, než sa od neho Davina otočí smerom k toaletám a on tam niekoľko sekúnd zostane stáť sledujúc jej chrbát, ktorý sa vzdiaľoval v dave.* Ja viem, že budeš...*Prenesie nezaujato k jej slovám, keď si bol istý, že to nebude počuť, pričom sa otočí smerom k baru, ku ktorému pomalým krokom vyrazí. Už po niekoľkých metrov mu do zorného poľa padne Marcel zjavne konverzujúci s majiteľkou baru, ktorú si dnes teda príliš neobľúbil. Krátko nad tým našpúli pery a zastaví sa až pri pulte, pričom sa na niekoľko sekúnd zahľadí na barmana, ktorí od neho najskôr nebude chcieť žiadne potvrdenia o veku, ako jeho drahá sestra a objedná si Gin. To sa už obráti smerom k Marcelovi a krátko sa uškrnie pri pohľade do jeho tváre. Mal pocit, akoby sledoval päťkilového ďatľa, čo bolo asi tak príjemné, ako prášky na grcanie.* Ty si ten Davinin prehnane ochranársky priateľ, Marcel všakže? *Prenesie s mierne podvihnutým obočím, než sa otočí späť k baru, nakoľko pred ním v tej chvíli pristane pohár, ktorý s jedným pohybom uchytí a prevráti z polovice do seba.* Vďakabohu...na chvíľu som už mal pocit, že mám namiesto jazyka otvárak. *Prenesie už na pohľad spokojne, pričom
zrakom na chvíľu prejde ku majiteľke, ktorú si ešte pamätá z pódia.* Pekný večierok, mimochodom. Ale skôr by som sa zameral na marketing ako na spev. *Žmurkne k nej jedným okom a s trochu krivým úškrnom na perách dopije všetok obsah pohára a položí ho späť na pult.* Odkáž Davine, že sa ešte uvidíme...*Dodá možno trochu provokačne vzhľadom k tomu, akú veľkú nechuť k nemu zjavne Marcel pociťoval, než hodí na pult pár dolárov a rozíde sa smerom ku dverám. Mohol na ňu počkať, ale prečo by to robil? Jej číslo tiež nepotrebuje, určite mala Twitter a jemu nerobilo problém ju tam nájsť. Vonku už bola taká zima, žeby zamrzli nohy aj mníške. Pomaly vydýchne, vytiahne si zips bundy až ku krku, po čom si zastrčí ruky hlboko do vreciek a vykročí uličkou niekam do tmy.*

*Chvíli poslouchá skladbu, která se rozezní v baru. Na moment pohlédne k podiu a všimne si Sophie u mikrofonu. Nyní si není schopen vybavit, jestli ji někdy dříve slyšel zpívat. Více se přiklání k tomu, že dnes je to poprvé. To už opět upoutá jeho pozornost Kate a Claire. Obrátí se zpátky k nim.* Děkuji. Zatím se zdá příjemný. *Odpoví jim oběma s krátkým pohledem nejprve na Kate a pak na Claire. V daný okamžik nedělá rozdíly v jednání s jednou či druhou. Ačkoliv Kate tady vidí rád a prohodit pár slov s ní a zjistit, jak se jí vede považuje za zpříjemnění jeho pobytu zde, u Claire je to pouze nutnost a nezbytnost, zjistit, co si slibovala od toho vlkodlačího útoku. Nedává mu to smysl. Z jejich slov pochopí, že nejvíce si z jeho rodiny Claire rozumí s Kolem. Jestliže ano, potom nechápe ten zvláštní vývoj. Claire ohrozila jeho rodinu a podílela se i na tom, že vše vyústilo ve smrt jeho bratra a ztráty Hope na dobu neurčitou. Neví zatím, co si o tom myslet, ale hodlá si to zjistit. Netěší ho, že to musí řešit tady v baru Sophie, ale bere to na druhou stranu jako znamení, když zde na Claire narazil. Nejprve si poslechne Kate a většinou při tom na ni kouká. Tváří se zaujatě, tím, co mu povídá. Nepatrně se usmívá a vypadá navenek v dobré náladě. Pokývá nad její odpovědí chápavě hlavou.* Já? *Zamyslí se krátce nad její otázkou.* U nás se toho moc nezměnilo. *Zavrtí krátce na to hlavou a jeho pohled zvážní. Vzpomínky na bratra, kterého ztratil u něj vždy vyvolávají silnou bolest na srdci, která se mu zdá silnější, jak se čas posouvá kupředu. Má dojem, že v tomto případě čas rány nezhojí, jen je zacelí, ale pod povrchem dál existují a více se dostávají do jeho srdce a trhají ho na kusy.* Stále nemůžu chvílemi uvěřit, že to, co se stalo před tím je pravda. *Odpoví Kate. Po celou tu dobu zůstává vážný. V očích mu párkrát problýskne ta bolest, kterou nyní zase více, než kdy jindy vnímá. Je jasné, že je k ní upřímný a nic nezakrývá ani nepředstírá. Po tváři mu přeběhne posmutnělé pousmání, když si vybaví zpětně celý dlouhý den.* Dnešní den byl zajímavý. *Potlačí trochu ten nejviditelnější smutek, když pokračuje. Věnuje teď více pozornost Kate, než Claire, ale i ji stále velmi dobře pozoruje a vnímá.* Hned ráno jsem byl svědkem návratu tvé matky do New Orleans. *Oznámí jí a při tom na ni zkoumavě kouká.* Bylo to dost nečekané... *Větu nakonec nechá vyznít do ztracena, to co chtěl ještě dodat, si nakonec rozmyslel. Nepřišlo mu to vhodné rozebírat před Kate. Je, ale vidět, že skutečnost, že Genevieve žije pro něj byla překvapením. Neměl o tom tušení do dnešního rána.* Ale je to štěstí, vědět, že je Genevieve na živu. *Pokračuje hned na to trochu z jiného soudku a jeho pousmání na rtech už je trochu potěšenější. Její změnu v chování nyní nerozebírá a neřeší. Bere to za dočasný problém, který se Genevieve naučí zvládat.* Jistě jsi ráda, Kate. *Odvětí.* Kéž by to bylo možné i u tebe Niklausi. *Pomyslí si pro sebe a na krátko se zadívá někam do prostoru mezi obě jeho současné společnice. Jeho nálada opět slabě poklesne. Dívá se tím směrem, jen chvilku. Kate ho probere a upoutá jeho pozornost brzy opět na sebe. Zaslechne něco o nápojích a koukne na její sklenici a pak shlédne na tu svou, kterou drží v pravé ruce.* To ano. *Přikývne a opět se mu podaří vytvořit na tváři docela příjemné pousmání.* Dostal jsem na něj chuť. *Dodá.* Na Genevieve a na to, že je zpět. *Pozvedne pak v přípitku svou skleničku s Martini. S vřelým pohledem a upřímným pousmáním koukne na Kate. Je bezpochyby jasné, že ho těší, přese všechno, že se Genevieve vrátila do města.* Určitě je to pro tebe jeden z nejhezčích vánočních dárků, i když si ho dostala trochu dříve... *Dodá, po té svá slova přeruší a napije se trochu ze své sklenice, kterou si pak přendá do druhé ruky.
Chvíle příjemného konverzování pro teď přeruší. Po té obrátí svou pozornost na Claire. Už zase mnohem vážněji a odměřeněji se k ní otočí. Nepatrně pak kývne na její reakci ohledně jejich předchozích setkání. Po té, co Kate přijme jeho podání ruky jí ji stiskne. Pevně, ale má na paměti, že má před sebou příslušnici něžného pohlaví, a tomu stisk i sílu přizpůsobí. Mezitím se jí zadívá do očí. Možná na chvíli jeho pohled trochu zjemní, když si od ní poslechne, že ho zná, a co o něm slyšela. Při tom mírně roztáhne koutky rtů do stran v náznaku jakéhosi zdvořilého pousmání. Trvá to rovněž krátce, než jeho výraz opět zvážní. Přesněji řečeno trvá, jen po dobu jejich seznamování a podání ruky. Jakékoliv zdvořilostní fráze používané během seznamování dnes v případě Claire vynechá. Přesto, že to nemívá ve zvyku, dává přednost raději upřímnosti, před společenskými zvyklostmi. Dnes v případě Claire rozhodně. Přesto zůstává více, než jasné, že za normálních okolností je z něj jistě velmi příjemný a sympatický společník. Claire dnes dává najevo něco z téhle své stránky, jen velmi poskrovnu. Může si za to ovšem sama. Když přeruší jejich vzájemný tělesný kontakt, ruku spustí dolů podél těla. Nepřekvapilo jej, že ho Claire zná. Bylo mu to jasné, sotva ho dnes zaregistrovala. Jelikož, ale chtěl slyšet její jméno, řekl jí i to své. Od sourozenců o ní moc neslyšel.* Bohužel v posledních dobách jsem neměl příliš čas věnovat se své sestře nebo bratrovi a povídat si s nimi o jejich "přátelích". *Odpoví jí chladněji, ale pravdivě na její poznámku. Na slovo - přátelích - použije zvláštní důraz. Je to pro něj nyní spíše všeobecný pojem.* Měli jsme jiné starosti. *Pokračuje dále.* Museli jsme čelit vlkodlačímu útoku. Spojili se s naším nepřítelem, aby mohl provést svou ohavnost, o kterou usiloval několik týdnů. *Začne jí zcela klidně líčit, dané události, jako by o nich Claire nemohla mít nejmenší tušení. Jeho výraz je ovšem po celou dobu velmi významný, probodává jí pohledem, nespouští z ní oči. Chce zjistit i z jejího nonverbálního komunikování a "řeči těla", co o tom ví a jak moc je do toho všeho zapletená. V jeho podtónu zaznívá jakési varování. Je více, než jasné, že o její účasti při útoku ví. Dává jí nyní jakousi možnost říct mu v klidu svou verzi.* Naneštěstí se mu podařilo uspět. Stálo to životy mnoha nevinných. Mimo jiné také mého bratra a Hope. Naší právě novorozené neteře. *Povídá dál. Nyní se více soustředí na to, co a jak chce říct a sledování Claire. Své pocity z té doby nyní velmi úspěšně potlačuje.* Byla zabita ani ne pár hodin po té, co ji Hayley přivedla na svět. *Jeho pohled je v danou chvíli najednou ostřejší.* Vždy jsem slýchával o loajálnosti a soudržnosti vlkodlaků. *Potřese nechápavě hlavou. Diví se ovšem, jen na oko, před Claire. Ve skutečnosti nad tím již přestal přemýšlet, ve snaze to pochopit.* Proto nechápu, jak něco takového mohli provést. Jednomu z vlastních. *Zavrtí hlavou a na chvíli přeruší kontakt očí a zadívá se do svého pití.* Claire, co je mezi vámi a Rebekah, mou sestrou? *Položí jí hned na to nečekaně svou otázku, při jejíž vyslovení k ní opět zvedně pronikavý pohled. Přestože se mu nyní v očích mírně varovně zablesklo, je vidět, že se snaží být objektivní a než udělá nějaký závěr, zjistit si, co nejvíce podrobností. Dává Claire šanci říct svou verzi. Ten zablýsknutí v očích mělo být varování, že nesnese žádnou lež či pokus o přetvářku.*

