Rousseaus Bar

*Dnes je na nohách už od časného rána. V poslední době jde hodně věcí podle jeho plánů a představ. Díky tomu je po většinu času dobře naladěný. Ačkoliv hraje na své okolí velkou habaďůru kvůli Esther, věří, že dělá správnou věc a na konci, až bude po všem si všichni konečně oddechnou. Budou moct pak konečně v klidu pokračovat ve svých životech. Není naivní, nevěří, že s Esther skončí všechny problémy. Budou však schopni se těch potenciálních, co jsou jistě na obzoru a blíží se k tomuhle městu, snadněji zbavit.
Má v úmyslu začít vše pomalu směřovat k finální fázi. Tedy společné večeři, na které by Esther měli nakonec zabít. Už chvíli přemítá, jak k tomu Esther, co nejlépe navézt, aby to proběhlo bez problémů a ona spolupracovala. Má to již docela promyšlené, jen na tom začít pomalu pracovat. Chystá se jí navštívit a zapracovat na tom.
Byl se projít po ranním městě, provětrat si hlavu. Patrně pak své kroky nasměruje k Esther. Teď má, ale namířeno jinam. Dlouho nebyl v Rousseaus baru. Známým místům i osobám se snaží vyhýbat, aby nemusel neustále dokola někomu vysvětlovat tu svou "změnu". Dnes má chuť na kávu a doufá, že by za barem mohl potkat nějakou známou tvář. Sophie, Cami, v podstatě je mu to jedno. S oběma si rád popovídá. Zahne na ulici, kde se bar nachází a nasměruje své kroky dovnitř. Když otevře dveře a vejde, přelétne očima rychle místnost. Není tam moc zákazníků, takhle brzy po ránu. Zamíří pak k baru. Když za ním zahlédne zrzavé vlasy a hned si odvodí, že je to Genevieve, tak vypadá trošku překvapeně. Naposledy, když ji viděl, tak vypadala jinak. Podle všeho má zpět své tělo, což je pro něj vítaná změna. Samozřejmě mu dojde, že už není čarodějka, což je pro ní nejspíše zase krok zpátky, ale je to zase Genevieve, jakou zná a nenapadlo jej, že by si někdy musel zvykat na jiný vzhled. Upřímně ji tady nečekal. Ne potom, co od ní dostal její zprávu, co se týkala nejen ji, ale i Kola. Měl z ní smíšené pocity. Kolovi se vrátí jeho pravá podoba, ale cena, kterou za to Esther chtěla. Opět ho to ujistilo, že Esther si nezaslouží žádnou další šanci a jediným způsobem, jak se zbavit jejího vlivu je zabít ji. Potom, co udělala Genevieve a Kolovi k tomu má tak o důvod více. Cestou k baru si Genevieve prohlíží. I když se na první pohled tváří normálně, neujde mu, že je to pro mnohé zástěrka. Naposledy s ní mluvil, když jej byla navštívit v sídle a vedli tu zvláštní debatu. Po jejím odchodu si nebyl jistý, jestli má nebo nemá být rád, že patrně jako jedna z mála v jeho okolí tak zcela nevěří jeho přetvářce. Nemohl, ale i kdyby chtěl jí to potvrdit. Jednoduše to neudělá, dokud bude Esther dýchat.* Dobré ráno, Genevieve. *Pozdraví ji, když dojde k baru a vyhoupne se na barovou židli. Zkoumavě se na ni zadívá, i tázavě. Je jasné, že nechápe, proč se nachází za barem. Nahlas se zatím neptá. On na sobě má jeden ze svých obleků. Tmavě šedý, bílou košili a tmavě modrou kravatu. Vypadá, jako by byl v největší pohodě, a jako by jej netížily vůbec žádné starosti. Navzdory všemu, co se ve městě a kolem jeho blízkých děje.* Černou kávu, prosím. *Objedná si pak dříve, než se ho stačí zeptat. Sleduje ji pak u přípravy. Přijde mu teď poněkud úsměvné, jak se nemohli vystát. Zdá se mu, jako by od té doby uběhla věčnost. Každopádně i když se věci úplně změnily a je nejen po zasnoubení, ale dokonce i po vztahu Gen a Kol, v jeho pohledu na Genevieve a Kola se nic nezměnilo. Ji už přijal do rodiny a něco takového to nezmění. Jejich odloučení pak bere jako dočasnou komplikaci, která zmizí, jakmile se postarají o Esther. Do té doby to budou muset zvládnout. Nijak výrazně se tím proto netrápí.*

(Věděla, že by do baru mohl zavítat někdo známý, který o tom všem ví a možná bude chtít vyzvídat. Nevěděla, jestli by na to měla sílu. Možná, že ano. Každopádně, nemohla by se tomu vyhýbat věčně. A teď, když v baru bude každou chvíli, se tomu asi prostě jen tak nevyhne. Bylo to ale tak moc čerstvé. Tak moc to bolelo, jako kdyby byla spalována zevnitř. Všemi možnými způsoby se to snažila zmírnit. Myslela si, že když bude teď stále jen pracovat, bude to lepší, zapomene. Ale jako by Kola viděla na každém rohu. Jako by seděl u stolu před ní. Byl všude a ona z toho šílela. Ale pokoušela se to nedávat najevo. Nasadila na svou tvář masku, jako by se jí vůbec nic nestalo. Jako by to byl jen další všední den, který se možná jen trochu nepodařil, proto vypadá tak trochu netečně. Pravdou bylo, že teď tápala. Tápala ve tmě a světlo nebylo nikde kolem. Esther vyhrála. Vyhrála nad ní a ona už nemohla nic dělat. Naprosto ji potopila a ještě na ni plivla, když už byla na zemi. Věřila, že si to jistě užívá. Jak jen mohou být lidi takoví. Ne, ne, stop, opravdu si nebude pokládat takové otázky. Ona lidi zná a zná i sebe a ví, že taky není zrovna nějaká snůška té nejlaskavější dobroty. Dokáže být zákeřná, zákeřná stejně jako Esther. Dokáže manipulovat s lidmi. I když to bylo dřív. Od doby, co měla Kola, byla jiná. Změnilo ji to. Jenomže na rozdíl od Kola, ona má stále vzpomínky, které jí budou říkat, že se změnila a že by neměla znovu spadnout tam, kde byla. Že by neměla být znovu tou chladnou mrchou, jakou bývala, i když někdy by to rozhodně na škodu nebylo. Všimla si nově příchozího. Byl to Elijah. Elijah. Vzpomíná si, jak ho nemohla ani vystát a on ji. Vlastně s tím začal. Měl vůči ní jisté předsudky, ona je nevyvracela, ale oplácela mu to stejnou mincí. Elijah si dlouho myslel, že je ona někdo, kdo to s jejím bratrem rozhodně nemyslí upřímně. Vzhledem k tomu, jak to začalo s Klausem a ona Kola odmítala, se tomu nemohla divit, ale po jisté době snad už bylo naprosto jasné, že není jen Kolovou obyčejnou milenkou, která by se dala vydržovat. Ten jejich posun, kdy se konečně začali akceptovat, až se z nich stali, dalo by se říct přátelé, byl opravdu pro mnohé dost nečekaný. Ani ona vlastně netušila, že by se to takto vyvinulo. Očekávala jeho příchod k baru a rozmýšlela si, jak asi bude reagovat. Jaká budou jeho první slova. Pozdravil ji a objednal si kávu, jako by se nic nedělo, jako by tento den byl stvořen k tomu, aby byl dobrý. Elijah tak vlastně i vypadal. Spokojeně. O jeho přijaté nabídce od Esther měla jisté pochybnosti, proto držela jazyk za zuby, ale kdyby si byla jistá, že za tím nevězí nic víc, tak by už teď začala být na Elijaha nepříjemná, že se rozhodl podvolit své matce, když dělá takové podrazy a vyžívá se v tom.) Dobré ráno, Elijahu. Hned to bude. (Chtěla se usmát, opravdu ano, ale nešlo jí to. Měla ten stejný kamenný výraz jako před chvílí. Jako by snad byla z té práce už unavená po těch pár hodinách, co tu je, a těšila se co nejvíc domů. Nebylo tomu ale tak. Byla taková úplně kvůli jinému důvodu. A Elijah moc dobře věděl, proč. Připravila mu černou kávu a položila mu ji na bar.) Máš dobrou náladu, jak se zdá. Vlastně ji tu mají všichni v baru. (Porozhlédne se okolo.) Škoda jen, že pro mě dnes není nakažlivá. Hodilo by se mi to. (Okomentuje jeho naprostou pohodu a klid. Jeho tázavý výraz, že ji tu vidí, si samozřejmě nenechala ujít. Všimla si ho. Divil se jí? Opravdu se jí divil, že se snaží zůstat co nejvíc zaměstnaná? Že potřebuje teď vykonávat nějakou aktivitu, aby jen neseděla doma a nebrečela do polštáře? Protože ona tak rozhodně skončit nechtěla.) Nač ten tázavý výraz, Elijahu... Snažím se zůstat zaneprázdněná, abych svou mysl netrápila. (Prohodí a nalije si do sklenky vodu, kterou pak naráz vypije.)

*Když se usadí na barovou židli, nakloní se dopředu a předloktími se opře o okraj barového stolu. Nepatrně rozjasní tvář, i když se neusmívá, když mu Genevieve odpoví na pozdrav i na jeho objednávku. Mírně přikývne a sleduje ji při přípravě. Ačkoliv se nachází v dobrém rozpoložení, tak je natolik taktní vůči Gen a neusmívá se, neboť je mu jasné, že by to vůči ní teď nebylo správné. Rozhodně si neprochází příjemným obdobím a on by jí moc rád nějak ulehčil, povzbudil, ale nemá právě teď moc možností. V jeho výrazu je, ale vidět hodně optimismu do budoucna.* Děkuji. *Poděkuje pak a opravdu lehce roztáhne rty do úsměvu. Patří to k poděkování za kávu, kterou si pak přitáhne kousek blíže k sobě, když ji před něj Gen postaví. Při tom k ní tázavě se zájmem vzhlédne, když promluví.* Nepopírám. *Přikývne.* V posledních dnech se mně drží. Tohle období je jedno z těch lepších. Jsem rád, že některé věci mám za sebou. Docela se těším i na to, co přinese budoucnost. Změny, nové možnosti... Vypadá to nadějně, jako už dlouho ne. *Rozpovídá se, proč je v takové pohodě. Kouká při tom povzbudivě i na Genevieve. Nemluví nijak přesněji, nezabíhá do detailů. Přesto je docela patrné, co má na mysli. Měl by mít radost z toho, jak se věci vyvíjejí, a co to přinese. Jen on ví, že je to trochu jinak, a že se nemůže dočkat úplně něčeho jiného, než jak se to jeví na první pohled. I proto se dívá Gen zpříma a dlouho do očí. Pokud jej pochopila prvně, tak by měla zvládnout číst mezi řádky a vybrat si z jeho slov to správné. Nepatrně pak zvážní, když se Gen zmíní o svém rozpoložení. V jeho výrazu se mihne pochopení.* Je mi líto, co se stalo. Tohle je jen dočasné, Genevieve, věř mi. Dlouho to tak nezůstane... *Poznamená pevně, odhodlaně, snaží se tím Gen povzbudit. Stále na ni celou dobu kouká. Přemítá, jak moc ten návrat Kola do jeho původního těla zkomplikuje Estheřiny plány. Měl by se to pokusit zjistit. Přestane na Gen při těch myšlenkách koukat. Trochu se odtáhne a shlédne dolů ke své kávě. Vezme do ruky lžičku a zamíchá si ji. Pak lžičku vytáhne, vezme hrnek do ruky a trochu upije. Káva má chuť a teplotu takovou, jakou má rád. Vyvolá to na jeho tváři spokojený výraz. Tohle ho opět dokáže těšit. Už ani nečekal, ve svém temném období, že by něco takového někdo zvládl. Přesto se tento malý zázrak povedl. Postaví hrnek zpátky na talířek a koukne znovu na Gen. Když na jeho němý tázavý výraz zareaguje, tak mu potvrdí jeho domněnku.* Myslel jsem si to. Chce to čas, Gen. Hodně času a myslím si, že ho tolik nebudeš mít a ani potřebovat. *Poznamená.* Tohle, ale moc nepomůže... *Zavrtí rozhodně hlavou.* Chtělo by to jiné rozptýlení. Možná změnit místo, úplně, alespoň dočasně. Zabývat se něčím, co nemá s Kolem vůbec nic společného... *Přemítá nahlas a dělí se o to s Gen. Nemůže jí otevřeně nic říct. Může se ji, ale pokusit změnit na tu dobu, co se bude muset od Kola držet dál, prostředí, nemyslet na něj. Vypadá, že nad tím, co Gen navrhuje přemýšlí, jak zrealizovat. Aby to trochu zakryl, tak se znovu napije kávy.*

