Rousseaus Bar

(Když se koukala Genevieve na záda, protože jí Kol stále objímal, dívala se vlastně i na Kola. Viděla jeho nechápavý výraz. Ale brzy už se dozví všechno. Vlastně mu osvětlila celou situaci jen díky tomu, že mluvila na Genevieve. Cítila se naštvaně. Byla neskutečně naštvaná na Genevieve. Všechno, co jí řekla, byla pravda. Ona se do New Orlenas vrátila, protože to byl její domov. Šla dnes večer do jejího baru, protože to byl její jakýsi druhý domov. Mohla jít do jakéhokoliv baru, kde by jistě nepotkala ji, Kate, Kola nebo kohokoliv, kdo by jí připomněl starý život. Sophie, Kol a Kate, oni byli její domov. Nejdříve opustila New Orleans, ale pak se vrátila. Je jen otázkou času, kdy si uvědomí, že je nemůže od sebe věčně odstrkovat, protože jí to v ničem nepomůže. Kol pak ještě podpoří její slova a za to byla vlastně ráda. Ale nic to nezměnilo. Genevieve se stále tvářila jako by se to vůbec netýkalo jí. Prozatím to nic nezměnilo. Možná  se jí dostala pod kůži, ale Genevieve to nedávala najevo.) Fajn, to jsem ráda. (Přimhouří oči. Její tón hlasu už nezní naštvaně ani zklamaně. Zní jako by se snad bavila například s Aliseou. Genevieve si tu hrála na bezcitnou mrchu, ale jí to už nerozhodí. Jestli to chce hrát takhle, tak dobře. Vrátí se prostě na začátek. Ale tentokrát to bylo jiné, protože Genevieve se jen bránila citům. Bylo to na ní poznat. Hlavně, když mluvila na Kola ohledně Claire. Žárlila? Možná. Ale něco cítila. Když se k nim pak přidá Elijah, ví, že rozhovor je už naprosto u konce. Sophie už ani neměla, co říct. Všechno, co chtěla řekla a teď se bude držet toho, že nebude Genevieve promlouvat do duše ani jí nabízet pomoc a chlácholit jí nadějemi, že vše bude jednoho dne v pořádku. Pohledem sklouzne k Elijahovi.) Ahoj. (Pozdraví ho. Pak jen sleduje, jak Genevieve odchází. Nehodlá jít za ní. Jen se pak koukne na Kola nic neříkajícím pohledem a napije se ze své sklenky. Vydechne a pohledem se vrátí k Elijahovi.) Nevěděla jsem, že jsi na takové párty. (Při pohledu na něj, si vzpomene na rozhovor s Aliseou. Ale nehodlá mu nic říkat. Buď by to zavrhl kvůli zdraví Alisee a té malé, co čeká nebo by cítil naději, že se opět shledá se svým bratrem a nakonec by to nemuselo vůbec vyjít.)

*Když k těm třem s přáním dobrého večera dojde a zastaví, ihned vycítí ze vzduchu jakési napětí, které mezi nimi panuje. Tohle na první pohled i pro nezúčastněného příchozího, který se nenacházel v obraze, nevypadalo jako nějaké šťastné shledání a oslava blížících se Vánoc. Hudba hrála a spousta hostů se bavila. Tančili, smáli se popíjeli alkohol i nealko nápoje. Jen pár jedinců vypadalo, že je zde nejspíše omylem. Přelétne pohledem opět místnost a zaměří se více na to, kdo se nachází okolo baru. Uvidí tam tu jejíž tvář se mu okamžitě spojí s oním tragickým dnem, kdy se Benjamin spojil s vlkodlaky a ti napadli sídlo. Zabili upíry, kteří měli to štěstí a první útok přežili. Tuhle viděl, jak se snaží dostat jeho sestru Rebekah společně s několika dalšími vlkodlaky. Potkal ji jednou i na plantáži s Kolem. Zdála se mu tehdy neškodná. Jelikož ji, ale viděl při útoku v sídle na straně nepřátel, a jak postřehne na ruce má jeden z měsíčních prstenů, je přesvědčený o tom, že má konečně "štěstí" na někoho z vlkodlaků, které chce vidět mrtvé. Zaměří se na dotyčnou pozorněji. Přimhouří mírně oči, při svém upřeném pohledu. Semkne pevněji svou čelist a ruku, kterou si cestou k bratrovi Sophie a nové upírce Gen strčil do kapsy kalhot, stiskne v pěst. Její rozhovor, jak vzápětí zjistí s Kate - také ji už delší dobu neviděl - mu přijde nezajímavý. Dotyčná - Claire - jak si ze své paměti vybaví její jméno, má nejspíše velké štěstí, že ji potkává až teď večer. Po setkání s ostatními z frakcí a hlavně po té, co od Hayley slyšel její představu, jak se vypořádat s těmi zrádci. Hayley je nechce zabíjet, pokud to nebude nezbytně nutné. Jemu to nepřijde jako právě nejvhodnější způsob. Ti, kteří zradili jednou a dvakrát se podíleli na útoku na upíry a sídlo, pro něj nejsou adepti na udělení milosti. Zrádce by teď bez milosti zabil. Jelikož, ale respektuje Hayleyino přání, může Claire klidně dál ještě sedět u baru, popíjet a povídat si. Jinak by už nejspíš neměla svou hlavu na krku. Claire jeho pozorování jistě musí vycítit. Nakonec jej vyruší Kol, který ho "přivítá". Pohlédne zpět na něj a prohlédne si ho.* Rád tě vidím, bratře. *Poznamená. Jeho pohled se vmžiku změní ze sledujícího na potěšený, je v něm také znát úleva. Nepatrně se na bratra pousměje. Kol má velmi dobrý pozorovací talent. Z něj se podívá zcela klidně a nevzrušeně na šklebící se Genevieve. Vůbec nevypadá, že by byl její přítomností nějak překvapený nebo vyvedený z míry. Chvíli Gen pozoruje. Setká se s jejím krátkým pohledem. Na něm rozhodně nejde poznat, co si v danou chvíli myslí. Když se okolo něj vydá pryč směrem ke dveřím, je dostatečně pohotový a ustoupí jí z cesty. Přijde mu jako velmi nevyrovnaná a naštvaná. Podrážděná. Někoho takového, k tomu novorozeného upíra, který je dosti nestálý, nemá v úmyslu zde zdržovat. otočí se za ní a dívá se, jak mizí dveřmi někam pryč. Napadne ho, že si nevybral zrovna vhodnou dobu pro svůj příchod na večírek. Pohlédne ode dveří zpět na Kola a Sophie.* Zdá se, že jsem přišel nevhod... *Poznamená omluvně. Samozřejmě si, ale myslí své. Genevieve vypadala, že toho má tak akorát dost. Když mluví o svém nevhodně načasovaném příchodu, kouká spíše na Kola. Na Sophie se podívá až po její poznámce. Na moment se zamyslí.* To není pro všechny? *Zeptá se na oko překvapeně.* Zdálo se mi, že ano. *Pokračuje a najednou je o dost vážnější.* Vidím zde zástupce všech frakcí. *Mluví dál. Vypadá soustředěně, jako když má něco na srdci a chce do toho zasvětit i své okolí.* Jen mě překvapuje, že se zde mají tu drzost objevovat vlkodlačí zrádci. *S těmi slovy se významně podívá na Sophie a pak zalétne pohledem na Claire. Dostane chuť také na nějaké to občerstvení. Cítí, že má žízeň.* Omluvte mne. *Kývne na Sophie a následně na Kola. Obejde je a zamíří k barovému pultu, kde si objedná suché Martini s olivou. Zahlédl jej u Kate a nechal se inspirovat. Vyčkává u baru na svůj drink. Má v úmyslu pak pozdravit Kate a zastavit se u Claire. V jejím případě, chce, ale mít něco křehkého v ruce, aby překonal chuť ji na místě urazit hlavu.*

(Lehce se na ní pousměje.) Jistě, zkoušky, tak to se nedivím. Ty jsou potřeba vždy pořádně zapít, zvlášť když jsou dobré. (Potom jí jen bedlivě poslouchala. Sem tam přikývla a potom se na ní koukla.) To je mi líto. (Nevěděla o tom, že je to dcera Benjamina, a ani to vědět nechtěla. Jakmile se ohlédla, viděla jak na ní kývl Kol a ona na něj taky. Zřejmě to s Genevieve nevyšlo moc dobře. Potřeboval za ní jít. Ona sice nebyla moc nadšená. Z jedné strany, je to Genevieve, z druhé, bude tu sama, z třetí, stále ke Kolovi něco cítí. A navíc, co kdyby jí někdo chtěl zabít? Sama se moc dlouho neubrání, takže by to byl rychlý proces. Tohle jí děsilo. Ta smrtelnost. Otočila se zpět na Kate. Po chvíli na sobě spatřila nepříjemný pohled, který jí skoro doslova píchal v zádech. Otočila se pomalinku a nenápadně se koukla, kdo ji sleduje. Byl to Původní, Elijah Mikaelson. Znala ho jen z doslechu a od vidění. Elegantní upír, vždy oděný v obleku. Přeběhl jí z toho mráz po zádech a znovu se oklepala. Z tohohle nekouká nic dobrého. Pozorovala ho, velmi bedlivě a nelíbilo se jí, jak se k nim přiblížil. A měla takový pocit, že se přiblíží o mnohem více. A že to bude mnohem horší. Začínalo jí z toho být špatně. Najednou jí přišlo, že je tu nějak málo vzduchu.)

