Rousseaus Bar

(Nelíbilo se mu, že to na něm tak lehce poznala. Měl by si na ní dávat větší bacha, je velmi všímavá a možná až trochu moc. Doufal, že když je mladá, tak si ničeho nevšimne a nebude nic řešit. Jenže Davina to bohužel řešit chce a bude, dokud se něco nedozví. Zamračí se, když se na něho dívá stylem, jestli to má zapotřebí. Oba dva velmi dobře věděli o čem je řeč, ale Marcel věděl něco víc. Otočí se na ní, když mu začne odpovídat a jenom se zasměje.) Jasně, že to není holka. Jak bych jenom mohl vyhledávat v baru holku? (S úsměvem na tváři kroutí hlavou.) Ano, je to Jackson. Čekám tu na něho a doufám, že přijde, protože s ním musím mluvit. (Celé to říká jako, kdyby to byla jeho poslední slova, velmi to prožívá a nezapomíná se u toho usmívat.) Musím mu říct, co k němu cítím. (Nakonec dodá, ke konci už jeho hlas zněl normálně a na tváři měl nasazený pobavený úsměv. Díval se do prostoru a vyhledával nějaké známé. Bylo tu hodně lidí, ale nikdo nebyl ten, kterého tu nejvíce chtěl. Zakroutí hlavou a znovu se jí začne dívat do tváře.) Škola? Takhle dnešní děti říkají barům? (Říkal to velmi překvapeně. Nakonec odloží svůj překvapený výraz a usměje se. Myslel to samozřejmě ze srandy. Moc dobře ví, že Davina není ten typ, který by chodil po barech. Na to je tu on. Přistihl se, že přikyvuje na její poznatek.) Fajn. (Hlasitě vydechl a otočil se na ní.) Jsem tu kvůli jedné krásné, opravdu krásné, blonďaté, inteligentní číšnici. Stačí? (Přimhouřil oči a doufal, že už konečně dá pokoj. Docela by byl rád, kdyby toho nechala. Vážně o tomhle nerad mluvil. A ještě k tomu na místě, kde ho může kdokoli slyšet. Přišlo mu to divné, už je uvnitř aspoň 10 minut a ještě nevypil ani jednu skleničku. Žíznivě se podívá k baru a pak zpátky na Dav.) Nedáš si něco k pití? (Usměje se. Bez nějaké odpovědi už začne šátrat ve své kapse po peněžence. Vytáhl svojí peněženku a znovu se zadíval k baru jako, kdyby čekal, že se tam právě teď zjeví. Místo toho tam ale stojí Claire a Kol, zhluboka se nadechne a víc se k tomu nevyjadřuje. Rozhodně nebyl rád, že tu je Kol, už jenom kvůli tomu, jak hrozně ho nesnáší.) Vodu, vodku? Rum, Colu? Rum s Colou? (S úsměvem se na ní otočil a vyčkával její odpověď.)

*Po tom, čo zabil Camille sa jeho hnev skoro celkom rozplynul, aj keď frustrácia po premete, ktorý hľadal ho stále neopúšťala. Vedel, že sa potrebuje čím skôr vrátiť za svojou milovanou rodinkou a aj keď si tu zatiaľ dával na čas, nijako sa k nálezu nepriblížil. Niežeby nevedel, kde má hľadať, bolo to trochu komplikovanejšie, ako to znelo. Potreboval nejakú stratégiu, niektoré veci proste nemôže nechať na svojej charizme a šťastí. Nemohol to nechať náhode, skoro ako všetko doteraz. Vždy improvizoval za pochodu, než sa mu to vypomstilo, dokonca niekoľkokrát, ak si dobre spomína, niežeby z toho nakoniec nenašiel cestu von, ale po smrti jeho sestry, keď bol tak blízko zlúčeniu, mu to dalo trochu zabrať. Už sa z toho však dostal a toto mesto mu ponúkalo novú možnosť, ktorá by mu konečne mohla dať to, čo vždy chcel. Camille bola navyše trochu otravná, s tými jej poznámkami a radami by to aj tak ďaleko nedotiahla, navyše mal pocit zadosťučinenia, aspoň sa nebude pozerať ako umiera jej strýko, vlastne...Mal by sa mu zmieniť o tom, žeby ho z urieknutia dokázal dostať? Asi nie, O´Connelloví už preňho stratili cenu, hlavne po dnešnom prepadáku. Teraz potreboval len menšiu pomoc, a to najlepšie čarodejnícku, nakoľko moc od pútnikov už pomaly ale isto vyčerpal, jednoducho mu mizla z tela počas spánku, trochu ironické, ale predsa len už ubehla nejaká doba od vtedy, čo ju nasal. Na druhú stranu potrebuje niekoho, kto sa vyzná v čaro-historických-veciach v meste. Bol si istý, že myslí na dve rôzne osoby. Vlastne, ak sa už jedná o zoznamovanie...Po vidine plagáta dostal hlbokú tendenciu trochu zaspomínať na staré dobré časy, možno si to trochu porovnať. Akurát mal stále menší problém s občianskym, ale vážne dúfal, že na svoj vek aspoň trochu vyzerá. Už pred barom začuje hudbu, čo ho okrem názvu aspoň uistí, že naozaj trafil na správne miesto, nakoľko jeho orientácia bola občas trochu chaotická. Letmým pohľadom prejde miestnosť, keď sa dostane dnu, pričom na chvíľu zastane kúsok od dverí a jedným ťahom si rozopne zips na bunde, pod ktorou sa mu rysuje o trochu bledšie tričko s potlačou. Atmosféra sa zdala byť celkom fajn a aj napriek tomu, že týmto štýlom hudby veľmi neoplýval, nemal pocit, žeby mu prekážala. Vlastne si to priam kričalo po nejakom alkohole... Aj keď tým rozhodne nemyslel Škótsku, tej mal dnes už dosť. Nakoniec sa rozíde smerom k baru, pričom len tak-tak mína ľudí s pohármi v rukách.*

(Nečekala, že by se jí po tom všem Sophie vrhla kolem krku. Vypadala vlastně stejně jako v sídle. Ve tváři se jí zračily všechny možné smíšené pocity. Nedivila se. Bude to teď hodně těžké. Vnitřně se jí na to samozřejmě nekouká dobře, ale na povrchu nemůže dát nic znát, protože si Sophie prostě nechce připouštět k tělu. Nechce si k tělu připouštět vůbec nikoho. A to bude pro ni hodně těžké, protože teď právě před ní stojí taky její dcera. Jenom se ušklíbne, když Sophie řekne, že je to absurdní a odejde. Ano, svým způsobem to opravdu absurdní bylo. Ale ona tohle udělala ze svých vlastních důvodů. Ano, možná byla sobec, ale ona to potřebovala. A stejně jí to nepomohlo tak, jak by asi mělo. Ale alespoň něco. Podívala se pak na Kate a než se nadála, tak už ji objímala. Trochu vyděšeně ucouvla, ale Kate ji držela stále a ona ji nechtěla odstrkovat. Objetí jí ale neopětovala. Když se od ní konečně odlepila s omluvou, tak kývne.) Ano, být tebou bych to opravdu moc nedělala. (zkonstatuje, jako by se nechumelilo.) Žádný zbytečný fyzický kontakty. A ne, nechtěla jsem, abys jí to říkala a je dobře, žes jí to neřekla. Je naštvaná, ano, je zklamaná, ale já jsem to prosě tak chtěla. (Konečně se dostane taky k alkoholu, protože se s Kate přesunou k baru. Objedná si dvojitou whiskey a pár židliček od ní se někdo hrozně hlasitě smál, až jí to trhalo její bubínky. Pořád si ještě tak úplně nezvykla na zbystřené smysly. Podívala se tím směrem a viděla Kola s Claire. Byla vlastně ráda, že vidí Kola se smát, ale Claire rozhodně ráda neviděla. A teď, když je upírka, teď jí Claire vyloženě smrděla. Přešla to jenom protočením očí.)