(Jakmile mu udělala kávu, ihned mu ji dala. Poděkoval jí. Věnovala mu letmý úsměv. To bylo nejvíc, co teď dokázala. Nemohla říct, že by to nebylo upřímné pousmání, to ne, ale opravdu těžko se jí úsměv teď kouzlil na rtech. Tedy takový úsměv, který by za něco stál. Elijah vypadal opravdu bezstarostně. Alespoň někdo. Alespoň někdo našel v těchto chvílích vnitřní klid. Elijah měl i podle svých slov, jak jí to teď potvrdil, opravdu dobrou náladu již několik dní. A neopouští ho. Šťastný to člověk, že se z něčeho může radovat. Možná, že plány proti Esther pokročily. Ano, opravdu není hloupá a prokoukla tu malou lest. Snad ji ale neprokoukne Esther. I když ta by mohla být zaslepena tím, že její syn se rozhodl přijmout její nabídku. Bylo jí ale jasné, že Elijah nechtěl, aby snad někdo věděl, co se děje. Že jeho matka je stále jeho cílem, kterého se chce zbavit. Proto rozhodně nebude prozrazovat nic, co by mohlo prozradit též Elijaha. Nikdo neví, kdo poslouchá. Elijah na to šel vlastně dost chytře. Přede všemi bude hrát tu svou frašku, že je teď služebníkem Esther a ona bude spokojená. Možná, že by se k Elijahovi měla chovat jinak, jako ke zrádci, který se chce dobrovolně přidat k ženě, která jí zničila život. Ale na to teď byla utrápená až až. Ještě, aby si tu rozhádala Elijaha. Ne, to se nestane.) V tom případě mám radost, že někdo spatřuje v budoucích dnech nějakou světlou budoucnost. Kéž by toto mohl říci každý. Ale ne pro každého je každý den posvícení. Můj přítel se však raduje a vidí zítřky rozhodně méně černě než já. Možná je to dobré znamení. (Podívala se mu do očí. Samozřejmě, čte mezi řádky a i její odpověď byla tak nějak mnohoznačná. Každý si v tom mohl najít přesně, co potřeboval. Obyčejný člověk slyší jen rozhovor dvou přátel, z nichž jednomu se daří, druhému ne. Špicl by slyšel to, že Elijah má radost ze spolupráce s Esther, která mu přinese nové možnosti a i když ji ona nemůže vystát a znamená pro ni temnotu, přeje to tomu, který sedí před ní. A Elijah? Co by si tak z toho mohl vzít Elijah. To nechá na něm. Ale je si jistá, že oba moc dobře pochopili, o čem ten druhý mluví. Hraje s Elijahem tu hru, protože chápe, že nechce být vyzrazen. Je vůči němu loajální, ačkoliv v minulosti byla loajální jen sama k sobě. Vlastně Původní ji stáhli s sebou někam, kde už se jen těžko navrací ke starým zvyklostem. A ačkoliv by teď Klause nemůže vystát a ani on k ní nechová sympatie, nedokáže si představit, že by měla někdy brojit proti němu a dělat mu naschvály. Loajalita je opravdu zajímavá věc. Pak k němu opět vzhlédne a trochu povytáhne obočí.) Dočasné? Tomu sám nevěříš, jen se mě snažíš uchlácholit, protože i když ses spojil se svou matkou, stále vůči mně cítíš jakousi povinnost. To opravdu nemusíš, Elijahu. Ona je mým nepřítelem a já jejím. Obě víme, na čem u sebe jsme. A ty nemusíš pendlovat mezi dvěma stranami jen kvůli starým vazbám. Jak jsi sám řekl, budoucnost nabízí nové možnosti. (Znovu se na něj o něco významněji podívala. Jako by snad říkala, aby si dával pozor na jazyk, že nikdy neví, kdo ho poslouchá a může tak zhatit jeho plány. Protože to, co teď řekl... jako by říkal - Neboj se, Esther bude brzy odstraněna z cesty a Kol bude zas tvůj. Ale vlastně i kdyby to tak bylo, stejně to nebyla pravda. Pokud mají mluvit o něco otevřeněji, bylo by nejlepší, kdyby je neslyšel vůbec nikdo.) Cítíš ten zápach? (Povytáhla najednou tázavě obočí a začichala do vzduchu.) Přepálený olej z kuchyně. To se tu děje neustále. Měla bych si na to zvyknout, ale raději preferuji vonné tyčinky. (Elijah asi teď vůbec neměl páru o tom, proč to říká, ale ona to věděla. Totiž už dávno si všimla, že v baru sedí taky jeden vlkodlak, který patřil k Esther. Možná, že to byla jen náhoda a on se sem opravdu přišel jen napít, ale možná, že tomu tak nebylo a on sem přišel obhlížet, jestli náhodou ona neporušuje pravidla. Tak či tak, opatrnost byla na místě. Otočila se k baru a zapálila tyčinky, které tam měla ve sklenici. Šalvěj. Sice nebyla už čarodějka, ale ta bylina fungovala jako sluchová bariéra pokaždé. Dobrá vychytávka. Pak se znovu otočila k Elijahovi.) Pokud ty věříš tomu, že je to jen dočasné, já ne. Kol přišel o svoje vzpomínky. Ty mu nic nazpět nevrátí. I kdyby Esther chcípla zítra, (Ano, nevolila zrovna moc vybraná slova, ale bylo jí to jedno.) nic to nezmění na tom, že Kol a já... (Zakroutila hlavou a vydechla. Ne, nebudou spolu, protože si ji nepamatuje. A nikdy si nevzpomene.) Vím, že to chce čas. Nejsem hloupá, Elijahu. Už hodně věcí v mém životě potřebovalo čas. Zotavení se ze života s Benjaminem, znovunabytá důvěra v muže, (No, tohle vlastně asi ještě nikomu neřekla. Že muže opravdovou řádku let nemohla ani cítit a pokud už byl nějaký v její blízkosti, byla nesvá a odtažitá a neměla vůbec zájem se nějakým mužem zabývat. Všechno, co se stalo v domě, kde žila s Benjaminem a samotné Benjaminovo jednání ji prostě poznamenalo.) ztráta vlastní dcery a mnoho dalších věcí. Já to znám. (Byla teď možná trochu více rozpálená, když tohle říkala. Možná, že by se měla trochu víc mírnit. Elijah tu nebyl proto, aby jí nějak ublížil. Chtěl jí pomoci, ale ona si to všechno zase přebírala po svém a byla paličatá a vzpurná. Jako by si kolem sebe tvořila znovu bariéru, ve které by bylo záhodno ji nějaký čas prostě nechat.) Podle tebe mám opustit New Orleans? Mám utéct a dopřát tak Esther, aby se kochala nad tím, jak mě dostala? Že už to ani v jednom městě, kde je i Kol, nezvládám? (Opřela se oběma rukama o bar.) Já neutíkám. (Řekla dost zřetelně.)

*Dlouho mu trvalo, než ztratil předsudky vůči Genevieve a přestal se na ni dívat skrz prsty. Už se tak, ale stalo a podařilo se jim najít si k sobě cestu a začít spolu vycházet. Po té, co se s Kolem zasnoubila ji přivítal oficiálně do jejich rodiny. Tím, jako by se ten vývoj mezi nimi definitivně uzavřel a pevně zakotvil právě v tom okamžiku. Přijal tu myšlenku, že Kol a Genevieve si jsou souzení a ať by se snažil sebevíc najít v tom něco špatného, tak se nestalo. Naopak, viděl v tom jen samá plus a pozitiva. Od té doby považuje Genevieve za součást rodiny, ať už se to mezi ní a Kolem nadále vyvíjelo jakkoliv. On sám také na oko změnil strany, i když je to, jen relativní pojem. To, že se rozhodl přijmout nabídku matky a chce, aby to udělali i ostatní jeho sourozenci, neznamená, že změnil kompletně názory nebo snad bude slepě a bezmyšlenkovitě kývat matce na vše, co udělá a schvalovat jí to. Jak stále opakuje, chce, aby byla jejich rodina zase pohromadě. To u něj zahrnuje všechny. Rozhodně se toho snu nevzdá. I kdyby doopravdy změnil názor a přidal se k Esther, vždycky bude mít vlastní pohled na svět. Nenechá se ovlivňovat matkou. To, že Kolovi vzala Genevieve rozhodně neschvaluje, nelíbí se mu to. Od té chvíle, co mu přišla zpráva od Genevieve a zjistil, jak se matka zachovala... Rozhodně nad tím přemýšlí a nemá v úmyslu to nechat tak a Esther k tomu vlastní názor poví. Patrně by jej to znepokojovalo více, kdyby nevěřil tomu, že jejich plán vyjde a Esther se brzy zbaví. Tak to bere, jen jako nepatrnou komplikaci. Nic, co se po odstranění Esther nebude moct vyřešit. Přál by si, aby to tak vnímala i Genevieve, ale nemůže jí to nyní otevřeně říct. Snaží se jí to tedy naznačit i tím, že ji popisuje svou dobrou náladu a skutečnost, že se těší na budoucnost. Podle její reakce, ale možná nepřečetla mezi řádky, že to patřilo i k tomu, co jim Esther udělala. Nemá jí to ovšem za zlé. Je vlastně rád, že se s ním vůbec baví. Kdyby se teď jejich přátelení pokazilo, vůbec by se nedivil. On, ale ze své strany proti Genevieve nic nemá, takže by to muselo vzejít od ní.* Já jsem rád za ten vývoj. Není to tak dávno, co jsem v nějakou změnu k lepšímu nevěřil, Genevieve. *Poznamená mnohem vážněji a tváří se v tu chvíli normálně. Během svých slov se k ní trochu více nakloní.* Možná mě to přesvědčilo, že nic netrvá věčně a nakonec se to nějakým způsobem může a dá změnit. *Pokračuje. Trochu ztiší hlas, aby ho mohla slyšet, jen ona. Připomíná jí to, čím si musel ne tak dávno projít. Genevieve ani moc lidí v jeho okolí moc detailů nezná, protože si je nechával pro sebe. Nebyl připravený o tom před ostatními mluvit. Někdy ať už dříve nebo později to některým poví. Teď tím, ale Gen nechce zatěžovat, protože je toho na ni dost i bez něj. Přesto by jí moc rád dodal trochu naděje a síly pro to, aby vydržela "starost" jejich matky. Pak se znovu odtáhne, aby nebudil příliš pozornosti, kdyby zde měla Esther nějaké své špehy. Nepřekvapilo by ho to. Nechce, ale příliš pátrat, možná to nechce vědět nebo nechce, aby Esther přišla na to, že si toho všiml.
I když možná trochu riskuje, tak si neodpustí malé povzbuzení k Gen, co se její budoucnosti s Kolem týká. I kdyby ho někdo slyšel a řekl to Esthe, zcela klidně na to může reagovat. V jeho očích ti dva patří k sobě a nehodlá se tím tajit. Ať už jim Esther postaví do cesty sebevětší překážky, cestu si k sobě najdou a lhal by, kdyby řekl, že se jim nepokusí pomoct, když se mu naskytne příležitost. Esther se to líbit může a nemusí. To, co uslyší on od ní na oplátku. Koukne na ni dotčeně, potom, co jej nařkne z toho, že to dělá z povinnosti.* Jestli si myslíš, že to dělám z povinnosti, Genevieve, pak mě asi neznáš tak dobře, jak jsme si oba mysleli... *Poznamená a kouká na ni. Tímhle prohlášením ho trochu zklamala, ale on nemá ve zvyku se na své blízké dlouho zlobit, takže se tváří už zase normálně. Spíše by rád pochopil, proč si to myslí. Potlačí ve výrazu i to zklamání. Pak možná zbytečně, ale přesto to udělá zavrtí krátce hlavou. Semkne u toho pevněji rty k sobě.* Trvalo mi to dlouho, Genevieve, já vím. Jednou jsem tě do rodiny přijal a to je pro mě hlavní. Je jedno, co se od té doby stalo. Jde o to, jak to vnímám já a to se nezměnilo. Mně na rodině záleží a neotočím se k ní zády. Matce se to líbit může a nemusí. S tím nic neudělám. Pokud na sebe s Kolem tady někde narazíte, je, jen otázka času, než se k sobě vrátíte. Takže to nedělám z povinnosti, ale protože mi na tobě záleží a nechci, aby si se trápila. Také proto, že tomu, co jsem řekl věřím. *Promlouvá k ní klidně, ale přesvědčivě a zcela upřímně. Dívá se jí při tom do očí. Trošku se při tom nakloní k ní, ale to v zápalu toho, co jí povídá. Když domluví, zase se stáhne. Skloní pohled k desce barového stolu před sebou. Posune kousek hrnek do strany, jako by pro něj nestál na správném místě. Pak zase zvedne pohled. Zadívá se na Gen, když se zmíní o zápachu z kuchyně. Přijde mu to trochu, jako náhlá změna, ale nic na to neřekne. Lehce se pousměje a chápavě kývne, když se zmiňuje o vonných tyčinkách. Sleduje ji, jak je pak zapaluje. Zprvu netuší, že to dělá i z jiných důvodů, než z těch, že jí nevoní zápach z kuchyně. Když k jeho nosu doputuje vůně šalvěje tak se na ni pozorněji zadívá. Jakmile pak Genevieve promluví a slyší, že se vyjadřuje trochu jinak a detailněji, tak se mu jeho domněnky potvrdí. Poslouchá ji klidně a nijak ji nepřerušuje a ani se nepohoršuje nad tím, jak se vyjadřuje o Esther. Nechá ji domluvit. Když skončí, tak se rozhodne odpovědět. Předpokládá, že teď může mluvit otevřeněji. Trošku se nakloní nad stolem, ale nijak nápadně.* Opakoval bych se. To, co jsem řekl před chvilkou, zatím si stojím. *Odvětí k tomu, co si myslí o jejím a Kolově odloučení.* Ano, Kol přišel o vzpomínky. Zdá se, že Esther si mazání paměti oblíbila. Já o ty své přišel na tisíc let a ani to Esther nezabránilo mi je vrátit, když se jí to hodilo. *Pokračuje. Mluví klidně a docela potichu. Přesto je spíše věcný. Chce, aby Gen pochopila, že to nemusí být trvalý stav ani u Kola, i když neví, k čemu by se to Esther hodilo.* Nejde, ale jen o vzpomínky. Ty možná ztratil. Když tě tady někde potká... *Utne svá slova a trochu se pousměje v pobavení.* No a už se zase opakuji... *Dodá, aby vysvětlil, proč už nepokračuje. To, co jí řekl před chvíli by jí musel říct i teď.* Můžete začít znovu a nemyslím si, že bys mu vaši minulost časem nepřipomněla. *Poznamená.* Jednou tě tou uličkou provedu, Genevieve a na konci na tebe bude čekat můj bratr. *Pronese své malé proroctví, kterému jednoduše věří. Vypadá u toho velmi přesvědčivě a ten jeho optimismus je nakažlivý. Jako by kolem něj tvořil jakousi auru, která vyzařuje do jeho okolí. Možná se trochu více rozpovídal, ale jen díky šalvěji. Na druhou stranu, ale jen dává najevo své sympatie k ní a Kolovi jako páru a tím on se od jisté doby už netají. Viděl, jak je Kol s Genevieve šťastný a to je pro něj nejdůležitější. Odtáhne se, sáhne po kávě a opět z ní upije. Pak hrnek postaví zpět na bar. Gen má tak prostor k tomu, aby řekla, co má na srdci. Poslouchá ji mlčky a pozorně. Párkrát chápavě kývne hlavou.* Nikdy bych si něco takového nedovolil myslet. *Poznamená pak. Reaguje tak překvapivě na její poznámku, kdy ho ujišťovala, že není hloupá. Přesto u svých slov nepatrně rozjasní tvář, takže to až tak vážně nemyslí. Svá slova ano, ale jednoduše chce trochu odlehčit atmosféru. O její inteligenci nikdy nepochyboval. K tomu dalšímu už se nevyjadřuje. Zase by, jen říkal dokola totéž, co před chvílí. Navíc to nemyslel tak, že ho potřebuje, aby se s tím smířila, ale aby se k sobě mohli zase s Kolem vrátit. Ona ještě pokračuje a vyjmenovává další špatné věci, ze své minulost. O něco zvážní a už, jen poslouchá. Některé věci se jí alespoň jakýmsi způsobem vrátily, například se znovu shledala se svou dcerou. Nechce jí to, ale připomínat. Kvůli její dceři to mezi nimi taky hodně zaskřípalo a on se k tomu nechce vracet. Nechá ji domluvit a už mlčí. Když Genevieve udělá přestávku, napije se své kávy.* To by nebyl útěk, Genevieve, ať si Esther myslí, cokoliv. Jen by si se mohla v příjemnějším prostředí připravit na to, co stejně dříve nebo později nastane. *Reaguje pak na její trochu ostřejší reakci na jeho návrh, který rozhodně nemyslel špatně.* Na jiném místě, obklopená novými lidmi by si se mohla snáze rozptýlit a nemusela by si tolik myslet na to, co je pro tebe teď tolik bolestné a těžké. S Kolem jste toho hodně zažili. *Snaží se jí to vysvětlit. Když opět zopakuje, že nebude utíkat, tak zavrtí krátce hlavou a už ji dál nepřesvědčuje.* Vím, že by si neutekla. Taktický ústup by téhle situaci, ale neuškodil. *Poznamená pouze.* Vyčistit si hlavu, přijít na jiné myšlenky. Třeba i na to, jak pak Kolovi napovědět... *Sice už ji nepřesvědčuje, ale jen tak snadno se své myšlenky nevzdá. Možná je to i taktika. Kdyby Gen odjela na nějakou dobu z města, měl by o jednu osobu méně, o kterou se strachovat, že se něco pokazí nebo nějak doplatí na Estheřiny plány. Nejraději by z města poslal pryč všechny jí podobné, ale u některých je to patrně nemožné. Tady u ní se mu naskýtá docela vhodná příležitost. Jednoduše by to nebyl on, kdyby to, aspoň nezkusil. Otevřeněji si to Genevieve říct netroufá. I přes tu šalvěj.*

