Rousseaus Bar

*Zdá se mu, že Kate na to další, co jí povídá docela slyší. Těší ho to. Nechce ji o ničem přesvědčovat nebo vnucovat své názory. Jen jí povídá, jak to vnímá on, jeho rodina. Co, proč a z jakého důvodu dělají, jak dělají. Chce, aby si na to názor udělala sama. Když mu začne vyjadřovat ona upřímnou soustrast, usoudí, že se mu při nejmenším podařilo zmírnit ten špatný dojem, který si na ně, na jejich rodinu musela před tím vytvořit. Považuje to za úspěch, ve který tak brzy ani nedoufal. Vylepší mu to o něco málo náladu. Jeho taktika opět zabrala. Přesto nemá přílišný důvod k radosti. Na Kate se kouká vážně, spíše posmutněle. Ztráta bratra ho bude bolet do konce jeho života. Nikdy se toho nezbaví. Časem se s tím snad naučí lépe zvládat, reagovat na to, když někdo pronese jeho jméno nebo o něm bude mluvit. Vyjádří jí své poděkování krátkým pokývnutím hlavy. Pak ji dále poslouchá. Přijde mu od ní hezké, že by něco takového chtěla udělat. V tuhle chvíli to považuje za něco zcela zbytečného. Co se stálo už nikdo nevrátí. Navíc, kdyby to šlo, Kate by do něčeho takového rozhodně nechtěl zatahovat. Když Kate řekne, že by chtěla, že by proto udělala, kdyby mohla, tak se jeho výraz mírně rozjasní s vřelým pousmáním, který tak vyvolává spíše dojem smutku a skleslosti, než veselí na jeho tváři.* Vždyť si to udělala, Kate. Podílela si se na tom. Nevěděla si o tom, vím, že to pro tebe nebylo příjemné. *Poznamená a při tom na ni kouká.* To jakým způsobem jsme tě využili proti tvému otci, ve snaze zastavit ho. Opravdu mě to mrzí. *Vyjádří jí svou lítost nad jejich činy.* Klaus, ale od začátku nechtěl, aby se ti něco stalo. I proto jsem se propůjčil ke své roli v tom všem. Chtěl jsem na to dohlédnout. Postarat se o to, aby si byla v pořádku. *Promlouvá k ni klidně a docela tiše. Jeho slova jsou určená, pouze jejím uším.* Takže se tím netrap. Zkusila si to. Bohužel to k ničemu dobrému nevedlo. To, ale není tvá chyba. *Ujišťuje ji. Ví, že za to, jak to dopadlo mohla jejich lehkovážnost, s jakou se rozhodli Benjaminovi čelit. Podcenili ho a krutě za to zaplatili. Tohle si už nechá pro sebe. Když řekne Kate, co potřeboval, udělá opět přestávku. Při tom dopije svůj drink a prázdnou skleničku postaví na bar. Pohlédne pak opět na ni, když se zmíní, že, je jen nastydlá. Netuší, že za to může Klausova druhá část plánu, proto, jen chápavě přikývne.*

*Poslechne si názor Kate na ten plán, na jeho úspěšnost, i to, co mu poví o Benjaminovi. Při té druhé části neměl možnost sledovat, jeho chování. Nejprve měl na starost Hayley, pak do domu vtrhli vlkodlaci a vzápětí na to zrádný bratr Finn. Na moment se vrátí v mysli do toho šíleného dne. Probere ho z toho Katein hlas. Jeho pohled nabude přítomného výrazu a poslouchá jí dál.* Přišel tam tehdy hlavně kvůli tomu, aby viděl, jak se jeho plán daří. To, že Klaus v tu dobu unesl tebe, byla, jen shoda náhod. Vše měl dopředu promyšlené a čekal, jen nato až nastane podle jeho uvážení ta správná doba. *Poví jí svůj názor. Neví, co si tehdy Benjamin myslel, jestliže, je pravda, co mu nyní pověděla Kate. Měl za to, že Benjaminoi na Kate záleželo více. Tázavě se na ni podívá, po té, co zmíní, že na Benjaminovi našla něco dobrého. Vypadá u toho krátce, jako by nejprve nevěřil svým uším. Čeká jestli bude pokračovat, ale když ne, tak promluví sám. Nepatrně se pousměje.* Alespoň k něčemu to všechno bylo. *Poznamená. Vypadá opět chvíli zamyšleně. Dívá se někam před sebe.* Chtěl bych zatím vším udělat silnou čáru a pokračovat od teď normálně dál. *Promluví pak po chvilce. Zkoumavě zvedne ke Kate oči. Když se ho zeptá, jestli si dá ještě, krátce rozvažuje. Nakonec přikývne.* Ještě jednou totéž, prosím. *Požádá jí.*