*Tak zajímá se a o Marcela, takže nešlo si toho nevšimnout. Byla by totálně pitomá a to ona není. Navíc neumí to dobře skrývat, pokud šlo o tohle. Možná to Marcel o sobě věděl, možná ne. Spíše ne, když si to ani neuvědomoval v tuhle chvíli. Pozvedne obočí a dívá se na něj trochu zmateně. Dělá si z ní srandu nebo ne? Mluvil přeci předtím o Jacksonovi jako o kamarádovi a že si docela rozumí a teď tohle? Ne, určitě si z ní utahoval, vždyť ho zná. On je vtipálek a dělá si z ní srandu. Jeho úsměv navíc mluvil za všechno. Byla to dívka o které nechtěl mluvit, protože ho zřejmě velmi zajímala. O to víc doufala, že dnes přijde a dozví se o ní něco. Ne, že by jim chtěla překážet v komunikaci, nechala by je o samotě, ale aspoň by chtěla vidět, jak vypadá. Neví, zda mu má vůbec na to odpovídat, protože ona chce slyšet o té dívce a ne o tom, jak se z toho snaží vykroutit. Pobaveně se usměje a hned na to zavrtí hlavou. Jakmile mu řekne o tom, že chodí do školy, tak si to zase převezme dle svého. Znovu se zasměje a o trochu hlasitěji, koneckonců to ani nepůjde slyšet vzhledem k tomu, že hudba je docela hlasitá.* Jistě, každý den vysedávám v baru, protože doma mám takový vzor. Takže v závěru je to tvá vina. *Rýpne si do něj znovu. V poslední době mají mezi sebou opravdu hodně dobrý vztah. Jako bratr a sestra, ale Marcel je ochranářský a starostlivý jako otec, což ji někdy irituje, i když mu to nepřizná. Možná to na ni ale vidí. Nakonec svými poznámkami to z něj vytáhne kvůli komu tady dnes je. Usměje se vítězně a rozhlédne se po baru.* Tak to bychom ji měli najít, ne? Krásnou blondýnu jenom tak nelze přehlédnout. A ano, jsem spokojená, prozatím. *Věnuje mu další úsměv a hned na to přikývne. Nehodlá tady jenom tak postávat bez nějakého pití. Navíc nemá příliš v oblibě, když je v jednom prostoru příliš mnoho lidí kvůli vzduchu. A proto musí dodržovat pitný režim. Zasměje se jeho nabídce, takže vážně ji chtěl kupovat alkohol? Ne, raději ne.* Víš, co? Pojď. *Chytne ho a zatáhne ho k baru. Vlastně by se dalo říct, že kromě Marcela, Sophie a Genevieve tady nikoho nezná. Když přijdou společně k baru, tak se otočí k obsluze.* Rybízový džus, prosím. *Otočí se pak na Marcela a jednu ruku si opře o bar.* Myslím, že nebudu pít, navíc nechci být vyhozena z baru. *Otočí se k obsluze hned, co dostane svou objednávku. Vezme láhev s džusem, poděkuje a nalije si obsah z láhve do sklenice. Trochu se napije a začne se rozhlížet okolo.* Co kdybychom se po ní porozhlédli? *Pozvedne obočí. Samozřejmě, že to nechá zaplatit Marcela. Byla by trochu ironie, kdyby si to platila sama, obzvlášť, když ty peníze, které ona dostává jsou právě od Marcela. Couvá dozadu a usmívá se, jelikož mu tím naznačuje, že se jde podívat po té záhadné blondýnce. Ale ve chvíli, co se otočí, tak do někoho narazí a nejenom to. Obsah své sklenice dotyčnému vylije přímo na hruď. Je tak šokovaná, že se v tu chvíli nedokáže pohnout ani z místa. Právě upírá zrak na něčí hruď, kterou polila rybízovým džusem. Rty odlepí od sebe tím šokem a pozvedne zrak ke tváři. Stojí před ní velmi přitažlivý kluk, který ale vypadal o nějaký ten rok starší, než ona. Byl i vyšší, než ona. Jeho tvář ale byla velmi sympatická, příjemná na pohled a o to to bylo pro ni horší, že právě někomu takovému převrátila na triko džus. Právě teď se cítila opravdu trapně.* Já...omlouvám se. *Promluví k němu trochu rozpačitě a natáhne ruku k barové desce, kde odloží sklenici. Začne se zmateně rozhlížet okolo sebe, když v tom zahlédne na baru pár ubrousků. Možná si je tam někdo odložil, možná tam jsou schválně. Záleželo vůbec na tom? Okamžitě je všechny vezme a začne tomu klukovi bez jakéhokoliv přemýšlení utírat džus z trika, jako kdyby utírala rozlitou vodu ze stolu. Mohla by to napravit magií, mohla by to z něj dostat, ale na druhou stranu nemohla. Nemohla jenom tak používat magii. Stále to z něj utírá, snad očekává, že to každou chvíli zmizí, alespoň to tak vypadá. Znovu se mu podívá do tváře.* Já se vážně omlouvám. Byla jsem zamyšlená. *Jenom doufá, že bude stejně tak milý, jak vypadá. Je pravda, že za zády stále měla Marcela, ale opravdu nechtěla přijít do nějakého konfliktu jenom kvůli své nešikovnosti.*

Všechno se dá nějak zařídit, když chceš. (Mrkne na Kate. Copak snad někoho z nadpřirozených někdy zastavilo něco jako vízum? Vůbec ne. Pobaveně se usměje po její další poznámce ohledně pití. Toho se rozhodně nebála. Pochybuje, že by Kate vypila všechno pití, které tu má. Tedy nejen ona, ale i další lidé v baru. Na párty vždy měla zásob hodně. Nechtěla riskovat, že by došlo snad jediný pití. Pak už u nich byla Genevieve a nevyvinulo se zrovna nejlépe. Odešla pryč. Nechápe, co se stalo se starou Genevieve. Jako upír má jistě zvýšené emoce. Ona je měla také a to jen při proměně. Jistě jí ještě nějakou dobu potrvá, než si na to celé zvykne a bude se řádně kontrolovat ohledně krve. Jenže Genevieve byla naprosto jiná. Byla chladná. Za chvíli uslyší něčí hlas, jak se jí ptá, zda je v pořádku. Vzhlédne od země, kam celou dobu zírala a podívá se na Kola a Claire.) Jistě jsem v pořádku. (Nahraně se usměje. Nepotřebuje, aby Kol vyzvídal, co se děje. To se dozví už hodně brzy. Pak svůj pohled ale zaměří na Claire, která jí něčím upoutala. Za chvíli už zjistí, čím přesně. Claire čekala dítě, překvápko. Byla si jistá, že Kolovo to dítě není. Upíři se rozmnožovat nemohli. Vlastně jí ani nezajímalo s kým to dítě má. Claire vlastně skoro neznala. Párkrát jí viděla v baru. Mluvila o ní s Genevieve a Kolem, ale jinak nic víc.) Gratuluji, bude to chlapeček. (Zamumlá si pro sebe a přitom se ušklíbne. Ne že by jí to snad nepřála, ale v tuhle chvíli byla prostě rozhozená. Začala ten svůj pitomej dar nenávidět ještě více. Vlastně ho nenáviděla už od svých osmnáctin, ale teď snad ještě více. Povzdychne si a rozhlédne se kolem sebe. Venku nebylo moc lidí, ale i přes to občas zahlédla nějakého člověka nebo hlouček lidí, jak někam míří. Tohle město dokázalo být okázalé a plné energie, ale někdy i frustrující. Po chvíli si vytáhne z kapsy mobil a vytočí Cami.) No tak, zvedni to. (Jenže Cami to stále nezvedá. Přemýšlí, jestli je jí opravdu, tak špatně, že prostě spí jako zabitá nebo... Ne, druhou možnost raději ani nezvažovala. Začne raději přemýšlet, zda ji nemá jít zkontrolovat nebo ne. Cami prostě nebyla taková, že by se zpozdila nebo neomluvila, i kdyby měla zpoždění jen deset minut.)

(Pomalu kráčeli k baru. Krok Kola byl pevný, vyrovnaný. Ten Claire byl lehký, velice opatrně našlapovala, nejistý a kolísavý. Sophie zdvořile pozdravila, když se u ní s Kolem zastavili a jen mlčela. Neznali se spolu a asi ani jedna z nich o to nestála. Jakmile však Sophie řekla to co řekla, lehce na ní vykulila oči a sáhla si automaticky na bříško. Nevěděla, co by měla říct, a tak jen semkla rty k sobě a přikývla. Brzy vešli do baru. Kol jí jako gentleman podržel dveře, aby mohla v klidu vstoupit a ani se moc nerozhlížela po lidech okolo, takže neviděla Genevive a Kate. Svlékla ze sebe bundu a přehodila jí přes opěradlo židle. Ladně se na ní vyhoupla a pohodlně se usadila. Podívala se na Kola a jakmile si objednal on, objednala si i ona. Rozhodla se zatím jen pro rybízový džus. Koukla se na Kola a jen přikývla.) Ano, je to moc hezké. (Řekla a lehce se pousmála. Brzy budou Vánoce, a ona je bude trávit sama. Znovu. Proto tohle období neměla ráda. Vždy jí to připomínalo věci a lidi, o které nějakým způsobem přišla. Zajímalo by jí, s kým bude Kol. Zda bude sám, nebo se svojí rodinou. Jakmile před ní postavili skleničku, zhluboka se napila a znovu se otočila na Kola. Trochu se porozhlédla po baru a spatřila Marcela s Davinou. Neviděli jí, a ona to nehodlala zatím ani nijak měnit.) Doufám, že dnes nebudeš úplně na mol, budu potřebovat odvoz. (Koukne na něj a jeho objednávku a zašklebí se na něj.)

Když mu Sophie odpověděla, že je v pořádku, něco se mu na té její odpovědi nezdálo, ale víc nevyzvídal. Určitě by mu to neřekla, a i kdyby chtěla, jistě by to nebylo před Claire, kterou vlastně skoro vůbec neznala. Tedy ne, že by se s Kolem měli nějak extra v lásce, ale ty poslední věci, které spolu museli řešit, je docela... sblížili? Ne, to ne. To by bylo zas moc silné slovo. Řekněme, že zapříčinily to, že se teď nepozabíjejí a mohou se spolu normálně, v klidu bavit. Samozřejmě mu neunikne, když Sophie Claire oznámí, že čeká chlapečka. Musel se pousmát, zároveň sledoval reakci Claire, které dnes dělal doprovod. Jistě, že nevěděla, co říct. Kdyby na to na něj někdo vybafnul, že čeká chlapečka, zvlášť, když ten někdo o tom ani neměl vědět... Třeba to chtěla mít Claire jako překvapení, a tak bude na Sophie naštvaná. Kdo ví. Když si Claire začala svlékat bundu, samozřejmě ji pomohl, a až potom si svlékl tu svoji a sedl si na barovou židličku. Kdyby se ho někdo dneska zeptal, jak bude slavit Vánoce, a jestli je vůbec slavit bude, řekl by, že neví. Kdyby tu byla Genevieve, jistě by byl s ní, ale teď? Co mu zbývalo? Slíbil to vlastně Alisee, ale do toho se mu vůbec nechtělo. Nechtěl ani, aby byla na svátky Claire sama, že by byl s ní? Popravdě, nejraději by vypadl úplně někam mimo město, klidně někam do tepla. Tak to přece někteří lidé dělají - chtějí se vyhnout vánočnímu stresu, a tak odjedou někam na dovolenou do teplých krajin. Ale ti lidé mají ve většině případech po boku někoho, koho mají rádi... "No, ty víš, že to ti neslíbím. Protože poslední dobou piju o maliličko víc než normálně.." ušklíbne se a to 'maliličkato' ukáže na prstech. Potom do sebe hodí panáka, na ex. "Tak vždycky můžeš spát u mě, víš, že mi to nevadí," pokrčí rameny a sladce se usměje. Člověk, který nevěděl, jak to teď mezi nimi je, by si snad mohl myslet, že jsou spolu. "A vůbec, nejsi naštvaná na Sophie, že ti to řekla?" podívá se na ni tázavě a mávne na barmana, že chce další skleničku.

