Rousseaus Bar

(Věří, že Adam dokáže přesvědčit spoustu žen jen milým úsměvem, ale jí bylo zapotřebí opravdu hodně přesvědčit, když si postaví hlavu.) Třeba to na mě neplatí. (Pokrčí rameny s pousmáním. Možná by se nechala i naschvál přesvědčovat, jen aby mu dokázala, že se tak lehko vážně nezlomí.)
Velký blázen? Někdy se za něj považuji. Ale ty by jsi byl potom taky blázen, kdyby jsi mě celou cestu nesl. Nebo prostě jen gentleman. Obě možnosti jsou slučitelné. (Vlastně by stačilo jedno malé kouzlo, aby jí nemrzli nohy, ale jak by to pak vysvětlovala Adamovi? Říct, že je prostě jen horkokrevná by určitě nesežral, protože takhle k ránu byla venku opravdu zima a ke všemu prvního ledna. Ale nic takového řešit nemusela, protože boty si sundala až v baru, kde bylo teplo a tudíž si nemusela dělat starosti. Kývne pak hlavou na pochopení, když jí nechce odpovědět na otázku. Bylo to vlastně pochopitelné, vždyť jí poznal před několika hodinami a nebude se jí hned svěřovat, co tu chce dělat. Ona by se mu taky jen tak nesvěřila a ještě kdyby se to týkalo velmi osobních záležitostí.) Myslím, že by mi nepřipadalo zvláštní snad nic a nebrala bych tě za blázna, ale naprosto tě chápu. Některé věci se neříkají nebo aspoň ne tak snadno. (Upije ze svého hrnku kávy a přehodí si nohu přes nohu, čímž trochu narazí nohou do té Adamovy nohy. Barové židle prostě nebyli určeny k tomu, aby měl člověk pořádně místo a ke všemu, když oba byli natočený k sobě. Omluvně se na něj podívá a položí hrnek zpět na bar.) Tak pokud je to takhle, tak už to chápu. (Pousměje se.) Možná o něčem vím, pokud nechceš něco luxusního a nevadí ti, že bys mě měl skoro pořád na očích. Nebo ti mohu dát kontakt na mou známou a ta by ti mohla něco najít. (Ještě před chvíli si říkala, že by se mu měla když tak vyhýbat jen pro jistotu a teď mu nabízí byt v jejím domě? Možná by měla jít spát, aby mohla normálně přemýšlet. Přitáhne si k sobě raději psaníčko a začne hledat telefon, aby našla číslo na Michelle a dala mu ho. Pak by si našel byt někde jinde a nepřemýšlel by o její první nabídce. Vytáhne mobil, když ho najde a po odemknutí displeje zjistí, že má zprávu. Otevře jí a vyskočí na ní fotka Marcela a Cami, jak se líbají. Zírá na ní nepřiměřeně dlouhou dobu a přitom se jí rozleje úsměv na rtech. Pak si konečně přečte i text, který k tomu Davina dopsala a zasměje se. Pak si ale uvědomí, proč ten mobil vytáhla a začne hledat číslo na Michelle.)

"Klidně bych se vsadil, že by to na tebe určitě působilo. Ty jsi totiž ještě neviděla, jak já dělám psí oči," zaculí se na ni. Chtěl na ni udělat ty svoje psí oči už teď, ale řekl si, že to ještě chvilku počká. Přece si nebude plýtvat svojí největší zbraň jenom proto, aby jí ukázal, jak vypadá.
"Jenom bůhví, co by se cestou ještě stalo, takoví dva blázni... Jeden bez bot v náručí toho druhýho... Byl by na nás rozhodně zajímavej pohled," zasměje se. "A nebo by nás neměli za žádné blázny, ale za nějaký zamilovaný páreček, který se opil na oslavě Nového roku," ušklíbne se nad tou představou a zavrtí hlavou. Už o nich mluvil jako o páru, sice z legrace, ale mluvil. Super. Bůhví, co si o něm teď pomyslí. Že jde na všechno moc hopem? Ne, to snad ne. Opravdu to byla jenom legrace a ona nebyla žádný suchar, aby to nepochopila takhle. Škoda, že nebyl sníh, to by byla venku větší zábava. Kdyby Adam mohl nějak nenápadně udělat menší kouzlo, zvládl by přivolat nějaké sněžení. Tohle bylo jedno z mála kouzel, které občas používal. "Věř mi, koukala by ses na mě jako na blázna, protože ani já hromadu z těch věcí, které chci vyřešit, pořádně nechápu. Proto jsem tady, chci to všechno pochopit... A už mlčím, jinak ti tady vykecám i to, co nevím," zasměje se a o tomhle už vážně mlčí. Nesmí jí nic říct, i když by byl rád, aby něco věděla. "V pohodě," usměje se na ni, když mu drkne svojí nohou do té jeho a potom se na něj omluvně podívá. Napil se zase kávy; ještě pár doušků a bude mít vypito. A pak by si měl jít asi lehnout, protože už dlouho nespal. Tohle bude dohánět jen těžko. Ale rozhodně těch pár hodin bez spánku stojí za to... "Já doufám, že to pochopí i kluci. Říkal jsem jim o tom... Ale tak snad taky budou chtít volno, kdo by ho nechtěl..." Potom čeká, jestli mu něco neřekne ohledně toho bydlení. Trošku nechápavě pozvedne obočí, když řekne, to, co řekne. "Známe se pár hodin a ty mi nabízíš, abych u tebe bydlel? Nebo jak to myslíš? Teď jsem trošku mimo, asi se projevuje ten spánkový deficit." Na její druhou větičku se už ani tolik nesoustředil, zaujala ho hned ta první. Teprve až když začala hledat mobil, došlo mu, že chce asi hledat číslo na někoho, kdo má volný byt nebo tak něco. Nechá ji, ať si hledá a mezitím dopije kávu. Když se začne usmívat a následně u smát, trošku tázavě se na ni podívá: "Nějaké dobré a veselé zprávy?"

Takže teď se budeme dohadovat o tom, zda jsem natolik tvrdohlavá, aby na mě nepůsobili tvé psí oči? Myslím, že to stejně nezjistíme, pokud k tomu nedojde. (Zavrtí hlavou a musí se furt usmívat. Dlouho se takhle neusmívala a nebavila se o normálních věcech, vždycky se nakonec s někým dostala k nějakému problému.)
V tom případě by si mysleli, že jsem hlavně já ta opilá a můj oddaný přítel mě nese domů jako hrdina. (Zasměje se. Nemůže uvěřit, že tady skoro s cizích chlápkem polemizuje o něčem takovém. Kdyby je někdo pozoroval, myslel by si, že jsou přátele už dost dlouhou dobu, ale to rozhodně nebyli. Povytáhne obočí, když se začnou bavit o tom, co tu chce zařizovat, i když vlastně jí spíše jen Adam vysvětluje, proč jí to nemůže a nechce říct.) Ještě chvíli by jsi mi tady vysvětloval celou tu situaci a vykecal by jsi i to, co nechceš. (Vlastně řekne ve výsledku to samé jako Adam. Ale raději už se k tomu nijak nevyjadřuje, jinak by jí to fakt řekl a pak by toho litoval a ona by ještě vypadala, že na něj naléhá a opravdu to chce vědět. Což o to ona to chtěla vědět, ale ne za každou cenu.) Bavit se rozhodně můžou i tady, pokud tu zůstanou jako ty. Děje se tu furt něco, takže se nemusí bát toho, že by se snad nudili. (Pozoruje pak jeho nechápavý pohled ohledně její nabídky bydlení. Možná to přeci jen měla nějak specifikovat. Zavrtí hlavou a zasměje se.) Sice jsi milý a vtipný a já mam v bytě pokoj pro hosty, ale ne. Bydlení přímo u mě ti nenabízím. Nahoře mam více bytů než ten svůj a pronajímám je. Dříve ty byty sloužili spíše pro zaměstnance, mou neteř s její kamarádkou a mou kamarádku, ale teď jsou prázdné. Není to nic extra, ale není to zase maličký a neudržovaný byt. (Pak začne hledat ten mobil, aby mu dala číslo na Michelle, ale ještě předtím si otevře MMS zprávu od Daviny. Nemůže uvěřit, že to vyfotila a poslala jí to. Stačilo se jen zmínit o to polibku a ona by jí věřila, ale byla to prostě Davina. Koukne se na Adama.) Moje pubertální šesnáctiletá kamarádka mi poslala jednu fotku. (Sice bylo zvláštní říkat, že má za kamarádku dívku, která je mladší o osm let, ale byla to pravda a nebude se za to přeci stydět, Davinu měla ráda. Jejich vztah byl trochu složitější, ale to mu tady nebude vše vysvětlovat. Najde pak to číslo na Michelle.) Chceš to číslo tedy?

"Pokud neustoupíš a neřekneš, že by na tebe moje psí oči působily, asi se budeme muset dohadovat, protože já nejsem ten typ člověka, který by se jen tak něčeho lehce vzdával," sladce se na ni usměje. Možná za chvilku vážně dojde i na ty psí oči, protože jestli je stejně paličatá jako on, dohadovali by se tu donekonečna.
"Tak takový scénář by taky nebyl špatný, pořád bych z toho já vycházel jako ten zodpovědný a starostlivý přítel," zavrtí nad tím vším hlavou a taky se musí zasmát. Sophie mu byla vážně hodně sympatická a ještě za těch pár hodin nenastala ta trapná chvíle ticha, kdy by se neměli o čem bavit. Potom jenom přikývne, když vlastně řekne skoro přesně to, co před malou chvilkou řekl on. Byl by schopný prostě mluvit a mluvit, až by se jeho tajemství dozvěděla, a tím pádem by si o něm myslela, že je to blázen. A to by rozhodně nechtěl. "Přesně to si myslím taky. Vždyť nemusíme pořád jenom někde jezdit, je to dost únavný, abych pravdu řekl. Když budeme v New Orleans, můžou nás kontaktovat kluby, můžeme hrát v okolí na nějakých akcích... Není nutnost mít jen samostatné koncerty," pokrčí rameny. "A oni si dokážou najít zábavu všude, takže bych se nebál toho, že se nezabaví," usměje se na ni a potom už čeká na to, až mu vysvětlí, jak myslela to bydlení. 'Škoda,' řekne si v duchu, když slyší, že by to nebylo v jejím bytě. Ale tak bydlet nedaleko ní, vlastně v jednom baráku, to taky nebylo vůbec špatné. "A ten byt pro ně už nebudeš potřebovat? Já jen, abych někomu nebydlel v bytě, kdyby se do něj chtěl vrátit.." Bohužel vůbec netušil, že Sophiina neteř nedávno zemřela. Kdyby to aspoň trošku tušil, takovou větu by neřekl. Trošku překvapeně se zatváří, když slyší, že jí poslala fotku její šestnáctiletá kamarádka. "To musí být docela zábava kamarádit se s takovým puberťákem." Kdyby viděla jeho v pubertě, asi by to s ním a s jeho chováním nepřežila. A bylo by docela zvláštní, kdyby se Adam přátelil s o čtrnáct let mladším člověkem... Být ještě o trošku starší, klidně by mohl být otec té dívky. To bylo děsivý. "Ne, myslím, že to nebude nutný," zavrtí hlavou, když se zeptá, jestli chce to číslo. "Rád bych v tom bytě chvilku bydlel, pokud si mě sem chceš teda nastěhovat."