*Když pozoruje Kate a po té, co domluví a navrhne mezi nimi jakýsi smír nebo nové pokračování, potom, co se událo, čeká v nějakou reakci. Souhlasnou nebo odmítavou, ale aby věděl, na čem je. Kate k tou nic nepoví a tak přemýšlí, jestli ho pochopila. Ptát se jí na to, ale nehodlá. Ať tak či onak, chce tohle město udělat bezpečným, aby se sem jednou mohla vrátit Hope, ale aby tady klidně mohli žít i takoví, jako je třeba dcera Genevieve. S takovými chce vycházet v dobrém. Vlkodlaky a ti, kteří se podíleli na bratrově smrti a na tom, jak tragicky to pro jeho rodinu i ostatní dopadlo, s těmi hodlá udělat krátký proces. Nakonec se dočká reakce, alespoň na svou objednávku. Pozvedne mírně obočí, když Kate udělá svůj závěr a mírně se nad tím pousměje. Sleduje ji, jak mu připravuje pití.* Záleží na situaci. *Poznamená neurčitě s letmým pousmáním. Když se opět zmíní o pivu, roztáhne rty o něco málo více, ale na krátko.* Možná někdy... *Odvětí a nechá větu vyznít do ztracena.*

*Ještě před pár hodinami by jej nenapadlo, že tady bude s Kate rozebírat pití a k čemu je které vhodné. Přijde mu to úsměvné. Něco takového shledává po docela dlouhé době. Nechává si své pobavení nad tím, pro sebe. Ji při tom poslouchá. Docela rád si poslechne její názory. Má dojem, že s Kate možná bude vycházet lépe, než její matkou. Přemítá nad tím během jejich slov.* Máš docela přehled. *Poznamená s pousmáním, když si od ní převezme druhou skleničku se svou objednávkou.* Je vidět, že jsi člověk na svém místě. *Dodá ještě.* Já vypiju všechno. Musím, ale mít chuť nebo vhodnou příležitost. *Poznamená něco k tomu, co se týká jeho zvyklostí. Pak zvedne skleničku a trochu se napije. Po té ji postaví zpátky na stůl a porozhlédne se. Vypadá to, že den pomalu pokročil k večeru a bar se začíná plnit více lidmi.* Nezdržuji tě? *Pohlédne znovu na ni. Nějakou dobu se věnuje převážně jemu. Nechtěl, aby měla kvůli němu problémy.*

*Když Kate prozradí, jak se dostala ke svým znalostem, zkoumavě se na ni dívá. Bylo to řečeno velmi neurčitě. Čeká jestli to nějak více rozvede. Jelikož se nedočká, může se o tom pouze dohadovat, jak to bylo myšleno. Pokud mu to nechce říct, páčit to z ní nehodlá. Letmo na to pak, jen kývne. Napije se svého drinku.* Jak si se dostala sem do New Orleans, Kate? *Zeptá se na něco, co ještě neměl možnost zjistit, protože o tom neměl s kým promluvit. Pohlédne na ni tázavě.* Pokud to tedy není tajné. *Dodá na to. Nechce ji zpovídat, pokud se jí to nebude nějakým způsobem zamlouvat. Kate se mezitím vzdálí a věnuje se ostatním zákazníkům. Zůstane sedět na svém místě, občas se napije. Během toho pozoruje, jak je za barem zručná. Přemýšlí, co bude dělat v nastávajícím večeru. Vybaví se mu odchod Hayley. Od té chvíle velmi pozorně sleduje, jestli od ní nedostane nějakou zprávu. Má o ni starost a tím by snad našel trochu toho klidu. Z jeho myšlenek ho probere Katein návrat. Zvedne k ní opět tázavě zrak. Jako by před tím neodešla a on čekal na její odpověď na to, co se jí ptal.*