(Většinou dokázal skrývat věci, o kterých netoužil mluvit. Teď si však myslel, že nemusí. Doufal v to, že se Davina aspoň jednou bude chovat jako normální puberťák. Mohla ho  normálně ignorovat a shazovat to na to, že má krizi středního věku, nebo nějakou podobnou blbost. Jenže ne, ona si ho prostě musela všímat. Na druhou stranu byl rád, ukazovalo mu to, jak jí na něm záleží. Přišel jí divný a tak se snažila zjistit, o co jde. Díval se na její zmatený obličej, uvnitř pukal smíchy, ale navenek se tvářil poněkud klidně. Do té doby, než se na jeho tváří objeví úsměv, ve kterém odhalí svoje krásně bílé zuby. Líbilo se mu, jaký mezi sebou mají vztah. Ani jeden nijak nebral vážně narážky toho druhého. Oběma na tom druhém záleží, Marcel to však dává mnohem víc najevo, jelikož se hodně často chová jako nesmírně ochranářský tatík. On si však nemohl pomoci, Davina pro něho byla jeho jediná rodina, opravdová rodina, na kterou se vážně mohl spolehnout.) Oh, bože. To jsem si nikdy neuvědomil, jsem tak špatný člověk. Měl bych zapřemýšlet nad tím, jaké následky může mít moje závislost na alkoholu. (Chytl se za srdce a tvářil se velmi ustaraně. Po několika vteřinách se jeho ustaraný obličej změní v pobavený. Sám ani nevěděl, jak jí má brát. Občas jí bere jako dceru, o kterou se musí starat. Dávat na ní bacha. Moc dobře ví, jak hodně jí to štve, ale on si nemohl pomoci.) Víš, že tě někdy nesnáším? (Pronesl pobaveně. Samozřejmě nic z toho nemyslel vážně. Asi by jí nikdy nedokázal nenávidět. Musela by mu provést něco příšerného. Třeba si domů přivést nějakého kluka. Ale ne. Nedokázala by ho donutit k nenávisti, určitě ne. Zasmál se, když nic neřekla k tomu, že jí právě nabídl alkohol. Spíš to myslel jako srandu, nějak nestál o to nést domů opilou čarodějku. Nechá se odtáhnout k baru a jenom se směje. Opře se o dřevěný pult. Musí se usmát, když si Davina objedná rybízový džus.) Hm..Tvrdé to pití. (Pronese sarkasticky a pak se usměje.) Já si dám Morgana. Díky. (Položil určitý obnos peněz na stůl a pak se otočil na Davinu.) Opravdu se bojíš toho, že tě někdo vyhodí, protože sis dala jednu sklenku nějakého alkoholu? (Zakroutil hlavou nad její naivitou. Schoval si peněženku do kapsy a začal se znovu rozhlížet po baru. Musí zakroutit hlavou, nad jejím nápadem.) Nemyslím si, že je to dobrý nápad. (Dál kroutil hlavou a díval se, jak couvá. Dřív, než stačil nějak reagovat, tak viděl, jak do někoho naráží. Trochu se posunul, aby viděl na toho, koho Davina obarvila na červeno. Musel se nad tím zasmát, ale raději jenom potichu. Prohlížel si toho kluka, který se mu už od pohledu nezdál. A hlavně kvůli tomu, že viděl ten pohled, kterým se na něho Dav dívá. Přistoupil k ní blíž, protože netušil, jak bude dotyčný, který má přebarvené triko, bude reagovat.) Tu šikovnost jsi zdělila po kom? (S úsměvem na tváři se jí zeptá a ani nečeká odpověď. Spíš jenom nějaký otrávený obličej a nebo nějaký vražedný pohled. Chtěl už odejít a dál hledat Cami, ale prozatím tu ještě chvíli počkal, kdyby se obarvené triko nějak naštvalo. Připadal si jako její bodyguard, protože stál přímo za ní. Měl ruce založené na hrudi a no, je černý. A přiznejme si skoro každý bodyguard je černý. Vlastně ani nevěděl, proč to tak je. Možná kvůli tomu, jak se většina lidí bojí černochů. Marcel však moc nevypadal jako někdo, koho by jste se měli bát. Ne teď. Otočil se zády k těm dvěma a začal upíjet ze své skleničky. Podíval se, kdo všechno sedí u baru a všiml si Claire. Jenom se na ní pousmál a pak se zase díval do své sklenky. )

Neboj se, (zakroutí hlavou a podívá se na ni) pokud ti to bude Sophie vyčítat, jistě se na tebe nebude zlobit tak dlouho. A když jí řekneš, že za to můžu já, protože jsem ti to zakázala a ty jsi to prostě jen respektovala, tak budu zase ta nejhorší jenom já a ty budeš z obliga. (Mluví tónem, jako by jí to bylo všechno jedno. Jako by nakonec opravdu bylo jedno, co Kate Sophie řekne, jestli se bude vymlouvat nebo jí řekne pravdu. Kopne do sebe whiskey a objedná si další. Dneska rozhodně míní pít hodně. Byla odtažitá, byla chladná. Jako by jí snad vůbec nezajímalo, co jí Kate říká. Prostě si vytváří kolem sebe takový krunýř, který nechce, aby někdo prorazil, ať už by to měla být i její vlastní dcera. Čím menší riziko pro nějaký střet s ní, tím lepší, protože si nechce vzít na triko, že by jí něco udělala.) Byla jsem v Paříži. S jedním upírem, který se staral o to, abych se tak nějak ovládala. Ne, že by se mu to nějak extra dařilo. Možná to bylo tím, že jsem mu to rozhodně neulehčovala. Pak jsem pátrala po vrahovi Klause Mikaelsona a když jsem ho našla, tak jsem ho zabila. (pokrčí rameny, jako by teď právě řekla, že je dneska venku docela hezky. Samozřejmě slyšela i rozhovory kolem sebe a slyšela taky Kola, jak se baví s Claire. Měla chuť omlátit Claire hlavu o bar, ale to by asi nebylo moc dobré. Zvlášť, když si všichni opravdu mysleli, že je mrtvá. Spíš by asi měla Kolovi přát, že je spokojený. I když je to zrovna s tou štětkou. kopne do sebe další skleničku.)

(Venku už stojí pár minut a začíná jí být vážně zima, ale dovnitř se zatím vrátit nechce. Všechno se na ní sypalo a ona nevěděla, co dělat. Co je horší? Že vaše nejlepší kamarádka umřela, nebo že vlastně neumřela a neřekla vám o tom? Oboje možnosti byli dost bolestné. Vydechne a chytne si paže rukama a začne dlaně třít o pokožku, aby se trochu zahřála. Ne že by to snad pomáhalo. Nakonec to vzdala a strčila si ruce do kapes. V tu chvíli uvidí Rebekah, jak míří k jejímu baru. Už  jen pohled na ní jí iritoval a zvuk jejího hlasu ještě víc. A v tuhle chvíli? Nenáviděla na ní snad i její barvu vlasů. I když nešlo o to, že by jí doopravdy nenáviděla. Rebekah jí byla naprosto ukradená. Šlo o to, že Sophie měla mizernou náladu. Její poznámku přejde jen pobaveným tichým zasmáním, ale slovně jí neodpoví. Jenže dnes měla nevyzpytatelnou náladu. Otočí se ke dveřím a zahlédne skrz ně Rebekah. Jakmile se Rebekah rozejde dál do baru, pronese neslyšně malé kouzlo.) Tři, dva, jedna, teď. (Jakmile dořekne slovo „teď“ Rebekah zakopne. Opět se otočí zády ke dveřím, ale tentokrát se začne procházet. Dojde na konec bloku a pak zas zpět k baru. Ještě chvíli stojí venku, jenže pak hudba v baru utichne. Povytáhne zmateně obočí, než jí dojde, co se děje. Plácne se dlaní do čela.) Sakra. (Jasně, její zas naprosto debilní proslov na přivítanou a ke všemu ta píseň. Vidí skrz dveře, jak Alyson a Amanda slézají z pódia a míří na chvíli k baru. Všechno totiž bylo domluvené předem a ona na to teď naprosto zapomněla. I přes svoji nechuť vstoupí do baru a dojde na pódium, kde už byla „její“ kapela. Vlastně to nebyla její kapela, ale občas si s klukama z Good Charlotte zazpívala. Vždyť to byla zrovna ona, kdo jim dopomohl k tomu, aby je New Orleans znalo. Seznámila se s Johnem, když jí bylo sedmnáct let. Pak se seznámila i s ostatními a tvořili společně nerozlučnou partu. To bylo ještě v době, kdy byla s Davidem. Domluvila jim vystoupení v Rousseau's a pak už o nich lidé věděli a zvali si je na různé akce. Položí ruku na mikrofon, který je připevněný na stojánku. Odkašle si a začne.) Vítám vás tady opět po delším časem na jedné naší párty. Doufám, že se budete, co nejvíce bavit, protože proto tu vlastně jsme ne? Také bych vám chtěla oznámit jednu novinku. Budu otevírat další bar a to ve čtvrti Broadmoor a ponese jméno Monique's. A teď už vás zase nechám pokračovat ve vaší zábavě. A mimochodem, veselé vánoce. (Usměje se do davu. O tom, že už koupila další bar, nikomu neřekla. Vlastně nebylo proč to nikomu říkat. Mohla svou malou radost sdílet s Cami, jenže ta měla teď myšlenky jinde. Zhluboka se nadechne, podívá se na Johna a kývne. Barem se rozline příjemná hudba a po pár vteřinách začne zpívat. Na moment zavře oči a nechá ze sebe prostě jen vyplout slova písničky. Po chvíli je opět otevře a její pohled padne zrovna na Genevieve. Nějakou chvilku se na ni dívá, než vezme mikrofon ze stojánku a začne přecházet po pódium. Nekouká se na jedno místo příliš dlouho. Občas se podívá do davu, občas na Johna a občas na Genevieve. Nešlo se prostě nedívat tím směrem. Hudbu a slova přímo prožívá.)

