Rousseaus Bar

(Držel jí jemně za ruce a díval se jí do očí. Dlouhou dobu se s ní už neviděl a vlastně ani její přítomnost nijak nevyhledával. Už jenom kvůli jejich rozhovoru, kdy jí téměř řekl, že se nevzdá upírství jen kvůli lásce. Pustil její ruce a zasmál se.) Kouzlo. (Zasmál se. Ani netušil, proč ho to napadlo, ale v tuhle chvíli mu to přišlo zvláštní. Nebylo tam nic, o co by mohla zakopnout. Ačkoliv měla na nohách boty, na kterých by i kdejaká žena mohla zakopnout.) Oukej. (Pokrčil ramena. Její pohled byl velmi naštvaný, ale on tomu nevěnoval žádnou pozornost. Bylo mu jedno, že se Beka asi chystá omlátit Claire hlavu o bar. Nevzrušoval se tím, objednal si dalšího Morgana. Bylo to jeho oblíbené pití, doma měl však i něco jiného než jenom Morgana. Podíval se na jednoho barmana, kterého tam občas vídal. Zeptal se ho, zda neví, kde je Cami a nebo jestli dneska přijde. Bohužel nedostal odpověď, kterou chtěl. Jenom přikývl, svraštil obočí a smutně se díval do poloprázdné sklenky.)

(Byla moc zaměstnaná sama sebou, než aby si všimla, jak jí Kol bedlivě pozoruje. Překvapilo jí to. Možná, že to ještě nechtěla vědět. Možná, že na to ještě nebyla překvapená, ale teď už to ví. Alespoň to je stoprocentní, takže už ví, jak se bude jmenovat. Nechce to ale zatím nikomu říkat, bude to takové překvapení. Jména jí už od začátku byla více než jasná. Kdyby to byla dívka, byla by to Eleanor, kdyby kluk, byl by to Mike. Tyhle jména se jí líbila a hlavně to byli jména jejích mrtvých sourozenců. Byl to jakýsi zvyk, pojmenovávat své děti po někom z rodiny. Nechala ho, aby jí pomohl s bundou a usadila se na židli. Musela se zasmát, když na ruce ukázal rozmezí.) Myslím, že to tvoje maličko je trochu větší, asi takhle? (Ukázala na ruce o pět centimetrů více než měl Kol a šibalsky se na něj usmála. Kol na to měl právo. A navíc, byl to jeho život, neměla právo mu do něho kecat. Na druhou stranu, byla jeho kamarádka, takže na to určité právo měla. Napila se svého džusu a koukla se na něj.) No, tobě to možná nevadí, ale tvým sourozencům ano. A přeci jenom, někteří mně mají v oblibě tak moc, že by mi nejradši zakroutili krkem při první příležitosti. Myslím, že příklad dávat nemusím. (Koukla se mu do očí a lehce se pousmála. Bylo to spíše smutné, ale Původní měli mnoho nepřátel a málo přátel, takže to nebylo zase tak moc neobvyklé. Nad jeho další otázkou zavrtí hlavou.) Ne, nejsem. Stejně bych se to dozvěděla. Možná, že jsem to nechtěla vědět kvůli tomu, že je moc brzo. Přeci jenom, ještě to není jisté, nikdy nevíš, co se stane. (Položí si ruce na bar a podívá se na něj. Po chvíli se ohlédne okolo, když se rozhlíží po výzdobě a tom všem. Uviděla Marcela, jak se na ní pousmál a věnovala mu lehké kývnutí hlavy na pozdrav, ale žádný úsměv. Možná tam byl lehký úsměv, ale chtěla se vyvarovat rozhovoru s ním, jelikož by to pro ní nemuselo dopadnout dobře a navíc tu mohla být poblíž Rebekah. Nevšimla si jí, jelikož se brzy zase otočila na Kola a věnovala mu letmý jakoby bezstarostný úsměv.)

(Otočil se na ní, když na něho promluvila a jenom kroutil hlavou. Zatím jí na nic neodpovídal a jenom se tvářil uraženě. Kopl do sebe posledních pár kapek svého pití a podíval se na ní.) Stejně by jsi jí nezabila. (Na pár vteřin se podíval na Claire, která se poněkud změnila. Vyrostla, respektive její břicho vyrostlo. Už jen kvůli tomu by jí nezabila a hlavně tam má Claire ochránce v podobě Kola.) Zaprvé má dítě a zadruhé by ti to tvůj bratr v zářivém zbroji nedovolil. (Na několik vteřin se na ní podíval, vůbec se neusmíval. Neměl nějak chuť se usmívat.) Rozptýlit? (Povzdechl si. Nechápal, proč by jí měl rozptylovat. Dneska už vůbec ne, chtěl sem přijít, pobavit se, tancovat. A nejlépe potkat Cami, která je bůhvíkde. Pohrával si s prázdnou sklenkou v ruce, otočil se na barové židličce směrem do prostoru, pohledem vyhledával Davinu, aby jí zkontroloval.) A i kdyby tak, co? Přece spolu nechodíme, můžu se shánět po kom chci nebo snad, ne? (Jeho oči se právě dívali jenom na Beku. Probodával jí pohledem, protože ho nesmírně urazila. Nechápal, co od něho chce. Mávl na barmana, že chce dolít. Vzal si do ruky sklenku a pohrával si s ní. Přeléval alkohol z jedné strany na druhou. Vůbec mu nedocházelo, proč se tak naštvala, že jí ani nešel zabránit v tom, aby jí omlátila hlavu o bar. Měla by být přece ráda, že jí nějak nebrání. Může si dělat, co chce. Oba dva můžou.)