(Nechtěl, ale nakonec přikývl. Věděl to moc dobře a rozhodně to nechtěl přiznat. Hlavně protože věděl, jak hodně to Dav štve. Dávala mu to hodně často najevo a rozhodně se nebála to nějak skrývat. Spolu se Sophie se podívá na Kaie a pak zpátky na Sophie. Musí se zasmát nad jejím nápadem. Tohle ho vlastně nenapadlo, ale znělo to dobře.) Já spíš přemýšlel nad trháním jiných částí jeho těla. Ale tohle nezní vůbec špatně. Zubů má docela dost, nechceš udělat náramek? Sice jenom to byl tvůj nápad, tak ať z toho něco máš. (Musel se nad tím zasmát. Kdyby je tak někdo slyšel, tak by si myslel, že právě utekli z Arkhamu. Zasmál se nad tím, že by ho museli naklonovat. Tohle by byl asi jediný způsob, protože není nikdo jako Marcel. Perfektní, vtipný, okouzlující, ... černý. Jenom přikývl a dál se k tomu nevyjadřoval. V baru to dneska vypadalo na klidný večírek. Docela ho to překvapilo, ale rozhodně si nestěžoval. ) Knírek by mi asi neslušel. Možná mi ale budou slyšet dlouhé vlasy, někam sem. (Ukázal několik centimetrů nad úrovni ramen a usmál se. Rozhodně by mu ani delší vlasy a knírek neslušel. Vypadal by jako nějaký pedofil hlavně v Davinině přítomnosti.) Já nejsem narcista. Jenom se mám rád, což je naprosto něco jinýho. (Přikývl a tvářil se velmi vážně. Rozhodně o sobě nemohl říct, že je narcista. Jemu to tak nepřijde. Prostě je jenom jistý sám sebou.) Dobře. (Objednal jí pití a počkal krátkou chvíli, než jim ho barman přinesl. Přisunul skleničku sody s ginem před Sophie a u sebe si nechal svého Morgana. Pozvedl ho do vzduchu a usmál se.) Tak na mojí zdárnou kariéru okouzlujícího zpěváka. (Zasmál se a přiťukl si s ní. Kopl to do sebe a položil prázdnou sklenku na pult. Otočil se za hlasem a všiml si Kaie. Mírně se zamračil a znovu si ho prohlédl. Představoval si, jak mu trhá zuby a následně si z nich dělá set. Náramek pro Sophie, řetízek pro sebe a náušnice pro Davinu.) Ano, to budu já. ("A ty jsi ten brzo mrtvý, bez genitálií kluk, co se motal okolo Daviny?" dodal v duchu, ale raději nic neřekl. Zakroutí hlavou nad jeho rádoby vtipnou poznámkou a sleduje ho s pohledem "Co tu chceš?". Zakroutil hlavou, když promlouval k Sophie a dával jí skvělou radu do života.) Jasně. (V jeho hlas byl znít nesouhlas. Věděl, že to Dav stejně bude muset předat. Byla by naštvaná, kdyby jí nic neřekl a navíc tu byla Sophie, která by jí to mohla taky říct. Pohledem ho vyprovodil ven a pak se otočil zpátky na Sophie.) Oficiálně se mi nelíbí. (Krátce pronese.)

(Zasměje se jeho nápadu trhání jiných částí těla.) Nikdo neřekl, že musíš zůstat jen u těch zubů. Hmm takový náramek by mi opravdu slušel viď? (Natáhne ruku a začne si jí prohlížet a přitom představovat ten náramek ze zubů. Ruku pak stáhne zpět k tělu. Už má v sobě celkem dost alkoholu a není divu, že má takové bláznivé nápady. Opilá sice není, ale v náladě rozhodně byla. Podívá se na něj, jak naznačuje, jak dlouhé vlasy by mu slušeli. Vybuchne smíchy.) Ne. (Zavrtí hlavou. Dlouhé vlasy by mu rozhodně neslušeli. Ani si to v jeho případě nedokázala představit. Dlouhé vlasy u chlapů přímo nesnášela a Marcel by vypadal jak idiot.) Aspoň někdo tě má rád. (Vezme si z baru sklenku, když jí Marcel přisune k ní a ťukne si s ním.) A na všechny ty fanynky se zlomeným srdcem. (Zasměje se. Napije se o něco více než normálně a poloprázdnou sklenku si odloží na bar. Když k nim přejde ten kluk, který byl před nějakou chvíli ještě s Davinou, svraští obočí. Na první pohled sebejistý a drzý parchant, s kterým si rodiče určitě nevěděli rady. Pozoruje ho obezřetným pohledem. Když promluví na ní a pak ještě mrkne, nejraději by mu srovnala ten jeho ksicht. Ne kvůli tomu, co řekl, ale jak to řekl. Rozhodně jí ničím neurazil, on ne.) Dávej si pozor na pusu, chlapečku. (No sice nemohl být o nic mladší než ona, ale rozhodně byla starší. Pozoruje ho pak, jak odchází. Nevychovanec. Dnešní mládež ani nečeká, aby se osobně rozloučila a raději posílá vzkazy po někom jiným. Koukne se pak zpět na Marcela.) Nejspíš začnu dnes připravovat provázek na ten náramek a řetízek. Z něho rozhodně nevzejde nic dobrého. (Raději do sebe kopne zbytek sody s ginem. Samozřejmě by nejraději řekla Davině, ať se od něj drží dál, ale to by k ničemu nebylo. Davina by se akorát naštvala, že jsou s Marcelem moc ochranářský a ten blb je milý kluk. Opět se rozhlédne po baru a uvidí nějakého muže s cigaretou v puse. Ještě tohle. Po chvilce pozorování zjistí, že to je upír. S pohledem upřeným na toho upíra, promluví na Marcela.) To je někdo nový od tebe? (Vlastně jí ani nezajímá odpověď a zamíří k tomu upírovi. Vezme mu drze tu cigaretu od úst a podívá se na něj.) Chceš ukázat, jak kouří Bob a Bobek. Víš ty animované postavičky z dětské pohádky. (Utrhne filtr a hodí ho na zem.) Bob kouří jedině bez filtru. (Začne pak lámat zbytek cigarety na malé kousíčky, až nezbude nic k vykouření a všechno pustí na zem a ještě rozšlape botou.) A Bobek nekouří. Tohle je nekuřácký bar panáčku, takže zapálit si můžeš jít tak akorát ven.