(Podívala se na ni, když jí položila tu otázku. Proč? Protože nechtěla poslouchat to, jak to bude dobré a ak se udělá tohle a jak tamto a všechno se spraví. Ne, neměla na to sílu a nechtěla tohle absolvovat. Stejně jako se vlastně ani neplánovala vrátit do New Orleans, což se jí nakonec nepovedlo.) Neplánovala jsem se vůbec kdy vrátit. Ale věci se vyvrbily trochu jinak. (ušklíbne se a pokrčí rameny a nakonec se napije už ze třetí skleničky dvojité whiskey.) Ano, dostala. (Odpoví docela stroze a víc to nerozvádí. Ani se nijak nevzrušuje a nerozplývá nad tím, jaký dopis jí napsala. Prostě jí potvrdila, že ho dostala a že ho tím pádem i četla a tím to haslo. Nemínila se jí tady nějak rozpovídávat a zpovídat. Vlastně by si nejraději prostě zalezla někam do kouta, vzala si flašku a nerušeně pila. Nemá dneska náladu na nějaké takovéhle rozhovory. Hlavně ne po tom s Jacksonem.) Nevím, jestli nadšení, ale vrah Klause je prostě mrtvý. A nevraždila jsem ho v Paříži, musela jsem si udělat zajížďku. (To vyptávání ji už opravdu nebavilo. Možná tím Kate zklame, možná ji tím rozčílí, nebo co ona ví, c jí to udělá, ale už se s ní nemíní dál bavit. Chce být nerušena s lahví dobrého pití. Vezme si tedy z baru rovnou celou lahev a sklouzne ze židličky.) Promiň, ale opravdu nemám náladu na takovýhle zpovědi. (ušklíbne se, obejde ji a zmizí někde v davu. Vlasně to možná udělala i proto, aby nemusela tak hlasitě slyšet rozhovor Kola a Claire. Možná by se z toho za chvíli pozvracela. Pak ale začne mít proslov Sophie a ona se chtě nechtě musí zastavit, otočit a poslouchat ji. Neříká pro ni nějak zajímavé informace, prostě otevírá další bar. A pak začne zpívat a její pohled párkrát padne i na ni. Ona tam jen nevzrušeně stojí s lahví whiskey a sem tam se napije, koukajíce na zpívající Sophie. Jindy by z toho byla nadšená, jak takhle Sophie zpívá, možná by se i přidala, ale teď? Ne, ona ten led v sobě prostě měla. Nehrála to. Byla odměřená, byla protivná... asi se rozhodla, že taková bude, ale v tuhle chvíli ví, že to nepředstírá.)

*Ako sa tak uhýbal ľuďom, ktorí sa okolo neho rútili k tancujúcemu davu, už si pohľadom premeriaval fľašky za barom, od ktorého teraz bol už len niekoľko metrov. Namiesto toho, aby sa teraz spokojne usadil na barovú stoličku a niečo si objednal, pričom od neho žiadna čašníčka ani čašník nebudú pýtať občiansky, mu niekto narazí poniekiaľ sprudka rovno do hrude. Nebol to typ nárazu, ktorý človeka dokáže odsotiť, viac menej sa len trochu prehol v páse dozadu, predsa len by mal byť šokovaný z tak náhlej konfrontácie. Napriek všetkému to však nebola jedna z tých vecí, ktoré ho dokázali vykoľajiť. Teda, až do momentu, keď na koži pod tričkom, ktoré sa mu začalo lepiť na telo, ucíti kvapky vody, aspoň v prvý moment dúfal, že to je voda. V tej chvíli trochu skloní tvár, pričom sa mu odhalí pomaly sa rozširujúca mokrá škvrna, rovno na jeho obľúbenej farebnej potlači. Tak to asi nebude voda... Nepatrne pootvorí pery a konečne zdvihne svoj pohľad smerom k dievčaťu, ktoré očividne nepatrí práve k tým najšikovnejším.  Ale rovnako tak nepatrila ani k tým nesympatickým, niežeby to nejako zavážilo, ale jej pohľad by mu mal predsa imponovať? Bolo niečo zlé na tom, ak to tak bolo? Nemal ten pocit. Pozrie sa jej rovno do očí, pričom trochu našpúli pery a dlhší čas ani nežmurkne.  Vlastne by sa jej ani nečudoval, ak by sa cítila zahanbene, normálni ľudia sa proste dokázali predať návalu emócií z jedného prostého momentu, ktorý bol popravde skoro malicherný, akoby sa to ešte nikomu nikdy nestalo. A jeho teda nejaké blbé tričko príliš netrápilo, aj keď mu tá potlač bude rozhodne schádzať. Prešlo len niekoľko sekúnd, než začul jej hlas vo všetkom tom hluku. Ak mal byť úprimný, jej výraz aj konanie mu prišli miestami mierne komické, niekto by to nazval aj rozpačitým. Už niekde spomínal, že miluje svoje vlastnosti? Pretože ak nie, tak na ne vážne nedá dopustiť. V momente, keď sa Davina otočí, mu na chvíľu cuknú kútiky úst, netrvá to však dlho. Ako náhle sa k nemu znovu obráti naspäť aj s papierovými obrúskami v rukách a prstami sa dotkne jeho tela, prejde ním to známe poznanie po moci. Zhlboka nasaje vzduch do pľúc, pričom jeho hruď poputuje trochu vyššie a on sa z pozorovania jej ruky znovu presunie k jej tvári. Len on mohol mať to šťastie, že doňho doslova narazí práve čarodejnica, niežeby ich v tomto meste však nebolo dosť. Naskytla sa mu však pekná príležitosť, možno bol čas sa zoznámiť s niekým novým, vážne dúfal, že nebude mať takú smolu ako s Cami, to by bol pri vážne nerád.* Ak budeš pokračovať, tak tam za chvíľu okrem džúsu bude diera. *Komentuje suchým tónom v hlase, aj napriek tomu, že v jeho očiach je istá známka po provokácií, pričom poniekiaľ rýchlejšie podvihne pažou a položí jej dlaň na ruku, akoby si snáď tú jej chcel pridržať na hrudi, namiesto toho jej však pomaly vytiahne z ruky servítku a ruku spustí. Celý ten čas jej hľadí priamo do tváre, než si všimne muža, ktorý sa k nej začal pomaly presúvať a hlavne jeho pohľad, ktorý nebol nijako zvlášť priateľský. Na krátkych pár sekúnd k nemu upne zrak, pričom si zdola prejde jazykom po hornej rade zubov. Nakoniec sa opäť zameria k svojej vrchnej časti odevu.* To je vážne zlé. *Prenesie s krátkym výdychom, bez nejakého určitého tónu v hlase.* Mám dnes asi proste zlý deň, to sa stáva. *Hlavne ak si zoberie do úvahy, že jeho hľadanie nič neprinieslo a škvrnu po ríbezľovom džúse odstráni asi len ťažko, niežeby si s tým robil nejakú veľkú hlavu, najskôr ho proste niekam zahodí. Avšak, ak sa jednalo o chutnú, prístupnú...Teda vzhľadom na jej čierneho priateľa by sa o tom dalo hlboko polemizovať, niežeby mal niečo proti černochom...A v konečnom dôsledku čarodejnicu, čo by mu teraz výrazne uľahčilo život, mal tendenciu sa s ňou trochu pohrať.* Každopádne, to tričko mi bude chýbať... *Prenesie poniekiaľ rozhodene, pričom sa znovu pozrie smerom ku svojej hrudi a s tichým syknutím pokrúti hlavou, keď si všimne, ako sa od nich muž odvrátil k baru.* Vidím tu len jednu možnosť, ako to môžeš odčiniť...Pôjdeš so mnou na toalety. *Vráti sa pohľadom k jej tvári, aj keď jeho tvár zostane stále sklonená, pričom podvihne jedným obočím a trochu prehne perami do letmého úškrnu. Tento výraz svojej tváre mal už viac ako osvedčený, mal vlastne dosť času preskúmať každú svoju stránku a časť a tento flirtovný mal na sebe celkom rád. Vháňal doňho na prvý pohľad totiž veci, ktoré tam inak vôbec neboli. A to občas potrebuje každý, hlavne medzi ľuďmi, keď sa všetko nedá vyriešiť jednoduchým zabitím. Niežeby na to práve pri pohľade na ňu myslel, skôr si dokázal predstaviť, akoby sa z toho dalo profitovať. Nič o ňom nevedela a kým to nebude chcieť, tak ani nezistí.  Vlastne by sa prostredníctvom nej ľahko dostal do lýcea, čo mu pripomína, že nutne potrebuje nasať niečiu moc. Bola snáď adept? Možno to bol nakoniec osud, možno vyššia moc chcela, aby doňho narazila a on vďaka jej dotyku poznal, že je čarodejnica.  Pretože, ak vytrvalo ide za prianím toho orgánu na ľavo vnútri hrude, vesmír sa spojí, aby mu ho pomohol splniť.* Teda len v tom prípade, že ma tvoj priateľ v jeho veľkorysosti ušetrí...Vážne vyzerá trochu...*Pokýva hlavou zo strany na stranu, pričom sa mu na tvári usadí širší úškrn.*...Odstrašujúco.