Když ukázala na prstech trošku větší 'maličko', musel se zasmát. Jo, to maličko bylo vážně větší, než to, které ukazoval on před chvílí, a dokonce by i řekl, že bylo větší než to Claiřino. Možná, že se dneska tak úplně neopije kvůli ní, protože bůhví, co by zase mohli vyvádět. Na tohle si museli dávat pozor, protože alkohol plus oni dva.. Nene, to nedělalo dobrotu. Domů ji dneska sice už radši odvážet nebude, ale co bránilo tomu, aby přespala na Plantáži? Samozřejmě, že v jiném pokoji, nočními můrami už netrpí, takže ji Kol nebude muset hlídat. "Hele, tak na plantáži je teď jenom Finn a ta jeho, a ten mi do toho jistě kecat nebude. Myslím si, že on se mi nejradši vyhýbá a je rád, že se mnou nemusí mluvit, protože ví, že já mám pravdu," ušklíbne se a hodí do sebe dalšího panáka. Finn se s ním jistě nechtěl bavit protože se mu Kol navážel do jeho milované maminky. A Finn musel někde v hloubi duše vědět, že má Kol pravdu, a to ho muselo štvát. "Nemusela by ses to dozvědět, však víš - překvapení. A už uvažuješ o nějakém jménu, když víš, že to bude chlapeček?" Normálně s ní o tom mluví, protože by ho nenapadlo, že by ho mohlo slyšet tolik lidí - Gen, Rebekah, Marcel.. Najednou uslyší Sophie, jak zvýší hlas. Otočí se tím směrem a nemůže věřit tomu, koho tam se Sophie vidí stát. "Genevieve," vydechne její jméno a nemůže z ní spustit zrak. Vždyť má být mrtvá, nemůže tady být, to není možné. "Promiň," otočí se ke Claire, zvedne se ze židličky a rozejde se směrem k těm dvěma. Jde rychlým krokem, takže je u nich za chvíli. "Gen?" osloví ji jménem a zastaví se kousek od ní a hned na to ji pevně obejme. Nemůže tušit, že jí to bude nepříjemné. Vždyť ani nevěděl, že už je ve městě déle, a že mu nedala vědět...

(Když čeká na Sophiinu odpověď, svým upířím sluchem zaslechne svoje jméno. Trchu ztuhne, protože ví moc dobře, čí je to hlas. Byl to Kol. Kol, její první velká láska. Opravdová láska. Jindy by byla z tohohle nadšená. Jindy by výskala radostí, že může být zase s ním, ale teď? Jakou bolest mu asi přivodí tím, že bude chladná a odtažitá a nebude ho chtít vidět, nebude se s ním chtít objímat, líbat ho. Nic. Přeběhne jí mráz po zádech. Cítí ho, cítí, jak se blíží a když se konečně obejví poblíž ní, prostě nemůže jinak a otočí se na něj. on ji ještě jednou osloví a vrhne se jí kolem krku. V tu chvíli byla otočená zády k Sophie, takže ji vlastně nevnímal nikdo, před kým by snad nechtěla dát něco znát. takže prostě jen zavřela oči a její ruce sebou cukly, jako by ho taky chtěly obejmout, ale nakonec si to rozmyslely a zůstaly na svém místě podél těla. Zachvěly se jí rty. Ale musí se udržet. Musí udržet svou kamennou tvář, až bude stát Kolovi tváří v tvář. Odlepí se od něj, vymaní se z jeho sevření a podívá se mu do očí.) Kole. (Osloví ho poněkud chladněji. Asi nebude zas taková ledová královna, protože jí to uvnitř trhá na kusy. Ale ona teď se svou nestálou povahou nemůže dovolit, aby se jí Kol chytil. Ne, to ať je radši s tou Claire, ta je rozhodně teď stálejší než ona. I když se jí to nelíbí a nejradši by jí urvala hlavu a vystavila si ji na poličce. Ale nechce ho stáhnout zpátky dolů. Nechce, aby z něj byl zase ten zabiják. Stačí, že tím ďáblem v New Orleans bude teď ona. To s ní budou problémy, to po ní budou zůstávat lidská těla. Nemusí tohle zažívat znovu Kol. A ona ví, že je k tomu náchylný.) Proč se nejdeš raději věnovat znovu své kamarádce Claire? Ona o to jistě stojí víc. (řekne naprosto mrazivě klidně.)