*Mierne nahne hlavou do boku, pričom jej hľadí spriama do očí. Jeho pohľad je vcelku intenzívny, uprený, aspoň na niekoľko sekúnd. Stále mu však v zraku hral ten zasklený odraz, odraz úplného chladu, ktorý bol to jediné, čo často vnímal. Nakoniec sa jeho pohľad zmení na prezieraví, po čom potichu vydýchne a pozrie sa niekam do strany.* Tak trochu som dúfal, že to nie je tak veľmi očividné. *Pokrúti nad tým rádoby sťažka hlavou, než zopne pery pevne k sebe, než sa krátko pousmeje a sklopený pohľad zameria opäť k nej.* Nie, vážne...Mám to v rodine, niežeby som tým svojho brata nejako deptal, skôr je trochu príliš...Dramatický. *Prenesie, akoby to bola nejaká veľká vec a trochu viac pootvorí oči. Na niekoľko sekúnd skĺzne zrakom k jej uchu, ako si zaň zastrčí prameň jej hnedých vlasov. Vážne by ich začínajúcemu priateľstvu neprospelo, ak by o ňom mala hneď od začiatku mylnú mienku, teda ešte viac než doteraz, nakoľko sa v jeho prítomnosti začala znateľne uvoľňovať a baviť. Jej smiech mu nebol nijako nepríjemný, aj keď mal omnoho radšej zúfalý krik, krik, ktorý sa ho snažil upútať jeho vlastným menom. Nikdy to však nezabralo, nijako to s ním nedokázalo pohnúť, jedine pobaviť. Prišlo mu trochu zvláštne, že ju svojou nevinnou otázkou nejako zaskočil. Nakoľko to nemienil, to by vyznelo aj vyzeralo celkom inak. Vážne mu však prišlo poniekiaľ kuriózne, keď tak za ňou stál a vrhal k nemu nepríjemné pohľady, akoby mal snáď každú chvíľu vytiahnuť nôž a podrezať ju na mieste. Teda niežeby sa tomu bránil, teda aspoň do doby, než mu môže priniesť úžitok, ale toľkých svedkov by si narobiť vážne nechcel, ešte v tom prípade, ak sa v tomto bare potulovalo viac čarodejníc a on už nemá žiadnu moc. Práve teraz sa určite zamýšľala nad tým, čo presne by mu na to mala povedať, aby to nevyznelo zle, alebo sa trochu oplývala nad jeho poznámkou ohľadom farby pleti...ktorá nebola dôvodom toho, prečo zapichol Bonnie nôž do brucha samozrejme, jednoducho si to zaslúžila, len jej chcel splatiť dlh. Tento muž však prišiel Davine blízky, mohol vidieť to spojenie medzi nimi, aké sentimentálne, naviazať sa na niekoho, s kým ani nemala spoločnú krv, niežeby tá niečo riešila, ale mal pocit, že sa to tak hovorí. Očividne ju však svojou poznámkou nijako nepohoršil, čo by bola rozhodne chyba, nakoľko mu vážne padla do oka, aj keď jej čierny otco-kamarát by mohol byť menší problém. Na niekoľko sekúnd mu zrak spočinie na jej našpúlených perách, než sa vráti späť k jej očiam, medzitým jeho tvár už samozrejme zdobí krivý úškrn. Nad jej poznámkou len obranne podvihne ruky.* To by som vážne nechcel. *Prenesie ironickým tónom v hlase, než svoje ruky opäť stiahne k telu.* Môžeš to skúsiť, moja priečka neviery je v poslednom čase vážne nízko. *Všimne si, ako pookriala tvárou, keď sa k nej tou svojou mierne priblížil. Bolo to vtipné, poniekiaľ, prišla mu tak zarazená, akoby snáď niečo očakávala. Človek je tak stvorený, že pri bližšom kontakte automaticky očakáva niečo viac, teda až naňho, on niečo očakával málokedy. A bolo to tu, typický šok, ktorý jej priam sršal z tváre na všetky strany, teda lepšie povedané na tú jeho, ktorú nespúšťala z očí. Nasledovali typické otázky, ktoré sa jej vybavovali v mysli – Ako to vie? Kto to je? Prečo sa z neho cítim ta nesvoja...áno, tú poslednú by dokázal pochopiť, ale inak to nebola žiadna veda. Aspoň z krátkeho času, ktorý v tomto meste strávil vedel, že sa to nadprirodzenými bytosťami priam hemží. Musel by byť slepí, hluchý a nevnímať, aby to nezistil už len pri prvom dotyku. Bolo tam toľko nevyužitej moci...Až mu to doslova dralo srdce. Úsmev jej zoširoka opätuje, aj keď ten jeho nie je len letmý a už vôbec nie tak priateľský, skôr sebaistý. Nad jej slovami len krátko ohrnie spodnou perou, pričom prižmúri oči k tým jej.* Hádam, že mám výhodu. *Pokrčí nad tým prosto plecami.* Chalan s fľakom na tričku? *Odvetí, pričom kútiky jeho úst krátko poputujú smerom dohora. Tak isto ako Davina, nakloní tvárou do boku na opačnú stranu, očividne po nej opakujúc. Keď mu ponúkne nápravu trička, len nad tým pokrúti hlavou, že to nebude potrebné.* Budem aspoň originálny, pre tento večer. *Mykne nad tým ramenami, než si zľahka oblizne pery. Nakoniec sa pomaly presunie hneď na jej bok, pričom si založí ruky do zadných vreciek nohavíc a pomaly vydýchne.* Takže...*Trochu to slovo pretiahne na jazyku.* Ak z nejakých nepochopiteľných dôvodov z tých záchodov nič nebude...Dám ti ešte jednu šancu. *Z úst mu vyjde tiché odkašľanie, ktoré nasleduje jeho naoko vážny pohľad.* Teda len v prípade, že mi nebudeš príliš šliapať na nohy. *Pousmeje sa a opäť na ňu letmo žmurkne, než začne cúvať smerom k davu, pričom z nej stále nespúšťa pohľad, ktorým ju priam vybáda, aby šla za ním.*

(Povytáhne překvapeně obočí po Elijahovo otázce. Teď opravdu neví, zda to myslí vážně nebo ne. Když si vyslechne další jeho poznámky, tak už jen zavrtí hlavou. Buď on nepochopil její narážku nebo ona nepochopila srandu. No v tuhle chvíli na takové srandičky nemá náladu. Když se pak zmíní o zrádcích a podívá se směrem, kam kouká a spatří Claire a Kate. Netušila, že Claire se přidala k Oliverovi a také se podílela na útoku. Ale věděla jedno. Claire je snad naprosto blbá. Ví, že je těhotná takové dva měsíce, což znamená, že byla už během útoku a ohrozila své dítě. Jaká matka tohle udělá? Vážně si dnešní matky nevážili toho, co měli a budou mít? Když se Elijah omluví a zamíří k baru, jen se na něj koukne. Kol pak za chvíli taky zmizí a ona tam zůstane stát se sklenkou v ruce. Další párty, kde se všichni baví a jen ona a pár dalších osob má mizernou náladu. No vlastně už jí tolik mizernou neměla, ale zase se necítila na to, aby šla třeba tancovat nebo cokoliv jiného, co by připomínalo zábavu. To by se první musela odreagovat a to také hodlá udělat. Proto dojde k baru a sedne si na barovou židli. Podívá se zkoumavě na Elijaha, zda snad nechce tady na místě zamordovat Claire a pak koukne na Claire s Kate a tak nějak je začne pozorovat, i když rozhodně nemá v úmyslu je třeba špehovat. Prostě jen nechce, aby se tu něco stalo, protože by mohlo. Navíc rozhodně nechtěla, aby Kate byla u nějaké nadpřirozené potyčky. Stačilo, že už jí Elijah a Klaus unesli a musela si zažít něco hrozného, i když bylo vše hrané. Musela si projít dalším únosem a ještě ke všemu v době, kdy proběhl útok. A nakonec se musela dozvědět, že jí umřeli rodiče, i když u jednoho z nich to bylo dočasné. Dneska prostě tahle párty proběhne relativně v klidu bez žádných rvaček a úmrtí.)