*Pozoruje Kate a nepatrně se pro sebe zamračí, když slyší její kašel. Nijak více se k němu nevyjadřuje, ale rozhodně se mu to nijak zvlášť příjemně neposlouchá. Kate se nakonec rozhodne zodpovědět jeho otázku a tak si ji vyslechne. Studentské stipendium zní opravdu hodně podivně. Jako velmi zvláštní a podezřelá náhoda. Chvíli nad tím přemýšlí, jak je něco takového možné. Nevšimne si ani Kateina zamyšlení. Znovu ji začne více sledovat a poslouchat, když pokračuje ve svých teoriích, co si o tom svém příchodu do NO myslí ona. Když se zmíní o nějaké čarodějce, v obličeji se mu mihne podezíravost a jako by ten důvod přesně objasnil to, co mu dosud nebylo jasné.* Tohle už zní daleko pochopitelněji, než že jsi měla štěstí na "takové" stipendium. Zrovna, když se zde vyskytli oba tví rodiče naživu. *Poví jí, co si o tom myslí.* Alespoň si je mohla poznat. *Poznamená pak s lehkým pousmáním.* Bylo to i štěstí. *Dodá.*

*Napije se martini, které mu Kate připravila. Mezitím ji chvílemi po očku, chvílemi normálně pozoruje. Podle jejího výrazu pochopí, že se v té zvláštní teorii, která sem Kate přivedla, shodují. Nepatrně nad tím pokývá hlavou. Uvažuje chvilku nad tím, čí práce to vlastně ve skutečnosti mohla být. Je to, ale dalece mimo jeho chápání a tak to po krátké době vzdá. Všimne si, jak Kate posmutní, když se zmíní o jejich rodičích. To v úmyslu neměl. Nechtěl ji zarmoutit svými slovy. Bohužel má dojem, že se tomu nedokáže vyhnout. Ať budou mluvit o čemkoliv, nakonec stejně sklouznou k něčemu, co je pro ně citlivější, bolestnější. Omluvně na ni pohlédne.* Promiň, Kate. *Vezme svůj drink a docela rychle ho vypije. Prázdnou skleničku postaví na stůl před sebe.* Raději půjdu. *Oznámí jí. Chce se dnes vyhnout podobným situacím, jaké té před chvilkou.* Se Sophie si promluvím jindy. *Odvětí. Připomene tak důvod, proč sem vlastně dnes chodil. I když tady dotyčnou čarodějku nezastihl, nakonec je rád, že sem šel. Mohl si promluvit s Kate a nepatrně tak ulevit svému černému svědomí.* Jsem rád, že jsem s tebou mohl mluvit. *Poznamená s pousmáním. Vytáhne z náprsní kapsy saka peněženku a z ní na stůl před sebe položí bankovku mnohem vyšší hodnoty, než mohly jeho dva drinky martini stát.* Kdyby si někdy nabyla dojmu, že ti můžu být v něčem užitečný, neváhej a dej mi vědět. *Podotkne a při tom na ni krátce koukne. Považuje to za svou povinnost, postarat se o dceru Genevieve, když ona totéž před tím několikrát udělala pro Hayley a Hope. Přemýšlí, jestli by jí měl dát na sebe své číslo nebo ji odkázat na Sophie. Nakonec se rozhodne pro druhou možnost. Prozatím.* Sophie na mě bude mít kontakt. *Peněženku mezitím zastrčí zpět do kapsy.* Bylo mi potašením, Kate, se stebou dnes setkat. *Pousměje se na ni.* Měj příjemný zbytek dne. *Popřeje jí. Po té vstane, naposledy na ni koukne, kývne hlavou a bar opustí.*

(Začalo už být docela pozdě, párty měla každou chvíli začít a Cami nikde. Zkoušela jí volat, ale bez výsledku. Začínala mít trochu obavy, ale nakonec usoudí, že nejspíše spí a telefon neslyší. Jistě se jí pak později ozve a Sophie jí určitě zkusí zavolat ještě později. Nakonec výzdobu dokončí sama. Pošle Johna do obchodu, aby koupil nějaká ta světélka, které měla přinést Cami a pak je společně rozvěsí po baru. Bar je vyzdobený jen v červené a bílé barvě a hlavně ne přemrštěně. Stoly a židle byli odklizené jako vždycky, aby se vytvořilo více prostoru a u baru se nechali barové židličky. Kapela už se začne připravovat a Sophie usoudí, že je čas, aby se šla sama připravit.
V bytě si dá horkou, ale rychlou koupel. Oblékne si červené kožené kalhoty, volnou a delší halenku, která zahalovala jen přední část, ale záda už tak moc ne a na nohy si nazuje šněrovací černé polokozačky. Opět se vrátila ke svému starému stylu. Vlasy si natočí kulmou. Ještě si lehce nalíčí oči, přetře rty červenou rtěnkou a vyrazí zpět dolů, kde už se to začalo plnit a kapela hrála.)