(Ani by nevěřila, že by i kdy Elijah přijal do rodiny, ale když to oficiálně udělal, bylo to pro ni opravdu něco výjimečného. Věděla, že ne všichni by s Elijahem souhlasili a takový Klaus by se opravdu dost ohradil, že ona nikdy nebude členem rodiny. Ale v téhle otázce pro ni byl Elijah jaksi zásadnější. Možná proto, že s ním kdysi dobře nevycházela a pak se to všechno zlomilo a on ji přivítal v jejich rodině. Ona sama se ale cítila tak, jako by tam stále moc nepatřila a nezapadala. Spíše se v tomhle tak nějak uskromnila a za svou opravdovou rodinu považovala Kola, který ji, alespoň před tím, než se stala tato záležitost, za rodinu považoval též. Samozřejmě, že byla ráda, že Elijah přemýšlí nad věcmi pozitivně, i když ona to teď nedokázala. Ale bylo by od ní opravdu sobecké, kdyby snad chtěla, aby ostatní v jejím okolí byli smutní tak jako ona. Ne, to by se jí příčilo a znala Elijaha. Takhle dobrou náladu už neměl hodně dlouho a byla za něj ráda, že v tomto období pociťuje jakousi úlevu a naději do budoucna. Ona to tak neměla, ale neznamenalo to, že by to brala i ostatním.) Já vím, Elijahu. Jsem si vědoma toho, že sis dělal opravdové starosti a tvou rozjasněnou tvář mohl vidět málokdo. Jsem za tebe opravdu ráda. Ale stejně jako já tobě nechci brát tuto dobrou vizi do budoucna, ty mi dnes neber můj žal. (Podívala se na něj a v její tváři se zračilo trápení. Bylo to pro ni zkrátka moc čerstvé na to, aby viděla nějaké veselejší zítřky. Tušila, že přijdou, že jednou se z toho vzpamatuje, i když bolest, kterou cítí, bude ve svém nitru cítit pořád. Jako ji vždy cítila, když se rozhodla, že svou dceru pošle pryč. Ale postupem času se s tím dokázala srovnat. Srovná se i s tímhle, ale tak nějak si nedokáže představit, že by to kdy bylo jako dřív. Že by se spolu k sobě s Kolem vrátili. Jak asi? On si ji nepamatoval a bude si teď užívat v přítomnosti hloučku žen, které okouzlí a které s ním ochotně půjdou do postele. Při nejlepším o tom nebude vůbec vědět, protože se mu má vyhýbat. Při nejhorším s nějakou tou dámou přijde i sem a ona je bude muset celý večer sledovat.) Máš pravdu, nic netrvá věčně. I to mé trápení se časem otupí a já budu schopná začít nový život bez tvého bratra. I když pokaždé, když ho uvidím, mě píchne u srdce. (Ne, opravdu teď nebyla pozitivně naladěná a neviděla všechno růžově. Prostě zrovna nenajela na duhovou vlnu, na které se nachází zrovna Elijah. Ona neví, co s Elijahem bylo před nedávný časem. Nevěděla, čím si procházel, i když jí bylo jasné, že Esther jistě musela něco použít k tomu, aby ho přesvědčila o změně těla, ale netušila, co konkrétně to bylo. Elijah si ale pustil pusu na špacír a to, co řekl, to by mohlo znamenat, že se tím prozradí jeho plány, že Esther vlastně není v bezpečí. Ale seděl tu vlkodlak, její vlkodlak a Elijah si tu v klidu vykládal něco takového. Samozřejmě, že ona se to pak snažila něčím zakamuflovat, takže použila svou řeč o tom, že z povinnosti k ní nic dělat nemusí a že matka mu dává nové možnosti. Jak se zdálo, tak to asi nepochopil. Takže se tvářil opravdu dotčeně, když to vyslovila. Musela jen protočit oči nad jeho slovy. Nadechla se a zase vydechla. Pak se podívala na něj.) Ne, Elijahu, já tě znám, věř mi. (Trochu přimhouřila oči a střelila pohledem směrem k vlkodlakovi. Ale to už Elijah začal mluvit o tom, jak ji přijal do rodiny a jak mu na ní záleží a jeho matka si může stavět hlavu a bla bla bla.) Já si toho vážím, opravdu. Máš o mě starost, je to pěkné, ale ty ses přidal ke svojí matce a chystáš se přijmout její nabídku. Měla bych být na tebe spíše naštvaná, že si se přidal na stranu ženy, která mi vzala někoho, koho miluji. (Měla by se dívat na Elijaha, ale stále střílí pohledem po tom vlkodlakovi. Naznačuje tak Elijahovi, že opravdu není bezpečné takhle mluvit. Copak je natvrdlý? Jestli tu někdo někoho nezná, tak on ji, ne ona jeho. Pak už to vzdá a začne mluvit o zápachu z kuchyně, až nakonec zapálí šalvěj. Trochu se uvolní. Teď už snad Elijah pochopí, o co jí celou tu dobu šlo. Teď už mohou mluvit o něco otevřeněji.) Věčný optimista, co se týče rodiny. (Poznamená na jeho slova o tom, že by se opakoval a stojí si za tím, co už řekl. Trochu se zarazí, jakmile zmínil to, že on na něco zapomněl a Esther mu vzpomínky vrátila, když se jí to nejvíce hodilo. Nebude se ho vyptávat, kdyby chtěl, řekne jí to sám. Ale jistě to byla naprosto jiná situace, opravdu si neumí představit, že by Kolovi Esther kdy chtěla vrátit vzpomínky na ni.) Ona Kolovi žádné vzpomínky nevrátí. (Řekla prostě, jako by s tím faktem byla smířená, což vlastně byla, protože jí nic jiného ani nezbývalo. Naivně doufat a trápit se tak ještě víc? Ne.) Když mě tady někde potká, maximálně si řekne, že mě musí dostat do postele. (I na tohle má odpověď. A ať se jí Elijah ani neopovažuje tohle vyvracet, protože moc dobře ví, že tohle je pravda.) Začít znovu? Jak? Kdy? Za sto let, až si Esther konečně řekne, že je čas na to, aby zemřela? Řekla mi to dost jasně, Elijahu, víš? Žádný kontakt s Kolem, žádný pokus o to, abych mu připomněla, kým jsme byli. Nový začátek, nový začátek pro něj, protože já jsem ta, která mu ničila život už dlouho. A ne jen jemu. Rebece, Klausovi. Možná, že by ses se mnou neměl bavit, než ho začnu ničit taky tobě. (Řekla to s velkým nádechem ironie a nechutenství. Ona Esther tak strašně nenáviděla. Esther jí sice nejmenovala, komu, že z jejích dětí kromě Kola to ničila život, ale jí bylo jasné, koho tím myslela. A není to důkaz? Není to náhodou opravdu důkaz toho, že jim život opravdu ničila? Ne, ne, tomuhle nesmí uvěřit. Neničila život nikomu z nich. Nikomu. Vlastně Elijahovi skočila do řeči, takže jeho druhá část věty, kterou řekl, dozněla až potom. Trochu se uklidnila a jeden koutek jí trochu vystřelil nahoru. Ne, že by se jí nelíbilo, co Elijah řekl. Bylo by opravdu krásné, kdyby šla uličkou a na ni tam čekal Kol, ale pro ni to teď byla spíše utopie. Něco, nad čím teď mohla pouze snít. Samozřejmě pak Elijah navrhne věc, která pro ni naprosto nepřipadala v úvahu? Odjet? Ne. Absolutně ne. Ona neutíkala. A ty doby, kdy se musela skrývat před předky, protože jí šlo o život, ty jsou pryč. A i tak vlastně nikdy neopustila New Orleans, i když už to málem udělala, ale bylo to pro ni těžké. Klaus ji ale zastavil. Za to mu vlastně byla vděčná.) Děkuji za starost, Elijahu, ale já vážně neodjedu. Je to zvláštní. Před nedávnem jsem si říkala, že bych se možná měla naučit žít normálně v poklidu a dělat běžné věci. Netrápit svou mysl problémy jiných. Asi to nejde tak, jak jsem si myslela, že mi to půjde. A možná, že to nejde právě kvůli tomu, co se stalo a co se děje. Někdo, komu jsem se snažila pomoci v minulých měsících a komu jsem nakonec i pomohla, se pohnul konečně dál a zanechal mi dopis, ve kterém mě zaujala, i když to možná není zrovna to správné slovo, jedna věta... (Na chvíli se odmlčela, jako by o té větě přemýšlela. Když znovu promluvila, tak ale tu konkrétní větu nevyslovila. Spíše, jako by na ni odpovídala.) A já stále věřím, že moje ryzí štěstí čeká někde tady, v New Orleans. Možná bych se taky měla hnout dá, jako to udělal on. Zřejmě by mi v tom ale taky musel někdo pomoci, jako jsem to já udělala s ním. (Podívá se někam do desky baru a na chvíli mlčí. Vlastně na delší chvíli. Nakonec se napije vody a sedne si na stoličku, kterou za barem má. Už ji nebavilo stát.)