Máš smůlu neustoupím ani v tomhle polemizování. (Vlastně to byla docela zábava se jen tak dohadovat o naprostý kravině. Bylo to přesně takové odreagování, které potřebovala už hodně dlouhou dobu. Kde sakra byl ten poslední rok, kdy tohle potřebovala? Jenže kdyby tu strávil rok, tak by ho nejspíš nechtěně zatáhla do problémů, které on nepotřeboval. A stále přeci měla Elijaha a Genevieve, s kterými se také dokázala dost odreagovat, když byla možnost. A v poslední době hodně času trávila s Cami, i když většinou jen v práci.)
A já jako alkoholička. (Jen si to celé všechno představí a musí se smát. Zažila sice chvíle, kdy jí nějaký muž nesl v náručí, ale rozhodně to nebyla hodinová cesta. Adam už se pak nevrací k vysvětlování jeho situace tady v New Orleans a ona také ne. Přeci jenom on o tom mluvit nechtěl, i když byla zvědavá, není vtíravá.) A já si myslela, že život muzikanta je zábavný. Každou chvíli v jiném městě. Lidé ho zvou na nejrůznější párty. Holky se na tebe musí lepit. Skoro takový bohémský život. Já bych si to vychutnávala, ale asi bych musela mít stále po boku své nejbližší přátele. Bez nich by to nebylo ono. (Sice jejími přáteli by byli i členové skupiny, ale dokázala by vůbec zvládnout rok bez Genevieve, Elijaha, Cami, Marcela, Daviny, Johna, Jacka a Nicole? Všichni tihle lidé v jejím srdci zaujímali zvláštní místo a už je pokládala za svou neodlučitelnou část sebe samé. Nevydržela by bez nich tak dlouho, tím si byla stoprocentně jistá. Jakmile jí pak položí otázku, její úsměv povadne a zavrtí hlavou.) Ne, nebudu. Kamarádka si našla jiný byt. (O Monique a Abigail se vůbec nezmiňuje. Co mu asi tak měla říct? Obě dvě jsou mrtvé? Lhát mu? Ne. Nechce říkat raději nic. Nechce se koukat na lítostný výraz a nebo mu o nich lhát. Raději prostě neřekne nic. Raději se o nich neměla vůbec zmiňovat a tomuhle by se naprosto vyhnula. Přejdou pak k rozhodně pro ní příjemnějšímu tématu.) Vlastně docela jo. Ale je to snad nejtvrdohlavější holka, kterou jsem kdy potkala. Občas si říkám při pohledu na ní, že se dívám do zrcadla. Její povaha mi připomíná mě samotnou v jejích letech. (Usměje se ze široka a jen díky tomu úsměvu je poznat, jak má tu holku - Davinu - ráda. Je to jako by snad mluvila o někom jí blízkém už od narození, ale ne. Pro ni Davina začala být důležitá až v posledním roce. Dřív to prostě byla holka z covenu, která se přátelila s její neteří.) Zní to jako úvazek na celý život. Pak ti dám podepsat nájemní smlouvu. A.... (Zvedne se a natáhne přes bar. Očima hledá svoje druhé klíče, kde má i klíče od bytů, aby nemusela chodit nahoru do svého bytu pro klíče a zas dolů. Uvidí své klíče nedaleko od ní a natáhne se pro ně. Pak z nich sundá klíč s kroužkem od bytu hned pod ní, tudíž ve druhém patře a podá ho Adamovi.)

"Ne ne, nemám smůlu. To ty máš smůlu, protože já jsem ten nejnadanější přesvědčovatel na světě. Mně zkrátka neodoláš," usměje se na ni lišácky. Samozřejmě, že teď to myslel tak, že mu neodolá, když začne pořádně přesvědčovat, ale rozhodně to pro někoho mohlo vyznít úplně jinak. Snad to tak jinak nevyzní pro ni, protože to by potom vypadal, že už to na ni zkouší, že je až moc sebevědomí a hodně si věří, pokud jde o ni. Tedy ne, že by si v tomhle nevěřil... Ale ona to vědět zkrátka nemusela.
"Jo, ty bys byla jako alkoholička," zasměje se. "A nebo by v tom nemuseli všichni vidět jenom opilou Sophie a vzorného přítele Adama. Mohli by v tom vidět vážně ten zamilovaný páreček, jenom třeba trošku víc bláznivý. Akorát by záviděli všichni, jak si to užíváme," nakonec se zasměje taky, možná i kvůli tomu, že Sophiin smích se mu zdá nakažlivý. Je rád, že už se nevrací k tomu, proč do New Orleans přijel, protože kdyby se rozpovídal víc, nedopadlo by to dobře. "Což o to, ten život je zábavný, holek bych měl dost, kdybych chtěl... Možná by to s nějakou chvilku fungovalo, ale potom by začala žárlit na ty ostatní, které se kolem mě na koncertech motají, a dělala by mi scény. To bych vážně nevydržel. Fanynky k tomu prostě patří," pokrčí nevinně rameny. "Já jsem rád, že ty nejbližší přátele nemusím řešit, protože všichni jsou v kapele. V Los Angeles jsem ani nenechal nikoho, koho bych měl potřebu nějak často vídat..." Se svou nevlastní matkou se vůbec nepohodl, jsou to už léta, co ji neviděl. A vlastně o to ani nestojí, nějak nemá na to, aby tam přijel a snažil se zase všechno urovnat. Musel se potěšeně usmát, když zjistil, že do 'jeho' bytu, ve kterém bude možná bydlet, se nebude dobývat nikdo, kdo tam bydlel před tím. O té její neteři a její kamarádce nic neříká. Bral to tak, že si třeba taky našly jiný byt, nebo se odstěhovaly někam na kolej kvůli studiu, protože byly jistě velmi mladé, vzhledem k tomu, že Sophie bude něco málo přes dvacet. Víc by jí rozhodně netipoval. "Zajímalo by mě, jestli je ta kamarádka slušnější, nebo jestli je spíš taková rebelka. Protože jestli je slušná a tys byla v jejím věku stejná, zmýlil jsem se v tom, jaká asi budeš. Tebe bych tipoval v mládí spíš na takovou rebelku..." řekne jí, co si myslel. I teď si myslí, že je taková rebelka, která je schopná hodně věcí. "Tak celý život tě snad otravovat nebudu," zasměje se a přikývne, když řekne, že mu dá podepsat nájemní smlouvu. Když mu potom podá klíče, vypadá překvapeně. "Nečekal jsem, že to půjde tak rychle," přizná se. "Bude super bydlet nad barem. Ráno čerstvá snídaně, když dostanu chuť na kávu, zajdu si sem..."

Počkej o čem, že se to vůbec dohadujeme? (Povytáhne obočí a pak se začne smát. Už dost dlouho se dohadují o něčem, že skoro zapomněla o čem. Ale nakonec si vzpomněla a tohle byla spíš otázka pro něj, zda si na to vzpomene i on.) A jinak odolávám spoustě lidem, nebyl by jsi první. (Opět na něj mrkne a usměje se.)
Což o to bláznivý jsme nejspíše oba, ale nevím, zda by v tom někdo viděl zamilovanost. (Ne, rozhodně nevypadali jako zamilovaný pár. Ona rozhodně nevypadala jako zamilovaná nebo poblouzněná. Adam byl sice milý, vtipný a rozhodně atraktivní muž, ale ona se jen tak do někoho nezblázní.) Nejspíš by sis musel najít nějakou velice tolerantní slečnu nebo by ten vztah ani jeden z vás nemohl brát zcela vážně. Existují mnohá řešení. Nebo být prostě věčně single. (Pokrčí rameny.) To je vážně plus. Já mam všechny přátele tady a odjet pryč by znamenalo, je tu nechat. Asi by mi začali chybět po jednom měsíci. A co rodina? (Povytáhne tázavě obočí. Doufá, že teď nenačala nějaké citlivé téma. On kdyby se jí zeptal na rodinu, tak by to pro ni bylo hodně citlivé téma. Jenže tak nějak stejně dojde na téma její rodiny, i když kvůli ní a trochu nepřímo a ona na to nemá zrovna náladu podrobně odpovídat.) Dalo by se říct, že je slušná a dobře vychovaná, ale dokáže si prosadit vlastní hlavu, nenávidí, když někdo něco rozhoduje za ni a neposlouchá autority. Takže odpověď je, jak v čem. Ale nechtěj vědět, jaká jsem byla v mládí. (Ušklíbne se. Ne, opravdu každý nemusel vědět, jak v mládí vyváděla. Ne že by teď snad byla stará, ale rozhodně dostala aspoň trochu rozum.) Nikdy neříkej nikdy. (Sladce se usměje.) Myslel sis, že to bude trvat týden? Nepotřebuji žádné podepisování papírů a zjišťování tvého platu. Klidně bych ti ani nedávala nájemní smlouvu, ale musím. Ale upozorňuji, že já snídaně v baru nedělám. Jen sama sobě ve svém vlastním bytě a popřípadě své návštěvě. (Podívá se na bar a zjistí, že už vlastně oba dopili. Koukne zpět za něj.) Dáš si ještě něco nebo jdeš raději spát?

Trošku ublíženě se na ni podíval, když se zeptala, o čem se vlastně hádají. Ale zároveň se i usmíval, celou tuhle záležitost brali oba dva s humorem. On samozřejmě taky nevěděl, o čem se dohadují, ale to bylo normální. Po takové době to prostě zamluvili. Ale přece jenom si vzpomněl, o čem že se to dohadují. "No neříkej mi, že jsi na to zapomněla, Sophie!" nechápavě zavrtí hlavou. "Byl bych první, kterému bys neodolala," zase se na ni sladce usměje a zasměje se.
"Tak fajn, žádná zamilovanost, ale prostě blázni a nebo opilci." Musel jí dát za pravdu, asi by spíš vypadali jako kamarádi než zamilovaný pár. K tomu, aby tak vypadali, by potřebovali něco jiného než jen to, aby ji Adam držel v náručí a nesl ji hodinu cesty k ní domů. "Ta slečna by musela bejt hodně, ale opravdu hoodně tolerantní. Chtěl bych vidět nějakou, která by tohleto zvládla. Nakonec by mi začala diktovat, abych s hudební kariérou seknul a věnoval se jí. To ne. A single být věčně nechci. Takže jestli mi najdeš nějakou slečnu, která bude milá, pěkná, chytrá, bude respektovat moji kariéru, budu ti líbat ruce, protože takových opravdu moc nebude." Vlastně ani nezáleželo moc na tom, aby to byla nějaká kráska. Jistě, jeho nějakým způsobem přitahovat musela, ale on to bral tak celkově. Buď je mu někdo sympatický a nebo nesympatický. Holka může být jakkoliv krásná, ale zároveň může být také nepříjemná. Trošičku se zarazí, když načne téma rodina. Tomuhle se chtěl právě vyhnout, protože to souvisí s tím, proč přijel do New Orleans. Ale něco jí říct přece musí. "S mojí rodinou je to dost... Komplikované. Když jsem byl malý, musel jsem z důvodu, který mi nikdo nikdy neřekl, odjet od své matky. Vyrůstal jsem u její dlouholeté přítelkyni, která pro mě je vlastně něco jako matka. Ale s tou jsem se nepohodl, takže k ní teď nejezdím... A otec, toho jsem nikdy nepoznal," pokrčí rameny. Tohle jí muselo stačit, vždyť skoro ani on víc neví. "A co ty, řekneš mi něco o svojí rodině?" Nechtěl ji do ničeho nutit, pro někoho to mohlo být ještě těžší, než pro něj. "Docela rád bych se dozvěděl, jaká si byla v mládí, Sophie. Oproti mně jsi byla jistě andílek," zaculí se na ni a zatváří se naprosto nevinně. "Právě teď ses zatvářila tak, jako by ti to vůbec nevadilo," usměje se na ni. "No právě jsem si myslel, že to bude chvilku trvat, než mi dáš podepsat tu smlouvu, a že bez toho tam být nemůžu. Ale jedině dobře, že je to tak rychle." je vážně rád, že nebude muset spát na hotelu. "Jenom svým návštěvám? Asi u tebe budu často, sousedko," zasměje se. Klidně by k ní občas na snídani zašel, i když ještě nevěděl, jak vůbec vaří. "Už bych si šel možná lehnout. Jsem dost unavený a bojím se, že další kafe by mě nezachránilo."