(Potvrdí se, že jí opravdu viděla v Paříži. I když potvrzení nepotřebovala. Věděla to teď naprosto jistě. Genevieve by prostě poznala vždycky, i kdyby si změnila vzhled ještě více. Dříve jí dokázala poznat i podle její energie, ale teď ne. Upíři už neměli specifickou energii pro každého jedince. Mohla akorát jen odlišovat Původní a normální. Pak si vyslechne Genevieve. Zjistí, jak se stala upírem a proč odjela. Sophie by nejspíše také odjela na nějakou dobu pryč. Ale dala by aspoň svým přátelům vědět. A na rozdíl od Genevieve, ona měla vždy naději pro všechno. Byla si vědoma toho, že většina nadějí je falešných. Ale co by člověk dělal bez naděje? Člověk chce věřit tomu, že všechno se dá nějak vyřešit. Že navzdory všemu, dosáhne toho, čeho chce. Na moment zavře oči a prohrábne si vlasy.  Počká si na celou její reakci, než začne něco říkat. Genevieve byla teoreticky opravdu mrtvá a nejspíše se tak cítila i uvnitř. Přeci jenom byla to čarodějka, sice pak kotva, ale byla živá. Teď z ní byl upír, který touží po krvi. A Sophie je jasné, že to nenávidí. Zavrtí hlavou při dalším jejím monologu. Nenávidět Genevieve? Jak by to asi mohla udělat? Je jí úplně jedno, co Genevieve říká. Zranilo jí to? Možná trochu, ale tohle na sobě nedá znát. Může jí odhánět, jak chce, ale stejně se jí to nepovede. Sophie byla tvrdohlavá. Někdy až moc. Už jí chce odpovědět, ale najednou se tam objeví Kol. Počká jen chvíli a pak jí konečně řekne, co chce, i když je Genevieve otočená zády. A je jí jedno, zda to uslyší Kol.) Fajn, nechtěla jsi proměnu dokončit, ale nezvládla jsi to. Odjela jsi do Paříže, abys nemusela poslouchat moje nebo kohokoliv kecy. Kouzlo by totiž nefungovalo. Nemohla bych tě zbavit upírství, protože jsi byla kotvou. Jenže nakonec ses vrátila, že ano? A proč vlastně? Aby jsi všem ukázala vraha Klause? Ne. Mohla jsi to po někom poslat. Nebo jsi to sem mohla jen přivézt a zas odjet. Jenže stále jsi tady. Stále tě sem něco táhne, protože to je tvůj domov. Ale odháníš od sebe každého, kdo se k tobě jen přiblíží. Bojíš se, že někomu něco uděláš? Nenávidíš to, čím jsi. Čarodějka, která je teď upírem. Emoce v tobě bublají a ty se je snažíš udržet za touhle maskou. Víš co? Proč to teda neskončíš? Proč sis hned neprohnala srdce dřevěným kolíkem? Proč to neuděláš teď, když jsi taková hora sraček? (Povytáhne obočí. Zněla hodně naštvaně. Už to nebylo kvůli tomu, že jí Genevieve nic neřekla. To nemělo cenu řešit. Byla naštvaná, protože Genevieve od sebe odháněla lidi, ztratila naději a přes to vše tu stála. V jejím baru, který pro ni byl něco jako domovem. Pro obě dvě.) Kdysi jsem znala jednu velmi silnou ženu, která mě mnohé naučila. Nikdy se nevzdávala. Nikdy neztrácela naději. Dokázala věřit v nemožné. Byla pro mě inspirací. (Když se k ní Genevieve konečně otočí, přistoupí o něco blíže k ní a pevně jí chytne za ruku. Podívá se jí do očí.) Všechno se dá vyřešit. Všechno se dá nějak zvládnout, ale když budeš říkat slova nejde, nedokážu, nechci, tak se nehneš z místa. Zůstaneš trčet právě tam, kde jsi. Budeš si hrát na bezcitnou mrchu, odhánět všechny kolem sebe a tvářit se, že ti je vše putna a přitom se pak doma užírat pravými pocity, které jsi jen zakopala. Až za mnou jednou přijdeš a řekneš konečně ano na mou nabídku pomoci, tak ti pomůžu s čímkoliv chceš. Do té doby se nebudu snažit nic vyřešit, ale ani tak se mě nezbavíš. Protože já jsem tvrdohlavá a nevzdávám se. Protože tohle jsi mě naučila ty. (Sklopí pohled k jejich rukám. Nakonec tu Geninu pustí a podívá se letmo na Kola a pak opět na Genevieve. Genevieve jí znala moc dobře a musela vědět, že jí se prostě jen tak nezbaví. Nebude se snažit sice nic vyřešit, ale bude tu pro Genevieve vždycky. Už jednou se dokázaly bavit, aniž by byly nějaké velké kamarádky. V tu dobu byly jen spojenkyně, které šly za společným cílem. Už jednou se Sophie přeci povedlo v ní vzbudit nějaké city, i když tehdy to bylo nezáměrné. Prostě si jen zopakují celý proces. Dokáže se s ní bavit normálně, aniž by jí mluvila do duše. Dokáže se s ní bavit, aniž by se snažila prolomit její chladný výraz.)