(Jackson jí zdržel vážně dlouho a ona už z toho byla nervní. Když pak upíří rychlostí zaběhla zaroh, zase zvolnila a trochu víc se musela vydýchávat. Potom se stavila na hotelu a nechala si do abattoiru zajít pro věci. Převlékla se do jiného oblečení, umyla se a vyrazila zase do města. Kam tak mohla jít pít? Měla svoje oblíbené místo, ale rozhodně tam asi nebude vítaná. Ale je tu taky možnost, že Sophie v baru zrovna nebude. Šla tedy k Rousseaus a už přede dveřmi věděla, že nejen že tam bude Sophie, ale bude tam i dost dalších lidí. Byla tam totiž párty. Chvíli prostě jen stála přede dveřmi a uvažovala o tom, že by šla jinam. Nakonec nad tím prostě mávne rukou. Nasycená je, takže teď je v klidu, i když Sophie jistě v klidu nebude. A taky je dost možné, že tam bude i Kate. Nakonec prostě vzala za kliku a vešla dovnitř. Bar už byl docela zaplněný a lidé se bavili.)

*Marcel ji oznámil, že se dnes koná párty v Rosseau's a zda se k němu připojí. Sice ví, že ona má teď trochu jiné zájmy, spíše se stýká se svými přáteli, ale Marcel se začíná chovat podezřele divně a tráví hodně času právě v Rosseau's a tak jí zvědavost prostě nedá a přijme jeho nabídku. Navíc, proč ne? Může to být zábava, sice posledně když tam byla na párty, tak to nedopadlo právě dobře, když jí Sophie zabili před očima, ale bude doufat, že dnes ta párty bude klidná a nic takového se znovu nestane. Ve svém pokoji před zrcadlem dodělává poslední úpravy. I když je zima, tak má na sobě bílé šaty s černým páskem v pase. Obleče si na to svetr na knoflíčky a trochu vyšší kozačky. Vlasy má rozpuštěné, ostatně jako vždycky. A potom si dá přes sebe červený kabát. Čeká potom na Marcela a musí se pousmát, když ho vidí vycházet ze svého pokoje, ale ještě nic neříká. Společně zamíří do Rosseau's a po cestě vedou normální, skoro běžnou konverzaci. Jenom doufá, že ji Marcel nebude až příliš hlídat, vlastně by jí mohl spíše propašovat něco ostřejšího za pití, ale nebude se ho na to ptát, protože to zrovna nevyhledává. Ještě, že bar patří Sophie a jde v doprovodu Marcela, protože by jí jinak asi do takového baru normálně nepustili, když ještě není plnoletá. Společně tam přijdou. Zarazí se skoro u vstupu, protože je to tady vážně krásně vyzdobené a líbí se ji i hudba, která hraje. Usměje se zeširoka.* Páni. Sophie si dala na tom záležet, co? *Podívá se na Marcela a jde trochu víc do baru. Po cestě si začne rozepínat knoflíčky na kabátu, který si hned sundá a pár kroky přejde k věšáku. Odloží si tam kabát a prohrábne se rukou ve vlasech. Vyhledá pohledem Sophie a zamává ji, poté se hned otočí na Marcela, kterého sjede rychle pohledem, než se znovu začne rozhlížet po baru.* Tak co? Přijde? *Pozvedne obočí a usmívá se na něj, jako kdyby právě dostala dárek, který si celý život přála, ale nemohla ho dostat. Pravda je ale ta, že si z něj utahuje.* Jsem všímavá, víš? Často nejsi v poslední době doma.