*Opravdu v poslední době vnímá věci a události kolem sebe v lepším světle a nadějněji, než za celou dobu, co tomu předcházela. Nemůže se zbavit dojmu, že nyní stačí opravdu málo k tomu, aby jim přestala znepříjemňovat život jejich matka. To ostatní dokážou vyřešit snadno. Samozřejmě počítá s tím, že se to může změnit. V tomhle městě a jeho rodina, to je pro něj nebezpečná kombinace. Nikdy nemůže s jistotou říct, co bude příště. Zůstává nohama na zemi, přesto neztrácí naději. Z toho důvodu je jednoduše pozitivně naladěný. Vychutnává si ten svůj stav plnými doušky. Nikdy nemůže s určitostí povědět, jak dlouho mu něco takového vydrží. Moc rád by trochu toho svého pozitivního myšlení přenesl i na Genevieve, které nepřeje ani za mák to, čím si musí procházet. Podle její reakce o to, ale nestojí. Poslechne si s vážnějším výrazem její žádost. Nepatrně protáhne koutky rtů do stran a pokývne hlavou.* Dobře, Genevieve, pokusím se... *Poznamená. Je na něm vidět, že to dělá velmi nerad, ale respektuje její přání. Sleduje její výraz a skutečně nerad vidí, jak moc se kvůli tomu trápí. Nepatrně si povzdechne a uhne na chvíli pohledem dolů k desce barového stolu. Nerad někoho ze svých blízkých vidí smutné, a když nemůže udělat nic proto, aby to změnil, není z toho nadšený. Přesvědčovat a nutit Genevieve nechce. Musí to pro ní být čerstvé, a to je pochopitelné, že to takhle cítí. Místo Genevieve si chvíli všímá své kávy. Zamíchá si ji lžičkou. Po té se zase dá s Gen do řečí. Zcela klidně a otevřeně k ní hovoří. To, co jí povídá, zatím si stojí a nemá potřebu to tajit ani před Esther. Jinak by o tom nehovořil. Všimne si, jak se Genevieve tváří. Docela nenápadně se podívá do míst, na vlkodlaka, na kterého ona tak často hledí. Necítí z jeho strany žádnou velkou hrozbu. Přesto už pak nic dalšího neříká. Nechce se s Genevieve pustit do křížku. Poslechne si její poznámky, ale zatím mlčí. Přemítá, jestli k tomu něco říkat nebo raději ne a neriskovat. Přemýšlí nad tím o něco déle, protože se u toho občerstvuje kávou. Genevieve během toho zapálí vonnou tyčinku. K jeho nosu doputuje vůně šalvěje. Pochopí, co to má znamenat. Nyní mají o něco lepší možnost si promluvit.* Nic jiného mi nezbývá. Genevieve. *Pronese na adresu toho, co Gen prohlásí o jeho vztahu k rodině.* Rodina je pro mě tím nejdůležitějším smyslem života. *Dodá ještě. Při tom už zvedne pohled od kávy a zase sleduje Genevieve před sebou.* Je mi líto, co všechno sis už musela od návratu Esther prožít a zdá se, že to ještě neskončilo. *Poznamená, mírně ztiší hlas, takže jeho slova může slyšet, jen ona. Kouká na ni účastně.* Neschvaluji to, co tobě a mému bratrovi Esther provedla. *Stáhne při tom obočí a v očích má nesouhlasný výraz.* Nemůžu s tím, ale nic dělat. Nemůžu dopustit, aby Esther opět ublížila někomu, na kom mi záleží. *Povídá dál. Už zase se více přiklonil ke své roli, kterou si dal za cíl.* Matka tvrdí, že jí na nás záleží. Nechápu, jak mohla Kolovi udělat právě tohle. Nenapadlo mě, že je něčeho takového schopna. I když jsem si myslel, že to není možné, navzdory všemu mě pokaždé dovede překvapit... *Pronáší k Genevieve polohlasně. Chvilku kouká na ni, ale pak pohled skloní níže a kouká nikam. Jako by jen polohlasně přemýšlel a jeho slova vůbec nepatřila Genevieve. Při posledních slovech, kdy se zmiňuje o Estheřině dovednosti neustále překvapovat se nespokojeně zamračí. S povzdechem zase zvedne pohled k Gen. Všimne si jejího překvapení, když se zmínil o tom, že jemu ona vrátila vzpomínky až nyní po tisíci letech, protože se jí to hodilo. Genevieve o tom moc nepovídal, takže v obraze příliš není.* Až teď jsem bohužel zjistil, že celý můj dosavadní život byl jeden velký klam a přetvářka. Oklamal jsem tím i sám sebe. Žil jsem v iluzi, kterou jsem obelhával všechny ve svém okolí. *Poznamená.* Esther mi tehdy pomohla zapomenout a vzala to na sebe. Teď mé skutky, ale mohla použít proto, aby mě přiměla přijmout její nabídku. *Pokračuje dále. Snaží se jí naznačit, co za problémy měl. Nechce zabíhat do detailu tady v baru plném lidí, který se již více zaplnil. Ne tohle místo mu nepřijde vhodné k tomu, aby tady odhalil svou temnou a krvavou minulost.* Nebyl to sice hlavní důvod, ale také sehrál svou roli. *Dodá po krátkém odmlčení. Pak semkne rty na chvíli pevněji k sobě. Ve tváři má ten výraz, kdy se rozhodne, že teď už dál pokračovat nebude. Vypadá u toho trochu přešle, ale i když ho to bude trápit už navždy, dokázal to přijmout, svým způsobem se s tím smířit.* Tady o tom mluvit nechci. *Zavrtí krátce hlavou.* Až jindy na vhodnějším místě. *Podotkne k tomu. Pak skloní pohled ke kávě, zvedne hrnek a napije se párkrát, než ho opět postaví na stůl před sebe. Nechá zase chvíli povídat Gen a poslouchá ji. K Esther a k tomu, za jak dlouho zmizí ze světa se nevyjadřuje. Jeho výraz, kterým Genevieve sleduje je ovšem velmi výmluvný. Měla by z něj vyčíst, že sto let tady Esther jistě nebude.* Tomu přece nevěříš, Genevieve... *Pronese odmítavě, když od ní slyší, jak jí Esther napovídala, že ničí život jeho sourozencům, a že by se měl od ní kvůli tomu držet dál.* A já také ne, takže nemám důvod. *Rozhodně nemá v úmyslu se s ní přestat bavit. Jí o tom také velmi jasně přesvědčí. Musí se pousmát. Nebaví se s Genevieve tak dlouho, jako ostatní jeho sourozenci. Nejspíše proto Esther nedospěla k takovému názoru i u něj. Zavrtí nad tím hlavou. Přijde mu to úsměvné. Ani na moment jej něco takového jako Esther nenapadlo. Už se dál o Kolovi ani o budoucnosti, kterou u nich vidí společnou, dále nezmiňuje. Nechce tím Genevieve trápit. Dostanou se k tomu, kdy se ji snaží navrhnout, aby na nějakou dobu - z jeho pohledu na dobu, než se o Esther jednou pro vždy postará - opustila město. Ať se ji snaží říct svou představu tak, či onak, mine se to účinkem. Přestane se dál snažit. Jednoduše Genevieve bude stále patřit mezi tu skupinku lidí, o které se bude obávat, že nějak zkříží cestu Esther a připletou se nechtíc do jeho plánů. Nechá to tak a bude se snažit tomu zabránit. Poslouchá pak její slova o tom, že by měla jít dál, tak jako někdo, komu v tom pomohla. Netuší, o čem to hovoří, ale Genevieve nezabíhá do detailů, a on ji nechce zpovídat. Barový pult mu k takovým věcem nepřijde moc vhodný.* Jestli to někdo dokáže, jít dál, pak jsi to ty, Genevieve... *Poznamená pak na konci jejich slov. Nechce, jen mlčet. Chce dát Gen trochu naděje a povzbudit ji. Nemůže, ale více, než neurčitě. Snad ho pochopí. Sáhne po hrnku s kávou a napije se. Tedy několika doušky hrnek vyprázdní a postaví ho před sebe.* Rád jsem tě viděl, Genevieve. Musím, ale dnes ještě něco zařídit. *Poznamená po té. Když se letmo podívá na hodiny v baru, všimne si, že mu čas v její přítomnosti až příliš rychle utíká. Sáhne do náprsní kapsy saka pro peněženku. Po té na barový stůl položí bankovku, za kávu. Určitě by si mohl za ni koupit těch káv, ještě hodně, ale tohle on jednoduše neřeší.* Děkuji ještě jednou za kávu a tvou společnost. *Poděkuje jí s mírným pousmáním, načež trochu zvážní.* Kdybych pro tebe mohl něco udělat, dej mi vědět. Kdykoliv. *Dodá. Ujistí Gen, že navzdory všemu, s ním může počítat.* Pozdrav ode mně Sophie. *Požádá ji. Sophie už delší dobu neviděl a jejich setkávání mu chybí. Nemůže se tím, ale nyní zabývat. ne dokud Esther dýchá a znepříjemňuje všem okolo život. Věří, že pak to bude moct napravit.* Měj pokud možno příjemný zbytek dne. *Popřeje ji na závěr. Naposledy na ni koukne a kývne mírně hlavou místo pozdravu. Po té vstane a bar opustí.*

Dneska se rozhodl, že si zajde do Rousseau's. Od té doby, co je zase ve svém vlastním těle, se tam ještě neukázal. A to je co říct, protože Rousseau's je jeho nejoblíbenější bar vůbec. Mají tam velký výběr alkoholu, chodí tam příjemné mladé slečny a také mu vždy dělá příjemnou společnost nějaká ženská obsluha za barem. Když tam byli chlapi, radši si vždy přisedl k nějaké samotinké dívce ke stolu. Ale doufá, že dneska tam narazí hlavně na tu milou obsluhu. Nebo jako milou... Sophie na něj moc milá není a ta druhá čaro... bývalá čarodějka, u té ani pořádně neví. Ještě tam byla ta jedna zrzka, ale to je už dlouho. Jediná fakt skvělá obsluha je Cami. Ta, která teď spí s Klausem. Do sbírky mu chybí už jen Sophie, pak bude mít, kromě chlapů, komplet celý personál Rousseau's. Už se stmívá a to je podle Kola nejlepší čas na to, někam vyrazit. Ani si nebere auto, prostě se pěšky ten kus projde až k Rousseau's, do kterého vejde a hned se porozhlíží po někom, s kým by se dalo 'bavit'. Moc lidí tam ale nebylo, což je docela smůla. No nic, zkusí štěstí u baru, kde ale žádnou obsluhu nevidí. Když bude mít štěstí, bude tam Cami. Když bude mít naopak smůlu, bude tam jedno z těch dvojčat. Dojde až k baru, sedne si na židličku a čeká, až ho někdo přijde obsloužit.

(Měla zase směnu. Poslední dobou je měla vlastně skoro každý den. Dnes tu byla až do zavíračky, která byla ještě hodně daleko, takže tu stráví ještě pěknou chvilku. Většinou tady ale dokázala přijít n jiné myšlenky a nemyslela na to, že teď je sama doma, že se nemá za kým vracet, že na ni nikdo nečeká. Poslední dny jí ale vrtala v hlavě jedna věc, jestli opravdu dělá správně, když tady v baru tráví tolik času. Dříve nebo později se tu Kol prostě objeví, protože je to jeden z jeho oblíbených barů. Tak to prostě bylo. A může se dost dobře stát, že přijde zrovna, když bude mít ona službu. Jak pak bude reagovat? Bude chtít ihned utéct pryč a před Kolem se neukázat, nebo to v sobě prostě všechno překousne a půjde Kola obsloužit s profesionálním úsměvem na tváři, i když ji to bude uvnitř trhat na kusy? Sama neví, ale jednou to přijde. A kdyby to nepřišlo tady v baru, jistě by ho mohla potkat někde jinde, i když tady je to nejpravděpodobnější. A nechodila sem třeba právě proto, že by ho tu mohla potkat? Nechce to? Nechce ho vidět, aby věděla, že je v pořádku, aby se ujistila, že si opravdu nic nepamatuje, že to jen nebyla nějaká Estheřina hra, i když věděla, že to tak není, protože by se Kol možná ukázal dřív. A nebo taky ne. Přeci jen mu řekla, že ví a chápe, že nemohou být prostě spolu. Tohle zkrátka bude muset nechat na náhodě. Možná se opravdu spoléhá na to, že ho bude moci vídat alespoň takhle, ona jako barmanka, která obsluhuje zákazníka. Proti tomu by Esther nemohla nic říct. Ale vážně si chce tohle udělat? Věděla, že bude trpět jako pes, až ho uvidí, jak ji bere jen jako obyčejnou barmanku a jak se motá kolem mladých dívek, které si sem přišly sednou na pokec. Zrovna byla v kuchyni a vyzvedávala objednávky na jídlo. V kuchyni byl dneska John, ona byla za barem, ale jídlo samozřejmě zákazníkům nosila. Otevřela si loktem dveře od kuchyně a ihned ji to praštilo do očí. Tedy ani ne to, ale ten... Kol. Byl tam. Na chvíli se zarazila. Viděla ho ve svém vlastním těle po tak dlouhé době. Jak byl přitažlivý. A už je teď z toho jeho postoje vypadal sexy drze... A ona by měla roznést to jídlo. Takže by se konečně mohla odlepit od té podlahy a zanést ho tam, kam má. Na chvíli zavřela oči a vydechla. Pak je zase otevřela a donesla s úsměvem jídlo zákazníkům. Potom se vrátila za bar, kde už Kol čekal.) Bourbon? Nebo snad něco originálnějšího? (Povytáhne jedno obočí a podívá se na něj, ale pohled na něm nedrží moc dlouho. Snaží se chovat přirozeně. Horní část těla tak možná i vypadá, ale kdyby Kol viděl za pult, spatřil by její třesoucí se kolena.)

Seděl za barem a pořád se rozhlížel kolem sebe, protože hledal jak nějaký objekt, kolem kterého by se mohl dneska motat, tak i obsluhu, která se tu zatím nějak neuráčila ukázat. Položí si obě dvě ruce na bar a prsty začne vyťukávat do desky baru nějakou melodii. Nejdřív to byla jen nějaká jeho slátanina, jen tak nějaké náhodné ťukání, ale po chvilce ho napadla jedna písnička, jejíž refrén teď to obyčejné vyťukávání nahradil. V periferním vidění si všiml toho, že se otevřely dveře, které vedly z kuchyně a v nich se objevila ta zrzka, která spala s Klausem. A která jim taky občas s něčím pomohla, když tedy ještě byla čarodějka a byla k něčemu užitečná. No nic, Cami tady není, ani nikdo jiný, takže si bude muset vystačit s ní. Však ona taky není vůbec špatná. V obličeji je velmi pěkná, postavu si určitě ještě jako člověk udržovala a jak si ji pamatuje, je tak správně drzá. Když se to vezme kolem a kolem, vlastně je Kolův typ. A upřímně, kdyby k něčemu došlo, vůbec by mu to nevadilo. Je mu jedno, že spala s Klausem. Aspoň by poznala něco mnohem lepšího, než je pár nocí s jeho starším bratrem. Dívá se na ni, jak roznáší jídlo zákazníkům, ale po chvíli se otočí zpátky k baru a už pokukuje po alkoholu, který tady mají. Přemýšlí, jestli má vsadit na starou dobrou klasiku nebo vyzkoušet něco nového... To už se vrátí zrzka za bar a konečně se mu začne věnovat. Už dávno mu neslouží deska na baru jako nějaký nový hudební nástroj, ruce už má v klidu, položené na baru na sobě. Dívá se na ni a ještě jí neodpovídá na otázku, kterou mu položila. Přemýšlí. "Tebe?" koukne na ni tázavě. Řekl to ale přitom dost sebevědomě. On je teď totiž snad ještě víc sebevědomý než byl předtím.

(Snažila se uklidnit. Tedy zklidnit svoje kolena, protože od kolen by to klidně mohlo jít nahoru a ona by se mohla začít třást celá a být ještě nervóznější, než je teď. Ale třeba, když ho rychle obslouží a nalije mu jeho požadovaný alkohol, třeba si odsedne, nebo si nebude objednávat toho pití tolik. Třeba jde jen na rychlou skleničku a musí někam jít. Ale co si to namlouvá. Moc dobře ví, že takhle to není. Kol by nikdy nešel do baru, kdyby měl čas jen na jednu skleničku. Ne, Kol vyhledával bary účelně, protože to byla zábava pro něj stvořená. Měl to rád. A bylo jí jasné, že jen u jedné skleničky nezůstane a že vlastně ani neodejde od baru, protože takhle má barmana přímo na ráně a může si kdykoliv objednat další pití, aniž by musel čekat, až se k němu uráčí dojít a pak zase odejít, aby mohla přijít s jeho objednávkou. Tímhle on čas nikdy moc neztrácel. Takže je vlastně v loji. Má tu před sebou někoho, koho miluje, on o tom neví, vlastně si ani nepamatuje, že on ji také miloval. Musí se tu na něj dívat a bude ho obsluhovat. Vážně to takhle chtěla? Možná měla přeci jen odjet z města, jak jí radil Elijah. Ale ne, ne, to by prostě Esther vyhrála na celé čáře. Prostě se Kola zeptá, co chce k pití, aby dále neprotahovala svá muka. Alespoň ta počáteční. Zarazila se, když uslyšela jeho odpověď. Tak trochu ji nečekala. Snad na chvíli doufala, že by Kol vlastně mohl být v pořádku a pamatuje si na ni. Ale tón jeho hlasu, to, jakým způsobem to říkal, ji utvrdilo o opaku. Kol nebyl ten, kterého znala. Byl to vlastně teď někdo jiný. Predátor na věčném lovu, který si nikdy nedá pokoj. Takový byl v minulosti. Ona o tom vlastně jen slyšela z vyprávění. Ale teď to měla zažít sama na vlastní kůži. Já bych tě taky chtěla. Věř mi, ale úplně jinak, než ty mě teď. Řekla si v duchu a pak zvedla pohled ke Kolovi. Uvnitř pociťovala bolest, ale musela ji v sobě udupat. Alespoň teď. Na dobu, co tu je. Doma pak může všechno pustit ven. Nebo může jet někam do lesů a tam se vykřičet a vyplakat. Ale teď, teď bude tou, kterou vlastně byla na začátku. Možná je vlastně na čase. On se vrátil k tomu, kým byl, proč ne ona. Měla si od něj držet odstup, nebo by to nedopadlo dobře. Ví, že to Esther myslela vážně. A i když to dělá s velkým sebezapřením a vnitřní bolestí, musí to tak být.) Mě... Tak to sis asi spletl ulici. Bordel je o dvě ulice dál. (Prohodila a pokrčila ramena, přičemž vzala bourbon a nalila Kolovi do skleničky, kterou k němu posunula.)