(Pořád se směje, i když on se tváří lehce ublíženě, ale je jí jasné, že to je spíše celé jen na oko. Nemůže si vzpomenout, kdy se naposled takhle smála. Možná s Marcelem na předchozí párty, ale s ním nestrávila celou noc od půlnoci až do rána.) Nebo bych byla já první, která ti odolala. (Pokrčí rameny a zadívá se mu na malý moment do očí.)
(Už jen kývne hlavou. Přesně tak by nejspíše vypadali, ale nebyla by to poprvé, kdy by jí někdo označila za blázna a opilce. Poslouchá ho pak, když popisuje jaká by tak nějak měla být žena, kterou by chtěl.) Věř mi, že existují i ženy, které tohle vše tolerují. Mam kamarády, kteří mají kapelu. Sice nejsou tolik slavní jako ty se svou, ale New Orleans je zná a mají taky své fanynky. Jeden z nich má manželku a dvě překrásné dcery a naprosto jim to klape, i když ona spíš šílí z toho, jak moc utrácí. A ten druhý má snoubenku a syna a nikdy jsem neviděla šťastnější pár. Takže nevidím důvod, proč by měla nějaká žena žárlit na fanynky, pokud je jí muž věrný. Ale asi ti nebudu moct pomoct většina mých kamarádek je zadaných a zkrátka nejsem seznamka. (Trochu se usměje. Možná by sice v okruhu svých přátel někoho našla, kdo by se shodoval s Adomovo popisem, ale proč by ho měla s někým seznamovat? Člověk byl toho druhého člověka poznat naprosto nenuceně a náhodně, i když existují lidé, kteří se dali dohromady díky přátelům nebo online seznamce. Jí to přišlo zkrátka trochu divné. Povytáhne lehce obočí a poslouchá jeho krátké vyprávění o rodině. Musí uznat, že tohle rozhodně bylo komplikované. Mohl by se klidně s takovou minulostí přidat k nim, kteří také měli nějak komplikovanou minulost a hlavně tu rodinnou.) Promiň, jestli jsem narazila na citlivé téma, ale musím říct, že máš celkem zvláštní a vážně komplikovanou rodinnou situaci. (Ona být na jeho místě, tak by se furt ptala na svou matku a otce. Jenže možná to on právě dělal a proto se nepohodl s tvou svojí... Jak by jí jen měla nazývat? Nevlastní matka? Zarazí se, když se tentokrát zeptá on. Skousne si ret a zadívá se před sebe na police s alkoholem.) Měla jsem velmi přísnou výchovu, což mě dovádělo k šílenství. Nikdy jsem neměla zrovna dobrý vztah s rodiči. Mám o deset let starší sestru, která před rokem a něco někam zmizela a já jí od té doby viděla asi jen jednou nebo dvakrát. A měla jsem neteř, což jsem už zmiňovala. Teď už jsem tu jen já, dá se říct. (Pokrčí rameny, jako by se o nic nejednalo, ale ve skutečnosti se jednalo o hodně. Pořád se zcela nevyrovnala se ztrátou své neteře a její sestra jí každým dnem chyběla více a více. Jen to nedávala tolik najevo a ne před každým.) Věčně nespokojený puberťák, který se bouřil proti jakékoliv autoritě a čemukoliv, co se mi nelíbilo. S alkoholem jsem začala moc brzy, ale drogy jsem nikdy nebrala. Nemam ráda chemické sračky. Bylo by to na dlouhé povídání, kdybych ti měla vyprávět, jaká jsem byla dříve. A musel by jsi toho pochopit více. (Musel by hlavně vědět, že ona je čarodějka a od mala byla vychovávaná tak, aby se stala loajální a ukázkovou čarodějkou covenu jakými byli její rodiče a sestra.) A jaký jsi byl ty Adame, když ne andílek? (Povytáhne obočí a zacukají jí koutky úst nahoru.) Odmítat to potvrdit. (Zasměje se.) Je to jen papír. (Mávne na to rukou.) Uvítám tě jedině s čerstvou kávou nebo bylinným čajem. (Zavrtí hlavou a pousměje se.) Padavko. Nic nevydržíš. (Zasměje se, ale hned na to sleze z barové židle. Hrnky už nebude uklízet, stejně dnes mají zavřeno. Může to udělat večer, až bude plně vzhůru a bude mít náladu na nějakou práci.) Ukážu ti teda byt. (Koukne na něj. Vezme si z baru psaníčko a boty a pomalu se vydá do kuchyně, kde jsou dveře a za nimi schody, které vedou nahoru do pater, kde jsou byty.)

Sice se tváří ublíženě, ale koutky úst mu cukají dost nahoru, protože ona se směje a jeho její smích rozesmívá. Měla smysl pro humor a krásný smích, to byla u krásné ženy nebezpečná kombinace. "Pořád si v tomhle strašně věříš, Sophie..." zavrtí nechápavě, ale s úsměvem, hlavou. Celou dobu se jí při tom dívá do očí.
Poslouchá, co mu říká o těch ženách. Samozřejmě, že takové ženy existují, ale to nejde, aby si řekl: 'Tahle to všechno bude tolerovat, tak šup, zamiluju se do ní, abych někoho měl.' Ne, takhle to vážně nefungovalo, on tu ženu musel milovat, nestačilo mít ji jenom rád. To samé, co si o tom myslel, řekne teď i Sophie. "Jasně, já vím, že by se určitě nějaká našla. Ale nemůžu si prostě říct - 'Hele, Adame, tahleta holka bude tvojí kariéru tolerovat, dělej, rychle se do ní zamiluj.' Ne, to prostě nejde. Asi to bude znít moc bláhově, ale já se prostě chci do někoho normálně zamilovat. Nemusí to být na první pohled... Pěkně po krůčkách si k sobě hledat cestičku, to musí být docela zajímavý, ne?" tázavě se na ni podívá a usměje se. Zní to zajímavěji, hledat si k tomu druhému člověku cestičku, když se neznají... Zjišťovat, co mají společného, navzájem se poznávat... "Vždyť já po tobě ani nechci, abys mi někoho sháněla, to zvládnu sám. Někdy. Až mi některá padne do oka, začnu se o ní snažit." Takže Sophie může očekávat, že se začne snažit o ni. Asi. Protože mu do oka opravdu padla. A kdo ví, třeba on jí taky. Už řekla, že je sympatický, milý, atraktivní... On, že skládal komplimenty? Potom jí vypráví o rodině. Někomu se jeho rodinná situace asi může zdát zvláštní, ale pro něj to bylo normální. Vlastně už byl naučený říct o tom těhlech pár vět. Aspoň se už potom nikdo na jeho rodinu víc neptal, protože si všichni mysleli, jak moc bolestné téma to je. Pro něj to tak ani nebylo, chtěl jenom svoje rodiče poznat. Chtěl vědět, jací jsou a proč se ho jeho matka vzdala. "Víš, mně už to jako citlivé téma nepřijde. Čím víc lidí se mě na rodinu ptá, tím víc jsem tak nějak... odolnější? Už si to tolik neberu, prostě jsem vyrůstal bez biologických rodičů, jako nemálo dnešních dětí. Jen bych chtěl vědět, proč se mě matka musela vzdát." 'Sakra, už zase zabíhám moc do detailů.' Takhle by se dostal k tomu, proč je v New Orleans. Ne, ne, to on nechtěl. Potom poslouchá její povídání o rodině. Zdá se, že ona to v dětství taky neměla jednoduché. "Měla jsi neteř?" Ano, nejvíc se chytne právě téhle informace. O něteři už věděl, ale myslel si, že se jenom někam odstěhovala. A Sophie teď použila minulý čas... "Tedy, promiň. Neměl bych se v tom šťourat. Ty se v té mojí rodině taky nešťouráš, nechala jsi to tak, jak jsem to řekl. Asi ani jeden z nás neměl jednoduché dětství. A nevím.. Radši bych se o tom nebavil, bojím se, aby nám to všechno, co se doteď stalo, nezkazilo," řekne upřímně to, co si myslí. Tahle cesta se ubírala jenom k nepříjemným a pochmurným věcem, a o tech se dneska bavit nechtěl. "Takže jsem měl pravdu, když jsem si myslel, že jsi byla spíš takový rebel!" usměje se zeširoka a zatváří se tak, jako by vyhrál sportku. Trefil se, opravdu nebyla žádný svatoušek. Když se zeptá, jaký byl on, chviličku se záhadně usmívá, ale nakonec spustí: "Asi jsem byl horší, no. Moc jsem chtěl vědět něco, co se týkalo mých rodičů, ale moje matka mi nikdy nic moc neřekla... Takže to mělo vělký podíl na tom, jakou jsem měl pubertu. Byl jsem drzý spratek, kterého jeho macecha nezvládala ani se svojí hodně přísnou výchovou... Když jsem byl menší, dokonce jsem utíkal z domu. Na střední jsem poznal všechny kamarády ze skupiny, takže jsem už neutíkal z domu, ale utíkal jsem do kamarádovi garáže, kde jsme s kapelou zkoušeli. Samozřejmě se moje mládí neobešlo bez divokých večírků... A na těch byla hromada alkoholu a drog, které jsem narozdíl od tebe zkusil. Možná trošku víc, než zkusil. Postupem času jsem ale zjistil, že to všechno tělu škodí, nechtěl jsem tak žít, přestal jsem. Pití alkoholu jsem omezil na minimum a na drogy už v životě nesáhnu." Potom se jen zasmál, když řekla, že to odmítá potvrdit a přikývl, když o té smlouvě řekla, že je to jenom kus papíru. Zdá s, že kdyby vážně nemusela, žádnou smlouvu by mu nedávala. "O tom jsi mi ani neměla říkat, já miluju bylinkové čaje," usměje se na ni. "Já ti dám padavku. Kdybys s náma hrála a zpívala, taky bys byla unavená!" zasměje se a zvedne se ze židličky chvilku po Sophie. Počká, až si vezme boty a své psaníčko, a společne s ní jde přes kuchyň až ke schodům, po kterých vyjdou do patra, kde jsou byty. On už jenom čeká, kam ho zavede, je zvědavý na svůj byt.