(Nechápal, proč Claire tak nesmírně nenávidí. Ano, možná se spolu několikrát vyspali, vesměs si vybral jí místo Beky. A no, možná tohle bude ten důvod, proč jí tak nesnáší. Ale kdo ví, třeba v tom je ještě něco víc. On neměl důvod, aby Claire nesnášel. Teda zatím ne, kdyby se však dozvěděl, že Claire byla v Abattoiru v den, kdy se to všechno doslova posralo, tak by jí hned začal nesnášet. On však bohužel neví nic a může jenom čekat na den, kdy se to dozví. Díval se na Bex stále stejným pohledem. Svraštil obočí. Z jeho očích sršela naštvanost. Otočil se na Claire a věnoval jí jeden vražedný pohled. Nechápal, proč to udělala. Proč by se vůbec přidávala k někomu jako je Oliver? Jaký pitomý důvod k tomu měla? Zpevnil čelist jako, kdyby čekal, že mu někdo dá do držky. V tuhle chvíli by však rád dal do držky Claire.) Co to kurva? Děláš si prdel, že jo?  (Položil to jako otázku, ačkoliv na nic z toho nečekal odpověď. Na každé slovo dával velký důraz. Nic z toho, co řekl si však nepromyslel. Byl naštvaný. Zakroutil hlavou a vstal ze židle. Otočil se k ní zády a chtěl odejít pryč. Chtěl jít někam ven, posadit se na nějakou lavičku a chvíli přemýšlet. V tichosti. Zarazil se, když na něho znovu promluvila. Bleskově se na ní otočil a jenom se pohrdavě pousmál.)Taky jsem měl ve zvyku bránit tebe, co? To je to proč tě to tak štve? Protože já fakt nevím, proč tu děláš scény.  (Přešel k ní o něco blíž, mezitím vypil obsah svojí sklenky a položil jí na bar. Mluvil rázně, ale potichu.) Opravdu nechápu, proč tě tak štve, tak jsem nešel bránit Claire nebo tebe a raději jsem se sháněl po Cami. Možná je to tvojí chorobnou žárlivostí a nebo je v tom snad něco víc? (Jeho hlas zněl poněkud klidně, ale trochu pichlavě. Byl naštvaný, že člověk, se kterým strávil tolik času, ho podrazil. Beka byla  hold poblíž, byla první na ráně. První na koho mohl svůj vztek svalit. Vyndal si peněženku a z ní nějaké peníze, které dal barmanovi. Naposledy zkontroloval Davinu a vyšel z baru, daleko nikam však nechodil. Neměl ani chuť jít za Claire, ne teď. Ne, když je naštvaný, protože mu to nemyslí.)

(Pozoruje ho, jak se jeho rty roztáhly do širokého úsměvu a tak odhalily jeho zuby. Takového Kola měla ráda. Usměvavého, zdánlivě plného energie. Dělalo jí to radost. Jen lehce přikývla.) Dobře, uvidíme, jak se to všechno dnes vyvine. Počítej tedy, zatím, se mnou. Pohodí si vlasy a ty jí zašimrají na jejích holých ramenech. Oblízne si jazykem dolní ret a koukne se mu do očí. Proplete si prsty na rukou a takto spojené ruce položí na stůl.) Ano, tak trochu jsem to chtěla jako překvapení, ale teď už je to jedno. Stejně bych se to dozvěděla. (Koukne se mu do očí, přehodí si nohu přes nohu a potom mu odpoví.) Ano, před pár dny jsem nad tím přemýšlela. U nás v rodině bylo tradicí dědit jméno po někom z rodiny. Například já, jsem měla jméno po mé tetě z otcovy strany. Nebo má sestra měla jméno po své matce, což bylo většinou dost matoucí, když jsi potřeboval jednu, zavolal jsi a přišla zrovna ta druhá. Ale to je vedlejší. Chci, aby měl jméno po mém bratrovi. (Semkne rty k sobě a potom se lehce pousměje. Vezme do dlaně skleničku a znovu se z ní napije. Tentokrát je to několik dlouhých, velkých loků, aby si trochu zvlhčila hrdlo, které jí začínalo vysychat. Otočí se směrem, odkud Kol něco zaslechne a upřeně se tam dívá. Spatří tam Genevieve a chvilku poté Kol vysloví její jméno. Co tu sakra dělá? Měla být mrtvá! Probleskne jí jako první hlavou. Jakmile se jí Kol omluví, kývne na něj s pohledem, ‚Vše je v pohodě baby, klidně jdi.’ a celou tu scénu pozoruje. Nechtěla, aby Genevive žila. Kolovi by přála, aby byl šťastný, ale s někým jiným, než s ní. A navíc, Genevive je upír. Cítí to velmi dobře. Nechce, aby byla upír. Štvala jí dost už jako čarodějka, natož až bude upír. Nedala nic z toho však na sobě znát. Po chvíli se otočí znovu na barmana a koukne se na Marcela. Ten jí propichuje pohledem. Její pohled je klidný, následně se lehce pousměje. Jako kdyby ho snad chtěla dráždit, to ale ona nechce. Jakmile však Marcel začne křičet a nadávat, její tvář zkamení na vážnou a tentokrát ho ona propichuje pohledem. Nelíbil se jí vývoj téhle party a tak nějak jí tu začínalo být nepříjemně. Po zádech jí přeběhl mráz, i když tu bylo teplo dost a oklepala se. Pozorovala barmana a kapelu. Nechtěla nikoho moc provokovat.)