*Pozvedne obočím trochu překvapeně, ale úsměv ze rtů ji stále nemizí. Nečekala, že by snad v rodině měl někoho takového, který by měl náklonnost ke stejnému pohlaví. Ale jak už se jednou ve svých myšlenkách k tomu ubírala, tak jí to rozhodně nevadilo. Vždyť každý je nějaký. Lásku rozhodně přála i lidem, které přitahovalo stejné pohlaví. Ale dle jeho slov mohla usuzovat, že jemu to není příliš milé, i když to nějakým způsobem respektuje. Tímto se o něm dozvěděla alespoň jednu věc.* Takže máš bratra. *Spíš to jenom tak konstatuje, než aby se ho ptala. Možná má i více sourozenců. Nedokázala si představit jaké to je, ale kdysi ten pocit chtěla zažít. Bohužel se to nikdy nestalo a teď si něco takového už ani nedokáže představit, když její rodinu tvořil jenom Marcel, dokonce už nebyla ani v covenu, který mohl utvářet její domov. A navíc takhle byla šťastná. Zdálo se, že Marcel jejich konverzaci dál nenaruší, vlastně ani neměla ponětí, kde právě teď je. Zda se baví, zda našel tu svou kamarádku a nebo ji pozoruje. Za to pozorování by se opět cítila trapně a už se tak cítit nechtěla, když už byla uvolněná. Zmínka o Marcelovi, kterou zaslechne z jeho úst ji rozhodně nijak nerozhodí, spíše mu na to odpoví po svém ale nepřipadalo jí, že by tím do ní ani nějak rýpal. Zkrátka byl zmatený z toho, jak se k sobě mají a přitom každý má jinou barvu pleti. Znovu se musí usmát, když pozvedne ruky, jako kdyby na sebeobranu. Zavrtí u toho trochu hlavou. Muselo na ní být vidět, že se baví, když její tvář neustále zdobil úsměv. Nechtěla dávat na sobě znát, že jí je tenhle kluk sympatický, ale zakrýt to taky nešlo. Tohle měla jasně vepsané v očích. Nezpozorovala na něm nic, co by jí snad od jejich rozhovoru odradilo. Zavrtí potom nesouhlasně hlavou a trochu pohne při tom pohybu i svým tělem. Musela se trochu dívat víc směrem nahoru, jelikož byl značně vyšší, než ona. Ale to nebyl jediný. Davina prostě byla menšího vzrůstu.* Možná někdy jindy. *Odpoví mu jednoduše. Ne, že by mu tím dávala záminku k tomu se vidět znovu, ačkoliv by tím asi nepohrdla, ale spíše to byla výmluvná fráze, jelikož se jí o tom nechtělo mluvit právě teď. Navíc by mu nemohla říct pravdivý příběh a teď se na to vážně necítila. Následně na to se mu představí a když se u toho skloní k ní jeho tváří, nejde prostě nebýt z toho trochu v rozpacích, vždyť se právě teď poznali. Ale připisovala to prostě přátelské puse na seznámí, ale i to nebyla příčina toho, proč to udělal. Ve skutečnosti jí jenom prozradil, že ví, čím ona je. Překvapilo jí to a proto se mu hned musela zadívat do očí a zeptat se ho, kdo vlastně je. Tedy až po tom, co se jí cizinec představil. Uměl se vymlouvat ze situací, protože na její otázku ji neodpověděl. Přejde to dalším širokým úsměvem. Nehodlala to teď z něj nijak dostávat, no, ono by se jí to asi ani nepovedlo. Nabídne mu, že by mu mohla triko vrátit do původního stavu, ale on však odmítne. Úsměv z tváře ji nemizí a sama si nepamatuje na chvíli, kdy naposledy se takhle usmívala delší dobu. Pozoruje ho a natočí se tělem trochu do boku, takže zády k baru. V dalším momentě ji překvapí, což se taky projeví výrazem na její tváři, když jí vyzve k tomu, aby si s ním šla zatančit. Způsobem, jakým to říká se prostě od toho nejde nesmát okouzlujícím a velkým úsměvem. Semkne rty k sobě do doby, než je znovu našpulí a stále nespouští z Kaie zrak. Pokud na ní mělo jeho mrknutí a úsměv zabrat, tak to rozhodně zabíralo. Na chvíli se trochu rozpačitě podívá do strany a přejede v rychlosti ostatní lidi na pravé straně, než se pohledem vrátí ke vzdalujícímu Kaiovi, který ji stále probodává pohled. Trochu se u toho zasměje, vlastně je to spíše uchechtnutí. Mohlo by se už zdát, že se za ním nerozejde. To by však nesměla přinutit své nohy do pohybu. Jde za ním do doby, dokud on se nezastaví někde uprostřed parketu. Je ráda, že se alespoň v tom davu lidí na parketě ztratí, přeci jenom by nechtěla, aby je někdo pozoroval. Nakloní se trochu k jeho tváři, ale jenom proto, aby nemusela příliš přes hlasitou hudbu křičet.* Musím tě ale upozornit na to, že na takovou hudbu jsem nikdy netančila. *Poví s úsměvem a znovu se mu podívá do tváře. Za moment se začne pohybovat do rytmu hudby, kdy boky kroutí do stran. Ne však příliš prudce, ale má to v sobě nádech smyslnosti.*

(Kapela dohrávala a měla nastoupit další, ale to se nestalo. John k ní přišel, že druhá kapela se zpozdila, což bylo hodně špatné. Nakonec se rozhodne, že to budou muset hold převzít oni, než dorazí další kapela. Kopne do sebe zbytek pití a sklenku odloží na bar. Zvedne se a dojde na pódium. Už hned, jak tam dojde, uvidí Davinu, jak tančí s nějakým klukem. Usměje se sama pro sebe. Řekne klukům jakou píseň mají zahrát. Nejdříve začne zpívat John a pak se k němu přidá i ona.)

*Bolo novinkou, aby niekoho prekvapil práve jedným zo svojich súrodencov, ešte ak bol tak nudný ako Luke. Teda ak náklonnosť k druhému pohlaviu bola nudná, jeho to teda nijako neoslovovalo, aj keď fakt, že jeho brat je buzerant pri všetkých jeho súrodencoch vôbec neriešil, niežeby to vedel už keď bol dieťa, nakoľko si nespomínal, žeby niekedy vykrádal matkin šatník.  Davina s týmto faktom však vyzerala byť úplne stotožnená, určite by pri štrajku gayov a lesbičiek bola v prvej fronte a s veľkou bielou tabuľou v rukách kričala o ich práva na sobáš a adopciu detí. Bola to poniekiaľ vtipná predstava, keď sa mu tak vybavilo v hlave.  Pri jej konštatovaní len krátko kývne hlavou, pričom na chvíľu zdvihne pohľad niekam dohora, od jej tváre.* Kedysi som ich mal omnoho viac, teraz mi zostali už len dvaja. Môj skvelý brat a moja skvelá sestra...*Prenesie možno trochu ironicky, než nad tým pokrčí plecami a vráti sa s očami späť k tým jej.* Dvojičky. *Cez pery mu preletí krátky úsmev, ktorý sa už na pohľad nedal ničím sňať. Nebol to ten typ trpkého či smutného úsmevu, pri ktorom väčšinou ľudia naznačia, že im polovica rodiny umrela, bol spokojný, zmierený sám so sebou, ani na chvíľu, nikdy, nezapochyboval nad tým, čo urobil. Každopádne, jeho správanie jej očividne prišlo vtipné, čo bol dobrý fakt, nakoľko jeho humor bol pre niektorých ľudí troch príliš...Nepochopiteľný, na druhú stranu jej z neho zatiaľ nepredviedol všetko, to by jej ale musel ublížiť, a to zatiaľ tak celkom v pláne nemal. Zatiaľ. Plány sa môžu rýchlo meniť. Popravde, na jej tvári si už vedel predstaviť len dva výrazy, pobavenosť a rozpačitosť, ktoré sa prekrývalo so zahanbením zo začiatku. Jednoducho cítil, že sa v jeho spoločnosti cítila fajn, že bol naňho najskôr dobrý pohľad a mala pocit, že sa jej snaží imponovať, čo naozaj z časti robil. Keď pokrúti hlavou a prenesie jasnú výhovorku, z ktorej on samozrejme zachytí skôr príležitosť ako odmietnutie rozhovoru, venuje jej široký úsmev a nepatrne podvihne obočím.* To znie, akoby malo byť nejaké nabudúce...Ale ak ma chceš niekam pozvať a zneužiť, v tom prípade by som to musel odmietnuť. *Vydýchne rádoby sťažka, pričom nad tým letmo pokrúti hlavou. Kútiky jeho úst automaticky cuknú dohora a jeho tvár popadne o niekoľko centimetrov nadol, akoby sa ju snáď snažil prepáliť pohľadom. Očividne ju nijako nerozhodilo, že jej tu na mieste nevylial svoj životný príbeh, ale aj na to ešte príde čas, prišiel sem, aby sa bavil. Bol teda vážne spokojný s tým, že mu nedávala žiadne zbytočné otázky, ako väčšina ľudí, ktorá sa pri ňom cítila trochu kuriózne, do tej skupiny samozrejme nepatrili ľudia, ktorí sa ho snažili striasť, tých veľmi nemusel. Vlastne...Najskôr to bolo prvýkrát, čo nejaké dievča vyzval do tanca, niežeby mu to prišlo divné, ale bol to ešte neznámy pocit, nie nijako intenzívny, skôr provokačný. Samozrejme, nepočítal s tým, žeby ho odmietla, na to doňho bola až príliš zažraná a tiež si nemyslel, žeby teraz mala na práci niečo lepšie. Bol si sám sebou istý, čo dával najavo aj pri svojom postoji. V jeden moment si hovoril, že k nej možno natiahne ruku a prinúti ju k pohybu, v druhý sa už začal vzďaľovať a aj napriek tomu, ako rozpačito pritom vyzerala, nakoniec sa vybrala za ním, presne ako očakával. Jeho pohľady zaberali vždycky, škoda, že nie na každého.  Keď sa zastavia medzi tancujúcimi ľuďmi, trochu k nej našpúli pery, hlavne keď sa priblíži svojou tvárou k tej jeho. V momente, čo dohovorí sa štýl hudby z horšej zmení na katastrofickú baladu plnú vyliatych citov napísanú čerstvou šesťdesiatničkou, ktorá sa na dôchodku nudí a nemá čo robiť. Spolu s hlasom, zjavne majiteľky baru, ktorú už raz na pódiu počul, mal chuť vyrezať niekomu hlasivky z krku.* Ani ja nie...*Vydýchne možno trochu skľúčene, než sa mu ústa rozšíria do širšieho úsmevu, pod ktorým odhalí aj predný rad svojich zubov. Áno, teraz mu to prišlo vtipné, možno mu tým osud chcel niečo naznačiť, to by naň však musel veriť. Krátko podvihne jedným obočím, než sa jeho ruka pomaly presunie k jej pásu a automaticky si ju tak prisunie o niečo bližšie k sebe. Jeho tvár je teraz na úrovni jej ucha.* Nieže sa so mnou pokúsiš flirtovať, Davina...*Prenesie poniekiaľ tichším tónom v hlase, bol si istý, že to mohla počuť, nakoľko mal pery hneď vedľa jej hlavy.*...Som veľmi vnímavý. *Dodá po niekoľkých sekundách, než s ňou urobí jeden krok do strany, chytí ju za ruku a pomaly s ňou zatočí. Hudba mu stále prišla trápna, samozrejme. Ale človek je tak stvorený, že ho dojíma, keď vidí, že ho niekto miluje a čoskoro on tiež miluje toho, kto ho prv miloval...A o tom sa predsa musí napísať pesnička, pretože takých je na svete rozhodne málo.*