Kdybych si nevěřila, tak jsem tuhle debatu už dávno prohrála. (Zamrká krátce řasy a pokrčí rameny. Přeci jenom lidé už se jí pokoušeli přesvědčit horšími způsoby a psí oči na ní prostě neplatí. Možná, ale vážně jen možná, kdyby ten jeho pohled byl vážně neodolatelný, ale to raději ani teď nechce zjišťovat.
Naslouchá mu, když jí vysvětluje, že to rozhodně nejde tak lehce. Přikývne na to souhlasně hlavou, ale při jeho otázce se trochu zarazí. Bylo to zajímavý? Nejspíše ano. Tohle ona neumí právě teď posoudit. Ona neměla vztah hodně dlouhou dobu. Užívala si svobody a když chtěla, tak si dokázala ulovit nějakého muže na jednu noc a nebo nějaký čas "byla" prostě jen s Johnem, ale vztahem by to nenazvala tak zcela.) Vím, že si nejde jen tak říct, koho člověk bude milovat a naopak. To by pak lidé neřešili, jak se zamilovali do toho nesprávného. A nejspíš to zajímavé je. Nedokážu posoudit. (Pokrčí rameny. Třeba si teď o ní Adam bude myslet, že snad nikdy vztah neměla a nebo že na to vždy šla moc rychle. Je jedno, co si bude myslet. Hlavně, že ona sama věděla, jak to všechno je a bylo.) Přeji hodně štěstí. (Usměje se upřímně. Dostanou se pak tématu o rodině, což nebylo asi ani pro jednoho příjemné. Ale jak poslouchá Adama, tak on už si na jeho situaci celkem zvykl. Nebo spíše si zvykl o tom mluvit, aniž by mu to bylo nějak extra nepříjemné.) Na tvém místě bych to taky chtěla vědět. (Několikrát kývne hlavou nahoru a dolů. Přeci jenom každý by měl znát biologické rodiče a pravdu i kdyby měla být bolestná. Pak vypráví stručně ona svou rodinnou situaci. Pak se jí zeptá na neteř a ona na chvíli sklopí pohled a přemýšlí, jak by to měla vysvětlit. Ale to už se on opět rozpovídá a ona zvedne pohled a podívá se mu do očí. Musí se pousmát, protože opravdu nechtěla vyslovit nahlas, že Monique je mrtvá. Řekla to vlastně za celou tu dobu jen párkrát a pokaždé si tím zasadila ohromně bolestnou ránu do srdce. Byla právě Adamovi vděčná, že to nakonec nechce rozebírat a nechá tohle téma být. Nic už k tomu neřekne a raději se pak přesune k příjemnějšímu tématu.) Jo, měl jsi pravdu. (Usměje se a pokýve hlavou na souhlas. Poslouchá pak jeho. Musí uznat, že on měl divoké mládí a to více než ona. Nikdy neutíkala z domu, nemělo by to smysl, protože by ji našli. Spíše se jen domů vracela vždy pozdě.) Wow, takže ses vyřádil v pubertě a teď jsi klidný. Teď už zcela chápu, proč tolik nepiješ alkohol. (Lehce si prohrábne vlasy a rozhlédne se po baru. Bylo zvláštní tu sedět v tuhle hodinu jen ve dvou. Teď už tu většinou byli její zaměstnanci a připravovali se na otevření baru. Vrátí se pak pohledem k němu a povytáhne obočí.) Jsi snad první chlap, který pije bylinkové čaje. Teda jen z těch, co znám. (Nebylo to sice nic zvláštního, ale většina mužů si prostě potrpěla jen na kafe.) Já tancovala. A nezapomeň, že jsem od rána připravovala poslední přípravy na párty. (Pak se odeberou nahoru a Sophie se zastaví ve druhém patře před dveřmi do bytu. Právě teď nebyl byt zamčený, takže prostě jen otevře dveře a vejde dovnitř. Ocitne se v malé předsíni. Otočí se na Adama a počká až vejde také do bytu.) Není to něco obrovského, ale snad ti to bude stačit. (Rozejde se dál a po malé chvilce dojde do obýváku, který spojen s kuchyní a tam se zastaví. Místnost byla dost prostorná. Byl tam gauč a dvě křesla, televize na malém stolku a u toho DVD přehrávač. Vlastně ani neví, proč televize kupovala do všech bytů, když ona sama ji nemá. Kuchyňská linka byla taky prostorná a vybavení měla moderní.) Ložnice je těmihle dveřmi a koupelna těmihle. Navzájem je koupelna a ložnice taky propojená, aby člověk nemusel stále chodit sem a tam. (Ukáže rukou nejprve na jedny dveře a pak na druhé, které jsou vedle.)

"Neprohrála jsi jen díky tomu, že jsem ještě něudělal ty psí oči..." řekne a ušklíbne se na ni. Potom si jednu ruku položí na bar a nakloní se blíž k Sophie. "Můžeš si věřit, jak chceš, ale tomuhle prostě neodoláš, Soph," sladce se na ni usměje. "Ale nebudu si svojí největší zbraň plýtvat hned dneska, nejsem blbej," zasměje se a zase se od ní odtáhne.
"Nedokážeš to posoudit? To je zvláštní..." Na chvíli se zamyslí, ale pak pokračuje. "Tak jestli to neznáš z vlastní zkušenosti, zkus si to jenom představit. Na někoho jen tak narazíš," 'Nebo do někoho vrazíš,' řekne si sám pro sebe v duchu a musí se usmát, "začneš se s ním bavit a rozumíte si natolik, že si vyměníte telefonní čísla. Pár dní bude úplné ticho po pěšině, ale za pár dní se ten dotyčný ozve s tím, že by tě rád viděl. Kolikrát je to úspěch, že vůbec zavolá. Přiznávám se, já jsem se na to zavolání několikrát vykašlal, protože jsem předem věděl, že to nemá cenu. No, sejdete se třeba několikrát, postupně se poznáváte, zjišťujete, že máte hromadu společných věcí... Já bych se třeba nechtěl zamilovat do opravdu dobré kamarádky, protože tu bych znal asi opravdu dobře. Sice je vždycky hromada věcí, které bychom o sobě nevěděli, ale taky bych věděl, co má ráda... Věděl bych o ní skoro všechno. Bylo by to zvláštní." Rozhodně si o ní nemyslí, že nikdy neměla žádný vztah, to by si nedovolil. Takováhle holka určitě nějaký měla. A jistě ne jen jeden. Byla hezká, chlapi se kolem ní museli jen motat. "Díky, budu ho potřebovat," usměje se a potom už si povídají o rodině. Nejdřív o jeho. Přikývne, když řekne, že na jeho místě by to taky chtěla vědět. Nemá potřebu se k tomu ještě nějak dál vyjadřovat. A tu potřebu neměla zřejmě ani Sophie. Když se zeptal na její neteř, ale následně řekl, že mu do toho nic není, jako by jí spadl kámen ze srdce, že to řekl. Asi o tom vážně nechtěla mluvit, a on to naprosto chápe. "Zdá se mi, že něco z tvýho mládí u tebe zůstalo pořád, viď?" podívá se na ni s úsměvem a tázavým výrazem ve tváři. "Jo, vyřádil jsem se teda pořádně. A teď se můžu jenom smát klukům ze skupiny, když mají po nějaké oslavě ráno tak strašně velkou kocovinu," zasměje se. "Jenom ti tady nebudu asi dělat moc kšefty s pitím, no." Vidí na ní, jak se diví tomu, když řekne, že má rád bylinkový čaj. Jemu to nepřišlo divné. Pil ho už odmala, na to si vzpomínal. Možná na to mělo vliv i to, že je to čaroděj. Ti měli přece jenom blíž k přírodě, než normální chlapi. "Já vím, jsem celej nějakej divnej. Alkohol skoro nepiju, ale místo toho piju bylinkové čaje," zasměje se a zakroutí nad tím hlavou. "Tys tancovala, ale já jsem pak utrpěl od jisté dívky strašnou ránu, dalo mi zabrat, abych to vůbec ustál. Vzalo mi to strašně moc síly a energie..." po chvilce se zasměje. Potom už následuje Sophie až nahoru do druhého patra. Ani tu není moc schodů. Tedy někomu by se to mohlo zdát, ale není to nic na co by nebyl zvyklý. Ona otevře dveře a vejdou do bytu. Zatím jsou jen v malé hale, ale on už odsud vidí prostorný obývák. "Nic obrovskýho? Vždyť je to velký. Chtěl bych teda vidět, co si představuješ třeba pod spojením prostorný byt." Potom ji následuje do toho prostorného obýváku, který je propojen s pěknou a velkou kuchyní. Zatím se mu tu dost líbilo, dokonce tu byla i veliká televize s DVD přehrávačem. Zatím nemohl být nic jiného, než spokojený. Se zaujetím se na ni podívá, když začne povídat o tom, že je propojená koupelna s ložnicí. Pomalu se rozejde do ložnice a tam vidí velikou manželskou postel a pár skříněk na uložení drobnějších věcí. Také je tam jedna velká skříň. Potom přejde ke dveřím, které by měly vést do koupelny a otevře je. Koupelna tedy vypadá taky báječně. "Tohle je šikovný..." zamumlá si pod vousy a prohlíží si ještě pořád koupelnu. "Kolik za tohle všechno budeš chtít, Sophie?"