Opravdu si na ni nepamatoval. Tedy na to, co všechno spolu prožili. Esther si dala na tom, aby o všechny tyhle společné vzpomínky přišel, pěkně záležet. Nepamatuje si nic, nemá v sobě jedinou vzpomínku, i kdyby třeba špatnou. Prostě nic. Nic, co by ty dva spojovalo, kromě toho, že se občas dokázala přimíchat do problémů jeho rodiny. Prostě čarodějka, která už jenom tím, že tady byla, zadělala na spoustu problémů, protože měla dost divného bratříčka. A to nebylo určitě všechno. Prostě Genevieve, no. Ta se taky dokáže namočit do spousty věcí. Kdyby věděl, že doufá v to, že tu je jen na skok, asi by se jí vysmál do obličeje, protože on a v baru jen na chvíli? To asi nehrozí. A ona to musela vědět. Ale tak konečně dostane možnost, aby poznala Kola takového, jaký byl několik set let. On sám jí o tom několikrát vyprávěl, upozorňoval ji na to, že skoro nikdy se nechoval tak slušně jako ještě před několika dny. Nebýt jí, byl by prostě takový pořád. To ona ho dokázala změnit a on nikdy pořádně nepochopil, jak se jí to povedlo. Nevěřil totiž tomu, že by něco jako láska tohle dokázala. Ale jak se říká, láska dělá divy. A to i v případě Mikaelsona, který na vztahy moc není. Spíš vůbec. Když se ho zeptala, co si dá k pití a Kol odpoví ne moc zrovna gentlemansky, vypadá to, že to nečekala. Tvářila se, zvláštně, jako by jí to vadilo. Ale ona na tohle určitě musí být zvyklá, je si jistý, že ji to z míry skoro vůbec nevyvede. Jedině, že by se v jeho přítomnosti cítila nějak nesvá. A k tomu nezná žádný pádný důvod. Kol ale to, co řekl, myslel naprosto vážně. Dal by si JI. Klidně by si do ní zakousl a ochutnal, jak její krev chutná. Ale spíš by s ní dělal něco úplně jiného. Zajímalo by ho, jaká v těhlech věcech je. Když nějakou dobu spala i s Klausem, řekl by, že asi bude dost dobrá, protože Klaus asi nebude do postele tahat každou druhou. Poslouchá, jaké odpovědi se mu dostane a když to slyší, musí se mírně pousmát a pobaveně zavrtět hlavou. "Tam jsem se byl podívat včera. Ale nebyl jsem tam moc dlouho, protože se tam na nic dívat nedalo. Jedině se zavřenýma očima. Usoudil jsem, že tady to bude dneska mnohem lepší..." dořekne to a potom si oblízne rty. Těžko říct, jestli to bylo naschvál a nebo jestli to udělal kvůli tomu, že měl rty dost suché. "A tohle je další důvod, proč tenhle bar miluju. Obsluha vždycky ví, co mi má nalít," podívá se na sklenku a potom na ni. Skleničku si poté vezme do ruky a hodí ji na ex do sebe. "Ale dneska je to jinak. Chci změnu. Doporuč mi něco jinýho, než je bourbon. Něco, co je vážně dobrý a co si myslíš, že mi bude chutnat."

(Možná, že kdyby teď slyšela jeho myšlenky, tak by mu prostě jednu napálila a uraženě by odešla. A on by ani nevěděl, kvůli čemu tak konala. Ale v tuhle chvíli opravdu neví, jestli by byla nadšená z toho, jak o ní teď smýšlí. Jako o kusu masa, které by mohlo být k mání a mohlo by být dobré. Ale ona rozhodně není jen kus masa. Vlastně tohle už má za sebou. To období, kdy si myslela, že to bude mnohem lepší, protože to není tak osobní jako to, co měli s Kolem. S Klausem si opravdu uměla užívat nezávazného sexu, i když pravdou bylo, že i v tom jejich vztahu šlo o něco víc. Tedy ne citového, ale dokázali spolupracovat a jeden pro druhého dělat jisté službičky, když bylo potřeba. Ale tohle už je pryč a Kol jí vlastně ukázal, že může chtít mnohem víc, než jen nezávazné užívání si. A ona už popravdě nic jiného nechtěla. Jako by to mělo být tak nakažlivé. Jako by už se nechtěla vzdát toho, co bylo předtím. Nechtěla se vzdát toho pocitu, který měla, když byla s Kolem. Jenomže teď se ten její pocit změnil v bolest. Možná proto si lidé někdy zkrátka drží odstup a nechtějí mít nic společného s láskou. Protože ne vždy to dopadá dobře a pak přijde to palčivé trápení, které nechce jen tak odeznít. A když už si myslíte, že to jakž takž zvládáte, objeví se tady před vámi ten, jemuž jste dala svoje srdce, nepoznává vás a mluví s vámi jako s cizí. Tedy pokud vezmeme v potaz jeho svůdnické sklony.) Škoda. To aby sis našel jiný podnik. Rozhodně je jich tu v New Orleans víc. Tohle je bar, tady se nalívá alkohol. (Stále odmítala jakékoliv návrhy od Kola. Zabilo by ji to. Kdyby s ním snad teď jen šla a on by si s ní užil jako se svou hračkou, byla by zničená ještě víc. Tohle si nemínila udělat. Rozhodně ne. A pak tu byli ti, kteří byli v ohrožení kvůli Estheřině hrozbě.) Možná i proto je tenhle bar vyhlášený. Nalije se ti tu vše, co si jen žádáš. Pokud to samozřejmě máme. (Dodá ještě. A pak začne přemýšlet o tom, co by mu tak mohla nalít.) Už jsi někdy viděl absintovou vílu? (Povytáhla obočí a na chvíli zmizela dole pod barem, aby tam vytáhla flašku absintu. Toho nejlepšího. Kol má na to, aby ho zaplatil, takže co. Byl to pravý absinth, žádná jeho imitace. Postavila flašku na stůl.) Jdeš do toho?

Je si jistý, že Genevieve není tak hloupá, aby jí nedošlo, o co mu dneska jde. Vlastně ani neví, proč se o to nesnažil už dřív. Je to sakra hezká ženská, nebo teda aspoň se mu líbí, tak proč si s ní neužít. A proč ne třeba víckrát? Pochybuje, že by se jí to s ním nelíbilo a že by nechtěla znovu. S ním by chtěla každá víckrát, akorát, že on si vždycky rád vyzkouší něco novýho, takže jednou stačí. Ale něco mu říká, že s touhle by to byl zážitek pokaždý. Už jenom to, že s ní byl Klaus, o něčem vypovídá. "Já si myslím, že tady mi to dneska poslouží skoro stejně jako bordel," pokrčí rameny a porozhlédne se kolem. Pomalu sem přicházely další a další slečny a ženy, které vypadaly skvěle a chutně. Tak pokud to nevyjde se zrzkou, pořád má dost šancí, protože tamty se dají aspoň ovlivnit. Potom se zase podívá na ní a ještě dodá: "Možná to bude ještě lepší než nějakej bordel," řekne a spokojeně se ušklíbne. Genevieve musí být hrozně, když ho slyší, jak takhle mluví, ale on si opravdu nic nepamatuje. Neví, že ji dřív miloval... "Tak u mě je to většinou celkem jednoduchý, vystačím si s bourbonem, protože ten je nejlepší. A když ne bourbon, nějaký klasický alkohol mi úplně postačí, nepotřebuju nic extra." Zeptá se jí, jestli by mu nemohla doporučit něco jinýho, něco, co by mu mohlo chutnat snad ještě víc než jeho oblíbený bourbon. Chviličku ji sleduje, když přemýšlí. Jakmile zmizí pod barem, udiveně pozdvihne obočí, ale to ona nemůže vidět. "Nechci nic říkat, ale teď je mezi náma bar. Možná by bylo lepší, kdyby ses přesunula sem ke mně na druhou stranu..." řekne to tak nahlas, aby to slyšela. Buď jí dojde, co tím myslel a nebo ne. Ale tak zná ho, ví, že má hodně takových divných narážek a taky ví, že dneska by do postele dostal ze všech žen, co jsou tady, nejraději ji. Když se zase objeví nahoře, odpoví ji na otázku, kterou mu předtím položila. Chvilku totiž přemýšlel, jestli to slyšel nebo ne. "Ne. Absintovou ne." Když před něj položí flašku a zeptá se ho, jestli jde do toho, podívá se na ni tím pohledem, jako že se vůbec ptá. Samozřejmě, že jde do toho. "Počítám s tím, že do toho jdu asi sám, když ty jsi v práci..?"

(Jak by tohle měla asi vyřešit? Tohle vlastně ani nemá to řešení, které by chtěla. Nebo to alespoň není východisko, které by přišlo hned zítra jako blesk z čistého nebe. Chce ji mrtvou. Chce Esther mrtvou a dala by za to skoro cokoliv. Třeba klidně svou duši, kdyby musela. Ale co ona proti ní zmůže jako obyčejný upír? Téměř nic. Může se jen dívat na to, jak jí bude dál ničit život. I když teď momentálně už asi nemá ani jak. Neublíží jejím bližním, pokud se Kola nebude ona snažit nějak přesvědčit o tom, že byli spolu a že se milují. Tohle ona rozhodně mínit nedělala. A dnes? Přišel sem on, ona ho nevyhledala. A on jí dělal tyhle návrhy. Ale Esther může být v klidu. Šlo opravdu jen o nemravné návrhy, které by skončily jednou nocí v posteli, než by ji z ní ráno vypakoval s tím, že si užil a ona může jít zase o dům dál. Po tomhle netouží, protože pak by opravdu klesla na to dno, kdy už by jí asi nebylo pomoci, protože by byla patetická a ubohá. Skončit s Kolem v posteli jen, aby cítila jeho blízkost? Tohle nebylo to, co chtěla. Tedy toužila po jeho blízkosti, ale úplně jinak, než on teď toužil po ní. Možná si teď říkal, že by ji opravdu měl mít jako ozdobu své lože, když už ji měl i jeho bratr Klaus, a to dokonce několikrát. Možná si říká, že když s Klausem šla, půjde ochotně i s ním, ale takhle to nebylo. Ona s ním nikam nepůjde. Ne ze svého vlastního přesvědčení. Musel by ji ovlivnit. Je si jistá, že s mnohými dívkami to tak dělal. Prostě si nějakou vyhlídl a když s ním nešla dobrovolně, nebo když moc křičela při tom, co jí drásal hrdlo, ovlivnil ji, aby mu byla po vůli. Mohlo by se to stát a ona zrovna nebere sporýš. Možná by měla začít, protože když ho nebere, vystavuje se teď tak nebezpečí. Ale jen při pomyšlení na tu bylinu jí naskakují pupínky na kůži, protože si vždy vzpomene na to, jak ji Esther s Finnem mučili. Ale to už poslouchá Kola, který se zmiňuje o tom, že to tu bude možná i lepší jak bordel. Moc dobře věděla, jak to myslí. Všimla si několika dívek, které přišly, ale protože zrovna John nebyl v kuchyni, obsloužil je on. Rozhodně by mu to nemohla upřít. Všichni muži jsou v něčem naprosto stejní.) No, možná budeš mít štěstí u některých dalších stolů, když ne tady u baru. (Jasně narážela na to, že ona je nedostupná. Pro něj rozhodně. I když by mu nejraději řekla, jak moc jí chybí a jak ji mučí ten pohled na něj, když je tak blízko, ale přitom tak daleko... nejde to. Tohle mu nemůže povědět, protože by na ni koukal jako na blázna a Esther by na to rozhodně přišla. Má svoje metody. To už ví. Je jí jasné, že při tom nejlepším dnes nebude Kol z baru odcházet sám. Tedy při tom jeho nejlepším. Ona bude jen tiše trpět, než bar zavře a ona konečně bude moci ulevit tomu všemu, co teď musí držet uvnitř.) Každý máme asi trochu jiný názor na alkohol. A nemyslím tím teď nutně jen nás dva. (Bourbon rozhodně nebyl to nejlepší pití. Vlastně to byla taková levná whisky. Americká dostupná verze. Ale nebylo to zase úplně nejhorší pití. Jak se zdálo, Kol měl ale dneska opravdu náladu na něco jiného a ona mu to míní dopřát. Konec konců, teď je to prostě její zákazník. Když zmizela pod barem a slyšela jeho poznámku, musela jen zakroutit očima. Kol měl oplzlosti na jazyku asi 24 hodin denně. Tedy alespoň jeho minulé já mělo. To se teď vrátilo, takže ona bude muset celý večer poslouchat podobné narážky a bude se u toho vnitřně trápit. To jsou perfektní vyhlídky na tuto noc. Vstane a střelí po něm nevraživým pohledem.) L'idiot du plus haut calibre. (Ani neví, proč začala ve francouzštině, ale někdy to tak dělala. Nadávala ve francouzštině. I když vlastně vždycky sama pro sebe. Odkoukala to od své babičky kdysi dávno, která, když si něco pro sebe mumlavě nadávala, používala vždy francouzštinu. Tohle byla taky její taková soukromá nadávka, kterou si zamumlala pod vousy, ale Kol je upír, pokud se na její slova soustředil, určitě je rozpoznal. A byla by dost překvapená, kdyby zrovna neuměl francouzsky. Pak už ale začala o absithové víle. Možná si myslela, že když ho tímhle rychle opije, protože tohle je sakra alkohol, tak Kol prostě rychleji vypadne. Docela logická rovnice, ve kterou opravdu doufá.) Ne, mě by odrovnal už první panák. A přesně, jak říkáš, jsem v práci, takže ti budu jen nalívat. (Vzala panáka a nalila mu do něj absinth. A proč na to nejít postarum protože řekněme si na rovinu, tenhle absinth by Kola asi zabil, kdyby ho vypil čistý. Nalila malou část do toho panáka a vzala kostkový cukr, který položila na lžičku, kterou opřela o skleničku. Pak začala přes cukr pomalu nalívat vodu. Nejdřív byl nápoj zakalený, ale pak se z něj stala čirá tekutina. V té chvíli přisunula panáka ke Kolovi.) Prosím. (Pobídla ho.)