(Na baru si vezme sodu s ginem a poté popojde o něco dál. Jen tak postává mezi lidmi, klepe nohou do rytmu hudby a sleduje ostatní, jak se začínají bavit. Jí zrovna nebylo do smíchu. Nedokázala se teď pořádně bavit a zvažovala, že tu zůstane jen hodinku a pak se vytratí do svého bytu nebo ven na procházku. Mezitím, co o tom uvažuje, k ní přijde Kate. Podívá se na ni a lehce se pousměje.) Ahoj, tak jak dopadla zkouška? (Opět se rozhlédne po baru a zahlédne Davinu s Marcelem. Zamává jí zpátky s úsměvem. Upije ze sklenky brčkem. Ale jakmile vzhlédne, uvidí v davu další zrzavé vlasy. Nemusí si tu osobu dlouho prohlížet, aby věděla, kdo to je. Byla to Genevieve. Zarazí se. Kate to ještě nevěděla, alespoň to si Sophie myslela. Jak to asi vezme? Zeptá se sama sebe. Jistě bude nadšená, že Genevieve žije, ale jak vezme, že je upír? A hlavně, jak zvládne její změnu chování? Jak to vlastně zvládne ona sama? Nevadilo jí, že Genevieve je upír. Tohle je pro ni naprosto nepodstatné. Ale ta její změna. To chování. Fakt, že jí nechala věřit skoro dva měsíce, že je mrtvá.) Kate... (Vydechne, ale ani vlastně nenačne větu. Tohle prostě nešlo jen tak vyslovit nahlas. Byla na to moc rozhozená, zklamaná a opět naštvaná. Pohled má furt nalepený na Genevieve.)

(Odpoledne se domluvil s Davinou, že spolu půjdou na tu párty v Rosseau's. Velmi se tam těšil, protože konečně bude s Davinou někde jinde, než před jejich televizí. A taky má možnost zase vidět Cami, která tam určitě nebude chybět. Navíc už dlouho nebyl na nějaké párty a chybí mu tancování, které má docela rád. Teda hlavně, když v sobě má už několik skleniček alkoholu. Dneska mu příprava trvala déle, než je to u něho obvyklé. Vzal si své oblíbené džíny, na kterých to bylo vidět. Jsou velmi obnošené a místy i potrhané. U něho tak však nepůsobilo špatně. Své krásné tělo zakryl černým tričkem s potiskem. Přesto si hodil koženou bundu a asi stokrát se prohlídl v zrcadle. Vyšel ze svého pokoje a pohledem sjel Davinu. K jejímu oblečení však nic neříkal a jenom nahodil obličej "To nemyslíš vážně.". Nechtěl nic říkat, ale rozhodně to nebylo něco, co se hodí do zimy. Ale zase se s ní nechtěl hádat a raději to přešel s úsměvem na tváři. Ani se nevyjadřoval k tomu, že se na něho usmívá. Mířili spolu do baru a celou cestu vedli konverzaci, která se dá kupodivu nazvat normální. Došli před bar, ze kterého byla slyšet hudba už na několik metrů od něj. Vešel dovnitř hned po Davině a rovnou se rozhlížel. Očima hledal Camille, ale stále stál na tom samém místě. Cami bohužel nezahlédl, uviděl jenom Sophie, na kterou se usmál. Prohlédl si její oblečení a musel se kousnout do rtu, aby zabránil smíchu. Měla velmi extravagantní oblečení, ale to vlastně patřilo k tématu večírku. Musel uznat, že to tu dneska vypadalo nádherně.) To rozhodně. (Souhlasně přikývne a usměje. Následuje Davinu jako její ocásek a dál se rozhlíží po místnosti. Bundu si zatím nesundával. Nechápavě se otočí na Davinu, když se ho zeptá, jestli přijde. Dělal jako, kdyby vůbec nevěděl, o kom mluví. Ačkoliv moc dobře tušil, že už jí to došlo. Byl často pryč, choval se divně a skoro pořád se usmíval. Víc než je u něho zvykem.) Kdo? (Nechápavě zakroutil hlavou. Začal se červenat, ačkoliv na jeho krásné, čokoládové pleti to nebylo vidět. Snažil se neusmívat, ale jeho koutky mu stále cukaly do stran. Raději se hlavou otočil do prostoru a dál nenápadně vyhledával blonďaté vlasy.) A ty si snad doma? Já jsem tam pořád to ty furt někde pobíháš. (Otočil se na ní a nasadil výraz "Já jsem tu rodič.". Ihned změnil téma, protože už se dál nechtěl červenat, i když to vůbec nebylo vidět.)