(Když dozpívá, sleze z pódia a okamžitě zamíří na bar. Hudba jí možná pomohla na chvíli se odreagovat, ale teď už zase byla ve stavu jako před chvílí. Ještě včera se zdálo být všechno tak nějak normální a konečně se začínala vzpamatovávat ze všeho. Sice měla sem tam mizernou náladu, protože se jí nedařilo kouzlo na oduřknutí Kierana, ale jinak se cítila opět v lepší náladě. Dokázala se normálně bavit. Ale teď jako by se vše zase vrátilo. U baru si objedná další sodu s ginem a poté zamíří mezi lidi. Chtěla najít Nicole a trochu se odreagovat. Jenže místo toho se ocitla přímo před Genevieve. Zastaví se a upře na ní svůj pohled. Jednou to prostě přijít muselo. Tenhle bar zase nebyl tak velký, aby na sebe nenarazily. Před tím utekla pryč, ale teď to neudělá. Potřebuje vysvětlení. Prostě si s ní potřebuje promluvit a je jí jedno, zda Genevieve bude mít na tváři stále ten ledový výraz. Prostě chtěla jen pravdu.) Neměla jsem halucinace. Byla jsi to ty. Stála jsi naproti mě přes silnici a já si celou dobu myslela, že to byla vidina. Ale teď mi došlo, že nebyla. Zahladila jsi po sobě stopy a zahrabala ses v Paříži. Nestála jsem ti za to, aby jsi mi dala vědět. Prostě jsi mě v tom nechala. Nechala jsi mě se vykoupat ve vlastním utrpení. Proč? (Povytáhne tázavě obočí. Cítila se ublížená. V tuhle chvíli cítila jen neskutečnou bolest. Pamatuje si ještě na den, kdy se dozvěděla, že Genevieve už není v exilu, ale u Mikaelsonů. Ta zpráva ji také zasáhla, ale ne tolik jako tahle. Tohle bylo naprosto jiné. Naprosto jiná situace. A předtím se to aspoň nakonec celé vysvětlilo. Genevieve si myslela, že se Sophie  spolčila s Mikaelem, což taky ano, ale až potom. Sophie si zas myslela své. Vlastně to nakonec bylo celé velké nedorozumění kvůli jedné malé lži. Vlastně to teď bylo naprosto k smíchu.) Žádné lži hmm. (Teď už její pohled začal tvrdnout. Ony dvě si slíbily, že už mezi nimi nebude žádná lež a nakonec se historie stejně opakuje.) Každé ráno se probudím a představím si, že to všechno byl jen sen. Že jsi neumřela. Jenže pak na mě dolehne tvrdá realita a uvědomím si, že to sen nebyl. Ta chvíle, kdy si to uvědomím, je nejhorší část mého dne. Chtěla jsem tě tady. Tebe a Monique. Přála jsem si to jako nic na světě. (V očích se jí zalesknou slzy, které se snaží zahnat. Nakonec se jí to podaří. Zhluboka se nadechne.) Ale ty jsi celou tu dobu byla živá. Nechala jsi mě při vědomí, že jsi živá! (Zvýší na ni hlas. Nebýt holek, které opět začali hrát a zpívat, nejspíš by jí slyšel celý bar. Takhle ji nejspíš uslyší jen upíři, pokud by snad dávala pozor na to, kdo si s kým, co povídá.)

*Pokaždé, když si naprosto ze všeho dělal srandu, tak ho měla chuť něčím praštit. Taky se to už párkrát stalo, často se to stává, když se společně dívají na televizi. A teď měla velkou tendenci ho bouchnout do ramene znovu, ale nic takového neudělala. Vypadalo by to vážně divně, kdyby se začali tady v baru pošťuchovat. Už tak to muselo vypadat zvláštně, že si přivedl tady jako doprovod sedmnáctiletou holku. Jí to samozřejmě nevadilo a ani jemu ne, ale i tak. Zdá se, že se tento večer vyvíjí dobře, i když je tady jenom chvíli, tak se v jeho přítomnosti baví. Podívá se na něj překvapeně a velmi dotčeně, když řekne, že ji někdy nenávidí. Samozřejmě, že to jenom hraje, ale občas uměla předvádět herecké výkony, když chtěla. Na tohle měla docela talent, i když ho neukazovala, tedy až na tuhle chvíli. Je si vědomá toho, že to myslí všechno jenom ze srandy, ale i přes to ho může na moment poškádlit, že si to vzala opravdu k srdci. Potom už to nevydrží a začne se smát. Šťouchne do něj loktem, možná ho i na chvíli vyděsila, že to vzala příliš vážně.* Vtipálku. *Okomentuje to a zavrtí hlavou z jedné strany na druhou. Potom už ho začne táhnout k baru na nějaké to pití. Zatímco on ji nabízí alkohol, tak ona to odmítne. To, že spolu si dali občas skleničku doma, ona jenom velmi málo. Dobře, tak bylo to jenom jednou nebo dvakrát, nechtěla le pít tady v baru. Nijak tomu neholdovala. Nečekaně si Marcel do ní zase rýpne. Zasměje a svěsí přitom na chvíli hlavu. Zadívá se na dřevěnou podlahu, ale jenom na pár sekund.* Ty musíš mít ke všemu připomínky, že ano? *Povzdychne si u toho dlouze. Morgan, tohle doma taky měli. Teda alespoň se ji zdá, že láhev s tímto alkoholem měl doma ve svém baru. Ale nemá o tom nijak přehled, jelikož zrovna něco takového mu opravdu nekontroluje. Podívá se potom na něj s vážnějším výrazem ve tváři.* O to nejde, Marceli. Spíše prostě jenom nechci, není to nejvhodnější. *Pousměje se. Možná by někdo řekl, že je to prostě malá holka, ale ona vážně neměla zájem o to nějak pít. Ne všichni v jejím věku museli být takový, co se za každou cenu chtěli procpat do baru, aniž by na to měli věk a opíjet se. Ona se dokáže bavit i bez toho a teď se taky bavila. Sice byla jenom džusu, ale klidně by šla tančit, klidně by se s lidma bavila, smála se. Nepotřebovala na to žádný alkohol. Neříká, že jednou nebude taková jako všichni ostatní, ale Davina byla celkově svým způsobem jiná a za to asi může to všechno, co se jí v životě stalo a proto pro ni alkohol není ani žádným odvazem. To už hned na to se rozhodne, že by přeci jenom měli jít hledat tu jeho dívku na kterou tady tak čeká až zoufale vyhlíží. Rozhodne se k tomu sama, kéž by si uvědomila, že přeci jenom je bar narvaný lidma a měla by se dívat pod nohy. Na to už ale bylo pozdě ve chvíli, když na jednoho velmi pohledného kluka vylila svůj rybízový džus. Jak se jí to mohlo stát? Byl starší než ona, tudíž on tady na džus nepřišel a tak to byla první záminka k tomu, aby se cítila trapně. O mnoho víc se ale cítila trapně proto, že mu prostě vylila džus na triko. Kdo tohle proboha dělá? To se stává ve filmech, vlastně si i připadala jak ve špatném filmu. Začne se mu hned omlouvat, ani nemá nijak čas na to, aby se mu dlouho dívala do tváře a viděla tak jeho pohledy, které na ni vrhá. Bez přemýšlení prostě nahmatá ubrousky, které byly opodál a začne mu stírat rybízový džus z trika. Připadala si, jako kdyby pracovala v čistírně a neměla splnit zakázku, prostě to nechtělo jít dolů. Za žádnou cenu cenu s tím nemohla nic udělat. Možná mu prostě navrhne, že mu koupí nové triko. Jenomže k čemu mu to bude, když je právě teď tady? Právě teď věřila ve všechno na světě, jenom aby to zmizelo. Možná, kdyby se dostala do velkého soustředění, prostě by automaticky kouzlem skvrnu odstranila a nemusela se cítit tak trapně. Naštěstí ji vytrhne z toho jeho hlas, ale nejenom hlas. Taky jeho dotek ruky, který ucítí vzápětí na té své. Podívá se mu znovu do očí a usměje se na něj zářivě, přičemž odhalí zuby. Pobavil jí tou poznámkou. Takže je to milý kluk, kterému očividně jedna skvrna neublíží. Alespoň se nemusela cítit už tak pitomě jako doteď. V momentě, co jí sebere ubrousky z ruky uzná za vhodné, že by snad mohla ruku z jeho hrudi spustit nazpět k tělu, což taky udělá. Soustředí se tak moc na něj a na to, co provedla, že sebou trochu cukne, když zaslechne Marcela za svými zády a jeho poznámku. Jo, teď ji vážně nahrál přímo do karet. Otočí se směrem k němu a podívá se na něj stylem, že tohle ať ji nedělá v takové situaci. Může vidět v jejich očích, jak je z toho mírně v rozpacích.* Já bych řekla, že ji mám od té doby, co bydlím s tebou. *Usměje se na něj pobaveně. Co to dělá? Ať se netváří tak, jako kdyby to byl právě její otec, který kárá pohledem svou malou holčičku. Stále se na něj usmívá a potom se otočí nazpět k tomu politému od džusu. Jeho zmínka o zlém dni ji dává nějakou naději na to, že tohle nebylo to nejhorší, co se mu dnes stalo, ačkoliv vypadal docela spokojeně.* Vážně se ještě jednou omlouvám. Necítím se alespoň tak hloupě, když to není nejhorší věc, která se ti za dnešní den stala. Na druhou stranu pozitivní na tom je to, že to mohlo být i horší. *Usměje se na odlehčení situace. Ne, že by bylo dobré z její pozice právě vtipkovat, když ten poškozený je on a ona je ta, kdo to způsobil. Ale zdálo se, že to bere pohotově a tak se i trochu víc uvolnila. Ani si potom už nevšimne Marcela, že odešel, jelikož je příliš zabraná do tohoto rozhovoru. Podívá se na něj trochu omluvně, že mu zničila triko, které mu bude chybět. Hned na to ji pobaví jeho poznámkou, že by s ním měla jít na toalety. Začne se v tu chvíli usmívat, trochu se i uchechtne a nakrčí přitom mírně nos. Vážně ji pobavil jeho poznámkou. Ano, dnes se opravdu baví. Nemyslí si, že by ji právě on dělal dnes večer společnost, ačkoliv za někoho tak milého a vtipného by byla ráda, ale to by měla zase štěstí ona. A to se nestává. Prohrábne se rukou ve vlasech a podívá se směrem do boku. Uvidí, že Sophie jde směrem k pódiu, ale zase se vrátí pohledem k němu. Dívá se mu upřeně do očí a nemohla se zbavit zvláštního pocitu z toho, jak se právě teď na ni díval. Pozvedne potom obočí a stále se na něj usmívá.* Marcel? *Zeptá se překvapeně a vyhledává ho pohledem, jenomže ho ztratila. Tak toho nechá být a podívá se na něj.* Ve skutečnosti je celkem milý. I když občas se tváří vážně děsivě. *Už se nadechuje, aby řekla něco dalšího, ale potom převezme veškerou pozornost Sophie. Otočí se jejím směrem a poslouchá, jak je tady všechny vítá. Dlouho s ní nemluvila, možná by si měla na ni udělat nějakou tu chvíli. Jakmile Sophie začne zpívat, tak vykulí oči a usměje se zářivě. Je vážně skvělá a ani nevěděla, že umí zpívat. Usmívá se na ni a trochu pohupuje tělem do rytmu, potom se otočí na Kaie.* Mimochodem jsem Davina. *Představí se mu milým tónem hlasu a natáhne jeho směrem ruku. Vážně doufá, že už nic dalšího nevyvede pro dnešní večer.*