*Takže i kdyby to s tím džusem, který vylila na jeho triko brala jako záminku k seznámí, zřejmě by tím na něj udělala dojem. Což bylo na jednu stranu vlastně potěšující, i když nebylo nic pravdy na tom, že to bylo udělané právě za úmyslem seznámit se. Dle jeho slov vážně přisuzovala, že mu to ani zdaleka nevadilo. Vážně to bylo čím dál víc zvláštnější, že na ni udělal dojem někdo jako je on. Možná bylo i zvláštní, že na něj udělala dojem ona, jelikož by ho typovala na někoho, kdo má naprosto jiný vkus. Po celou dobu tančení se cítila vážně příjemně, možná až nad očekávání. Tento večer byl natolik skvělí v jejich očích, že se snad i bála, že by se mohlo něco pokazit. Usměje se, vážně tak moc stál o jejich další setkání. Jak by z toho nemohla být přeci jenom nadšená? Jevil o ní zájem, ona vlastně o něj taky by se dalo říct. Ne, nedalo by se to říct, prostě to tak vážně bylo. Jak lehce ji dokázal poblouznit během jednoho večera, který se ještě nechýlil ke konci? Možná kdyby se po ní stále nedíval tím provokujícím a flirtovním pohledem nebo se stále tak neusmíval a přitom neříkal ty vtipné poznámky, tak by z toho nebyla tak vykolejená. Ale ono se to ubíralo právě tímto směrem a tak už s tím nemohla nic udělat. Není zase pravda, že by byla do něj úplně zblázněná, to ne. Prostě se ji líbil a udělala na ni opravdu dobrý dojem. A na první dojmy se vždycky dává, ne? Vážně by s ním velmi ráda tančila dál a užívala si to, jenomže vážně nutně potřebovala na chvíli odejít a proto se k němu nakloní a oznámí mu, co má v plánu, přičemž se hned od něj odtáhne, ačkoliv ji takhle písnička vážně bavila. Zasměje se opět při jeho poznámce. Pokud bude nějaké příště, tak to vypadá tak, že se za ten den opět hodně pobaví. Ne, že by jí to vadilo, měla humor ráda a tenhle člověk ho měl vážně hodně. Navíc byla na humor zvyklá, když žila s Marcelem, který oplýval humorem i ve chvílích, kdy s ním chtěla mluvit vážně. Byl to takový vtipálek a Kai to měl podobné, takže by si rozhodně nestěžovala a neměla ani proč.* Myslím, že by to nebylo nenápadné. A Marcela raději nepokoušej. Protože on kouše. *Řekne se širokým úsměvem na rtech a ani netuší, že jsou to za dnešek poslední slova, která k němu pronese. Vlastně mu ani nelhala s tím, že Marcel kouše, protože on vážně kousal. Jenomže Kai nemohl vědět, že je upír a že její slova jsou částečně pravdivá, ale nemyslela si, že by Marcel mu nějak chtěl ublížit či mu snad něco říct. Vždyť nic neprovedl, jenom se s ní bavil a Marcel byl prostě až příliš ochranářský, ale ve skutečnosti by si z něj neměl nic dělat. Tedy pokud by mu nedal k tomu nějaký důvod. Poté už se otočí zády k němu a zamíří k toaletám. Vyčkává tam chvíli nervózně řadu a v jednu chvíli i přemýšlí, že by snad šla na pánské záchody, protože nečekaně tam žádné fronty nebývají. Jenomže na něco takového vážně neměla odvahu a tak se opřela ramenem o zeď a vyčkávala. Pomalu se posunovala řada. Zanedlouho se konečně dostalo i na ni a když toalety potom opustila, tak zamířila zpět do baru. Zastavila se na takovém místě, kde měla docela dobrý výhled a to hlavně na taneční parket. Asi ani neočekávala, že by stále byl na parketu, což se jí taky brzy potvrdila, když ho pohledem nemohla vyhledat. Ne, že by byla nějaká stíhačka, nechtěla tak ani působit, ale očekávala, že když se vrátí, že tady stále bude. Alespoň to tak vypadalo. Odvrátí pohled od parketu a zamíří směrem k davu. Když se tak prodírá lidmi, tak se sem tam za sebe otočí a nebo se podívá různě do stran. Jenomže ho nikde nemohla zahlédnout. Teď si připadala jako idiot a vlastně už podruhé za dnešní večer. Ale možná by neměla dělat ukvapené závěry a prostě šel taky na toalety. A nebo prostě odešel a všechno to, co říkal si rozmyslel. Nevěděla, jak se má teď cítit, ale zřejmě by to neměla příliš řešit. Problém byl, že Davina si nemohla pomoct a i kdyby se snažila myslet na úplně něco jiného, tak by se k tomu stále ve svých myšlenkách vracela. Přijde k baru a jednu ruku položí na dřevěnou desku. Nakloní se trochu k barmanovi a objedná si džus, ale tentokrát raději jablečný, kdyby náhodou. Neměla v plánu na někoho svoje druhé pití vylít, ale kdyby přeci jenom měla takovou smůlu, tak ať to byl jiná odstín, než ten černého rybízu. Vytáhne potom z kapsy peníze a zaplatí to. Vlastně to mohla dát na účet Marcela a tak ho trochu vyprovokovat, ale proč by to dělala? Stejně by mu to vůbec nevadilo a v klidu by to zaplatil. Napije se poté ze své sklenice a vypije to během chvíle všechno, jelikož měla za tu dobu vážně žízeň. Když se tak znovu rozhlédne okolo sebe a nevidí ho tam, tak se nemůže zbavit pocitu, že ho už za dnešní večer neuvidí. A proto začne vyhledávat hned Marcela, který je vlastně jenom kousek od ní. Stojí se Sophie u baru a o něčem si povídají a tak s úsměvem zamíří k nim. Než se k nim však dostaví, tak Sophie odejde už k někomu jinému a Marcel taky nevypadá zrovna spokojeně. Za chvíli už stojí po jeho boku a z tváře ji zmizí úsměv.* Děje se něco? *Zeptá se trochu starostlivě a podívá se směrem k Sophie. A to ji právě chtěla pochválit její zpěv. Snad se ta párty nezačne vymykat kontrole.*