*Zarazí ji, když se zmíní o tom, že měl předtím více sourozenců. Musela by být úplně pitomá, aby jí nedošlo, že o své sourozence přišel a teď už s ním nejsou. Po tomhle ji z tváře úsměv zmizí a poněkud zvážní, jelikož to není vážně téma u kterého by se měla usmívat. Upřímně se ji nelíbí ani ten tón hlasu, když mluví o svých dvou zbylých sourozencích, jak již potom doplní - dvojčatech. Vlastně se ji ani nezamlouvá příliš to, že v jeho očích nejde vidět nějaká stopa po emocích, po pocitech ze ztráty svých sourozenců. U toho musí trochu přihmouřit oči a najednou se zdálo, že se vlastně už vůbec nebaví. Nevěděla, zda se má ptát, aby se tohle téma nepřehouplo v něco nepříjemného a ona by tak ztratila v tom okamžiku z něj všechny ty dobré dojmy, které doposud nasbírala a neotočila se k němu zády. Než však se k tomu stačí vyjádřit a nebo se ho na něco dále zeptat, tak se jejich téma přehoupne směrem k ní a Marcelovi, kdy opravdu nehodlá právě teď vysvětlovat složitost jejich vztahu. A nebo spíše toho, jak k tomu celému seznámí a k tomuto typu silného přátelství dospěli. Je to jako když shrnete prudkým pohybem všechny věci ze stolu. Přesně tak v tu chvíli zahodila Davina naprosto všechno z čeho trochu byla na rozpacích a už se zase usmívala. Asi by nedokázala ani spočítat, kolik vtipných narážek za tento večer už pronesl. Musela u toho alespoň pár sekund kroutit hlavou, stále se u toho usmívajíc, protože vážně zrovna ona nevypadala na někoho, kdo by ho měl někde pozvat a následně na to zneužít. Navíc ke všemu by jí to ani nikdy nenapadlo.* Budu tě asi muset zklamat, ale já zásadně nikoho nikde nezvu. *Pronese to pobaveně, kdy mírně zase nakrčí nos. Ne asi by se neodvážila k tomu, aby se ho zeptala, zda bude nějaké příště a nebo jestli se ještě uvidí a budou si tak moc popovídat o více věcech a na klidnějším místě, než bylo dnešní Rosseau's. Za dne to jistě muselo být klidné, ale ne dnes při vánočním večírku. Ovšem nedá se říct, že jeho pozvání by odmítla, což asi ne. A dle jeho sebevědomých výrazů si i začínala myslet, že on něco takového moc dobře tušil. Vždyť se jí nelíbili kluci tohoto typu, ne? No, jaký vůbec měla ona typ? Žádný. Vlastně ano Timothy. A ten byl zcela jiný, naprosto jiný typ kluka, než ten, který tady teď před ní stojí. Jak se to najednou všechno mohlo tak změnit? Nemá ale nad tím ani čas přemýšlet, možná doma by mohla, ale teď ne. Tento večer se vyvíjel nad její očekávaní a nechtěla si ho ničit svým přemýšlením o takových věcech. Jeho pohled je vážně intenzivní a ona mu do oplácí. Jako kdyby se v tom jeho pohledu naprosto ztrácela. Při výzvě k tanci ji vážně mile překvapí, chvíli působí i váhavě, zda to má přijmout. Přeci jenom tomu nechtěla dlouho odolávat a vydala se přímo za Kaiem na parket, kde se u něj taky zastavila. Musela ho ihned varovat, že na něco takového netančila. Přeci jenom ji upozornil, že by mu neměla pošlapat nohy. trochu znejistí, když se styl hudby změní na něco o moc pomalejšího. Podívá se okamžitě směrem k pódiu, kdy si stačí všimnout i Sophie. Neví, zda to má nazvat štěstím a nebo smůlou, že se právě teď změnila písnička. Podívá se hned znovu na Kaie. Musí se přiznat alespoň sama sobě, že jeho úsměv se ji vážně líbí. A proto se na něj hned taky usměje a zhluboka se nadechne. Po celou tu dobu se mu dívá do očí, kdy má hlavu jenom opravdu mírně zakloněnou směrem dozadu. Všechny vlasy jí tak z ramen sjedou dozadu. Zanedlouho už má jeho ruku položenou na svém pasu a její tvář o něco zvážní. Nechá se přisunout více k jeho tělu a na malý okamžik se tak o něj trochu otře. Pozvedne levou ruku a položí mu ji zlehka na jeho pravé rameno. Dívá se před sebe, když zaslechne jeho hlas. A opakovaně ji nutí do úsměvu, takže pozvedne koutky úst. Nikdy se necítila tak jako teď. užívala si jeho přítomnost, vážně byla v tuhle chvíli i dalo by se říci šťastná. Flirtoval s ní a jí se to líbilo, bylo to na ní poznat a vlastně mu to i oplácela. Jakmile domluví, tak hlavu natočí trochu do strany, aby se mu podívala s úsměvem znovu do tváře.* Myslím, že ty jsi s tím už začal o mnoho dřív. *Opět trochu našpulí rty, než od něj odvrátí zrak a opět se podívá před sebe. Taktéž uchopí jeho ruku a tu, co má položenou na jeho rameni trochu posune směrem nahoru a potom o něco níže k lopatce. Soustředí se na hudbu, která se ji vážně líbala. Písnička byla vybrána pěkná o tom není pochyb. Pohybuje se do rytmu tance a vážně doufá, že mu nešlápne na nohu, to snad ale ani nemohlo jít při něčem tak pomalém. Po chvíli otočí opět hlavu směrem k němu a její oči si vyhledají ty jeho.* Prozradíš mi, jak víš o tom, že jsem čarodějka a nebo si to ještě necháš pro sebe?

*Svoje pocity ohľadom svojej rodiny jednoducho zakryť nedokázal, pretože žiadne nemal. Vytvoriť ich bolo tiež priam nemožné, jedine, žeby sa ich snažil zahrať ,a to by najskôr nedopadlo dobre, pretože by sa dostal k niečomu, o čo skutočne veľmi nestál. A ona teraz bola zarazená, možno trochu pohoršená jeho tónom, jeho správaním a celkovo správou, ktorú jej zdelil. Rozhodne predtým dúfal, že bude mať väčší zmysel po priestore, že si všetko hneď nevyčíta po svojom a úpenlivo sa toho nedrží, pretože inak by jej postoje musel rozhodne zmeniť. Na druhú stranu, aj keby niečo predstieral, najskôr by to na ňom poznala už len pri pohľade do jeho očí, ktoré boli často celkom prázdne, v prípade, že nebol pobavený, alebo sa s ňou práve nesnažil naozaj nenápadne flirtovať. Rád flirtoval a pokiaľ o ňom druhá strana nevedela nič bližšie, väčšinou mu to aj vychádzalo. Každopádne, vedel, čo by jej povedal, ak by sa ho na to spýtala, pretože na nej mohol vidieť, že nad tým naozaj premýšľala. Ale nakoľko zostala radšej mlčať, rozhodol sa k tomu nevracať, na jeho minulosť ešte predsa len príde čas, teraz bolo priskoro. Rozhodne jej nehodlá nijako klamať, teda aspoň nie s jeho rodinou, nemal na to dôvod, ak sa ho na to bude pýtať, jednoducho jej odpovie. Dnes to však najskôr nebude. Samozrejme, že vedel, že nastane ešte nejaké nabudúce, bola čarodejnica a on čarodejnicu potreboval, hlavne ak narazil na takú, na ktorú nepotreboval nič len jeden pohľad. Bolo to jednoduché a jej naivita nepoznala medzí. Vlastne, z časti sa jej ani nečudoval, musel byť vážne neodolateľný, hlavne s tým fľakom na tričku. Očividne, jej téma ohľadom Marcela vyhovovala, nakoľko jej tvár už neoplývala rozpakmi z jeho chovania, ale úsmevom, ktorý nemohol prehliadnuť, ani keby chcel, alebo to mala za účinok jeho ďalšia narážka, ktorou sa na ňu snažil samozrejme zapôsobiť, niežeby to nemal za následok jeho poniekiaľ zvrátený humor, ktorého bol toto ešte veľmi, veľmi slabý odvar. A rozhodne to bol tiež vtip, jedine, žeby to povedal opačne, a to by radšej neriskoval, inak by sa najskôr vážne otočila a utiekla za svojím čiernym priateľom, najskôr to bolo lepšie, ako jeho meno. Pri jej poznámke sa mu na tvári rozľahne odľahnutie.* Takže som oficiálne zachránený. *Vydýchne naoko spokojne, než mierne nakloní hlavou na stranu a prejde ju na oko sklamaným pohľadom.* Práve si zničila všetky moje ilúzie...Ale stále to môžeš zachrániť tým, že mi dáš svoje číslo. *Čo by mu vážne pomohlo, ak ju bude chcieť kontaktovať, mohla to byť tá ľahšia cesta k nejakej moci, ktorú si nenechá pretiecť pomedzi prsty. Avšak vedel, že jej slová sú pravdivé, naozaj nebola tým sebaistým typom, ktorý s podobnými vecami nemal problém, skôr bola presný opak, čo mu značne vyhovovalo. Ľahšie ňou totiž mohol manipulovať, predvídať jej reakcie, čo sa pri Bonnie dalo už len koncom, keď ju trochu viac spoznal. Ak sa nejako snažila skrývať svoje sympatie voči nemu, tak sa mala rozhodne snažiť viac, pretože jemu neunikol jedinký pohľad. Dnes mal rozhodne šťastie v smole. Áno, chcel ju trochu opantať, ale nie zase príliš, úplne mu stačilo, ak si s ním nabudúce vyjde a on sa jej bude môcť zveriť trochu viac, vlastne si bol istý, že sa jej ich druhé stretnutie nebude príliš páčiť, vážne však dúfal, že nebude veľmi vyvádzať, popravde to moc nemusel. To však už stoja uprostred tancujúcich ľudí, hudba sa zmení na slaďák, pri ktorom sa dokáže len ťažko nejako rozhýbať, nakoľko na nič podobné ešte nikdy netancoval a Davina vyzerá ešte rozpačitejšie, než pri pohľade na ňu očakával. To, že nespúšťa oči z tých jeho samozrejme využije na ďalšie nenápadné flirtovanie, vlastne už celkom povoľoval, mal pocit, že už to na dnes skoro stačilo a nechcel nič preháňať. Tiež nebol tým typom, ktorý si z toho robil nejakú hlavu, pre ktorého niečo také bolo dôležité. Áno, z časti sa vyžíval v tom, aký má na ňu účinok, ale inak? Nič pritom nepociťoval. Teda...Možno sa mu trochu páčili jej vlasy, hlavne konečne žiadny blond, tá farba ho priam iritovala. Mohol Camille zabiť aj kvôli tomu? To by bola asi najbanálnejšia vec, kvôli ktorej koho kedy zavraždil. Musel sa nad tým krátko uškrnúť, než konečne položil svoju ruku okolo jej pása a pritiahol si ju bližšie k svojmu telu, jednoducho vedel, že si to táto hudba vyžaduje, inak by to najskôr neurobil. Jej tvár je už iná, nie pobavená, skôr vážne, povedal by, že z časti napnutá ,ale vôbec sa jeho dotyku nebráni, práve naopak, mierne sa oňho otrie. Najskôr by to inak bral ako čistú provokáciu, ale v jej podaní to vyznelo trochu vtipne. Avšak, tiež nemohol povedať, žeby sa mu to nepáčilo, rovnako ako fakt, že do niekoľkých sekúnd už jej ruka spočíva na jeho ramene a tie jeho sa posunú od pása trochu nižšie, niekde nad bedrá. Mal z jej reakcií na všetko čo povedal naozaj vydarený pocit, áno, mal ju na dnes z časti v hrsti.* To ty si bola tá, ktorá sa zo mňa servítkami snažila zdrať tričko...*Krátko k nej jedným okom žmurkne, pričom s ňou urobí krok do strany a následne dozadu, než ucíti jej ruku pri svojej lopatke. Ako náhle znovu vyhľadá očami jeho tvár, tak nejak vytušil, čo bude nasledovať, samozrejme sa rozhodol, že jej povie pravdu, ale o tom, žeby ju mohol vysať a zabiť na dnes pomlčí. Takže to bude len čiastočne.* Povedzme, že mám jednu zvláštnu schopnosť...Žiadny kryptonit, nemaj strach...*Pomalým pohybom jej prejde rukou od zápästia až k ramenu, ktorého sa dotkne a je len krôčik od toho, aby všetku jej moc nevysal do posledného kúsku, nakoľko sa v ňom to pokušenie stupňuje každým jedným dotykom. Môže cítiť tú intenzitu, ktorá v tom uchopení bola, môže vnímať ten tlak, ktorý medzi sebou teraz na krátku chvíľu mali.* Môžem tvoju silu priam cítiť na dlani, Davina. Ako náhle si sa ma prvýkrát trochu dlhšie dotkla...Cítil som tvoju moc. *Prenesie potichu, jeho dych ju musí štekliť na lícach, na perách, na nose...Bol svojou tvárou len kúsok od tej jej, než sa od nej znovu trochu vzdialil, skĺzol rukou k jej prstom a opäť ňou zatočil pri refréne hudby.*