(Po jeho odpovědi chce hned něco říct, ale on se nakloní blíže k ní. Už tak vlastně byli docela blízko sebe, ale teď už i obličejem. Mohla teď zřetelně cítit jeho vůni a zkoumat jeho barvu očí. Po celou dobu se dívá do jeho očí a ani jednou nemrkne. Po jeho slovech se jí rozlije na tváři úsměv. Nejdříve jen tak lehký, ale nakonec mírně pobavený. Jak dlouho vedli tuhle debatu? Už ani neví a každý si pořád stál za svým. On, že by jí dokázal přesvědčit svýma psíma očima a ona, že se jen tak lehce nezlomí.) Proč si tak moc věříš? Třeba nejsi vůbec můj typ... zlato. (Stačí ještě říct, než se od ní odtáhne zpátky a vytvoří tím opět tu vzdálenost, jaká je dělila předtím. Vlastně byl rozhodně její typ. Už jen tím, že byl muzikant a to ještě nevěděla o té velké škále tetování, která zdobí jeho tělo.
Poslouchá ho pak a vážně si pak představuje to, co říká. Ano, rozhodně by bylo hezké někoho pomalu poznávat, zamilovat se užívat si společnost člověka, kterého by milovala. Jenže pak zavrtí hlavou a tu představu zarazí. Ne, nad tím nebude přemýšlet. Řekla si, že tohle zažít nechce, aby se pak nezklamala. Aby o toho milovaného pak nepřišla. Aby mu někdo neublížil. Kousne se do spodního rtu a vydechne.) Zní to jako z nějakého romantického filmu a může to dopadnout v tragédii. (Snad poprvé za celé ty hodiny vyřkla nahlas před ním něco pesimistického. Raději se k tomu všemu moc nevyjadřuje. Nechce o tom zrovna moc přemýšlet. Jen se pak usměje, když jí poděkuje. K rodině už se dále nevracejí a ona je za to ráda. Vlastně už uzavírala všechny témata, které pro ni byla nepříjemná, ale on nemohl vědět proč a ona to rozhodně nebude vysvětlovat. Ne teď, když ho poznala teprve před několika hodinami.) Jo, pořád jsem zcela nedospěla. Ale kdo doopravdy jo? (Vždyť i Kol, který žil přes tisíc let se občas choval jako naprostý puberťák. Každý v sobě má něco ze svého mládí a nejspíše se toho nikdy nezbaví.) Doufám, že se nebudeš nikdy smát mě, až budu mít koovinu. (Sice teď alkohol dost omezila a neopíjí se, ale i tak někdy nastane chvíle, kdy se opije. Možná na nějaké párty nebo oslavě.) Nevadí. Věř mi, že sem chodí dost lidí, kteří dokážou pít i za dvě osoby.
(Hlavně upíři toho dokázali vypít hodně a nebyli ani opilí. Krátce se zasměje jeho poznámce na jeho osobu...) Rozhodně nejsi divnej, ale jen mě to trošku překvapilo. Aspoň si budu jistá tím, že mi nikdy nenabídneš kupovaný ovocný sáčkový čaj. Z toho by člověk dostal občas kopřivku. (Pak jen nevěřícně poslouchá jeho slova. Nejdříve se zatváří znatelně uraženě, ale nakonec přeci jen zvedne koutky úst do pobaveného úsměvu.) Zas tak velká rána to nebyla. Koukni se na mě, jak jsem malá oproti tobě.
(Pokrčí rameny na jeho otázku.) Já nevím. Třeba velký apartmán s aspoň dvěma ložnicema? Nevím na co jsi zvyklý. (Dojdou potom až do obýváku a nechá ho se tu rozhlédnout. Ona se mezitím taky trochu porozhlédne kolem, aby se ujistila, že se tu někde neválí Kolovo oblečení z doby, kdy ho tu zavře kvůli uřknutí. Otočí se zpátky k němu a začne přemýšlet.) Já nevím. O tom si promluvíme později. Zatím to nijak neřeš. Mě hlavně bude stačit, když to tu zůstane ve stejném stavu. (Tím samozřejmě myslela, aby se tu nic nerozbilo. Nehody se sice stávají, ale kdyby sem přišla a viděla celý byt vzhůru nohama, tak by to nemohla být rozhodně nehoda.)

Sladce se na ni usmívá, když se mu tak upřeně dívá do očí, ale toho si ona nemohla všimnout, protože byli moc blízko sebe a ona se věnovala jen jeho očím. A i on sledoval ty její - měla krásné hnědé oči. Když se na sebe tak dívali, napadlo ho, že by byla docela zábava, zahrát si zrovna s ní hru, že by se dívali takhle do očí a čekali by, kdo se začne dřív smát. Tuhle 'hru' hrál s klukama z kapely. Tedy spíš dříve, v poslední době ani tak ne. "Já se nechovám člověk, který si nějak moc přehnaně věří. A vážně nejsem?" Když ho osloví jako 'zlato', zavrtí nad tím hlavou, ale s úsměvem na tváři. Dlouho s nikým takhle neblbnul. Když nepočítal kluky... S holkou dost dlouho takhle neblbnul. Vlastně s moc holkama, se kterýma mluvil, se nebavil moc dlouho, protože ty ho táák strašně okatě balily... Potom se od ní odtáhne, ale do očí se jí dívá pořád.
"A nemyslíš si, že to za to i tak stojí?" podívá se na ni s pozdviženým obočím. Podle něj, pokud je někdo opravdu hodně zamilovaný, měl by to risknout a snažit se, aby s tím druhým člověkem byl, a i kdyby to nedopadlo potom nejlíp, pořád by to bylo v jeho životě něco... Něco, na co by vzpomínal rád. I kdyby se ti dva třeba nerozešli v dobrém, pořád by na sebe měli dobré a pěkné vzpomínky. A jedna nehezká chvíle by tu hromadu hezkých rozhodně neměla jen tak přebít, to je prostě blbost. On by to risknul i za přepokladu, že by věděl, že to nemusí dopadnou zpátky... Jen by tu dívku musel mít vážně hodně rád. Sophie ale najednou zněla strašně pesimisticky, nechápal proč. Mohla za tím být nešťastná láska, nebo klidně i něco jinýho. Zase věc, ve které by rozhodně neměl šťourat, což taky dělat nebude. "Nikdo pořádně nedospěje. A kdo říká, že úplně dospěl, kecá. Každý v sobě má pořád ještě schované to malé dítě, které se u někoho projeví méně častěji, a u někoho je to přesně naopak." pokrčí rameny. "Ne, tobě bych se rozhodně nesmál," ujistí ji, ale při tom se šibalsky usmívá. Pokud ji někdy ale uvidí s kocovinou, asi se jí smát nebude, přece jenom, nebyla jeden z kluků ze skupiny, aby se jí mohl smát, co se tohohle týče. "Tak takové zákazníky si musíš držet. Já budu chodit na čajíčky," řekne s úsměvem. "Neboj se, to fakt nehrozí. Když je nouze a já nemám nic jinýho než ovocnej ze sáčku, tak si ho udělám, ale většinou se to nestává. Mám s sebou vždycky pár pytlíků s bylinkovým čajem. A nejideálnější je, když si ho můžu namíchat podle sebe. Jo, další zvláštnost na mně je, že si rád míchám čaje podle chuti." Zasměje se, když se zatváří uraženě po tom, co řekl. "Jo no. Oproti mně jsi vážně takový drobeček," zaculí se na ni. "Hele, já jsem spokojený skoro se vším, kde je postel a sprcha. Spal jsem někdy na místech, o kterých bych radši ani nemluvil. Ta puberta, no." Porozhlédne se po bytě. Nevěděl, jestli se mu to jenom zdálo, ale bylo tu docela teplo, i když tady momentálně nikdo nebydlel. Potí se tu v obleku, takže si sako konečně sundá a přehodí ho přes židli. Má na sobě ještě košili. Rozepne si malé knoflíčky u zápěstí a vyhrne si rukávy, co nejvíc to jde. Sophie tak teď může vidět alespoň část jeho potetovaných rukou. "Tak mi to řekneš, až mi dáš na podepsání tu smlouvu, protože to přece řešit musím, nebudu tu zadarmo." Když už si celý byt společně prošli, oba dva se shodli na tom, že už je asi čas, aby každý odešel k sobě a odpočinul si. Rozloučili se tedy, Sophie odešla a Adam si užíval svůj nový byt. Nejdříve šel vyzkoušet sprchu a potom okamžitě zalezl do postele a usnul, byl dost unavený.

(Mezitím, co byli u sebe tak blízko a on na ní mluvil, dívala se do jeho očí. Vlastně se do nich přímo vpíjela. Oči byli jedna z prvních věcí, které začala na muži zkoumat. Říkalo se přeci, že oči jsou okno do duše. Má dokonce i pocit, že někde četla, že barva očí může u mužů vypovídat o dominanci, ale jak se to rozlišuje nebo pozná, už si nepamatovala. Ale jedno rozhodně ví, Adam měl oči, v kterých by se nejedna holka ztratila. A možná snad i ona, kdyby se dokázala snadno zbláznit do muže. Jenže to nebyl rozhodně její případ. Jen se po jeho slovech usměje a zavrtí hlavou. Nebude mu odpovídat na tuhle otázku. Proč by mu také měla hned říkat, zda je její typ nebo ne?
Zamyslí se po jeho otázce. Možná opravdu stojí za to, aby se člověk zamiloval a prožil s nějakým člověkem krásné chvíle, i kdyby to mělo trvat pouhý rok nebo dva a ne celý život. Vždyť i Genevieve se poddala lásce a teď je zasnoubená s Kolem. Jenže Kol byl Původní upír a existovala jen jedna věc, která ho dokázala zabít. Aspoň jen jedna, o které ona věděla. Nemusela se každý den strachovat o to, že by se mu něco stalo. A jí právě teď stačilo, že má dost velký strach o své přátele. Ne, nemohla by do tohohle zmatku zatáhnout někoho dalšího. Raději bude srab než odpovědná za zničení jednoho života. Zhluboka se nadechne, ale nic mu na to nepoví. Adam mohl jedině vidět, že nad tím vším opravdu přemýšlela, ale své obavy nedala navenek nijak najevo. S úsměvem pak kývne na jeho slova o dítěti v každém člověku. Jen se stačilo podívat na ni, Marcela či Kola a člověk pozná, že ani jeden z nich pořádně nedospěl, i když oni dva na to měli rozhodně více času něž ona. Takže pokud někdo řekl, že je zcela rozumný a vyspěl, kecá. Nebo si sám nedokáže přiznat, že v sobě má pořád to malé dítě, které dělá blbosti.) Tak to děkuji. (Široce se usměje. Popravdě by jí ani nevadilo, kdyby se jí smál, až bude mít kocovinu. Stejně by si za to mohla sama a všechno by to spravil jeden správně namíchaný bylinkový čaj, dlouhá koupel s relaxací a dostatečná tma v bytě. Žádné prudké světlo by v tu chvíli nesnesla.) Jenže takový zákazníci dělají největší bordel. Občas se to moc nevyplatí. To abych doplnila zásoby. (Krátce a tiše se zasměje. Tady v baru zrovna moc čaje nikdo nepil. V poslední době spíše jen Alisea, když se tu stavila nebo nějaká čarodějka z jejího covenu. Ale do baru člověk prostě chodil jen kvůli alkoholu a zábavě a potom ještě kvůli jídlu. Takže si lidé dávali čaje spíše k snídani a v Rousseau's bylo přeplněno většinou až večer.) Řekla bych ti, aby sis ty bylinky pěstoval sám, ale na cestách to jde asi špatně. Ale kdyby náhodou v Jardin Gris mají vždycky něco. (Řekne mu, kde by sehnal popřípadě bylinky nebo rovnou namíchané bylinkové čaje. Pak jí napadlo, že se mohla ještě zmínit o kavárně a čajovně, kde byla naposledy s Aliseou, ale to nechá být. Třeba to objeví sám později, když bude chtít. Přimhouří oči a přitom jí cukají koutky úst. Pravda, byla vážně oproti němu malá, ale drobeček zas nebyla. Navíc, i když byla takhle malá, tak měla větší sílu než některé ženy, které jsou o hlavu větší než ona.) Raději se nebudu ptát, kde jsi všude spal. Mohlo by to naprosto změnit můj pohled na tebe. (Tohle sice pravda nebyla, ale tak co. Bedlivě se pak rozhlíží po bytě a zkoumá, zda tu opravdu Kol něco nenechal. Nejraději by se podívala i do lednice. Co když tam nechal nějaký pytlík krve? Proč to tu sakra nezkontrolovala dříve a proč mu nechala tenhle byt, když je o patro níže ještě jeden, kde si byla jistá naprostou čistotou. Při rozhlížení pak letmo pohlédne na Adama, ale v tu chvíli si stačí povšimnout jeho tetování na rukou. Fajn právě před ní stál muzikant, který byl potetovaný a ke všemu z LA. Proč jí to bylo tak věrohodně povědomé? Nejspíše protože Jack i John byli oba také z LA a potetovaný muzikanti. Prohrábne si vlasy.) Dobře, promyslím si to. (Kývne hlavou. Nakonec mu popřála dobrou noc a odešla k sobě do bytu. Tam si odhodila boty a psaníčko v obýváku na jídelní stůl a okamžitě se odebrala nahoru. Dala si horkou koupel, kde strávila tak půl hodiny. Pak se osuší a oblékne si spodní prádlo, tílko a kraťasy a konečně zalezla do postele. Netrvalo dlouho a usnula.)