Je škoda, že je taková nedostupná, ale to Kola rozhodně dneska v ničem nezastaví. Ba naopak, líbí se mu, když mu někdo neskočí hned do postele, jak to většinou bývá. Tohle bude aspoň větší zábava. Genevieve může být ale ráda, že Kol má dneska velmi dobrou náladu, protože kdyby neměl, asi by ho to už přestalo bavit, na nic by nečekal a prostě by si ji ovlivnil, aby s ním šla. Pokud tedy nebere sporýš, ale o tom pochybuje. Je to od ní ovšem velice nezodpovědné, pokud ho nebere, protože nikdy nevíš, kdy se může objevit nějaký Původní s úmyslem dostat tě za každou cenu tam, kam chce on. "Ještě se uvidí, jestli budu mít štěstí jen u jednoho ze stolů..." Rozhodně musí Genevieve dojít, že on se jen tak lehce nevzdává. Ale tak zná ho, ví, že pokud něco chce, jde si za tím a většinou to dostane. Bude se muset hodně snažit, aby ji neovlivnil. Divil by se, kdyby nebyl její typ. On je typ skoro každé. A přece jenom, s Nikem jsou bratři, nějaká podoba, jak už vzhledová, tak i povahová, tu jistě je. Třeba ji přitahují badboys. "Chápu, chápu. Tak ony většinou ženy bývají spíš na nějaké to vínko a tohle pití, které se jenom usrkává. Nikdy jsem nepotkal moc žen, které by pily nějak víc tvrdého alkoholu. Asi ne nadarmo se vám říká 'něžné pohlaví,'" ušklíbne se na ni a dál k tomu už nic neříká. Když se jí nelíbí bourbon, asi nebude mít ráda ani whiskey a pití tomu podobné. Takže bude na alkohol typu vína. Prostě typická ženská. Nemohl si odpustit poznámku, když Genevieve zmizela pod barem, tenhle okamžik přímo vybízel k tomu, aby něco takového řekl. Samozřejmě mu neunikne její poznámka, kterou sice neřekla moc nahlas, ale jelikož má teď Kol zase super upíří sluch, slyšel to. "Budu to brát jako kompliment," zaculí se na ni, když se z pod baru zase vynoří její hlava. Řekne jí, že žádnou absinthovou vílu nezná. Teda jako ví, co je to absinth, samozřejmě, ale proč k tomu přidala slovo víla? To fakt netuší. Jak předpokládá, ona si s ním nedá ani panáka, ale tak co se dá dělat. Je to silný alkohol a jak řekla, asi by to moc dlouho nevydržela. Ale tak mohl by ji přemluvit aspoň k jednomu panáku, ne? Je upírka, jeden by vydržet měla bez toho, aniž by ji to nějak opilo. "Dej si aspoň jeden. Jsi upír, jeden panák tohohle ti fakt neublíží," podívá se na ni a čeká, jestli si nalije taky. Poté ji sleduje, jak pití celkem složitě připravuje a když přisune skleničku k němu, vezme si ji do ruky a hned to do sebe na ex hodí. Polkne a musí se trošku zaksichtit, je to fakt dost silný. Ale chutná mu to, ne že ne. Proto skleničku přisune zpátky k ní. "Další," řekne a čeká na to, až mu znovu nalije. A takhle to jde nějakou chvíli pořád dokola. Teď už má v sobě několik takových panáků a i Kola, Původního upíra, to docela zmáhá. Je na něm vidět, že už začíná být celkem pod parou. Ještě tak dva, tři a bude to docela zajímavý. "Seš nějaká pomalá. Přidej, notaaak!" Pobízí ji, aby trošku pohnula, když mu nalévá dalšího panáka. Táhne už to z něj dost a na první pohled je poznat, že je opilý. A i to, jak mluví. Fakt už má dost.

(Byla drzá a odmítla ho hned rovnou. Věděla, že Kol je vlastně takový predátor, který krouží kolem své kořisti, ale kdyby jí nikdo neřekl, jaký v minulosti byl, kdyby to nepoznala na vlastní kůži díky uřknutí, které Kol prodělával, jen těžko by uvěřila, že před ní sedí někdo, kdo je vlastně jiný člověk než ten, kterého ona znala. Samozřejmě, všímala si těch pár odlišností, ale dneska to tu nebylo zas tak vidět. Možná, že kdyby se nacházeli v jiné situaci, tak by pořádně pocítila to, jaký je Kol Mikaelson. Trochu se otřásla, když si vzpomněla na to, jak byl uřknutý. Uřknutí ve vás vlastně probouzí vaše nejhorší já, které buď na povrch normálně nevyjde nikdy, nebo jste za svůj život dávali najevo jen slabší odvar. Kol byl žárlivý a majetnický už když byli spolu. Věděla to a někdy se kvůli tomu taky hádali, protože se mnohdy dusila pod tíhou toho, jak ji Kol považoval jen za svou, ale když byl uřknutý, vyhrotilo se to až do extrému. Byl násilnický a držel ji v bytě jako ve vězení. Dokonce ji donutil k sexu. Tehdy věděla, že kdyby nakonec nesouhlasila, vzal by si ji násilím a bylo by to všechno ještě mnohem horší. Zřejmě tak chtěla prostě zmírnit dopad toho všeho, co na ni v tu chvíli padalo, ale i tak jí to nebylo příjemné. Možná mu teď oponovala a jemu se to líbilo, ale na konci dne to tak vůbec nemuselo být. Pokud ho bude odmítat stále, mohl by to brát jako urážku, mohl by ji donutit, aby s ním šla tam, kam jen on bude chtít a ona ví, že teď se toho rozhodně štítit nebude. Kol Mikaelson chtěl vždy dosáhnout svého. Vlastně v tomhle byli stejní s Klausem. Nezáleželo na tom, co to bude stát. Prostě si to vezme, když chce. Možná by měla být opatrnější, ale opravdu nevěděla, jak by to měla udělat. Je barmanka a obsluhuje hosty. A odpálkovává neslušné návrhy. I to vlastně patří do její práce.) Pravda, třeba těch stolů bude víc. Možná by to ale chtělo se k nim přesunout. (Doporučí mu. Vlastně i tak trochu proto, aby nebyl tady, aby se na něj nemusela dívat, ale co pak? Bude se dívat na to, jak balí nějaké holky u stolu? Vlastně teď momentálně opravdu neví, jestli chce, aby zůstal u baru, nebo šel ke stolu povídat si s děvčaty a sbalit si pěkný hlouček domů.) A nebo si prostě myslí, že bourbon je jen levná náhražka a mají radši kvalitnější alkohol. Něžné pohlaví je více citlivé možná i na chuť. (Podívala se na něj a musela se trochu pobaveně usmát, protože ji pobavila ta jeho poznámka o něžném pohlaví. Takhle to všechno vypadalo opravdu jako by se bavili normálně a laškovali spolu, ale nebylo tomu tak. Její nadávku, když byla pod stolem, bral jako kompliment, no dobře, mohl si to tak klidně brát, ale ona to rozhodně jako kompliment nemyslela. Kol měl pitomé poznámky, opravdu ano. Tohle se taky nezměnilo. A přesto z něj te´d měla jakýsi respekt. Věděla, že tahle příjemná konverzace se může kdykoliv zvrtnout. A může to nastat právě v okamžiku, kdy už Kol byl po několika panácích a vypadal opravdu dost opile. Sice ji pobídl, aby mu nalila dalšího panáka, že je vlastně moc pomalá, ale ona viděla, že už má dost. A další povinnost barmana byla taková, že musel zarazit pití, když viděl, že zákazník už opravdu má dost.) Myslím, že to pití pro dnešek stačilo. už ti nenaleju. Absinth není šťáva. (Podívala se na něj s vážnou tváří)

Jo, líbilo se mu, jak se mu nechtěla jen tak vzdát, ale taky počítá s tím, že až bude mít padla, prostě s ním půjde. Ani ho nenapadlo, že by nešla, protože pokud by nechtěla jít dobrovolně, tak mu nedělá žádný problém ji ovlivnit a prostě jí říct, aby s ním šla. A aby s ním šla ráda. Je si jistý, že by nakonec byla ráda, že šla, i když ji ovlivnil, protože by si ten večer sakra užila. A bude chtít znovu. A znovu. Pořád dokola. A bude jen na Kolovi, jestli se bude chtít jemu. Prostě ji dostane, ale nebude to zítra, pozítří ani za týden. Bude to dneska večer. "Nikam se přesouvat nebudu, tady u baru se mi líbí," zaculí se na ni a po chvilce dodá, "a navíc, kdybych odešel, nebude tu nikdo, kdo by ti dělal společnost," podívá se na ni a pokrčí rameny. Přece ji tu nenechá samotnou! Ještě by ji tu mohl obtěžovat nějaký opilý chlap, kterému by šlo jen o jedno. A to Kol přece není. Tedy... Zatím není opilý. Řekne jí něco v tom smyslu, že většina žen nepije tvrdý alkohol, ale že jsou na vínečko a takový druh alkoholu. A jí se asi nelíbilo, že to řekl, protože to podle ní nebyla pravda. "Když si myslíš, že ženy dokáží rozeznat u alkoholu, jestli je kvalitní a nebo ne," pokrčí rameny a uchechtne se, "tak jak myslíš," ušklíbne se na ni ještě na konec. Podle něj se teda ženský v alkoholu vyznají mnohem míň než muži. A že je bourbon podle ní levné pití a náhražka? Ať si to myslí, podle něj je to alkohol, který má skvělou chuť a jemu osobně chutná víc, než nějaká předražená whiskey. "Něžné pohlaví je možná citlivé, ale rozhodně ne na chuť alkoholu," řekne nakonec a pak už mlčí. O tomhle by se mohli dohadovat hodně dlouho a to on nechce. Radši bude pracovat na misi 'dostat Genevieve do postele'. Čas ubíhal docela rychle a Genevieve mu stále nalévala absinth. Teď už v sobě měl celkem dost panáků a bylo na něm vidět, že je dost opilý. A už asi přišel o zdravý rozum, protože chtěl po Genevieve, aby mu nalévala dál a dál. Ale jak se zdálo, jí už to bylo docela proti srsti. Asi se jí zdá, že už má dost, ale Kol fakt není toho názoru. Takže když mu řekne, že už mu nenalije další, přivře oči, nakloní hlavu trošku do strany a podívá se jí do obličeje. Rukama je opřený o bar, stačilo by, aby si položil hlavu a klidně by usnul. "Absinth není šťáva pro obyčejný upíry jako jsi ty. Já nejsem obyčejnej upír, tak mi nalej další, zrzko." Zatím vypadá docela v klidu, ale když mu chce někdo upřít jeho alkohol, tak jako.. No, není zrovna příjemný. A zvlášť ne teď, když se chová jako dřív. Přisune k ní skleničku a čeká, až mu nalije další. Nepočítá s tím, že by snad mohla nesouhlasit.

(Tak nějak si začala říkat, že začínat si s Kolem Mikaelsonem teď, když nebyl tím, kým býval, nebyl zrovna nejlepší nápad. I když ona si s ním nijak nezačala. Prostě odsekávala na jeho návrhy, na které rozhodně nemínila kývnout ani po zavíračce. A nalila mu pití, které chtěl. No dobře, to pití mu doporučila ona, ale on ji o to požádal a tak jako barmanka tu byla od toho, aby jeho přání splnila. Jejich konverzace vlastně byla celkem nezávazná, pokud přivřela oči nad těmi jeho poznámkami, které mu asi přišly hodně vtipné a trefné. Možná by se jim ráda zasmála, ale za jiné situace. Tak nějak si pomalu ale jistě začala přiznávat, že asi nebude mít na to, aby tady v baru dělala, když tu bude on. Ale jak by to měla poznat? Nikdy nebude vědět, jestli přijde nebo ne, nikdy nebude vědět, jestli si vyhlídne nějakou oběť u stolu, nebo půjde k baru za ní a bude tu šít do ní. A věděla, že pokud by mu nechtěla být po vůli dlouho, rozhodně by to nemuselo dopadnout dobře, ne dobře pro ni. Možná měla přeci jen poslechnout Elijaha a prostě někam odjet. A nebo nemusela ani odjíždět, ae měla seknout tady s tou prací v baru, protože bylo jasné, že Kol sem bude chodit. A jak se zdálo, pokoj jí prostě jen tak nedá. Naopak, do hledáčku si ji zaměřil rovnou, jak sem vešel. A jí se to nelíbilo. Bylo to zvláštní. Hodně lidí by si asi klepalo na čelo, že když ho milovala a chtěla s ním být, tak se jí najednou nelíbí Kolova pozornost. Co tedy pak chce? Jenomže tohle bylo něco jiného. Byla to pozornost, ze které ji místy mrazilo. Taková ta pozornost, která říkala, že raději nikdy neměla přijít na oči Kolu Mikaelsonovi, protože on ji chce. A ona nebyla čarodějkou, aby mu mohla dát co proto. Byla obyčejným podřadným upírem a on byl Původní. A ona ani nebrala sporýš. Měla si prostě najít nějaké jiné místo, kde bude trávit svůj čas. Ne tenhle bar. Stále to mohla udělat, ale přidělala by tím zase práci Sophie s hledáním nových posil. A taky si není jistá, jestli by to teď, když už o ní Kol Mikaelson ví jako o někom, koho musí mít, bylo nějak platné. Každopádně Kol už toho opravdu hodně vypil a začínal být dost opilý. Možná by i usnul, kdyby mu na to připravila podmínky. Ale on se stále nějak držel v bdělém stavu a chtěl lít další a další panáky. V jednu chvíli už opravdu usoudila, že toho je dost. Už mu nenalije ani jednoho, protože ho nechce vláčet s baru domů. Ne, takovou laskavost mu opravdu neprojeví, protože by si ji mohl vyložit všelijak. A to ona nechce.) Absint není šťáva pro žádného upíra. Ani pro Původního. Máš dost, Mikaelsone. A já jsem barman. Já tu rozhoduji o tom, kdy už se mi stav mých zákazníků opravdu nelíbí. A ten čas u tebe právě nastal. Měl bys zvážit to, že půjdeš domů a pořádně se z toho vyspíš. (Nerozkazuje mu, ať padá domů, že má dost a že ho tu už nechce mít. Vlastně mu to doporučila, aby šel, že to tak bude lepší. Ví, že by mohl vybuchnout. Možná, že vybuchne i teď, ale držela se v těch mezích, aby nerozkazovala opilému Původnímu. V tuhle chvíli sebevražedné myšlenky nemá.)