Aha. (Řekla Claire. Tahle konverzace jí přestávala bavit. Byla nezajímavá, ale bylo to lepší než se nudit. Snažila se být milá, ale že by se nějak bavila, to říct nemohla. Možná to bylo i tím, že byli tolik rozdílné. Nad její poznámkou se jen lehce zamračila.) S Kolem jsme nejlepší přátelé. Jinak ostatní Původní moc nesleduji. Pokud oni nesledují mně. A pokud tě sledují Původní, jsou tu pouze dva důvody, proč tě sledují. Za prvé, něco od tebe potřebují, nebo pokud jsi pro ně osina v zadku a zasloužíš si potrestat. A já jim nemám co nabídnout, takže zbývá jen jeden důvod. Proto je bedlivě sleduji. (Upila z džusu a znovu propíjela Elijaha pohledem. Ucítila na zádech další pohled, tentokrát Sophie, který nebyl o nic příjemnější. Teď už to začínalo být příjemné. Věděla, že tu něco nehraje. Marcel, Sophie, Elijah, to začínalo být špatně. Něco hodně špatného provedla, ale nemohla přijít na to, co.)

*K tématu o jeho sourozencích už se nedostanou. Je to samozřejmě tím, že na to neodpověděla, i když otázky měla. No, dokázala na to velmi rychle zapomenout, když se stočili k tématu ohledně Marcela a následně k tomu, že ho snad nebude zvát na rande. Ne, že by to měla v plánu, ale taky ne, že by se bránila, kdyby to udělal on. A proto ho hned upozorní na to, že ona není rozhodně ta, která by ho vyzývala k další schůzce, i když by se jí vlastně vůbec nebránila. Znovu se na její tváři rozšiřuje úsměv. Jak by taky nemohl, když ji právě požádal o číslo. Zdálo se, že byl neoblomný a jí to překvapivě vůbec nevadilo. Měla vážně chuť mu to číslo napsat hned na papír, co si ho prakticky vyžádal, ale narazila na nějakou tu flirtovací bariéru, kdy si řekla, že nebude nejvhodnější vyhovět hned všemu, co by po ní chtěl. Už tak mu to flirtování hodně oplácela. musela trochu ve svém chování ubrat. Nakloní hlavu do strany.* Možná později. *Neznamenalo to ne, že mu na sebe číslo nedá. Spíše to znamenalo ne teď. Jako kdyby si tím chtěla i možná ověřit to, zda bude mít o to číslo zájem i po tom, až nastane čas jejího odchodu. Navíc si nemyslí, že tohle by ho mělo nějak rozhodit. Zdál se být velmi sebevědomý a nebo zájem z její strany jí přímo četl v očích jako otevřenou knihu. V další chvíli už společně stojí na parketě a oba se snaží tancovat nějak do rytmu hudby, ačkoliv ani jeden z nich v minulosti na něco takového netancoval. Jednou to stejně přijít muselo a ona byla ráda, že to bylo právě dnes večer. Vážně hluboko uvnitř sebe doufala, že se nestane nic, čím by se večer pokazil. Chvíli nic neříká a jenom si užívá toho pocitu, který teď při tanci má. Nejde nepocítit to, že jeho ruka klesla o pár centimetrů od jejího pasu někde k bedrám. Pro Davinu to byl hodně příjemný pocit a musela se bránit tomu, aby se nezačala pro sebe usmívat.Jako kdyby teď pro ni nic jiného neexistovalo, oddávala se tomu pocitu, kdy o ni někdo jevil zájem a ten někdo byl vážně přitažlivý. Jakmile na ni promluví, tak se jeho odpovědi dočká prakticky hned, přičemž se opět musí uchechnout. zavrtí u toho hlavou a vlasy se ji při tom pohybu zavlní.* Takže nakonec to bude vypadat tak, že vlastně jsem ti polila triko jenom za záminkou toho, abych se s tebou seznámila. *Řekne poněkud pobaveně, i když tohle nebyla vůbec pravda. Opravdu by nikdy neudělala nic tak pro ni ponižujícího, že by za účelem seznámení vybrala právě takovou metodu. Tohle řekla jenom jako vtip ve kterém nebyla vůbec žádná pravda. Normálně, kdyby si ho všimla, tak jediné, co by dokázala by bylo ho občas pozorovat. Možná...možná by bojovala v sobě s tím pocitem, aby si s ním šla promluvit, ale ví, že ani to by neudělala. Jakmile se mu znovu podívá do tváře, tak mu položí otázku na kterou chtěla znát už odpověď předtím, ale nedočkala se jí. V tomhle potřebovala svou zvědavost ukonějšit, protože ať se snažila na odpověď přijít sebevíc, tak se k tomu nedostala. Proč, když pokaždé něco řekl tak to bylo zábavné? Už se zdálo, že ji hodlá vážně prozradit, jak se k tomu dostal a on místo toho řekne, že vážně nevlastní schopnosti supermana. Znovu nakrčí nos a trochu přivře oči, když se chce znovu uchechtnout. Nakonec jenom roztáhne rty do širokého úsměvu, kdy odkryje horní řadu bílých zubů. Hned na to ale se úsměv z její tváře vytratí a vystřídá ho jakési vzrušení, když cítí, jak rukou od jejího zápěstí putuje směrem nahoru až k ramenu. Po celou dobu se mu dívá do očí a rty má oddělené od sebe. Naprosto ji tímto dokáže dostat ze soustředění a i její taneční pohyby se na chvíli utlumí. Nevěděla, co dělá, ale nebránila se tomu, jelikož jí to bylo vážně příjemné. Ten pocit, který právě teď cítila se dal velmi těžce popisovat. Připadalo jí to, jako kdyby chtěl její rameno sevřít a už nikdy nepustit, když pocítila jistý tlak. Neodkázala nic říct v tuto chvíli, jenom sledovat jeho oči a vnímat jeho ruku, která by se dotýkala její kůže nebýt látky svetru, který měla oblečený. Kdyby ho neměla, tak už by to cítila přímo na kůži, jelikož měla šaty, kdy rukávy chyběly a nahrazovaly to ramínka. Poslouchá ho a nedokáže stále pochopit to, proč to tak má a jak je to možné. Vždyť by měla v tom případě z něj cítit alespoň nějakou magii, pokud něco takového umí. Dech, který z něj vycházel přímo ovíval její obličej a jí z toho běhal mráz po zádech, ale samozřejmě, že v tom dobrém směru. Měla co dělat, aby se navrátila nazpět do reality, když se zase obličejem odtáhl od toho jejího a zatočil se s ní. Naštěstí už zase stála "nohama pevně na zemi" a dokázala pořádně vnímat. Nakloní hlavu mírně na levou stranu a podívá se mu do očí.* Takže máš jistý dar. Je to zvláštní. Kdyby jsi úplně patřil mezi nás nadpřirozené, tak bych to prakticky hned vycítila. To, co dokážeš je cítit magii druhých, pokaždé, co se jich dotkneš? *Zajímalo by jí, jak moc by cítil její magii v době, kdy neměla jenom svojí moc, ale taky moc tří dalších čarodějek. V tu dobu byla nejmocnější čarodějkou v New Orleans, ale tohle už bylo pryč.*