(Davina s Marcelem prošli kolem ní. Ne, že by si jich nějak toužila všímat. Prostě je nechala projít a porozhlédla se po baru. Zarazila svůj pohled až na Sophie a na své dceři. Takže její domněnky byly správné. Jsou tu opravdu obě dvě. A ona teď neví, jak se má zachovat. Slíbila si, že si bude udržovat odstup, že nebude tak sdílná a možná bude i nepříjemná, ale když viděla svou dceru, chtěla svoje rozhodnutí změnit. To, když ji konečně postřehla, to, jak se začala usmívat. Jenomže ona si nemůže dovolit to, aby Kate nějak jako upír ublížila. Ale neublíží jí právě tím, že se k ní bude chovat odměřeně? Jistě, že jí tím ublíží. A vlastně od ní ani nebude moci čekat nějaké pochopení. Ale věděla jedno. Možná se tu s Kate bude bavit, ale nebude do toho tahat příliš city. Kate nesmí počítat s tím, že by snad znovu bydlely spolu a trávily spolu hodně času. Ona si to nepřeje, protože je nebezpečná a nevyzpytatelná. Jakmile ji Kate osloví, tak nakonec odlepí svoje nohy od podlahy a vydá se za nimi. Samozřejmě jí neujde ani výraz Sophie, který není extra přívětivý.) Kate... (povytáhne jeden koutek, ale hned ho zase stáhne. Odstup si prostě udržovat chce.) Sophie. (podívá se i na Sophie s nic neříkajícím výrazem. Nejradši by teď na ex vypila celou lahev whiskey, ale nějak tuší, že se k alkoholu jen tak nedostane, protože ji zřejmě čeká několik rozhovorů.)

*Ještě, aby nesouhlasil s tím, že je to tady krásně vyzdobené. Přijde jí, že je ona tady sice s ním, ale jako kdyby byl tady Marcel s Davinou. Vždyť je úplně mimo. Chodí pořád za ní, všude se rozhlíží a nemá nějaký "cíl"? Rozhodně s ním nebylo něco v pořádku a jí z toho neskutečně cukaly koutky. Čím víc s Marcelem trávila času, tím víc ho dokázala odhadovat. Prostě se neubrání tomu, aby se ho zeptala na tu na kterou očividně čeká a nebo ji spíše vyhlíží. Vždyť by musela být úplně slepá, kdyby jí něco takového nedošlo. Možná je mladá, ale rozhodně takové věci ji dochází. Jakmile se jí zeptá, kdo by měl přijít, tak nakloní hlavu do strany a dívá se na něj stylem, jestli má tohle zapotřebí. Moc dobře věděl o čem mluvil, moc dobře si to uvědomuje. Proč jí to nechce říct? Vždyť ona mu to přeje, aby někoho k sobě našel, protože občas je to vážně nevrlý upír, jenom by si z něj mohla trochu občas utahovat. Možná právě proto to jeho ego nechce dovolit, aby se přiznal.* Já nevím, co je to za holku. Teda myslím, že je to holka. *Dívá se na něj a opět ji cukají koutky.* A nebo, že by to byl tvůj kamarád vlkodlak? Jackson? *Usměje se tak moc,. až jí jdou vidět bílé zuby. Stoupne si s ním tak, aby nebyli zrovna v nejvíc frekventované zóně. Zdá se, že dnes bar bude opravdu naplněný a Sophie bude mít tak dobrý kšeft. Jenom, aby se nic nestalo. Opravdu nechce podruhé zažít takovou stresovou situaci jako minule. Bylo to pro ní hrozné vidět, jak Sophie umírá. Teď by snad ale mohl být trochu klid, i když Francesca vládne teď městu. Ještě, že ji Marcel mohl informovat. Dívá se mu stále do tváře, i když on jí ne. Nemůže se přestat usmívat, tohle je pro ni vážně zábavné.* Já chodím do školy, Marceli. A trávím čas se svými kamarády. A rozhodně nechodím domů v noci jako ty. No tak, řekni mi to. Ale dle toho, jak se tváříš hádám, že tady ještě nepřišla. *Dá si vlasy na pravou stranu a rozhlíží se okolo sebe. Doufá, že se Marcel přeci jenom trochu víc vyjádří. Podívá se potom směrem k baru a nazpět na Marcela.*