Vůbec se mu nelíbilo, že mu Genevieve nechtěla nalít další absinth. On prostě ještě chtěl pít. Pořád chce další alkohol a on když chce, tak mu to prostě nalije. I kdyby ji měl třeba ovlivnit, aby mu to nalila, prostě mu to nalije, to je hotová věc. A ona je taky hotová věc. Teď se dá vlastně přirovnat k té sklence absinthu, kterou mu nechce nalít. Ještě ji před sebou nemá plnou, ale je si jistý, že ji přemluví, aby mu dolila. To stejné je s ní. Má ji před sebou, ale zároveň ji ještě nemá. Ale přesto ví, že ji dřív nebo později (spíš dřív) dostane. Nejen, že se mu nelíbí, že mu nechce nalejt další sklenku, ale nelíbí se mu ani, že mu říká, že už má dost. Jako jo, kdyby držela pusu a prostě zakroutila hlavou, že mu nenalije, ale tohle? Ona mu říká, že už nemá pít? Tak to fakt ne. To mu nikdo říkat nebude. Od nikoho si nenechá rozkazovat, co má a co nemá dělat. A už vůbec ne od nějaké obyčejné upírky. Chviličku na ni zůstane jenom tak koukat, ale nic neříká. Přemýšlí, co jí řekne. Bude vůbec něco říkat? Takhle se na ni nějakou chvíli dívá a vůbec z ní nespouští oči. Najednou už ale nesedí na židličce za barem, ale stojí přímo před Genevieve, hodně blízko ní a chytne ji za zápěstí. Tohle by možná udělal i kdyby nebyl opilý, vlastně se diví, že to nepřišlo mnohem dřív. Ruku jí drží dost pevně, kdyby byla člověk, mohla by ji mít už klidně zlomenou, fakt si nedává nějak pozor, aby jí neublížil. Je to upírka, pokud ji nevyrve srdce z hrudi nebo jí ho neprobodne dřevěným kůlem, bude v pohodě. "Nevím, kde jsi vzala to, že mi můžeš říkat, co mám a co nemám dělat, Genevieve. Někdo jako ty, kdo mi nesahá ani po kotníky, mi nebude rozkazovat, je ti to jasný?" Teda na to, jak má upito, mu to docela mluví. "A už jsem to zvážil. Půjdu domů, vyspím se z toho, ale s tebou. Kdo ví, jestli vůbec budeme spát," ušklíbne se na ni a potom ji zase jenom sleduje. Teď se jí dívá přímo do očí a přemýšlí, jestli to udělat a nebo to neudělat. Má ale nápad. Neovlivní ji hned k tomu, aby s ním odešla, nene. To by nebyla zábava. "Víš, co by mě zajímalo?" podívá se na ni tázavě a trošku pozdvihne obočí. "Jestli tě i přesto, že mě pořád odmítáš, přitahuju..." Po tom, co to řekne, jí pustí ruku a přejede jí od zápěstí až nahoru ke krku. Chytne ji za bradu, ne zrovna moc jemně, a upřeně se jí zadívá do očí. "Takže jestli tě přitahuju, tak mě začneš hned líbat."

(Tušila, že tohle nejspíš nedopadne dobře. Vlastně už se překlenuli společně ke chvíli, kdy už tady nikdo nebyl, jen oni dva. John zkasíroval posledního člověka asi před půl hodinou. Dneska tu opravdu moc lidí nebylo. A ona večer Johnovi slíbila, že bude moci klidně odejít domů dřív, že se tu o zavření a spočítání kasy postará. Takže se dá říct, že si na sebe vlastně upletla takový bič. Samozřejmě, nebyla jen stále u baru, chodila obsluhovat další zákazníky, ale s Kolem a dolíváním jeho panáků strávila hodně času. Až moc. Takže to opravdu chtěla včas zarazit. Vlastně už stejně měli zavírat oficiálně asi za dvě minuty. Kol by prostě musel vypadnout tak i tak. Kvůli jednomu zákazníkovi by tady přesčas nezůstala. Obzvlášť, když to byl zrovna Kol, se kterým zrovna teď opravdu netoužila být sama. Samozřejmě, že se mu nelíbilo, že by snad měl jít domů, nebo že by mi nechtěla nalít. Dával to dost najevo, ale ona si stále trvala na svém. Už byl opravdu dost opilý a ona netoužila po tom, aby se to nějak zvrtlo. Slušně mu řekla, že by měl jít domů, že už má dost, že by se z toho měl vyspat.) Navíc, za dvě minuty bych stejně měla zavřít. Můžeš klidně přijít zítra a tu flašku si dopít, ale dnes už jdi, prosím. (Dokonce ho poprosila, protože věděla, že jeho nátura teď bude velice výbušná, ale jak se zdálo, ani to nepomohlo. Kol byl najednou na druhé straně baru přímo u ní. Možná by měla křičet, možná by se měla prát, ale věděla jistě, že by z toho stejně jako vítěz nevyšla, takže musela být o něco chytřejší. Přemýšlela, jak se z téhle situace dostat živá a pokud možno neovlivněná k tomu, aby se s Kolem vyspala, protože to je teď to poslední, o co by stála. Opravdu. Její zápěstí sice teď asi nemělo žádný přívod krve, její dlaň poněkud zbělela, ale ta bolest se dala vydržet. Ostatně byla upír a její práh bolesti byl přeci jen trochu někde jinde, než kdyby byla obyčejný člověk. Navíc už zažila opravdu horší věci a bolesti. I když nemohla říct, že by to bylo nějak příjemné. Kol by se v tuhle chvíli rozhodně nebál opravdu jí ublížit. Snažila se být i tak víceméně diplomatická, nějak z toho vybruslit, možná Kola nějak ukecat, i když netušila jak. Teď v ní převládl strach, i když se ho snažila nedávat najevo. Tohle opravdu nebyl ten Kol, který ji miloval... a ji ten pohled tak mučil.) Já jsem ti nerozkazovala. Bylo to jen doporučení. A opravdu zavíráme. A žádný zákazník tu už není a já bych šla ráda domů... bez újmy. (Dodá k tomu a zdůrazní to jak hlasem, tak i pohledem do Kolových očí. Jakmile řekne, že už to zvážil a že půjde domů a vyspí se z toho, možná se jí na sekundu podařilo oddychnout si, než slyšela tu další část.) Ne, já jsem svoje odmítnutí myslela vážně. Pokud hledáš společnost na noc, tak musíš jinam. Jistě někoho najdeš, ale mě nech, prosím, být. (Její pohled vážně vypadal prosebně. Pokud ji Kol dnes ovlivní k tomu, aby si s ním šla povyrazit do jeho postele, možná, že si to v tu chvíli užívat bude, protože k tomu ji jistě ovlivní taky, ale v nitru a poté bude vědět, že to byla strašná věc, strašná chyba, která ji jen stáhne ještě víc dolů, protože sice bude mít muže, kterému by sice klekla k nohám, ale za rozhodně jiných okolností. Jakmile se jí zeptá, jestli ví, co by ho zajímalo, trochu zděšeně stáhne obočí k sobě, protože nečeká žádné pěkné věci. Zatraceně, že i přes ten odpor nebrala ten sporýš, teď by ji ovlivnit nemohl. Nebo by mohla dělat, že je ovlivněná a prostě ho odmítnout zase, protože tohle, co po ní chtěl, šlo by to tak udělat. Ale ona nebere tu zatracenou bylinu, takže když ji vzal poněkud hruběji za bradu a začal ji ovlivňovat, věděla, že bude muset splnit, co po ní žádal. Hrál si s ní. Jako kočka s myší a zřejmě mu to přišlo vtipné, ale jí vůbec ne. A teď jí Kol zasadil šach mat. Dívala se chvíli do jeho očí. Její zornice byly rozšířené. Jeho ruka stále spočívala na její bradě, ale jí to bylo jedno. Snažila se s tím bojovat, ale nešlo to. Táhlo ji to čím dál tím víc k jeho rtům. Zatracený Kol Mikaelson a jeho hry. Dotkla se svými ústy těch jeho a začala ho líbat. Byl to jasný důkaz toho, že ji přitahuje. Ale neměla z toho vůbec dobrý pocit. Nakonec se odtáhla. I když ho líbala, stále se tvářila odmítavě.) Pohrál sis už dost. Já teď půjdu domů. (Pohla se ke straně, jako kdyby chtěla odejít zpoza baru.)

"Hele, upřímně? Vůbec mě nezajímá, že bys měla za chvíli zavírat. Myslim, že jsem ti dneska udělal takovou tržbu, že tady kvůli mně můžeš chvilku zůstat přesčas, ne? A jo, flašku mi schovej na zítra, dneska už ji nebudu potřebovat, mám jinou zábavu..." řekne a celou dobu ji pozoruje. Musí jí být jasné, kdo nebo co pro něj je ta zábava. Ona. A myslí si, že to pro něj bude zábava na celou noc. Nemůže se mu nijak bránit, nic jiného jí nezbývá, takže k jejímu štěstí (nebo smůle?) asi skončí u něj v posteli. Vůbec ho nezajímala ta její prosba, aby odešel. On tu chce prostě ještě zůstat a je skvělý, že už tu nebylo moc lidí. Možná ani nebudou muset odcházet někam jinam a rozdají si to rovnou tady na baru. Aspoň to bude trošku větší divočina než ta klasika v posteli. Je k ní sice docela hrubý, ale kdyby Genevieve věděla, čeho všeho je Kol schopen, byla by za tohle ráda. Kdyby to totiž nebyla ona, ale nějaká jiná, která by mu takhle oponovala, pravděpodobně by už ležela někde mrtvá a vysátá do poslední kapky. A nebo by byla ovlivněná. To nebo to, stejně by na konci za to svoje chování zůstala mrtvá. Ale takhle holka se mu nějakým způsobem líbí. Líbí se mu, jak se nechce nechat jen tak dát a jak je drzá. A taky ví, že Genevieve Rousseau by mohla být v budoucnu celkem užitečná. Však to byla čarodějka, docela dobrá čarodějka, umí to s bylinkami a nějaký oblbovadlo z bylinek se vždycky může hodit. Bylo by nerozumné ji zabít. Celou dobu, co ji držel to zápěstí, se jí díval do obličeje, ale nedokázal v něm zpozorovat nějaký velký strach. Možná to bylo tím, že ho dost skrývala, nebo že ho nepoznal. A nebo taky žádný strach neměla, i když to je dost nepravděpodobné. "Podle mě to bylo rozkazování, ale tak to je jedno. Pro příště mi radši ani nic nedoporučuj, ano? Tohle ti zase doporučuju já. Pro tvoje vlastní dobro," ušklíbne se na ni. Příště by si měla dobře rozmyslet, co vypustí z úst. "A bez újmy.. Však se ti nic nestane. Nebo ty se mě snad bojíš? Bojíš se toho, že bych ti ublížil?" podívá se na ni s úsměvem na rtech. Může to vypadat tak, jako že se jí vysmívá. Možná se jí uleví, když slyší, že půjde domů. Ale Kol rychle dodal i to, že rozhodně nikam nepůjde sám, ale s ní. "A nebo ani nemusíme nikam jít, jak budeš chtít. V Rousseau's jsem to vlastně ještě nedělal. A kdybys měla problém i s tím, nahoře jsou přece byty, ne? Sophie by jistě nevadilo, kdybychom si jeden vypůjčili. A nebo kdybychom si vypůjčili přímo ten její. Určitě by byla ráda, že sis s někým orazila, zrzečko," ušklíbne se na ni. Totálně ignoruje všechno to, co mu teď řekla. Že ona není společnost na jednu noc a že nechce. Její prosby prostě nebral, nechtěl to poslouchat, tak to ignoroval. Však ono ji to přejde. Až jednou okusí, nebude moct přestat. Teď už jí přejíždí po ruce až nahoru ke krku. Ale nezastaví se u něj (naštěstí?) a chytne ji jen za bradu, chvíli se jí jen dívá do očí a potom ho konečně napadne to, co udělá. Chce se dozvědět, jestli ji přitahuje a zároveň chce aspoň nějaký fyzický kontakt. Zatím. Přijde něco víc, než jen líbání. Takže spojí příjemné s užitečným. Ovlivní ji, aby ho, pokud ji přitahuje, začala líbat. Chvíli váhala, ale nakonec nemohla odolat, ovlivnění bylo zkrátka silnější než nějaké její zásady a Kol si nestěžuje. Když ho začne líbat, automaticky si položí jednu ruku na její záda a po chvilce mu sjede mnohem níž, až na její zadek. Úplně si ji k sobě namáčkl, už to snad ani víc nešlo. Když se od něj ale odtáhla, zatvářil se otráveně. Na chviličku ruku uhnul, ale fakt jen na chviličku, dokud se ona nepohnula. V té chvíli udělal krok směrem k ní a stál teď přímo před ní. Zase. "Ale notak, kotě. Vždyť jsme se jenom líbali. To žádný hrátky nebyly," ušklíbne se na ni a upíří rychlostí ji zase chytne za zadek, druhou ruku ji položí kolem pasu, aby mu nemohla nikam utéct a zase ji k sobě namáčkne až moc blízko. Okamžitě ji krátce políbí a přijde mu, že ani nemohla zareagovat, jak to bylo všechno rychlé. Poté se přesune k jejímu uchu a zašeptá jí do něj: "Hra teprve začíná," vydechne a ona může cítit horký vzduch z jeho úst na své kůži. Rty má vlastně opravdu blízko jejímu uchu, tak blízko, že když je přesouval dolů ke krku, letmo jí zavadil o ušní lalůček. Těžko říct, jestli to bylo schválně, nebo jestli to byla jen náhoda. Ten přesun ke krku byl sice pomalý, ale to, co přišlo později, bylo rychlé a nečekané. Chtěl okusit, jak její upíří krev chutná, takže se jí zakousl do krku a začal pít.