*Večer se nakonec rozhodne jít ještě ven. Doufal, že si bude moci promluvit s Hayley, ale tento plán se ukázal jako lichý. Než se vydá do města, upraví si v koupelně a v pokoji svůj zevnějšek. Na závěr si oblékne tmavý delší kabát a opustí Abattoir. Nemá žádný konkrétní cíl. Vydá se někam rovnou za nosem. Jestli je to náhoda, osud nebo jeho podvědomí, po čase si všimne, že se dostal do míst, kde se nachází bar Rousseaus. Stočí své kroky nyní již cíleně na dané místo. Všiml si cestou pár letáků, takže předpokládá, že by se v něm dnes měl konat nějaký předvánoční večírek. Po bratrově smrti, i když od ní uplynulo několik týdnů, rozhodně náladu něco slavit nemá. Ani Vánoce mu nic neříkají. Přesto se rozhodne jít podívat dovnitř. Možná potká někoho, kdo mu zpříjemní dnešní večer. K baru nakonec dorazí za pár chvil. Cestou si všimne Rebekah a Marcela, jak něco řeší nedaleko něj. Nechce je, ale rušit, neboť do toho vypadají velmi zabraní. Zaslechne několik slov z jejich hovoru, ale nedávají mu valný smysl tak se tím nezabývá. Dojde ke dveřím baru a jimi dovnitř. Uvnitř je dnes opravdu velmi živo. To shledá okamžitě při vstupu. Hraje hudba a v baru se nacházají, dvojice, skupinky i jednotlivci, kteří se porůznu baví. Když si sundá kabát má pod ním svůj tradiční oděv, ve kterém ho lze v posledních několika týdnech možné vídat nosit. Černý oblek, bílá košile, černá kravata. Samozřejmě působí jako vždy elegantně a příjemně. Na tváři má svůj typický výraz, když zamíří do společnosti. Tváří se klidně, dnes docela příjemně, s lehkým jasem v očích, takže nevypadá nijak smutně, ani sklesle nebo jako ten, kdo v nitru truchlí pro svého mrtvého bratra. Přelétne očima místnost a zastaví se na několika známých tvářích. Kupodivu jej překvapí, když uvidí Kola. Genevieve a Sophie v jedné skupince, ačkoliv Genevieve vypadá, jako by se jí to vůbec netýkalo. Tváří se pořád stejně chladně a odměřeně, jako dnes ráno. V baru je příliš hlučno a on by se musel příliš soustředit, aby zaslechl jejich slova. Vydá se tedy pomalu jejich směrem. Rád vidí bratra a je rád i za to, že už o Genevieve ví, a že nezůstalo na něm, aby mu o tom musel říkat.* Dobrý večer. *Pozdraví je pak, když k nim dojde vlídně svým příjemným hlasem. Přelétne je postupně zkoumavým pohledem, ale protože mu na tváři pohrává slabý úsměv, není to příliš viditelné. Na první pohled vypadá, že je dobře naladěný a nic vážného netrápí jeho upíří mysl.*