*Další den má zase pracovní. S Kaiem prakticky vůbec nemluvila od doby, co přišla domů, od toho večera, co se pohádala s Klausem. Nechtěla s ním ani mluvit o těch penězích, protože jí to právě teď přišlo jako jedna velká zbytečnost. Děly se okolo ní věci, které by měla řešit více, než nějakých pár dolarů. V práci je jí mizerně, sice to nemá dopad na její výkon, ale necítí se dobře. S Kieranem je to špatné, vážně špatné. musí si o tom všem promluvit se Sophie a má strach, že brzy se mu stane to, co se Seanem. Zblázní se a nakonec zabije sám sebe. Už mu psala, že se zítra za ním zastaví a bude se snažit nějak s ním tu situaci pořešit, co a jak bude nadále. Potom má taky v hlavě to, co jí řekl Klaus. Na jednu stranu je na něj naštvaná za jeho slova a za jeho chování vůči ní. Nikdy mu nijak neublížila, nikdy se ho snad nesnažila změnit a vždy v něm viděla něco, co on sám v sobě nevidí. Na druhou stranu na něj ani pořádně být naštvaná nedokáže. Všechno se to na ni sesypalo moc rychle. Zavře už bar, ale ještě nezamkne dveře a dá se do úklidu. Zvedne všechny stoličky nahoru a potom si prostě sedne k baru. Před sebou má láhev s bourbonem a skleničku. Nalije si trochu do ní a začne popíjet. Potřebuje to, právě teď to potřebuje. Chce si otupit trochu mysl, protože je toho na ní vážně hodně a hodně jí to trápí. Loktem je zapřená o barovou desku a dívá se před sebe. Rozhodně jde na ní poznat, že se něco děje a že není všechnno tak, jak má být.*

(Zrovna se potuloval po městě, když mu přišla zpráva od Daviny. Musel se nad ní zasmát, začínala být jako on. V tu chvíli netušil, jestli je to dobře a nebo ne. Vzal mobil do rukou a začal odepisovat.)

kód:

Hlavně nezapomeň na kondomy, vychovávat dalšího malého čaroděje nechci. A užij si to. -Marcel.

(Zprávu s úsměvem na tváři poslal Davině a otočil se, že zajde domů. Cestu si však trochu prodloužil a vzal to okolo Rousseau's. Chtěl jí vidět, ne že ne. To jejich první rande bylo vážně pěkné a rád by si to nějak zopakoval. Netrvalo to dlouho a už procházel okolo oken baru, který vypadal zavřeně. On však uvnitř viděl Cami, teda spíš viděl blondýnku, jak sedí u baru. Dojde mu, že to bude vážně Cami a ne nějaká jiná blondýnka. Přejde tedy ke dveřím a potichu je otevře, vejde dovnitř a nesnaží se být nějak potichu. Na tváři má svůj typický úsměv.) Ahoj, Cami. (Přešel až k ní a usadil se vedle ní na barovou židličku. Natočil se tělem na ní a díval se jí do očí.) Koukám, že pracovní morálka trochu poklesla. (Usmál se, ale jen krátce. Bylo vidět, že Cami něco trápí. Nebyl si jistý, co to bylo. Ale mohl hádat. Je smutná kvůli svému uřknutému strýčkovi, který možná brzo spáchá sebevraždu? Nebo je to kvůli tomu, že doma přenechává bydlet svého vraha, který je zároveň její rodina a možná brzy bude už jediná? A nebo je v tom ještě něco víc?) Jsi v pohodě? (Zeptal se velmi starostlivě. Ani teď netušil, kde se v něm ten hlas vzal. Takhle nepromluvil už dlouho a hlavně ne na jiného člověka, než je Davina.)

*S povzdechem zavře oči, když uslyší, že někdo vešel dovnitř. Sice netuší, kdo to je a ani není v jejím nejmenším zájmu to zjistit. Otevře oči a stále se dívá před sebe.* Máme zavřeno...*Řekne ne právě příjemným hlasem. Kdyby věděla, že právě vešel Marcel chovala by se úplně jinak a pro něj by bylo tak či tak otevřeno. Jenomže ona není teď v náladě, aby zjišťovala, kdo vůbec přišel. Cítí se mizerně a nehodlá to skrývat, když to dělala dnes poměrně celý den. Nikdy by nepřenášela svou náladu na zákazníky, i když občas je to vážně těžké, když máte osobní problémy a ještě v práci je takový zákazník, který vám dělá den ještě horší. Jen, co však zaslechne známý hlas, tak se otočí a pousměje se. Zpříjemní ji jeho přítomnost trochu náladu a navíc se jí ani nechce vysvětlovat, co se přesně děje. O Klausovi se nehodlá zmínit, ale situaci okolo Kierana mu klidně oznámí. Přeci jenom se s ním zná nějakou tu dobu.* Ahoj Marceli. *Musí se pousmát nad jeho poznámkou o pracovní morálce.* Já už mám po pracovní době. *Odpoví mu s poloúsměvem na tváři a natáhne se pro další skleničku. Taky mu trochu nalije, aniž by se zeptala. Nečeká od něj odmítnutí a přisune ji blíže k němu. Jeho otázka ji nepřekvapí. Musel na ní vidět, že něco není v pořádku. Sklopí na chvíli zrak ke své sklenici a poté se znovu na něj podívá.* S Kieranem je to zlé. Myslím, že mu moc už času nezbývá. *Svěří se mu. Tohle je to, co ji tíží na srdci nejvíce.* A potom však víš...Kai. Není to jednoduché s ním žít. *Pokrčí rameny a vypije obsah své sklenice, přičemž si znovu nalije. O Klausovi opravdu mluvit nechce. Je ráda, že je tady a že má právě takovou společnost.* Neříkej mi, že jsi právě byl na procházce nebo něco takového. *Prohlíží si ho. Musí vědět, kdy se Rousseau's zavírá, když tento bar moc dobře zná. Určitě si nešel na skleničku právě sem v tuto dobu.*

(Usměje se pro sebe, když Cami poví, že je zavřeno. Její hlas nebyl zrovna dvakrát přivětivý a milý, ale neměl jí to za zlé. On sám by byl ještě horší, kdyby se někdo cpal do baru po zavírací době. Trochu za tohle Cami obdivoval, moc dobře ví, jací můžou být opilci a zvládat tuhle práci s úsměvem na tváři, je pěkný oříšek. On by tuhle práci asi nezvládal, jediné co by mu šlo dobře, je radit lidem, co si dát a nebo ochutnávat alkohol. Nebo přinejhorším být ochranka, ale na to je až moc hrdý. Promluví na Cami, která se na něho následně otočí a i s malým úsměvem na tváři. I jemu na tváři postává úsměv, ale o něco větší než ten její. Usadí se vedle Cami na jedné z barových židliček. Nezapomene Cami pozdravit a taky si z ní trochu udělat srandu.) Ahá, takže ty tu už jenom upíjíš ze zásob. (Poví s pohledem na flašku a na skleničku, kterou naplnila nějaký alkoholem, a následně ho poslala před něj. Vzal si skleničku do ruky, ale jenom jí držel, ještě z ní neupíjel.) Tak fajn, neřeknu to na tebe. (Poví s úsměvem na tváři a trochu upije ze skleničky. Následně jí položí na dřevěnou desku. Dívá se Camille do očí, když mu odpovídá na jeho otázku. Jeho úsměv zmizel někam daleko a na jeho tváři je spíše vidět starost. Musí to pro ní být těžké, přijít o bratra a několik let později i o strýce. Jemně chytí Cami za ruku, kterou má volnou a pohladí jí po ní.) Je mi to líto. (Poví soucitně. Vážně jí nechtěl říkat, že by to ještě mohla být nějaká šance. Proč by jí měl lhát? S Kieranem to vypadá bledě a lži Cami nepomůžou.) Nikdy není lehké žít s puberťákem. (Trochu na odlehčení řekl a mírně se usmál. Vezme si znovu skleničku do ruky a podobu, co se ho Cami ptá, tak on obsah sklenice vyprázdní. Položí prázdnou skleničku na desku a následně jí posune k flašce.) To ne. Spíš jsem tě šel sledovat a projít okolo baru alespoň šestkrát tam a zpět. Tak jako to dělám pokaždé, když jsi v práci. (Řekl způsobem, že člověk si nemohl být jistý, zda mluví vážně a nebo si z vás jenom hloupě střílí. Usmál se na Camille a vzal do ruky flašku, dolil si do sklenky.)

*Pozoruje Marcela, když si k ní přisedá a taky ho pozdraví a odpoví mu i na jeho poznámku o pracovní morálce. Asi to vážně nevypadalo právě nejlépe, že tady barmanka popíjí po pracovní době, ale co. Prostě má teď své starosti a je to lepší, než být doma s Kaiem, kterému se teď snaží tak nějak vyhnout, aby byla upřímná. Nechce poslouchat jeho poznámky a ani na ně nechce odpovídat. Usměje se u jeho dalších slov a je fakt, že on jí dokáže alespoň trochu zvednout náladu. Marcelova společnost je jí neskutečně příjemná a ví, že on je prostě správný chlap a je jedno, zda je to upír. Je mu vděčná za jeho příchod a je to vidět v jejích očích, jenom to prostě neříká nahlas.* Neboj se hodlám to zaplatit. Kdybych nadělala manko, tak to schytají všichni zaměstnanci. A nechci přijít taky o práci. *Usměje se. Rozhodně by nepila jenom tak, že by si vzala láhev a nezaplatila to, co vypije. Nikdy by Sophie něco takového neudělala. Poté mu nalije taky do skleničky bourbon a musí se lehce zasmát nad jeho další poznámkou. Zavrtí hlavou z jedné strany na druhou a na chvíli odhalí i své zoubky.* Tebe jsem tady potřebovala. *A nemyslí to s humorem. Opravdu ji dokáže vylepšit náladu a na chvíli její myšlenky odplují pryč. Z tváře ji však úsměv zmizí, když se mu z poloviny nebo lépe řečeno z velké části přizná, co ji vlastně trápí. Dívá se mu po celou dobu do očí a když ucítí jeho ruku na té své, tak se jí trochu uleví. Přináší ji tak trochu klid řekla by. Má na ni velký vliv a ona to moc dobře ví. Trochu mu stiskne ruku a neuhýbá pohledem. Přikývne na jeho slova a nemyslí si, že by na to měla nějak odpovídat. A zase se musí pobaveně pousmát, protože to ani jinak nejde. V jeho společnosti snad ani nejde být vážný, protože on stále vtipkuje, ale líbí se jí to na něm. Je to lepší, než aby se mu tady rozbrečela, protože brečet vážně nechce. Minulou noc to stačilo. Kai není puberťák dalo by se říct, ale to mu řekne až někdy jindy, ne dnes večer. Zeptá se ho, co vlastně tady dělá v blízkosti baru a jeho odpověď ji překvapí. Pozvedne obočí a neví, zda to brát vážně a nebo si z ní Marcel dělá jenom srandu. Zasměje se u toho a taky si dolije do sklenice. Jí to však nedá, takže se k němu znovu otočí.* Tohle děláš? Opravdu? Pokud ano asi bych měla být poctěná, že upír, co žije snad takových sto let nejméně jeví o mou osobu zájem. *Na tváři má stále úsměv. Napije se a potom vstane ze židle, přičemž až teď pustí Marcelovu ruku a jde ještě uklidit nějaké věci.* Takže dnes mě zase doprovázíš domů? *Na rtech ji hraje lehký úsměv. Vůbec by jí to nevadilo, vlastně by uvítala společnost.*