(Samozřejmě, že ho nic takového, jako byla zavírací doba, nezajímala. Jeho nikdy takové věci nezajímaly. Zvlášť, když byl opilý. A to teď opravdu byl. Jenomže problémem bylo to, že ona tu byla sama. I když na druhou stranu možná dobře. Kdyby tu byl ještě John, jistě by ji chtěl nějak bránit, tohle by se mu nelíbilo, a mohl by to schytat. A to zase nechtěla ona. Bude se muset sice s Kolem vypořádat sama, ale věří tomu, že se jí to nakonec podaří. Jen si musí najít tu správnou chvíli a nesmí být hloupá. Tedy ne, že by její nápady, jak se Kola zbavit, hloupé nebyly, ale alespoň pro tenhle večer ji jistě dokáží uchránit. A díky tomu všemu, co se tu dělo, taky věděla, že se do baru už jako barmanka rozhodně nevrátí. Řekne to Sophie hned, jak bude mít možnost a doufá, že to Sophie pochopí. Ostatně kdyby nepochopila, stejně by s tím nic neudělala, protože ona už tu opravdu nebude za cenu, že by tu ještě měla Kola potkat, obsluhovat ho a poslouchat jeho narážky a ještě hůř. Věděla, že ji chce dostat. Věděla, že si nedá pokoj, dokud se tak nestane, ale ona opravdu netoužila po tom, aby se jí Kol zmocnil takovým způsobem. Jenomže jemu to bylo prostě jedno. Byl to Původní upír, který si myslel, že může ovládat, koho chce, a může mít, koho chce. Moc a postavení byly opravdu opojné. Znala to z dřívějška, znala to, když žila u svého bratra a věděla, čeho je schopný. A ona teď byla opravdové nic. Kdyby byla stále čarodějkou, byla by co platná a jednalo by se s ní rozhodně jinak než teď. I když stále měla hodně vědomostí a zkušeností a věděla, co a jak chodí. I tímhle se mohla hodit. A Kol to možná zřejmě věděl, protože podle toho, co o něm věděla z jeho minulosti, teď už by normálně byla asi mrtvá. Kolovou zábavou se teď stala ona. A rozhodně se nedalo říct, že by z toho byla nadšená, protože to neznamenalo nic dobrého. Ne pro ni. Samozřejmě, že měla strach, protože Kol byl pro ni teď tak trochu nevyzpytatelný. Nemohla s klidným svědomím říct, že ví, co udělá. Byl jako časovaná bomba, která může každou chvíli v jejích rukách vybuchnout, ale taky nemusela. Všechno, co teď o Kolovi tak nějak věděl, byl jeden velký zmatek. Něco zůstalo při starém, ale hodně se toho změnilo. Kol se opravdu nebál jít do extrému, nebál se pobavit svým vlastním zvráceným způsobem. Samozřejmě, že mu nerozkazovala, i když jemu to tak mohlo znít. Chtěla se vyhnout problémům, prostě jen žádala, aby šel domů. Tu lahev si opravdu mohl dorazit klidně zítra. Dneska už by si ji ani nevychutnal. Jenomže jakmile to řekla, jako by se on najednou ze své opilosti probudil. Stál před ní a jeho dotek na jejím zápěstí rozhodně nebyl jemný. Zněl až výhružně, když jí doporučoval, aby ona jemu už nikdy nic nenakazovala a vlastně ani nedoporučovala. Nemuselo by to pro ni skončit dobře. Toho si teď byla vědomá, ale stejně musí stále myslet na okamžik, kdy bude moci s jistotou udělat to, co chce, aby se odtud dostala a Kol jí nijak víc neublížil, protože přestává věřit v to, že by opravdu dneska odešla bez zkřiveného vlasu. A jestli se bojí? Samozřejmě, že se bojí, ale snaží se to nedat najevo. I když, možná by měla. Možná. A nebo je to právě to, na co Kol čeká a čemu se následně vysměje a bude to ještě horší.) Myslíš si, že kdyby tě někdo držel urputně za zápěstí a byl až nebezpečně blízko, tak by ses nebál? Čistě hypoteticky. I když zřejmě znám tvou odpověď. Jsi přeci Původní a nemusíš se obávat ničeho. (Odsekla mu a našpulila mírně rty. Opravdu ji štval. Ale ona si nepřestávala jistým způsobem na něj dovolovat. Jestli se jí to vymstí, nebo za to bude mít plusové body, bůh ví, ale byla, jaká byla.) Jsi na omylu. Sophie by z toho jistě nebyla nadšená, ale tady ani tak nejde o ni. Proč zkrátka nemůžeš respektovat to, že s tebou nechci jít nikam a ani nechci podnikat nic tady. Ulice jsou plné dívek, které by s tebou jistě šly hned, bez jediného mrknutí oka. A ty by sis mezi nimi jistě vybral. Tak proč já, která o to ani nestojí? (Svraští obočí k sobě. Vlastně se zamračila. Dívala se na Kola a snažila se ho vlastně jakýmsi způsobem umluvit k tomu, aby jí dal pokoj, ale on se rozhodně nemínil vzdát dnešní kořisti. Tou kořistí byla ona. Šelma ji má v pasti a rozhodně ji nemíní dobrovolně pustit. To možná proběhne, až se dosytosti nabaží toho, pro co si šelma přišla. Pro vítězství. A ona mu ho stále nechce dopřát. Když ji chytil za bradu, musela se mu dívat do očí. Nic jiného jí vlastně v tu chvíli ani nezbývalo. Začal ji ovlivňovat a ona v sobě stále víc pociťovala úzkost. Samozřejmě, že jeho ovlivnění odolat nedokázala a začala ho líbat, protože Kol ji přitahoval. Ani netušil, jak moc a vlastně ani v jakém smyslu. Využil toho k tomu, aby si ji přimáčkl úplně k sobě a sjel jí rukou na zadek. Ona teď měla ruce zablokované jeho tělem, takže jediné, co mohla udělat, bylo prostě odlepit od něj svoje rty, což taky udělala. Zpravila ho o tom, že to stačilo a hodlá jít pryč, ale on ji samozřejmě nepustil. Místo toho se jí opět zmocnil a ona mu v tu chvíli nemohla utéct, nemohla se bránit. Všechno bylo tak rychlé. Za jiných okolností by byl pro ni vrchol blaha, že ona a Kol si společně takhle hrají, ale tohle nebyla hra, jejíž pravidla by chtěla akceptovat. Jakmile jí zašeptal do ucha ta slova, jindy by se chvěla a vstávaly by jí chlupy na těle vzrušením. Teď se sice chvěla a stály jí chlupy též, ale naprosto z jiného důvodu. Měla panickou hrůzu z toho, co se tady teď děje. Musela se uklidnit a musela se nějak vymanit z jeho hodně pevného sevření. Musela dostat svoje ruce tak, aby je mohla používat. Ucítila ostrou bolest, i když to bylo jen na chvíli. Ale moc dobře věděla, co Kol právě prováděl. Cítila, jak její vlastní krev proudí z jejího krku do jeho úst. Věděla, že pokud bude napjatá, bude to hodně bolet. Proto se uvolnila. Kol to možná mohl brát jako rezignaci. Že už se mu nechce bránit a podvolila se tomu, co se má teď stát. Ale ona měla v plánu naprosto něco jiného. Jen čekala na ten jeden okamžik.)

Nebyl k ní jemný a zatím teda nějak neplánoval, že by to změnil. Nemá k němu být tak drzá, potom by se k ní choval možná líp. A hlavně kdyby byla povolnější, nemusel by být tak hrubý. Ale teď je to aspoň větší zábava. Zatím ji nebude ovlivňovat, aby s ním šla dobrovolně, bude to tak lepší. Ale když bude vážně vyvádět, popřemýšlí o tom, protože by si to dneska moc rád užil a ne že mu bude dělat nějaká zrzka scény, že nechce. Zeptá se jí, jestli z něj má snad strach. Popravdě ani nečekal, že by mu nějak odpovídala, ale ona odpověděla. A on měl co dělat, aby se nezačal smát. Možná dokonce mohla vidět, jak mu cukají koutky úst nahoru. To, co říkala, bylo totiž směšné, ale tu poslední větu vystihla. "Přesně tak. Mně nikdo nic takovýho neudělá, jak jsi řekla - jsem Původní. Nikdo si to ke mně prostě nedovolí. Ale v tvym případě by stačilo, kdybys působila trošku víc... Nevím. Musí z tebe jít respekt, víš?" řekne a ušklíbne se na ni. Vlastně se na ni tak podivně ušklebuje celou dobu, protože on se narozdíl od ní celkem dost baví. Pořád k němu byla drzá, ale on se snažil nedat najevo, že ho to štve. I když... Ono ho to vlastně ani tak neštvalo. Teď už ji má plně pod kontrolou a ví, že mu nic nemůže udělat a že mu ani neuteče. Když začne zase říkat ty svoje kecy, že proč ona, že nechce, že je tu spousta jiných dívek a bla bla, jenom nechápavě zavrtí hlavou a podívá se na ni. "Proč ty? Protože se mi líbíš. A já se určitě líbím tobě, takže nevidim žádnej problém," zašklebí se na ni a to, že se jí líbí, pozná za chvilku, když ji ovlivní, aby ho začala líbat. Potom se to všechno událo docela rychle. No, vlastně se toho ani moc neudálo, protože on ji k sobě zkrátka jenom přitiskl a hodně se jí dotýkal. Jí to sice nebylo příjemné, ale to ho nezajímalo. Teď se nemohla z jeho sevření dostat, protože ji držel za zadek a někde za pas nebo za bok. Prostě měl pojištěno, aby mu nezdrhla. Pošeptá jí do ucha pár slůvek, která ji mohou možná i docela děsit, protože pod tímhle se dá představit dost věcí. No, uvidí, co si pod pojmem 'hra' dneska představuje. Genevieve nestačí ani nějak reagovat a Kol se zakousne do jejího krku a začne z něj pít krev. Je teplá, dobrá a hlavně čerstvá. I když je upíří a nezasytí ho, užívá si ten pocit. Chvíli zůstane stát bez jediného většího pohybu na místě, ale to ho za chvíli přestane nudit a tak upíří rychlostí posadí Genevieve na bar a stále pokračuje v pití její krve. Samozřejmě ji nepřestává pořádně osahávat. Po nějaké době pít přestane, odtrhne se od jejího krku a podívá se jí do obličeje. "Tak co, bar nebo byt?" Snad jí dojde, co tím myslí.

(Když skončila na baru, říkala si, že snad ani nebude mít možnost nic udělat, protože Kol si opravdu dost dobře hlídal, aby nemohla podniknout nic. Stále pil z jejího krku a nepřestával ji osahávat. Opravdu to nebylo nic příjemného. Vlastně jí to dost připomínalo situaci, kdy byl Kol uřknutý a chtěl po ní sex. Tenkrát ji k tomu donutil, protože kdyby nakonec nesouhlasila, bylo by to mnohem horší. Dnes ale nechce, aby se něco takového stalo, aby k tomu vůbec došlo. Prostě se zařekla, že tohle zastaví mnohem dříve, než by mělo dojít ke styku. Kol byl opravdu samolibý a staral a zajímal se teď jen sám o sebe. Bylo mu naprosto jedno, že ona nesouhlasila s tím, co teď dělal. On to tak chce a on to tak mít bude. Bylo to pro něj sice typické i v minulosti, ale to mu na ní alespoň záleželo. Teď je to jiné. Tohle ho nemusí trápit a on si tak může s klidným svědomím vzít, co chce. Ale ona mu to nedovolí. Tahle hra ještě neskončila. Ona ji míní vyhrát. Kol nehrál podle pravidel, ona podle nich nebude hrát taky. Kdyby byla čarodějka, zarazila by to už na začátku, takhle ale musela čekat. A zdálo se, že její okamžik přišel, když konečně dopil její krev a odlepil se od ní tak, že uvolnil její tělo. Tím i ruce. Zřejmě fakt, že se ona sama uvolnila, hodně pomohl, protože si Kol tak mohl myslet, že se mu již poddala. Pak přišla jeho otázka. Podívala se na něj, mírně naklonila hlavu, vypadalo to, že přemýšlí. Pak natáhla svoje ruce a vzala jeho hlavu do dlaní. Usmála se a bylo jí jasné, že on si musí myslet, že se s ním vyspí možná už teď a tady. Místo toho, aby ale řekla nějaké místo, kde společně stráví noc, zaskočila ho naprosto něčím jiným.) Volím si respekt. (Po těchto slovech mu s trochou námahy škubla vazem. Kol nestačil zareagovat. Jeho tělo se poroučelo k zemi. Ona smazala ze své tváře úsměv a vydechla úlevou. Tohle by neskončilo dobře, kdyby to mělo pokračovat. Utnula to, ale už teď se obávala toho, co přijde, až se Kol probere a vyhledá ji. Pokud ji tedy vyhledá a najde. Protože ona už začala opravdu přemýšlet o tom, že by bylo nejlepší na nějaký čas zmizet. Po tomhle incidentu rozhodně. Nechtěla se ale unáhlovat. Popravdě by si o tom s někým ráda promluvila. A bylo jí v tuhle chvíli jedno, kdo to bude. Hlavně to musí být někdo, kdo její situaci rozumí. Teprve pak se rozhodne. A taky si bude muset sehnat sporýš. Doma ho nemá, ani u Sophie ve skladu žádný nenechala. Zajde do voodoo shopu, snad tam nějaký bude. A jestli ne, tak bude chodit za každým, kdo by ho mít mohl. Nakonec naložila Kola do svého auta a vyhodila ho před vchodem do domu na Plantáži. Rozhodně se nebude starat o to, jestli leží v posteli nebo na kamenné cestě. To je te´d to poslední, co by ji zajímalo. Pak, ještě roztřesená z událostí, jela domů.