*Nemal ani potuchy, na čo práve myslela, prišla mu poniekiaľ váhavá, akoby sa o niečom rozhodovala. Možno by bolo lákavé použiť svoje schopnosti, pri ktorých by škvrna jednoducho zmizla, vlastne mu to ani nepadlo, možno tu koniec koncov ešte bola šanca na záchranu jeho trička, to by si však musel zobrať trochu moci. V jednu chvíľu mu príde ako v nejakom čistiacom tranze, z ktorého ju mal jednoducho potrebu dostať, aj keď mu jej dotyk nebol nijako nepríjemný, nemusela sa predsa zhadzovať viac ako doposiaľ, či áno? Dokázal na ňu pôsobiť len niekoľkými slovami, jedným krátkym dotykom, bolo vážne zábavné ju sledovať a pritom sa tváriť tak vážne. Už sa zmienil o tom, že sa má vážne rád? On svoj pohľad celý čas drží na jej tvári, takže keď sa mu pozrie do očí, letmo ho opätuje. Jej úsmev predsa len o niečom svedčal, dokázala sa ľahko rozpustiť prostou vetou, prostým prejavom nejakého priateľského princípu. Úplne jej stačilo, že nebol typ, ktorý by na ňu v momente vyletel, Kai sa dokázal naštvať, ale väčšinou to bolo kvôli úplne iným dôvodom, toto bola len menšia vtipná banalita, ktorú môže využiť vo svoj prospech. Na jej úsmev reaguje svojím typickým pohľadom, stačilo len trochu našpúliť pery a všetko to vytváralo perfektný dojem toho, že sa s ňou snaží flirtovať. On však pri pohľade na ňu necítil nič, len jej moc, ktorej sa raz mohol skoro dotknúť. Fakt, že nevyzerala zle bolo už len malé pre jeho oči významné plus, ktoré sa však dalo zanedbať. Bože, možno by mal byť trochu nervózny, niekde čítal, že prílišná sebaistota občas škodí. Pri tejto myšlienke si musí spomenúť na Camille, bude mu jej vážne ľúto...Vlastne nie, bol rád, že ju zabil, najskôr. Čarodejnica pred ním mala aspoň zmysel pre humor, nakoľko nad jeho poznámkami nepretáčala očami ani si podráždene neodfrkla. Na druhú stranu to možno bude tým, že o ňom prakticky nič nevedela a zatiaľ sa nesnažil urobiť nič, čo by naznačilo toho psychopata, ktorý sa v ňom skrýva, teda skôr sa ukazuje ako skrýva. Mohol z nej vycítiť, že sa začne uvoľnila, na jej mieste by tú trápnosť asi cítil dlhšie, predsa len má kvôli nej fľak v prostriedku trička a ona s tým zjavne nič nespraví. Nechcel by ju však deptať, na to to bola až príliš dobrá príležitosť. Do niekoľkých sekúnd sa jej dotyk z jeho hrude vytratí a s tým zmizne aj lahodný pocit po moci, ktorý ho mierne šimral na koži. Chcel jej cítiť viac, vedel, že presne to teraz potreboval, opäť sa cítiť silný, niečím pohnúť len mávnutím ruky. Avšak teraz nemohol nič riskovať, už to raz urobil v Mystic Falls a všetko sa to skončilo priam katastrofálne. A toto môže byť jeho posledná možnosť, šanca, ako sa z toho všetkého vyhrabať a seba by teda na dlážke nenechal, nikdy. Hrudník sa mu znovu trochu stiahne, pričom mu z úst unikne krátky výdych. Všimne si, ako trhne telom, keď sa pri nej černoch zastaví. Na jednu stranu mu jeho správanie voči nej prišlo ochranárske, skoro ako otec s dcérou, niežeby mal niekedy nejaký živý vzor, teda jeho spolužiaci na tom neboli najhoršie a telka tiež na niečo slúžila, ale po tom, čo ten ich zabil jeho sestru...Najskôr láska rodiča neprekoná všetko. Za iných okolností by sa nad touto úvahou pousmial, ale pre tento krát sa skôr zameral na muža za čarodejnicou, možno trochu uprenejšie, než plánoval, preto sa radšej opäť zameral k tomu tričku, najskôr neskúšajúc hádať, čo presne jej len môže byť – na priateľa vyzeral trochu pristaro, ale možno to teraz bolo v móde. Tak či tak z jeho postoja nič, čo by svedčalo žiarlivosti nevyčítal, a to by povedal, že mu tá čarodejnica dala pekných pár dôvodov. Samozrejme, musel by byť slepý, aby nevidel, akým štýlom sa naňho pozerala, jej rozpačitosť, úsmevy...Aké ľahké mohlo byť niekoho opantať? Oh, presne takto. Kútiky jeho úst znovu cuknú až pri černochových slovách, ak sa dala ešte viac rozhodiť, tak to oficiálne dokázal, akurát jej slová ho trochu zmätú. Stále to môže byť nejaký jej ďaleký príbuzný z Konga, ktorý omylom zablúdil cestou na Sibír túžiac aspoň raz zažiť zimu. Jop, je to definitívne prvá možnosť, na ktorú by vsadil. Alebo je jednoducho adoptovaná, aj keď na druhú stranu by sa podobné veci mali zakázať, vyzerá to trochu divne, aj na jeho pomery, za to to ale vyznelo poniekiaľ zábavne, akoby ju snáď unavovalo, že sa tak veľmi snaží. Prílišná snaha sa niekedy nevypláca, teda jeho sa to samozrejme netýka. Nad jej slovami najskôr trochu podvihne tvárou. Rozhodne to mohlo byť horšie, napríklad, ak by Cami nechal žiť, to by tu teraz tak pokojný najskôr nestál.* Mohla si mi to napríklad vyliať na džínsy...*Kývne hlavou, akoby jej slová bral vážne v potaz.* To by bolo rozhodne horšie...A hlavne by som to skutočne neocenil, už len z morálnych princípov...*Pokrúti nad tým nakoniec hlavou a na chvíľu sa pozrie niekam do strany.* A tiež si mohla byť chlap...Ten by sa asi nezachoval tak...*Na chvíľu sa odmlčí, pričom upriami pohľad na servítku, ktorú držal v ruke a s miernym pousmiatím sa jej pozrie do tváre.*...Pohotovo. *Prenesie nakoniec vecne. Je zaujímavé vidieť niekoho, kto sa v jeho prítomnosti skutočne usmieva. Naposledy niečo také bolo s Jo, teda ešte predtým, než im zomrela matka a on jej povraždil súrodencov. Pri jej ospravedlňujúcom pohľade trochu ohrnie spodnou perou a kývne hlavou, akoby prísť o ten kus látky bola snáď hotová utópia. Bolo vážne vďačné, že o ňom nemala ani potuchy, to by si tú poznámku najskôr nebrala tak zábavne, skôr by premýšľala nad tým, čo presne by jej tam chcel urobiť. A on by mal pár nápadov. Avšak, tento krát to Kai z časti naozaj myslel len ako žart, očividne sa rada bavila, a to sa mu z nejakých dôvodov páčilo. Vážne neznášal tie upnuté potvory, ktoré si stále melú len svoje, napríklad ako jeho sestra, či Liv, bože...Vážne rád by sa jej zbavil. Len letmo si všimne, ako pri úsmeve nakrčila nosom, asi by mu to malo prísť roztomilé, teda vedel, že väčšine ľuďom by prišlo, on by však emócie musel predstierať, a to robil len v situáciách, ktoré sa mu hodili. Spomínal si na svoj výstrelok s Bonnie, staré dobré časy v jeho vlastnom svete bez pravidiel. Zatiaľ, čo sa ona ohliadne smerom k pódiu, on len trochu natočí telom a stále drží pohľad na jej tvári, len kútikom oka, ale predsa. Nakoniec sa na krátky moment pozrie pred seba a podvihne hlavou, čím k pódiu, ku ktorému sa zjavne vybrala majiteľka baru, bez problémov dovidel. Trvalo to len niekoľko sekúnd, než sa jeho záujem znovu obrátil k čarodejnici, ktorú očividne priťahoval. Podobné podnety sa dali rozpoznať až priveľmi ľahko. Mierne prižmúri oči, čím pohľad ešte o niečo zintenzívni, lepšie povedané upriami len a len do jej očí.* Marcel...*Zopakuje po nej trochu konštruačne.* To sedí. *Kývne nad tým nakoniec hlavou, pričom sleduje, ako sa začína rozhliadať okolo seba, najskôr ju tu nechal. Vážne zlý krok, Marcel.* Hádam, že to asi nebude tvoj otec...Teda, niežeby ste sa nejako výrazne líšili, ale predsa len je trochu...Ako to povedať? *Krátko podvihne obočím, akoby nad tým naozaj úpenlivo premýšľal.* Čiernejší. *Dodá nakoniec, pričom si oblizne spodnú peru a opäť sa k nej zahľadí, teda skôr do tej doby, než začuje z pódia hlas. Vlastne, ak by vonku nebola taká kosa, najskôr by si ani neuvedomil, že sa tento dátum vôbec priblížil. Určite si však sviatky so svojou rodinou vynahradí, hneď pri svojom návrate. To, že ich nechá pokračovať v zábave malo znamenať, že začne spievať? Pretože ak áno, tak si to rozhodne mohla odpustiť. Vzhľadom na čarodejnicinu reakciu sa to však neunúval povedať nahlas. Kde je tá stará dobrá Nirvana? Trochu zvraští čelom a spojí svoje pery do úzkej línie. Ako náhle opäť začuje jej hlas, tak mierne podvihne obočím, pričom sleduje, ako k nemu naťahuje ruku. Na niekoľko sekúnd si zahryzne do spodnej pery, než ju pomaly príjme a mierne stisne okolo dlane.* Príznačné meno pre...*Mierne sa k nej priblíži tvárou, akoby jej snáď chcel niečo pošeptať.*...čarodejnicu. *Jeho pery sa roztiahnu do kuriózneho úškrnu, ktorý zakončí krátkym žmurknutím, pričom jej ruku pustí. Aj keď nával jej mágie bol viac ako blahodárny.* Bože...Skoro by som zabudol. Ja som Kai...