(Všimne si, jak se její pohled a chování změnilo od doby, co přešel k ní. Byl za to rád. Cami se po jeho boku usmívala a vypadala vcelku šťastně. Samozřejmě to taky mohla předstírat, aby třeba neranila jeho city. Ale on raději věřil v to, že jí vážně dokáže zlepšit náladu. Bylo hrozně překvapující, že člověk jako ona je v naprostém klidu v blízkosti upíra. Vždyť ona by ho měla brát jako něco nelogického. Psychologové by přece měli potlačovat a zamítat věci jako nadpřirozeno. Jenže Cami byla prostě jiná. Celkově. Nebyla jen tak nějaká normální ženská. Byla to prostě Camille O'Connell a víc slov k tomu asi ani už říct nejde.) Sophie by tě stejně nevyhodila. Na to tě má až moc ráda. (S úsměvem jí poví svůj názor. Sophie by byla určitě naštvaná, ale určitě by Cami nevyhodila. Teda aspoň je o tom přesvědčený. Navíc by k něčemu takovému ani nedošlo. Cami není ten typ jako on, co si bere bez ohledu na následky. Musí se znovu usmát, když mu Cami poví, co má na srdci. Spíš než by se usmíval, tak se culí. Tohle ho opravdu potěšilo. Slyšet něco takového a vědět, že to není lež.) Tak to je štěstí, že jsem tady. (Natočil hlavu mírně doprava a na tváři měl takový spokojený úsměv. Ten však zmizel, když se přemístili k tématu o Kieranovi a o Kaiovi. Při zmínce o Kieranovi jen soucitně poví, že ho to mrzí a jemně chytne Cami za ruku. Stále se jí dívá do očí a jemně jí hladí po ruce svými prsty. Bylo mu jí vážně líto. Je hrozné, že takovéhle věci se stávají i lidem, kteří nic neprovedli. Potom dodá nějakou poznámku k životu s puberťáky, aby trochu odlehčil situaci. Vážně tu nechtěl řešit smutné věci. On se raději bavil a neřešil ty smutné věci, přešel je s humorem. Možná to byla trochu chyba, ale teď už je pozdě na to myslet. Odpoví téměř pravdivě Cami na její otázku. Trochu nervózně vyčkával její odpověď, ale navenek vypadal velmi klidně. Její reakce byla vážně překvapující. On sám by asi utekl, kdyby mu tohle řekla nějaká ženská. Teda pokud by to nebyla taková kočka, jako je právě Camille.) Tak šestkrát okolo baru neprocházím, ale jednou nebo dvakrát ano. Jsi krásná žena, proč bych o tebe neměl jevit zájem? (Byl upřímně rád, že to vzala s humorem a neutekla před ním. Opravdu by ho mrzelo, kdyby mu utekla přímo před nosem a on by jí pak musel dohánět. Zamyslí se nad její otázkou.) Anoo..A nebo by jsi klidně mohla spát u mě. Davina spí u kamarádky. Teda aspoň to říkala, ale pro jistotu jsem jí napsal, ať si vezme kondomy. (Tak trochu odbočil od toho, co měl vlastně na srdci. S úsměvem na tváři zakroutil hlavou.) Takže pokud je to s Kaiem tak těžké, můžeš dneska spát u mě. (Tázavě řekl, ale spíše než jako otázku to položil jako fakt. Nechal rozhodnutí na ní a mezitím, co čekal na odpověď, vypil všechen bourboun ze sklenky.)

*Usměje se při jeho slovech, které ji samozřejmě potěší. Pravděpodobně ví toho o Sophie hodně, protože jak si stihla na večírku všimnout, tak se zdálo, že jsou velcí přátelé a nějaký ten rok už se znají. Možná měl pravdu, možná by ji nevyhodila, ale rozhodně by Sophie zklamala a to by bylo pro ni ještě horší, než kdyby ji normálně vyhodila za to, že ji tady upíjí ze zboží. Nic takového však nedělala, hezky to zaplatí a ještě jí tam něco drobného nechá. Možná si mohla ze skladu vzít jednu flašku, zaplatit ji a nechat si ji na později a nebo domů. Ne, že by holdovala alkoholu, ale vážně toho začínalo být i na ni hodně. Jenomže musí se s tím poprat. Nejvíc ze všeho ji právě trápí Kieran a bojí se toho až nastane jeho den, přímo jí to děsí. Poté mu upřímně poví, že je ráda za jeho přítomnost. Neměla důvod mu lhát vážně to tak bylo. Marcel se stal pro ni důležitým člověkem v jejím životě. Za poslední měsíce se opravdu hodně sblížili. Automaticky se usměje u toho, když se uculí. jde vidět, že ho tím potěšila a za to je ráda. Ráda lidem přináší do života štěstí a nebo jim vykouzlí úsměv na tváři. Ne, že by ji nezáleželo na svém štěstí top ano, ale vidět ho u ostatních a vědět, že za to může ona to je pro ni více. Pozvedne obočí s úsměvem na jeho slova, avšak za chvíli přijde téma, které není moc příjemné ani pro jednoho z nich. Alespoň tam Marcel ví, co se přesně děje. Je dobře, že se tomu dlouho příliš nevěnují a on ji zase dá se říct rozesměje jeho poznámkou. Po celou dobu ho drží za ruku, aniž by si to nějak uvědomovala. Přináší ji to jakýsi klid a pocit bezpečí a hlavně to, že tady s ní někdo je a nemusí být se svou bolestí sama. Chvíli je překvapená z toho, co jí řekl. Vlastně by se dalo říct, že je to něco jako stalkování a netuší, zda si Marcel dělá srandu a nebo ne. Vezme to spíše s humorem a odpoví mu na to prakticky hned. Někoho by to mohlo vyděsit, ale jí jenom tak něco nevyděsí a navíc si jako budoucí psycholog musí zachovat klidnou hlavu, ne? Nedělá z toho žádnou tragédii, vlastně na jednu stranu je to potěšující. Od něj jí to nepřijde děsivé. Usměje se zářivě nad jeho slovy. Sice teď není v náladě, kdy by chtěla, aby ji skládal komplimenty, ale potěší ji to, vážně moc. Přeci jenom je to pěkný pocit vědět, že je taky někdo, kdo se zajímá.* Děláš to pokaždé, když mám směnu? *Nakloní hlavu do strany.* To rovnou můžeš přijít za mnou. *Vstane potom ze židle a pustí jeho ruku. Zeptá se ho, zda ji dnes doprovodí. Právě uklízí věci za barem, když Marcel jí na to odpoví a chvíli na něj zírá, zda jeho slova myslí vážně. U poznámky ohledně Daviny se začne smát.* Ty jsi vážně starostlivý. *Douklidí poslední věci a vezme si kabelku a kabát. Obleče si kabát a stále se na něj dívá s úsměvem, když pokračuje dál ve své řeči. Vlastně jeho nabídku opravdu zvažovala. Nebylo na tom nic špatného a Kai si tam poradí i bez ní. Možná bude rád, že tam není a bude mít postel pro sebe.* Myslím, že u tebe dnes tedy zůstanu. *Vezme pak jeho skleničku a v rychlosti ji umyje. Láhev vrátí nazpět a ještě do kasy dá peníze za to, co s Marcelem vypili.* Tak jdeme? *Pousměje se a jdou potom z baru společně pryč. Zamkne za nimi, samozřejmě, že má klíček od hlavních dveří. Když stojí na ulici, tak se k němu otočí. Ona u Marcela ještě nikdy nebyla, když se scházeli, tak to většinou bylo u ní doma, protože tam měli na všechno klid. Teď už se nedá říct, že by tomu tak bylo.*

(Byl vlastně hrozně rád, že se Davina rozhodla dneska spát u své kamarádky. Sice netuší, kde je, ale zase může strávit nějaký ten společný čas s Cami. Mohou se víc a i jiným způsobem poznat. Tenhle jejich vztah, který mezi sebou zatím mají, je pro něho důležitý a nenechá si ho jenom tak vzít nebo zničit. A to nikým. Nesmírně ho potěšilo, když se dozvěděl, že i Cami je ráda za to, že tu s ní je. Znamená to tedy, že je vlastně ráda za jeho celkovou přítomnost a pravděpodobně ne jen teď. Dá na sobě znát, jak moc ho to těší a ani se za to nějak nestydí. Není to věc, za kterou by se měl stydět. Tohle rozhodně ne. Na chvíli zabrousí k méně pěknému tématu. Ale bylo nutné to zmínit, zeptat se. Bohužel je to ale věc, ve které jí už nijak nemůže pomoci. Zkusili všechno, hledali všude možně, aby přišli aspoň na nějako maličkost. Ale nenašli nic, nic co by nějak fungovalo. Všechno bylo bezradné. Marcel si sice už od začátku myslel, že to nedopadne dobře, ale nechtěl Cami ničit naděje. Nechtěl je ničit nikomu, protože sám si přál, aby něco našli. Naštěstí se u tohoto tématu nezdrží dlouho a přejdou k něčemu.. zábavnějšímu. Ačkoliv by se to někomu mohlo zdát spíše úchylné a nemocné. Cami to tak naštěstí nebere. Složí jí kompliment. Sice ví, že Camille není zrovna naladěná na komplimenty, ale on si nemohl pomoci. Rád je skládal a ještě k tomu pěkným ženám, jako je právě Cami. Potichu a krátce se zasměje nad její otázkou.) Ne úplně každou. Spíš jenom občas. Když jdu kolem, tak se občas kouknu, jestli tam jsi. (Prozradí jí svoje tajemství, v jeho hlase jde slyšet, že to neříká s tím svým typickým optimismem a sebejistotou.) Ale to né. To by to moje stalkování pak nemělo takový význam, kdybych mohl jít v klidu za tebou. (Teď už však se svým typickým úsměvem a se sebevědomým v hlase řekl. Položil obě ruce na desku a dopil obsah skleničky. Naposledy si nalil a pak jen pozoroval Cami. Řekl jí svůj návrh a vyčkával na odpověď.) Tak já vím. Nechci, aby mi pak domů přišla s břichem. Maximálně s břichem plným marshmallow. (Trochu vážnějším hlasem řekl, ale nakonec se usmál. Pozoruje Cami, jak se obléká do zimního kabátu a dál pokračuje ve vyprávění. Vítězně se usměje, když s ním Camille nakonec souhlasí. Pouze na to přikývl a nechal jí, ať umyje jeho skleničku.) Jo, jen počkej. (V rychlosti obejde bar a vezme peníze, které tam Cami dala. Vymění její peníze za svoje plus ještě nějaké ty "drobné". Následně se připojí ke Cami a vyjde spolu s ní ven z baru. Chvíli čeká, než zamkne a sleduje její záda. Podívá se Cami do očí, když se na něho otočí. Ani nijak neváhá a rovnou se k ní nakloní. Zavře oči a vášnivě jí políbí. Po né tak krátké době a ani ne po dlouho se od ní odtáhne a chytne jí za ruku.) Jdeme? (Zeptá se jí a následně se dá do kroku. Právě teď si přišel jako normální, šťastný chlap bez upířích problémů. Přišel si prostě jako obyčejný člověk a svým způsobem se mu to líbilo.)