*Na svou skleničku Martini čeká, jen chvíli. Neví, jak dlouho se zde zdrží a tak ji hned zaplatí, aby na to nemusel pamatovat později. Jak už je jeho zvyklostí, dá bankovku o něco vyšší hodnoty, než může samotný drink stát. Po té si vezme skleničku a zamíří ke Kate a Claire. Ještě před tím, než k nim dojde, všimne si, že Sophie osaměla a přesunula se rovněž k barovému pultu. Krátce na ni koukne. Svou zlost stačil během čekání na drink trochu ovládnout. Tváří se navenek už zase klidně, na rtech mu pohrává nepatrný úsměv. Jen jeho pohled napovídá, že není až tak zcela dobře naladěný. Je mnohem ostřejší, pichlavější, než u něj bývá zvykem. Setká se na moment s jejím pohledem. Nepatrně na ni kývne. Všimne si jistého znepokojení, nervozity v jejich očích. Přemítá, co ji tolik znepokojuje. Nemá ovšem příliš mnoho času se tím zabývat, neboť sám dosáhne nyní svého cíle. Přesune svou pozornost na Claire a Kate.* Přeji dobrý večer. *Pozdraví je na první pohled docela vlídně svým příjemným hlasem. Nejdříve se podívá na Claire, jen krátce, ale rozhodně z jeho očí nevyzařuje žádná vlídnost, s jakou se většinou chová ke svému okolí. Nebyl slepý ani hluchý. Neušlo mu, že si Claire jeho "pozornosti" již stačila všimnout a také slyší to, že ji není právě nejlíp. Zrychlený tep, její rychlé pohyby. Nervozitu a obavy rozhodně nezapře před jeho dobrými pozorovacími schopnostmi. Zaslechne i nějaká poslední slova z jejich rozhovoru s Kate. Neví, ale přesně, o čem to hovoří. Z Claire pak koukne na Kate. Krátce kývne hlavou. V tu chvíli je jeho výraz mnohem vřelejší a příjemnější.* Kate, rád tě opět vidím. *Promluví pak na ni a nepatrně se při tom pousměje. Zastaví se u nich takovým způsobem, že má každou po jedné ruce. V pravé drží sklenici s Martini a druhou pro teď schová do kapes kalhot.* Jak se ti daří? *Zajímá se. V jeho případě to rozhodně nezní, jako zdvořilostní fráze. Ptá se, protože chce znát odpověď. Než se jí dočká otočí už zase pichlavý pohled na Claire.* Mám dojem, že my dva jsme se už párkrát viděli, ale nebyla možnost k seznámení. *Promluví na ni. Na první pohled to působí jako zdvořilostní úvod k seznámení se s novou osobou. V jeho podtónu je ovšem slyšet jistý chlad, odměřenost. Jeho klid, uhlazenost a příjemné chování působí mnohem znepokojivěji a děsivěji, než kdyby se na Claire teď okamžitě vrhnul a srazil hlavu. Působí velmi nevyzpytatelným dojmem.* Já jsem, Elijah. *Představí se jako první. Vytáhne ruku z kapsy, přendá si do ní skleničku a pravicí nabídne Claire na seznámenou. Nespouští z ní pronikavý pohled, který znervózňuje a působí až mrazení v zádech.*

(Už při zpěvu si všimla, že kapela dorazila. Kdyby řekli rovnou, že se zdrží jen o pár minut, tak by nejspíš ani nešla na pódium, ale to už teď bylo jedno. Dozpívá píseň a pódium si převezme další kapela. Mezitím než si v rychlosti připraví nástroje, tak hlavní zpěvák představí jejich kapelu a s přáním hezkého večera, konečně začnou hrát. Sophie hned zamíří zpátky k baru. Všimne si, že Elijah už se přesunul ke Kate a Claire. Nevypadá to, že by jí chtěl na místě zabít, ale i tak ho sem tam zkontroluje. Když se rozhlédne kolem sebe, uvidí Marcela kousek od ní. Přejde k němu.) Ahoj. (Lehce se usměje a objedná si další sodu s ginem. Opře se zády o bar a v davu opět spatří Davinu s tím klukem.) Zdá se mi to nebo si tu párty užívá nejvíce Davina? Ne že bych jí to nepřála. Přeju. Zaslouží si mít občas normální život. (Usměje se pro sebe a hlavu otočí zpět na něj.) Mimochodem jsem ráda, že jsi živý. (Pořád nevěděla, jak se to vlastně stalo. Marcel měl umřít, ale neumřel. Samozřejmě v tom muselo být nějaké kouzlo. Vsadila by se, že to byla Davina, ale proč to udělala? Věděla snad dopředu o Klausovo smrti? Nebo to bylo jen opatření?)

*Samozrejme nasledovali ďalšie jej úsmevy, krivé pohľady, ktoré mu prišli až pridobre čitateľné a následný pokus o zdržanie, ktorý bol prezieravý asi ako trinástka pred prvým sexom. Ale dalo sa to pochopiť, nemohla mu predsa na všetko kývnuť, to by bolo až príliš jednoduché, niežeby to za iných okolností neurobila, ale niektorí ľudia sa proste museli snažiť urobiť tú ilúziu nedobytnosti, akoby už na nej od začiatku jasne nevidel, žeby za iných okolností na tie toalety pokojne šla. Fajn, možno nešla, ale rozhodne by mu to číslo dala, niežeby si ho nemohol zistiť aj tak, ale mohlo by jej to prísť trochu divné a on by sa s ňou veľmi rád ešte stretol, nech by sa na tom stretnutí stalo už čokoľvek, čo by s ňou neskončilo veľmi dobre, ale  to by nebol ani tak jeho problém ako jej, nemala dnes doňho vraziť. Každopádne vyzerala byť jeho otázkou najskôr potešená, než sa začala trochu zdráhať, najskôr, aby viac upútala pozornosť na jej nebudem-taká-lacná stránku, škoda, že na to už bolo neskoro. Kútik úst mu automaticky poputuje dohora, pričom sa trochu nakloní telom do boku, skôr nepatrne ako príliš viditeľne. Možno mu to číslo nedá hneď, ale videl na nej, že bola v istom pokušení, predsa len naňho celý ten čas pozerala ako pedofil do kočíka a on sa nemohol proti jej pohľadom nijako brániť, len jej ich so skrývanými úmyslami opätovať a tváriť sa, že s ňou má chuť nejako veľkobožne flirtovať už celý večer, pretože je tak strašne krásna a nedokáže myslieť už na nič iné ako na ňu...Možno neskôr, možno neskôr, možno neskôr, prečo sa tomu chcela brániť, keď bolo aj tak očividné, že mu ho dá? Typické ľudské zábrany, túžba po tom, byť aspoň na chvíľu chcená a dobíjaná. Dobiť ju teda určite mohol a tiež by sa nijako nezdráhal jej moci, ale vážne by ho unavovalo niekoho neustále baliť, či presviedčať. Ak niečo chcel, tak sa to jednoducho snažil zobrať, jeho presviedčacie taktiky už záležali od toho, o čo a koho sa presne jednalo. Mal chuť nad tým krátko pretočiť očami, ale v jednu chvíľu si to rozmyslel, nebude jej to predsa kaziť, to by od neho bolo až príliš kruté. Síce bol asi tak citlivý ako kmeň stromu, ale na chvíľu jej ten pocit teda dopriať mohol.* Beriem. *Prenesie s rozhodnosťou v hlase, než mierne našpúli perami a na niekoľko sekúnd sa pozrie smerom ku parketu.* Možno ťa o tom presvedčia moje tanečné schopnosti. *To bolo samozrejme možné do doby, než sa hudba výrazne zmenila a miestnosťou sa rozliahol ten príšerný hlas, asi tak príjemný ako fľak na tričku. Davina bola však s určitosťou veľmi ľahko manipulovateľná, stačilo jej vážne málo na to, aby bola spokojná, šťastná a pritom preto skoro nič neurobil. Ruky mu samozrejme klesnú od jej pása o niečo nižšie, nepotreboval byť predsa až tak zdržanlivý, nič by mu to neprinieslo,  navyše ak vedel, ako to na ňu bude pôsobiť.  Pri jej slovách sa na chvíľu rádoby zarazí, než k nej prižmúri oči a pokrúti hlavou.* Takže si mi zničila tričko len kvôli tomu, že si sa chcela zoznámiť? *Vydýchne dotknuto.* Ty jedno nezbedné dievča...*Krátko podvihne obočím, než si oblizne spodnú peru a trochu pevnejšie ju zovrie za jedno bedro.* Aj keď to splnilo svoj účel. *Dodá vecne a pokrčí nad tým prosto plecami.  Pobavenosť v jej očiach sa  dala priam krájať, nakoľko jej slová mali vyjsť samozrejme ako nonsens. O chvíľu  sa jej pobavenosť však zmení na číru zvedavosť.  Nemohol sa jej čudovať, jeho osoba musela byť určite kuriózna,  hlavne ak z neho najskôr nevycítila nič nadprirodzené, za iných okolností by aspoň vnímala jeho na chvíľu prevzatú moc, teraz však v sebe žiadnu nemal, to znamenalo, že na prvý dojem to tvorilo ilúziu, žeby bol snáď obyčajný človek.  Aj keď jej jeho prvá odpoveď očividne nič nedala, stále bola nad jeho slovami pobavená, čo sa neštítila dať najavo širokým úsmevom, ktorý sa nejakým spôsobom podobal tomu jeho, aj keď ten jej bol poniekiaľ miernejší. Bolo priam komické, ako na ňu vplýval každý jeho dotyk, aj keď do tohto dal niečo viac, doslova si namočil prsty v jej moci, prešiel po nej končekmi, musel sa vážne ovládať, aby ho to príliš nepokúšalo, bariéru nepretrhol a trochu si z nej nezobral. Vážne to nechcel pokaziť pri ich zoznámení, majú pred sebou predsa tak zdarnú budúcnosť, to vedel už teraz. Pre niekoho neskúseného, ako bola ona musel taký dotyk byť každopádne prijateľná dávka vzrušenia.  Zatiaľ, čo sa mu ona díva uprene do očí, on sa na chvíľu zahľadí ku svojej ruke, ktorá teraz spočívala na jej ramene. Mal pocit, akoby chvíľu prestali tancovať, akoby ju ten pocit úplne vykoľajil, najhoršie na tom bolo, že ten tlak cítil tiež a nemohol s tým nič urobiť, lenže by ju pustil.  Nakoniec sa zrakom vráti späť k jej tvári a zahľadí sa jej do očí rovnako uprene, ako ona jemu. Chvíľu sa môže zdať, akoby ju pohľadom hypnotizoval, než ich trochu prižmúri pri jej nechápavom výraze. Jej slová pre ňu boli samozrejme neznáme, určite sa čudovala, prečo na to neprišla, prečo z neho nič necítila. Každý jeden podnet jeho tela mal na ňu svoj vlastný individuálny účinok.  Na chvíľu mu to prišlo trochu zvláštne, nechcel zachádzať do žiadnych krajností, kvôli tomu sa od nej radšej odtiahol. Pri jej slovách bol jeho výraz priam nemenný a pri jej otázke sa mu pery skrútili do širokého úsmevu. Chvíľu to už vyzeralo tak, že jej nijako neodpovie, len na ňu bude ďalej uprene hľadieť. * Tak trochu...Čo keby som ti o tom povedal nabudúce? *Podvihne  krátko obočím, než sa miestnosťou opäť rozoznie celkom iný štýl hudby, pri ktorom sa rukami opäť vráti k jej pásu, trochu sa nakloní dozadu a sprudka ňou otočí do strany, pričom ju nakoniec rukou zachytí v strede chrbta a podvihne k nej možno trochu provokačne obočím.*