*Nemohla se zbavit toho pocitu, že tu skvrnu z jeho trika musí okamžitě dostat. Jemu to možná přišlo poněkud lhostejné, ale jí se něco takového nikdy nestalo. Většinou si právě dávala na všechno pozor, aby nebyla neohrabaná a dnes? V přeplněném baru, kde bylo spousta lidí a tudíž bylo lehké do někoho narazit prostě musela vyklopit obsah své sklenice někomu na hruď. Nemohla se zbavit toho trapného pocitu, který ji šimral v každém koutku těla. Možná to je prostě tím, že na něco takového není vůbec zvyklá. Ne, že by se nikdy nedostala do trapné situace, ale ne do takové v jaké byla v tuto chvíli. Prostě doufala, že papírovými ubrousky to dokážou do sebe vsáknout, i když moc dobře věděla, že něco takového je nemožné. A jak už jednou nad tím přemýšlela, tak s pomocí trochy magie by nebyl vůbec žádný problém, aby to z tama odstranila. Byla to schopná čarodějka a něco takového přece pro ni nepředstavovalo žádný problém. To by ovšem nesměla myslet na to, že se nemůže prozradit. Proč bylo tak těžké občas tajit to kým je? Nejraději by používala schopnosti pokaždé, když je potřebovala. Bylo těžké se v takových ohledech omezovat. ne, že by ten pocit nezažila už předtím, kdy měla sílu dalších tří holek ze Sklizně a velmi těžce ovládala takový příval moci. Netrvá to však příliš dlouho a on ji zastaví pohybem ruky, kdy jí vezme papírové ubrousky, které doposud třela o jeho hruď. Podívá se na něj s úsměvem a usoudí, že by bylo lepší ruku z jeho hrudi spustit, když už tam nemá co dělat. Nechtěla vážně být v ještě trapnější situaci, než doposud. Naštěstí se poněkud uvolní, když ji dává najevo, že tohle nic neznamená a je mu vlastně naprosto nějaké triko lhostejné, tedy to alespoň tak vypadalo. Jako kdyby to uvolnění bylo ale naprosto zbytečné, když zaslechne Marcela ke kterému se i otočí. Odpoví mu na jeho otázku a dívá se na něj tak, jako kdyby říkala, že už se do horší situace vážně dostat nechce. Moc dobře zná Marcelův postoj ke klukům se kterými by snad měla trávit čas, ale tohle nebyl ani její kamarád. Byl to jenom kluk z baru, kterého polila trikem, takže nikdo kvůli komu by musel působit tak ochranářsky. Pravdou je ale to, že on k ní byl ochranářský vždycky. Za každé situace. Oční kontakt s Marcelem nepřetrvává příliš dlouho, jelikož nejenom, že on odejde, ale ona se vrátí pohledem znovu k němu. Po této situaci vážně uzná za vhodné, že by přeci jenom měla něco říct a tak neváhá a promluví k němu. Poslouchá ho a myslela na to samé, že by bylo horší, kdyby mu polila džíny. Na to by očividně nereagoval tak klidně jako na triko, každopádně by v tom případě musel asi opustit bar, kdyby mu celý obsah sklenice převrátila na kalhoty. Musí se u toho znovu usmát a zavrtí hlavou sem a tam, přičemž ji pár pramínků vlasů spadne na záda. Doteď měla vlasy přehozené přes pravé rameno a tak levá strana působila poněkud hole. Při poznámce ohledně toho, že by mohla být chlap se znovu zasměje. Oči jí sklouznou znovu k jeho hrudi. Ten flek přímo bije do očí a jí to začíná od této chvíle docela iritovat. Proč prostě se neotočí a nezašeptá nějakou formuli, kdy mu to zmizne z hrudi? Možná by si mohl myslet, že pro dnešní večer moc pil, pokud ale vůbec pil. Bože, její myšlenky byly právě teď úplně rozházané a nesmyslné. Pozvedne k němu zrak, jenom co se zmíní o tom, jak moc divné by to bylo, kdyby byla chlap a začala mu z hrudi stírat to, co napáchala. Zavrtí hlavou a rty má semknuté k sobě v pobaveném úšklebku. Nadechne se pro odpověď. *Jedině v případě, že by jeho orientace nebyla směřovaná k mužům. Potom by to mohlo přijít divné jenom druhé straně v tomhle případě tobě. Tedy pokud by jsi to neměl stejně. *Zasměje se u toho a zastrčí si pramínky vlasů za ucho. Teda netipovala by ho na někoho, kdo by byl orientovaný na muže, ale nikdy nemůže vědět. navíc něco takového ona neodsuzovala, prostě každý byl jiný, každý byl jinak sví, takže nic proti něčemu takovému vůbec neměla. Ať už z pozic mužů a nebo žen. Dle ale toho, co právě před chvíli řekl je dost jasné, že on rozhodně k nim nepatří. Alespoň jí to tak přijde. Při jeho poznámce o toaletách se vážně musí znovu zasmát a tentokrát o něco víc. Dokonce měla tendenci si na chvíli dát i ruku před pusu, jak byla pobavená, ale neudělala to. Navíc kvůli hlasité hudbě ani nebylo možné to zase až tak slyšet. Možná se jenom o dost víc zasmála ve svém nitru. Nic mu však na to neodpověděla, měla by? Přeci jenom asi něco takového nechtěla rozebírat zrovna do hloubky. Její pozornost se ale na chvíli přemístí k Sophie, která je uvítala na dnešním vánočním večírku. Až teď si uvědomila, že rozšiřuje svůj podnik a další se bude jmenovat Monique's. V té chvíli její mysl přepadne vlna vzpomínek právě na ni a proto sklopí zrak směrem k zemi a zdá se být nepřítomná pro tuhle chvíli. Vzpomínky na její bývalou kamarádku, nikdy nebude litovat toho, jak moc si blízké byly, i když po Sklizni přišla studená sprcha a jako kdyby předtím nikdy kamarádky nebyly. Byly dny, kdy u sebe přespávaly, kdy se spolu smály, chodily společně ze školy a dokonce se tešily z magie, která jim kolovala celým tělem. A potom? Potom taková nenávist, dokonce sebrání její moci. Co s ní vůbec teď bylo? Pozvedne bradu směrem nahoru a zadívá se na Sophie znovu, to už zpívá a ji to nutí se pousmát při zvuku jejího hlasu. Je vážně dobrá, potřebuje si s ní taky promluvit a to co nejdříve. Obrátí se ale znovu ke Kaiovi, když se začnou bavit o Marcelovi, přičemž se i rozhlédne kde vlastně je a zda jenom tak postává a nebo hledá tu na kterou tady čeká. V jednu chvíli je z něj pořádný chlap a v druhé se mu podlamují kolena? To působilo děsně vtipně i na Davinu. Jeho otázka ji trochu zaskočí, ale ne nepříjemně. Není divu, že takhle působil, když se tak i k ní choval, ale ona neuměla definovat Marcela. Byl její rodina, byl prostě součástí jejího života a byl jediný, kdo byl pro ní TOP na jejím žebříčku. Udělala by pro něj cokoliv, i když občas měli neshody. Ale nedokázala si představit život bez něj. Prostě byl její rodina a to je ta největší definice, kterou by mu asi mohla dát. Už se nadechuje, aby mu to trochu objasnila, když hned na to zaslechne poznámku o jeho pleti. Našpulí mírně rty, zavrtí hlavou, ale stále se usmívá.* Nebuď rasistický. *Roztáhne rty do pořádného úsměvu. No co, že byl jiné barvy pleti, než ona? Alespoň jim do rodinného vztahu dodával nějakou tu exotiku, ne? Vážně asi dnes musí být úplně mimo, když přemýšlí takhle. Dnes se taky dobře bavila i ve společnosti někoho jiného, než jejího věčného ochránce.* Máme docela zajímavou historii. Věř mi, že kdybych ti o ní vyprávěla, tak by jsi tomu ani nevěřil. *Vážně by jí to nevěřil, necítila z něj, že by byl nadpřirozená bytost. Nemohla jenom tak normálnímu říct, že ona je čarodějka, kterou ze smrti vytáhl upír, který je tady asi už sto let? Sto padesát? Zatraceně jak dlouho vůbec Marcel žije? Že její rodina ji chtěla zabít, že vlastně měla moc svou a dalších tří čarodějek, že ji schovával na půdě jako nějakého blázna, který se neumí kontrolovat. Vždyť kdyby řekla jenom polovinu z toho, tak by se asi otočil a přisoudil by to tomu, že je opilá a mluví naprosto z cesty. Proto doufala, že to dál rozvádět nebude a kdyby ano, tak mu na to odpoví stručně. Za moment se mu představí a natáhne k němu ruku, kterou on během chvíle uchopí a jemně jí ji stiskne. Naslouchá mu a její tvář zvážní, když se k ní začne přibližovat. V jednu chvíli usuzovala, že jí prostě chce dát pusu na líčko, vždyť se to dělá při představení, jenom je to pro ni neobvyklé. Ale on ji zaskočí tím, že řekne, že je čarodějka. Rty od sebe odlepí a dívá se před sebe, přičemž se trochu odtáhne, aby se mu podívala do tváře. Jak tohle mohl vědět? Vždyť to nebyl čaroděj, věděla by to. Nebyl ani upír a nebyl ani vlkodlak. Měla moc na to, aby to poznala, navíc byla spojená s přírodou, prostě by to zjistila. Hned jí napadlo i to, že by snad mohl být z rodiny O'Connellů. Kierana znala, věděla, že měl synovce a že stále má i neteř. Možná věděl o nadpřirozených bytostech z tohoto města. Vážně byla zmatená a nevěděla, co si má o tom myslet a dřív, než ona pustí jeho ruku, tak on to udělá za ni. Stáhne ji k tělu a dívá se na něj. Hned na to se jí představí a levý koutek úst ji cukne do strany, normálně by se usmála u toho jména, jenomže to by jí nesměl říct, že ví o tom, kdo je.* Takže...Kaii. Očividně víš o mě víc, než já o tobě. *Pozvedne pravé obočí .* Kdo jsi? *Nakloní halvu do strany a stále působí přátelsky. Musela se ale na to zeptat, protože tomu absolutně nerozuměla. Možná se ho mohla přímo zeptat, zda nepatří k rodině O'Connelovým, kteří jsou lidé a mají přehled o tomhle městě a to dost jasný.* Mimochodem mohu ti to triko napravit. *Sklopí zrak ke skvrně na jeho triku a potom se hned podívá na něj. Tímto poukazovala na to, že by pomocí magie mohla tu skvrnu z jeho trika odstranit.*