(Stále nechápal, proč se k nim Claire připojila. Vždyť sama prožila několik desítek let jako upír, nemohla je přece nesnášet. Většinu jeho lidí znala. Proč by z ničeho nic přešla na tu špatnou stranu? Docela ho zajímalo, jestli o tom ví Jackson. Věděl, že on Claire důvěřoval a nebo to tak aspoň naznačovali. Prostě mu to nedávalo smysl. V této době mu už hodně věcí nedávalo smysl, všechno bylo tak zvrácené a převrácené. Na to, co teď řekla nereagoval, opravdu na to neměl náladu. Řekl jí všechno, co měl na srdci. Dopil svého Morgana a vyšel z baru. Venku už začínala být veliká zima, ale jemu naštěstí zima nebyla. Skoro každý dům byl ozdobený různými světélky a všude byla vánoční tématika. Vánoce byly opravdu za rohem, no vlastně spíš na každém rohu. Odešel pár metrů od baru, zastavil se pod pouliční lampou a pozoroval vánoční stromek, který zářil na několik metrů daleko. Uslyšel bouchnutí dveří, automaticky se za ním otočil a spatřil Beku. Pohledem se zase vrátí ke stromku, slyší, že se k němu blíží poměrně rychle. Nijak se ale nevzrušuje, čekal, že ho bude následovat. Určitě toho má ještě hodně na srdci. Na každé její slovo přikyvoval a usmíval se.) Ano, to je přesně ono. (Sarkasticky pověděl a otočil se na ní. Právě teď si sám nebyl jistý, co si má myslet. Dál si jí poslechl, co má na srdci. Otočil se na ní celým tělem.) Moc mi to jako překvapení neznělo. Proč bych se měl vůbec zajímat o to, co jí uděláš a nebo neuděláš? Jestli sis nevšimla, tak se o Claire už dávno nezajímám. Mám mnohem jiné zájmy. To jenom ty jí pořád řešíš, neustále o ní mluvíš a pořád jí chceš zabít. Já se o ní nezajímám, mám jiné věci na řešení. (Tvářil se velmi naštvaně a téměř jí probodával pohledem. Právě teď byl naštvaný nejen na Claire, ale i na Beku.) Normálně bavit? A o čem pak se chceš normálně bavit? Hmm? (Přimhouřil oči. Schoval si ruce do kapes. Vážně nechápal, o čem by se ti dva mohli bavit. Nemají toho moc společného, hlavně ne teď. Uhnul pohledem a přestal jí pozorovat, díval se směrem k baru a soustředil se na hlasy, které zná. Hlavně na jeden jediný. Davina. Když jí uslyšel, tak se zase obrátil na Beku.)

(Otočila se za zvukem, který vydávala Kate, když se k ní posunula. Nad její otázkou se lehce pousmála a potom kývla.) Ano, to jsem. Ty jsi kate, že? (Pousmála se, dopila svůj džus a objednala si malinovku. Všechna ta Vánoční výzdoba byla moc hezká, ale jí trochu vytáčela. Připomínalo jí to to všechno. Přimhouřila oči a oblízla si rty, než se obrátila znovu na Kate a pořádně si jí prohlédla. Byla to dcera Gen. Věděla, že byla naživu? Zřejmě ano, jinak by vypadala jinak.)

(Ani sám nevěděl, jestli si to o ní opravdu myslel a nebo ne. Občas ano. Občas si vážně myslel, že je naivní a to ona mnohokrát byla. Častokrát byla i žárlivá, akorát netušil, jestli pořád je. Dneska mu tedy přišlo, že rozhodně žárlí. Možná to tak ale přišlo jenom jemu.) To myslíš tehdy, když jsi jí málem zabila? A porušila tím pravidla, která tu byla? Tohle myslíš? (Přesladce se pousmál a pak jenom zakroutil hlavou. V tu chvíli se ani tak nezajímal o Claire, ale spíš o to, co provedla. Porušila pravidla, dala vlkodlakům další důvod, proč nesnášet Původní. Chtěl rovnou něco říct, ale to už Beka mluvila a doslova ho nepustila k řeči. Rozhodně si nemyslí, že to všechno je jen chyba Claire. Určitě by vlkodlaci Hayley unesli a Klaus by stejně umřel. Claire v tom hrála minimální roli. Beka jí nesnášela právě kvůli tomu, co řekla hned potom. Záviděla jí. Záviděla jí, že ona může mít dítě a Rebeka nic.) Ano divím. (Vypadalo to, že odpoví jenom krátce a taky chtěl, ale pak se rozmluvil.) Nechápu, proč jí prostě nenecháš být. Tak se připojila k Oliverovi a, co? Klaus by stejně umřel, prostě se to tak mělo stát. A to, co se stalo mě mrzí i to s tím dítětem, ale jedna pitomá Claire za to nemůže. Všechno se to posralo a opravdu to není jenom kvůli Claire. To jenom ty si chceš myslet, že to tak je. (Zakroutí hlavou. Chtěl už jí zpátky do baru, říct Dav, že jde pryč. Jenže jí tam nechtěl nechat samotnou a zase jí nechtěl odtahovat. Rozhodl se, že to tu ještě chvíli přetrpí.) Ano, přišel. Chceš to vědět? Mizerně. Jak si myslíš, že to asi jde, když skoro pokaždé, když vyjdu z domu, tak potkám nějakého vlkodlaka? Pak se docela těžce buduje nějaká upírská komunita. To je ale jedno, protože tebe stejně zajímá jenom pomsta Claire. (Zvedl ruce jako, kdyby se už vzdával. Ano, vzdával se. Spíše to vzdával s ní. Nechtěl se už hádat, měl toho dost. Obešel jí a šel zpátky do baru. Otevřel dveře, nasál vůni toho baru a vešel dovnitř. Posadil se zpátky k baru, byl o něco dál od Claire, protože ví, že kdyby byl blíž, tak se určitě neudrží a něco jí řekne. Objedná si nějaké tvrdší pití.)