(Hned jak se vrátil zpátky do Rosseau's, tak se usídlil u baru. Stále to v něm vřelo a tak se to snažil zapít nějakým tvrdým alkoholem, ačkoliv ani to nebylo dostatek. Uslyšel Sophiin hlas, který k němu doléhal od pódia, otočil se za ním a usmíval se. Dneska už byla u mikrofónu podruhé, což je docela zvláštní. Nikdy jí tam tolikrát neviděl. Rozhlížel se po baru a hledal Davinu, kterou tu sice slyšel, ale nemohl jí najít. Když jí konečně našel, tak se jeho úsměv změnil v něco, co se spíše dalo popsat jako vražedný pohled. Rozhodně se mu nelíbily ty pohledy, které ho nutily k tomu, aby byl ještě více naštvaný. A už vůbec se mu nelíbilo, jak osahává Davinu. Měl nehoráznou chuť tam jít, chytit ho za koule a někam ho za ně přivázat.  Raději si otočil zpátky a sledoval kolik alkoholu tam ještě je. Pohled na alkohol ho naštěstí uklidňoval a tak jeho představy o tom, co by všechno provedl tomu klukovi, někam do pozadí. Ohlídne se za hlasem a usměje se na Sophie.) Ahoj. (Pozoruje jí, jak si objednává něco k pití. A pak se podívá se tam, kam ona a jenom se zamračí.) Jo, všiml jsem si. Nevíš náhodou, co to je za kluka? (Hlavou se natočí na Sophie.) Já akorát vím, že to je rasista. (Kroutí hlavou a pořád se trochu mračí. Kai se mu už od pohledu nezdál, ale možná to je jenom tím, že se motá okolo Daviny. Zasměje se nad tím, co řekla hned potom. On a Davina jsou vlastně jediní, kteří vědí, proč je pořád naživu. A on chtěl, aby to tak zůstalo. Sophie by to možná i mohl říct, ale rozhodně ne tady. Ne na místě, kde je může slyšet někdo z Původních.) Díky. Zvláštní, všichni jsou najednou rádi, že jsem naživu. (Zakroutí hlavou a zasměje se. Nikdy předtím nebylo tolik lidí rádo, že žije. A teď? No spíš je většina lidi zvědavá, proč je naživu, než aby byli rádi. Ale najdou se i tací, které to těší. Zadívá se na kapelu, která právě hrála a jenom se zasmál.) Máš tu opravdu samé skvělé kapely. (Začal přikyvovat a smát se. Tohle opravdu nebyl jeho šálek kafe.)

(Napije se ze sklenky, kterou před ní postavil barman. Zavrtí hlavou na jeho otázku.) Nikdy jsem ho neviděla. A nevypadá to, že by patřil mezi nás. I když mezi tolika osobami je těžké něco vycítit na takovou dálku. Možná nějaký vysokoškolák, který se přišel pobavit? Nebo turista? (Povytáhne obočí a trochu se zasměje. Ne že by snad ona byla rasista, přeci jenom její kořeny sahají až do Afriky. Takže by stála akorát sama proti sobě, kdyby byla rasistka.Ale to jak to Marcel prostě řekl, jí celkem pobavilo.) Tak aspoň něco o něm víme. Je rasista. Měli by jsme si na něj dávat pozor. (Na rozdíl od Marcela, ona měla radost za Davinu. Sice toho kluka neznali a tady v New Orleans by si měli na každého dávat pozor, ale Davinu měli na očích, takže byla v bezpečí. Nechápavě se na něj pak podívá, když se zasměje. Přimhouří oči a nakloní hlavu na stranu.) U mě to je zcela upřímné. Z tvé smrti bych radost neměla. Navíc Davina by přišla o člověka, ke kterému má nejblíže. Navíc tři pohřby bych nezvládla. (Ušklíbne se. Ona vážně byla ráda, že je Marcel naživu. Nebyli sice nějak velcí přátele, ale normální přátele se společnou minulostí ano. Ten den už toho na ní bylo moc a další smrt by nejspíš neunesla, ale musela by, protože by se musela postarat o Davinu. Narovná hlavu zpět.) Klidně můžeš převzít mikrofon ty. Kluci ti jistě zahrají něco podle tvé představy. A aspoň konečně všem odhalíš svůj talent. (Zasměje se.)

(Koukne se na ní, ušklíbne se a potom lehce našpulí rty. Zavrtí nesouhlasně hlavou. Ne, s Původními moc dobře nevycházela.) Ne, nemám. Kol a ještě Alisea, s těmi bych řekla, že vycházím nejlépe. Rebekah mně nenávidí, s Elijahem jsem se nepoznala, asi je to tak lepší pro oba, Klaus mě asi také nemá v oblibě a Finn bych řekla to samé jako Klaus. Takže ne, nemám s nimi moc dobrý vztah. A ta třetí možnost se u mě asi nikdy nestane. (Pokrčila bezvýznamně rameny a přitom se jí zavlnily její kudrnaté vlasy. Napila se ze skleničky a znovu začala pozorovat Elijaha. Ten jí dělal největší starosti, Bylo na ní více než očividné, že je napjatá a připravená se kdykoliv bránit. Jakmile se k nim začne přibližovat, narovná se v zádech a tím jí vystoupí její klíční kosti o něco více. Jakmile na ně promluví, lehce na něj kývne a zahledí se mu nevyzpytatelně do jeho očí. Nejradši by na něj vyhrkla nějakou nepříjemnou poznámku, že byl dobrý, dokud nepřišel a nezačal jí propichovat jeho pohledem, ale skousne si tvrdě jazyk a schová za zuby.) Vám taky. (Dodá zdvořile. Všimne si, jak je na Kate milejší. V duchu protočí oči a povzdechne si nad tímhle vším. Opravdu to musí být dneska? Chtěla se jen bavit a odreagovat se od toho všeho. Kole, doufám, že se brzy vrátíš. Kate, opovaž se odejít. Oplácí Elijahovi jeho pohled stejnou měrou. Oblízne si rty, než mu odpoví.) Ne, to opravdu nebyla. (Její pohled je ostražitý, není ale tolik nepříjemný jako ten Elijahův. Jakmile začne tím, já jsem, nechá ho to doříct a potom se lehce pousměje.) Já vím, kdo jste. Původní upír, vždy v obleku a elegantní, šlechetný. Kolův bratr. Zvláštní, že se o mně nezmínil. Ale počítám že Rebekah ano. (Musí se trochu uvolnit. Nebude mu přece dělat tu radost. Ale ty hormony, to bylo něco hrozného.) Claire, Claire Evans, těší mě. (Potřese si s ním rukou. To s tím těší mě, si ještě rozmyslí. To, jestli jí bude těšit, nebo ne. Brzy jeho ruku pustí. Její stisk nebyl žádný slabý, ani moc silný. Tak akorát na ženu v jejím věku, která sem tam zajde do posilovny. Takhle když sedí, jí přijde, že její břicho až moc viditelné a možná proto je nervózní. Nechce, aby to vědělo moc lidí. Složí si ruce do klína a koukne se mu do očí. Ať jako první řekne, co po ní chce. To on sem přišel, tak ať to už konečně vyklopí.)