Náramek ze zubů určitě, ale nevím, jak by se ti líbil náramek z jeho ehm..ehm.. (Odkašlal si a raději svou větu nedokončil. Moc dobře věděl, že to Sophie dojde a nemusí jí to dopodrobna popsat. Spolu s ní se podívá na její ruku a představuje si ten náramek. Rozhodně by jí slušel, šel by k její pleti. Musel se nad pousmát. Vedli spolu velmi, velmi zvláštní rozhovor. Oba dva toho v sobě měli docela dost, Marcel se sice necítil opilý, a vlastně mluví jako blázen skoro pořád,  ale u Sophie to je zvláštní. Nebo spíš od ní moc často neslyšel takovéhle věci. Dívá se na ní, když má záchvat smíchy. Nechápe, co je tak vtipného. Přece by to nemohlo být tak příšerné. Ne vlastně mohlo, Marcel nikdy neměl dlouhé vlasy. A vlastně by ani nemohl, vyrostlo by mu akorát tak afro. Což rozhodně není dobré.) Fakt ne? (Naklonil hlavu na jednu stranu a chvíli se tvářil vážně. Nakonec se však také usmál a zakroutil hlavou. Zamračí se nad tím, co chvíli potom. On přece není jediný, kdo ho má rád. Je tu určitě víc lidí. Třeba Davina, Sophie. Rebeka? Ano, určitě ho pořád miluje. A nebo ho nesnáší. Ale jak se říká, tak mezi láskou a nenávistí je úzká čára. Nebo nějak tak to je.) Možná, že jsem upír, ale mám city. (Pověděl velmi zdrceně ještě chvíli se snažil tvářit, že ho vážně ranila, ale nakonec se zasmál. Hlavně nad tím, co řekla při jejich přípitku. Jenom přikývl a kopl to do sebe. Mohli ještě chvíli vtipkovat, ale už je vyrušil Kai a oba dva naštval. Sophie rozhodně nevypadala šťastně, že jí takhle osočil. Potom, co odejde, tak se otočí na Sophie a trochu se ušklíbne.) To by jsi asi měla, já si najdu nějaké kleštičky. Aspoň nejsem jediný komu nesedí. (Trochu se pousmál. Byl vážně rád, že divný nepřišel jenom jemu, ale i Sophie. Nebude to tedy jenom v něm, ale bude to v Kaiovi. Rozhodně to však nemohli říct Dav, akorát by se naštvala a naschvál by šla za tím debilem. Raději bude muset držet pusu a krok. Dívá se tam, kam Sophie a už kroutí hlavou. Moc dobře ví, že v tomhle baru se prostě nekouří. A taky věděl, že to ten chlap nepřežije.) Nene. (Kroutil hlavou a vesměs už to říkal k jejím zádům. Otočil se zpátky k baru, opřel si ruce o pult a nervózně na něj poklepával. Uslyší hlas vedle něho a ani se neotáčí. Moc dobře ví, že je to Davina.) Ne, proč? (Poví a už se pomalu začne otáčet.) Myslíš tamhleto? (Ukázal na Sophie a nějakého upíra.) To jenom Sophie vysvětluje jednomu blbcovi, že se tady nekouří. (Zasměje se a znovu začne poklepávat na pult. Vzpomněl si, že by měl předat  vzkaz Dav, ačkoliv ani trochu nechtěl. Hlavou se na ní otočil a křivě se usmál.) Mimochodem, byl tu ten tvůj.. kamarád..prý se ještě uvidíte. (S odporem pověděl slovo kamarád a skoro stejně dokončil i větu. Objednal ještě jednou to samé, co dneska celý den pil a i to pro Sophie. Bylo mu jasné, že to rozhodně bude potřebovat.)

(Když si Elijah povídá s Kate, sem tam je poslouchá, ale spíše ne. Nepřišel jí nějak zajímavý. Ona se věnovala svému džusu a tudíž ho brzy vypila. Objednala si rovnou sklenku vína, jedna jí nezabije, a sledovala ty dva. Elijah takhle vypadal jako příjemný muž, gentleman, ale ten jeho nepříjemný pohled jí utvrzoval spíše u opaku a nebyl ani trochu vlídný. Bedlivě ho sleduje a už dopředu si promýšlí, co mu řekne. Pohladí se po stehně a instinktivně se poškrábe, i když jí nic nesvědí. Už je jí asi jasné, o čem s ní chce mluvit. Otočí se po chvíli zase k nim a sklenku vína, která před ní před chvílí přistála drží jemně v ruce a krouží tekutinou uvnitř sklenky. Sleduje krásně zbarvené bílé víno, jak obkresluje okraje sklenice a houpe se. Připomíná jí to moře. Jak ráda by si zajela na dovolenou. Až bude vhodný čas, tak pojede. Jenže s kým? Maximálně s Kolem, pokud tou dobou nebude s Genevieve. Zase on. Všechno se točí okolo ní. A teď si na ní dokonce připili. Chce si arogantně odfrknout, ale neudělá to. Má teď vážnou tvář. Když si třesou rukou, cítí, jak jí silně tiskne ruku a má pocit, že se jen tak tak ovládá, aby nepřekročil meze a něco jí neudělal. Je ráda, že se alespoň lehce pousmál. Je to dobré znamení. I když říká, jak je elegantní atd., má na rukou určitě spoustu krve. Však také ti nejhorší sérioví vrahové bývají ti lidé, do kterých by jste to nečekali. Pozorně ho poslouchá. Zatím nic neříká. S nepříjemným pohledem přejde jeho poznámku o "přátelích" a poslouchá ho dál. Jakmile domluví, tiše si povzdechne a její pohled značí připravenost mu říci pravdu. Koukne se na Kate.) Nevadilo by ti, nás na chvíli nechat o samotě? (Vrhne na ní prosebný pohled a jakmile Kate odejde, zahledí se Elijahovi upřímně do očí.) Vím o všem. A je mi líto vaší ztráty. Jak to vím? Od Kola. A ty vaše nepříjemné pohledy... Vy, Sophie, Marcel a ostatní... Vím, co si myslíte. Ano, byla jsem v sídle ten den, co se to stalo. A ne, nejsem s Oliverem. Jsem stále pod vedením Jacksona. To on mi dal tenhle prsten. Ale myslím, že o něj stejně brzy přijdu, nezasloužím si ho. Je to všechno hrozně komplikované. (Koukne se mu do očí, povzdechne si a pohladí se po ruce.) Ale vy máte zřejmě času dost, takže to stihnu vysvětlit. Rebekah se mně už mockrát pokusila zabít. Důvod měla jeden. Kdysi si Marcel vybral mne místo jí, a i když s ním už nejsem, pořád žárlí. A jednou jsem měla to štěstí, že když ze mně vaše sestra vymlátila skoro všechen život, co ve mně zbýval, objevil se Oliver a zachránil mi život. Dohodli jsme se, že se Rebecce pomstím, a že můžu jít s nimi, abych měla navrch. Nevěděla jsem, co zamýšlejí. Nechápejte mě špatně, ale jediné, co mně zajímalo, bylo to vaší sestře oplatit. A tak jsem šla. Nevyšlo to úplně podle mých představ a byli a jsou z toho jen nepříjemnosti. (Odmlčela se, zahleděla se mu do očí a zhluboka polkla. Ty hormony dělaly hrozné věci a ona si teď připadala jako malé dítě, co dostalo výprask a hrozně ho mrzí, co se stalo. Vypadala najednou tak křehká.) Ještě jednou, je mi líto vaší ztráty. Vím, jaké to je, přijít o někoho blízkého. Jaké to je, přijít o bratra. (Koukne se mu soucitně do očí. Zná tu bolest až moc dobře. Jsou to rány, které se nikdy nezacelí. Je to nekonečná bolest, která vás mučí. A ani po tolika letech se jí nedokážete zbavit. Chodíte na místa, která vám je připomínají, děláte věci, co dělali oni, a stále cítíte tu jistou prázdnotu v srdci, kterou nic nevynahradí. Musí to pro něj být hrozné. Potom se tam ale objevila Rebekah a Claire zatnula pěsti co nejsilněji mohla, aby po ní nevyjela. Při jejím povídání jen vrčela, div jí z pusy nekapala pěna, jak jí rozlítila. Kopla do sebe zbytek vína. Měla chuť jí teď omlátit tu její blonďatou palici o stůl. Varovně se na ní zamračila.) Od té doby co jsem přijela, se snažíš zničit můj život. Asi bych ti měla zatleskat. Daří se ti to, ale nikdy to nedotáhneš ke konci. To ti slibuji. A co kdyby jsi přestala konečně řešit můj život a zaobírala se radši tím svým? S Marcelem už nejsem, tak si ho klidně měj. Žárlíš, že čekám dítě? Tak to je už opravdu hodně smutné. Nic o mně nevíš a nemáš ani tu úctu, si poslechnout tu druhou verzi. Tím pádem, nemáš žádné právo mně soudit. Ty rozhodně ne. To ať už mne radši popraví Klaus, nebo Elijah, cokoliv lepší než tohle. (Vrhne na ní vražedný pohled, znovu na ní zavrčí a potom pohlédne rozzuřeně na Elijaha. Byla rudá vzteky, ale ne kvůli němu, ale kvůli Becce. Je těhotná, vlkodlačiče, je předurčená k tomu, aby neudržela svůj vztek. Je to jako dráždit hada bosou nohou. Najednou se jí z toho chtělo brečet. Bylo jí z toho všeho zle. V krku se jí udělal knedlík a hlava jí víc než třeštila. Jako kdyby se měla rozletět na milion kousků.)