Ano, na to si pamatuji. Sice ne moc zřetelně, ale pamatuji. (Trochu se pousměje. Jakmile řekne, že se léčí z alkoholismu, zasměje se, chytne se za kořen nosu a potom se na ní koukne.) Tak trochu. (Ne, z alkoholismu se rozhodně neléčila a až nebude těhotná, určitě bude zase chodit do baru pít, ale zřejmě ne tolik často a ne v takovém množství, ale co jí bude bránit si někdy povyrazit, užít si a bavit se? Stejně není nic ještě jisté, možná bude vše jinak. Nad její další otázkou se jen pobaveně usměje.) Upřímně, ne. Netěším. Je to jedno z období, které nemám vůbec v lásce. Ale počítám, že ty ano. Určitě se těšíš na dárky a čas strávený s lidmi, na kterých ti záleží, se sklenkou v ruce a bez jakýchkoliv starostí. Nebo se snad pletu? (Koukla se na ní a napila se ze sklenky, kterou před ní před chvilkou položil barman. Otočila se znovu na Kate a bedlivě si jí prohlížela. Nechtěla tu s ní rozebírat svůj život, nebo cokoliv o ní. Vlastně jí přišlo, že se nemají o čem bavit. A Claire o to až tolik nestála. Dnes nebyla nějak v náladě se seznamovat s cizími lidmi, ale pokusí se. Bude milá a uvidí, jak se to vyvine dál.)

Objímal ji silně, a docela dlouho, protože celou dobu čekal, že Gen obmotá svoje ruce kolem něj, dají si pusu... Představoval si, že se spolu pořádně přivítají, jak se sluší a patří, ale tohle popravdě nečekal. Gen ho neobjala, nedala mu pusu... Nedělala nic. Cítil na ní, že se k němu chová strašně moc chladně. Ten tón v jejím hlasu, jakým ho oslovila... Ne, tohle se mu vůbec nelíbilo. Podíval se na Sophie a ta v jeho obličeji mohla vidět, že absolutně nechápe, co se děje. Když ji objímal, samozřejmě, že poslouchal to, co jí říkala Sophie. Touhle svojí řečí mu vlastně všechno osvětlila; doteď dost věcí nechápal, ale teď už chápal vše. Tušil, že Gen by se nikdy dobrovolně nestala upírem, protože to nesnášela. Tedy ne, že by nesnášela upíry, to určitě ne, vždyť jednoho milovala. Ale být jedním z nich? To by nikdy neudělala, to věděl. A přece - teď před ním stála Gen, upírka. A zdálo se, že se stalo něco, co nikdy nechtěl - nechtěl, aby se takhle změnila. Doufal, že je to jen nějaké chvilkové, vždyť je to čerstvý upír, a jim se stávalo, že se neovládali, nezvládali svoje emoce, všechny od sebe odháněli... Jediné, co ho na těch věcech, co Sophie řekla těšilo, bylo to, že Genevieve zřejmě zabila Klausova vraha. Chce vědět, kdo to byl, snad mu to někdo prozradí. Když se Gen otočí zpátky na Sophie, ona ji chytne za ruku a Kol může vidět, jak ji to trápí. Možná to na sobě nechtěla dávat najevo, ale bylo to tak. Její nejlepší přítelkyně se k ní chová takhle chladně a odtažitě, stejně jako k němu. "Gen," osloví ji zase a chytne ji za rameno. "Sophie má ve všem pravdu. A nejen, že ti se vším pomůže ona, vždyť máš i mě..." Z ramene mu ruka po její paži sjede až k její dlani a chytne ji za ni. Když Gen řekne to, co řekne, mírně se zamračí a otočí se na Claire, která seděla pořád u baru. "Proč to říkáš?" podívá se na ni tázavě. "Vrátila ses, samozřejmě, že chci být u tebe, Gen. Možná, že ona o to stojí, ale já stojím o tohle," Genevieve věděla, že Kol je tu vždycky pro ni, že jí vždycky pomůže. A stejně tak Sophie. Oni dva byli její nejbližší, pokud ovšem nepočítal Kate, její dceru. Najednou za sebou uslyší hlas Elijaha. 'Tak ten tu ještě scházel,' řekne si v duchu, protože teď neměl moc náladu si s ním povídat, potřeboval mluvit s Genevieve. "Elijahu," osloví ho jménem a tím ho i pozdraví. Proč se mu sakra zdálo, že není vůbec překvapený, že Gen vidí?