*Musí se zasmát. Má mu to vůbec věřit, že jenom občas? Co když chodí okolo Rousseau's každý den jenom aby zjistil jaké má směny? Přijde jí to vážně zábavné, že něco takového vůbec kvůli ní dělá. Ještě nikdy nezažila až tak velkou pozornost od muže a tohle je pro ni nové. Je to vážně skvělý chlap a hlavně velmi okouzlující. Ale může za ní přeci chodit normálně a ne jenom se na ni dívat. Vlastně kdyby se zeptal, tak by mu klidně řekla, kdy je v práci a kdy zase není. Nevadilo by jí, kdyby tady s ní seděl a povídali by si. Třeba by jí to kolikrát i rychleji uteklo, i když má tuhle práci ráda na nedá se říct, že by se tady nudila. Jenom někdy jsou slabší dny a někdy zase je to lepší. Stejně většinu klientely tvoří turisté a nebo stálí zákazníci a je si jistá, že se pověst rozšíří daleko o tom, že to má právě Sophie a všichni jsou s jejími službami spokojení. Začne se pak upřímně smát. Takže ji prostě chtěl stalkovat a mělo to pro něj větší význam než to, aby přišel za ní. Zvedne ruce do obranného gesta.* Tak ať je tedy po tvém, stalkere.* Usměje se a jde si dělat své. Vlastně ji na chvíli jeho otázkou zaskočí, zda chce přespat dnes u něj. A pobaví ji to, co řekne o Davině. On tu malou puberťačku tímhle musí rád škádlit. Vlastně se docela diví, že se chce bavit o jejím sexuálním životě. Znovu se musí zasmát.* Já myslím, že Davina je chytrá holka a na něco takového by si dávala pozor. A určitě by byla proti tomu, abychom se takhle o ni bavili.* Obleče se a zeptá se ho, zda půjdou. Už chce zaplatit,ale Marcel ji nakonec předběhne. Tak se jenom pousměje a nechá to být. Nehodlá se s ním nějak přít kvůli placení. Vyjdou poté společně ven a ona zamkne. Otočí se k němu a ihned ji překvapí. Ucítí jeho rty na těch svých, ale nijak neprotestuje a ihned zavře oči. Jednu ruku mu položí na pas a druhou ruku si dá zezadu na jeho krk. Polibek trochu prohloubí a když se Marcel od ní odtáhne, tak se na něj usměje. Na chvíli sklouze pohledem k jejich rukám, ale taky ho uchopí a podívá se mu do tváře.* Samozřejmě. *Přikývne s úsměvem a vydají se směrem k Marcelovi. Cestou k němu si povídají a musí uznat, že má o něco lepší náladu. Ta bolest sice nezmizí, ale je utlumená jeho přítomností. Když k němu přijdou, tak vejde do bytu a hned si svleče kabát, který si odloží na věšák a i kabelku nechá položenou v předsíni. Porozhlédne se po bytě.* Máte to tady s Davinou hezké. *Pochválí mu to. Líbil se jí ten byt, opravdu. Prostorný a velmi hezky zařízený. Podívá se znovu na něj a usměje se.*

*Bol si vedomý toho, čo spravil. Čo spravil ako jednu z prvých vecí, odkedy sa navrátil do tohto sveta a nebolo to nič dobré, možno pre niektorých uspokojujúce. Ale nedokázal to v sebe len tak potlačiť, všetok ten hnev, tú trpkosť, to ukrivdenie, ktoré na Druhej strane cítil každý deň viac a viac. Pokiaľ nad tým len premýšľal, nič sa nezdalo byť tak nehorázne ťažké, ale ak to mal rovno pred očami, ak o tom mal hovoriť, nebolo možné, aby to prebehlo s pokojom. Vlastne, odpočíval už dosť dlhú dobu na to, aby toho mal až po krk, chcel na rukách cítiť krv, ale jedinú krv, ktorú zatiaľ cítil, bola krv jeho vlastného brata, niekoho, koho nazval ničím, ale bolo to naozaj tak? V ten moment možno áno, možno si to vtedy vážne myslel, ale hlboko vnútri vedel, že pravda je niekde inde. Bol ublížený a mal strach, strach z toho, žeby pre jeho dcéru bol Elijah lepší otec, než kedy on. Hope však bola preč, to jediné, čo od neho teraz záleží bolo preč a on tak nepotreboval mať žiadne limity. Urobí čokoľvek, aby pre ňu toto mesto urobil konečne bezpečným, a to šlo jediným spôsobom, zabiť ich matku, zabiť tú, ktorá o jej život usilovala a ktorej to nevyšlo. Nemohol vedieť, či už o Hope, vie, ale predpokladal, že áno, dostať sa k nej však šlo len jedným spôsobom, cez niekoho a on presne vedel, kto to bude, niekto, koho hneď, ako mu doslúži bez zaváhania zabije. Ale nemusí sa obávať, žeby sa vrátil späť na druhú stranu, to nie, pretože nič také už neexistuje. Prosto zomrie a navždy sa stratí, vážne len dúfa, že si svoj život užíva, kým ešte môže. Možno by mal cítiť vinu, ale to on tu bol ten, na koho sa zabudlo, a to bolo to posledné, čo by po svojej smrti mohol niekto, hocikto chcieť. Samozrejme, život jeho súrodencov šiel ďalej a on viac nebol schopný im do nich nijako zasahovať, ale on čakal, čakal, kým to niekto zistí a nakoniec, si to musel zariadiť sám, nakoniec to bola len spleť náhod, ktorá ho zachránila pred zmiznutím. Camille. Musela zomrieť, aby mohol on neskôr ožiť, dala jeho odkaz bratovi, v ten moment bola dôležitá a on jej povedal, že je nič, nikto. A presne tak by to malo byť, jediná vec, o ktorú sa teraz stará je jeho dcéra a ostatní sú nedôležití, jeho súrodenci, jeho bývalí spojenci, Camille...Nepotreboval ich, vystačil si bez nich, tak prečo na tom niečo meniť? Jediná osoba, na ktorú sa môže spoľahnúť je aj tak on sám a spôsobom, kedy ich bude od seba odháňať mu to vydrží omnoho dlhšie, všetko pochované vo vnútri. Nezvládal to, nezvládol hovoriť so svojím bratom po tak dlhom čase z očí do očí bez toho, aby cítil všetku tú zlosť, ktorá bola to jediné, čo ho ešte mohlo poháňať. Práve v tejto chvíli by mal mať radosť z toho, čo urobil, mal by sa cítiť spokojný za to, že svojho brata potrestal, aj keď chvíľkové nepohodlie bolo ničím pritom všetkom, čo za posledné mesiace zažil on. Lenže zmierenie so svojimi skutkami sa zdalo byť ťažšie, než predpokladal. Všetko sa to prosto nahromadilo a bolo len otázkou času, než sa to ešte zhorší. Prehnal to? Povedal snáď Camille či Elijahovi niečo, čo by nebola pravda? Možno z časti, aj keď si to nepripúšťal, alebo mu to bolo len jedno. Odhodí telo mŕtvej ženy na chodník, pričom sa pozrie niekam po uličke do tmy, ktorá bola trochu prepieraná svetlom z lampy, ktorá stála neďaleko miesta, kde teraz postával on. Následne pohľadom skĺzne späť k nehybnej žene, ktorá ležala na zemi bez jedinej kvapky krvi. Niečo také tu rozhodne nebolo nezvykom, práve preto sa s nejakým upratovaním nijako nezaťažoval. Pomaly ju prekročí a ako na prechádzke pokračuje ďalej po úzkej ulici, na ktorej viac očividne nebolo ani živej duše, teda si to aspoň myslel. Do noci zaznie niečí krik, krik, ktorý bol priamo za ním a ktorý ho nezaujímal. Neotáčal sa, aby videl, že niekto našiel telo, ktoré tam nechal, miesto do niekoľkých sekúnd opustil. Nohy ho viedli prakticky samé, akoby vedeli, kam majú ísť, vedel o všetkom, čo sa teraz v jej živote dialo, nemohol si svoju zlosť vybíjať na nej, ona nebola tým, komu chcel ublížiť, nebola tým, kto by sa ho mal báť, nebola jeho nepriateľ, aj keď si to občas vážne želal, aby to bolo prosto jednoduchšie. Niečo také mu však nebude dopriate, nikdy. Zastane pár metrov od baru, ale jeho okná teraz nebola vec, ktorá zaujala jeho pohľad. Odrážalo sa mu v ňom svetlo a dve postavy, ktoré poznal viac, akoby si možno želal. Pomaly pootvorí ústa, akoby chcel zakričať, akoby tam chcel ísť a niečo urobiť, ale nemohol, a to bola jeho chyba. Len a len jeho. Všetko sa posunulo a on? On zostal tam, kde bol, akoby nikdy nezomrel. Stál na betónovej dlažbe a sledoval niekoho, kto mu bol pred rokmi rodinou s niekým, na koho pohľad mu bol práve teraz nepríjemný. Nemalo by to tak byť, prečo sa znovu cíti, ukrivdený, ublížený? Nebolo to to, čo chcel? Potichu vydýchne a ústa opäť zavrie, pričom spojí pery do úzkej, nepatrne ohnutej línie, ako počúva ich slová. Jediné, čo mal rovno pred očami bol jej úsmev, jej spokojnosť, jej radosť, ktorú pri ňom nikdy nepocítila. Marcel...Niekto, kto preňho kedysi znamenal tak veľa a teraz až žalostne málo. Opäť ho pochytí nenávisť, chcel ho roztrhať na kúsky, vlastne po prvýkrát si od svojho návratu prial, aby ešte existovala Druhá strana, s radosťou by ho tam nechal a nie mesiace, ale storočia. Jeho zrak následne spočinie na ich spojených rukách, na tomto malom geste, ktoré môže jednému toľko prezradiť. Mierne nakloní hlavou do strany, pohľad na nej je práve teraz tvrdý, nepriepustný, nechal, aby sa to hromadilo, možno bolo na čase to vypustiť. Než by jeden z nich stihol žmurknúť, chodník, na ktorom stál, bol opäť prázdny, niežeby si ho všimli, o to vážne nestál.*