(Zamračí se, když vyjdou z jeho úst první slova. Už hned po tomhle zjistí, že to je nějaký nový upír nebo je nový ve městě, jinak by jí něco takového neřekl. Když chytí rukou její bradu, svou rukou mu do ní praští, i když docela zbytečně, protože to byl upír a její rána mu jistě nevadila. Znechuceně se na něj podívá a prudce se otočí, když kolem ní projde a ještě jí strčí do ramene. Svraští obočí a upíra sleduje pohledem, i když ho pak ztratí z dohledu. Pomalu se vrátí k Marcelovi a Davině, která přišla ve chvíli, kdy ona odcházela. Usměje se na oba dva a vezme si sklenku do ruky, která akorát přistála na baru.) Co jsem zmeškala? Mimochodem, díky za pití. (Zvedne ruku se sklenkou a podívá se na Marcela. Začne se pak rozhlížet po baru a uvidí toho blbečka, jak se blíží ke Kate. Ne, tohle už na ní bylo moc.) Omluvte mě, musím ještě něco vyřídit. (Ani se nepodívá na Davinu a Marcela a s nebezpečným výrazem na tváři si to namíří k nim. Podívá se nejprve na Kate.) Promiň, ale tenhle upír není vážně nic pro tebe. (Pak se podívá na toho chlapa a pomocí své moci mu omlátí hlavu o bar a pak znova. Nakonec mu jen způsobí neskutečnou bolest hlavy.) Přišel jsi do nesprávného baru. A zahráváš si s nesprávnou osobou.

(Dívá se na toho upíra, jak se snaží bojovat s bolestí, kterou mu způsobuje. Její výraz na první pohled působí naštvaně a opravdu hodně naštvaně. Neměla nic proti upírům, pokud se chovali slušně, ale tenhle se rozhodně nechoval slušně. Navíc to nebyl Marcelovo upír, takže s ním mohla vymést, jak chtěla. Být to Marcelovo upír, tak se ani nechová tak neslušně. Marcel si svoje upíry dokázal vycvičit, aby se v jejím baru nechovali jak blbci, nedělali bordel a rozhodně věděli, že si nemají zahrávat s čarodějkami. Jenže tenhle upír ani snad nevěděl, že ona je čarodějka. Bůh ví, zda věděl vůbec o existenci čarodějek. Jeho slovům se jen zasměje.) To chci vidět. (Podívá se na zem k jejím nohám, kam plivl. Tohle jí už nedokázalo vykolejit. Chtěla ho ještě kopnout do obličeje, ale to nestihla. Pak se konečně otočí na Kate a začne vnímat její slova. Sophie se vlastně dost ulevilo. Ten vztek, který cítila díky Genevieve, pak díky tomu klukovi a teď díky tomu upírovi, zmizel. Vybila si to vše na něm. Kývne hlavou.) Ano byl to upír. Upír, kterého nestvořil Marcel. A upír, který za tebou jistě nepřišel, protože tě chtěl pozvat na drink. Měla by sis dávat větší pozor s kým mluvíš Kate. (Teď by si mohla podat ruku s Marcelem. Sama byla příliš ochranářská. Ale slíbila si, že se o Kate postará, i když tu byla opět Genevieve, stejně se toho držela. Genevieve se totiž teď nedokázala postarat o Kate, když se nedokázala pořádně postarat ani o sebe. Podívá se pak na bar a zem, kde byla krev. Bezva. Sama hlídala, aby tu nevznikla rvačka a nakonec jí sama vyvolala. I když to rvačka vlastně nebyla.)