(Jak ji Kol objímal, celou dobu musela poslouchat řeč Sophie. Vrývala se jí do paměti, do každé buňky jejího mozku. Ano, proč vlastně dávno nevzala kůl a nevrazila si ho do srdce? Ulevilo by se jí a nikdo by nevěděl, že kdy byla naživu. Všichni by si mysleli, že je prostě stále mrtvá a všechno by bylo v pořádku. Možná to měla udělat, ale neudělala. Nenapadlo jí to? Byla snad natolik zbabělá, že se nedokázala připravit o život? A nebo naopak? Nemohla být tak zbabělá, aby si ho vzala? Nevěděla. V tuhle chvíli opravdu nevěděla, co si o tomhle myslela. A ano, vrátila se. Vrátila se sem, protože tohle byl její domov. Protože tady kdysi měla nějaké zázemí a lidi, co ji měli rádi. Ale te´d se toho dobrovolně vzdává. Dobrovolně chce zahodit, co tady před dvěma měsíci měla a chce být samotář. Ale proč? Proč tohle všechno dělá? Věděla, že Sophie by se jí snažila pomoct, věděla, že i Kol by se jí snažil pomoct. Věděla, že by tu oba byli pro ni a ona to přesto nechce. Ztratila naději, teď už si to může říct. Ztratila naději, že se vůbec kdy bude ovládat. Nešlo jí to. Nebyla v tom dobrá, byla v tom dokonce hrozná. V sebekontrole. Ano, bojí se, že někomu něco udělá. Bojí se, že se jednou v blízkosti někoho, na kom jí záleží neovládne a neskončí to dobře. Dneska se to už málem stalo s Jacksonem a ji to vytočilo na nejvyšší míru. To, co udělal, bylo nezodpovědné a ji to přímo mučilo. Ale na druhou stranu ji to opravdu přesvědčilo o tom, že je nebezpečná i svým blízkým. A to ona nechce. Proto je od sebe všechny odstrkuje a proto je bude odstrkovat dál. Možná, že se někdy v budoucnu dostane na takovou úroveň, že se nebude muset bát o to, že někomu ublíží, někomu, komu by nechtěla ublížit. Ale ne teď. Začíná se to v ní zase všechno vařit a kypět. Hlavně i v souvislosti s doteky Kola. Když se z jeho objetí konečně vymanila a řekla mu, co řekla, on se stejně nedal. Nedal se jen tak odradit. A přidal se k Sophie. Snažila se udržet svůj výraz netečné, ale v duchu, jako by se modlila, aby to už skončilo, aby jí konečně dali svatý pokoj a ona se mohla bavit. I když pochybovala, že dneska se ještě bavit bude. Měla v sobě sice už nějaký alkohol, ale v souvislosti s tímhle to bylo spíš ještě víc frustrující. Ano, teď byla frustrovaná a frustrovaný upír není zrovna to nejlepší. Celou dobu mlčela a poslouchala další Sophiinu řeč. Nechce to s ní vzdát, to bylo jasné. Vlastně se namíchla tak, že by jí to snad udělala i naschvál, že to s ní nevzdá. Ale vnucovat se jí nebude. Aspoň něco, protože kdyby to dělala, neručila by za svůj temperament a Sophie by mohla skončit s hlavou v Geniných rukách. A to by ona rozhodně nechtěla, protože by si to pak musela vyčítat. Dřív byla silná. A říkala Sophie, že se nesmí vzdávat, ale ona sama už v sobě žádnou sílu a pevnou vůli necítila. A to bylo špatně. Jenomže jak to znovu nastartovat? Nevěděla. Nevěděla, co by měla dělat a řeči, jak to bude vše dobré a vše se vyřeší, jí rozhodně nepomůžou.) Fajn, všechno jsem slyšela, aby sis náhodou nemyslela, že jsem ohluchla. (Ušklíbne se na Sophie a ucukne rukou, za kterou ji držela. Kol ji na druhé straně také držel a ona si v tu chvíli připadala jako v kleci. Oba do ní něco hustili z obou stran a jí se z toho dělalo akorát tak špatně. Pak do toho všeho ještě přišel Elijah, který stál teď přesně naproti ní. Jen se na něj ušklíbla, nezdravila ho. Neměla na něj náladu stejně jako na tyhle dva teď. Už toho měla pokrk a chtěla pryč. Prostě se vycukla Kolovi, vysmekla se z jejich obležení a zamířila ke dveřím, ze kterých vyšla be rozloučení a jediného slova. Udělala to hlavně taky proto, že se jí zvedla hladina hormonů kvůli Kolovi, protože k němu stále cítí to, co k němu cítila a prostě jí to celkově všechno hnulo žlučí. Začala být neklidná a to znamenalo jediné. Za chvíli ztratí kontrolu. Začala zhluboka dýchat a mířila pryč od baru.)