(Poslední dobou se toho hodně stalo. Nejen Claire, ale i všem okolo. Jako kdyby na New Orleans spadla bomba a všechny poranila. Jednoho dne našla před dveřmi krabici od Tobyho. Nejdříve do ní chtěla vztekle kopnout, ale potom si to rozmyslela. Jakmile spatřila, co bylo uvnitř, probudilo se v ní něco, co nechtěla. Byla to lítost. Bylo jí líto Tobyho, dítěte, které nosila pod svým srdcem. Krabici pečlivě schovala, aby se na ní nemusela dívat a stále jí nepřipomínala to, jakým člověkem je. Proto se zabalila a na nějakou dobu odjela z města, do svého rodného státu, Aljašky. Seznámila se lidmi, kteří bydleli ve vesničce, kde stála chatka, ve které vyrůstala. Samozřejmě zrekonstruovaná, jak jinak. Dokonce tam bylo i několik vlkodlaků.

Vrátila se několik dní před Vánoci zpět do města. Pobyt na Aljašce jí prospěl. Čerstvý vzduch, krásná příroda, přátelští lidé, domov. To všechno jí svým způsobem dobylo baterky. Dokázala se tam odprosit od těch zlých myšlenek a smutku, který na ní poslední dobou padal. Nevěděla ale, co jí čeká. Dozvěděla se o Tobyho smrti, až příliš brzy. Nemohla však nic udělat. Dělala jen jedno. Párkrát došla na hřbitov, kde ho pochovali. Ani nevěděla, proč to dělala. Asi aby mu něco vynahradila. Ale na to bylo moc pozdě. Toby přešel na druhou stranu, pokud ještě nějaká vůbec existovala, nebo dostál klidu. To si Claire nemyslela. Nemohla se teď ale rozptylovat těmihle věcmi, musela přemýšlet o jiných věcech. Brzy se potkala s Kolem. Bavili se spolu opravdu hodně, říkali si skoro vše. Claire mu řekla o Tobym, a o tom, že neví, jestli si to dítě má nechat atd. Vše si řekli. Tedy, ne úplně vše, ale většinu. Byli si vzájemně oporou. Byli to pro Kola těžké časy a ona tu pro něj vždy byla, stála mu po boku, jako jeho stín, věrný přítel.

Když se den chýlil k večeru, Claire věděla, že se má připravovat na tu party. Vzala si na sebe černé šaty, které byli velmi přiléhavé, avšak na břiše měly sešité jisté záhyby tak perfektně, že skoro zakrývaly její pomalu rostoucí bříško a boky. Nenáviděla všechny ty příznaky. Zvracení už pomalu odcházelo, ale o to více jí bolela hlava, byla unavená, náladová a špatně se jí spalo. Vlasy si natočila kulmou a nechala si je volně rozpuštěné. Rozhodla se dnes pro kouřové výrazné líčení očí a rty si obtáhla jen narůžovělým leskem. Na nohy si vzala boty na menším podpatku a přehodila přes sebe koženou bundu, aby jí nebyla venku zima. Potom jen zavolala Kolovi, aby jí vyzvedl. Jakmile pro ní přijel, odjeli spolu na party. Kol zastavil kousek od baru a pomalu se spolu vydali dovnitř. On jí po cestě sem tam popíchl nějakou poznámkou, která Claire trochu vytáčela, ale vždy se jí musela zasmát, jelikož jí to přišlo vtipné a dětinské, avšak skvělé na uvolnění.)