*Vlastně ho vůbec nerozhodilo to, že mu nedala na sebe kontakt už hned teď. Zdálo se, že to hodlá zkoušet dál a nebo si prostě počká, dokud nebude odcházet, zeptá se jí na to znovu a ona mu ho stejně dá, protože vážně bude stát o další setkání. Navíc ji chtěl oslnit jeho tanečními schopnosti u čehož se musela zasmát. Ostatně to tak dělala skoro po celou dobu, co byl s ní. Dalo by se říct, že ho potkala prakticky na začátku večera a od té doby trávila čas převážně s ním. ne, že by jí to vadilo, právě naopak. Velmi si to užívala i přes to, že on vážně nebyl typ kluka se kterým by takhle normálně trávila čas. Její vkus byl zaměřený spíše na klidnější typy. Ale on ji prostě okouzlil a to byl důvod k tomu, proč tady s ním stále byla a byla ochotná přistoupit na to, aby mu dala své číslo, ale taky na tanec. Poté už jsou společně na parketu, jejich těla se téměř dotýkají a ona má ruku položenou na jeho rameni a tou druhou svírá jeho levou ruku. Nečekala, že její poznámku vezme nějakým způsobem trochu vážněji. Proto povytáhne obočí, ale na rtech ji setrvává pobavený úsměv. Když jí nazve nezbednou dívkou, tak se nad tím trochu pozastaví. Není to však příliš na dlouho, jenom je to poprvé, co ji takhle kluk nazval. Nedalo se to ale brát příliš vážně, tedy alespoň cítila, že on to vážně nemyslí a jenom si z ní takhle střílí. Sama předtím dávala dost najevo, že to byl naprostý nesmysl a nic takového by vážně neudělala. Přišlo jí to ponižující a ona se opravdu nepotřebovala a nechtěla nijak ponižovat.* Přistižena při činu. *Řekne s úsměvem. Hrála tady s ním tu hru, když jakože za to mohla ona, ačkoliv to vážně byla čistě jenom náhoda. Protože to, co tam předvedla a v jakém byla šoku dávalo jasně najevo, že se jí nic podobného v životě nestalo a že se za to cítila dostatečně trapně. Jedině, že by to předstírala, ale taková dobrá herečka vážně neuměla být a navíc něco takového by bylo nad její vychování. To by vážně raději stála v koutku baru někde zalezlá a poslouchala hudbu, než udělat vědomě ze sebe naprostého pitomce. No, ne že by teď ze sebe ho alespoň trochu nedělala, když šlo na ní jasně vidět, že večer po jeho boku si užívá. Už jenom její úsměvy a pobavený smích to dával značně najevo. Problém pro ni byl, že ona to neviděla. Nepoznala na sobě, že by to, co cítí a jak moc se baví přímo z ní vyzařovalo do všech stran. V jedné chvíli vůbec nevnímala nic okolo, než jenom jeho dotek na své paži a potom intenzivní stisknutí na rameni. Netrvalo to dlouho a zase se z toho vzpamatovala, avšak to, že jí trochu vyvedl z míry zakrýt nijak nemohla. Nestyděla se však za to, prostě se to stalo a ona na nic takového zvyklá nikdy předtím nebyla. Všechno to zažívala dalo by se říci poprvé. Přijde u jejich tance jeden moment, kdy se sobě vážně dívají upřeně do očí a na ni to působí o moc víc, než by mohlo na něj. No, však v další chvíli kdy na něj znovu promluví se potom od ní mírně odtáhne. V tento moment nedává na sobě znát nějaké pocity z toho, o pociťovala. Vážně se ji líbil jeho úsměv a tak byla pokaždé ráda, když ho na jeho tváři zahlédla. Jeho další slova ji jenom utvrdí v tom, že vážně má zájem se s ní opravdu vidět i někdy jindy. To jí samozřejmě těšilo. Když se změní píseň, tak nejdříve očekává, že jejich tanec je u konce a je čas se vrátit k baru, ale on jí vyvede z omylu. Opět má ruce okolo pasu a v dalším momentě s ní prudce zatočí. Na tváři se ji objeví jeden z jejich typických širokých úsměvů. Kousne se do rtu, když zaregistruje jeho provokativní pohled.* To zní dobře. *Odpoví ještě na to, že by jí mohl vyprávět o jeho daru některý jiný den. Při změně písničky tančí už s větší energií, protože ta písnička je sama o sobě více energetická. Boky kroutí do stran, ale ne tak, aby to bylo příliš. Užívá si ten tanec s úsměvem na rtech. Občas se mu prostě dívá do očí, občas se podívá na chvíli ke kapele a nebo po lidech z baru. Asi v polovině písničky se ale rozhodně, že by si měla na chvíli odskočit a tak začne trochu zpomalovat tanci, přičemž se nakloní k jeho uchu, aby jí slyšel.* Omluv mě na chvíli. Hned budu nazpět. *Promluví k němu a v tu chvíli od něj oddělá ruce a odtáhne se od jeho těla. Zadívá se mu na chvíli do tváře a usměje se asi nejlépe, jak to umí a potom se k němu otočí zády, začne se prodírat davem směrem k toaletám. Bohužel si bude muset chvíli počkat, než se dostane na řadu. Ale opravdu potřebovala odejít, i když se jí nechtělo. Na rtech ji stále hraje spokojený úsměv.*

(Pohrává si se svojí sklenkou, která je z poloviny plná. Pokrčil ramena a otočil se na Sophie.) Turista. Doufejme, že to je jenom turista. (Trochu se zasměje, ale v jeho očích je stále trochu vidět nespokojenost. Byl by mnohem šťastnější, kdyby věděl, co je zač. Možná kdyby je po celou dobu poslouchal, tak by zjistil, že je to člověko-čaroděj nebo co, který dokáže vycítit moc. On však raději neposlouchal, protože by Davina určitě nebyla ráda, kdyby poslouchal jejich rozhovor. I přes to, že nechtěl, tak se jeho koutky roztáhnou do pobaveného úsměvu, ve kterém odhalí své zoubky.) To by jsme vážně měli. (Souhlasně přikyvuje. Byl vlastně rád, že je u toho. Kdyby se cokoliv dělo, tak tam může vběhnout a vlepit mu. Naštěstí se ale zatím nic neděje a on se může věnovat věci, kterou má nejraději. Alkoholu. Dívá se na Sophie, která ho pozoruje skrze přimhouřené oči.) Já vím. Prostě jsem nemohl umřít, nemohl jsem to tobě a Davině udělat. (Pověděl to takhle. Vážně jí teď nechtěl říkat, že Davina měla vizi, že Klaus umře a tak odpojila jeho linii. Někteří, Původní, by to mohli pochopit špatně a pro Davinu by to nemusel být pěkný konec. Potěšilo ho, že to Sophie myslela upřímně. Nebyli zrovna nejlepší kamarádi na věky, ale přátelé určitě byli. Tři pohřby by zvládl málokdo. Hlavně by si asi nedokázal představit Davinu. Byl její jediná rodina a kdyby umřel, neměla by nikoho. Jediný u koho by zůstala by mohla být Sophie. Samotná by přece nemohla zůstat a Sophie je pravděpodobně jediná, komu Davina věří. Krom tedy Marcela. Zaculil se, když mu nabídla, aby převzal mikrofon.) To né, nechci, aby jsi se cítila trapně. Jsem opravdu, ale opravdu dobrý zpěvák. (Naklonil hlavu napravo a usmál se. Všiml si, jak Davina odchází od Kaie a na chvíli zpozorněl. Když však Davina zamíří na záchod, uklidní se a otočí se na Sophie. Je z toho Kaie celý na nervy a proto je pořád v pozoru. Napadlo ho, že by se mohl zeptat Sophie na Cami, přeci jenom by ona měla vědět, kde je. Jenže neví, jestli by se měl zeptat už hned teď a nebo až později.)

Právě zníš jako starostlivý otec, který chce, aby se kolem jeho dcery nemotal kluk, o kterém ví jen to, že je rasista. (Lehce se zasměje. Ona by nejspíš reagovala stejně, kdyby tu byla ještě Monique a kolem ní se motal nějaký neznámý kluk. Opatrnosti prostě nikdy není moc, co se týče dětí. I když Davina už dítě nebyla, stále byla nezletilá dívka a Marcel měl prostě potřebuje ji před kýmkoliv chránit. Nepřekvapilo by jí ani, kdyby toho kluka pak nechal sledovat a snažil se o něm zjistit všechno, což by nejspíš bylo hodně jednoduché, kdyby měl Marcel stále svoje upíry.) Kdyby náhodou, vždycky ho můžeme nějak najít a něco mu provést. Tedy v případě, kdyby se z něj vyklubal lamač dívčích srdcí. (Mrkne na Marcela. Popravdě si ani nechce představit, co by udělal Marcel, kdyby tenhle kluk Davině zlomil srdce. Nejspíš by mu vrazil pěstí a přinutil ho odejít z New Orleans někam daleko. Takhle by se nejspíš zachoval ochranářský starší bratr. Horší by bylo, kdyby se z něj vyklubal někdo, kdo Davině ublížil a neskončila by jen se zlomeným srdcem, ale hůř. To už by vypěnila i Sophie a klučina by asi neodešel po svých. Raději se napije ze sklenky a přestane přemýšlet takhle negativně. Musí myslet jen pozitivně a Davině to přát.) Tvůj humor by nám rozhodně chyběl. A náhradu by jsme za tebe hledali jen těžko. (Kývne hlavou a přitom se široce usměje. Začínala se konečně opět odreagovávat a to vážně potřebovala. Strčí do něj bokem a s vážnou tváří se na něj podívá.) Já a cítit se trapně? To se nestane. Jednou tě k tomu mikrofonu budu muset vytáhnout. Třeba se pak rozhodneš být zpěvákem. Marcel Gerard velkolepý a okouzlující zpěvák. Fanynky by šílely. (Teď už vážnou tvář neudrží a začne se smát.)

Proč to všem přijde? Vždyť nejsem až tak starostlivý.. (Vypadalo to jako, kdyby k tomu chtěl ještě něco dodat, ale nakonec radši zmlkl. Opravdu byl starostlivý a nesmírně ochranářský. Bylo to prostě tím, že už dávno měl jenom Davinu. Dříve, když měl i své upíry, tak nebyl vůči Dav tak ochranářský. Ale teď, když nemám nic, je mnohem více ochranářský. Hlavně co se týče kluků. Moc dobře ví, že chlapům se nedá věřit, sám je jedním z nich a proto se o ní tak bojí. Mohli by jí přece zlomit její křehké, nezkušené a mladé srdce. A nebo i hůř. A nebo to je jenom nějaký blb, který se ve městě zastavil jenom na pár dní a pak zase odjede. Což by bylo nejlepší. Neubránil se úsměvu nad jejím nápadem.) Věř mi, že to už jsem dávno promyslel. (Usmál se trochu tajemně, kopl do sebe zbytek svého pití.  V hlavě už si představoval nespočet scenérii. Většinou se však týkaly trhání genitálií, částí těla a následně i jeho ''překrásné hlavinky''. Zabodávání různých ostrých předmětů do jeho nohou, břicha, rukou. Vše samozřejmě pouze pokud Dav jakkoli ublíží. Věděl, že by nebyl sám. I Sophie by se přidala, Davinu měla také ráda.) Náhradu za někoho jako jsem já by jste určitě nenašli. (Ze široka se usměje. Opravdu se mu hodil tenhle pokec se Sophie, trošku se odreaguje a nebude myslet na Claire, a další hrozné věci. Trochu se nakloní, když do něho strčí bokem a usměje se.) Možná někdy, pokud v sobě budu mít aspoň dvě flašky. Ano, už vidím ty plakáty. Marcel Gerard, novodobý Lionel Richie. (Zasměje se.) To s tím okouzlujícím jsi trefila. (Na několik vteřin se zaculí a mrkne na ní. Otočí se na barmana.) Co si dáš? (Počká na její odpověď a pak objedná, co si řekla a pro sebe si vzal znovu Morgana.)