(Pro většinu lidí to muselo být zvláštní. Přišel sem s mladou, ještě ani nedospělou dívkou. Smějí se tu spolu jako, kdyby to byli stáří známí. Mohl vedle ní vypadat jako nějaký pedofil, alespoň pro lidi, co je neznají. On si s tím však nijak moc nelámal hlavu, vždycky mu bylo úplně jedno, co si ostatní myslí. Jeho úsměv na tváři na několik vteřin ztuhne, když se Davina začne tvářit jako, kdyby si to opravdu vzala k srdci. Chvíli se mu ztěžka dýchalo, jelikož se bál, že na něho bude naštvaná. Oddechl si, když se začala smát a šťouchla do něho loktem.) Tohle mi nemůžeš dělat, ještě z tebe budu mít infarkt. (Rukou přejede po místě, kam ho šťouchla. Nebolelo ho to, spíš to bylo jenom ze zvyku. Nechal se odtáhnout k baru a zaplatit oběma pití. Ani mu to nějak nevadilo, už si zvykl, že platí jenom on. Bral to jako samozřejmost, Davina neměla vlastní peníze. Jediné, které měla byly ty od něho a bylo by zvláštní platit mu pití za jeho peníze. Pohotově přikývne na její otázku.) Ano, už to tak bude. (Pokrčí ramena a ruce má stále položené na baru. Svojí sklenku si vzal do ruky a obličejem se otočil na Davinu. Musel se pousmát, když mu vysvětlovala, proč si dá jenom rybízový džus. Byl vlastně nesmírně rád, protože nikdo nechce mít doma mladého závisláka na alkoholu. A už vůbec ne dívku. Hlavně se i cítil líp, jelikož jeho špatné chování na ní nemá žádní vlivy. Dál už k tomu ani jeden nic neříkal, Davina se rozhodla vyhledat Camille, o které akorát ví, že je to blondýnka a, že je krásná. On se ještě zdržel u baru, jelikož to právě bylo místo, kde ji většinou našel. Ještě chvíli postával u baru a pak už následoval Davinu, která mezitím stihla polít nějakého kluka. Ten kluk se mu už od pohledu nezdál, možná to bylo tím, jak se na sebe ti dva dívali a nebo to bylo jenom tím, že to byl kluk. Nad její vtipnou odpovědí jenom zakroutil hlavou a ještě chvíli za ní postával. Ani sám nevěděl, kde se v něm braly ty otcovské pudy. Jeho pravý otec nikdy nebyl ukázkový. Za to Klaus byl často ochranářský a často to i někdy přeháněl. Třeba, když mu nedovolil jít do války, vedli kvůli tomu velikou hádku. Klaus měl často svojí hlavu, svoje názory a pravidla. A stejně to měl i Marcel. Často se choval podobně jako Klaus, ale mnohokrát si nemohl pomoci. Ještě nějakou chvíli tam postával a pak už se vrátil k baru. Celou dobu měl však nastražené uši, protože se mu ten kluk prostě nezdál. Už jenom kvůli těm jeho pitomým poznámkám. Dopije obsah svojí skleničky a rovnou si objedná další. S novou skleničkou už se otočí směrem k pódiu a poslouchá Sophie. Musel se pousmát nad tím, že otevře nový bar. Přeje jí to, zaslouží si mít další bar a ještě k tomu pokud jí bude i ten další vynášet tak dobře jako tenhle. Ostatně by měl, jelikož ještě nepotkal nějaký bar, který zkrachoval. Ještě chvíli se na ní díval a poslouchal jí, jak krásně zpívá. Soph měla vždycky talent a dneska jí to jde opravdu skvěle. Otočil se zpátky na bar, opřel se o lokty a díval se na sbírku alkoholu. Po celou dobu však poslouchal Davinu a toho individua. Poslouchá ho zrovna, když mluví o tom, jestli je její otec. Začal se mračit, když zmínil, že je trochu černější.) Rasista. (Potichu zabručel. Slyšel velmi rázné kroky a tak se rychle otočil, Beka. Vypadala velmi naštvaně. Prohlížel si jí od zdola dolů a všiml si, že právě zakopla o něco, co tam ani nebylo. Rychle vstal a chytil jí, než si rozbila hlavu o bar. Držel jí za lokty do té doby, než našla rovnováhu. Pustil jí a zasmál se.) Sotva párty začala a ty už jsi opilá? (Svraštil obočí a pak ukázal k baru, aby šla za ním. Vrátil se ke svojí skleničce, po které se mu už nesmírně stýskalo a rovnou jí vypil. Otočil se na Beku a usmál se.) Nedáš si něco?

(Když Sophie dozpívala, odlepila od ní oči a už si jí nevšímala. Měla pocit, jako by tady byla tak trochu cizí. Možná to dělalo to, že tu byla ke všem odměřená, ale spíš to dělalo to, že je upírka a necítí se dobře v kramflecích atohle byl možná opravdu špatný nápad. Měla si vybrat nějaký zapadlý bar, kde ji sice nikdo nezná, takže by už tuplem byla cizí, ale alespoň by věděla, proč se tam tak cítí. Možná, že by měla odejít. Už se chce otáčet a prostě zmizet, když před ní stane Sophie. Fajn, tak asi ještě neodejde, nejdřív si musí vyslechnout tohle. Nebude se tomu bránit, nebude se tomu vyhýbat. Jednou by to stejně přišlo a čím dřív, tím líp. Chvíli jen Sophie nezaujatě pozoruje, než ze sebe dostane, co chce. Takže ji tenkrát v té Paříži opravdu zahlédla. Nebyla si tím jistá, zmizela hned, jak to šlo. Tak nějak i tajně doufala, že ji nezahlédla, ale opak byl pravdou. Zmizela ovšem potom celkem ihned, takže si Sophie opravdu mohla myslet, že měla nějaké vidiny.) Ne, neměla jsi halucinace. Byla jsem tam. Bylo docela těžké zmizet tak narychlo, když tam bylo tolik lidí, ale podařilo se mi to. (řekne trochu výkladovým tónem, jako by snad přeříkávala nějakou látku, kterou se učí ve škole.) Ano, byla jsem téměř dva měsíce v Paříži. A proč? Původně jsem nechtěla tu přeměnu vůbec dokončit, ale na hřbitově se objevil člověk, který byl lehce zraněný. A bohužel jsem se nedokázala udržet. Toho muže jsem zabila a tehdy jsem věděla, že musím zmizet. Tady by pro mě bylo mnohem horší srovnávat se s tím, čím jsem se stala. A ty řeči, jak bude všechno dobré a že se něco vymyslí? (odfrkne si trochu posměsně) Nemohla bych to poslouchat. Dávalo by mi to falešnou naději a já bych z toho byla ještě víc v prdeli, než jsem teď. A teď jsem hora sraček. Vlastně jsem se sem ani nechtěla vracet. A začínám hodně litovat toho, že jsem to udělala. (Přešlápne z jedné nohy na druhou a založí si ruce na prsou. Ano, Sophie jí to může vyčítat, může na ni mít vztek, nemusí se s tím srovnat, ale ona si v tomhle rozhodnutí stejně bude stát za svým. Chtěla to udělat a udělala to. Nic mezitím prostě nebylo.) Lži? A v čem jsem lhala? V tom, že jsem mrtvá? (podívá se na ni tázavě a pak se přiblíží k jejímu obličeji a zostra jí do něj něco poví) Ale já jsem mrtvá, Sophie. (pak se od ní zase odtáhne a zakroutí hlavou. vyslechne si další její monolog k ní. Ano, je jí asné, že jí to bolelo, že se s tím nemohla jen tak vyrovnat a všechno by bylo v pořádku, kdyby se sem ona nevrátila. Prostě by to vyšlo. Sophie by byla za nějaký čas zase v pohodě a žila by si dál svým životem. Ale tohle se prostě nepovedlo. Ona je znovu tady a ano, i když je technicky mrtvá, je tu z masa a kostí a komunikuje s ní. Ano, je vlastně živá, ale ona se po všech stránkách cítila mrtvá.) Ano, a teď jsem tady, ale rozhodně to není podle tvých představ, protože jsem protivná a chladná a odměřená... a budu taková i dál. Můžeš mě nesnášet, nenávidět, dívat se na mě skrz prsty. Je mi to jedno. (dořekne ještě, čímž asi Sophie ranila nejvíc. Jak by jí něco takového mohlo být jedno, když to byly nejlepší kamarádky? Ano, odháněla ji od sebe s vervou a bude to dělat dál. Nakonec sice bude prostě úplně sama, ale ona se prostě neovládala, a tak bude nejlepší, když si od ní všichni budou držet odstup.)