(Pokrčí rameny nad její otázkou.) Co já vím. Já bych nejspíš zkaženou náladu neměla. Ale já nejsem ty. Mě škola nikdy nezajímala. (Usměje, když zjistí, že Kate dostala za dvě.) Tak to gratuluji. Rozhodně si dej nějaký drink na mě. Vlastně klidně všechny. Můžeš slavit a ještě neutratíš nic. (Kate vlastně s alkoholem nikdy neviděla. Ví, že nepije a kvůli čemu. Ale rozhodně jí teď nebude vymlouvat, aby to porušila. Jednou za čas se může odvázat každý.) Spíš to tak nějak vyšlo. Vánoční párty bohužel nemohu pořádat přímo na Štědrý den. Nejspíš by nikdo nepřišel. V neděli se má odpočívat a navíc v pondělí jde ještě mnoho lidí do práce, takže by každý odešel brzy. Takhle nikdo nemusí koukat na čas a na množství alkoholu, v neděli si prožijou svou kocovinu, vyleží to a v pondělí do práce. (Usměje se na ni děkovně po její pochvale za výzdobu.) Největší práci odvedla Cami, já se zapojila až někdy v poledne. (Pak už svůj pohled věnuje jen Genevieve. Sleduje ji jak nějaký stalker, až na ten úchylný výraz. Pak ji ale zarazí, co řekla Kate nebo spíš jak to řekla. Prudce otočí hlavou k ní a povytáhne obočí. Nevypadala překvapeně. Pak jí to dojde. Ona to věděla. Věděla, že je Genevieve naživu a neřekla jí to. Její vztek se ještě více prohloubí. Ani si nevšimne, že Genevieve zamířila k nim. Tento fakt postřehne, až když uslyší její hlas. Upře na ní pak svůj pohled, v kterým jde vidět zklamání, bolest, ale i hněv. Tohle byl jeden obrovský vtip, jako celý její život. Její tetování bylo teď více než přesné. Nemůže tomu uvěřit. Kate to věděla, Hayley to věděla, ale ona ne. Nestála Genevieve ani za jedinou pitomou zprávu. Má pocit, že všechno, co spolu zažily byla jedna velká lež.) Tohle je absurdní. (Zavrtí hlavou a z hrdla jí vylétne smích, i když nezněl rozhodně nijak vesele. V očích se jí zalesknou slzy, které se snažila udržet. Projde kolem Genevieve a po cestě vypije na ex obsah sklenky, kterou pak postaví na bar a odkráčí přímo ven před bar. Byla zima a ona na sobě neměla nic teplého, ale to ji v tuhle chvíli nezajímalo. Potřebovala na čerstvý vzduch a potřebovala se dostat z baru pryč. Má pocit, že kdyby tam zůstala jen o minutu déle, tak by to nevydržela a nejspíš by se složila na místě.)

Vlastně ani nemusel dlouho sedět v autě a čekat na to, až mu Claire zavolá, protože sotva si mobil vzal s tím, že si zahraje třeba nějakou hru, aby si zkrátil dlouhou chvíli, mu začal vibrovat. Claire volala, jak se domluvili a oznámila mu, aby se pro ni přece jen zastavil. Dojel do Zátoky a chvilku samozřejmě čekal na to, než se upraví a tak, protože přece jenom, je to žena. A těm to trvalo vždycky o nějakou tu 'chvilku' déle, než mužům. Když ji viděl v těch šatech, nalíčenou a celkově hodně vyšňořenou, řekl jí, že jí to sluší. Vlastně ani nebylo poznat, že by se její postava začínala nějak měnit. Tedy, pokud by si ji někdo vážně hodně prohlížel, možná by si toho všiml; třeba kdyby nepila, ale nemyslí si, že je to moc pravděpodobné. Šaty zvolila opravdu dobře. Pomohl jí nastoupit do auta a potom společně odjeli k baru.
Zaparkoval kousek od Rousseau's a společně s Claire se vydal těch pár set metrů k baru pěšky. Samozřejmě, že ji občas nezapomněl něčím popíchnout, ale to by nebyl on, kdyby to nedělal. Vlastně teď nemyslel na Gen, i když věděl, že za chvilku začne, protože tenhle bar, párty, Sophie a jistě i Kate... Vzpomínky a věci, které mu ji budou vždycky připomínat. Pomalu dojdou před bar, kde Kol pozná Sophie. Stojí tam, docela nalehko, a to je velká zima. "V pořádku, Sophie?" Nedá mu to, a prostě se jí zeptá, když k ní přijdou blíž. Počká na její odpověď a ať už je jakákoliv, vydá se s Claire dovnitř do baru. Tam hned zamíří k barovému pultu, takže si nevšimnou ani Kate, ale hlavně si nevšimnou Genevieve. Byli docela rozesmátí, takže si moc nevšímali lidí kolem sebe. Sednou si k baru a Kol objedná - sobě panáka něčeho tvrdšího, jako ostatně vždy a nechá na Claire, co si dá ona. Nevěděl, jestli má chuť na džus, čaj, nebo jenom na obyčejnou vodu. "Musím uznat, že se to Sophie vážně povedlo," prohodí jen tak a prohlíží si všechna ta světýlka, kterýma byl bar ověšen. Bylo to hezké, protože to nebylo přeplácané. Bylo to tak akorát.