*Získá dojem, že jeho rozhovor s Kate se velmi brzy stočí k těm méně příjemným a veselým věcem. Neujde mu, jak se změní její výraz během toho, co jí říká o sobě a jeho rodině. Váží a oceňuje její účast nad tragedií, která je postihla, ale nepřeje si, aby se kvůli tomu ona cítila nějak špatně. Kate rozhodně z ničeho neobviňuje.* Netrap se tím, Kate. *Promluví na ni vlídně a nepatrně se pousměje.* Ty za nic z toho, co udělal tvůj otec nemůžeš. Nerad bych, aby si se kvůli tomu cítila špatně. Zeptala si se a já odpověděl. Mívám ve zvyku být upřímný. Nic víc zatím nehledej. *Dopoví to, co jí k tomu chce říct stále s tím mírným úsměvem na rtech. Pak se jejich téma posune k Genevieve. Pozoruje její výraz, zatímco o ní on hovoří. Poslechne si její zpověď a přiznání, že o tom všem vlastně celou dobu věděla. Vypadá překvapeně, jen pár vteřin. Kate mu díky tím pár věcí objasní a protože mu to zní docela logicky, jeho překvapení nahradí spíše výraz, že něco takového zní docela srozumitelně a dává to smysl. Párkrát kývne hlavou.* Genevieve nám dnes ráno připravila jako zlatý hřeb našeho setkání v našem domě, Hayley. Nejspíše také věděla nějakou dobu, že Genevieve žije. *Nastíní jí, za jakých okolností prvně viděl Genevieve on. Pozoruje, jak se mění její výraz i nadšení z návratu své matky.* Chování Genevieve se trochu změnilo... *Poznamená na to, když už Kateino nadšení opravdu pomine.* Tvá matka je, ale velmi silná osobnost s nezlomnou vůlí. Potřebuje, jen čas na to, aby přijala změny, kterými si musela projít. Buď trpělivá. *Promluví na ni klidně, ale přesvědčivě, když ji nabádá, aby se zbytečně netrápila. I když s Gen strávil po jejím návratu, jen velmi málo času, stihle si udělat docela rozumnou představu toho, co se u ní děje. Nemá smysl to zde z Kate, ale detailněji rozebírat. Snaží se jí proto, jen uklidnit a povzbudit. Během přípitku se na Kate povzbudivě pousměje.
Začne se věnovat po té více Claire. Sem tam přelétne lokál pohledem. Zahlédne nejprve Sophie v družném rozhovoru s Marcelem. Nad něčím se výborně baví, ale neslyší o čem. Za prvé je v baru příliš hlasitá hudba a na straně druhé, respektuje jejich soukromí a proto je ani nemá snahu odposlouchávat. Na parketu se tančí. Když se na chvíli zaměří na tanečníky, zdá se mu, že vidí blonďatou kštici své sestry Rebekah. Aby svlažil hrdlo, přestane tancující pozorovat a napije se. Zaměří se pak opět více na Claire, i když si všímá i Kate. Kate pochopí z jejich tématu, že je to něco důležitějšího a nechá jim tak jistý prostor. Poděkuje jí za to nepatrným pokývnutím hlavy a mírným úsměvem. Doufá, že pak bude mít třeba ještě možnost s ní prohodit pár slov. Otočí po Kateině vzdálení hlavu na Claire a vyposlechne si její vysvětlení a vše ohledně incidentu během útoku v sídle, a co mu předcházelo. Z toho, co Claire povídá se mírně zamračí, protože zjištění zatím vším je žárlivost, pomstychtivost a hlavní roli v tom má jeho sestra není právě nejlepší zjištění. Všímá si Claire po celou dobu velmi pozorně, a proto si je jistý, že je upřímná a říká mu pravdu. Párkrát během její řeči chápavě kývne hlavou. Většina z toho mu dává docela dobrý smysl. Nepochopí ovšem, jak mohla slepě přijít na Oliverovo zavolání, navzdory tomu, když věděla, co je mezi vlkodlaky, a co Oliver do té doby napáchal. Hlavně, když jak sama tvrdí je jejím Alfou Jackson. Nemá přesné informace o tom, co je teď s vlkodlaky v Zátoce. Nad tím proto pro změnu hlavou zavrtí záporně. Je vidět, že takové chování je jemu nepochopitelné. Jelikož jí, ale dává možnost mluvit, nijak jí do hovoru nezasahuje. Poslouchá jí celou dobu, bez přerušení. Většinou se tváří klidně nebo se mírně mračí. Snaží se nedávat nyní před Claire najevo nějaké emoce nebo pocity. Když mu pak vyjadřuje lítost nad jejich ztrátami, nepatrně povolí svůj podmračený výraz a kývne. Věří jí, že to myslí upřímně, i když jim to nic a nikoho nevrátí.
Znenadání se za jeho zády ozve hlas Rebekah, o které se dozvěděl právě ne příjemné věci, které ho u ní docela zklamaly. S lehkým pozvednutím obočí se od Claire odvrátí a otočí se za hlasem a zaregistruje tak svou blonďatou sestru, která k ním dojde. Své překvapení hned překoná a uvítá jí teď spíše tázavým pohledem.* Rebekah... *Osloví jí místo pozdravu. V hlase mu zazní jakési tiché varování. Když již slyšel Claireinu verzi příběhu nepotřebuje tady řešit nějaký konflikt mezi vlastní sestrou a Claire. Sleduje sestru pozorně. Nemá v úmyslu jí dnes cokoliv násilí podobného dovolit.* Buď si jistá, že s tebou budu chtít také mluvit, ale teď hovořím s Claire. *Odpoví na její poznámku. Rebekah, ale jako by ho neslyšela, se pustí do své verze. Je mu jasné, že nemá smysl jí nyní cokoliv říkat nebo se ji snažit zastavit, dokud nepoví, co má na srdci. Využije toho a napije se martini. Při tom, ale Rebekah stále pozoruje, kdyby snad měla nějaké nekalé úmysly. Nad sestřiným lehkovážně vypovězeným příběhem, kdy dává najevo, že to vlastně není nic důležitého a v podstatě je to z jejího pohledu jedna velká nuda, v jeho tváři se objeví jistý úžas. Jsou okamžiky a tohle jeden z nich, kdy svou sestru nechápe. Miluje ji a přeje jí štěstí. Některé její chování a způsoby, ale neschvaluje. Tenhle případ, který nyní slyší z obou stran rovněž neschvaluje. Ani jedné, ani druhé. Přijde mu to naprosto zbytečné a hloupé. Než k tomu stačí něco povědět dál, Rebekah ho překvapí tím, co řekne o Claireině těhotenství. Pohlédne z Rebekah na Claire a pozorněji sklouzne očima po jejich křivkách. Zastaví se na pár vteřin na jejím bříšku, které má šikovně schované v rafinovaně řešených šatech. Jeho "průzkum" trvá jen několik vteřin. Nakonec zvedne oči Claire do tváře. Z jejího pohledu usoudí, že její trpělivost s Rebekah právě dosáhla vrcholu. On ještě stále tak trochu zpracovává všechny informace, hlavně ty ohledně toho, že Claire je těhotná a svým způsobem od teď nepostižitelná, alespoň pro něj. I když potom všem, co od ní dnes slyšel, přes počáteční zlobu, kterou už stačil překonat, by stejně rozhodování o jejím osudu za to, na čem se podílela přenechal Hayley případně Jacksonovi. V jeho případě ho to zajímá mnohem více. Když se Claire dostane k popravování, rozhodne, že už toho bylo dost.* Dámy, to by dnes stačilo. *Poznamená trochu živějším tónem, aby na sebe upoutal jejich pozornost. Sjede je jednu po druhé pohledem, který naznačuje, že už toho má v danou chvíli tak akorát.* Co jsem potřeboval to jsem slyšel. *Pokračuje pak už mírnějším hlasem. Z Claire koukne na Rebekah. Vypadá z obou dost zklamaně. Rozhodně netušil, že bude muset poslouchat takové důvody.* Zbytek si necháme k dořešení na příště. *Povídá dál a dívá se při tom na Rebekah. K jeho uším při tom dolehne jakýsi rozruch kus od nich. Pohlédne tím směrem. Uvidí Sophie, jak pomocí kouzel zpracovává jemu neznámého chlapa. Chvilku to sleduje, ale zdá se, že Sophie to zvládá, a tak se otočí zpět ke svým společnicím. Nyní se otočí na Claire. Jeho výraz a tónina hlasu jsou stále ostřejší, ale už ne tolik jako na začátku.* Buďte si jistá, že nikdo nestojí žádnou popravu. *Poznamená. Vypadá trochu nechápavě, když slyší Clairein závěr toho, co od nich snad očekává. Jako by vraždil a popravoval lidi na potkání.* Vlkodlaci a ti, kteří jsou na jejich straně a podíleli se na útoku se budou velmi brzy zodpovídat z toho, co spáchali. Včetně vás, Claire. *Pokračuje.* Měla byste s tím počítat a připravit se na to. *Doporučí ji.* Už vás nebudu rušit. *Dodá hned v zápětí.* Jsem rád, že jsme si mohli promluvit a děkuji za vaši upřímnost. *Kývne při tom krátce hlavou.* Budu na to pamatovat. *Ujistí ji.* Přeji příjemný zbytek večera. *Rozloučí se s Claire. Po té se otočí ke své sestře. Vypadá teď trochu unaveně. Představoval si to trochu jinak, ale na druhou stranu je rád, že slyšel obě verze najednou.* Pojďme. *Naznačí Rebekah, že už dnes Claire nechají být. Vezme Rebekah za paži a přiměje ji otočit se ke Claire zády. Mezitím se od ní trochu vzdálí od barového pultu více do prostoru místnosti. Zalétne pohledem zase na chvíli k Sophie a Kate. Vypadají už v pohodě.* Rebekah, vím, že to nemáš jednoduché, zvláště teď, potom všem. Je mi to líto. *Otočí se nyní zpátky ke své sestře. Pustí její ruku a postaví se k ní čelem. Pohlédne jí upřímně do očí. Už je zase klidný.* Nic se, ale nezlepší a ani se nebudeš cítit líp, když si svou zlost, frustraci budeš vybíjet na okolí. *Promlouvá k ní dál docela potichu, aby ho slyšela pouze ona.* Potřebujeme tohle město udělat bezpečné. Měli bychom společně táhnout za jeden provaz. Ne se zabývat takovými žabomyšími válkami, jako teď ty s Claire. *Povídá dál, snaží se být přesvědčivý a připomenout, co je pro ně prioritou. Když domluví, trochu si vydechne, jako by to bylo velmi náročné a vysilující.* Já už půjdu, Rebekah. Dobrou noc. *Rozloučí se pak s ní. Otočí se od ní a zamíří zpět k baru. Cestou dopije zbytek pití a postaví prázdnou skleničku na pult. Přešla ho chuť pobývat zde déle. Od baru si cestou k východu vezme kabát a zase si ho oblékne. Když pak opouští bar, během toho, co projde jen pár metrů od Sophie a Kate, pokývne jim hlavou na rozloučenou a vytratí se z baru ven do tmy.*

(Jen lehce kývne na její slova. Sice to nemohla vědět určitě, zda si pak z Kate chtěl udělat svačinku, ale i kdyby ne, tak on prostě v její blízkosti nebude. Kdyby se choval normálně, slušně a nebyl takový debil, tak by proti němu nic neměla, ale už od pohledu působil špatně.) Ne, každý upír je špatný. Ale tenhle bohužel byl. Radila bych ti raději se poohlídnout po milém obyčejném klukovi. Bude to bezpečnější. (A hlavně by Sophie zas měla naučit Kate něco nového. Když jí žádal Kaleb, aby ho naučila nějaká útočná a obranná kouzla, myslela si, že to nebude třeba, ale zmýlila se. Musí si promluvit s Margaret a změnit výuku mladých čarodějek a čarodějů, aby se dokázali pořádně bránit proti útokům.) Já se naučila nebýt ze všeho hned nadšená. Pak se vyhnu většího zklamání. Toho blbce vůbec neřeš. Ale řekla bych, že máš spíš na mysli Genevieve. Potřebuje čas, aby se s tím vypořádala. Pro čarodějku není lehké být upírem. A zatím nevím, jak bych jí toho mohla zbavit. To kouzlo, které fungovalo na mě, by na ní nefungovalo. Nemůže se takhle stát opět kotvou. Takže to, co ti dnes řekla, si neber tak osobně. (Ona sama to raději taky aspoň pro dnešek hodila za hlavu. Chtěla se totiž bavit a to se jí dařilo s Marcelem, než k nim přišel ten kluk a pak viděla toho upíra.) Ano, umřeli. Vypadá to, že někdo tvoří nové upíry a nemají žádný řád. Což se mi rozhodně nelíbí. (Nejen že tu vládli vlkodlaci, ale začali se tu hemžit upíři a ona nevěděla, kdo je stvořil. Ale existovalo jen pár upírů, kteří to mohli udělat. Nebo přišli nějací noví.) Co kdyby jsme neřešili upíry? Dáme si panáka a pak tě Jack odveze domů. Párty stejně bude už končit a myslím, že pro dnešek jsi toho zažila už dost. (Lehce se pousměje. Otočí se k baru a objedná dva panáky vodky. Vezme pak ubrousek a trochu otře tu krev, aby nebyla všem na očích.)

*Vlastně když přišla za Marcelem, tak mu přímo mluvila do zad, zda se něco neděje. Podívala se směrem k Sophie, ale jen na okamžik, než se vrátila k Marcelovi a čekala, až se uráčí jejím směrem otočit. Asi nebylo žádným překvapením, že ji hned poznal. Ještě, aby ne, když spolu bydlí a její hlas slyší prakticky denně. Když to Marcel udělá, tak jenom trochu nadzvedne obočí, ale ve tváři má stále výraz, že dnešní večer pro ní dopadl vážně dobře. Tedy až na to, že se Kai někde vypařil, ale své pochybnosti ohledně toho nedávala na sobě nijak znát. Stačilo, že se s tím zaobírala vnitřně. Když poukáže na Sophie a nějakého chlápka, tak souhlasně přikývne.* Ano, támhleto. Já jen, že...*Dál už to nedořekne, jelikož se Marcelem pustí do vysvětlování. Chápavě přikývne na jeho slova a nemá potřebu už ani větu dokončovat, protože se stejně týkala Sophie, ale on jí to vysvětlil. Trochu se nad tím pousměje a založí si ruce na hrudi. Těká pohledem mezi Marcelem a Sophie, která si vyřizuje své účty s jedním ze zákazníků. Jakmile se Marcel zmíní o Kaiovi, tak se k němu otočí.* Byl za tebou? *Zeptá se trochu překvapeně, ale rty se ji roztáhnout do takového toho šťastného úsměvu. A najednou jako kdyby z ní všechny ty pochybnosti spadly. A taky, že se tak stalo. Sice odešel bez toho, aniž by něco řekl, ale aspoň nechal po Marcelovi vzkaz i přes to, že věděl jaké pohledy na něj Marcel vrhá. Položí mu potom ruku na paži se širokým úsměvem.* Neměj obavy, umím se o sebe postarat. *Ujistí ho. Nemohla přeslechnout ten tón s jakým to říkal. Buď se mu nelíbil a nebo jenom se mu nelíbil žádný kluk po jejím boku. Ale nenechala by se v něčem takovém vůbec omezovat. Je si ale jistá, že toho si je Marcel velmi dobře vědom. Když se za nimi vrátí Sophie, tak se na ni usměje. Konečně ji má za dnešní večer šanci pozdravit. Dlouho se neviděly, vlastně naposled spolu mluvily v sídle.* Vlastně nic. Mimochodem netušila jsem, že umíš tak skvěle zpívat. *Řekne jejím směrem, ale než se dočká nějaké odpovědi, tak je Sophie zase opouští. A proto se obrátí znovu k Marcelovi.* Zdá se, že má dnes toho hodně. Já už zřejmě půjdu domů. Tak se asi uvidíme tam, i když ty přijdeš určitě za světla, což znamená, že já už budu spát. *Zasměje se.* Dobrou noc. *Řekne Marcelovi a pak nečeká, zda s ní odejde nebo ne. Kdyžtak se může připojit po cestě, když bude chtít. Ještě se podívá směrem k Sophie, ale nestihne se s ní rozloučit, nechá ji, aby si vyřídila své záležitosti. A potom si vezme svůj kabát, obleče si ho a vyjde z baru pryč. Zamíří směrem domů.*

(Sleduje při svém vyprávění a objasňování Elijahovu tvář. Je ráda, že jí dal možnost říct i svojí verzi, a ne poslouchat ty ostatní a odvozovat si pouhým sledováním a tím, co viděl a slyšel. Nebyl jako ostatní. Nebyl například jako Rebekah. Vezměme to třeba takhle. Kdyby sem Claire poprvé přijela třeba dnes a Rebekah se o ní dozvěděla nějaké klepy, které by třeba ani nebyly pravda, hned bez meškání by jí zabila. Takhle to Claire viděla. Elijah si alespoň nejdříve našel nějaké důkazy, vyslechl více lidí, a nenechal to jen tak, že tenhle tohle řekl, tak jí zabijte. Kdyby Rebekah byla detektiv, byli by všichni poctiví lidé za mřížemi. Je vidět, že se to snaží pochopit, podle jeho gest, jako je kývání hlavou. Potom ale vidí rozdílnou reakci, když zakroutí záporně hlavou. On to nechápe, ale kdyby byl v její kůži, možná by to pochopil. Jistě, pomsta vám většinou nikdy nic nepřinese, ani ten dobrý pocit ne, ale Claire chtěla, aby Rebekah poznala, jaké to je, cítit tu bezmoc. Připadala si jako v nějakém blbém filmu na střední. Kdy ona byla prvák a Rebekah byla hnusná potvora ze čtvrťáku. Připomínalo jí to ten film s těmi nafoukanými holkami… Protivné sprosté holky, tak nějak se to jmenovalo. Za tuhle dobu si zvládla udělat jistý žebříček Původních, seřazený podle oblíbenosti. Na prvním místě byl Kol, potom Alisea, potom Elijah, následoval kupodivu Klaus, předposlední byl Finn a poslední byla Rebekah, kupodivu. Když se Elijah snaží Rebekah v mluvení zastavit, je ráda, ale ví, že to není nijak platné. Její výraz se mění z minuty na minutu, a emoce se v ní bouří. Pozoruje ty dva střídavě a snaží se uklidnit, ale nejde to tak jednoduše. Stihne ještě zachytit Elijahův pohled na její bříško. Není jí to příjemné. Nechtěla, aby to někdo věděl, a teď už to ví snad celé město. Rebekah, Kol, Elijah, Alisea, Sophie, bůh ví kdo ještě. Řekla by toho mnohem více, ale Elijah jí naštěstí zastaví. Na jednu stranu jí to štve, ale na druhou je ráda, protože nebýt jeho, už by po Rebekah skočila a zakousla se jí pořádně do krku, vypouštěla do ní vlkodlačí jed a bůh ví co ještě. Nejradši by jí vydrápala oči svými nehty, ale její oči by se brzy uzdravily, takže by to nemělo sebemenší cenu. Lze vidět, jak se jí vztekem napínají svaly na rukou a pěsti svírá tak silně, až jí kloubky bělají nehezkým způsobem. Ruce má ale schované v klíně, takže to není na první pohled zase tolik viditelné. Pokus jí ale Rebekah chtěla naštvat, dosáhla svého. Jakmile řekne, že si něco nechají na příště, z Claire doslova přetéká ta radost z něčeho takového. Kdyby se k tomu nepřimotala Rebekah, tolik by jí to nevadilo, ale takhle to bylo opravdu nesnesitelné. Poslouchá Elijaha a sleduje jeho oči a gesta. Když dojde na popravu, lehce si oddechne, ale tak, aby to nikdo neviděl, ani neslyšel. Jistě, že to říkala hlavně v návalu vzteku, a také to přeháněla, ale řekla to. Už to nemůže vzít zpátky. Koukne se mu vážně do očí.) Ano, já vím, jsem na to připravená. (Semkne rty k sobě tak blízko, že jí tvoří jen jednu tenkou linii, když je nucená poslouchat Rebekah. Nebaví jí, jak jí někdo z něčeho pořád obviňuje atd. To s Klausem nemyslela doopravdy. Byla to jenom taková metafora, spíše přirovnání. To ale ta malá blonďatá palice nepochopila, a když je někdo prostě blbec, nemá cenu mu něco vysvětlovat. Stejně by si to nenechala vysvětlit a další věcí bylo to, že Calire se to zrovna téhle nafintěné barbie nechtělo vysvětlovat. Na její řeči o Klausovi už nijak nereaguje, nejradši by jí vpálila do ksichtu, že oni nejsou jediná rodina, co to má těžké, že ona alespoň někoho má, že jí alespoň nějaká rodina zbyla, že ví, jaké to je, přijít o sourozence a to všechno, ale všechno jí to řekne jedním pohledem, který vyjadřuje všechny slova, která Claire radši spolkla někam hluboko dovnitř sebe, než toho bude litovat. Její pohled se ale změní během chvíle na nechápavý.) Opravdu, Rebekah? Jestli si dobře vzpomínám, to já jsem si hleděla svého, to ty jsi vždycky měla nějaký problém. Tobě když v životě něco nevychází, najdeš si nějaký pitomý důvod, jak to svést na mně. Není to o něm? Tak proč ses mně snažila zabít ten večer, kdy jsem se s ním bavila? Proč to všechno začalo tím, že si vybral mně a ne tebe? Tak pokud to není o něm, tak o čem? Protože mně už to opravdu nebaví, když to nemá ani žádný pádný důvod. (Stejně ještě tohle Rebekah řekne, i když už je Elijah tak trochu zastavil. Musela to říct.) To já děkuji, že jste si vyslechl i mou verzi tohohle příběhu. (Věnuje se zase Elijahovi. Lehce na něj kývne, že je za to opravdu ráda, že jí dal někdo tuhle šanci.) I vám. (Řekne jakoby na rozloučenou. Je ráda, že jí dají na chvíli pokoj. Pak už je sleduje, jak se vzdalují a o něčem se baví. Hlasitě si povzdechne. Tohle nebylo zrovna to nejpříjemnější setkání, ale přežila to. Neslyší, co si povídají, a tak se otočí zpět k baru a objedná si ještě jeden džus. Sleduje okolí, a jakmile dopije džus, zaplatí, oblékne se a odejde z baru. Porozhlédne se a nasaje tu vůni Vánoc a zimy. Venku je opravdu velká zima a tak se během chvíle oklepe. Chce se ještě chvíli projít po městě, a jak se tak prochází, přemýšlí, zda si nezavolá taxi, nebo půjde pěšky až do zátoky, což by bylo hodně vyčerpávající. Najednou však spaří Kolovo auto. Zřejmě se pro něj Kol dnes večer nevrátí a tak si ho „vypůjčí“. Dříve kradla auta na počkání, takže jí nedělá sebemenší problém auto otevřít a nastartovat. Chvilku to trvalo, ale šlo to. Ještě než se rozjede, vytáhne z kapsy mobil a napíše Kolovi SMS:

kód:

Půjčila jsem si tvoje auto. Najdeš ho v zátoce. Jo, a asi by sis ho měl nechat opravit, bude to potřebovat. – Claire

Následně mobil schová a odjede do zátoky. Snad ho i schválně trochu poškrábe o křoví, když parkuje. Jistě, Kol miloval Genevive, a ta ho teď potřebovala, ale něco jí slíbil a pak se na ní vykašlal. Tak nemá slibovat, když to nesplní. Práskla co největší silou dveřmi od auta a naštvaným rychlým krokem se vydala ke své chatce. Po chvíli už trochu vychladla, ale stejně to pořád nebylo ono. Kol jí naštval, Rebekah jí naštvala. Všichni jí štvali. Osprchovala se, uvařila si čaj od Alisey, a ještě než šla spát, napsala SMS Jacksonovi:

kód:

Ahoj Jacksone. Vím, že píšu jistě v nevhodnou dobu, ale jde o to, že s tebou potřebuji co nejdříve mluvit. Je to důležité. Prosím, dej mi vědět, kdy máš čas. – Claire

Potom ulehne do postele a během chvíle usne neklidným spánkem. Sice jí nestraší žádné noční můry, ale nespí se jí úplně nejlépe.)

(Ačkoliv je to nesmírně neslušné, tak poslouchal rozhovor mezi Claire, Bekou a Elijahem. On ten rozhovor vlastně ani moc přeslechnout nešel. Musel uznat, že docela chápal Claire. Měl by si s ní ale stejně promluvit. Rozhodně až potom, co nebude těhotná nebo pokud bude pod vlivem nějakých uklidňovacích prášků. Vážně není dobrý nápad dráždit těhotnou ženu, natož těhotnou vlkodlačici. Po několika minutách se otočí na Davinu, která k němu přišla. Odpoví jí na její otázku a zasměje se nad tím troufalým upírem. Docela by ho zajímalo, kde se tu vzal. Rozhodně to není nikdo z jeho lidí, ti jsou mnohem slušnější. A vlastně jsou mrtví, takže by tu  ani kouřit nemohli. A na Giu to nevypadalo, ale člověk nikdy neví. Dnešní plastiky dokážou udělat hodně. Zmíní se Dav i o Kaiovi a dává najevo svojí nechuť k tomu klukovi. Tahle nechuť je osobní, Kai se mu nezdá a není jediný komu se nelíbí. Přikývne na její otázku a mírně se zašklebí. Nechápal, proč je z toho tak šťastná. Nebyl to žádný Missák 2015. Model nebo něco podobné, nebyl ani trochu pěkný. Ucítí její ruku na jeho rameni a s úsměvem se na ní podívá.) Tobě se to lehce řekne. Neměj obavy. (Parodoval její hlas, když po ní opakoval "neměj obavy". Nebylo jednoduché nemít obavy, Davina je velmi pěkná holka. Teda rozhodně to není jeho typ a ani o ní nikdy takhle nepřemýšlel. To rozhodně ne! Kluci z ní musí být určitě šílení a kluci jsou většinou příšerní idioti. Hlavně co se týče mladých a nezkušených holek. Na jeho tváři se objeví pobavený úsměv hned, jak k nim Sophie doběhne. Přikývne na její dík.) Ty jsi mu to teda nandala. (Poví Sophie hned po Davině a ani se nedočká žádné reakce. Ohlídne se za ní a pak zase zpátky na Davinu.) Sophie to zvládne, ona to s upírama umí. Dobře, já tu ještě chvíli možná pobudu, jestli se neukáže Cami a pak půjdu domů.  A nedělej ze mě takového alkoholika. (Poslední větu řekl jako, kdyby jí káral, ale pak se zasmál.) Dobrou, Dee. (Usměje se na ní a pohledem jí vyprovodí ven. On tam ještě chvíli zůstane, jenom pro případ, že by se Cami ukázala. Ačkoliv na to moc nesázel. Dal si ještě dvě skleničky a s pohodovým úsměvem na tváři odešel z baru. Domů se dostal asi hodinku po Dav. Ještě jí zastihl vzhůru a tak si s ní ještě chvíli povídal. Začal být docela unavený a tak se rychle osprchoval, a šel si lehnout.)